2. Upomínací lhůta, ve které nájemník je povinen zaplatit dlužné nájemné, činí 8 dnů.

Daně, přirážky, dávky a jiné vedlejší poplatky nepovažují se za součást nájemného.

Za nezaměstnané, pokud nedostávají nejméně 15 Kč na pravidelné denní podpoře, platí nájemné obec pobytu. Nezaměstnaným nemůže být z důvodu neplacení nájemného dána výpověď ani z bytu, ani nemohou být vypovězeni z obce.

Nájemník nemůže být z bytu vypovězen v případě nemoci, nebo nemoci v rodině, anebo jedná-li se o nájemníka, který se účastní stávky, nebo je zaměstnavatelem vyloučen (vysazen) anebo který z jiných nezaviněných důvodů nemůže zaplatit dlužné nájemné.

Pronajimatel může žádati za zrušení nájemní smlouvy jen tehdy, když se musí pro nějaké stavení z nařízení stavebního úřadu znovu stavět a opatřil-li nájemníkovi náhradní byt rovnocenný (§ 1).

Pronajimatel nesmí na nájemníkovi žádati placení nájemného za lhůty delší než 3 měsíce. Nájemník má však v každém případě právo oznámit kdykoli pronajimateli, že bude platit nájemné ve lhůtě měsíční s tím účinkem, že ode dne tohoto oznámení je povinen platit nájemné jen měsíčně.

Pro výpovědní řízení platí ustanovení zákona č. 275 z roku 1920 s touto změnou:

Nájemník může také proti usnesení sborového soudu podat stížnost k Nejvyššímu soudu. Stížnost nájemníkova má ve všech případech odkládací účinek.

Ustanovení tohoto zákona vztahují se také na malé provozovny živnostenské.

Účinnost ustanovení tohoto zákona nemůže být vyloučena nebo omezena smlouvou stran.

Článek II.

O nájemném.

1. Nájemné z bytů a malých živnostenských provozoven nesmí převyšovati u domů starých, t. j. postavených před 1. listopadem 1918, výši nájemného, které bylo stanoveno zákonem ze dne 26. listopadu 1930, č. 166 Sb. z. a n.

2. Nájemné z bytů a malých živnostenských provozoven v nových domech, t. j. v domech postavených po 1. listopadu 1918 upravuje se takto:

a) u bytů a provozoven o 1 místnosti s příslušenstvím nesmí býti vyšší než o 50% oproti nájemnému ve starých domech;

b) u bytů a provozoven o 2 místnostech s příslušenstvím nesmí býti větší než o 75% oproti nájemnému ve starých domech;

c) u bytů a provozoven o 3 místnostech s příslušenstvím nesmí býti vyšší než o 100% proti nájemnému ve starých domech.

Článek III.

O obecní dávce z nájemného.

1. Majitelé domů jsou povinni odváděti katastrální obci dávku ve výši 50% z nájemného, které vybrali z bytů a provozoven nechráněných tímto zákonem.

2. Tato dávka musí činiti nejméně 10% ročního příjmu nájemníkova.

3. Dávku ukládá a vybírá obec. Obec je povinna výnosu této dávky použíti k opatření levných bytů a v prvé řadě k stavbě obecních bytů o jedné nebo se dvěma místnostmi a s příslušenstvím. Nájemné z těchto obecních bytů nesmí být vyšší než je tímto zákonem stanoveno. Byty o 1 místnosti s příslušenstvím smějí býti pronajímány jen osobám, jichž roční důchod nepřesahuje 16.000 Kč. Byty o dvou místnostech s příslušenstvím smějí býti pronajímány jen osobám, jichž roční důchod nepřesahuje 30.000 Kč.

4. Nájemníci, jichž roční příjem nepřesahuje 30.000 Kč, jsou osvobozeni od placení jakýchkoliv dávek a poplatků z nájemného.

Podnájemné s vedlejšími poplatky nesmí být vyšší, než nájemné s vedlejšími poplatky, které platí nájemník, a byla-li dána jen část bytu do podnájmu, než poměrná část nájemného s vedlejšími poplatky, připadající na část bytu danou do podnájmu. Za užívání zařízení bytu daného do podnájmu smí býti smluvena pouze přiměřená náhrada.

Pronajimatel je povinen udati nájemníkovi při nájmu i podnájmu i bez žádosti nájemníka, jaké nájemné bylo z bytu smluveno 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvním pronájmu.

Klásti při pronájmu podmínku, že nájemník koupí zařízení bytu, je trestné. Podmínka ta je neplatná.

Zvýšení nájemného a podnájemného s vedlejšími poplatky nebo jinými poplatky odporujícími ustanovení tohoto zákona jsou neplatná a trestná podle dalších ustanovení tohoto zákona.

Zapovězena jsou všechna jednání, kterými pronajimatel dává poskytovati nebo slibovati mimo nájemné sobě nebo někomu jinému něco za to, že pronajímá byt.

Co bylo placeno proti předchozím ustanovením, musí být vráceno se zákonnými úroky. Tohoto nároku na vrácení nelze se předem zříci.

Soud přezkouší úmluvu o výši nájemného a o ostatních ustanoveních tohoto zákona také na návrh osoby třetí, zejména obce, bytového úřadu nebo lichevního soudu. Soud je pak povinen podle výsledků vyšetření stanovit nájemné dle ustanovení tohoto zákona.

Proti rozhodnutí soudu o výši nájemného může nájemník a podnájemník podati stížnost k sborovému soudu, která má odkládací účinek.

Zprostředkování pronájmu smí prováděti pouze obec a to bezplatně.

Ochrana nájemníků dle tohoto zákona vztahuje se na nájemníky, jichž roční důchod nepřesahuje 60.000 Kč bez ohledu na to, ve které době byly postaveny anebo kdo je jejich majitelem, a vztahuje se obzvláště také na byty deputátní.

Od domovníků nesmí býti vybíráno nájemné v žádné formě a stejně jsou osvobozeni od placení všech daní, přirážek, dávek a poplatků, uložených z bydlení. V ostatních směrech a obzvláště pokud se týče výpovědi, vztahuje se na ně plná ochrana nájemníků podle tohoto zákona.

Exekuční soud musí na návrh povinného (nájemníka, podnájemníka, domovníka, zaměstnance s bezplatným bytem a pod.), který je chráněn tímto zákonem, odložiti exekuci vyklizením najatých nebo používaných místností na dobu půl roku, když povinný nemá rovnocenné náhrady. Rovnocennou náhradou jest rozuměti byt nebo provozovnu, který má stejné rozměry, za který je požadována stejná činže a který také svou polohou vyhovuje zájmům vypovídaného.

Trvají-li důvody odložení exekuce i po uplynutí lhůty, na kterou byl odklad povolen, musí na návrh povinného býti vyklizení odloženo, a to vždy na dobu jednoho čtvrtletí.

Nemá-li ten, kdo byl z dosavadních místností vystěhován, kam by se uchýlil se svou rodinou a složil své věci, jest povinna obec, ve které se vystěhování stalo, neprodleně vystěhovaného umístiti do té doby než nalezne rovnocenný byt.

Kolky a poplatky v nájemním a exekučním řízení podle tohoto zákona platí vždy pronajimatel.

Obcházení tohoto zákona pronajimatelem nebo jeho zástupcem trestá se příslušným soudem pokutou do 10.000 Kč a vězením do 6 měsíců.

Pokuta připadá ve prospěch místního chudinského fondu.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Veškerá zákonná ustanovení jemu odporující, současně se zrušují.

Je-li v době, kdy tento zákon nabude účinnosti, v běhu nějaké řízení před nájemními nebo exekučními soudy, budiž v něm postupováno dle předpisů tohoto zákona.

Provésti tento zákon ukládá se ministru sociální péče v dohodě s ministry spravedlnosti, financí a vnitra.

2. Eventuální pozměňovací návrh posl. Štětky, Hodinové a soudr.:

Ke čl. I:

V §u 1 místo posledních slov: "do 30. června 1932" navrhujeme slova: "do 31. prosince 1932".

§ 2 budiž škrtnut.

V §u 4 budiž odst. 4 po posledních slovech doplněn takto: "přesahuje-li roční příjem nájemníka 50.000 Kč".

V §u 4 budiž odst. 3 doplněn větou: "Z výnosu nájemného vybraného z bytů uvedených v odst. 1 budou majitelé domů odváděti katastrální obci dávku ve výši 50% z vybraného nájemného na stavbu levných bytů."

V čl. II buďtež slova "Do 30. června 1932" nahrazena slovy "Do 31. prosince 1932".

V čl. III buďtež poslední slova "do 30. června 1932" nahrazena slovy "do 31. prosince 1932".

V čl. IV buďtež poslední slova "do 30. června 1932" nahrazena slovy "do 31. prosince 1932".

Místopředseda Stivín (zvoní): Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji posl. Langrovi.

Zpravodaj posl. Langr: Slavná sněmovno! Debata k vládnímu návrhu o bytové péči znovu jen potvrdila, že otázka bytová je dosud velikým problémem, o jehož vyřešení musíme se pokoušeti velmi vážným a seriosním způsobem. Téměř všichni páni řečníci shodovali se v názoru, že na bytovém trhu je dosud nedostatek bytů a že je potřebí, aby se otázka bytová řešila pokud možno nejpronikavějším a nejúčinnějším oživením stavebního ruchu. Jsem také téhož názoru, jenom že nemohu souhlasiti s názorem některých pánů, kteří při tom, že uznávají za nejdůležitější řešení bytové otázky prospívati stavebnímu ruchu, zároveň se staví proti tomu nebo kritisují to, že stát vynakládá značné částky ročně právě pro podporu stavebního ruchu.

Je přirozeno, že to, co pan kol. dr Peters zde považoval za nepotřebné, je dosud potřebné v plné míře. Pan kol. Peters prohlásil, že to, co bylo nutné r. 1917, totiž mimořádná opatření o ochraně nájemníků, nebylo již zapotřebí r. 1920. Bohužel, nemohu souhlasiti s tímto názorem. Je nám přece známo, jak vypadaly poměry na bytovém trhu r. 1920 a jak vypadají poměry na bytovém trhu v přítomné době. R. 1920 byl sice rozvinut neobyčejným způsobem stavební ruch, ale i při tomto rozvoji stavebního ruchu nemohli jsme, bohužel, dosáhnouti tolika potřebných bytů, že také r. 1920 jevila se téměř táž potřeba bytového prostoru, jaká se jevila bezprostředně po válce. Přes to, že snad v některém oboru bychom mohli počítati s dostatkem bytového prostoru, i v přítomné době, pokud se týká zejména bytů s malou bytovou plochou, je těchto bytů veliký nedostatek.

Domnívám se tedy, že vláda dělá bytovou politiku dobře, když se snaží podporovati družstva, obce, soukromé podnikatele ve stavbě domů s nejmenšími byty. Byly zde pronášeny některými pány z měšťanských stran obavy, že družstva a obce, které stavěly bez přímé podpory státu, pouze na státní záruku, mohou býti dotčeny v budoucnu snížením nájemného ve starých budovách i v novostavbách a že zejména družstva, která stavěla za posledního zákona o stavebním ruchu, budou ve své finanční rovnováze velmi ohrožena. To je obava více než odůvodněná, poněvadž přece není myslitelno, aby stavební ruch a poměry na bytovém trhu udržovaly se na tak abnormální činžovní výši, jak je tomu v přítomné době.

Vážení pánové, slavná sněmovno! Máme-li počítati s tím, že celé naše hospodářské poměry i celková hladina životních potřeb a mzdové poměry budou se měniti směrem dolů, pak nemůžeme nikdy trvati na stanovisku, že je potřebí umělého udržování abnormální výše nájemného v novostavbách a že je potřebí, aby bytová politika naše nesla se stále tím směrem, aby vyrovnávala činži ve starých budovách s budovami novými, zejména s těmi, které byly stavěny v poslední době. To bychom dospěli k poměrům, že by nejen střední úředník, nýbrž i střední živnostník a obchodník, o dělníkovi ani nemluvě, a tak zvané vyšší kruhy, vysoké úřednictvo, byli v situaci, že by nejméně třetina jejich ročního příjmu byla ztrávena nájemným a že by se vyvolaly neudržitelné poměry.

Pokud se týká poměrů našeho dělnictva, vyvolány by byly poměry ty, že by 50 až 60% jeho mzdy nestačilo na krytí potřeb domovních a nájemních.

Vážení pánové, to přece nemůže býti politika rozumných lidí. Proto je nutno, abychom vítali, že vláda přichází s návrhy, kterými se, jak jsem již řekl, mají podporovati stavby domů s malými byty a tím se má odpomáhati velikému nedostatku právě těchto nejmenších bytů. Někteří pánové stěžovali si také velice, že se v tomto provisoriu, které má nyní slavná sněmovna odhlasovati, neudělalo nic pro majitele domů, pokud se týká rozšíření výpovědních důvodů.

Slavná sněmovno! Výpovědní důvody v dosavadním zákoně již jsou tak široké a dalekosáhlé a dají se vykládati tak mnohým způsobem, že jest opravdu již velmi těžké, aby se nájemník ve starém domě udržel bez obavy, že dnes nebo zítra majitel domu může požádati s úspěchem okresní soud o jeho výpověď. Vážení pánové, nepovažoval bych za šťastné, abychom přes to, že dovedeme oceniti těžké postavení majitelů malých činžovních domů, zejména na periferiích průmyslových měst nebo v okresních městech, že známe jejich těžké hospodářské poměry, umožňovali v době tak těžké hospodářské deprese majiteli domu vypověděti nájemníka z bytu, byť by šlo o tak zv. malý domek o 1 až 2 bytech. Bylo by to velmi nezdravé, nesociální a velmi málo politické.

Máme zde určité zákonné závory. Tyto zákonné závory musí každý, kdo se uchází o koupi starého domku, byť i rodinného, dobře znáti. Každý takový koupěchtivý musí si býti vědom, že nájemník, který bydlí v rodinném domku o 1 až 2 bytech, podléhá ochraně nájemníků. S tím musí počítati. Proto to má také padati v úvahu při jeho rozhodování, má-li koupiti či-li nic. Proto také nemůžeme uznati důvod, že se nemůže někdo nastěhovati do vlastního domku, poněvadž musí si býti vědom, že toto ustanovení se týká oněch domků rodinných, které byly v posledních letech koupeny a změnily svého majitele.

Je přirozeno, že v 90 i více procentech týká se potom výpověď člověka, který je hospodářsky na tom velmi uboze, který také potřebuje jistě zákonné ochrany proti bezdůvodné výpovědi, poněvadž dosud bohužel na bytovém trhu nejsou poměry, které by opravňovaly k naději, že takovýto vypovězený bez velikých finančních nákladů a různých svízelů bude si moci opatřiti byt náhradní.

Byla zde také projevena námitka proti tomu, že osnova projednávaná žádá, aby byl brán v úvahu průměr zdanitelného důchodu od 75.000 Kč za poslední tři léta. Byl projeven názor, že se mělo v zákoně říci, že důchod zdanitelný od 75.000 je za poslední rok.

Vážení pánové a dámy, myslím, že to je požadavek nedosti promyšlený, poněvadž je zde opodstatněná obava, že by se na základě takto stylisovaného návrhu zákona mohlo mnohému nájemníku, který dnes jest ještě v té špatné situaci, že má ročního důchodu 75.000 Kč, mohla státi v budoucnu veliká křivda. Máme totiž mnoho těch, kteří dnes, zejména v soukromém podnikání, zaujímají vysoce postavené místo, řekněme místo ředitele některých menších průmyslových závodů, anebo jsou to vysocí úředníci, nejsou zabezpečeni proti tomu, že v krátké době tohoto místa nepozbudou a budou se musiti spokojiti s místem o 50% špatněji placeným. Ti byli by poškozeni vlastně dvakrát, jednou tím, že by byli z velikého místa přesazeni do místa daleko špatnějšího a za druhé tím, že by byli vypovězeni z bytu a musili by se buď s majitelem domu vyrovnati na činži, kterou on bude požadovati, anebo musili by si hledati byt v novostavbě, který by stál nejméně pateronásobné nájemné, než platí nyní ve starém domě.

Pan kol. Bezděk zde podotkl ve své řeči, že by stát nyní se neměl tak starati o ochranu nájemníků ve starých domech, nýbrž více o ochranu nájemníků v domech nových. Nevím, jak si pan kol. Bezděk představoval tuto ochranu státu. Myslím, že by bylo velmi těžko, aby stát nyní zákonným opatřením stanovil nebo diktoval cenu podle podlahové plochy v novostavbách, anebo mínil to p. kolega tak, že by se mělo nějakým pronikavým způsobem působiti k tomu, aby se stavba v nových domech co možná zlevnila? Po tomto voláme již dlouhou řadu let. Stále poukazujeme, že nám zde schází řada zákonných opatření proti bezdůvodné a myslím více skoro nesvědomité lichvě se stavebními pozemky. Už dávno voláme zde po tom, že nemáme zákonných opatření, abychom mohli brániti lichvě s ostatními stavebními hmotami jako cementem, cihlami, stavebním dřívím a jinými stavebními hmotami. Dávno a dávno žádáme, aby se také něco udělalo s rozpětím úrokové míry, poněvadž tam, kde je stavebník odkázán na běžný bankovní úrok, se potom ovšem zdražuje nejen stavba o celých 40 až 50%, nýbrž i nájemné v takových stavbách.

Souhlasím s tím, aby se co možná nejdříve přikročilo k řešení celého komplexu bytových otázek definitivním způsobem, celkovým rámcovým zákonem.

Když se mi dostalo cti, že jsem byl pověřen soc. politickým výborem, abych zdůvodnil usnesení výboru před posl. sněmovnou, poukázal jsem na to, že jsem přesvědčen, že toto provisorium je provisoriem posledním. Vyslovil jsem pevné přesvědčení, že se bude posl. sněmovna příště zabývati již celkovou definitivní úpravou bytové otázky a bytových poměrů u nás vůbec. V tomto optimismu jsem se však poněkud korigoval, když jsem zde slyšel některé pány, kteří mají v otázce bytové dosti značné slovo a kteří budou patrně povoláni spolupracovati na osnově ministerstvem soc. péče vypracované, když jsem slyšel jejich pesimistické názory na toto velké sociální dílo p. ministra soc. péče a když jsem slyšel taková slova, která mne naplnila nedůvěrou, že by se mohlo vážně počítati s tím, že tento velký zákon bude v 6 měsících připraven tak, aby mohl býti předmětem ústavního projednávání posl. sněmovny.

Vážení pánové! Měl jsem také možnost prostudovati osnovu předloženou ministerstvem soc. péče. Nepopírám, že jsou tam některá ustanovení, která budou vyžadovati dlouhých a velmi pečlivých příprav, porad a dohod, ale jsem přesvědčen, že při dobré vůli všech zúčastněných stran a interesentů bude možno, aby se tato osnova stala zákonem, abychom tak konečně jednou vybředli z těžkých bytových poměrů, abychom se již jednou zbavili nepřetržitého provisoria bytového, které zatěžuje parlamentní činnost i všechny politické strany, abychom se konečně dostali již jednou k definitivnímu řešení velkého bytového problému.

Slavná sněmovno! Pan posl. Štětka podal zde za klub strany komunistické některé pozměňovací návrhy k osnově, kterou právě projednáváme. Jsou to návrhy, se kterými by snad bylo možno v některých bodech souhlasiti, ale celková jejich úprava jest jednak toho druhu, že znamená radikální přelom v celé soustavě dnešního našeho bytového zákona, jednak jsou to požadavky v některých detailech toho druhu, že nemohou býti ani dostatečně vážně brány samotným navrhovatelem. (Posl. Čižinská: Když běží o nezaměstnané, nemůže býti nic bráno vážně!) Tato otázka se netýká otázky nezaměstnaných. Musíte si býti vědomi, že otázka nezaměstnaných nemůže býti řešena obecními zastupitelstvy, že zákon nemůže ukládati obecním zastupitelstvům, obecním správám tak těžká břemena, jaká by jste jim vy ukládali vašimi návrhy. Musím se, bohužel, vysloviti proti přijetí těchto pozměňovacích návrhů p. posl. Štětky a prosím slavnou sněmovnu, aby přijala osnovu zákona tak, jak byla schválena soc.-politickým výborem. (Souhlas.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Hlasování o odst. 1 pořadu odložíme na dobu pozdější a přistoupíme k projednání odst. 3. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Přistoupíme k projednávání odst. 3, jímž jest: