Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Stříbrný (pokračuje): Tedy pánové si mnoho nevěřili: Z ruky do ruky! 31. března písemné prohlášení, z téhož dne potvrzenka na 2000 Kč na cestu, z téhož dne smlouva na uhelné dodávky tří korunních svědků p. Stránského a z téhož dne také stvrzenka na 200.000 Kč. Potřebovali však Wittenhofera do Prahy po druhé. Ani kuře zadarmo nehrabe. Wittenhofer přijel 5. května, vypovídal 5. května před vyšetřujícím výborem a jménem jeho paní stvrzen byl nový příjem 200.000 Kč, také 5. května.

Protože jsem důkladný ve svých důkazech, opatřil jsem si výpis z obchodní knihy Stejskalovy, kde jsou lecjaké zajímavosti, jež by veřejnost i tuto sněmovnu interesovaly. A zde pod heslem "Syndikát" na stránce 13. - fotografický snímek přikládám - jsou vlastní rukou Stejskalovou zaneseny tři položky: 31. března hotově pí Wittenhofer 200.000 Kč, cestovné pí Wittenhofer 29. až 31. března 1931 Vídeň-Praha 2000 Kč a 6. května hotově paní Wittenhoferové 200.000 Kč, dohromady 402.000 Kč. Diference mezi stvrzenkami a výpisem z knih je pouze v tom, že druhých 200.000 Kč není zaneseno 5. května, nýbrž teprve až druhý den, 6. května.

Slavná sněmovno! Myslím, že se mně podařil důkaz, jaký podvod byl sehrán s vyšetřujícím výborem a parlamentem, které se staly bezděčně obětí tohoto podvodného jednání. Je něco neslýchaného, aby člen vyšetřujícího výboru posl. Moudrý takovýmito prostředky sháněl a ovlivňoval falešné svědky, sliboval jim státní dodávky a zaručoval diskretnost jejich výpovědí. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Žádám p. posl. Stříbrného, aby mluvil k věci.

Posl. Stříbrný (pokračuje): Už jsem hotov. Teď chápu, proč přes všecka trestní oznámení a daňové podvody uprchlý Stejskal znovu dostává dodávku uhlí na čsl. státní dráhy; vždyť snad je v tom i odměna za svědectví panu Janečkovi a Wittenhoferovi, oněch 25%.

Mne zajímá, z jakého pramene pochází oněch 400.000 Kč, darovaných paní Wittenhoferové. Nemohu věřiti, že by je Stejskal dal ze svého. Tane mi na mysli otázka: Nejsou tyto peníze v souvislosti se zdráháním se dr Jiřího Beneše (Výkřiky komunistických poslanců), že jako synovec ministra zahraničních věcí nemůže přijíti do přímého styku se svědkem cizincem? Bylo snad k uplácení falešných svědků zneužito státních peněz?

Vyšetřující výbor stává se svým průběhem evropským skandálem. Po tom, co zjistil řádný soud po stránce formální, přicházejí i tato zdrcující fakta. To jsou tedy prostředky, kterými jste chtěli mne zbavit mandátu. Bez soudu, prostým usnesením sněmovní majority. Věřím, že převážná většina sněmovny o tomto zákulisí neměla ponětí. Ale na základě tohoto materiálu přece jen hlasovala. Odevzdám předsednictvu sněmovny fotografické snímky potvrzenek a některých dokladů. Originály si ponechávám, abych je předložil řádnému porotnímu soudu. Jsem zvědav, jaké kroky podnikne sněmovna ke zjištění celého podvodu. Konstatuji, že na základě udání svědka Wittenhofera byl po 3 měsíce nevinně ve vyšetřovací vazbě ředitel Cyril Modr. Na jeho udání byla prodloužena vazba Františka Stříbrného, který je již 8 měsíců vězněn, naposled na udání Stejskalovo. I v této vazbě byl až dodnes, ač Stejskal v memorandu ministerské radě sdělil, že do jeho protokolu vepsal právě dr Jiří Beneš vlastní rukou kritická slova, aby falešně dosvědčil i před soudem určité okolnosti. Stejskal učinil na dr Jiřího Beneše a dr Moudrého trestní oznámení pro zločin svádění ke křivému svědectví.

To, co se provádělo s Frant. Stříbrným, který, jak se dovídám, byl právě před půl hodinou propuštěn na svobodu z vazby, je středověká inkvisice. Schází jen, aby mu drželi smolnou pochodeň pod chodidly, dokud neřekne, že jeho bratr byl účasten na braní uhelných provisí. Nežádám žádných ohledů, ani shovívavosti. Dnes, kdy žádní svědci se již nevyslýchají, je povinností státního zastupitelství, aby sepsalo žalobu a určilo před porotou přelíčení.

Úmyslně o celém Stejskalově memorandu československé vládě o uhelných obchodech nemluvím. Nechci předbíhati soudnímu přelíčení před porotou, kterého se snad přece jednou dočkám. Co jsem zde uvedl, je jen malinká část z bohatého, dokumenty doloženého materiálu. Veřejnost i tato sněmovna bude žasnout, jak mnoho rukou zvedalo se v této sněmovně pro nepříznivé mínění o cti Jiřího Stříbrného, ač byly při tom od uhelných provisí ještě umazány. Ale ani toto smutné divadlo v tomto domě jim nebránilo, aby si týden nato šli pro nové prostředky z týchž pramenů pro velkolepý boj vládní majority proti korupci v tomto státě.

Nevěřím, že sněmovna může přejíti mlčením dnešní má sdělení. Zákonodárný sbor, jehož vážnost je chráněna zákonem na ochranu republiky, musí podrobiti celou záležitost přísnému šetření a - ještě lépe - postoupiti ji státnímu zástupci.

Nezkoumejte, odkud získávám svůj materiál. Ubezpečuji vás, že za něj neplatím ani haléře. Nemáte ponětí, jaké je hnutí v celém národě. Lidé, mně do poslední chvíle neznámí, přicházejí spontánně, aby rozbili to tyranství politických stran, neštítících se při odstraňování nepohodlných osob žádných prostředků. Každé nové vaše násilí - a to platí i o dr Perglerovi a jeho mandátu - znamená uspíšení vítězství Národní Ligy.

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. dr Keibl. Dávám mu slovo.

Posl. dr Keibl (německy): Dámy a pánové! Mluvím-li k předmětu dnešního pořadu, musím předeslati, že jsem loňského roku sám podal jménem své strany návrh, který v celku směřuje k úplně týmž účelům a cílům jako projednávaný vládní návrh. Jménem své strany sám jsem navrhl, aby se ke zlepšení poměrů, jak se vytvořily hospodářskou krisí v tomto státě, a aby se umožnila produktivní sociální péče o nezaměstnané, opatřila půjčka 3000 milionů, třeba i v cizině, poněvadž já sám i přátelé z mé strany jsou přesvědčeni, že takovéto věci jsou především otázky finanční a že produktivní péči o nezaměstnané nelze konati, není-li pro to peněžního podkladu. Jestliže dnes, kdy vláda nastupuje podobnou cestu, musím se postaviti proti návrhu, nečiním tak tedy z toho důvodu, že bych snad změnil své mínění ve věci samé, nýbrž poněvadž nemohu souhlasiti se způsobem, jak se má půjčka uzavříti, s tím, co se má státi s valutou, kterou obdržíme z půjčky, a poněvadž především pokládám za nutné upozorniti, že to, co předcházelo podání tohoto vládního návrhu, jest takového rázu, že o tom třeba promluviti také před parlamentem. Vždyť se prokázalo, že se tento stát octl také v hospodářské krisi, a poměry se nezlepšily, nýbrž zhoršují se den ze dne. Není tomu ještě tak dávno, kdy pan ministr pro věci zahraniční dr Beneš prorokoval, že hospodářská krise znatelně opadá a úplně podobně se vyslovil také pan ministr železnic Mlčoch. Nyní však najednou vidíme, že vláda sama musí přiznati, že tomu tak není, že spíše jsme se octli uprostřed veliké hospodářské krise. Jest úplně samozřejmé, že velké světové události nemohou nás minouti beze stopy, jest úplně samozřejmé, že i my máme podíl na změněných poměrech veškerého hospodářského života a že musíme také na sebe vzíti následky této změny. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.)

V odůvodnění k návrhu zákona čteme, že již roku 1930 schodek státního hospodářství činil 660 milionů a že 11 měsíců loňského roku postačilo, aby se ukázal schodek 569 milionů. Domnívám se, že prozkoumáme-li věc podrobněji, tato čísla ještě vzrostou, že jsou jaksi zkrášlena, a vím již napřed, že rok 1932 připraví finanční správě tohoto státu teprve řádně velká zklamání. Předpokládám, že všeobecné zhroucení soukromého hospodářství bude pokračovati dále a že samočinně způsobí, že daňové příjmy budou ještě nižší než dosud, že se příjmy zcvrknou ještě více, než se snad ministr financí domnívá a že se na druhé straně výdaje nezmění, nýbrž, máme-li na mysli nezaměstnanost a vše, co s tím souvisí, ještě vzrostou, takže schodek bude ovšem ještě větší.

Dámy a pánové! Všechny tyto věci vidíte jen se stanoviska státu a vám i finanční správě postačí sečísti státní příjmy a státní výdaje, obírati se jen hospodářstvím státu, abych tak řekl, v užším smyslu a přece třeba zabývati se zde také věcmi, které mají důležitost i pro veřejnost, i když je nevidíme přímo nebo nepřímo mezi státními výdaji a státními příjmy. Mám zde především na mysli rozpočet zemí, okresů a obcí. Samosprávné svazky jsou dnes již v nesmírné nouzi a vůbec nevíme, kolik činí jejich zadlužení. Kdysi se mluvilo o 20 miliardách. Jsem přesvědčen, že dnes jest již značně větší a což jest nejhorší, konce tohoto všeobecného zadlužení nelze dohlédnouti. Jest jasné: úkoly okresů, obcí a země jsou dalekosáhlejší než státu a nároky, které na ně klade život, ohromně přesahují finanční sílu těchto samosprávných svazků a tak jest úplně jasné, že zadlužení musí pokračovati, ať stát chce, či nikoliv, ať dohlédací úřady udělí povolení, či nikoliv, a proto nebude dlouho trvati, kdy se otázka zadlužení samosprávných svazků stane palčivou, kdy se z místní otázky stane velká otázka státní, a již dnes bych vyzval finanční správu, aby si touto otázkou poněkud lámala hlavu, neboť jinak dojde skutečně k zhroucení samosprávných svazků. (Výkřiky.) Máme celou spoustu obcí, stojících před úpadkem a nebude to dlouho trvati a dojde k němu. Stát se musí postarati o tyto samosprávné svazky; a to může učiniti jen tím způsobem, jak to činí pro sebe, tím že jim opatří možnost úvěru. Odkud se má opatřiti, jest otázka čistě finančně-technická; a jedno jest jisto: stát pro svou zvláštní kvalitu může ji řešiti mnohem lépe a levněji a jednodušeji než jednotlivá obec a jednotlivý okres a stát velmi chybil, jestliže v té věci dosud nic nepodnikl a ponechal každé jednotlivé obci, aby si opatřovala nutné úvěry, jak to šlo, sama.

Kdyby stát obce aspoň podporoval! On jim však dokonce mnohdy činí překážky, a na tomto místě musím opět konstatovati - není to po prvé, že se o tom mluví - že státní úřad dá obci taký či onaký příkaz, ať to jsou již stavby nebo zařízení nebo všeobecná sociální péče; ale když město zařadí do svého rozpočtu příslušné potřeby nebo žádá o úhradu na to, oddělení V. zemského úřadu to škrtne, neboť o všech těch věcech neví. To není žádná správa, kde jedna kancelář, jedno oddělení, jeden úřad neví o tom, co nařizuje a o čem činí opatření druhý, kdy jedno oddělení padá takřka druhému do zad a překáží mu. (Posl. Horpynka [německy]: To je jako při korupci!) Pravda, jedna ruka neví, co dělá druhá. Ale, jak má venku pracovati starosta, jak zástupci obce, jak se má vůbec prováděti řádná obecní nebo okresní správa, když za všemi těmi věcmi stojí krutá ustanovení zákona o obecních financích, která jednotlivcům ukládají ručení svým soukromým majetkem, jestliže se věc zvrtne, při čemž nezdar rovná se většinou zavinění státní správy vůbec.

V poslední době vyskytly se tak časté pokusy zavésti v tomto státě jakýsi úsporný systém. Také o tom bylo již častěji mluveno a právě v souvislosti s touto půjčkou musím ukázati na to, že jest neobyčejně prosté, šetřiti tam, kde jest to velmi lehké, kde se domníváte, že se nemusíte obávati odporu. Mám na mysli platy úředníků a zaměstnanců atd. Především jiným jest v určitých vrstvách neobyčejně populární, jestliže se zde neustále přitahuje, a jest lhostejné, když se nyní opět v odůvodnění tohoto návrhu čte, že této částky jest třeba k uspokojení nároků některých úředníků, a jestliže se opět uvádějí učitelé, aby byli vylíčeni takřka jako vinníci této půjčky.

O snižování mezd v dobách nouze může souditi, jak kdo chce, ale jedna věc jest jistá: jest nesmysl, chtíti snížiti mzdy a platy a při tom zároveň se nepokusiti na druhé straně o snížení cen zboží. Kdyby to šlo ruku v ruce, dalo by se to snad snésti. Víme, že se to v Německé říši dělo rovněž tak a byla zahájena velkolepá akce ke snižování cen. Nesouhlasím se způsobem, jak to učinil říšský komisař pro snižování cen, mohu-li ho tak nazvati. Domnívám se, že to snad nebyla správná forma celé věci. Ale zdá se, že se to v praksi uplatňuje a že se to osvědčí, ovšem proto, že se obyvatelstvo staví za vládu a vhodnými opatřeními při koupi samo vynucuje snížení cen tam, kde by to snad nouzová opatření říše nemohla ani sama vynutiti. Takové strohé snížení cen, takový diktát snížení cen, jest jistě velká chyba a vzbuzuje velkou pochybnost a může občanské střední vrstvy hospodářsky zničiti, neboť jsou zbaveny úplně kalkulační základny. Ale v takovéto době nouze jest přece aspoň nutno, aby se provedlo aspoň něco - musí-li to býti, i oklikami - aby se dosáhlo toho, čeho se dosíci má, totiž všeobecného zlevnění cen.

Jen za této podmínky bylo by možno snésti snížení mezd a platů. Ale konstatuji, že po této stránce vláda neučinila dosud nic a že dosud nevidíme ještě ani náběhu, že by se vláda touto otázkou cen nějak podrobněji zabývala. Věc ponechá se úplně jednotlivci. Kde je v této věci ministerstvo pro zásobování lidu?

Víme úplně dobře, že snížení mezd a platů, které jsme dosud viděli, nebylo ještě posledním činem - dovolím si k té věci se ještě vrátiti - a musím neustále opakovati: v tomto státním rozpočtu jest dosti příležitostí, kde je možno šetřiti, a neustále musím ukazovati, že za dnešních poměrů jsou ministerstva, která slovo "šetření" vůbec neznají ani v teorii, ani v praksi. Musím upozorniti na to, že pan ministr národní obrany dr Viškovský pokládal za hrdinský čin, mohl-li prohlásiti, že se pro všeobecnou nouzi vzdává zvýšení svého vojenského rozpočtu. Jsem přesvědčen, že by se tam dalo mnoho šetřiti, kdyby k tomu byla dobrá vůle. Totéž platí o ministerstvu pro věci zahraniční. (Posl. Horpynka [německy]: Viškovský bude potřebovati ještě mnoho peněz!) O tom budu ještě mluviti - a také o menšinových školách. Jest to stále totéž. Právě včera jsem opět slyšel, že se na Slovensku staví česká menšinová škola pro 6 dětí, která stojí hodně přes 2 miliony Kč. Pánové, jste-li tak zamořeni bídou a úpadkovou epidemií, nesmíte si prostě takovéto kousky dovolovati, nebo se vám to dobře nevěří a jest velmi nasnadě, že za tímto nářkem, který jest připojen jako odůvodnění k tomuto vládnímu návrhu, hledají a větří se jiné věci a pravděpodobně jest to také jistě pravda. Musím zde konstatovati, že již víme, že letošního roku jsou omezeny všechny investice a subvence, a bylo již dokonce řečeno, že investice zařazené již ve státním rozpočtu, budou provedeny sotva z jedné pětiny nebo ještě méně a že ze subvencí, které se pravidelně vyplácejí, nebude letos pravděpodobně vyplacen ani haléř. Po této stránce jsme vůbec neobyčejně povzneseni nad právo a mrav. Kde jde o to, něco shrábnouti, jste ihned pohotově, kde však jde o to, dáti za to nějakou hodnotu, nechcete o tom ovšem nic věděti. Nedávno dostal jsem od pana ministra financí odpověď stran zapomenutého státního dluhu, který záleží v tom, že stát převzal kdysi do vlastnictví řetězový most Děčín-Podmokly, ale akcionářům dodnes ještě nezaplatil. Celá odpověď jest opět jednou typická. Samozřejmě konstatuje, že stát byl oprávněn převzíti most do vlastnictví, poněvadž byl částí rakouského majetku, ale popírá závazek, že tento objekt musí býti zaplacen, a aby navenek vzbudila dojem, jako by finanční správa měla pravdu, neostýchá se konstatovati, že tento most přešel do vlastnictví státu teprve za války, kdežto pravý opak jest pravda: most přešel do vlastnictví Rakouska již r. 1913, nikoliv za války, tedy v době, kdy válka vypukla, byl již odevzdán. Není pravda, co se praví v této odpovědi pana ministra financí. Finanční správa jest povinna konečně jednou zaplatiti a zúročiti akcionářům akcie, za které po více než 18 let nic nedostali, a jest to slabá útěcha, praví-li se na konec: "Později budou učiněna opatření, aby tyto akcie byly zaplaceny." Bylo by vskutku na čase, aby tato věc byla vyřízena a aby oni lidé - jde většinou o drobné lidi děčínského okresu - dostali, co jim vskutku patří.

Pánové! Ale v podstatě, pokud jde o zákonná ustanovení tohoto návrhu, vytkl bych ještě toto: Jest přece úplně jasné, že vše, co se týká této státní půjčky, jest již projednáno, jistě jest již vyjednáno zúročení, jistě jest již vyjednáno rozdělení, splácení, umořování, přejímací kurs atd.; ale zákon jest pouhý rámcový zákon a o tom se nedovídáme vůbec nic. Poplatník, který jednou musí vynaložiti své peníze na splacení této zápůjčky, má přece jistý zájem na tom, aby zvěděl i tuto věc. Jest to opět táž hra jako loňského roku, když byl vyložen třímiliardový úvěr, tento tak zvaný investiční úvěr. Také tenkráte rámcový zákon neobsahoval nic. Ale v každém časopise jsme se mohli dočísti, jak zní jednotlivá ustanovení smlouvy o půjčku mezi věřitelem a dlužníkem. Nechápu, proč to nepřijde do zákona a poukazuji zde na doby starého Rakouska, kdy podrobná ustanovení o každé státní půjčce byla obsažena v každém zákoně.

Máme se vypůjčiti miliardu Kč. Dále se prý pomýšlí na zahraniční půjčku ve Francii 600 milionů franků. To jest asi 800 milionů Kč a zbývá ovšem ještě 200 milionů, o nichž se říká, že mají býti opatřeny vnitrozemskou půjčkou. Proč se to také neřekne? Proč se neřekne, jak se tato domácí půjčka opatří? Neboť obyvatelstvo venku jest znepokojeno a říká si, že není vůbec vyloučeno, že tato domácí půjčka bude provedena jako nucená půjčka, a již nyní se na to připravuje. Jestliže se dnes hotové peníze všude thesaurují, schovávají do punčoch a vybírají z ústavů, jest to následek takovéto hry na schovávanou, na kterou si zde vláda hraje, poněvadž si zvykla všechna opatření hospodářského rázu zastírati a zamlčovati a nedovede říci pravdu. Zápůjčka má býti vrácena určitými daněmi, které se mají zajistiti. V §u 3 jest opět zcela všeobecné zmocnění ministra financí, které pro jeho všeobecnost nelze prostě snésti. Touto všeobecností vzdává se parlament svého jediného práva, které má, práva daňového a odevzdává je do rukou správních úřadů. To bychom se již nemusili vůbec scházeti, to můžeme prostě usnésti rámcový zákon: "Vláda se zmocňuje, aby obstarala, čeho třeba, nařízení", a jděme krásně domů. Můžeme se zříci diet, ušetříme státu spoustu peněz a věc půjde pak také. Nevím, zda to jest v duchu ústavy, především v duchu těch, od nichž se žádá, aby svůj majetek položili na stůl státu.

"Novými finančními opatřeními." To mohou býti za dnešních poměrů pravděpodobně opět jen nové daně. A nyní si představme: Prožíváme hospodářskou krisi, podnik za podnikem se zavírá, nezaměstnanost vzrůstá a vláda nedovede nic jiného než zvyšovati ceny tím, že opět slibuje nové daně. To jsou vskutku krásné vyhlídky do budoucnosti. A nyní se praví v návrhu, že účelem celé této půjčky jest překonání mimořádných hospodářských poměrů, které nyní máme. "Překonání". Tím jest vskutku řečeno velmi mnoho. Jsem přesvědčen, že se tímto zákonem hospodářská krise nepřekoná, jsem přesvědčen, že nemůže dojíti ani ke zlepšení zdejších poměrů. Připomeňme si přece jen, co se stalo se starou investiční půjčkou! Byla spotřebována, než byla parlamentem přijata a sklouzla prostě do děr, které měla finanční správa pro všeobecné poměry. Velmi se obávám, že podobně bude tomu také zde.

V celém návrhu nevidíme jediného ustanovení, které by naznačovalo, k jakým skutečným účelům se celá půjčka uzavírá. A to jest něco, co žádati musíme; jestliže se opět vracím k tomu, že jsem loňského roku sám podal podobný návrh, musím prohlásiti, že tenkráte byly poměry k uzavření půjčky daleko příznivější než dnes. Nesmíte mi říci, že se tenkráte snad nevědělo, že se může potřebovati tolik peněz. Kdybyste si byli aspoň poněkud představili tyto věci, ke kterým třeba přihlížeti, byli byste musili dojíti k závěru: Již napřed potřebujeme peníze a mnoho peněz. A peněžní trh byl loňského roku lepší a příznivější. Příznivé situace mělo se využíti, byla příznivá jak doma, tak v cizině. Dnes máme před sebou poměry nepříjemnější. Domácí trh jest méně hybný, jest sotva naděje na úspěšné vyložení půjčky doma a cizina jest přece úplně zhroucená. Jen jediná Francie má ještě zlato a zásoby peněz. Víme, že Československo může kdykoliv získati přátelství Francie, ale že to jest velmi drahé. Rádi bychom také věděli, co toto přátelství stojí. O tom nám nebylo nic řečeno. Musí se přece platiti provise, emisní kurs bude také nižší. To všechno jsou přece věci, které by nás zajímalo slyšeti, ale nedovídáme se o tom nic. To jsou nedostatky zákona, které pro mne a mou stranu jsou důvodem, abychom tento zákon samozřejmě odmítli.

Máme však velmi závažné pochybnosti, že se výtěžku této půjčky nepoužije snad vůbec ke zlepšení vnitřních kritických poměrů, k tomu, aby se nějak zmírnila všeobecná bída, nýbrž, uvážíme-li tak všeobecné věci a poměry, jak jsou v tomto státě a kolem nás, mimoděk se nám vtírá domněnka, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 22. ledna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 50 této těsnopisecké zprávy.) že z výtěžku této zápůjčky dostane snad také pěkné sousto pan ministr národní obrany, aby mohl zbrojiti, neboť odzbrojovací konference byla přece rozbita, poněvadž pan ministr pro věci zahraniční dr Beneš na tomto velkolepém efektu sám byl živě účasten a poněvadž veškeré zahraniční poměry jsou takové, že můžeme říci, že mír Evropy visí opět jednou na vlásku. Jest úplně jasné, Francie nemůže dostati od Německa žádné reparace a ani jich očekávati, poněvadž Německo již nic nemá. Prohlášení říšsko-německého ministra věcí zahraničních bylo pouze deklarační, nikoliv konstitutivní. Vyslovil to, co každý věděl již dlouho, snad týdny a měsíce. Jest jasné, že konstatuje-li státník veřejně něco takového, způsobí to zmatek. Za jiných okolností bylo snad možno očekávati také tu pokojné a správné řešení všech těchto otázek. Ale v dnešní době, kdy se přece nahromadilo tolik záští a nepřízně, právě v této době nelze tuto naději skládati. Jsme přesvědčeni, že se pokusí Francie o vše, aby přinutila nějakým způsobem Německo k placení, přes to, že Německo jest zdeptáno a platiti nemůže a že se Francie nezalekne ani sankcí podle mírové smlouvy. Francie - a myslím, že se obáváme právem - nalezne v tomto státě, v Československu, dobrého pomocníka. Ale taková pomoc stojí peníze, třeba býti opatrným, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 22. ledna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Posl. dr Hanreich [německy]: To bude opereta!) To bude opereta, ale stojí peníze, a předkládají-li se takovéto návrhy, žádá-li se od nás taková půjčka, aniž se uvádí účel, aniž se zřizuje nějaký orgán, který by mohl nezávisle na státní správě kontrolovati, jak se dodržují účely v zákoně ustanovené, nesmí se nám vykládati ve zlé, docházím-li k takovýmto myšlenkám, které, jak jsem již řekl, uvážíme-li všeobecný stav zahraniční politiky, octly se úplně v dosahu možnosti.

Třeba také něco říci o československé měně. Dosud jest ovšem koruna pevná, ale čtěme přece jen výkazy Národní banky a s hrůzou můžeme zjistiti, že zásoba devis banky klesá každého měsíce o nějakých 20 až 30 milionů. Jest pravda, že zásoba zlata poněkud stoupá, ale mimoděk se vynořuje mínění, že toto vydávání devis není nic jiného než křečovitý pokus udržeti československou měnu a znásobíme-li devisou zásobu, kterou máme, 30, dojdeme k období 6 měsíců, v němž, jestliže se poměry nezmění, Národní banka bude prostě hotova se svou zásobou devis, kterou tu má na úhradu měny. Proto musím říci, že obavy obyvatelstva venku stran pevnosti naší koruny nelze odmítnouti a že by se přece musilo říci, zda také část půjčky nemá se vynaložiti na tento účel. (Posl. Geyer [německy]: Tato část řeči bude opět škrtnuta!) Konec konců jest lhostejno, zda se řeči poslanců censurují, to je jedno, poněvadž obyvatelstvo cítí v konečkách prstů, co se děje; a podíváme-li se na věc důkladněji, vidíme i následky. Dnes se již nesmíme spoléhati na zlato jako prostředek ke krytí měny. Francie snad jednou nabude velmi těžkých zkušeností ve chvíli, kdy ostatní svět upustí od zlata. Pak může Francie učiniti se svým zlatem to, co dnes dělá Brasilie s kávou, že ji hodí do moře, aby zvýšila její cenu.

Pánové, vždyť přece víme, že nejen v zahraniční politice, nýbrž že i zde uvnitř je všechno na ruby, a vývody pana velectěného řečníka přede mnou byly nejlepším důkazem toho, jaké poměry máme v tomto státě. Víme dobře, že se boj v koalovaných stranách zostřuje den ze dne a koalice se takřka protlouká jen ze dne na den. Víme, že dny Udržalova ministerstva jsou sečteny a že po něm někdo přijde. Duch Švehlův vznáší se již opět nad vodami. Ale víme také, že i toto přeskupení na konec nic nepomůže, neboť někdo tu musí přece na konec býti, aby provedl, k čemu se dnes neukazuje ani schopna koalice, totiž další snížení úřednických platů, další snížení mezd, donucovací opatření proti soukromému hospodářství, aby se ulehčilo pochroumané lodi finanční správy, ovšem s předpokladem, že se i nad tímto státem nesnesou velké události. A tento úkol bude pak míti příští úřednická vláda. Pak snad dojde k rozpuštění sněmovny a ti, kdo dnes sedí ve vládě, budou pak voličům říkati: "Hleďte, to vše udělala úřednická vláda, my si umýváme ruce v nevinnosti, my na tom nemáme žádné účasti. To jsou ti zlí hoši, nikoliv my!"

Již dnes prohlašuji, že tuto odpovědnost nebudou se sebe moci koaliční strany svaliti, že ony jsou odpovědny za to, co se dosud dělo, ale i za to, co se stane, i když věc nebude prováděti parlamentní, nýbrž nějaká úřednická vláda. Jest jisto, že doba se naplňuje. Touto půjčkou učinili jsme takřka prvý krok. Jsem přesvědčen, že není poslední.

Pánové! Žijeme v době, která pravděpodobně bude vyžadovati velkých obětí i od nás Němců v tomto státě. A můžete býti ujištěni, že my němečtí nacionálové dovedeme tuto dobu pochopiti, že vážná chvíle najde nás na svých místech a že jsme ochotni k nejtěžšímu a nejvyššímu! (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Štětka. Dávám mu slovo. (Nebyl přítomen.)

Není zde, přichází o slovo.

Dalším řečníkem je pan posl. Geyer. Dávám mu slovo.

Posl. Geyer (německy): Dámy a pánové! Vládní návrh tisk 1574 přichází, má-li vyhověti svému určení, příliš pozdě a přichází s překvapující rychlostí, má-li sloužiti jiným účelům, než které jsou uvedeny v důvodové zprávě. A zde se nám vnucuje srovnání. Dne 21. května loňského roku vyřídila sněmovna konversní půjčku, v době, kdy se celá Evropa bavila otázkou celní unie a kdy Francie usilovala vraziti klín do fronty Německo-Rakousko a blízký východ, který se velmi spřátelil s touto otázkou, nebo ji rozbíti. Poukázal jsem tehdy ve své řeči na to, že tehdější konversní půjčka 1688 mil. Kč byla zlatým poutem, který i dále zapřáhl pány na Vltavě do Thespidova vozu Francie. Dnes máme zase takovou dějinnou chvíli, kdy dozrává taková otázka, kdy Německo prohlašuje, že nemůže platiti dluhy, a kdy v příštím týdnu se má o tom raditi velká rada. A jako kdysi Filip Macedonský se zlatem překročil hradby, zde to jest nyní Francie, která se již po týdny dříve na celém východě i v Rumunsku horlivě namáhala, aby znovu k sobě připoutala trabanty. Hospodářské nouze užívá se k tomu, aby se našlo východisko pro strany dnešní koalice a aby se recept nezkazil, aby se veřejnost o tom nedověděla, zahalují nejvyšší místa a také koalice všechny události pláštěm mlčení. Zabavují se zprávy výborů, nařizuje se státním zástupcům, aby škrtli každé slovo o těchto věcech, ba dokonce sahá se k heslu, jehož zde dosud nebylo: "I koaliční strany mají ve sněmovně mlčeti." Tím jsme dosáhli stavu pocitu neodpovědnosti a trpného mlčení, jaký se dosud ještě neukázal v žádném parlamentě světa. Jistě nebudou strany dnešní koalice pyšné na tento stav, neboť víme, že státní zástupce má přece v této chvíli moc nejen nad oposicí, nýbrž přikazuje se mu nyní moc i nad věrnou koalicí a tím zmizel z parlamentarismu poslední skrovný a chatrný zbytek.