Zprostředkování pronájmu bytů smí prováděti podle našeho návrhu toliko obec, a to výslovně bezplatně, aby bylo čeleno neslýchané lichvě, kterou lichevní úřady vidí, ale proti níž nezasahují, ale přímo ji podporují. Náš návrh k ochraně nájemníků má tedy na zřeteli chránit všechny nájemníky, jejichž roční důchod nepřesahuje 60.000 Kč bez zřetele na to, ve které době byly domy postaveny nebo kdo jest jejich majitelem. Zvláště však zdůrazňujeme také ochranu domovníků, pro které navrhujeme zákaz vybírání nájemného v jakékoliv formě a osvobození od placení všech přirážek a dávek i všech poplatků, uložených z důvodů bydlení.

Dnešní bída pracujících mas vyžadovala by si vlastně snížení nájemného, jakož i snížení cen všech životních potřeb. Vidíme však, že naopak drobní nájemníci jsou v novostavbách vydáni v šanc hromadnému vykořisťování, které není v poměru ani s jejich příjmy, ani s t. zv. valorisací činží. Ochrana nájemníků podle našeho návrhu vztahovala by se tedy na drobné nájemníky nejen ve starých domech, nýbrž i v novostavbách. Kromě toho však je bezpodmínečně nutno, aby ochráněny byly také byty, které až dosud vůbec ochrany nájemníků jsou zbaveny, byty deputátníků, domovnické a pod. Ochrana nájemníků tvoří podle našeho návrhu a podle našeho názoru jeden celek s ochranou proti exekučnímu vyklizení z bytu. Vedle toho návrhu, který zde v podstatě uvádím, podali jsme návrh o zabírání prázdných přebytečných bytů obcemi ve prospěch nebydlících a špatně bydlících, návrh na stavbu domů s levnými byty a návrh na ochranu kolonistů, ale všechny naše návrhy mohou býti prosazeny jedině bojem celé pracující třídy. Této skutečnosti věnujeme my komunisté největší pozornost. Vedeme boj a povedeme boj proti všem a s námi celá pracující třída proti dnešnímu režimu, který není schopen dáti pracujícím chléb, práci a zdravé lidské bydlení. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní:) Dále má slovo p. posl. Petrovický.

Posl. Petrovický: Slavná sněmovno! Dlouho trvalo, nežli jsme se u nás dostali z vázaného hospodářství, kterého každý občan v republice měl již až nad hlavu. Jenom jeden stav ve vázaném hospodářství nezaslouženě uvízl, a to je stav majitelů domů. 13 roků uplynulo od vzniku našeho mladého národního státu a dosud není viděti dobu, kdy bude likvidován zákon na ochranu nájemníků. Co se dosavad v této věci vykonalo, je pouhé flikování, které pro tuto otázku nemá zvláštního významu a přirozeného ohlasu ve stavebnictví. U nás zejména v poslední době mluvilo a psalo se ustavičně o krisi zemědělské, průmyslové a také byly projednány některé osnovy zákonů, sledující odpomoc těmto krisím. Zapomíná se, že součástí všeobecné krise hospodářské i u nás je krise bytová a stavební. Kdyby bylo věnováno uvolnění bytových zákonů aspoň část té pozornosti, jako bylo věnováno jednání o osnovách zemědělských, dělnických a veřejně-zaměstnaneckých, jistě bychom byli o mnoho dále, nežli v bytových zákonech dosud jsme. Od roku 1928 již po čtvrté jedná se vždy na sklonku roku o bytovém provisoriu. A při tom ještě činí se se všech stran překážky proti snahám, učiniti aspoň nové průlomy, jak říkáme, okénka do zákona o ochraně nájemníků. Že otázka likvidace zákona o ochraně nájemníků je možná a po stránce hospodářské nutná, dokazuje se také již likvidacemi zákonů na ochranu nájemníků v ostatních státech jako je Jugoslavie, Italie, Švýcarsko, Lucembursko, Holandsko atd. Je tedy hodně příkladů, jak je možno bez jakýchkoliv otřesů a nepořádků postupně rušiti ochranu nájemníků. Jest ovšem jednání o této otázce velmi ztíženo, a to proto, že nebyla již s počátku ochrana nájemníků řešena se stránky hospodářské, nýbrž spíše jenom s ohledem politickým. To právě věci nejvíce ublížilo. Kdyby již před rokem 1920 a potom opětovně později bylo dbáno na naše návrhy tehdá činěné, aby nájemné ve starých domech bylo čtvrtletně zvyšováno, dospěli jsme již skoro čtyřnásobku nájemného z roku 1914 1. srpna, a tím také likvidace zákona na ochranu nájemníků, nebyla-li by úplně již hotova, jistě byla uspíšena. Nyní ovšem jest odpor proti likvidaci zmíněné otázky větší a je stupňován také se strany nájemníků zhoršenými jejich hospodářskými poměry. A přece musí se uznati, že v týchž poměrech jsou také majitelé domů, z nichž nejhůře na tom jsou majitelé domů s malými byty. Ti bývají i při provisoriích v ochraně nájemníků na tom nejhůře. Zvýšení nájemného bylo dosud pranepatrné, které ani nestačilo na nejnutnější opravy domovní. R. 1929 a zejména 1930 navrhoval jsem 5letou dobu pro postupné úplné zrušení ochrany nájemníků. Majitelé domů a jejich organisace žádaly již tehdá likvidační dobu nejvýše tříletou. Dokazoval jsem odpůrcům svého návrhu, že přijetím určitého likvidačního termínu zákona na ochranu nájemníků věděl by jak nájemník, tak majitel domu, na čem jsou. Dle toho by se každý zařídil. Divím se pánům s druhých stran, že mají zbytečnou obavu před terminováním likvidace zákona na ochranu nájemníků. Nájemník věda, že v tu a v tu dobu nebude již chráněn, hleděl by si opatřiti buď byt nový anebo s majitelem domu by se dohodoval o výši nájemného a dalším bydlení v domě. Stejně majitel domu i v případě, kdyby chtěl se zbaviti nájemníka, musil by mu oznámiti svůj názor a rozhodnutí, dle kterého by se nájemník zařídil. Přiznávám, že při likvidaci zmíněného zákona vyskytly by se někde nepříjemnosti mezi majiteli domů a nájemníky, avšak nebyly by tyto nepříjemnosti nikde ve větším měřítku. Každé podobné opatření nemůže vyhovovati každému zájemníkovi, jak by si přál. Veliké byty není třeba již u nás chrániti. Není jich ani tolik, počínaje byty čtyřpokojovými. Ukazuje to také statistické šetření, kde bylo napočítáno čtyřpokojových bytů 10.000 z počtu bytů 39.719 a pětipokojových bytů 5.169. Z toho připadá na Prahu bytů čtyřpokojových 2.907, z nichž pouze je volných 129 a pětipokojových 1.276. Stejně mohlo býti již uvažováno o vypuštění z ochrany nájemníků velkých provozoven. O povaze provozovny, je-li malá, střední nebo velká, v případě sporu mezi pronajimatelem a nájemníkem rozhoduje příslušná obchodní a živnostenská komora, jež vždycky uvážila nestranně rozsah podnikání ve všech směrech. Již dávno byl projeven názor v samotných kruzích podnikatelských, aby také živnostenské provozovny byly postupně vylučovány z ochrany, ovšem vždy s ohledem na hospodářskou sílu podnikatelů. Ochrana nájemníků nebude se také vztahovati na živnostenské provozovny a jiné místnosti než byty, v nichž se provozuje výdělečná činnost, je-li nájemníkem akciová společnost, komanditní společnost na akcie nebo společnost s ručením omezeným. Rovněž byly vyňaty z ochrany nájemníků osoby, které jsou zdaňovány z ročního důchodu průměrně aspoň 75.000 Kč, a to za poslední tři léta. V provisoriu zákona na ochranu nájemníků nastala také změna, a to v tom směru, že u místností pronajatých státu, zemím, okresům, obcím a jejich podnikům jest obecně přípustno také zvýšení nájemného u místností pronajatých fondům státem spravovaným od 1. dubna 1932 na částku nepřevyšující základní nájemné o 340%. Marně bylo žádáno, aby stát, země, okresy i obce jako nájemníci byly vyňaty z ochrany, když na druhé straně jako pronajimatelé zákonem na ochranu nájemníků se nemusí říditi. Bylo poukazováno na těžkou hospodářskou krisi v samotném státě, avšak bylo žádáno, že tak musí se státi v nejbližší době při projednání velkého zákona bytového. Každá prozatímnost je neudržitelná, stává se nesnesitelnou, když dlouho trvá a často se opakuje, jako provisoria zákona na ochranu nájemníků. I letos poukázal jsem při jednání věcně a důrazně na oprávněné požadavky majitelů domů a zároveň na poměry hospodářské jak majitelů domů, tak nájemníků. Žádal jsem, aby byla snížena aspoň daň domovní, není-li připuštěno zvýšení nájemného vzhledem k hospodářské situaci a velké stále rostoucí nezaměstnanosti hospodářsky nejslabších. Žádal jsem, aby nastala změna ve výpovědi, chce-li se vlastník domu nastěhovati do vlastního domu aneb jeho děti, ženaté nebo vdané, bez povinnosti opatřiti náhradní byt. Z občanských stran byly činěny ještě jiné návrhy, jež všeobecně byly odkazovány na nový velký zákon, který má býti řešen v krátké době po novém roce. Jeho návrh obdržela již vláda a členové bytové komise.

Obsah osnovy nového bytového zákona je rozdělen na 15 dílů a má celkem 300 paragrafů. I. díl: zjišťování bytové potřeby; II. díl: obecní zprostředkovatelna bytů; III. díl: dozor na byty; IV. díl: podpora stavebního ruchu, týkající se opatření stavenišť, stavební úlevy, rozhodčí soudy mzdové, daňové a poplatkové úlevy a státní bytový fond; V. díl: udržování starých domů a bytů; VI. díl: ochrana nájemníků; VII. díl: odklad exekučního vyklizení místností; VIII. díl: mimořádná opatření bytové péče; IX. díl: stavební příspěvek; X. díl: postihové právo státu; XI. díl: obecně prospěšné stavební sdružení; XII. díl: stavební střadatelny; XIII. díl: bytová péče státu a obcí; XIV. díl: poradní orgány bytové péče a XV. díl: různá společná, trestní atd. ustanovení.

Není dnes ještě možno podrobiti věcné úvaze vypracovaný bytový zákon ministerstvem soc. péče. Bude třeba o něm míti četné porady se zájemnickými kruhy, a to jak se staviteli, zednickými mistry a stavebními živnostmi, tak s nájemníky a majiteli domů. Proto není možno, aby zmíněná předloha bytového zákona zůstala důvěrným aktem, jehož obsah z převážné většiny je znám zájemníkům a jenom dalekosáhlé změny v něm obsažené právě proto, že jsou neznámými, musí býti předloženy všem zájemníkům, aby se dohodli a aby se na základě dohody postupovalo k jedinému možnému cíli, dozírné likvidaci bytových zákonů.

Také vyskytly se hlasy, že prý ani ochrana nájemníků nemá dnes již tolik spojitých bodů s podporou a vývinem stavebního ruchu. Takovéto tvrzení je opravdu velmi mylné. O spojitosti ochrany nájemníků, její likvidace a stavebním ruchu jednají v poslední době odborné kruhy stavitelské a živnostensko-stavební. 18. října t. r. usnesla se Ústředna společenstev stavitelů v Československé republice na resoluci, ve které se dožadovala cílevědomých, všeobecně užitečných a prospěšných změn a nápravy ve stavebnictví, ve kterém přímo nebo nepřímo je zaměstnáno 4.8 milionu lidí. Tato schůze zmohla také svým zákrokem, že ministr obchodu, průmyslu a živností dr Matoušek zřídil neodkladně stavební subkomitét při Státní živnostenské radě v jejím hospodářském výboru. Ten již projednal potřebné směrnice k rozvinutí stavebního ruchu, podle kterých jsem podal návrh ve sněmovně tisk 1501 na vydání nouzového zákona o podpoře soukromého stavebního ruchu. Od něho se očekává regulace vnitřních hospodářských poruch, zlepšení zaměstnanosti a pomocný prostředek ke zdolání nynější hospodářské krise. Je nanejvýš na čase, aby bytový zákon byl co nejdříve projednán, je třeba uvážiti poměry všech zájemníků a vzpomenouti si ve všech a na všech stranách, že domovní majetek je velkou částí majetku národního, nabytého lidmi po většině pracujícími, šetrnými na sobě a svých nejbližších a pravými střádaly.

Aby tento zákon byl náležitě v budoucím roce řešen a dojednán, je potřebí u těch, kteří budou pověřeni tímto jednáním, plného a spravedlivého ohledu k zájemníkům, je třeba řešiti tento zákon vždy jenom s hospodářského hlediska, s pevnou vůlí osvoboditi z vázanosti domovní majetek, který přinesl poválečným poměrům a občanstvu již tolik nikdy již nenahraditelných obětí. Bude-li takto jednáno, jsem přesvědčen, že cesta k likvidaci bytových zákonů bude schůdnou a vzájemně prospěšnou. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. dr Peters.

Posl. dr Peters (německy): Slavná sněmovno! Účelem zákonů jest tvořiti právo, podporovati spravedlnost, zabraňovati nespravedlnosti. Mluvíme-li dnes o bytovém zákonu, musíme i zde posuzovati platné právo s těchto hledisk. Činíme-li to, docházíme k přesvědčení, že zákon o ochraně nájemníků již neodpovídá předpokladům zákona, poněvadž předpoklady, za kterých byl vytvořen a za nichž byl sociálně spravedlivým zákonem, již po právu neexistují. Když za války bylo nutno chrániti nájemníky, nejen ze sociálních důvodů doma, nýbrž i se zřetelem na muže v poli, bylo přirozené a samozřejmé, že byla ustanovena všeobecná ochrana nájemníků a tím se zabránilo nespravedlivostem a sociálním krutostem. Ale co r. 1917 bylo slušné a spravedlivé, nebylo již r. 1920 úplně správné, poněvadž zvláštní poměry po válce způsobily, že se nejdříve zahájilo silné stavební hnutí a ukázal se také zvláštní sociologický zjev, že se města nevyprázdnila, jak jsme se domnívali za války, nýbrž byla naplněna přílivem z venkova do měst; ve všech městech, zvláště ve velkých a největších nastalo přeplnění, které zabránilo, aby se vývoji bytového zákonodárství včas ponechala volná cesta. Již r. 1920 se ukázalo, že novostavbami byla vytvořena skupina nájemníků - nových nájemníků - která se nemohla dovolávati ochrany nájemníků a vůči zákonu o poptávce a nabídce bytů byla úplně bez ochrany. Vývoj způsobil, že stále vzrůstající počet obyvatelů byl vylučován z dobrodiní ochrany nájemníků, nehledě k počtu těch, kteří již r. 1917 nebyli zachyceni ochranou nájemníků, totiž podnájemníci a nebyli tedy také chráněni.

Poněvadž se města přeplňovala, stále více vzrůstala tato skupina nechráněných podnájemníků. Nechci popírati, že podnájem bytů jest živností, která má mimořádné sociální účinky, pokud četným lidem, nemajícím jinak jiných příjmů, pronajímáním místností podnájemníkům poskytuje živobytí. Přes to třeba konstatovati, že konec konců jest právě velmi velká skupina lidí, kteří nejsou chráněni, poněvadž bydlí v podnájmu. Také v této otázce podnájemníků je neobyčejná sociální krutost, poněvadž při utváření cen podnájmů nelze jich omezovati nebo třebas jen snižovati a - i když staré hodné matičky, které se živí podnájmem na př. studentům, jistě nemají příliš velkých nároků na své podnájemníky - přece povstalo mnoho krutostí a nespravedlivostí, které jistě dovolují, abychom mohli mluviti o vykořisťování podnájemníků. Ale oni jsou velmi těžce postiženi ještě po jiné stránce; nemohou si vytvořiti vlastní domácnost, když se chtějí ženiti, poněvadž činže v nových domech jsou příliš drahé. Domnívám se, že právě se sociální stránky by tyto skutečnosti měly obsahovati neobyčejně silné podněty k tomu, aby se celý bytový trh rozhýbal a aby se umožnilo, aby činže v nových domech pro nové domácnosti byly přístupné. Zajisté vidíme právě na příkladu podnájemníků, že uztrnutí sociálního zákonodárství v oboru bytové péče jest velmi škodlivé a tak dlouho škodlivým zůstane, dokud se nerozhodnete zahájiti velkou zákonodárnou činnost.

Rád bych při tom upřímně řekl, že otálení učiniti rozhodný zákonodárný krok v bytové otázce třeba posuzovati naprosto nikoliv s hlediska této zvláštní otázky, nýbrž s hlediska vnitřní slabosti našeho zákonodárství, které nejen v tomto oboru, nýbrž i v četných jiných se neodvažuje vytvořiti velké zákony, zvláště s hlediska základu všeho zákonodárství, totiž z preventivní zásady zákonodárství, aby se předešla jakákoliv sociální nespravedlnost. Naše zákonodárné sbory jen velmi zřídka ukazují odvahu, nejméně ovšem při bytové péči.

Pan zpravodaj mluvil zde o drobných majitelích domů a litoval, že jim nelze pomoci. Toto konstatování, pokud mohu sledovati rozličná stanoviska k tomuto zákonu od té doby, co patřím k této sněmovně, jest nové a vlastně pokrokem, pokud se zde uznává docela velká skupina majetníků domů, kteří skutečně neobyčejně trpí udržováním ochrany nájemníků. Majetníci malých domků nejsou boháči, jsou chudí. Dnes jsou připraveni o svůj životní účel pohodlného stáří. Znám poměry v severních a západních Čechách, kdekoliv chcete. Tam již dávno před válkou šetřilo se bez stavebních spořitelen na stavby v tom smyslu, že dělník a drobný úředník mající starost o své stáří vynakládal vše, aby se nastěhoval do svého vlastního domku. Stavěl se na správné stanovisko, totiž vybudovati domek, byt pro sebe a byt pro jednoho nebo dva nájemníky. Jeho byt umožňoval mu bydliti bez nájemného a zcela skromná činže, kterou měl dostávati od nájemníků dvou nebo tří bytů, umožňovala mu udržovati domek v pořádku. Tím však, že tento drobný majetník domu dostává nyní nepatrnou částku za pronájem svého druhého bytu, nemůže udržovati svůj dům v pořádku. Dům se ničí a on jest vlastně připraven o ovoce práce svého celého života. V tom jest ohromná nespravedlnost a přál bych si, ačkoliv jste si předsevzali prodloužiti definitivní znění jen do 30. června 1932, aby se již nyní těmto lidem pomohlo.

S druhé strany rád bych přece poukázal na to, že zde jest jiná velká skupina nájemníků, která individuálně trpí zachováním ochrany nájemníků; jsou to noví nájemníci. Sám na vlastním těle jsem pocítil, co to znamená, když se musí založiti hospodářství v novém domě; byla doba, kdy jsem musil užíti 35% svého důchodu k tomu, abych měl byt odpovídající své duševní výdělečné práci. Proti tomu jiný, který za týchž předpokladů zahájil svou životní existenci, mohl-li se náhodou nastěhovati do bytu svých rodičů, musil užíti na svůj byt nikoliv 35%, nýbrž snad jen 9 až 14% svého důchodu. Zde jest křiklavá nespravedlnost, která postihuje jak státního, tak i soukromého úředníka a každého, kdo pracuje a tvoří za týchž hmotných předpokladů jako ten, který se nemusil nastěhovati do nového bytu.

Rád bych učinil několik poznámek kulturního a sociologického druhu k ochraně nájemníků a poukázal na to, že dnešní skutečný stav jest takový, že se na uvedených věcech nic nemění, že se ponechává volný chod vývoji a že se tedy ochranou nájemníků zasahuje do kulturního a sociologického vývoje v tom smyslu, že se jí vývoj brzdí. Jest naprosto nepochybné, že stavbami po válce byla i v Československu zahájena bytová kultura. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.) I když se snad staly jisté zjevy, že na př. někdo nevěděl, co počíti se svou koupelnou a snad v koupací vaně pěstoval králíky, ale nepochybně byty v nových domech vytvořily bytovou ethiku, kterou podle mého mínění s hlediska sociálního a kulturního třeba co nejvřeleji uvítati. Ale jak se mi zdá, jest tento vývoj nyní podstatně brzděn, poněvadž se obyvatelstvo přesvědčuje, že při celé stranickopolitické konstelaci nedojde tak brzy k tomu, aby bytové zákonodárství bylo nově upraveno podle velkých hledisk, a že tedy stojí za to, zůstati v starých, nehygienických, snad životní úrovni jednotlivce již neodpovídajících bytech, místo bydliti podle moderních hygienických a kulturních zásad. (Posl. dr Rosche [německy]: Za půl roku nedostaneme zase definitivního zákona!) Skoro bych se toho obával. Domnívám se, že si odporujete, pohlížíte-li na tento vývoj s hlediska populace. Řekl bych, že z uztrnutí bytové otázky jistě musí dojíti k velmi škodlivému vývoji pro populaci, poněvadž od mladé paní nemůžete žádati, aby v podnájmu, v jediné místnosti porodila a vychovala dítě. Proto věřím, že každé uztrnutí, každé zastavení na dnešním stanovisku bytového zákonodárství jest ohromnou škodou kulturního a sociálního významu.

Divím se, že při pohotovosti a dobré a rychlé práci Státního statistického úřadu ještě nevyšla nejdůležitější statistika z roku 1930, a to statistika bytů. Vždyť při soupisu lidu bylo sepisováno, jak žijí jednotlivé rodiny, a bylo by velmi důležité, abychom se konečně obeznámili s touto oficielní statistikou, poněvadž podle mého mínění stranickopoliticky tápeme v temnotách. Jsou to samá náhodná čísla, která se uvádějí, když někdo někoho v souboru těchto otázek častuje statistikou. Úhrnem můžeme konstatovati, že dokud nevyjde tato statistika Státního statistického úřadu, nebudeme věděti, jaké vlastně poměry jsou. Nedovolávám se tedy ani statistiky jedné, ani druhé strany, ale rád bych vyslovil přání, aby tato statistika vyšla pokud možno nejdříve, abychom konečně věděli, jaké jsou skutečné poměry. Domnívám se, že pro práci, kterou zamýšlí provésti tato sněmovna, lépe řečeno tato koalice a většina při této novele, jest nezbytno znáti tuto statistiku, poněvadž jinak se udrží mnoho předsudků a hesel, za nichž se dosud vydávala provisoria. Chceme-li vydati definitivní zákon, patří k tomu jako předpoklad tato statistika a to proto, aby se mohlo nestranně zjistiti, jak jest v bytové otázce rozděleno právo a bezpráví; jsem pevně přesvědčen, že se zhroutí mnohý předsudek sloužící k tomu, aby udržel uztrnutí bytového zákonodárství, poněvadž tento předsudek dnes již nepodržel svého právního předpokladu.

Budeme-li do 30. června míti definitivní zákon, jak to ohlašuje předložený návrh, nevím. Skoro bych pochyboval, poněvadž jednotliví páni z většiny, když zde mluvili, dovolávali se špatné hospodářské situace. Jsem velice vzdálen toho, abych tvrdil, že hospodářská a sociální situace jest dobrá, naopak, domnívám a obávám se, že se hospodářská situace ještě značně zhorší. Ale jedno jsme již v národním hospodářství viděli a to jest, že u nás není přímočarého vývoje národního hospodářství, poněvadž jako vývozní stát budeme stále závislí na tom, jaké jsou poměry ve světě a jakou obchodní politiku děláme (Souhlas.); a proto čekati, až snad nám nastanou dny, týdny, nebo léta nějakého zvláštního blahobytu a pak přikročiti k řešení bytové otázky, znamenalo by odročovati celou otázku ad calendas graecas. Domnívám se, že statistika, o které jsem mluvil, prokáže, že počet chráněných a nechráněných, tedy těch, kdož ochranou nájemníků osobně získávají, a těch, kteří nezískávají, bude skoro vyrovnán a že tedy bude slušné a spravedlivé, když přikročíme k otázce do jisté míry bez zřetele na sociální poměry. Při tom se naprosto nerozpakuji prohlásiti zde, že neočekáváme žádnou zákonitou úpravu nebo že bychom s ní ani nesouhlasili, která by s dneška na zítřek chtěla likvidovati tak ohromnou sociální otázku... (Posl. dr Rosche [německy]: Toho nechce ani spolek majitelů domů!) Ano, ani ti to nechtějí. Ovšem bych rád uznal, že tato moudrá zdrženlivost pochází teprve z poslední doby, dnes však skutečně existuje a měla by jí dbáti a honorovati také druhá strana. Domnívám se, že majetníci domů jsou dnes společníky obhájců nájemnických zájmů, s nimiž lze vyjednávati a najíti řešení, které by vyhovělo všem stranám. Rád bych se obrátil proti těm, kteří vůbec tvrdě žádají likvidace této otázky, ale i proti těm, kdož se domnívají, že tato otázka může býti upravena bez podpory stavebního ruchu. O tom nemůže býti vůbec pochybnosti, že bez vytvoření nových bytových místností a nových bytů musilo by se řešení bytové otázky skončiti zmatkem, poněvadž, jakmile jednou bude zahájeno vypovídací hnutí a nebude možno nebydlící umístiti, vzniknou velmi kruté sociální poměry.

Ze statistik mohli jsme zjistiti, že jest zapotřebí asi v 75% takových bytů, které mají buď jen obytnou kuchyni nebo kuchyni a jeden pokoj. Řekl bych, že po této stránce rozhodně dlužno učiniti všechna opatření, t. j. že jest nutno takové byty vystavěti. Ovšem se domnívám, že dosud bylo to chybou zákonodárství potud, že se soukromé stavební činnosti nedával žádný podnět, neboť těm, kdož soukromě stavěli takové byty, nebyly poskytnuty takové výhody jako městům nebo družstvům. Dnes se ovšem pokouší každý, kdo staví na zisk, zřizovati domy pokud možno s největšími byty, poněvadž jest ovšem pohodlnější uzavírati smlouvy s málo nájemníky a jim byty pronajímati, než s četnými, kteří bydlí jen v nejmenších bytech. Přes to se domnívám, že by soukromá iniciativa, zvláště kde se kryje se zájmem velkého díla, byla jistě velmi povzbuzena, kdyby byli stejně podporováni všichni, kdož stavějí malé byty.

Pozorujeme-li předložený zákon, spokojili bychom se tím, že se lhůta prodlužuje do 30. června a že v ní bude předložen definitivní zákon. Nám jest milejší, přijmete-li od této sněmovny delší lhůtu, abyste mohli vypracovati lepší zákon. Kdyby však tato lhůta měla sloužiti k tomu, aby se jako již po léta teprve v posledních dnech před uplynutím lhůty učinil pokus o úpravu, pak bychom litovali, že jste ze stranicko-taktických důvodů určili lhůtu, kterou jste vůbec nezamýšleli dodržeti. Jako v životě, tak jistě i mezi většinou a menšinou ve sněmovně musí býti jistý loyální poměr v tom smyslu, že závazek, který se dnes přijímá, jest přece také závazný a nebude později zase odvolán. Proto předpokládáme, že lhůta do 30. června bude tentokráte dodržena, předpokládáme, že se co nejdříve široká veřejnost doví, jak jste vypracovali definitivní zákon a že se jak zúčastněným hospodářským a sociálním sborům tak i nám samým umožní, abychom včas a s pocitem odpovědnosti rovněž působili při zlepšení zákona.

Vždyť důvodová zpráva k návrhu zákona výslovně praví, že zákon, který vypracovalo ministerstvo sociální péče, byl již odevzdán vládě. Bylo by přece znamením špatné práce vlády, kdyby čas od nynějška, kdy již jí byl návrh předložen, až do konce lhůty, kterou si sama určila k vytvoření definitivního zákona, nechala uplynouti marně a nepřikročila k celé této látce s přiměřenou vážností a s vhodnou odpovědností.

Zde bych rád krátce promluvil o jiné věci: Jest to napětí, ve kterém jest nejen tak zvaná oposice, nýbrž i většina sama právě v této chvíli, poněvadž od ní vláda a předsednictvo sněmovny očekává, že ve 3 nebo 4 dnech vyřídí zákon zásadního významu, totiž bankovní zákon, o němž my všichni - i vy z většiny ještě nevíme, bude-li předložen dnes nebo zítra nebo až po vánocích. (Posl. dr Rosche [německy]: Prý má býti předložen ještě před vánoci!) Dá-li si každý jednotlivec sám pro sebe líbiti, aby se dal donutiti k tak povrchní práci v parlamentarismu, pak tato sněmovna nezaslouží nic jiného než opovržení, které se projevuje v tom, že se sněmovně v poslední chvíli předhodí zákon o 300 paragrafech a žádá se, aby se beze vší svědomitosti vyřídil. (Posl. Geyer [německy]: To jsou také nečestné důvody!) Také by to mohlo býti. Nikomu z vás nemůže býti lhostejné, jak veřejnost smýšlí o tomto druhu parlamentní práce. Ale domnívám se, že mezi námi zde jest stále ještě dosti lidí vědomých své odpovědnosti, kteří nejen proti tomu vznesou co nejostřejší námitky, nýbrž budou také přesvědčeni, že se touto cestou krise parlamentarismu neodstraní. A když konečně bude možné předložiti bankovní zákon v poslední chvíli a rychle jej vyříditi sněmovnou, bylo by také možné, že se to stane rovněž s bytovým zákonem, o němž se prohlašuje, že jest již hotov, a přes to nebyl veřejnosti odevzdán, t. j. že se zase tak jako nyní - jak myslím, 15. prosince včetně svátků - zákon v poslední chvíli předloží a že v zásadě teprve budeme my všichni musiti přemoci jistý odpor, abychom vůbec přijali návrh zákona, který byl sněmovně předložen ke spolknutí.

Končím své vývody v pevné naději, že se s námi neprovozuje falešná hra, když byla znovu ustanovena lhůta k podání definitivního zákona v bytové otázce. Domnívám se, že odpovědnost na jedné straně a velká sociální nouze na druhé, která přes ochranu nájemníků trvá, umožní, aby konečně byl definitivní bytový zákon podán včas a aby se sborům zabývajícím se těmito otázkami umožnilo docela vážně posouditi tento zákon - že však k tomu nalezneme příležitost i my sami, kdož to vážně míníme se zákonodárnou prací a jsme vždy ochotni k tomu, míti účast na správném a dobře promyšleném zákoně. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Žádám o přečtení pozměňovacích návrhů.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

1. Pozměňovací návrh posl. Štětky, Hodinové, Kuhnové a soudr.:

Návrh znějž:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

O výpovědi.

Pronajimatelé bytů mohou vypověděti nájemní nebo podnájemní smlouvu jen z důvodů obsažených v §u 1 zák. č. 275 Sb. z. a n. (zákon o ochraně nájemníků) s těmito změnami:

1. Pronajimatel musí nájemníkovi, jehož příjem nepřesahuje 60.000 Kč ročně, v případě výpovědi odůvodněné dle tohoto zákona bezpodmínečně opatřiti náhradní byt, který je rovnocenný jak co do rozměru, tak co do výše nájemného.