Činíme vládu odpovědnou za svévolné jednání hejtmana v Hořicích. Žádáme volnou ulici pro dělnictvo všude tam, kde je nuceno bránit své požadavky. Dělníkům v celých východních Čechách říkáme otevřeně: drahotní výpomoc dostanete jen tehdy, když za ni svedete boj v celé oblasti. Proveďte nástup ve všech závodech, demonstrujte za drahotní výpomoc, za odstranění šikanů v závodech, odhoďte stranou sociálfašistické vůdce, kteří zrazují, semkněte se, dělníci a dělnice všech směrů, k boji a jednotným nástupem v celých oblastech sveďte boj za odstranění gentského systému, za podpory všem nezaměstnaným, proti snížení mezd, proti šikanám, za odstranění teroru v závodech, za volné právo shromažďovací! Rudé odbory i komunistická strana přes všechny persekuce to budou, které vás vyvedou k vítězství. Ať žije jednotná bojovná fronta textilního dělnictva, která se tvoří a která smete všechny ty sociálfašistické vůdce, kteří dnes pomáhají všem kapitalistům na účet dělnictva zachraňovati shnilý kapitalistický řád! (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž jest p. posl. dr Kalaš.

Posl. dr Kalaš: Slavná sněmovno! Není pochyby, že s předloženou osnovou zákona nemohou býti majitelé domů a domků spokojeni. Nemohou býti spokojeni ani po stránce formální, ani po stránce materiální. Po stránce formální postrádá návrh patřičné důvodové zprávy, a byl bych velmi rád slyšel, jak tyto změny v zákoně uvedené odůvodní ministerstvo soc. péče. Jedno jest jisto, že k předložené osnově zákona nevypracovalo ministerstvo soc. péče ani pořádnou důvodovou zprávu. Myslím, že ministerstvo soc. péče mělo pravděpodobně k tomu své důvody, že nechtělo přiznati a dáti do tisku, že osnova zde proráží zásadní vázanost domovního majetku. Myslím, že v tom směru mohou býti majitelé domů spokojeni, že tato zásada je proražena.

My jsme nyní přistoupili v novém zákoně k tomu, po čem volali nejen majitelé domů, nýbrž i rozumní zástupci všech politických stran, aby se totiž přistoupilo k odbourávání ochrany a její likvidaci nejen z důvodů principielních a zásadních, že celý náš hospodářský život je budován na soukromopodnikatelském systému, ale my jsme, slavná sněmovno, k této likvidaci přistoupili z toho důvodu, že toho prostě vyžadují hospodářské poměry dnes a obava před budoucností.

Měl jsem příležitost mluviti nedávno v debatě o zákonu o stavebním ruchu, kde jsem dokazoval, jak vázanost domovního majetku úzce souvisí se stavebním ruchem. Nechci zde znovu uváděti důvody, které zde byly sneseny, ale prohlašuji: Kdybychom měli my, vláda a koaliční strany odvahu hlouběji sáhnouti do vázanosti domovního majetku, prospělo by se tím nejen starému domovnímu majetku, který již 13 let trpí, ale bylo by to přispělo ke konsolidaci celého našeho hospodářského života.

Slavná sněmovno! Byl jsem svědkem koaličních porad a dohadování a divil jsem se, jak mohli páni zástupci stran, které mají za úkol hájiti sociálně slabé, úporně hájiti stanovisko, že lidé s 80.000 Kč příjmem ročním potřebují ochrany.

Přes to, že já jako zástupce strany t. zv. buržoasní jsem poukazoval neustále na to, že v řadách držitelů malých domků a domů s malými byty jsou lidé, kteří jsou daleko většími ubožáky a proletáři, nežli jsou lidé s vysokými příjmy, nenašel jsem porozumění u těch, kteří říkají, že jsou zástupci chudého lidu v parlamentě! Slavná sněmovno, nechápu tuto metodu, jak na jedné straně se může křičeti, že lidé s 80 a 75.000 ročním příjmem potřebují ochrany, a jak na druhé straně se házejí přes palubu všichni ti, kteří neměli štěstí, že do té ochrany vpadli a kteří dnes úpějí a platí vysoké činže v novostavbách jen proto, že ochrana jest udržována, a jen proto, že nemohou následkem reglementace na bytovém trhu dosíci přiměřené činže, která by zde dávno byla, kdyby na bytovém trhu vládl zákon nabídky a poptávky a volná konkurence.

Já jsem si představoval vždycky, ještě když jsem nebyl členem zákonodárného sboru, že vláda a parlament zabývají se těžkými hospodářskými problémy velmi mnoho a že při řešení těchto důležitých hospodářských otázek především musí si vláda vždy postaviti před oči otázku potřeby. Slavná sněmovno! Snad v mimořádných poválečných poměrech mohli jsme vytvořiti výjimečný zákon, ale my jsme měli také za povinnost v tom okamžiku, když se u nás konsolidovaly poválečné poměry, konsolidovati také poměry na bytovém trhu. A my jsme to nedělali, my jsme flikovali neustále a udržovali uměle ochranu nájemníků. A já bych šel tak daleko, že bych prohlásil, že velikou vinu a největší vinu právě na tomto udržování má ministerstvo soc. péče.

Právě kol. Bezděk zde naznačil, jak se u nás provádí novelisace zákona a co se u nás dělá. Když se jednalo o stanovení pojmu náhradního bytu, když se jednalo o tom, co je to byt přiměřený a byt dostatečný, řekli jsme jednoduché zásady, které by byly bývaly každému soudci úplně jasné. Ovšem přišlo slavné ministerstvo, které začalo tuto věc pitvati se všech možných hledisek a konec konců z toho vytvořilo něco, co sice zaplnilo zákon, co udělalo zákon ve své rozloze větším, ale výsledek pro majetek domovní byl nula, naopak znamenalo to snad ještě zhoršení dosavadního stavu.

Takovéto věci, myslím, si nepředstavujeme. Má-li vláda a ministerstvo povinnost likvidovati, co je zde nezdravého, ta vláda i ministerstvo soc. péče to musí dělati takovým způsobem, aby to odpovídalo nejen struktuře našeho hospodářského života, nýbrž i tomu, k čemu se nese úmysl celé vlády, totiž likvidovati tuto věc.

Já jsem si vždycky představoval, že právě resortní ministerstva musí míti především statistiky a že musí především pracovati s ciframi, jestliže chtějí zde něco vytvořiti a že není možno jen politicky dohadovati se o něčem tak důležitém, jako je bytový problém. Já jsem si představoval, že ministerstvo soc. péče má statistiky hotové a že může nám kdykoli říci, kolik máme bytového prostoru v ochraně, kolik ho máme mimo ochranu a kolik ho potřebujeme vzhledem k počtu obyvatelstva a zalidněnosti bytů.

Slavná sněmovno! My jsme zjistili loni, když jsme přišli do bytové komise, podle prohlášení pana ministra, že ministerstvo soc. péče 13 roků dělalo ochranu nájemní, 13 roků podporovalo stavební ruch, ale nemělo až do letošního sčítání lidu pravý obraz, jak to vypadá na stavebním a bytovém trhu.

Vážení pánové, tento postup, myslím, s hlediska právě hospodářské situace našeho státu je velmi povážlivý. My jsme naopak dávali podpory na stavební ruch, starali jsme se, aby domy rostly jako houby po dešti, ale nestarali jsme se, že chátrají staré domy v ochraně, které nemají výnos, nestarali jsme se o to, co bude, až přestavíme a až budeme míti nadbytek bytového prostoru. Když jsme před několika dny jednali v bytové komisi, bylo nám řečeno, že prý ve Velké Praze je 1.276 5pokojových bytů v ochraně a mimo to 90 bytů volných. Pan ministr soc. péče projevoval obavu, kam dá nájemníky, když je propustíme z ochrany, a stavěl nám tyto dvě cifry proti sobě, na jedné straně 90 volných bytů, na druhé straně 1.276 5pokojových bytů v ochraně. Zapomněl ovšem na jedno, že majitelé těchto bytů nevezmou krumpáč, aby ty byty rozsekali, nýbrž že tady ty byty zůstanou a že k nim přibude ještě těch 90 prázdných, že vlastně máme toho bytového prostoru nadbytek, což dokazuje těch dnešních 90 prázdných bytů. Taktéž je to se 4pokojovými byty a možná, kdybychom šli dále, že to bude tak i s těmi 3 a 2pokojovými byty. Je zajímavo, že stavitelé, kteří měli schůzi, zpracovali již statistiku, kterou stát konal při posledním sčítání lidu. Zpravodaj uvádí cifry, jak to vypadá v průmyslových okresech, u kterých projevuje ministr soc. péče vážnou obavu, že kdyby se zrušila ochrana u těch nejmenších, že by to dopadlo katastrofálně pro dělnictvo, že by neměli střechu nad hlavou. Mor. Ostrava má na př. 28.53% přírůstek bytů a 11.17% přírůstek obyvatel. Podotýkám, že v Mor. Ostravě, v průmyslovém středisku, kde je většinou dělnický a úřednický živel, je příznivější poměr na bytovém trhu, pokud se týče bytového prostoru, než na českém severu. V severních Čechách od Aše až po Náchod je celkem 27 okresů. Z těchto okresů jen ve 2 je percentuálně větší přírůstek obyvatelstva a ve 25 je větší přírůstek bytů. Jsou to okresy Rumburk s přírůstkem bytů 9.94% a s přírůstkem obyvatel 10.97%, dále okres Warnsdorf s přírůstkem bytů 10.50% a s přírůstkem obyvatelstva 11.63%. Ale i na těchto 2 okresech je viděti, jak nepatrný je rozdíl mezi bytovým prostorem a přírůstkem obyvatelstva. Já jsem se při projednávání zákona o stavebním ruchu zmínil o cifrách, jak to vypadalo a dopadlo pro ministerstvo soc. péče při sčítání lidu. Projevil jsem tehdy obavy, že ochrana nájemníků není dnes jen věcí majitelů domů a nájemníků, nýbrž činitelem, který nám může způsobiti velké hospodářské otřesy v krátké budoucnosti.

Slavná sněmovno, stát je dnes v těžké hospodářské krisi a právě koaliční strany by měly býti v požadavcích na stát velmi opatrné. Nevím, bylo-li zapotřebí dávat 450 mil. na stavební ruch za této situace. Mám dojem, že je to neprozíravá politika státní, která se u nás provádí, jen aby se stavební ruch uměle udržel, z toho důvodu, protože lidé kapitálově slabí, kteří do těchto družstev půjdou, následkem poměrů, které nastanou v krátké době, ty kapitály v tom ideálním družstevním podnikání ztratí, nechají tam poslední groš a tím ztratí i stát všechno, co tam v dobré vůli a snaze odpomoci bytové nouzi dal, aniž se přesvědčil, je-li toho potřebí či nic.

Pokud se týče ochrany nájemníků, uvedl zde kol. Bezděk několik drastických případů, které byly předmětem úvah v bytové komisi. Slavná sněmovno, mohl bych vykládat historie, i romány by se daly psát, co všecko zkusili majitelé domů a domků za 13 let trvání ochrany nájemníků. Nejsou to buržousti, nejsou to lidé, o kterých se tvrdí, že jsou milionáři, kteří nezaslouženě si vyzískali své kapitály a chtějí na nich vydělati. Ne! To jsou lidé, kteří poctivou prací krejcar ke krejcaru si našetřili svůj majetek, a dnes za to, že plnili 13 let své povinnosti vůči státu, že mu pomohli svým majetkem dělati sociální péči, následkem daňových břemen a následkem toho, že dům pozbyl na ceně, poněvadž jej nemohou udržovat a amortisovat, z nich budou pomalu žebráci. To, myslím, je špatná odměna se strany státu těm, kteří pomohli svými poctivě nastřádanými majetky stát budovat. Je proto nejvyšší čas, že se zde mluví o konečné likvidaci ochrany nájemníků, o tom, že provisorium bylo prodlouženo na 6 měsíců jen z toho důvodu, poněvadž se předpokládá, že získáme dobu, která bude definitivně likvidovat bytový zákon. Mám dojem, bude-li zde u všech koaličních stran dobrá snaha (Hlasy: To je právě ta otázka!), že potom bude možno likvidovati bytový zákon. Půjdeme-li však do jednání tak, jako jsme šli do dosavadních jednání ve výboru - a to mi pánové z výboru potvrdí myslím, že to bude dopadat špatně. Ale předem prohlašuji, že to, co ministerstvo soc. péče předložilo a co známe už obsahově, bude předmětem velmi těžkého dohadování a velmi těžko se budeme spřátelovat s tím, abychom ve věci, kterou chceme likvidovat, zaváděli novoty, které by byly s to rozmnožit ještě více režii a zatížení státu než dosud. K tomu se, myslím, žádná občanská strana, ba ani socialistické strany nepropůjčí. Nemůžeme jíti za vzorem vídeňským, nemůžeme zde budovati nové úřady a nemůžeme, prosím, uvažovati o tom, abychom při dnešním stavu majetku domovního a bytového prostoru před sebou měli snad perspektivu, že ochrana nájemníků se bude likvidovati během 10 roků. A to se ještě zdůrazňuje, že to není konečné vyřešení zákona, nýbrž předpoklad, že v této době nastane vyrovnání činží, které samo o sobě bude likvidovati zákon. Slavná sněmovno! Já jsem pevně přesvědčen, že bychom s tímto souhlasiti nemohli. Jsme pro rozumné řešení, dokázali jsme za celých 13 let plné pochopení pro stát a jeho potřeby, ale plným právem se dožadujeme, aby stát vůči nám konal povinnost zrovna tak, jako ji koná ke všem stavům. A slavná sněmovno, musíme si uvědomiti, že nesmí býti podlomena důvěra ve spravedlnost státu. Kdyby měla býti podlomena tato důvěra, bude pohřbena celá jeho existence.

Pokud se týče ochrany zákona samého... (Výkřiky poslanců strany komunistické.) Nemám chuť na vejžvyky odpovídat. (Odpor poslanců komunistických.)

Pokud se týče ochrany zákona, podotkl bych jen jedno: kol. Bezděk zde uvedl některé drastické případy. Máme v zákoně výpovědní důvody, které jsou od prvopočátku v zákoně. Jestliže tyto výpovědní důvody se v praxi neosvědčily, a my to dokazujeme, tedy tyto výpovědní důvody při novelisaci vypadnou vždy ještě hůře. Je to, bohužel, špatné vysvědčení pro zákonodárnou činnost ministerstva soc. péče, které by mělo míti vlastně na mysli, že my usilujeme při novelisaci vždy o to, abychom tento celý vázaný systém uvolnili. Ale ministerstvo trvá na stanovisku spíše rozšiřovati ještě tento systém, a já mám spíše dojem, že někdo asi má velký interes, aby ochrana nájemníků, umělý stavební ruch, mimořádná opatření bytové péče a řada těchto zákonů byla rozdělována, jen aby to vyhovovalo choutkám snad některých pánů, kteří chtějí míti ohromný obor působnosti bez ohledu na to, jestli to stát snese čili nic. Máme v zákoně důvody výpovědní, z nichž jeden mluví o porušování pořádku v domě. Může se dáti nájemníkovi výpověď, když nájemník porušuje pořádek v domě. Porušování pořádku je takový široký pojem, že se pod něj může dát všechno. Ovšem, výpověď se mu může dáti jen tehdy, když ho majitel domu napřed napomenul, aby to nedělal. Kdyby soud zjistil, že sice nájemník porušoval pořádek v domě on totiž třeba dům demoloval, máme případy, že lidé štípají dříví a roztloukají uhlí v bytech, tak že prorazili stropy - to bylo dokázáno, ale nebyl napomenut, tedy to majitel domu musel prohrát.

Máme také důvod výpovědní pro neplacení činže. Každý má povinnost platiti činži - to je přece tak samozřejmé, jako nevím co. (Výkřiky komunistických poslanců.) Ovšem ne u komunistů, ti by nejraději neplatili. Musíme však napřed upomenout, a musíme toto upomenutí u soudu prokázati doporučeným dopisem nebo svědky, poněvadž obyčejnému dopisu by soud nevěřil, ježto obyčejný dopis nepokládá za důkaz. Když to všecko prokážeme, přijde nájemník asi za 1/4 roku k soudu a pan soudce mu řekne: Jestli nezaplatíte u soudu on měl platiti 1. dubna, ale platí 1. července tak vám dáme výpověď. Nájemník sáhne rychle do kapsy a zaplatí to 1/4letní nájemné, které dnes na periferiích v domech s malými byty dělá 150 Kč za pokoj a kuchyň. A, slavná sněmovno, výpovědní návrh je prohraný. (Výkřik posl. Kubače. - Místopředseda Roudnický zvoní.) Nechci polemisovati se sprostými nadávkami, které zde padly, ale myslím si, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. (Výkřiky posl. Kubače.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám pana posl. Kubače pro výkřiky k pořádku.

Posl. dr Kalaš (pokračuje): Slavná sněmovno! (Výkřiky posl. Štětky.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám pana posl. Štětku k pořádku.

Posl. dr Kalaš (pokračuje): Jsou dnes ještě případy, že nájemníci neplatí z pokoje a kuchyně ani 150 Kč, nýbrž méně. Jeden dělník z Hodolan mně poslal před několika dny dopis - to je Velká Olomouc - že v Hodolanech za kuchyň a pokoj se platí také 30 Kč měsíčně, t. j., slavná sněmovno, 90 Kč 1/4 letně, A nemusíme chodit daleko, můžeme jíti do Břevnova nebo do vůkolních obcí, které tvoří dnes Velkou Prahu, a tam vidíme, že ubohý majitel malého domečku, který má dva až tři byty, také bere činži 50 nebo 70 Kč čtvrtletně, a z toho ještě odvádí obecní dávky. To jsou poměry křiklavé. A to jsou prý buržousti podle tvrzení některých stran. Ale když má někdo 80.000 Kč, projevují se obavy, že nebude moci býti živ. Tuto logiku nechápu a myslím, že i v tom směru musíme si jednou uvědomiti, že nemůžeme při řešení tak vážných problémů dělati politiku, nýbrž že se na to musíme dívati s hlediska národohospodářského a s hlediska potřeb státu a že musíme míti na paměti především existenci státu v budoucnosti. Jedině takovým způsobem můžeme řešiti veliké úkoly, ke kterým jsme sem povoláni. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Ustanovení, že akciové společnosti, společnosti s ruč. omezeným a komanditní, jsou 1. lednem 1933 z tohoto zákona vyjmuty, mělo býti již dávno, již před lety v zákoně a je smutné, že teprve po 13 letech to přichází do zákona. Lidé, kteří tehdy vydělávali, kteří měli velké živnostenské provozovny, měli ochranu, zatím co majitel domu nedostal ani to, co mu podle dnešních valutárních poměrů právem patřilo. V tom nespatřuji naprosto žádnou vymoženost.

Rovněž tak, slavná sněmovno, nespatřuji vymoženost v tom, že se jich to bude týkati až od 1. ledna 1933. Nic by se nestalo, kdyby to bylo platné hned, a sice proto, poněvadž tito lidé mají tolik prostředků, aby mohli býti nuceni sjednávati řádné nájemní smlouvy.

Jeden p. kolega mluvil zde o podporách v nezaměstnanosti. Nechci se dotýkati této věci, poněvadž jaksi nesouvisí s dnešní předlohou, ale, slavná sněmovno, jestliže dnes řešíme a potýkáme se s nezaměstnaností, tedy bychom si měli právě uvědomiti, kdo tu nezaměstnanost zaviňuje, a měli bychom si také při této příležitosti také uvědomovati, jaké národohospodářské škody způsobila dělnictvu ochrana nájemníků.

Slavná sněmovno, nikdy nikdo neuvažoval, že v nájemní ochraně jsou lidé, kteří následkem toho, že nemají možnosti získati si levný byt, který by mohli najíti, kdyby byla volná konkurence na bytovém trhu, bydlí třeba od Prahy 50 km, jenom k vůli lacinému bytu a po celou tu dobu, co je nájemní ochrana, jezdí do místa zaměstnání do Prahy. To je ohromná národohospodářská škoda pro dělníky. Je zde nejen ztráta času, jsou zde materiální ztráty, poněvadž musí dělník platiti dráhu, nýbrž také ohromná národohospodářská újma na zdraví, kterou právě tito lidé cestováním do místa zaměstnání trpí.

Slavná sněmovno, nehledě k těmto národohospodářským škodám, je otázka, proč není stavební ruch? Proč se nestaví? A zde se opakuje zase to, co jsem mluvil loni a před několika dny: Stavěti se nebude, dokud bude nájemní ochrana v platnosti, poněvadž nebude volné konkurence na bytovém trhu, nebude jistoty, kolik máme volného bytového prostoru, a nebude ochoty u peněžních ústavů, aby do stavebního podnikání ukládaly své uvolněné přebytečné kapitály. A jestliže něco zaviňuje nezaměstnanost, slavná sněmovno, ve stavebním oboru, je to nájemní ochrana.

Není mojí věcí, abych zde dokazoval tyto věci, nad tím by se měli pozastaviti zástupci dělnictva a ti by měli tuto otázku s tohoto hlediska řešiti. Pokud se týče materiální (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) podpory v nezaměstnanosti, chtěl bych podotknouti, slavná sněmovno, toto: Dříve zedník v zimě nebral podpory a nikdy mu nenapadlo, aby byl požadoval od někoho podporu, poněvadž se nestavělo. Když se stavělo normálně, dělník viděl, že musí od jara do podzimu pracovati a vydělati tolik, aby mohl klidně a bezpečně přes zimu žíti. To bylo správné. Ale dnes ten dělník ví, že nemusí tak dělati, poněvadž dostane podporu. To myslím, že je nesprávné a demoralisuje.

Pokud se týče našich poměrů, tak jak se dělá sociální politika u nás, slavná sněmovno, myslím, není správné. V každém státě, kdekoliv chtějí postaviti celý hospodářský a podnikatelský život na zdravý základ, omezují co nejvíce státní zásah do těchto věcí z veřejných důvodů. Ale když už z důvodu veřejného zájmu je třeba takového zásahu, vždycky každý národohospodář si řekne, co je důchod původní a co je důchod odvozený a na kolik může býti důchod odvozený větší oproti důchodu původnímu. Jestliže máme dnes u nás sociální břemena, která zatěžují naši výrobu téměř 4, vlastně přes 4 miliardy ve formě různě placených příspěvků z titulu soc. péče, nevím, jak dlouho to bude Československá republika dělati. Platíme dnes na všecka ta různá pojištění, která máme, již přes 4 miliardy Kč ročně a ptáme-li se, jakým způsobem tyto peníze se do výrobního procesu zpět vracejí, vidíme, že se tak neděje, a to je ta největší chyba. A při tom, sledujeme-li účel, pro který tyto sociální vymoženosti byly budovány, vidíme, že veškeré takto sociálně vybudované instituce neplní úkol, pro který budovány byly. Proto i v tom směru musíme býti velmi opatrní a jestliže bychom chtěli ještě i při takto vybudované sociální politice sahati na soukromý majetek, který byl vždy tou nejbezpečnější směnkou, když se jednalo o konsolidaci hospodářskou, nevím, jak dlouho bychom udrželi náš stát a jak bychom ho udrželi za dnešních hospodářsky neurovnaných poměrů na poli mezinárodním.

Tedy v tom směru opětně zdůrazňuji, že je to malá spravedlnost a malé ústupky, které se zde dělají. Majitelé domů a domků přesto doufají, že konečně Národní shromáždění republiky Československé uzná jejich postavení v tomto státě jako rovnoprávných občanů. Oni vyplnili svou povinnost a právem volají, aby jim spravedlnost i v jejich postavení byla co nejdříve vrácena. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Štětka. Dávám mu slovo.

Posl. Štětka: Pánové! Vládní návrh, který projednáváme, a který nenese již titulu ochrany nájemníků, nýbrž bytové péče, znamená přípravu k úplnému zrušení nájemnické ochrany. Pokud ještě lze mluviti o nějaké ochraně nájemníků, dostává se tímto vládním návrhem t. zv. ochraně nájemníků poslední rány, neboť v titulu zákona již zmizelo - pánové mají za to, že jednou pro vždy, ale v tom se právě mýlí - ono slovo z doby popřepratové "ochrana nájemníků" a místo tohoto slova je použito výrazu "bytová péče".

Bytová péče v Československu ve své podstatě je opatření, zákonem dané právo majitelům domů k bezmeznému vykořisťování a okrádání těch, kdož majiteli domu postavili tento vyděračský objekt k vlastnímu vykořisťování. Bytová péče v Československu je výsměchem všem těm, kteří svou prací, krví a potem postavili sta a sta činžáků, ze kterých jsou pak, nemohou-li platiti horentní nájemné, bezohledně a za pomoci státních úřadů, to jest ochránců vykořisťovatelského práva domařů, vyhazováni.

Proč nedošlo v této době k úplnému odbourání ochrany nájemníků? Nestalo se tak zásluhou sociálfašistických vůdců ve vládě zastoupených, ale holá skutečnost, ohromné bouře odporu nájemníků, které organisovala komunistická strana, rudé odbory a nájemnické organisace proti chystanému útoku na nájemníky, zabránily úplnému odbourání ochrany nájemníků. Dochází-li však přece k odbourání ochrany nájemníků pod t. zv. titulem nájemníků s příjmem nad 75.000 Kč ročně, dále ve směru zvýšeného nájemného z pronajatých místností fondům státem spravovaným, znamená to popuštění větší možnosti zvýšeného nájemného ve prospěch domařské buržoasie, vydírání obcí, okresů a fondů, což bude nepřímo převaleno zase na bedra pracujícího lidu.

Aby byl zastřen chystaný plán k úplnému odbourání ochrany nájemníků, připravovaný zákonem ministra Czecha, sahá se k vyloučení z ochrany nájemníků osob s ročních důchodem přes 75.000 Kč, bytů o 5 nebo více obytných místnostech a velkých živnostenských provozoven. My komunisté, zástupci proletariátu, zajisté nemáme naprosto žádných námitek proti tomu, aby kapitalisté nepožívali ochrany nájemníků, ale oč jde? Jde o to, aby nejdříve byli vyloučeni z ochrany tito bohatší nájemníci a pak také chudí nájemníci. Jde o to, aby majitelé domů, zatím větší, měli vyšší příjmy, neboť majitelům velkých bytů dává projednávaný návrh právě tyto zvýšené výhody. Dává jim možnost většího příjmu z domového majetku, který propadne do jejich kapes. My naproti tomu navrhujeme, aby bohatí nájemníci byli z ochrany vyloučeni a aby část tak zvýšeného nájemného, t. j. aspoň 50%, byla ve formě dávky odvedena obci ke stavění levných bytů pro nebydlící a špatně bydlící. (Posl. dr Ravasz: Nechť prevezmú tiež polovinu daní!) Viděl jste již některého domaře, že by udělal bankrot? Já ještě ne. V tom je tedy podstata věci, která nás vede, abychom při této příležitosti postavili proti vaší snaze po úplném odbourání ochrany nájemníků pozměňovací návrh proti vládnímu návrhu, který vychází z potřeb a požadavků všech nájemníků. Podle námi podaného iniciativního návrhu zákona, jakož i našich pozměňovacích návrhů dostalo by se všem nájemníkům z řad pracujících takové ochrany před domácími zpupnými pány, jaké skutečně potřebují.

Otázku zdravého lidského bydlení v Československu, která se stala otázkou spekulace, vykořisťování a vydírání všech pracujících, stavíme my, komunisté, jako zástupci pracujících na denní pořad třídního revolučního boje - vedle otázky boje za chléb a práci nezaměstnaným také otázku boje za zdravé lidské bydlení pro pracující.

Proto náš návrh o vypověditelnosti z bytu nepřipouští zásadně u všech nájemníků, ať ve starých nebo nových domech, ať v deputátních nebo naturálních bytech, s příjmem do 60.000 Kč ročně výpověď vůbec. Jen ve výjimečných případech t. zv. odůvodněné výpovědi z bytu činíme podle zákona z r. 1920 podmínky výpovědi, a to ještě s výhradou, že majitel domu musí opatřiti nájemníku rovnocenný náhradní byt. Tím chceme zabrániti libovůli a spekulaci majitelů domů, kteří proti nájemníkům vymýšlejí celé tažení, aby pak před soudem měli nějaký výpovědní důvod, tak se nájemníků zbavili a mohli pak vzíti nájemníka jiného za zvýšené nájemné.

Poněvadž ani bytový zákon, který tu byl před 2 dny přijat, ani projednávaný návrh neřeší nejtěžší, přímo zoufalé postavení nezaměstnaných, kteří nemají chleba, práce ani peněz na nejnutnější životní potřeby, nemají také na zaplacení nájemného, chceme zabrániti nejstrašlivějšímu osudu, když dělník ztratil práci a chléb - vyhození bytu pro neplacení činže.

Proto navrhujeme, aby za nezaměstnané, pokud nemají nejméně 15 Kč pravidelné podpory, platila nájemné obec pobytu. Při tom však náš návrh zdůrazňuje, že nezaměstnaným nesmí býti dána výpověď z bytu pro neplacení činže a nezaměstnaný nesmí proto, že nemůže platiti nájemné, býti vypovězen z obce, jak se to stalo i v samé Praze ve sta případech, že obec jako veřejný orgán sáhla k násilnosti proti nezaměstnaným nepříslušníkům obce a z obce je vypověděla, pak násilím a exekucí je dala vyvésti.

Rovněž placení nájemného s ohledem na poměry a praksi majitelů domů, kteří vymáhají nájemné nestydatým způsobem, mnohdy až na několik let předem, pokládáme za vyděračství majitelů domů, které chceme zameziti, a náš návrh stanoví placení nájemného měsíčně na oznámení nájemníka. Nejdelší lhůta činžovní smí býti však v každém případě 1/4 roku.

Nájemné z bytů a malých živnostenských provozoven nesmí podle našeho návrhu převyšovati v domech starých, t. j. postavených před 1. listopadem 1918, výši nájemného, které bylo stanoveno zákonem z r. 1930. Naproti tomu nájemné z bytů a malých živnostenských provozoven v nových domech, t. j. postavených po 1. listopadu 1918, upravuje náš návrh takto:

1. u bytů a provozoven o 1 místnosti s příslušenstvím nesmí býti vyšší než o 50% proti nájemnému ve starých domech,

2. u bytů a provozoven o 2 místnostech s příslušenstvím nesmí býti vyšší než o 75% proti nájemnému ve starých domech,

3. u bytů a provozoven o 3 místnostech s příslušenstvím nesmí býti vyšší než o 100% proti nájemnému ve starých domech. To znamená, že zde náš návrh zasahuje vyrovnávajícím způsobem i rozdíly v příjmech a také v bydlení, to jest, zasahuje hospodářsky silnějšího. Naproti tomu, když navrhujeme a připouštíme zvýšení nájemného, nečiníme tak ve prospěch majitelů domů, nýbrž ve prospěch opatření levných bytů pro nebydlící a špatně bydlící, a proto náš návrh ukládá majitelům domů povinnost, odváděti katastrální obci dávku z nájemného ve výši 50%, které vybrali a budou vybírati z bytů a provozoven, nechráněných tímto zákonem. Tato dávka musila by činiti nejméně 10% ročního příjmu nájemníkova. Dávku ukládá obec a také ji vybírá k účelu opatření levných bytů v prvé řadě pro nebydlící a špatně bydlící. Nájemné v domech z těchto prostředků postavených nesmí býti vyšší, než jak je stanoveno naším návrhem. Byty o jedné místnosti s příslušenstvím podle našeho návrhu smějí býti pronajímány jen osobám, jichž roční důchod nepřesahuje 16.000 Kč. Byty o 2 místnostech s příslušenstvím podle našeho návrhu smějí býti pronajímány jen osobám, jichž roční důchod nepřesahuje 30.000 Kč. Při tom zdůrazňujeme, že nájemníci, jichž roční příjem nepřesahuje 30.000 Kč, jsou osvobozeni od placení jakýchkoliv dávek a poplatků z nájemného. Tím chceme zabrániti onomu vydírání nájemníků majiteli domů, kteří soustavně ukládají a vybírají zvláštní dávky a poplatky na nájemnících, aniž by jich k uvedeným účelům použili. Aby majitelé domů nemohli libovolně udávati výši nájemného, ukládá náš návrh povinnost, udati nájemníkovi po pronájmu a bez žádosti nájemníka samého, jaké nájemné bylo z bytu smluveno před 1. srpnem 1914 nebo i později při prvém pronájmu tak, aby nájemník mohl znáti a věděti, v jaké výši může majitel domu požadovati nájemné. Pod nejpřísnějšími tresty chceme zabrániti spekulaci a vydírání nájemníků t. zv. koupí zařízeného bytu, kterážto podmínka se klade za pronájem bytu.