Po vysvětlení prohlásil, že prý nemá dost času a že si celou věc dá ještě jednou soudr. Gottwaldem řádně vysvětlit, než ji předá imunitnímu výboru ke konečnému rozhodnutí.

Pan posl. Richter má své vlastní osobní zkušenosti s policií, prohlásil sám v imunitním výboru, že policie s komunistickými poslanci zachází hrubě a že on sám měl jednou, když se šel podívat na dělnickou demonstraci, velmi hodně práce, aby řádící policií nebyl zmlácen. Ale tentýž zpravodaj nár. soc. posl. Richter šel - aniž si věc podle svého vlastního slibu dal soudr. Gottwaldem ještě jednou řádně vysvětlit - a navrhl v imunitním výboru přes ostrý protest našeho zástupce soudr. Štětky bezpodmínečné vydání soudr. Gottwalda k trest. stíhání pro veřejné násilí "vztažení ruky proti vrchnosti", t. j. strážníkovi. Pánové z imunitního výboru tvrdí, že nesmí a nemohou prý vyšetřovati, zda udání policie nebo četnictva jsou pravdivá. Ale podívejme se na příklad na zprávu imunitního výboru ze dne 10. t. m. o žádosti kraj. soudu v Jihlavě k trestnímu stíhání německonacionálního poslance dr Hassolda! V této zprávě mezi jiným čteme: "Imunitní výbor zabýval se tímto případem ve schůzi dne 19. května 1931 a rozhodl se provésti další šetření, ježto posl. dr Hassold prohlásil, že podobných výroků neučinil." A dále: "Imunitní výbor nenalezl důvodů, aby trestním stíháním poslanecká činnost dr Hassolda byla přerušována, protože nemá prokázáno, zdali skutečně bylo použito výroků tak, jak v žádosti kraj. soudu v Jihlavě se tvrdí." Nemáme tímto citátem naprosto v úmyslu denuncovati snad svého odpůrce dr Hassolda. Ale prokazujeme tím prostou skutečnost, že obvyklé tvrzení zpravodajů imunitního výboru, že tento prý nesmí a nemůže zkoumat pravdivost udání, obsažených v soudních žádostech - ve skutečnosti jde o udání policejní - neodpovídá pravdě. Na př. v případě posl. dr Hassolda pravdivost onoho udání přezkoumána byla a udání to ukázalo se nepravdivým.

Proč nebyla také přezkoumána pravdivost policejního udání v případě předsedy našeho klubu soudr. Gottwalda? Proč nedostál zpravodaj posl. Richter svému slibu a nedal si věc řádně vysvětliti, když vlastně sám policii nevěří? Zbývá pouze toto vysvětlení: protože šlo o poslance komunistického, protože sympatie dělnictva ke komunistické straně stále rostou, proto také soudr. Gottwald má býti učiněn neviditelným a neslyšitelným.

Každý, kdo zná soudr. Gottwalda, ví, že tento má zcela jiné starosti než práti se s nějakým strážníkem. Každý ví, že policie si věc prostě vykonstruovala. Také pan posl. Richter a ostatní členové imunitního výboru to vědí, ale přesto navrhují jeho vydání k trest. stíhání pro veřejné násilí.

Členové imunitního výboru a členové sněmovny vůbec znají na př. dobře případ našeho soudr. posl. Babela, který byl v Mimoni četníky krvavě ztlučen, když byl jimi daleko od dělníků úplně obklopen. Jen v důsledku pouhé náhody, že právě v tom šel cestou německo-nacionální poslanec dr Hassold, který pak celou věc u brigádního soudu do slova potvrdil, byli oni dva četníci soudem potrestáni směšně nízkým trestem vězení v trvání dvou dnů podmínečně. Nebýti oné náhody, byl by soudr. Babel sám obžalován pro veřejné násilí vztažením ruky proti vrchnosti.

Při soudním přelíčení proti soudr. Haiblickovi vyšlo na jevo, že výpovědi četníků odporovaly pravdě. Sám předseda soudního senátu musil četníky na to upozorniti, což také vysvítá ze soudních spisů. Bylo prokázáno, že četníci soudr. Haiblicka, když na vzdálenost 50 metrů od zástupu dělnictva chtěl s četnickým velitelem klidně vyjednávati o volný průchod pro dělnické masy, srazili k zemi, že ho pak bili, kroutili mu ruce, až měl modřiny, a když ve velkých bolestech se snažil sevřené ruce uvolniti a padnouti k zemi, učinili na něj četníci ještě oznámení pro veřejné násilí vztažením ruky proti vrchnosti.

Ani soudcové se tehdy netajili svým míněním o tomto postupu, ale přesto byl soudr. Haiblick pro tento výjev odsouzen pro veřejné násilí k trestu 3 měsíců podmínečně. Hlavní obžaloby musil býti pro očividnou nepravdivost četnického udání zproštěn a tento trest byl nejvyšším soudem v Brně změněn v trest bezpodmínečný a soudr. Haiblick na návrh státního zástupce, podřízeného ministru spravedlnosti soc. demokratu Meissnerovi, zbaven poslaneckého mandátu, protože prý jednal z pohnutek nízkých a nečestných.

Mohli bychom uvésti řadu podobných případů. Upozorníme proletariát, že stejným způsobem má býti na základě nepravdivého policejního udání zbaven mandátu a žalářován soudr. Gottwald. Zdůrazňujeme, že nejde jen o soudr. Gottwalda, nýbrž o plánovitý útok na celou dělnickou třídu a na všechen pracující lid. Komunističtí poslanci mají býti jen prvním terčem ran namířených na ostatní proletáře, prvním terčem útoku fašistické diktatury. Tak tomu bylo v Italii, tak tomu bylo v Jugoslavii a také v Polsku. Právě v těchto dnech projednává se proces pro týrání poslanců oposice v brestlitevském vězení. Soc. demokratičtí a nár. socialističtí vůdcové se rozhořčují nad tím, jak se v Polsku zachází s oposičními poslanci. Ano, zacházení to je pobuřující. Proč se však nerozhořčovali nad tím, když byli týráni polští komunističtí poslanci, takže někteří z nich v důsledku tohoto týrání zemřeli? Proč se nerozhořčili nad tím, že také u nás jsou komunističtí poslanci téměř denně traktováni obušky a kolbami, že komunistické poslankyně jsou bity a nazývány kurvami? - Další rozvádění tohoto policejního oslovování parlamentní censura pánů Malypetra, Stivína a Tauba cudně konfiskuje, ale ve věci samé totéž předsednictvo proti policii nehne prstem, nýbrž ztotožňuje se prostě s policejními relacemi. Proč se tito pánové nerozhořčují nad tím, že komunističtí poslanci jsou nejen týráni, nýbrž že policie kromě toho podává proti nim ještě naprosto nepravdivá udání. Proč tento postup policie naopak schvalují tím, že vydávají komunistické poslance na základě nepravdivých policejních udání k trest. stíhání, ačkoli vědí dobře, co znamenají výpovědi policie a četnictva před soudem? Také tu je naprosto jasná a jediná odpověď: činí tak proti svým vlastním vědomostem proto, aby se pohodlným způsobem zbavili svých odpůrců, zástupců jediné třídní strany proletariátu - komunistů. A tak to bude chápáno celou dělnickou třídou, vším pracujícím lidem.

Pánové, každý ví, že jsme vašemu zhoubnému kapitalistickému řádu jménem dělnické třídy vyhlásili boj na život a na smrt. Každý ví, že ve službách proletariátu připravujeme vše, abychom organisovali konečný boj k svržení tohoto kapitalistického systému. Každý ví, že jsme vás nikdy nežádali o milosti, poněvadž vás pokládáme za důstojné obhájce tohoto zkázonosného kapitalistického řádu.

Proletariát neprosí, nýbrž trvá na svých právech, která si po dlouhá leta s nesmírnými obětmi sám vybojoval. Trvá na právu stávkovat, na právu ulice, na právu svobody dělnického tisku a také na tom, aby jeho zástupci nebyli vydáni všanc svévoli policie a soudu. Porušujete-li soustavně práva proletariátu a jeho zástupců, ví také dělnická třída, jak se má brániti. Dožili jste se neutuchající vlny bouří ve věci soudr. Haruse. Viděli jste a uvidíte ještě odpověď nejen dělníků, nýbrž také malorolníků, pracující inteligence, utiskovaných národů na persekuci soudr. Majora. Viděli jste, jakou odpověď vyvolal váš Frývaldov. Dělnická třída učí se stále lépe ceniti si své mocné zbraně proti persekuci - hromadné stávky. Včera vynutili si hradečtí dělníci právo na ulice, protože byli jednotní. Dělnictvo bude také jednotné ve věci revolučních dělnických poslanců.

Naši dělníci půjdou také mezi dělnictvo, které je dosud organisováno v soc. demokratických a nár. socialistických organisacích, a podají těmto svým kamarádům pravdivou zprávu o persekuci komunistických poslanců a senátorů. A soc. demokratičtí a nár. socialističtí dělníci nám věřiti budou, stejně jako věřili nám a nikoli nepřátelům proletariátu ve věci Frývaldova. Dělnictvo bez rozdílu bude nám také věřit i v případě soudr. Gottwalda. Vždyť dnes už má všechno dělnictvo své zkušenosti s policií, četnictvem a soudy i v parlamentě. Na každé schůzi budeme informovati pracující masy o těchto věcech. Také persekuce soudr. Gottwalda stane se známou všemu dělnictvu a proletariát bez rozdílu bude s námi také proti této persekuci bojovat.

To je naším cílem. K dosažení tohoto cíle - společného boje za všechny dělnické požadavky - budou oběti, které komunističtí vůdcové přinášejí, naprosto vedlejší věcí. Soudr. Gottwald prožil zcela jiné věci než vaše kriminály. Ty ho ani v nejmenším nemohou zastrašiti stejně jako se ostatní dělnictvo nedá zastrašit od svého třídního boje. Ale věc zastraší konečně vás, o tom jsme přesvědčeni. Přijde opět doba, kdy buržoasie bude ráda nabízet propuštění všech proletářských politických vězňů, jen aby zachránila další trvání svého řádu. Proletariát postará se však, aby tentokráte nejen byli osvobozeni všichni jeho vězňové, nýbrž aby byli zavřeni všichni ti, kdož pro své činy proti pracujícímu lidu do kriminálu patří. (Tak jest!) Postaráme se o to, aby celý zatracený kapitalistický řád byl jednou pro vždy hnán ke všem čertům. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž jest p. posl. Krumpe.

Posl. Krumpe (německy): Slavná sněmovno! Byl nám znovu na sněmovní stůl položen vánoční dárek a již to jedno můžeme říci, že vláda dovede předkládati vánoční dary, když jde o to, aby se úplně uchoval ráz překvapení, takže jsme skutečně tímto vánočním dárkem překvapeni. Tak jsme i tímto zákonem více než překvapeni. Domnívali jsme se, že zmizel v bouři protestů letošního léta. Nyní přímo před koncem přichází návrh s prodloužením beze změny na další rok. Mnoho jsme četli a slyšeli o novele, která byla připravena, aby krutosti tohoto zákona poněkud zmírnila. Novela zmizela a prázdný brutální zákon se zase předkládá, aby byl prodloužen na jeden rok, aby se podle §u 28 mohl provésti soupis všech elektrických podniků, prohlášených za všeužitečné, t. j. těch, které se považují za skutečně zralé pro zestátnění. Odůvodnění tohoto prodloužení jest tak nicotné, že je zbytečné promluviti o tom byť jen slovo. Jedno jest však správné: odůvodnění jest klamné a nepoctivé. Nejsou to hospodářské důvody, nejsou to důvody nutnosti, které by byly základem elektrisace, nýbrž účelem a cílem tohoto zákona jest jediné vyvlastniti německou držbu, zestátniti německý průmysl a oloupiti německé dělníky o 12.000 německých pracovních míst. To jest smysl a účel tohoto zákona. Vidíme z celého projednávání, z řečí, které se k tomu pronášejí, že každý má pocit, že zde nejde o všeobecné státní zájmy, nýbrž pouze o zájmy německého obyvatelstva v pohraničním území tohoto státu. Že toto mínění jest správné, potvrzuje již původ tohoto zákona. Pochází z revolučního konventu v r. 1919, z doby, kdy český národ dosáhnuv politické svrchovanosti, získav politickou moc nad německým národem, žil nyní také v domnění, že držba německého lidu jest majetkem českého národa panujícího v tomto státě. A v tomto duchu byl vytvořen i zákon o zestátnění elektrických podniků. Jest to sourozenec zákona o zabrání půdy, jenž se klamně označuje jako pozemková reforma.

Souhlasím úplně s p. dr Roschem, praví-li, že doba není již k tomu vhodná, míním totiž, pro takové zákony, a že by se mělo konečně jednou skoncovati s revolučními zákony, které hlavně zaviňují, že nedospíváme k pokojné spolupráci obou největších národů v tomto státě. Byl by konečně čas, aby se učinila přítrž revoluční psychose a abychom se postavili na půdu skutečných a hospodářských faktů.

Tento zákon byl sdělán již v revolučním konventu podle myšlenky státního socialismu, který chtěl ponenáhlu převésti soukromé hospodářství do rukou státu. Z této myšlenky vyplynulo více zákonů a také tento jest dítětem tohoto státního socialismu. Jest nápadné, že po celou dobu nebyla řeč o provedení tohoto zákona. A nyní v době, když socialisté mají ve státě nadvládu, přistupuje se k tomu, aby se tento zákon provedl. Domnívali jsme se, že byl již zapomenut v dlouhé době od r. 1924 až do r. 1930. Loni dne 19. prosince byl znovu vytažen ze zapomenutí a za rok po tom přímo před vánocemi zase. Jako odmítáme státní socialismus, tak zásadně a se vší rozhodností odmítáme i tento zákon. Ohražujeme se proti tomu, aby stát provozoval vlastní hospodářství v důležitých odvětvích soukromého hospodářství. Odmítáme tento státní socialismus a zvláště elektrisační zákon především z hospodářských důvodů. Náš elektrický průmysl stojí tak vysoko, že nelze uvésti žádného důvodu, aby za účelem lepšího zaopatřování elektřinou musilo vedení tohoto provozu přejíti do rukou státu. Nikdo se také ani nepokusil tento zákon s tohoto hlediska odůvodniti. Stát nám dosud zůstal dlužen průkaz způsobilosti, že hospodaří lépe než soukromníci. To vidíme především u železnic, kde musíme ohromnými novými daněmi hraditi a platiti následky vzorného hospodářství. Dráhy se vyznamenávají svým obrovským schodkem, k jehož úhradě musejí stále přispívati právě nejchudší vrstvy, až se jim poslední sirka předloží ke koupi za nedostupnou cenu. Něco podobného viděli jsme u pozemkového úřadu. Pozemkový úřad, který převzal půdu skoro zadarmo, končí s ohromnou ztrátou, která zase musí býti uhrazena z daní. Jen jediný státní podnik jest aktivní, to jest tabáková režie, poněvadž stát maje monopolní postavení, může za velmi drahé peníze prodávati největší brak. Obávám se, že s elektřinou bude totéž, až jednou stát dosáhne monopolního postavení, pak bude moci také hraditi schodek špatnou a drahou dodávkou spotřebitelům. Tvrdím, že toto státní hospodaření s elektřinou bude druhým pozemkovým úřadem se všemi jeho temnými korupčními případy, neboť začátek, který byl učiněn a jak jsme se ho dožili v severních Čechách, opravňuje nás k této domněnce. Co se stalo při koupi mikulášovické elektrárny, bylo tak nechvalné, že bychom měli varovati stát a celé obyvatelstvo, aby nedělaly takový pokus na útraty poplatníků a na útraty státních občanů. A nyní velký zázrak! Tu se vymačkávají daně po haléřích ze zápalek a všech možných maličkostí; pan ministr financí nemá peníze, úředníkům se platy snižují, šetří se, šetří a šetří. Šetří se tak dalece, že v četných soudních síních není možno ani postaviti zřícená kamna, poněvadž nejsou peníze, a na tento velký podnik, který vyžaduje miliard - vždyť přece cena jen jediného elektrického podniku jest stanovena na 280 mil. Kč - jsou asi peníze po ruce. Domnívám se, že ani zde nebudou po ruce. Ale jest to ohromná odvaha pro finanční hospodářství státu vrhati se v nynějším stavu do takového dobrodružství, jehož výsledek jest pro státní a finanční hospodářství více než nejistý.

Především se bráníme z národního zájmu, neboť jsme učinili zkušenost, že každé zestátnění se rovná počešťování. Právě nyní na převzetí lesů, na propouštění lesnických a lesních zaměstnanců jsme musili viděti, že konečným cílem a účelem všeho toho zestátňování jest vytlačiti Němce z pracovního místa a nahraditi je členy vládnoucího národa. Zestátnění jest u nás počešťování a to jest osud soc. demokratického programu, který dnes dělá propagandu pro zestátnění, že provedení tohoto programu se v tomto státě rovná připravení německého dělníka o chleba. Jednoho se především obávám: dalších následků, bude-li zákon přijat a proveden. Jest to počátek zestátnění průmyslu. Tento křik, toto volání po zestátnění německého průmyslu slyšíme každý den v českých novinách, ve schůzích hraničářů, Severočeské jednoty atd. Jest to počátek a hrozí nebezpečí, že se na tom nepřestane, nýbrž že se vztáhne ruka na další průmyslové obory Němců v tomto státě. Vždyť se již nepřímo vzalo mnoho. Připomínám jen zničení našeho bavlnářského průmyslu proslavenými nákupy bavlny Jana Masaryka, které stály miliardy a uvrhly průmysl v nouzi pro pozdější dobu, a důsledek toho se projevuje nyní v době úplného zastavení provozu.

Tím přesahuje tato otázka užší okruh zájmů a dnes by měl za touto otázkou státi odpor celého národa. Nejde jen o elektrický průmysl, jde o více, jde o další průmyslová odvětví a uvítali bychom tedy, kdyby ostatní průmysly vzaly věc elektrického průmyslu za svou vlastní, aby zabránily nejhoršímu. Nejde také již o otázku jen těchto 12.000 dělníků, kteří tím budou přímo postiženi, nýbrž jest to otázka veškerého německého dělnictva všeobecně. Proto rád souhlasím s předcházejícími řečníky, když žádali, aby se ochranného hnutí nezneužívalo k malicherným stranickým účelům, nýbrž aby se všeobecný ráz obranného hnutí pokud možno hájil a pokud možno zdůrazňoval.

Kol. Kaufmann prohlásil, že sociální demokrati musejí nyní zvoliti menší zlo, poněvadž jsou přece jen dvě možnosti: totiž buď souhlasiti s prodloužením zákona na jeden rok nebo projeviti souhlas s tím, aby ihned byla sepsána listina elektrických podniků, které mají býti zestátněny. Domnívám se však, že jest ještě třetí možnost, totiž tento zákon neprodlužovati a hleděti, aby jeho účinnost uplynula dnem 31. prosince. I tato možnost zde jest a to by jistě bylo nejlepší a všem by to vyhovovalo. Ovšem vrhá to zvláštní světlo na tak velice vychvalovanou spolupráci německých a českých soc. demokratů, že německé soc. demokraty zde, kde jde o živobytí tak četných německých dělníků, jejich čeští soudruzi docela hanebně a uboze nechávají na holičkách. Nechci však vzbuzovati snad dojem, že nám jde o to, abychom zde hájili zájmy kapitálových skupin, které vedou provoz v jednotlivých elektrárnách. Rádi bychom varovali rozličné podniky, aby nás snad nepovažovaly za hasiče, kteří hasí oheň, když jde o jejich podniky. Jsem přesvědčen, že sněmovna projeví souhlas s tímto prodloužením, i když my je odmítneme. Většina se k tomu již našla. Zde nepomohou ani četné protestní schůze soc. demokratů, kteří letos v létě tento zákon odsuzovali. Budou hezky a poslušně hlasovati pro to, co v létě na svých schůzích hlasitě zatracovali a odmítali. Zákon tedy bude přijat. Má-li býti příslušným podnikům povolena lhůta z milosti, bylo by zapotřebí, aby tyto podniky nyní učinily také vše, aby získaly ráz všeužitečných, aby mohly i jiné přesvědčiti o této své všeužitečnosti. Po této stránce i dnes ještě mnoho promeškaly.

Zamítáme tento zákon, byť se na něm usnesli i soc. demokrati. Nevím, jak potom předstoupí před dělníky se svými protesty. Jest sice snadné, ale i nebezpečné hráti si venku na dravého vlka a zde na vládního beránka a hlasovati pro všechno, co bylo venku s protestem zatraceno a odmítnuto. To jest nepoctivá hra vůči dělníkům a vůči veškerému obyvatelstvu. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. dr Keibl.

Posl. Keibl (německy): Velectěné dámy a pánové! Byl nám předložen docela malý zákonek, neobsahující nic jiného než prodloužení lhůty, ale lhůty zcela zvláštního druhu, totiž prodloužení lhůty, která byla kdysi poskytnuta vládě, aby určila elektrické podniky, které mají býti prohlášeny za obecně prospěšné, aby je mohla později vyvlastniti, jak sám zákon přiznává. Když v letě tohoto roku bylo jisto, že vláda má již vypracovaný seznam podniků, které mají býti vyvlastněny, jak právě kol. Krumpe uvedl, rozpoutala se v německých krajích bouře. Neboť velmi dobře víme, co pro nás Němce znamená pojem "socialisace", nebo zde postátnění. Mohl bych opakovati totéž, co zde prohlásil kol. Krumpe, neboť pro nás jest tomu skutečně tak: postátnění jest totéž jako vyvlastnění a rovněž dlouho již víme, že stát má spadeno nejen na naši půdu a vše, co v uplynulé době bylo převedeno do vlastnictví státu, nýbrž že stát právě pod tlakem určitých českých stran směřuje také k tomu, aby dostal úplně do rukou německá průmyslová odvětví, a to tak úplně, aby byl jejich držitelem. Neboť aby je na konec dostal do rukou, k tomu nebylo mnoho třeba, a v té chvíli, kdy si stát hned na počátku svého vzniku zřídil banky a mohl vykonávati rozhodný vliv na veškeré bankovnictví, měl veškerý průmysl v rukou. Jest známá věc, že nyní, kdy podnikatelství prožívá krisi, nemůže se udržeti z vlastních prostředků, jest odkázáno na bankovní úvěry a že prostřednictvím bank velkokapitál a vše jiné, co za ním stojí, vykonává podstatný vliv na výrobu. Ale dnes výroba a vyrábění není tím, čím byla v dřívějších dobách, není to již soukromé zřízení, při kterém podnikatel může dělati, co chce, dnes jest to sociální útvar, abych tak řekl úřad, který musí také spravovati část celkového života a proto má mnohem větší význam než dříve a všechna opatření, která ohrožují náš průmysl, třeba posuzovati s tohoto stanoviska a ovšem také se stanoviska národního, které zastupujeme; neboť vše, co zde stát podniká, jest na konec namířeno také proti nám, proti nám jako národu, proti nám jako pracujícím lidem. Jest to úplně samozřejmé a netřeba, aby snad někdo říkal, že se hledíme chrániti. V té chvíli, kdy podniky přejdou do držby státu, budou spravovány tak, jak to chce míti stát. Tato tendence jest přece výslovně obsažena v zákoně. Jinými slovy: Opět budou propouštěni němečtí dělníci, propouštěni němečtí úředníci, propouštěni bezdůvodně, na jejich místo přijdou čeští dělníci, čeští úředníci, jejichž kvalifikace není naprosto táž a konec jest ten, že stále více a více pozbýváme svých pracovních míst, že naše krajiny jsou stále více prosakovány lidmi cizí národní příslušnosti a že naše situace jest v každém směru horší. Tato tendence zde jest a bude, dokud bude existovati stát a všichni ji vidíme. Především upozorňuji na to, že státní správa nyní opět znovu začíná ze svých podniků hromadně propouštěti německé úředníky a zaměstnance, zajisté aby je mohla nahraditi úředníky české národnosti. Děje se to u berních úřadů a u drah. Vím, že u drah a u berních úřadů jsou lidé opět hromadně předvoláváni k jazykovým zkouškám, k jazykovým zkouškám, které již jednou vykonali, nyní je nechají propadnouti a z toho vyplývá, co samozřejmě vyplynouti musí: pro nedostatečnou kvalifikaci přeložení do výslužby. Nevím, je-li to úsporné opatření, jak se zde tak často uvádí, neboť i pensionovaný úředník musí dostati pensi a není to ještě tak dlouho, co se pan ministr financí rozčiloval, že rozpočet na pense dosahuje tak šílené výše, což jest také pravda. Ale to si musí přičísti pan ministr financí sám sobě, neboť jeho státní správa to je, která toto vše způsobila. Prožíváme hospodářskou krisi, chceme, jak se říká, zdolati hospodářskou krisi, chceme bojovati proti nezaměstnanosti, na jedné straně chceme opatřiti práci a na druhé straně dělá se zákon, který je způsobilý jen k tomu, aby nezaměstnanost zvýšil. Jest zvláštní, že tento stát jest současně zmítán nejméně třemi hospodářskými krisemi. Jest postižen všeobecnou krisí, jíž se ovšem nemůže vyhnouti, dále krisí, poněvadž stát nic nepodniká, co by snad podnikati mohl a za třetí hospodářskou krisí, která postihuje především nás, sudetské Němce, poněvadž stát činí vše, aby hospodářský stav u nás, sudetských Němců, co nejvíce zhoršil, i tam, kde to přímo volá do nebes. Mohl bych uvésti příklady, kdy v našich krajích byly zastaveny továrny, poněvadž nemají dodávek, a několik kilometrů od nich byla vystavěna továrna, tato továrna je v chodu a tam se pracuje. V českých krajích není nezaměstnanosti, kdežto o kus dále, v německých krajích, nikdo již nemá práci. V jednom případě, jde o Tanvaldsko, vřetena, která byla v Tanvaldě odmontována, v českém kraji se točí dále, a to se nazývá péčí o nezaměstnané. To jest také velmi důležitá věc, která jest především způsobilá, aby u nás venku, u nejmenšího člověka, u člověka, který se dosud snad o politiku nikdy nestaral, vzbudila přesvědčení, že se měří dvojím loktem a že tento státní systém znamená pro nás Němce, ať jde o kterýkoliv stav a jakéhokoliv smýšlení, vždy jen zánik a zkázu. Bráníme se proti tomu a budeme ovšem proti tomuto zákonu hlasovati. Bráníme se proti tomu, ačkoliv víme, že zatím postižené elektrárny nebo lépe řečeno ony elektrárny, které mají býti postiženy, sjednaly se státem úmluvu, která zatím, snad pod tlakem hospodářských poměrů, vypadá tak, jako kdyby se celá věc dala snésti. Ale víme dobře, že tato dohoda, ke které dnes došlo, bude zachována tak dlouho, pokud trvají poměry, za nichž byla uzavřena. Již v jednom roce, během tohoto roku, o který se nyní opět prodlužuje, mohou se poměry změniti a jednoho dne může stát říci: Úmluva, kterou jsem uzavřel s elektrárnami, se mi již nehodí, nedodržím ji, dovolávám se půdy zákona - abych tak řekl - pouhého, holého znění zákona a jednám tak, jak jsem k tomu oprávněn. Pak dojde k tomu, co nechceme, co jsme nikdy nechtěli a co nechtějí ani elektrárny. Jsme přesvědčeni a také se o tom zde mluvilo, že nouze jen ještě vzroste a že hospodářské poměry budou jistě ještě horší než dnes. Soukromé iniciativní energie nelze nikdy nahraditi státními správními opatřeními a duchem státní byrokracie. Snad jest pravda, že cena elektrické energie jest v mnohých krajinách vysoká, ale kdo se domnívá, že česká byrokracie cenu zlevní, zmýlí se. Dojde i na jiné věci. Nejde jen o cenu za jednu kilowatthodinu, nýbrž o bezpečnost provozu, o skutečnost, že se na př. u nás v severních Čechách málokdy přihodí, že by elektrický proud nebo osvětlení selhalo, ledaže to zaviní mimořádná přírodní událost, s čímž se musí počítati. Zpravidla a za obyčejných poměrů jsme bezvadně obslouženi a u nás máme elektrickou energii tak po ruce, jako když otočíme kohoutkem od vodovodu a teče voda. Pochybuji, že česká správa, jak ji vidíme v jejích závodech a tam, kde se může vyžíti, dosáhne tak skvělých výsledků, jaké ukazují státní rozpočet a závěrečný účet, že to dokáže právě tak. Obyvatelstvo bude si musiti velmi stěžovati, a poměry se jistě zhorší, jak po stránce hospodářské a sociální, tak také národní. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Pánové! Máte vůbec peníze, abyste všechny ty věci zaplatili? Buďto musíte za to dáti pakatel, právě tak, jako jste za vyvlastnění půdy nedali nic, nebo budete musiti sáhnouti hezky hluboko do kapsy. Víme sice, že nejsou-li peníze, lze si je vypůjčiti, a zde se budete častěji dlužiti. V poslední době jste si vypůjčovali a parlamentu jste se neptali a neptáte. Ve Francii byla uzavřena půjčka a nikdo neví, jak byla uzavřena, kdy a kde, a až se s tím přijde před parlament, nedá se již na věci nic napraviti. Ukáže se, že byly placeny veliké provise a byly slíbeny šílené úroky, ale item přichází nyní zhoršená finanční situace státu. Tvrdím, že za poměrů, v nichž nyní žijeme, kdy se díra ve finanční správě stále rozšiřuje, nemáme zapotřebí dělati takovéto pokusy. Děláme-li takovéto pokusy, žijeme nad poměry. Namítne se mi, že tento zákon především ještě nic neustanovuje a že jest to pouhé prodloužení lhůty. Zajisté, ale víme, k čemu se používá prodloužení lhůty a nač se to dělá a co za tím vězí. Právě to mne plní obavou, přímo odporem a poněvadž o těchto věcech přesně uvažujeme a dovedeme je prohlédnouti, jest to pro nás dostatečným důvodem, abychom tento zákon a všechny podobné ostatní odmítli. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. dr Hanreich.

Posl. dr Hanreich [německy]: Dámy a pánové! Že dnes musíme jednati o prodloužení zákona o převzetí soukromých elektrických podniků, toho příčinou jest, že cizina zahájila diplomatické akce, které způsobily, že dr Beneš nepovažoval za vhodné, přikročiti ihned k zestátnění soukromých elektrických podniků. Jest faktem, že stát, který si musí dlužiti od soukromníků nebo od státní pokladny, která jest vždy spravována podle soukromohospodářských zásad, nemůže zároveň podkopávati majetkově právních základů, o něž se opírá hospodářství. Ve skutečnosti obracíme se na Francii o peníze a v téže době chceme, aby se u nás účinnost zákona, který si v této chvíli netroufáte provésti, prodloužila aspoň o rok, aby se později, až budou peníze vydluženy, mohlo provésti toto vyvlastnění a toto podkopání každé soukromohospodářské tendence a základu. To bych rád úvodem konstatoval, abych správně charakterisoval a odhalil politiku, která se schovává za taková opatření. (Posl. dr Schollich [německy]: To jest velmi morální!) Morální to není, ale, jak se zdá, jest to pro pány praktické.