Předseda (zvoní): Pane řečníku upozorňuji, že jste již překročil řečnickou lhůtu velmi mnoho. (Výkřiky.)

Posl. Štětka (pokračuje): Tento Čech inženýr měl pravdu a také Čech Vytiška měl pravdu, a dodává: Představte si, jaký zde je pořádek. Nikdo neví, jaký má pozemek, a berní úřad vyměřuje daně na základě starých záznamů a bezohledně. Daně z pozemku jsou ukládány i takovým lidem, kteří pozemek buď nemají anebo jen nepatrnou část. Ale daně jsou na nich vymáhány přece. S tak zv. exekučním řízením se provádí hotové pirátství. Exekvuje se bezohledně, prodává se a zabírá se poslední, co člověk má.

Zjišťujeme v okresním městě Chustu tyto skutečnosti: Chust má na 12.000 obyvatel, z toho je 4.000 nezaměstnaných dělníků. Na nezaměstnané v obecním rozpočtu není ani haléře. Z 80% jsou všechny chalupy zatíženy tak zv. vexlíky a platí se úroky z dluhů 16 až 50%. Exekuce jsou na denním pořádku a dochází tam k takovým exekucím, kde exekutor přijede k obchodníkovi prostě s vozem a zabere vše, co v obchodě najde. Odveze to k židovi anebo se to prodá ve veřejné dražbě na náměstí. Tak se to stalo i Juliovi Kukulovi, kterému dokonce exekutor sebral z kapsy posledních 50 Kč. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)

Mám zde originální výměr takové exekuce. V tomto případě jde o Jana Beličku, obuvníka z Chustu, Mlýnská 20. Tento člověk provozoval živnost obuvnickou a z lidského soucitu vzal si k sobě sirotka bez rodičů, který mu pomáhal umazané křápy škrábati a kterého vyživoval, neboť práce obuvnická nebyla v Chustu vůbec. Ale ani to škrábání bláta později nebylo a tento živnostník, jako desítky jiných, zavřel živnost a šel pracovati k zedníkům. Okresní pojišťovna vyměřila mu pojistné 80.60 Kč. Žádal za odklad, že nemůže v této době zaplatiti. Ale marně! Ředitel pojišťovny Willinger, příslušník strany soc.-demokratické, (Hlas: Fuj!) podal na něj exekuci. Na exekučním výměru (ukazuje) čteme doslova:

"Usnesení soudu. Exekuční zájem na 80.60 Kč. Soud povoluje exekuci podle návrhu a útraty vymáhající strany účtuje v obnosu 37 Kč. V Chustu, okresní soud 11. listopadu 1931, číslo exekuční 968."

Mohl bych uvésti desítky takových případů jen z Chustu. Tam, kde je hlad a kde je bída, dovolují si páni ředitelé nemocenských pojišťoven navrhovati exekuce, ale tam, kde piráti dělnické třídy, fabrikanti, milionářské podniky dluží milionové částky na pojišťovacích příspěvcích, s exekucí nejdou. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Podle výkazů samotné Ústřední soc. pojišťovny dluží fabrikanti na půl miliardy pojišťovacích příspěvků. A ještě se ani jeden ten potentát z pokladny pojišťovacích socialistů neodvážil, aby dal exekuční zájem fabrikantům, kde jsou milionové zisky, ale ubohému ševci, který škrabe buržoasii boty, dá exekuční zájem. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Takových případů je ohromná spousta, pokud jsme je nejenom v Chustu, nýbrž i v jiných městech Podkarpatska zjistili. V Chustu demonstrovali 11. ledna živnostníci a nezaměstnaní dělníci za chléb a práci, proti exekuci. Mám zde originelní podání živnostníků obuvníků.

"Okresnímu úřadu v Chustu. Podepsaní obuvníci veleobce Chustu žádají o podporu, ježto naše rodiny hynou hladem. V Chustu dne 3. ledna 1932." Následuje 37 podpisů.

Podepsaní lidé jsou vesměs obuvníci z Chustu, kteří museli zavříti své živnosti a dnes hladoví. Tuto žádost předávám ministerstvu soc. péče a samému ministru dr Czechovi a žádám důrazně, aby se těmto lidem okamžitě dostalo potřebné podpory.

Ještě několik poznámek o Chustu. Potkali jsme časně z rána u samého Chustu ženu, která nesla pod paží slepici a 3 vajíčka. Nesla je na trh. Ptáme se jí, zač prodá slepici? Odpovídá: Za 5 Kč. Ptáme se jí, odkud je, a ona sděluje, že jde 20 km pěšky. Za ní jde druhá žena, která nese kohouta a v hliněném džbánu 2 litry mléka, rovněž na trh. Kohouta nám nabízí za 6 Kč a 2 litry mléka za 1 Kč. Proč? Sami nejedí a jdou to prodati, aby nakoupili nezbytné soli. Stát má na Podkarpatsku solná zřídla, ale podkarpatský lid nemá soli. V týž den udál se na trhu tento případ: Jeden seljan, jehož jméno jsem nemohl zjistiti přes houževnatou snahu, abych i u tohoto případu měl jméno, přivezl na trh 12 podsvinčátek 8 týdnů starých. Napřed zaplatil z každého 3 Kč poplatek a na trhu žádal za jedno 20 Kč. Nikdo je nekupoval. 9 jich prodal po 5 Kč, 3 mu zbyla a nikdo je nechtěl ani zadarmo. Nemaje jim co dát, vhodil je ubožák do řeky Tisy, aby se jich zbavil a je aby zbavil hladu. Od několika občanů se dovídáme, že i v Chustu samém je strašný hlad a že je už na 60 případů tyfu v samém Chustu.

Z Chustu jsme odcestovali do obce Sokyrnice, okres Chust. Tato obec má 700 čísel. Již 9 měsíců v ní vládne vládní komisař spolu s notářem. V obci je četnická stanice, dále fara. Farář má dokonce automobil, ale všichni občané dohromady mají jednu mlátičku a hospodářské nářadí dřevěné. Mlátičku zakoupili r. 1928 za 28 tisíc Kč. Zaplatili 20 tisíc Kč a 16. prosince 1931 si podali žádost na ministerstvo zemědělství do Prahy za poskytnutí subvence na tuto mlátičku. Odpověď žádali na adresu Ivana Antejcu ze Sokyrnice, ale až dosud jí nedostali. Je to pochopitelné. Pro vesnickou chudinu ministerstvo zemědělství subvence nemá, ale pro zbytkové statkáře habaděj. (Výkřiky: Nemá také nic!) Už jste to vybrali? To je brzo.

Zjišťujeme, že v obci jsou mimo popa, notáře a židovské velkoobchodníky všichni občané zadluženi. Je tam česká škola, do níž chodí děti četníků a židovských obchodníků. Ale vedle toho není v obci školy rusínské, jsou pouze najímány světnice. Jedna z takových rusínských škol je ve světnici 5×8 m a 2·50 m vysoké, kde se učí 38 dětí. Podle sdělení dětí učí se děti zpívat a podpisovat svá jména. Takovéto školní místnosti jsou v obci 4. V Sokyrnici je 500 rodin nezaměstnaných, které dnes nemají zhola nic, jsou bez podpory a jejich rodiny v pravém slova smyslu mrou hlady. Tři čtvrtiny obyvatelstva této vesnice živilo se dříve prací na zemědělských statcích v Maďarsku, část obživovala se pracemi v lese a část plavila dříví po řece Tise do Maďarska. Dnes není práce vůbec, ale zato lid hladoví. Celá obec je zadlužena, všichni, až na několik jednotlivců, jsou zadluženi t. zv. vekslíky, které jim zprostředkoval žid u Podkarpatské banky za 16% až 25% úroků.

Zjišťujeme cenu životních produktů. Na mnoha místech - a jsou všude stejné - je slepice za 4 Kč, husa za 10 Kč a největší za 14 Kč, vajíčko za 20 hal., tříměsíční jalůvka za 30 Kč, 8týdenní telátko za 15 Kč, kráva za 120 Kč a nejtěžší za 200 Kč. Kráva, která byla koupena před 2 roky za 2000 Kč, stojí 150 Kč. Takové ceny jsme zjistili všude, kam jsme přišli. Cukr je za 7·20 Kč, petrolej za 2 Kč atd.

V Sokyrnici má stát zřídlo slané vody. Dříve, za Maďarska, neplatili občané nic za spotřebovanou slanou vodu, kdežto nyní stojí u vody a vybírá poplatky agrární exponent Karel Opatský, který vybírá za litr slané vody 2 hal., ale 2 hal. u podkarpatského člověka jsou peníze. (Výkřiky.)

Uvedu jen některé, a to zvlášť křiklavé případy.

Místopředseda Zierhut (zvoní): Pane řečníku, žádám vás, abyste skončil.

Posl. Štětka (pokračuje): Skončím a ještě jednou se přihlásím k slovu.

V obci je neomezeným pánem Emil Soukolič, notář, který na vánoční svátky od okresní péče dostal 12.000 Kč na zakoupení mouky pro hladovějící vesničany. Vydal 120 lístků a na každý lístek prý měl žid - velký mlynář a obchodník - vydati 12 kg kukuřičného šrotu každému na předloženou poukázku. Takovéto poukázky vydal notářský úřad. (Ukazuje je.) S těmito poukázkami se měli všichni hlásit u žida, odevzdat poukázku a dostat 12 kg kukuřičného šrotu. (Výkřiky posl. Kubače.) Ale co se stalo? Žid vydával šrot, až konečně zbylo 20 lidí u dveří s lístky, a kukuřičného šrotu nebylo. Nedostali tedy nic. Kdo nedostal nic? Byla to především vdova Babič Vasilová, matka 6 dětí, která má chaloupku, do níž jí v pravém slova smyslu teče, a děti nahé, z nichž nikdo není výdělečně činný. Hledali jsme vládního komisaře a notáře, abychom zjistili, proč tato vdova nedostala aspoň ten kukuřičný šrot? Po dlouhém hledání našli jsme notáře i vládního komisaře u žida, který pro ně má zvláštní vyhrazenou místnost, jako každý žid pro notáře, kde si popíjeli vínko a baštili masíčko. Vyrušili jsme je sice z těchto hodů (Výkřiky posl. Kubače.), ale páni jsou tak drzí, že v baštění pokračovali a jenom nám rukou vysvětlovali, že nevědí, jak prý to přišlo, že se kukuřičný šrot na všechny nedostal, že nemohou nic dostat, že na to nemají prostředků.

Sděluje nám dále Fanta Vasil Štěpán ze Sokyrnice čís. 339, že jako plavec dřeva požádal notáře za vydání cestovního pasu do Ispanska, aby si tam našel práci. Notář na něm za pas požadoval 500 Kč. V jiném případě pouze za prodloužení pasu do Maďarska požaduje tento notář 110 Kč! To není zlodějna, to už je přímo loupení!

A nyní, co jsme zjistili v Sokyrnici samé v jednotlivých chalupách. Sovinije Cela má v Sokyrnici malý domek, 2 děti a nějaký pozemek, ze kterého sklidila 50 kg brambor, z nichž polovičku s rodinou pojedla. A my jich vidíme hromádečku v koutku.

Místopředseda Zierhut (zvoní): Žádám p. řečníka, aby skončil.

Posl. Štětka (pokračuje): Skončím, pane předsedo! Nemá ani na sůl. Do léta pracovala za 4 Kč denně od 4 hod. ráno do 8. hod. večer. Nemá dříví k palivu a šla si pro chrastí do lesa. Hajný ji zbil a následovala 100 Kč pokuta. Trestní výměry, pánové, mám zde. A jenom tak něco málo - snad jich budu moci předložiti asi 25 kg. (Ukazuje listiny.) Ale zatím jenom ukazuji jako fakta, co tyto výměry obsahují. Každý, kdo nechce zmrznouti, kdo si chce uvařiti a nemá prostředků koupiti si chrastí ze státního lesa, kde se krade na vagony, je pokutován 100 až 150 Kč, exekvován. Pánové již mají hotové trestní výměry, už je také ani nepodpisují, mají štambilku, někdo to prostě u dveří razí, ať se dostaví nebo nedostaví. On se nemá dostaviti, má býti odsouzen a proto na každém výměru je již napřed: Obviněný se nedostavil, skutková podstata byla prokázána a proto se odsuzuje podle §u 109 atd.

Předkládám tyto výměry nyní a opakuji: Po dojití asi 25 kg předložím je jako corpus delicti, jako fakt, který nelze ničím vyvrátiti. To je přímo něco strašného. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 22. ledna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Až si odpočinu, budu pokračovati. (Potlesk komunistických poslanců. - Potlesk na galerii.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Žádám obecenstvo na galerii, aby zachovalo klid.

Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Kopecký. Uděluji mu slovo. (Výkřiky sen. Mikulíčka s galerie. Místopředseda Zierhut zvoní.)

Žádám o klid.

Posl. Kopecký: Předloženým vládním návrhem zákona, kterým se ministr financí zmocňuje k úvěrovým operacím až do výše 1 miliardy Kč, předkládá se posl. sněmovně nový zmocňovací zákon k promrskání v jednom dni. Tato forma zkráceného řízení nesporně souvisí s povahou předložené osnovy. Vládnoucí kruhy si prostě nepřejí, aby se o miliardové zápůjčce příliš mluvilo. Doposud byl obsah osnovy velmi pečlivě utajován a všechny zprávy, které se zmiňovaly o chystané zápůjčce, byly soustavně konfiskovány státním zastupitelstvím, podřízeným ministru spravedlnosti dr Meissnerovi, při čemž censuře pomáhaly finanční úřady. To uvádím, aby byly ilustrovány metody, které uplatňuje čsl. demokracie. Chceme především proti těmto metodám protestovati.

Předložený návrh zákona je v pravém slova smyslu zmocňovacím zákonem. Jeho ustanovení jsou tak povšechná, že umožňují největší libovůli vlády. V zákoně se udává konkretně pouze, že se ministr financí zmocňuje k úvěrovým operacím až do výše jedné miliardy Kč a aby zajistil určitými státními příjmy zúrokování a umořování úvěrů, sjednaných podle tohoto zákona. Avšak i rámec těchto ustanovení je naprosto široký. V textu zákona mluví se pouze o případných úvěrních operacích v cizích měnách, kdežto v důvodové zprávě mluví se přímo o zápůjčce v cizině. V zákoně neříká se také, kterými státními příjmy bude zúrokování a umořování zajištěno, nýbrž mluví se všeobecně o určitých státních příjmech.

Za to konkretní je ustanovení §u 4, že kapitál a úroky budou vypláceny beze srážky jakýchkoli čsl. daní a poplatků ať přítomných nebo budoucích. Zde se jasně říká, že československý stát bude zahraničním kapitalistům vypláceti celou sumu a úroky v celé jejich lichvářské výši. O tom, jak vysoké budou tyto úroky, jakým způsobem bude zápůjčka umořována a odkud se vezmou peníze na tato nová obrovská dluhová břemena, se v zákoně vůbec nemluví. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

K ustanovení zákona, že zahraniční půjčky budou uzavřeny ve zlaté paritě podle platných měnových zákonů, je třeba poznamenati, že skutečný stav této zlaté parity nemůže dnes ještě býti určen, poněvadž za nynějšího kolísání měn je další kursovní vývoj naprosto nejistý, takže tíže dluhu, který se nově přejímá, může v příštích dobách se stávati stále těžší a těžší.

Ustanovení §u 2 zákona, že vypůjčených peněz bude použito k překonání obtíží, způsobených mimořádnými hospodářskými poměry, jest opět klasickým příkladem, jakým směrem se nyní zmocňovací zákony berou. Obtíže způsobené mimořádnými hospodářskými poměry mohou býti právě tak obtížemi státu samého, jako mohou býti obtížemi Národní banky a jako mohou býti obtížemi soukromých kapitalistických podniků, které mají býti státem sanovány. Výsměchem lidu je stejně i ustanovení odstavce 2. tohoto paragrafu, že o použití půjčky podá vláda Národnímu shromáždění zprávu. Výsměchem je proto, že nejen dobře víme, že Národní shromáždění se bude velmi málo interesovati o takovou zprávu, poněvadž poslanci vládních stran a vláda mají v zákulisí věc se zápůjčkou již dávno ujednánu a dobře vědí, oč jde, ale výsměchem jest i proto, že ve vládním návrhu se neříká ani, kdy vláda Národnímu shromáždění má podati zprávu, takže není vyloučeno, že se to může státi třeba i za 10 let. V každém případě však předloha o zápůjčce je dokladem, jak již vratkým se stává finanční hospodářství československého státu. V tom ohledu je příznačným obsah důvodové zprávy, který je nepřetržitým nářkem nad ubohým stavem čsl. státních financí. V důvodové zprávě se naříkavě běduje nad úbytkem státních příjmů a nad novými státními výdaji. Mluví se celkově, že výnos všech daní, poplatků, cel a monopolů vykazuje schodek 568,891.000 Kč aniž se ovšem říká, které vrstvy příslušná břemena zaplatily a proč ten úbytek ve státních příjmech nastal. Jisto je, že kapitalistům jsou předpisovány daně poměrně velmi malé, ale kapitalisté ani tyto předepsané daně neplatí, a to je hlavní skutečnou příčinou úbytku státních příjmů.

V důvodové zprávě mluví se povšechně o poklesu pokladní hotovosti z minulých let, ale neuvádí se, jak těchto hotovostí, vydřených z kapes pracujícího lidu, bylo použito, kolik na př. dostaly z toho kapitalistické podniky. V této stati mluví se také o tom, že velká část aktivních zůstatků státní správy je vázána také v cenných papírech, na př. v papírech Společné pokladny v Paříži, kterými má býti svého času umořen československý závazek Společné pokladně, a že část zůstatků je investována v podnicích, na nichž je stát kapitálově účasten a pod. Z toho je zřejmo, k jakým účelům vláda pokladních hotovostí používá. Konečně se přiznává, že r. 1931 byly uvedenými machinacemi volné pokladní hotovosti takřka vyčerpány, takže si finanční správa musila vypomoci vydáním nových pokladničních poukázek, splatných r. 1932. Prostě vláda přiznává, že státní finance se řítí do krachu, že státní finance se dostávají na nebezpečnou, osudnou cestu půjček; a v tomto případě jde o půjčku obrovské sumy, o miliardovou půjčku. Jen v důvodové zprávě, jak jsem již uvedl, se uvádí, že zápůjčka bude uzavřena přímo ve Francii. Přiznává se to, co v minulém měsíci bylo soustavně konfiskováno a potlačováno i v řečech pronesených v parlamentě. Ovšem je důležité, že právě tato okolnost, že půjčka má býti uzavřena v zahraničí a specielně ve Francii, souvisí s možností pochopiti, jaký účel tato miliardová zápůjčka má. V zákoně, ani v důvodové zprávě účel zápůjčky se konkretně neuvádí. Jedno je ovšem naprosto jasné, totiž to, že se nikdo neodvážil tvrditi, že vypůjčených peněz má býti použito k zlepšení hospodářského stavu, k obstarání práce, jak se to tvrdilo při předchozích státních půjčkách. Skutečný účel půjčky naznačuje okolnost, že nejde o vnitřní půjčku, nýbrž o půjčku v cizí měně, že jde o půjčku ve Francii. My jsme již uvedli v rozpočtovém výboru, že vypůjčené franky mají sloužiti k rozmnožení devisových zásob Národní banky a že je to doklad, jak mezinárodními událostmi ve sféře financí se stala pochybnou [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 22. ledna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 50 této těsnopisecké zprávy.] Ministr financí dr Trapl včera v rozpočtovém výboru ve svém projevu přiznal, že jde při zápůjčce o devisové posílení československého hospodářství při obchodních stycích s cizinou, uvedl, že se československé zboží sice vyváží, ale že za vyvezené zboží devisy do Československa nepřicházejí. Ovšem pan ministr financí dr Trapl měl také přiznati proč, že totiž kapitalističtí českoslovenští výrobci si peníze za vyvezené zboží nechávají v cizině, že se doma v Československu vypůjčují československé koruny, budí dojem bankrotujících podniků a obracejí se na státní pokladnu s požadavkem, aby jim stát finančně pomohl. Tyto triky čsl. kapitalistů dr Trapl nepřiznal, aby nebylo jasno, jak kapitalisté podkopávají měnu a jak rozumějí vlastenectví, které káží pracujícím masám. Toť jedna stránka účelu zahraniční půjčky. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 22. ledna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

V rozpočtovém výboru vyvolalo včera odpor naše tvrzení, vycházející ze spolehlivých pramenů a týkající se podmínek půjčky. Přes všechno opačné ujišťování trváme na své zprávě, že Francie jako podmínku povolení půjčky stanovila, že čsl. státní rozpočet bude bezohledně vyrovnáván a že budou v nejbližší době generelně sníženy platy státních zaměstnanců. Francouzští kapitalisté chtějí tak míti zaručeno úrokování a umořování do Československa půjčených peněz, majíce obavu, aby prostě Československo na Francii nepřicházelo při deficitním hospodářství čím dále intensivnějším s žádostmi o nové půjčky.

Vidíme prostě, že Francie nezná již ohledů vůči Československu, jež ještě v nedávné době dávala najevo, když se sjednávaly půjčky, že dneska hodnotí finanční a hospodářskou situaci Československa tak opatrně a tak pochybně, že žádá dokonce jako záruku za půjčku státní příjmy, jako to činí u Polska, Jugoslavie a Rumunska, prostě u států, které už otevřeně v nebezpečí finančního bankrotu jsou, a že Československu diktuje velmi tvrdé podmínky půjčky. Taková je pravda o účelu a podmínkách půjčky, pravda, která dokazuje, že půjčka má prostě francouzským kapitalistům a imperialistům umožnit vykonávat ještě větší politický vliv na poměry v Československu, obzvláště ve směru ještě intensivnější přípravy války, jak mezi imperialisty samými, tak zvláště proti Sovětskému svazu.

Proletariát a pracující lid Československa k předložené osnově staví se přirozeně naprosto odmítavě nejen proto, že znamená zvýšení poplatnosti Československa vůči Francii a tím utužení vasalského stavu, nýbrž i proto, že to prostě znamená zvýšení daňových břemen, která doléhají na široké pracující masy. Proletariát odmítá předloženou osnovu nejen pro její rozsah, ale i pro formu, s jakou je projednávána. Jménem proletariátu jsme vytyčili proti vládnímu návrhu ve formě pozměňovacího návrhu požadavek, aby vláda sehnala 1 miliardu Kč na účely, které budou přesně vyměřeny a které budou směřovati přímo k všeobecné podpoře v nezaměstnání, nouzi, hladu a v bídě postaveného pracujícího dělnictva, širokých pracujících mas, při čemž tato jedna miliarda má býti sehnána tou cestou, že prostě na veškeré jmění kapitalistických boháčů, přesahující jeden milion Kč, má býti uvalena zvláštní dávka. (Výborně!)

To je návrh, který my komunisté stavíme proti vládnímu návrhu a s kterým také půjdeme mezi široké masy pracujícího lidu a budeme burcovat proletariát, aby se postaral, aby břemena navrhované půjčky nebyla převalována na pracující lid jako další tíže, jako další břemena, nýbrž aby ti, kteří proti vůli lidu tuto půjčku uzavřeli, totiž kapitalisté, nesli její tíži. Pracující lid Československa to učiní a učiní to jednou po ruském vzoru.

V souvislosti se zápůjčkou, která má býti uzavřena ve Francii, dostává se u nás přirozeně na přetřes otázka poměru Československa k Francii. Uvedl jsem již, že uzavřením zápůjčky bude utužen vasalský vztah Československa k Francii zvýšením poplatnosti vůči francouzskému kapitálu, a to tím více, že zápůjčka, jak jsem uvedl, má se uskutečniti za takových podmínek, které budou znamenati zostřování nadvládních zásahů francouzského kapitalismu do vnitřních poměrů Československa. Pracujícímu lidu Československa naskýtá se příležitost posouditi blíže, jakou úlohu hraje nyní Francie, poněvadž v této věci udržovaly se a byly šířeny nejvíce falešné představy, na nichž bylo budováno i tendenční líčení čsl. zahraniční politiky. V Československu se po léta udržovalo legendární mínění o Francii, mínění vypěstované oficielní propagandou. Francie byla líčena jako země malého lidu, jako země pokroku, jako země nezištné demokracie, jako velkomyslná a nezištná ochránkyně a příznivkyně malých národů; Francie byla u nás líčena po léta jako země bez výbojných imperialistických snah, jako činitel a záruka míru a pod. Takové legendární mínění se u nás po léta o Francii šířilo. Vývoj poslední doby zasadil tomuto klamu mocnou ránu a ukázal Francii v její pravé podobě a v její pravé úloze, ukázal Francii jako stát nejdravějšího imperialismu, jako stát světovládných tužeb, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 22. ledna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Tato pravá tvář Francie vyniká nyní tím jasněji, když francouzští kapitalisté odklidili jakou starou veteš Brianda s jeho koncepcemi pacifistickými a panevropskými, jichž účelem nebylo nic jiného, než prostě maskovat snahy Francie o hegemonii v Evropě a nad světem, a když noví představitelé Francie, Lavalové a Tardieuové mohou již vystupovat bez masky a siláckými výkony a gesty demonstrovat světovládné a válečné choutky Francie.

Jeden francouzský žurnalista po cestě světem napsal na Nový rok do "Neue Freie Presse", že Francie požívá vzhledem k nynější své moci a vzhledem ke svému nynějšímu bohatství v ostatních státech kapitalistických respektu, ale že je také všemi ostatními velmocemi a státy nenáviděna. Tento žurnalista projel nejen Německo, Maďarsko a Rakousko, státy, které byly ve válce poraženy, nýbrž projel i Anglii, Italii, Ameriku, tedy státy, které byly ve světové válce spojenci Francie.

Vzestup velmocenské síly Francie, celkem zjev nedávné doby, je nesporně nejvýznamnějším faktem na šachovnici mezinárodní politiky současné doby a ukazuje, jak rychlý byl proces změny poměru sil v důsledku světové hospodářské krise a jejích účinků. Souvisí to bezprostředně s tím, že evropský kapitalismus, který je již po 2 léta zmítán v krisi hospodářské, prodělal v nedávné době mohutný finanční záchvěv, který zplodil nebezpečí finančního krachu, rozvratu úvěrního a peněžního systému a nebezpečí rozvratu měny kapitalistických států. Téměř žádný evropský stát nezůstal ušetřen účinků tohoto finančního otřesu, ani Československo. Účinky jeho působily a působí i v Americe. A jako je jasno, že finanční krise, kterou kapitalistický svět v nedávné době prodělal, vyrostla celkem z rozvratu vyvolávaného hospodářskou krisí, stejně je jisto, že chaos, finanční otřesy a bankroty byly stupňovány pod tlakem zostření meziimperialistických rozporů, avšak hlavně pod vlivem mocenské politiky, kterou dělala v poslední době Francie a která měla za cíl znemožniti zvláště uskutečnění německo-rakouské celní unie. Hnána snahou uchrániti samu sebe krise a poháněna cílem využíti horší situace druhých států k odstranění všech nebezpečí, ohrožujících její mocenské postavení, využíti situace k upevnění a k rozšíření své nadvládní moci v Evropě a ve světě, zahájila Francie politiku mocenského nástupu, používajíc jako hlavní své zbraně veliké své finanční moci, která činí postavení Francie za stavu mezinárodní hospodářské krise a všeobecných finančních obtíží výjimečně výhodným oproti druhým státům a skýtá jí možnost docilovat finančními operacemi stejných cílů jako pomocí jiných prostředků mezinárodního imperialistického nátlaku.

Zůstane faktem, že Francie pomocí svých finančních operací a manévrů uspíšila proces finančního bankrotového zhroucení v Německu, Rakousku a Maďarsku, že srazila na kolena tyto bankrotující kapitalistické státy a že finančně oslabila i řadu svých soků. Stahujíc do sklepů francouzské banky zlato z celého světa i z Ameriky, stala se Francie nejbohatším státem, avšak za velmi osudnou cenu. Bohatla za cenu bankrotu a ožebračení jiných. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 22. ledna 1932 podle § 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Se shylockovskou bezcitností operovala mamonem podle plánu, stahovala úvěry a zase půjčovala, aby srážela na kolena bankrotáře a aby jim zase pomohla půjčkami za cenu podrobení se jejímu diktátu.

V této chvíli Francie ještě tuto výjimečnou posici vševládného pána Evropy zaujímá, ale ukazují se již jasně příznaky konce této mocenské slávy a pýchy Francie a její osudné následky. Francie si hrála s ohněm. Podnítila hru, která se všemi nebezpečími obrací se již proti Francii. Finanční a měnové otřesy ve většině států působily i ve Francii a přivodily bankroty v řadě význačných peněžních podniků francouzských. Svojí finanční politikou vydráždila Francie sobeckost ostatních kapitalistických států. Všechny státy ohrožené finanční krisí jsou doháněny k tomu, aby si zabezpečovaly svoji měnu a aby si zabepečovaly sobecky své úvěrové a peněžní hospodářství. Každý stát zostřuje stále devisová opatření. Pohyb peněz a platů mezi státy je všeobecně sobecky brzděn. Francouzští exportéři stejně jako českoslovenští a exportéři jiných států naříkají, že nemohou pro devisová opatření jiných států dostati peníze za vyvezené zboží. Všechny státy brání se zároveň zvýšenou měrou dovozu cizího zboží. Celní bariéry se posunují stále výše. Francouzský export klesá. Při tom ranou mocného dosahu je zavádění vysokých cel v Anglii, které postihuje Francii nejcitelněji.

A vidíme, že i na finanční moc a přesilu Francie leze nebezpečí. Francie půjčovala, ale její dlužníci nemohou teď platiti ani úroky, tím méně umořovati dluhy a naopak potřebují stále nových a nových úvěrů. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 22. ledna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Ovšem důsledky všech těchto událostí, které ke všemu ještě jsou uspíšeny vědomou mocenskou politikou Francie, jsou ty, že Francie, která dříve pociťovala účinky mezinárodní hospodářské krise ve velmi mírné formě, upadá nyní velmi rychle do víru hospodářské zkázy. Obchodní bilance Francie je pasivní mnoha miliardami franků a do konce r. 1931 se počítá s 13 miliardami pasiv. Exportní průmysl Francie se zastavuje. Zároveň se dostavují všechny vnitřní komplikace, následky hospodářské krise, vyvolávané poklesem exportu, bankroty bank a počínající úvěrní krise. Počet nezaměstnaných ve Francii rapidně v poslední době vzrostl. Státní rozpočet francouzský je pasivní. Prostě: Francii přepadá hospodářská krise plnou silou a hrozí zvrátiti její výjimečnou posici, která byla založena na veliké finanční moci Francie a na výhodách válečného vítězství a poválečného vymáhání imperialistických tributů.