Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Zierhut, dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub.

Zapisovatelé: inž. dr Toušek, de Witte.

208 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři inž. Dostálek, dr Slávik, dr Trapl.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 165. schůzi poslanecké sněmovny.

Pan posl. Emil Russ, nástupce za posl. Haiblicka, dostavil se do dnešní schůze.

Poněvadž před tím podle §u 6 jedn. řádu v kanceláři sněmovní podepsal slibovací formuli, přistoupíme ke slibu podle §u 22 úst. listiny a §u 6 jedn. řádu tím způsobem, že přečtena bude ústavou předepsaná formule slibu, a to v jazyku českém, pokud se týče v jazyku národnosti, ke které se slibující přihlásil, a slibující pan poslanec ke mně přistoupí a vykoná slib podáním ruky a slovem "slibuji", po případě shodným výrazem svého jazyka.

Žádám o přečtení slibovací formule, a pana posl. Russa žádám, aby přistoupil ke mně vykonat slib. (Poslanci povstávají.)

Sněm. tajemník dr Říha (čte):

Slibuji, že budu věren republice Československé a že budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Ich gelobe, der Čechoslovakischen Republik treu zu sein und die Gesetze zu beobachten sowie mein Mandat nach bestem Wissen und Gewissen auszuüben.

Posl. Russ (podávaje ruku předsedovi): Ich gelobe. (Poslanci usedají.)

dal předseda na dnešní schůzi posl. Brodeckému pro odjezd do ciziny, posl. Chalupníkovi a Husnajovi pro neodkladné zaměstnání.

Do výboru zahraničního vyslal klub poslanců čsl. nár. demokracie posl. dr Hajna za posl. dr Kramáře, klub poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické posl. Chalupu za posl. dr Mareše.

Dotazy poslance Hokkyho:

ministrovi financií, aby súrne nariadené bolo moratorium pre platenie daní gazdov v Podkarpatskej Rusi (č. D 716-III),

vláde o zúfalej situácii gazdov v Podkarpatskej Rusi hlavne v dôsledku prekotného poklesu cien domácich zvierat a nedostatku krmiva (č. D 715-III).

Odpovědi:

min. financí na dotaz posl. Kurťaka ve věci Michala Bukoviče, člena daňové komise u berní správy v Chustu (č. D 532-III),

vlády na dotaz posl. Kurťaka, aby obce Výlok, Kerestúr a Šalanky byly opět připojeny k sevlušskému okresu (č. D 633-III a 646-III).

počátkem schůze:

1578. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1574), kterým se ministr financí zmocňuje k úvěrním operacím až do výše 1.000,000.000 Kč.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1574), kterým se ministr financí zmocňuje k úvěrním operacím až do výše 1.000,000.000 Kč (tisk 1578) [podle §u 35 jedn. ř.].

Zpravodajem výboru rozpočtového je pan posl. dr Patejdl. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Patejdl: Slavná sněmovno! Již při projednávání rozpočtu pro r. 1932 objevilo se, že důsledky hospodářské deprese, deprese světové projevují své účinky také na naše veřejné hospodářství, na hospodářství státní.

Po uveřejnění státní účetní uzávěrky za rok 1930 objevil se schodek v částce přes 600 mil. Kč. Při tom se také zjistilo, že výnos státních příjmů, zejména všech veřejných příjmů, daní a dávek všeho druhu, nebyl proti očekávání tak vysoký, jak se z počátku očekávalo. To mělo ovšem svůj vliv již také na upravení rozpočtu pro r. 1932, že byly sníženy výdajové položky na míru nezbytně nutnou, na míru menší, a příjmové položky byly preliminovány se zřetelem na výnos daní r. 1930 také nižší cifrou, než byla dříve. Při tom se zároveň ukázalo nutným, aby hospodářství státní bylo prováděno úsporně a aby úsporná opatření byla prováděna jednak cestou správní, jednak cestou zákonodárnou. Úsporným opatřením, provedeným cestou zákonodárnou, byl na př. zákon o snížení vánočního přídavku a dále to bylo snížení platů některých druhů státních zaměstnanců. Úsporným opatřením, prováděným cestou správní, bylo nařízené zvýšení šetrnosti ještě v hospodářství r. 1931 a zvýšení šetrnosti také při hospodářství pro r. 1932. Již tenkráte ohlásil sám pan ministr financí, že schválením rozpočtu není ještě stanoveno, že položky v rozpočtu uvedené skutečně musí býti vydány, a vyhradil si možnost po případě dalších úspor. Tento výsledek hospodářství měl ovšem následek, že ministr financí musil přemýšleti také, jakým způsobem by se zákonodárnou cestou zvýšily dosavadní příjmy. A tak jsme byli svědky, že tato sněmovna se usnesla ke konci minulého roku na dvou zákonech, směřujících ke zvýšení státních příjmů. Byl to jednak zákon o zvýšení daně ze zapalovadel, jednak zákon o přirážce k dani důchodové.

Další výsledky hospodaření, jak se objevily, ukázaly nutnost uvažovati o dalších prostředcích příjmových, neboť z výsledků hospodaření za 11 měsíců roku minulého se zjistilo, že očekávané příjmy za celý rok budou asi o 600 mil. menší. Při tom se zároveň zjistilo, že výnosy našeho podnikového hospodaření také nebudou zvlášť uspokojivé, že schodek našich drah bude zase značný, třebaže bude tento výsledek proti letům dřívějším poněkud příznivější. Ukazoval a ukazuje se schodek při provozování soukromých drah, pokud je náš stát financuje, ať již jde o košicko-bohumínskou dráhu nebo jiné místní dráhy, a také v podnikovém hospodářství státních statků a lesů se dá očekávati schodek.

Hospodářská krise měla ovšem i u nás následek, že výrobnost klesá, že zejména podniky omezují svou výrobu z důvodu nedostatku úvěru a také z jiných důvodů, a v důsledku toho při klesající výrobě na druhé straně zase stoupá také počet nezaměstnaných lidí, kteří chtějí a jsou ochotni pracovati, ale nemohou, nemajíce práce; a tu nastává státu povinnost, aby ve smyslu dosavadních zákonů přispíval určitou částkou odborovým organisacím pro tyto nezaměstnané.

A tu se zjistilo, že potřeba pro tyto platy ve prospěch nezaměstnaných bude pravděpodobně o 300 mil. vyšší, než se preliminovalo. To všecko ukazuje, že nastaly mimořádné poměry, které se také musejí léčiti mimořádnými prostředky. Naše vláda a náš ministr financí v dřívějších letech, za dob příznivé výrobní a hospodářské konjunktury, byli ve výhodě v tom smyslu, že výnosy našeho hospodářství, zejména příjmové, byly obyčejně příznivější, než se očekávalo. Tímto způsobem získával ministr financí pokladní hotovosti jako reservy, kterými potom mohl nepředvídané případy regulovati a jimiž mohl zasáhnouti, když šlo o časové rozpětí mezi nutnými výdaji na jedné straně a docházejícími příjmy na druhé straně.

Tyto zdroje, příjmové reservy z let minulých, byly minulého roku nejen ztráveny, nýbrž ukázala se nutnost určitého nezbytného nouzového opatření. Toto opatření našel náš pan ministr financí, že vydal pokladniční poukázky, splatné r. 1932. Pokladniční poukázky v hospodářství státním jsou opatřením z nouze, opatřením přechodným, a jistě, jak známe zásady naší finanční politiky za řadu let, nejsou pokladniční poukázky ideálem řádného finančního hospodářství.

A tak ze všech těchto důvodů, vážená sněmovno, vznikl nutnost léčiti nedostatek těchto pokladních hotovostí a přispěti k vyrovnání rovnováhy rozpočtu. Otázka, jakým způsobem se opatří potřebný peníz, musila býti ovšem posuzována také podle rozpoznání vlastní povahy naší hospodářské krise, a tu nemůže býti pochyby, že hospodářská krise, kterou prožíváme, je rázu mimořádného, a přes to, že již delší dobu trvá, přece jen všichni odborníci uznávají, že jde o krisi rázu přechodného.

Takováto mimořádná krise přechodného rázu může se léčiti také jen mimořádnými finančními prostředky, jimiž v takovém případě bývá půjčka. To byly důvody, které přivedly vládu a p. ministra financí k tomu, že nám, sněmovně, předložila návrh zákona, jímž má býti ministr financí zmocněn, aby uzavřel půjčku ve výši 1 miliardy Kč. Zákon sám podle své formy je zákonem zmocňovacím, jímž se zmocňuje ministr financí, aby uzavřel půjčku ve výši 1 miliardy Kč. Pokud se týče dalších podmínek uzavření této půjčky, úrokové míry, případně amortisace této půjčky, přepočítacího kursu a jiných podmínek, zákon o nich nepojednává, ponechává ministru financí volnou ruku, aby tyto otázky upravil jednáním s druhou smluvní stranou.

Každý zmocňovací zákon je vlastně otázkou důvěry parlamentu k vládě. V daném případě, poněvadž jde o půjčku, domnívám se, že námitky, které také v rozpočtovém výboru byly proti formě zmocňovacího zákona proneseny, nejsou tak opodstatněny, abychom je nemohli vyvrátiti. Podmínky půjčky, která se sjednává s druhou smluvní stranou, nezávisí jenom od toho, kdo si vypůjčuje, nýbrž, jak je známo, také od toho, kdo půjčuje. A tu ovšem nelze očekávati, že by každý vyjednavač, ať je to kdokoliv, a tedy také p. ministr financí, mohl s úspěchem jednati, kdyby měl v zákoně přesně vyřčeny podmínky a kdyby tyto podmínky, což je pravděpodobné, byly druhou stranou zamítnuty.

Ti, kteří mluví proti zmocňovacímu zákonu, zapomínají, kdyby sněmovna trvala na praxi, aby v zákoně byly uvedeny všechny podmínky smlouvy, že by musili připustiti, že bychom se musili vrátiti k jiné formě uzavírání půjček zahraničních, že bychom totiž napodobili praxi ujednávání mezinárodních smluv, to znamená, že by vyjednavač podmínky smlouvy do všech podrobností sjednal, že by obě strany smlouvu podepsaly a že by sněmovna tuto smlouvu ratifikovala. Nedomnívám se, že by tato druhá praxe byla výhodnější nežli tato, a proto otázka důvěry, která se v tomto případě vyskytuje, je zejména z těch důvodů opodstatněna. Tato důvěra je také opodstatněna tím, že plně věříme, že podmínky, zejména co se týče výše úroků, budou smluveny takovým způsobem, aby zájmy státu byly plně obhájeny.

Měli jsme možnost čísti ve včerejších listech, že byla uzavřena mezi naším francouzským vyslancem a p. francouzským ministrem financí smlouva o této půjčce. Ovšem, to byla, vážení pánové a dámy, pouze smlouva předchozí. O výši úroků se při tomto jednání nemluvilo.

Druhá věc, o které se stala zmínka při projednávání v rozpočtovém výboru, byla otázka záruky za tuto půjčku. V §u 3 jest ustanovení, podle kterého se ministr financí zmocňuje, aby zajistil zúrokování a umořování úvěrů sjednaných podle tohoto zákona určitými státními příjmy. Již v rozpočtové debatě byla kladena otázka, jaké příjmy a kolik příjmů to je, které tímto způsobem mají býti zástavou nebo zárukou za tuto půjčku. Mohu sděliti, že záruku zde tvoří jenom jediný příjem, a to příjem tabákové režie, kterýžto příjem slouží také za záruku v I. hypotéce, abych se tak vyjádřil, za jinou půjčku, za t. zv. půjčku anglickou. O jiné záruce se nejedná a jednati nebude.

Ovšem půjčkou, která bude uzavřena s Francií a je s ní sjednána, nebude plně vyčerpána tato povolená částka, nýbrž zůstane ještě částka 200 mil. Kč, které se týká toto zmocnění a které dává ministerstvu financí možnost, aby, uzná-li to za nutné a bude-li toho nutně třeba, uzavřelo půjčku novou v tomto rozsahu.

Pokud se týče účelu této zápůjčky a jejího použití, poukazuji na § 2, kde se mluví o tom, že peněz takto opatřených použije se k překonání obtíží způsobených mimořádnými hospodářskými poměry.

Někteří páni z oposice poukazovali, že určení je příliš všeobecné, nejasné, a žádali bližší precisaci tohoto účelu. Ovšem třeba míti na vědomí, že bližší precisování má za následek také určité nevýhody. Jasným důkazem toho je zmocňovací zákon, vydaný loni v květnu, kterým byla povolena možnost půjčky až do výše přes jeden a půl miliardy Kč a účel této půjčky byl přesně omezen na konversi našich starších dluhů v dluhy výhodněji zúrokovatelné. Právě proto, že ten účel byl tak striktně vyjádřen, nebylo tohoto zmocnění použito, přes to, že je tam tento cíl jasně vysloven. Podle mého názoru jest otázka, jakým způsobem bude použito těchto peněz, vyjádřena všeobecně v §u 2 také otázkou důvěry k vládě. Vláda sama ve své důvodové zprávě nám jasně ukázala, v jakém směru se jeví nedostatky a kde bude třeba zasáhnouti. Mluví jednak o léčení nezaměstnanosti, o zvýšených výdajích pro nezaměstnanost, na druhé straně mluví, že se dají očekávati schodky v podnikovém hospodářství, a uvádí řadu účelů, ke kterým míní tohoto peníze použíti.

Domnívám se, že tuto důvěru k vládě můžeme míti již proto, že je to vláda parlamentní a že politické strany v této vládě zastoupené jistě budou bedlivě střežiti, aby výnosu této půjčky bylo použito k účelům nezbytně nutným, a to zejména ke zmírnění hospodářské krise, v zájmu financí státních, v zájmu republiky. Proto myslím, že tato důvěra je opodstatněna.

Rozpočtový výbor jednal o této půjčce a zaujal stanovisko, že může v obou směrech vládě plně důvěřovati, a schválil osnovu tak, jak byla vládou navržena, beze změny. A já jako zpravodaj dovoluji si slavné poslanecké sněmovně navrhnouti, aby vládní návrh byl přijat beze změny, jak se na něm usnesl rozpočtový výbor. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. dr Szüllö, dr Keibl, Štětka, dr Pružinský, Kopecký, dr Stern, Török; na straně "pro" pp. posl. Stříbrný, Geyer a dr Bacher.

Dávám slovo prvnímu řečníku přihlášenému "proti", p. posl. dr Szüllömu.

Posl. dr Szüllő (maďarsky): Ctená posl. snemovňa! Opozičná politika.... (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Szüllő (pokračuje): ... smerovala vždy k tomu, aby porazila vládu. Keďže však: robí-li vláda dlhy, vtedy sa zadlží, čo je najlepšou cestou k tomu, aby padla, a preto z tohoto faktického hľadiska mal by som tento návrh zákona prijať.

Avšak pôžička je vážna vec, lebo v konečných výsledkoch znamená, že platenie úrokov bude zasa prišité na krk našich voličov. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Szüllő (pokračuje): A preto z tohoto hľadiska staviam sa proti kontrahovaniu pôžičky. Dôležitou je i nerušenosť štátneho účetnictva, lebo viem, že štát, ktorý je hmotne silný a ktorý nezápasí s hmotnými nesnádzami, je o veľa konciliantnejším, jeho vedúci činitelia sú menej nervózni než keby tomu bolo naopak. My tunajšie národnosti však musíme veľmi dbať toho, aby tunajší vládní mužovia a vláda sama nebola nervóznou a aby štát tešil sa blahobytu, lebo za takýchto okolností snáď nerušenejšie môžeme v záujme našej kultúry pracovať, kdežto sú-li vedúci štátu ako rozhnevaní bohovia nervózni, vtedy uplatňuje sa latinské príslovie "si delirant reges, plectuntur achivi".

S hľadiska politického ukazuje táto pôžička na dvoje: Ukazuje jednak na to, že Československo požíva od francúzskeho štátu voči všetkým iným následníckym štátom ešte dnes zatým blahovoľné nakladanie. Poukazujem totiž na to, že Rumunsko nedostalo pôžičku, akej si prialo, štát juhoslovanský pôžičky vôbec nedostal, ač sám kráľ odobral sa do Paríža, a Československo ju dostalo, možno snáď preto, lebo pán minister zahraničia neodcestoval do Paríža. A jednak ukazuje táto pôžička i na to, že prez to všetko bola dosavádna neobmedzená dôvera voči Slovensku už limitovaná. Príčinou tohoto úbytku dôvery je politika, ktorú prevádza pán minister zahraničia.

Netvrdím to bez dôvodu, lebo sa domnievam, že dôvera v Paríži nebola otrasená voči republike, ale voči pánu zahraničnému ministrovi Benešovi. A otrasená bola preto, lebo plány, s ktorými sa pán minister zahraničia posledne vo svete vytasil, vzbudzujú podozrenie, zda je naozaj v záujmoch francúzskych politika tá, ktorá chce uskutočniť také obchodné unie, aké má na mysli pán minister zahraničia. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Szüllő (pokračuje): Pán minister zahraničia vykladal - a pomáhali mu v tom vznešení a menej vznešení cudzinci - že má tu na mysli soskupenie colnej unie, ktorá by mimo republiky objímala Rakúsko, Juhoslovansko, Rumunsko, ba i Maďarsko. Tým však vytvorená by bola tuná vo strednej Europe colná unia, v ktorej by bolo takmer 13 milionov Nemcov a oproti tomu len asi 6 milionov Čechov. Tým by tedy vyvolal také politické relácie, ktoré by skôr posilňovaly tendencie nemecké než záujmy francúzske, protivné tendenciám nemeckým.

Avšak nie čiste v tomto vidím otrasenie dôvery voči politike pána ministra zahraničia, lež vidím to vo skutku, že keď dňa 10. decembra m. r. francúzsky ministerský predseda Laval predložil osnovu svojho pôžičkového návrhu finančnému výboru francúzskej komory, tento výbor - celkom proti zvyklostiam - s týmto návrhom sa nezabýval, lebo chcel vedeť, aký účel má táto pôžička.

A práve tak i my bysme radi vedeli, ktorý je ten pravý účel tejto pôžičky, lebo z návrhu nemožno to jasno rozpoznať. Sú, čo tvrdia, že táto suma je potrebná k posilneniu zlatej úhrady Národnej banky. (Výkřiky komunistických poslanců.) Nie opozícia sa má medzi sebou vadiť, lež vaďte sa s vládou a bijte spolu do vlády. Podľa inej verzie je táto suma potrebná k úhrade úbytkov privodených podporami v nezamestnanosti, a je taký názor, ktorý tvrdí, že týchto peňazí je znova treba ku zažehnaniu hospodárskych nesnádzí. Nech je tomu akoľkovek, toľko je isté, že pôžička nie je dôkazom blahobytu v republike, ale dôkazom toho, že pomery sa zhoršily, a je dôkazom toho, že v tejto vláde, pošľapávajúcej zásady demokracie, nepokladá sa za potrebné dať vysvetlenie verejnosti, lež za potrebné pokladajú sa iba peniaze.

Zhoršenie tunajších pomerov však plynie z toho, že vo svetovom riade nabýva prevahy logika a straší revízia.

V dobe, kedy tento štát bol utvorený, boly vynesené zákony, v ktorých nepomýšľalo sa na to, že prosperita bude kedysi oslabená. Nepomýšľalo sa na to, že malý štát, akým je Československo, v prípade, zahraje-li si na veľmoc, bude to stáť veľa peňazí, a nepomýšľalo sa na to, že môžu prísť ešte ťažké dni, lebo veď hospodárskym zákonom je, že kríza nie je izolovaná, ale rozprestiera sa po celom svete.

Že táto pôžička trpí nejakou chorobou, to je bezpochybné. Lebo keby mala ciele rydzé, vtedy by ju francúzska vláda už v decembri bola dostala pod strechu. A že sa tak nestalo, toho pravdepodobnou príčinou je, že požadovala garancie voči ľahkovážnosti u nás pozorovanej, a je to bankový zákon, v ktorom si francúzsky kapitál vyžaduje garancie, lebo nedôveruje vládnemu režimu. A táto jeho nedôvera ani nie je bezdôvodná. Bolo opravdu nemožným to hospodárenie, ktorým vláda bankám - ktoré bankovnými obchody sa ani nezaoberaly, ale sledovaly účele agitačné po ich zadlžení - prispela pomocou do tej miery, ktorá nebola v pomere s hmotnou silou štátu.

V situácii bank a v ich rozvahách odráža sa hospodárenie štátu a tu najlepšie videť situáciu, do ktorej bola strhnutá republika veľmocenskou politikou za každú cenu. Nechcem sa zmieniť o ničom inom, len o tom, že náš priemyselný vývoz oproti rokom minulým klesol o maličkosť 4 1/2 miliardy, a poukazujem na to, akú katastrofu znamená tento 4 1/2 miliardový úbytok pre priemyslový štát, akým je Československo.

Pravda, i v štátoch zemedelských došlo k tomuto úbytku, avšak tam úbytok príjmov neznamená zároveň zničenie základu, kapitálu. I keď výnosy cudziny vykazujú následkom momentánnych pomerov hodnoty snížené, prez to všetko nebola zničená hodnota pôdy samej, ako hodnota štabilná. Vo štátoch priemyslových však, vystane-li výnos priemyslu, odpadá i zisk, a to znamená, že továrne sa zatvárajú, huti sa uhasínajú, komíny nedýmia, čím tiež bude zničený i kapitál, ktorý je základom príjmov priemyslových.

S týmto systémom musíme sa v tomto štáte rozlúčiť. Vládny režim musí nahliadnuť, že politika, ktorá chce byť nápomocná iba cieľom tunajšieho kapitalistického veľkopriemyslu a veľkobankovníctvu, je škodlivá a oslabuje štát v základoch. Od sily ľudu, od sily zemedelského ľudu, od rozmachu pomerov v zemedelstve závisí tiež sila tohoto štátu. A preto znova chcem poukázať na anomáliu, aký okatý rozdiel je v zachádzaní s ľudom zemedelským, ktorý tvorí prevažnú časť obyvateľstva, a v zachádzaní so záujemstvami priemyslovými, a to na škodu tamtých. Kým nezamestnané robotníctvo priemyslové požíva podpory v nezamestnanosti podľa systému gentského, dotiaľ robotníci zemedelskí a lesnícki nepožívajú žiadnych podpôr. A predsa zemedelskí a lesnícki robotníci reprezentujú v tomto štáte takmer taký počet, ako robotníci priemyselní.

Tiež počet nezamestnaných zemerobotníkov približuje sa počtu tunajšieho nezamestnaného robotníctva priemyselného - nehovoriac ani o pracovníkoch hlavou. Vykazuje-li štatistický výkaz počet nezamestnaných priemyselných robotníkov cifrou 500.000, tedy tiež počet nezamestnaných zemerobotníkov presahuje 350.000, nepočítajúc k ním ani tých, ktorí nie sú nezamestnaní preto, lebo sú práve vojakmi.

V tomto štáte je tedy úhrnom asi 1 milion nezamestnaných a podpora nezamestnaných podľa výpočtu ministerstva sociálnej pečlivosti stojí denne 1 1/2 mil. korún. Vezmeme-li všetko to na zreteľ, vidíme jasne, kam povedie politika, ktorú reprezentuje táto vláda.

A práve preto, aby čo najskôr nastolená bola hospodárska zmena, aby tu, v tomto štáte čo najskôr zavládla politika smerujúca k podchyteniu tunajšieho odvekého obyvateľstva, preto hlasujeme proti tomuto návrhu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Stříbrný. Dávám mu slovo.

Posl. Stříbrný: Slavná sněmovno! Sněmovna, která má projednávati předlohu o miliardové půjčce, musí především dbáti své důstojnosti, své vážnosti. (Výkřiky komunistických poslanců.) Používám této příležitosti, abych ukázal na křiklavý případ naprostého znevažňování sněmovny. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 22. ledna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 50 této těsnopisecké zprávy.] V létě hlasovala sněmovna o návrhu vyšetřovacího výboru, a většina v dobré víře, že snesený materiál, třebaže stranicky zahrocený, opírá se přece jen o svědectví věrohodných osob, dala víry usnesení vyšetřujícího výboru. Zvláštní náhodou ve všech procesech proti mně inscenovaných hrají hlavní úlohu zahraniční svědkové, cizinci (Výkřiky.) - bude vás to zajímati, račte laskavě býti zticha - nepodléhající našim trestním ustanovením. Několik jich vystupovalo ve známém vyšetřujícím výboru a já chci dnes provésti důkaz na jediném svědkovi, vídeňském obchodníku Wittenhoferovi, že sněmovní majorita stala se obětí drzého podvodu.

Předseda (zvoní): Žádám vás, pane řečníku, abyste neužíval urážlivých slov.

Posl. Stříbrný (pokračuje): Ale já říkám, že sněmovna se stala obětí právě tak, jako většina vyšetřujícího výboru, opírající svá usnesení o věrohodnost tohoto svědka. Nejde o jednoduchý případ. Mám za prokázané, že při tomto podvodu spoluúčinkoval také člen této sněmovny, a proto v zájmu parlamentu volím první příležitost, abych se sensačním materiálem seznámil Národní shromáždění. Vždyť jeho povinností je hnáti k odpovědnosti všechny vinníky, kteří mystifikovali vyšetřující výbor, parlament i vládu.

Ministerská rada dostala od Františka Stejskala, který, jak známo, uprchl do ciziny, jakmile byl na něj vydán zatykač, memorandum, které je ve svém celku sensačním odhalením metod, kterými získáváni byli svědci, vystupující před vyšetřujícím výborem.

Nechci předbíhati soudnímu řízení, a proto z memoranda cituji pouze onu část, která pojednává o získávání korunního svědka v aféře t. zv. nouzového mutějovického uhlí, Wittenhofera.

Cituji z memoranda, které došlo min. radě, doslovně:

"Po ustavení výboru vypravoval mně dr Beneš, že v koalici bylo učiněno jednomyslné usnesení, s nímž souhlasil také dr Kramář, že posl. Stříbrný po ukončení vyšetřování bude zbaven mandátu na základě usnesení parlamentu. Beneš zdůrazňoval, že také pan president Masaryk má na tom zájem a stále jest o postupu věci informován. (Výkřiky.)

Dr Beneš žádal mne v době vyšetřování stále o nové informace a zvláště naléhal na to, aby komerční rada Wittenhofer z Vídně, majitel uhelné společnosti Austroböhmische Kohlenhandelsgesellschaft ve Vídni, přijel osobně ke svědecké výpovědi do parlamentu a potvrdil, že za dodávky své firmy čsl. stát. drahám r. 1923 vyplatil Fr. Stříbrnému na konto ujednané provise ihned 200.000 Kč a že dále vyjednaných 800.000 Kč měl vyplatiti po provedené dodávce. Tato dodávka byla pro Austroböhmische spojena" - cituji dále - "s velkými ztrátami a Wittenhofer zbývajících 800.000 Kč Stříbrnému už nezaplatil. Wittenhofer má dále potvrditi, že Fr. Stříbrný mu při jednání o provisi řekl, že musí také svému bratrovi, ministru Stříbrnému, dáti peníze, a že o tom učinil sdělení Josefu Janečkovi hned po své rozmluvě se Stříbrným.

O tomto prohlášení Stříbrného vůči Wittenhoferovi věděl Josef Janeček, protože to také ve své výpovědi tvrdí.

Něco později stěžoval si dr Beneš, že jeho strana v uhelných věcech nemá proti Stříbrnému takové důkazy, které by dokazovaly účast posl. Stříbrného na uhelných obchodech, a proto by byla výpověď Wittenhoferova, jakožto nestranného svědka, cizince, pro parlamentní výbor směrodatná. Slíbil jsem dr Benešovi, že s Wittenhoferem promluvím. Wittenhofer však s počátku nechtěl, naříkal, že nešťastnými dodávkami čsl. státním drahám ruinoval sebe i firmu Austroböhmische, a nadával na Fr. Stříbrného, že je tím vším vinen. Na má naléhání však Wittenhofer konečně přece slíbil, že do Prahy přijede, ale jen s tou podmínkou, že před svou výpovědí v parlamentě musí ještě mluvit s dr Benešem." - To je Jiří Beneš. - Cituji dále: "To však dr Beneš odmítl a odůvodnil to tím, že jako synovec zahraničního ministra nemůže vyjednávati s cizím státním příslušníkem. Bude však delegovati k vyjednávání s Wittenhoferem poslance dr Moudrého, člena předsednictva strany." - a já poznamenávám, člena vyšetřujícího výboru.

Cituji dále: "Wittenhofer přijel pak do Prahy a vyjednával s dr Moudrým v kavárně de Saxe, při kterémžto jednání jsem byl přítomen také já a Janeček. Wittenhofer si opět stěžoval, že při uhelných dodávkách čsl. státním drahám r. 1923 pozbyl veškerého svého jmění a o Československu nechce už nic slyšeti. Vyprávěl dr Moudrému o svém vyjednávání s Fr. Stříbrným a při tom podotkl, že Československý stát by mu měl vlastně část jeho ztrát nahraditi. Wittenhofer nechtěl o provisi pro Františka Stříbrného v parlamentě mluvit, aby jeho rakouské dodávky pro stát a zemi nebyly ohroženy. Já jsem Wittenhofera" - t. j. Stejskal - "uklidnil a vypravoval mu, že ministerský předseda mně prostřednictvím dr Beneše dal garancie, že by v důsledku svědeckých výpovědí se mohlo něco stát, a odvolal jsem se na přítomného dr Moudrého jako svědka, jenž správnost tohoto tvrzení potvrdil. Dr Moudrý ubezpečil pak Wittenhofera, že výpověď před parlamentem je přísně důvěrná a nepřijde před veřejnost. Strana nemá žádného jmění, nemůže Wittenhoferovi nic zaplatiti, že však pro mou firmu budou opatřeny nové státní dodávky, na nichž by Wittenhofer mohl býti zúčastněn, o čemž však musí jednati se mnou. Na základě tohoto příslibu p. dr Moudrého slíbil Wittenhofer, že přijde osobně do parlamentu, pod podmínkou, že bude oficielně pozván. Já jsem podnět dr Moudrého akceptoval a Wittenhoferovi slíbil podíl na nových dodávkách a fakticky jsem pak v naší kanceláři uzavřel obchodnickou smlouvu, podle níž moje firma měla býti zúčastněna 40 %, Janeček a Wittenhofer, každý 30 %. Potom jsem požádal Wittenhofera, aby záležitost provise Stříbrného, tak jak ji vyprávěl dr Moudrému v kavárně de Saxe, sepsal pro uchování paměti v protokole, s čímž Wittenhofer souhlasil a ten protokol nadiktoval, načež byl protokol podepsán mnou, Janečkem a vrch. účetním Smolíkem jako svědky. Tento protokol byl vyhotoven ve třech exemplářích, z nichž jeden byl ihned doručen dr Benešovivi Janečkem." Jeden z těch exemplářů mám já. (Veselost.) "Wittenhofer odejel zpět do Vídně a po několika dnech mi telefonoval posl. Koudelka o jeho adresu za účelem pozvání vídeňským vyslancem. Posl. Koudelka žádal mne při tom, abych zařídil, aby Wittenhofer co nejdříve do Prahy přijel, což se stalo. Tato výpověď Wittenhoferova byla jedním z nejdůležitějších důkazů, které přispěly k odsouzení posl. Stříbrného v parlamentě. Dr Beneš mně pak sděloval, že dr Kramář trvá na tom, aby spisy vyšetřujícího výboru byly odevzdány trestnímu soudu, což je sice, jak dr Beneš se vyslovil, poklesek proti koaliční disciplině, ale nezbývá prý nic jiného. V další schůzce mne žádal dr Beneš o nové informace o soc. demokratech, kteří mu ve věci Stříbrného dělají stále potíže, a on by je chtěl přiměti k povolnosti. Slíbil jsem to a podotkl, že ředitel Soldán může mu dáti o soc. demokratech důležitá sdělení. Dr Beneš mne naléhavě žádal, abych mu ihned umožnil rozmluvu s ředitelem Soldánem, která se pak konala brzy na to v mé přítomnosti."

Až potud citoval jsem Stejskalovo memorandum minist. radě. Nyní záleželo mně na tom, zjistiti, pokud Stejskalova tvrzení odpovídají pravdě. A přišel jsem k zajímavému závěru: Odpovídají nejenom pravdě, ale dokonce pravda je daleko horší a velkou její část zamlčel Stejskal jako spoluvinník tohoto podvodu.

Zjistil jsem, že Wittenhofer v Praze skutečně byl od 29. do 31. března. Dostal od Stejskala vyplaceno za cestu částku 2000 Kč, což mohu prokázati Wittenhoferovou stvrzenkou (ukazuje fotografii stvrzenky). 31. března nadiktoval Wittenhofer prohlášení, které je přiloženo ke spisům vyšetřujícího výboru, v němž tvrdí, že vyplatil Fr. Stříbrnému 200.000 Kč provise pro něj a pro mne. Vyzvedl si je v Průmyslové bance. Byly současně vyhotoveny 3 exempláře tohoto prohlášení, z nichž jeden, jak jsem již poznamenal, je v mých rukou a jeden byl prostřednictvím dra Beneše dodán vyšetřujícímu výboru. Prohlášení obsahuje jako konečnou větu ustanovení, že je určeno pouze pro vyšetřující výbor a nesmí přijíti na veřejnost. To koresponduje se zárukami p. Moudrého, že je to důvěrné a veřejnost se o tom nedoví. (Výkřiky komunistických poslanců.)

V memorandu tvrdí se dále, že posl. Moudrý, člen vyšetřujícího výboru, sliboval Wittenhoferovi účastenství na nových uhelných dodávkách. I zde jsem si opatřil důkaz a předkládám sněmovně fotografický snímek obchodní smlouvy syndikátu Stejawit, parafované Stejskalem, Janečkem a Wittenhoferem a podepsané dvěma svědky: Jaroslavem Jelínkem a Karlem Smolíkem. Je to krásná smlouva: 1. Kapitál do společnosti dává p. Frant. Stejskal bezúročně za sebe, Janečka a Wittenhofera. Páni Janeček a Wittenhofer nedají vůbec nic, snad jedině své falešné svědectví proti Jiřímu Stříbrnému. 2. Smlouva však zaručuje Wittenhoferovi, že ze společnosti, do které nic nedal, bude bráti 25% čistého zisku. Také tato smlouva je datována 31. března, kdy bylo známé prohlášení, určené pro vyšetřující výbor, podepsáno Wittenhoferem.

Zajímavý je název syndikátu: Stejawit - Stejskal, Janeček a Wittenhofer, tři korunní svědci vyšetřujícího výboru. Ale to není ještě vše. Wittenhofer nebyl laciný a proto nedal prohlášení proti Stříbrnému dříve z rukou, dokud nedostal hotově vyplaceno na jméno své paní Hermíny Wittenhoferové 200.000 Kč. Originál stvrzenky je v mých rukou, mám zde fotografii (ukazuje) a předkládám ji presidiu sněmovny.

Německá stvrzenka zní v překladu: "Praha, 31. března 1931" - tedy v den, kdy bylo podáno známé prohlášení vyšetřujícímu výboru. "Pan František Stejskal, Praha II. Potvrzuji, že jsem dnes obdržela od Vás hotově 200.000 Kč, slovy dvě stě tisíc Kč k mé disposici a nejsem povinna tuto částku Vám vrátiti. Také se vzdáváte všelikého nároku z jakéhokoliv titulu proti mně. Hermína Wittenhoferová."

Tedy pan Stejskal dal 200.000 Kč Wittenhoferovi a zavázal se, že je nebude chtíti nikdy zpět z jakéhokoliv titulu, tedy i kdyby se ukázalo, že svědectví Wittenhoferovo bylo falešné.

Mne zatím vyslýchal vyšetřující výbor a já snesl materiál o nevěrohodnosti Wittenhofera. V žádné bance nemohl prokázati Wittenhofer, že by si v kritický onen den byl vyzvedl 200.000 Kč, aby je dal Františku Stříbrnému. Bylo třeba osobního výslechu vídeňského svědka. Pan Koudelka obrátil se na Stejskala a ten už to zařídil, že Wittenhofer přijel do Prahy. Dostavil se do vyšetřujícího výboru, opravil svůj protokol: snad těch 200.000 Kč dal hotově, nevyzvedl si je v bance, už se na to nepamatuje, ale pamatuje se určitě, že 200.000 Kč Františku Stříbrnému dal pro něho a jeho bratra Jiřího - krátce, řekl všecko, co si páni přáli.

Pan Wittenhofer však není laciný svědek. Mám pro to nové důkazy. Před vyšetřujícím výborem byl Wittenhofer vyslýchán 5. května 1931. Jaká to náhoda! 5. května 1931 přijala paní Hermína Wittenhoferová nových 200.000 Kč, o čemž předkládám sněmovně také fotografický snímek potvrzenky (ukazuje), na které je výslovně uvedeno: "Ich bestätige weitere 200.000 Kč." (Hluk. - Výkřiky.) Slavná sněmovno, to je věc, která se dotýká cti celé sněmovny. (Posl. inž. Kallina [německy]: Vy jste obvinil německé politiky z účasti na této korupci. Jmenujte tyto německé politiky!) Pardon, počkejte, já k tomu přijdu.