Mluví se a jedná se o likvidaci zákona na ochranu nájemníků už několik roků, leč politickým stranám se do řešení bytových otázek nikdy opravdově nechce. Majiteli domů a staviteli byl několikrát vysloven požadavek, aby ochrana větších bytů než 3 pokojových a bytů nadměrných, totiž takových, kde nepatrný počet osob obývá rozsáhlý byt, byla zrušena ihned anebo co nejdříve a aby ochrana ostatních bytů byla rušena postupně. Velké byty mohou býti zpravidla měřítkem sociální síly nájemníků. Velikých bytů jest již zjištěn nadbytek, proto ochrana velikých bytů ve starších domech může býti zrušena. Požadavek tento je nejen věcný, nýbrž i odůvodněný a spravedlivý. Je-li přihlíženo k oprávněným požadavkům potřebných nájemníků ve starých domech, vidíme-li těžké postavení nájemníků zrovna tak potřebných v novostavbách, kteří jsou ponecháváni zatím neprávem a nespravedlivě sobě a svému osudu, je nutno přihlížeti také k dlouholetým požadavkům majitelů starých domů a domků, kteří si namnoze dopomohli k svému majetku velmi těžko.

Pražská obchodní a živnostenská komora pojednávala minulého roku o těchto důležitých otázkách a v resoluci vyslovila názor, že k odbourání zákona na ochranu nájemníků nejlépe prospěje volnost nájemních smluv individuelních, a to jak u bytů, tak provozoven. Proto doporučuje, aby v novém zákoně byla přijata zásadní volnost nájemních smluv u bytů a provozoven všeho druhu.

Dosavadní zákon připouštěl smlouvy nejméně na 4 roky, ale výsledek byl a je takovýto: Smlouva je v platnosti na dobu ujednanou, ale jakmile vyprší doba a nájemník smlouvu dále neprodlouží, vchází opět pod ochranu nájemníků. Platil-li na př. činži smluvenou na 2.000 Kč, po uplynutí smlouvy platí zase 1.000 Kč, jak měl dříve podle zákona o zvýšení činží stanoveno. Tedy toto není vlastně zase volná smlouva, to je smlouva na zajištění se a kdyby snad v těch 4 až 5 letech ochrana nájemníků byla zrušena, aby on byl zajištěn pro nějakou chvíli, než by si snad našel byt anebo než by se dohodl jinak, kdežto obchodní komora a každý rozumný a nepředpojatý občan budou chrániti a zastávati volnost smluv. Již před několika roky, když bývalý ministr financí inž. Bečka sedával s námi v bytové komisi, požadoval, aby byla volnost smluv do zákona pojata. Kdybychom to byli již tenkráte učinili, věřte, pánové, že by bytová otázka byla mnohem dále a že bychom nebyli v tak těžkém postavení jako nyní. Konečně kdyby se bylo před několika roky uposlechlo rady univ. profesora Horáčka, který navrhoval postupné zvyšování činží a odbourávání ochrany nájemníků, mohli jsme také býti pomalu již s celou otázkou hotovi.

Provisorium, které projednáváme, dotýká se také této otázky a praví, že počínajíc dnem 1. ledna 1933 spravují se poměry z nájemních smluv v bytech a jiných místnostech, na něž se vztahuje odst. 1, ustanoveními občanského práva. To znamená tedy jisté zlepšení. Dosavadní zákony o ochraně nájemníků chrání nejen finančně a sociálně slabé, nýbrž i jednotlivce dobře situované, kteří ochrany vůbec nepotřebují, a proto také pražská komora doporučuje ve své resoluci, přijaté již minulého roku, aby byli vyloučeni z ochrany ti, jichž výše ročního příjmu v posledním roce, nikoli tedy v posledních 3 letech, byla vyšší než 70 tisíc Kč. Obchodní komory doporučovaly tedy již před rokem, aby hranice příjmů byla s 100 tisíc snížena na 70 tisíc. Je to instituce, která jistě s rozvahou tento návrh činila, poněvadž je zástupcem průmyslu, obchodu a živností, ale my jsme se k tomuto ustanovení dostali přes dlouhé a obtížné jednání. Napřed bylo připuštěno 80 tisíc, někteří žádali 70 tisíc a na konec z toho vyšel kompromis 75 tisíc. Řada dělníků a malých lidí v době, co bytové zákony u nás máme, viděli tuto nejistou situaci a postavili si své vlastní domky podle možnosti za 120, 160, 200 tisíc a mají na tom dluhy, které musejí spláceti. Jestliže lidé s nejistým postavením - mnozí jsou dnes nezaměstnaní - mohli si postaviti svůj vlastní domek, pak myslím, pánové, kteří mají 100 tisíc a teď podle novelisace 75 tisíc, si mohou takový domek také postaviti. Podporovali by tím stavební ruch a čelili by nezaměstnanosti. Mohli by to udělati spíše než dělníci, kteří jsou dnes vystaveni tak těžkým poměrům. (Výborně!)

Z týchž důvodů doporučovala loni obchodní a živnostenská komora pražská, aby z ochrany nájemníků byly vyloučeny byty nejen 4, nýbrž i 3pokojové, i když se jich používá z části k účelům provozovacím, jakož i aby byly z ochrany vyloučeny byty nadměrné, totiž takové, kde jen nepatrný počet osob nebo osoba jediná obývá rozsáhlý byt. Není-li možno vyloučiti 3pokojové byty z ochrany nájemníků vůbec, navrhuje komora, aby neplatilo pro ně ustanovení zákona o přípustné výši nájemného.

Velectění, i po té stránce dosavadní provisoria zákonů o ochraně nájemníků snažila se tuto otázku řešiti. Tak třebas § 1 o výpovědi z r. 1928 praví: "opatří-li pronajimatel nájemníku nadměrného bytu o 4 nebo více obytných místnostech byt náhradní, který soud uzná za přiměřený, tohoto ustanovení lze užíti na byty jen tenkráte, chce-li vlastník domu nastěhovati se do bytu sám nebo ubytovat v něm své ženaté nebo vdané děti. Byt je nadměrný, je-li počet dospělých osob byt obývajících, nečítaje osoby služebné, menší než počet obytných místností zmenšený o jednu. Nedospělé osoby čítají se vždy dvě a při lichém počtu také zbývající jedna za dospělou osobu. Za obytné místnosti nepokládají se kuchyně, špíže, koupelny, verandy, pokoje pro služebné a ostatní vedlejší příslušenství a místnosti, kterých majitel bytu potřebuje k vykonávání svého povolání."

Velectění, když toto uvážíte a promyslíte, seznáte, že toto ustanovení nemá ceny pro majitele domu, poněvadž takového nájemníka za těchto okolností z domu nedostane.

§ 31 praví, na které případy se zákon nevztahuje. Tak praví, že se nevztahuje na byty, skládající se mimo kuchyň a obytné pokoje pro služebné ze 4 nebo více obytných místností, které byly pronajaty po 1. květnu 1924 novému nájemníkovi, dále na byty a místnosti, které se po vyhlášení zákona pronajímají novému nájemníkovi atd. Tedy uvolňovat jen ty byty, které byly pronajaty po 1. květnu 1924 - v zájmu spravedlnosti by bylo jíti zase o kousek dále a toto datum posunouti zpět aspoň na r. 1919, aby zase těchto velikých bytů bylo uvolněno poněkud více. To by bylo známkou, že se tyto otázky chtějí postupně, nenásilně a pozvolným způsobem řešiti. Ale zde se tentokráte tolik dobré vůle zase nenašlo.

Dále doporučila obchodní komora pražská, aby zákon na ochranu nájemníků byl zrušen všude tam, kde podle vyšetření už bytová nouze neexistuje, kde je ochrana zcela zbytečná. Velectění, i zde máme ustanovení, ovšem nevyhovující; připouští se zrušení ochrany nájemníků podle dosavadního zákona v tom případě, když obec s méně než 2000 obyvateli byla v den vyhlášení zákona místem zcela podrobeným činžovní dani a když se po schválení zemského úřadu na zrušení ochrany nájemníků usnese. To je velmi malé dobrodiní a jen velmi málo obcí může být do něho pojato, ačkoliv řada obcí, pokud to šlo, použila tohoto ustanovení. To znamená, kdyby se byla rozšířila platnost tohoto ustanovení aspoň na 5000 obyvatel, zase se trochu uvolnilo a nikdo by nebyl, nebo snad jen v nepatrné míře, postižen.

Protože ve státních, zemských a jiných domech neplatí zákon o ochraně nájemníků, je požadavkem soc. spravedlnosti, aby tento zákon neplatil ani pro stát a veřejné korporace tehdy, jsou-li nájemníky. Tento požadavek je v zásadě jistě spravedlivý. My jsme již před několika lety vypustili z ochrany nájemníků budovy patřící státu, zemím a samosprávným korporacím. Já sám byl jsem příznivcem a podporovatelem takového ustanovení. Měl jsem na mysli, že stát, země a obce budou vzorem majitelům domů, jak mají postupovati, když mají opět volnost disposice s domovním majetkem, a že budou ukazovati cestu majitelům domů, aby také takovým způsobem postupovali, abychom mohli dáti jim tu volnost jako státu, zemím a samosprávným korporacím. Výsledek však byl velice politováníhodný. Stát ve svých domech byl naprosto bezohledným vůči nájemníkům. Když jsem tuto věc vytýkal třeba včera v našem klubu, pan ministr Dostálek se proti tomu ohradil, pokud domy podléhají pravomoci ministerstva veř. prací, že tam se takové snahy brzdí a nepřipouštějí. Ale prosím, věci byly dokazovány i v naší bytové komisi, kde bylo poukazováno, že stát skutečně zneužívá tohoto dobrodiní, že není vzorem majitelům domů po této stránce a že naopak tam, kde zase ochrany nájemníků jako nájemník používá, se drží všemi deseti toho ustanovení, které mu zákon dává. Po této stránce tedy země a obce postupovaly správněji. Zemím a obcím se takové výtky činiti nedají, ale státu je činiti musíme. Bude-li někdo potřebovati dokladů o tom, zda moje tvrzení je správné, tedy pánové z bytové komise tyto doklady přinesou. Míti státní budovu za souseda je trestem, poněvadž v takovém případě representant státu, úřad, nezná sousedské shody, nezná dorozumění, jak se musí díti v jiných případech, a ať už se jedná o stavbu nebo nějakou dohodu, postaví se na stanovisko, že je úřad, že je nutno činiti s úřadem, nikoliv se sousedem. Každý člověk je nešťastný, který má za souseda nějakou státní budovu. O tom mohu podati řadů důkazů. Konečně stát měl za těch 12 let již dosti času, aby pro své zaměstnance a zřízence a pro své potřeby budovy vybudoval.

Po těžkém jednání podařilo se vsunout do zákona, že zákon o ochraně nájemníků neplatí pro byty, nikoliv pro jiné místnosti nájemníků, kterým byla podle pravoplatného předpisu za poslední 3 leta předepsána daň důchodová z ročního důchodu průměrně alespoň 75 tisíc. Dále pro byty skládající se mimo kuchyně a obytného pokoje pro služebné z 5 nebo více obytných místností. Na 4 místnosti to nebylo možno dosáhnout, poněvadž ve 4 místnostech určitě už bydlejí chudáci. Pak pro živnostenské provozovny a jiné místnosti než byty, v nichž se provozuje výdělečná činnost, je-li nájemníkem akciová společnost, komanditní společnost na akcie nebo společnost s ručením obmezeným; dále pro místnosti užívané k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu, mají-li povahu velkých provozoven. Myslím, že toto ustanovení bude zase předmětem velikých sporů, poněvadž dikce zákona je taková, že se dají tato ustanovení vykládati různým způsobem, a také se tak díti bude. Tedy zase nové spory z celého ustanovení, jako z celého zákona o ochraně nájemníků.

Tedy jistě nemůže býti spokojen s touto novelisací neboli s tímto provisoriem majitel domu a chudému nájemníkovi se nedává naprosto nic. Já jsem již v minulém roce, když jsme jednali tenkrát o provisoriu ochrany nájemníků, v komisi dal návrh na jakýsi přechod, aby přece jen veřejnost viděla, že se tyto otázky budou řešiti a že musí počítati v dohledné době, že bude ochrana nájemníků zrušena, aby tak měl každý možnost se podle toho zaříditi. Navrhoval jsem čtyři etapy a to: propustiti z ochrany nájemníků 4pokojové byty s příslušenstvím, jakož i velké provozovny a velkoobchody; 2. etapa: propustiti 3pokojové byty, střední provozovny a obchody; 3. etapa: 2pokojové byty a malé provozovny; 4. etapa: jednopokojové byty. Bylo jen věcí dohody, jak mají býti tyto doby od sebe vzdáleny. Pánové, tenkráte v komisi se pro tento návrh našla většina! Dovolávám se svědectví řady pánů, také p. dr Peterse, který souhlasil. Ovšem po tomto výsledku - tuším, že jeden hlas byl proti tomuto návrhu - když se ukázalo, že by zde solidarita byla na tomto podkladě jednati, už jsme se nesešli k jednání. To je viděti, že je zde puma - tak bych nazval zákon o ochraně nájemníků - která se pořád pěstuje a šetří a které se bojíme, aby nevybuchla, kterou si strany schovávají pro příležitost, kdy jí snad budou potřebovati. V poslední době se jednalo také o regresu. To nepatří k tomuto zákonu, ale já se chci o tom zmíniti, poněvadž to znepokojuje řadu občanů, kteří si postavili své domky, a snad nejvíce ty, kteří si postavili nákladnější domy a vily. Chci poukázati, že nejsem nijak zásadním odpůrcem regresu, ale také žádným zvláštním jeho přítelem. Mám za to, že bude třeba tuto otázku řešiti v budoucím definitivním bytovém zákoně - podaří-li se tento zákon dohodnouti a nebude-li za půl roku zase nějaké provisorium, poněvadž v tom návrhu je řada ustanovení, která se těžko budou dohodovati a kompromis pro ně sjednávati. Ale dejme tomu, že by se to podařilo. Vzpomínám tu slov ministra soc. péče Habrmana, která pronesl zde v této sněmovně. Jednalo se tenkráte, že na záruky, které tehdejší zákon o stavebním ruchu dával, spořitelny a záložny jaksi mnoho nedaly a velmi nerady na tuto záruku půjčovaly. Ministr Habrman, chtěje rozptýliti pochybnosti a pobídnouti spořitelny a záložny, aby na základě tohoto zákona povolovaly půjčky, učinil zde prohlášení, cituji doslovně: "Stát sám bude hypotekární zápůjčky jím zaručené podle ustanovení dlužních úpisů, o nich sepsaných, úrokovati, umořovati a podle potřeby i spláceti. Doposud bylo pozorovati, že v podnikání státu a také jednotlivců a družstev není dostatečné důvěry při poskytování zápůjčky, proto chtěl jsem s tohoto místa jménem vlády učiniti prohlášení, že stát vykoná celou svoji povinnost v tom směru. Doufám, že důvěra peněžních ústavů v záruku státu bude tím posílena a že nebudou míti příčin k pochybnostem právního rázu odpírati stavebníkům úvěr."

Po tomto prohlášení bylo pozorovati obrat a také spořitelny a záložny potom podporovaly jaksi jistěji a odhodlaněji stavební ruch.

A dále se vyslovil: "Stát a také zákon sleduje účel poskytnouti jistotu tím, že převzal-li záruku za hypotekární zápůjčku, i když se nevzdává svého práva regresního, omezuje se aspoň tak, že jen nepatrná část výnosu domů má býti určena za příspěvek k amortisaci dluhu státem zaručeného, a to ještě jen za předpokladu, že nájemné ve starých domech se přiblíží nájemnému v novostavbách." (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Prosím, zde tento slib, toto prohlášení ministra soc. péče bude velmi přísně vykládáno a musí tak býti vykládáno, zvláště také proto, že první zákony o stavebním ruchu vůbec o žádném regresu nemluvily, až potom další zákon a to ještě s jakousi výhradou a jistým zlehčením samého ministra soc. péče. Na to bych chtěl upozorniti, poněvadž v tom příštím definitivním bytovém zákoně tato otázka bude míti velikou důležitost.

Velectění přátelé, z hloubi duše a myslím z hloubi duše řady pánů, by si bylo přáti, aby toto provisorium zákona ochrany nájemníků bylo opravdu už poslední. (Hlas: To je poslední, vždyť to tam stojí!) To už stálo v řadě předloh, které jsme projednávali a také povolanými činiteli bylo slibováno, že je to provisorium poslední. Tentokrát se to děje už více slavnostním způsobem a nechtěl bych býti nevěřícím Tomášem, chtěl bych tedy věřiti, že je to opravdu provisorium poslední a proto proň budeme hlasovati. Jen bych si přál, abychom se konečně dočkali definitivního bytového zákona, který by tyto poměry u nás konečně rozřešil. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž jest pí. posl. Čižinská.

Posl. Čižinská: Zatím, co vy se zde radíte, jak byste odbourali ochranu nájemníků, zatím co se zde dohodujete, jak byste učinili poslední kroky, aby ochrana nájemníků mohla býti zrušena i pro všechny proletáře, chci zde mluviti o poměrech dělnictva, které dnes v důsledku neschopnosti kapitalistického režimu trpí nezměrnou bídou. Chci zde mluviti o poměrech textilního dělnictva, které dnes je vydáno na pospas hladu a bídě. Strašnou obžalobou vaší zkrachované politiky, kterou se snažíte zachrániti kapitalistický režim, je bída, která řádí ve všech textilních oblastech celého Československa. Vaše celní politika... (Hlasy: Mluvte k věci!) Vám není nic po bídě textiláků. Co je vám po tom! Vám jde jen o to, jak vy a stavitelé si nahrabete kapsy, do toho vám je. Ale jak žijí textilní dělníci, jak se dnes s nimi zachází, do toho vám nic není. To tedy jest od vás jen k očekávání.

Vaše celní politika, kterou jste zachraňovali na úkor drobného lidu zisky velkostatkářů, má za následek zastavení řady textilních závodů a vyhození dělnictva na dlažbu. Vaše zahraniční politika, prováděná dr Benešem, získává tomuto sice pověsti poslušného sluhy francouzského imperialismu, ale textilu tato orientace na západ místo na východ nedá práci, naopak bere ji dělníkům a dělnicím. Pokles anglické libry má v zápětí zavírání nebo omezování další řady závodů. Nyní v severních Čechách má býti zastavena v nejbližší době řada závodů bez ohledu na to, že tato oblast právě již od začátku krise trpí ohromnou nezaměstnaností. Linie odbourávání průmyslu je zde prováděna s největší brutalitou. Provádí se zde úplné vyhladovování širokých vrstev německého textilního dělnictva podle plánu dohodnutého českou i německou buržoasií dohromady.

Jako doklad uvádím zde závody severních Čech, které jsou zastaveny a které stojí ještě před zastavením, takže je z toho viděti úplná katastrofa, do níž vháníte textilní dělnictvo v německé oblasti.

Firma Liebig ve Svárově, kde je na 2000 dělnictva, zastavila výrobu, firma Nitsche v Niederlandu, továrna na punčochy a pletené zboží se 120 dělníky, zastavuje od 29. listopadu, firma Rotter ve Vrchlabí, továrna na jutu s 500 dělníky, zastavila 15. listopadu; firma Goldmann ve Vrchlabí, továrna na bavlnu o 200 dělnících, zastavila od 15. listopadu, firma Oesterreicher ve Vrchlabí se 150 dělníky rovněž 15. listopadu; firma Löri a Bachrach v Hostiném, továrna na hedvábí s 250 dělníky, zastavila od 15. listopadu; Faltis Erben ve Trutnově, přádelna lnu s 500 dělníky, zastavuje 10. prosince; Mauthner ve Friedlandu, přádelna o 10 dělnících, zastavuje 5. prosince; Löwinger a Glas ve Cvikově, tkalcovna se 400 dělníky, zastavuje 20. prosince; Wenzel ve Cvikově, tkalcovna se 60 dělníky, zastavuje 20. prosince; Richter ve Warnsdorfě, tkalcovna se 700 dělníky, zastavuje 20. prosince; Brasse Warnsdorf, barvírna s 60 dělníky, zastaví 20. prosince; Klein Warnsdorf, tkalcovna se 200 dělníky, zastaví 12. prosince; Otto Warnsdorf, tkalcovna se 200 dělníky, zastaví 12. prosince; Ginzkey Maffersdorf, tkalcovna koberců, má býti zastavena a propustí 600 až 800 dělníků; firma Neumann v Liberci, tkalcovna, stojí před zastavením, firma Kraus a Hoffmann v Liberci rovněž před zastavením; firma Textilana v Chrastavě a firma Fröhlich ve Warnsdorfu jsou rovněž před zastavením.

Takovou ohromnou obžalobou je právě ukázka vaší národnostně prováděné politiky v německých oblastech. Němečtí fabrikanti smějí si beztrestně svůj kapitál i stroje vyvézti za hranice, aby mohli nechat státi továrny, v nichž byl soustředěn největší počet dělnictva. Jsou místa, jako Cvikovsko, kde již 2 roky jsou dělníci bez práce a nemají nejmenší naděje na zaměstnání. Zde je právě viděti vaše kapitalistická a národnostní politika, která chce německé dělníky nechat zmírat hlady, ale německým fabrikantům umožňuje jejich kapitál, vydřený z německého dělnictva, výhodně umístiti za hranicemi.

Stav v těchto oblastech je zoufalý. Nezaměstnané ženy na Liberecku ze zoufalství přinesly asi 50 dětí na úřad a prohlásily, že je tam nechají tak dlouho, dokud nebudou splněny jejich požadavky, aby se nemusely na hladové děti dívati, když jim nemají co dát jíst. V Hrádku zástup několika set nezaměstnaných přišel na četnickou stanici, aby jim četníci poradili - když jsou tam posláni k udržení klidu a pořádku - co mají dělati, když nemají co jíst. V Novém Městě pod Smrkem obsadili nezaměstnaní v počtu několika set radnici a prohlásili, že se nehnou, dokud nedostanou odpověď, co bude s jejich požadavky. Okr. hejtmané obracejí před deputacemi kapsy, že prý nemají žádných prostředků, a pan ministr Czech v Praze dělá, jakoby o této bídě nevěděl, a posílá tam zmenšený počet žebračenek. (Výkřiky posl. Kopeckého.) Ve Vildštejnu u Aše obdrželi tři mladí dělníci dohromady jednu desetikorunovou poukázku. Pan ministr soc. péče asi myslí, když on má příjem přes 200.000 Kč, že může mladý nezaměstnaný býti živ týdně za 3.30 Kč. Myslím, že ministr kouří dražší doutník, než jaký obnos dostali tři dělníci dohromady na týden. Ovšem jde jen o mladé textilní dělníky, jichž je nadbytek a kteří budou dobří, až jim bude 20 roků, aby šli dělat vojáčky na obranu vlasti.

Strašné poměry jsou na Slovensku. Právě takovou nacionální politiku, jakou provádíte v severních Čechách, provádíte i na Slovensku. Tam má nyní dojíti k zastavení největších dvou závodů slovenských, a to žilinské sukénky a rybárpolské továrny patřící Mautnerovu koncernu. Zaměstnavatelé chtějí dnešní krise využíti ještě k většímu zbídačení a sahají ke snížení mezd. V Žilině žádá firma, jejíž centrální ředitel má sám ročně plat 1,200.000 Kč, úsporu nejméně 1,300.000 Kč na dělnících, jinak prý nemůže existovati. Proto žádá firma snížení mezd o 6 až 19%. Poměry slovenského dělnictva jsou strašné. Při největším výkonu vydělají kvalifikovaní dělníci v tkalcovně 120 Kč za týden, a to musí státi už před pískáním u stroje a nesmí se po celý den od stroje ani hnouti. Měli byste viděti tváře slovenských textilaček, ty horečné oči ve vpadlých tvářích, když zde cynicky hlasujete pro položky na militarismus, vojáčky a četníky. Jejich obědem v poledne je kousek suchého chleba a trochu polévky. Chodí do práce z dalekého okolí, aby mohli zaplatit daně - jinak by jim exekutor prodal střechu nad hlavou. Těmto zbídačeným dělníkům a dělnicím, z j ichž očí se na vás dívají souchotiny, chce ještě firma snížiti mzdy. Když v Trenčíně při jednání zástupci rudých odborů tajemník Prechtl a Prokop prohlásili, že dělníci slevit nemohou, hrozil ředitel Seknička zastavením závodu. Správně soudr. Prechtl prohlásil, že potřebuje-li firma 1,200.000 Kč, má si ředitel odpustiti jeden rok příjem a firma bude zachráněna. Pobouření dělnictva je veliké. Dělníci sleviti nemohou, nechtějí-li přímo zmírati hlady. Proto rudé odbory vyzývají dělnictvo k největší pohotovosti na odražení zaměstnavatelských útoků. Ne nějakým doprošováním zachraňovat část dělnictva, nýbrž bojovným nástupem. Vytýčením hesla jeden za všechny a všichni za jednoho musí bojovat dělníci proti snížení mezd a jakémukoli propouštění spoludělníků. Vládu pak činíme odpovědnou za postup úřadů, které [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 18. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 162. schůzi posl. sněmovny.] dráždí dělnictvo zakazováním schůzí, aby se nemohlo dohodnouti na společném postupu. Nechť vláda přinutí německo-židovskou firmu, aby nedráždila dělnictvo a nemá-li k tomu odvahy, pak nechť nejsou hladoví dělníci [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 18. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] aby se mohli připraviti k boji za svoji existenci.

Podobně má dojíti ke snížení mezd v Rybárpoli. Při jednání, které bylo v ministerstvu obchodu a kde byl účasten senátor Nedvěd, snášel řed. Dolinský jako argument proti dělníkům, že prý jsou méně kvalifikovaní než čeští a němečtí dělníci. To může říkat ředitel lidem, kteří neznají poměry v textilkách nebo nemají zájmu na slovenském dělnictvu. Ale ve skutečnosti to má býti omluvou pro další snížení mezd. Kdo zná Baťu jako odběratele, ví, že Baťa žádá zboží bezvadně pracované proto o nějaké menší kvalifikaci slovenského dělnictva nemůže býti ani řeči, může-li vyráběti pro takového odběratele, už to samo je známkou jeho kvalifikovanosti k práci.

Ve skutečnosti si tam dělníci vydělají 50 až 60 Kč za týden a ještě jsou stále šikanováni.

Sociálfašisté, kteří v tomto závodě mají vládu, nechávají již po léta tyto poměry a proto pak může ředitel snižovati slovenského dělníka. Ve skutečnosti jde řediteli o to, aby firmě byly sleveny daně a aby přinutil dělníky pracovati levněji.

A co dělají sociálfašisté? "České slovo" přineslo po anketě neslanou, nemastnou zprávu, že je vše v pořádku, dělníci jsou zachráněni, a že prý rozšiřování zpráv o zavírání závodu škodí firmě a hlavně dělnictvu. Pánové myslí, nač dělníky burcovati, aby se bránili proti zamýšlenému zastavení, bude lépe, když je to překvapí nepřipravené, aspoň bude moci firma klidně provésti, co bude potřebovati. Tak vypadá ve skutečnosti vaše láska ke slovenskému dělnictvu: pomoci je zdeptati, a když se chce brániti, buď je lhavě konejšiti anebo proti němu poslati četníky, jako v Košútech. Víte dobře, že ankety, jež nyní fedrujete, nemají jiného smyslu, než utahati dělníky. Anketami jste uspávali dělníky na Železnobrodsku a nyní na Semilsku, a firma vyhodí dělníky na dlažbu přes vaše anketování.

V Sobinově na Českomoravské vysočině, kde jde o domácké tkalce, kteří žijí ve strašných poměrech, slíbil okresní hejtman již před třemi měsíci svolati komisi pro domácí práci, která je při ministerstvu soc. péče a dnes - po 3 měsících - se jí dělníci nemohou dovolati. Tak vypadají instituce, které jsou tu sestavovány a kterými je dělníkům sypán písek do očí, aby se spoléhali na tyto slavné instituce, že za ně bojují, ale ve skutečnosti dělníci vidí, že takové instituce jsou zde jen proto, aby se několik lidí dobře umístilo a aby byli dělníci sváděni z cesty boje. Dělníci na Sobinovsku, Hlinecku, dnes už vidí, že jiným způsobem si své poměry nezlepší, jiným způsobem se proti vyhazování ze závodů neubrání, než když v jednotné frontě postaví se jak proti zaměstnavatelům, tak i sociálfašistickým vůdcům, kteří tam chodí mezi ně a kteří je tam chodí jen zrazovat.

Jak vypadají poměry v celé té oblasti, ukazuje vření, které je na celém Hlinecku. Tam v důsledku celních opatření v Anglii dochází k zastavování takřka všech závodů na koberce a gobeliny. Bojovností dělnictva se podařilo odmítnouti 10% snížení mezd zamýšlené zaměstnavateli. Dělníci se však dnes ptají, co s nimi bude dále, jak se bude čelit zamýšlenému zastavení práce nebo co dostanou, když

se závod zastaví? Na tento jejich dotaz odpověděl tajemník Kouřim, když se ho dělníci ptali, co bude dále: o tom prý nebylo jednáno, při jednání prý to nebylo na programu. Pánové jsou tím zbaveni odpovědnosti, jestliže to není na programu schůze. Ve východních Čechách nejsou poměry lepší. V továrnách dělníci pracují v řadě závodů 3, 4 dny ve 14 dnech. Fabrikanti nutí dělníky k práci na 4, 5 strojích v tkalcovnách. Mzdy jsou soustavně snižovány tak, že si v mnoha závodech vydělají také 40 korun za týden. Soc. demokraté a nár. socialisté v této oblasti byli řadu let vedoucími organisací. Proto také poměry, pokud se týká nedodržování smlouvy a racionalisace, jsou zde na prvém místě. Kapitalisté ve východních Čechách jako vždy našli i tentokráte výbornou pomoc ve vůdcích soc. demokratických a nár. sociálních, klerikály nevyjímaje, aby nemusili vyplatit drahotní výpomoc. Celé měsíce namlouvali sekretáři dělníkům, že se drahotní výpomoci domohou jednáním, deputacemi v závodech a u okresních úřadů. Nyní, když dělníci jsou úplně bez prostředků, vidí, jaká s nimi byla sehrána komedie. Prostě na konferenci 6. prosince, když už bylo vidět ohromnou nespokojenost, za předsednictví sekretáře Štěpánka, nár. socialisty - panové se zajistili, aby jim režie nevyklouzla - dali povel, že ne na celé oblasti, ale v jednotlivých závodech budou se dělníci domáhati drahotní výpomoci sami. To znamená, že dělníci nesmějí vidět svou sílu, že v jednotlivých závodech mají býti tam, kde jsou příliš nespokojeni, odbyti několika metry kalika jako v Hořicích, aby v ostatních závodech fabrikanti nemusili dáti úplně nic. Že dělníci, kteří nyní potřebují kupovat pro sebe a děti na zimu obuv a zaplatit dluhy, potřebují peníze a ne pár metrů plátna, do toho soc. fašistickým sekretářům nic není. Oni dělníky do boje nepovedou, i kdyby dělníci padali u práce vysílením a hladem. Kde jim nespokojenost přerůstá přes hlavu, tu okamžitě pomáhají úřady. Tak v Hořicích vládne již od jara pro hořické dělnictvo výjimečný stav. Není povolena ani jediná schůze. Dokonce okr. hejtman zakázal i konání přednášky o sovětském Svazu. Jsou zde i důvěrné schůze, svolané podle §u 2 shrom. zákona, hlídány a rozháněny. Okr. hejtman Kladívko na mou intervenci docela prohlásil jako důvod k odmítnutí schůze, že prý dělníci v Hořicích vyvěsili černý prapor na znamení smutku nad událostmi ve Frývaldově. To je důvod k tomu, aby okres. hejtman mohl zakázati schůzi v době, kdy to v Hořicích vře, kdy v hořických továrnách se přistupuje k zastavení práce, kde práce u Hirschů byla dvakráte zastavena, poněvadž dělníci žijí za strašných podmínek pracovních. Nezaměstnaným nemůže dát více žebračenek - a v Hořicích samých je dnes na 800 nezaměstnaných dělníků. Okresní hejtman prohlásil, že nemůžeme čekat, že by zde byl zvýšen počet žebračenek, poněvadž od Nového roku dostane jich ještě méně, ale on prý se důsledku toho nebojí. Když jsme se soudr. Kuhnem poukazovali na nespokojenost dělníků s jeho jednáním, cynicky se nám vysmál. Zato však v Hořicích je nyní stále udržován větší počet četnictva, takže to tam vypadá jako ve stavu obležení. Takovýmto způsobem chcete hladové nezaměstnané a nespokojené dělníky závodů přinutit, aby mlčky zmírali hlady! Prostě myslíte, že dělníky, když tam prostřednictvím hejtmana suspendujete právo shromažďovací, umlčíte. Ve skutečnosti však dělníci [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 18. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] poznávají dnes úplně jasně textiláci ve východních Čechách proradnost sociálfašistických sekretářů, vidí, že takovýmto způsobem má jim být pomoženo, aby se nemohli dohodnout o tom, jak mají ve všech závodech postupovat. Myslíte, že takovýmto [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 18. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.] zakazováním schůzí znemožníte dělnictvu schůze, znemožníte projevy dělnictva na ulici? Vy myslíte, když takovýmto způsobem připravujete nové Frývaldovy, že dělníky odstrašíte. Ale dělníky neumlčíte tímto způsobem! Dělníci si právo na demonstrace, právo na ulici v Hořicích vynutí přes vaše zákazy. Říkáme dělníkům otevřeně: demonstrujte za drahotní výpomoc, postavte se všichni za svá dělnická práva na ulici. Nesmíte si dát vzít právo na demonstrace, neboť by to znamenalo vzdát se zaměstnavatelům na milost a nemilost. Přes teror a přes četnické posily se nezaměstnaní dělníci nenasytí. Jen jednotným bojovným nástupem vybojují si jak zaměstnaní, tak nezaměstnaní dělníci své požadavky.