Jestliže však je kapitálová účast ministerstva veřejných prací malá, vyniká tu proto tím více technická součinnost elektrárenského oddělení tohoto ministerstva, které při provádění a stavbě soustavné elektrisace vykonalo ohromný kus práce, práce poctivé a nestranné.

Na tomto úseku našeho snažení ukázala se plánovitost jako hospodářské dobrodiní, zde je vidět, co se dá hospodářsky dobrého vykonati tam, kde není cílem zisk za každou cenu. (Výborně!) Třeba že se nedá toto dílo plně srovnávati s ostatními potřebami našeho života, může býti alespoň vzorem v nynějším chaosu, kdy nevíme dnes, co nám přinese zítřek.

Vždyť ať učiníme cokoli a jakékoli zákonné opatření na ochranu některého odvětví naší výroby dnes, pozbývá již zítra svého významu a účinnosti, poněvadž jsme denně překvapováni stále se měnící hospodářskou strukturou a to nejen u nás, nýbrž v celém světě. Cítíme všichni, že se na nás něco hrne, bráníme se stále "zuby nehty" něčemu neznámému, bojujeme ustavičně proti jen drobnými zákonnými opatřeními, komplikujeme náš hospodářský život čím dále tím více, ale konce nevidíme nikde. Všechna ta opatření a spousty všech možných návrhů - jen o živelních pohromách podáno 40 návrhů - mě připadají tak, jako hospodář, který, když již se dravá voda hrne se svahů dolů na jeho pole, se snaží dáti tomuto přívalu jiný směr, aby tak ochránil svoji práci. Všechna jeho práce je však marná, dravý proud nedá se již zastavit, strhuje s sebou vše, co se mu postaví v cestu. Po díle zkázy uvědomuje si hospodář, co včas opomněl udělati a že po pohromě dá plánovité opatření daleko více práce, nežli by tomu tak bylo dříve.

I my tu dnes stojíme před živelní pohromou, hrne se na nás se všech stran, ale my nemáme odvahy plánovitou akcí svou práci chránit, hádáme se o slovíčko - napravo nebo nalevo - a hádáme se, který stav více trpí. A přec, chceme-li býti spravedliví, musíme doznat, že trpí všechny stavy, bída pozvolna zalézá do všech obydlí lidských, a i ti, kteří dnes zdánlivě žijí bez starostí, nevědí, zda budu tak žíti do zítra. (Tak jest!) Volají-li agrární řečníci, že na venkově mezi zemědělským lidem je nezměrná bída a že tato bída rozlézá se i do statků střední velikosti, že zemědělský stav se zadlužuje čím dále tím více, nechť doznají, zdali včas plánovitě postavili hráze proti nynějšímu proudu, který se na naše lány valí. Se strany agrární je podávána stále spousta různých návrhů, ba často si vzájemně odporujících, a přesto vše daří se našemu zemědělci stále hůře a hůře, jak sám řekl p. poslanec dr Zadina v zemědělském výboru, kde při exposé p. ministra Bradáče řekl: udělali jsme toho pro zemědělce málo a ještě špatně. Nedávejte tedy páni agrárníci stále vinu socialistům, jak v svém tisku a na schůzích hlásáte, dávejte vinu také sami sobě, doznejte, že nemáte dosti odvahy odstranit stávající systém, který slouží hospodářsky mocným na účet malých a středních. (Výborně! - Potlesk.) Mějte konečně odvahu sáhnout po jiném hospodářském systému, když stávající nevyhovuje, nejde-li to s tak zvaným zákonem nabídky a poptávky, hledejme v novém plánovitém hospodaření dáti zemědělci úměrnou stabilitu a odměnu, nenechávejme ho stále spekulaci na pospas. Co má z toho zemědělec, který musel hned po žních prodat pšenici, že je dnes o 30 Kč dražší, tak jako když prodal loni žito za 80 Kč a letos na jaře bylo téměř o 100% výše. Kdo tu shrábne do kapsy ony cenové rozdíly? Co má dnes konsument z toho, že zemědělec dostane za krávu směšných pár korun? Kdo se zde opět obohacuje, když jeden se přímo ožebračuje směšnou cenou, a dělníkovi to není dostupné pro naopak vysokou cenu? Lichva s dobytkem bují dnes tak jako v době války a zdá se, že v době bídy a hladu určitý druh lidí svléká trpící lidi z posledního kabátu. Selhalo-li i naše družstevnictví, obzvláště agrární, bylo to proto, že svrhlo se prostě na systém soukromého kapitalistického podnikatele, počítajícího nikoli s ohledem na celek anebo na účel, ke kterému bylo založeno, nýbrž počítajícího, kolik to či ono vynese velmi úzkému kruhu jedinců. Mluvíme-li o bídě lidu a tedy i zemědělského, mějme tedy upřímnou snahu pomoci nejen pro dnes, dočasně, nýbrž i na zítřek, mějme odvahu usměrnit ceny hospodářských plodin a dobytka takovým způsobem, aby pro nejdelší co možná dobu do budoucna byl náš zemědělec zabezpečen a ochráněn. Usměrněním zemědělských produktů dostaneme se teprve k usměrnění cen ostatního zboží a práce a položíme tak základy k pozvolnému zmirňování krise.

Všemi těmi drobnými návrhy a zákony, jako je i zákon o živelných pohromách nebo i návrh agrárního klubu na moratorium v placení daní, neodstraníme bídu s našeho venkova, vždyť tento návrh je spíše návrhem agitačním. Myslíte, že živnostnictvu se daří nějak lépe? Mělo by jistě stejné právo na moratorium jako zemědělci. Je-li naše berní morálka chybná, nedělejme ji ještě horší. Kdo bude tu zkoumat, kdo může platit a kdo nikoli, když nechtějí platit ani ti, kteří mnohdy dostali více na subvencích, nežli zaplatili za několik let na daních. Vždyť se agitace s daněmi a s daňovou reformou nevyplatila ani straně živnostenské, která na tom založila celý svůj program volební r. 1925. Je zcela možno najíti cestu k ulehčení těm, kteří byli skutečně postiženi živelnými pohromami aneb i jinak - a nikoli všem malým a středním zemědělcům, jak v návrhu na moratorium je uvedeno - a to tím způsobem, že mohou býti poškozeným daně nejen posečkány, nýbrž i sleveny, jak se dělo v dobách i předválečných. To by nebyl žádný tak horentní peníz, aby se nedal nahradit energickým vymáháním u těch ostatních, kteří platiti mohou. Je nesporné, že nynější praksí některých berních úřadů se také zvyšuje hospodářská krise, ba i do budoucna se tím podlamuje poplatnost občana. A voláme-li "Státe, pomoz", "Státe, dej", musíme se také postarati o to, kde a z čeho má stát pomoc poskytnout, vždyť nemáme nic více, nežli si svou prací vyděláme. Nutno proto hospodařit dobře a spravedlivě a spravedlivě také výsledky lidské práce rozděliti a rozdělení chrániti. Nesmíme do budoucna připustiti, aby někdo z meziobchodu bral 50% a aby se o druhých 50% dělilo mnoho pracovníků výkonných, z tohoto špatného rozdělení povstává pak celá ta hospodářská krise a bída pracujícího lidu. Jestliže jsme dovedli v elektrisaci plánovitostí usměrnit cenu elektrické energie a učiniti ji dostupnou pro všechny občany za stejnou cenu a dovedli tu nejen pro to elektrisaci odloučit od jakékoli politické mějme od agitace, učiňme tak i u nezbytné denní potřeby člověka, to jest u chleba, mouky, tuku a uhlí. Nehádejme se o slovíčko, jde-li to napravo nebo nalevo, všichni víme, že to jde špatně. Náš stát není tak veliký, aby zde nebylo vidět příjmy malé a největší. Místo agitace budujme armádu bojujících národních vojáků proti společnému nepříteli, bídě. Žádný stav a zákony, dnes neví, co mu přinese zítřek, nikdo nebude míti zajištěný klid a blahobyt, nebude-li celý národ spokojen. Republika naše je přírodou dost bohatá, aby nás všecky uživila, záleží jen na tom, jak si dary přírody a práce rozdělíme. Ztrácí-li občanstvo ve všech vrstvách právo na hlavu, nesmíme ji ztratiti my, kteří neseme dnes velikou odpovědnost před dějinami. Objímali-li jsme se v den 28. října 1918 v radosti nad dobytou svobodou, semkněme se dohromady všichni i dnes. A dovedeme-li odstranit společně dnešní bídu a upevniti v pracujícím lidu víru ve spravedlnost a lepší budoucnost, vyhráli jsme teprve velikou světovou válku. Nechtějme pomáhat jednomu na účet druhého, nepomůžeme tím nikomu. To je pomoc jen na malou chvíli, vždyť chceme žíti všichni, všichni tvoříme ten náš národ a pomoci těm nejslabším je naší povinností národní.

My nár. socialisté nechceme, aby z bídy a krve vyrostl teprve pro budoucí lidstvo lepší život, a proto stavíme všechny své síly do služeb lidu a státu. Nevyhýbáme se žádné odpovědnosti, ani ve věcech nepopulárních, u vědomí vážnosti doby. Zanechme proto řešení dnešních velikých problémů drobnými návrhy, doba velká a vážná vyžaduje velkých a vážných činů, zákonů, které by se nezastavily před egoismem ani stavů, ani jedinců. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dále má slovo p. posl. Kaufmann.

Posl. Kaufmann (německy): Slavná sněmovno! Vláda, nebo správněji ministerstvo veřejných prací, předkládá nám na stůl sněmovny tiskem 1531 návrh, jímž se znovu žádá prodloužení § 28 zákona ze dne 22. července 1919. Pro § 28, který zmocňuje vládu, aby přeměňovala soukromé elektrárny v tak zvané podniky obecně prospěšné i vyvlastněním, byla zákonem z roku 1919 ustanovena lhůta na jeden rok. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.) Ministerstvo veř. prací nepoužilo §u 28 ani v prvém roce, ani v letech pozdějších, kdy byl tento paragraf několikráte prodloužen. Jak se v důvodové zprávě praví, byl zákon vydán především k podpoře elektrisace, měl býti základnou pro soustavnou a dosti rychle postupující elektrisaci. Ale můžeme konstatovati, že § 28 elektrisaci nepodporoval, nýbrž naopak jí překážel, poněvadž zabil veškerou soukromou iniciativu. Lze pochopiti, že ani soukromé, ani komunální podniky neprováděly větších investic v elektrickém hospodářství, jakmile si nebyly jisty, že budou vyvlastněny nařízením ministerstva veřejných prací. V důvodové zprávě k zákonu z roku 1919 se pravilo: "Hospodářské zásobování elektrickou energií jest pro veškeré obyvatelstvo veřejná nutnost." Praví se tedy, že elektrické hospodářství má býti od prvopočátku obecně prospěšným hospodářským činitelem, přístupným všem. Stát již při projednávání v tak zvaném revolučním Národním shromáždění jasně vyslovil, že má zvláštní zájem na tom, aby si zajistil vliv na elektrické hospodářství, poněvadž, i když nikoliv ihned, přece jen bude časem největším spotřebitelem energie. Stát tedy od prvopočátku určil soustavu elektrického hospodářství, a i když také připouštíme, že stát, aby účelně soustředil, vybudoval jednotnou rozvodnou síť, aby se racionálně využilo vodních sil, které jsou kalkulovány a odhadnuty na 800.000 ks, má na elektrickém hospodářství zcela určitě veliký zájem, což ani nepopíráme; přesto soudíme, že si stát již vydáním základního zákona nesmí osobovati právo zříditi monopol pro elektrické hospodářství. Také v pozdějších letech, naposled r. 1928, samosprávné sbory a soukromé podniky protestovaly proti pokusům státu, aby svůj vliv mimořádně zesiloval a vynikající odborníci již r. 1919 a v letech pozdějších vždy stáli na stanovisku, že elektrické hospodářství jako státní monopol není v zájmu veškerenstva, není tedy obecně prospěšné. Stáli jsme a stojíme na stanovisku, že i když stát při hlavním rozdělení a budování vodních centrál činně spolupůsobí a zajišťuje si určitý vliv, rozdělení a výroba energie musí býti přenechány soukromé podnikavosti, především komunální. Stát svého stanoviska nezměnil a byl tak jako dříve vždy ochoten zesíliti svůj vliv ve správě tím, že si uhájil právo účastniti se na podnicích 60 % zakládacího kapitálu. V §u 4 ustanovilo revoluční Národní shromáždění tvoření obecně prospěšných podniků, ovšem za 60 %ní účasti státu. Definici pojmu "obecně prospěšný" nenajdeme ani v zákonu, ani v důvodové zprávě, kde se jen praví: "Obecně prospěšnými mohou býti nazvány podniky, jsou-li vlastnictvím státu, země, okresu nebo obcí a slouží-li soustavné elektrisaci." Soudíme-li jen podle této definice, pak jsou všechny elektrárny, především komunální elektrárny obecně prospěšné a nepotřebují vlastně vůbec ani názvu obecně prospěšných. Musíme však konstatovati, že název obecně prospěšný, který byl udělen především mnoha podnikům na Moravě, neznamená, že by tyto podniky musily působiti obecně prospěšně, musili bychom je vlastně nazvati protežovanými, podle výhod spojených s udělením titulu obecně prospěšný, neboť právě tyto podniky, které ani proud nevyráběly, nýbrž jen rozváděly, s proudem obchodovaly, vtlačily se jako zdražovatelé mezi spotřebitele a výrobce a dostaly celou spoustu důležitých finančních výhod. Neboť měly k disposici fond 70 milionů, aby vykoupily a spojily malé elektrické podniky na Moravě. Měly spoustu vynikajících právních výhod, jako používati soukromých a veřejných pozemků, nárok na vyvlastnění nemovitostí, služebností atd. A tak s propůjčením názvu obecně prospěšný bylo spojeno množství hospodářských výhod, ale tyto podniky ve skutečnosti obecně prospěšně ani nepracovaly. Ze zprávy ministerstva veřejných prací "Prvých deset let elektrisace" musíme aspoň sami konstatovati, že právě tyto podniky bilančně pracovaly vždy se ztrátou, a kdyby byly neměly po ruce fond 70 milionů a kdyby se byly příděly z tohoto fondu jejich bilance nevyrovnaly, byly by určitě pracovaly se schodkem. Vidíme, že pojem obecně prospěšný nerozhodoval pro činnost dotčených podniků. Ale podle ustanovení tohoto zákona má ministerstvo mimořádně rozsáhlou plnou moc a mimo to musíme konstatovati, že právě v elektrickém hospodářství vyskytuje se neobyčejný případ inkompatibility, neboť ministerstvo veř. prací jest nejen nejvyšším úřadem, rozhodujícím v elektrickém hospodářství, nýbrž vede i správu a kontroluje sazby, ba zastupujíc stát jedná u obecně prospěšných podniků také jako vlastník. A tak tedy ministerstvo veřejných prací na jedné straně jako zástupce státu jest tedy vlastníkem a na druhé straně má veškerou úřední pravomoc a soustřeďuje vše ve svých rukou. V jiném právním státě jest to sotva možné. Ale musíme dále ještě také říci, že ministerstvo veř. prací ke své úřední činnosti tohoto §u 28 vůbec nepotřebuje. Již v §u 27 zákona se praví, že jen část elektrisace má býti vyhrazena obecně prospěšným dílům. § 27 neříká, že všechna díla musí býti obecně prospěšná, vedle tak zvaných obecně prospěšných mohou býti také díla soukromá nebo komunální. Dále praví, že neplní-li elektrárna úkoly soustavné elektrisace, ustanovené v zákoně, nebo je-li obchodně špatně řízena, ministerstvo podle zákona ze dne 1. července 1921 může provésti i fusi několika podniků s tímto dílem, nebo přeměniti toto dílo v obecně prospěšné dílo pod státní správou. Tím dává se do rukou ministerstva veř. prací význačná výkonná pravomoc a proto nebylo by bývalo třeba §u 28. § 28 poskytuje také ministerstvu veř. prací plnou moc přeměňovati díla v obecně prospěšné podniky vyvlastněním, a to díla, která ministerstvo veř. prací pokládá za vhodná. Opět není ustanoveno, že musí býti dány určité předpoklady, v zákoně není ustanoveno, že špatná správa nebo jiný nedostatek v elektrickém hospodářství skýtají podklad, aby díla byla tímto způsobem přeměněna v obecně prospěšná, nýbrž § 28 zmocňuje ministerstvo veř. prací, aby díla, která pokládá za způsobilá, přeměnilo v obecně prospěšná. Tak již r. 1920 byla jmenována 3 díla, aniž se tohoto jmenování později použilo a aniž se po 12 let vůbec použilo §u 28. Tím, jak již dříve řečeno, nastala mimořádná právní nejistota, která brzdila jakoukoliv iniciativu a dusila ji již v zárodku.

Musíme však dále konstatovati, že t. zv. obecně prospěšné podniky, především však takové podniky, jaké máme na Moravě, nebyly v prvých letech elektrisačního období tohoto státu nic jiného než obchodní podniky. Zjistili jsme, chci uvésti jen ony případy, kde šlo o komunální elektrárny, kde si obce samy vybudovaly elektrárny a tak zvané obecně prospěšné společnosti rušivě zasáhly do vývoje. Máme na příklad elektrárnu v Mohelnici, u které jsem sám přes dvě leta s obecním zastupitelstvem bojoval, abych opatřil nutný odbyt, který by odpovídal tamější velké kapacitě, a to tím aby se některé obce v blízkosti Mohelnice připojily na tuto elektrárnu. Ale středomoravská obecně prospěšná společnost postavila se proti tomuto úsilí obce Mohelnice a trvalo to dvě léta, než se mohla připojiti na mohelnickou elektrárnu aspoň obec Svinov a tak se mohlo aspoň částečně využíti příliš velké kapacity.

Ve Šternberku jest to obráceně. Ve Šternberku bylo by se mohlo několik obcí připojiti na síť. Výkon elektrárny byl by se mohl velmi značně zvýšiti, obec Šternberk opatřila náležitou kapacitu, nemohla a nesměla však býti vmontována, poněvadž se severomoravská obecně prospěšná společnost vyslovila proti rozšíření podniku. Výsledek byl ten, že se obec Šternberk vzdala boje, severomoravská elektrárenská společnost po velmi značném snížení cen, provedeném již za boje, když šternberská elektrárna pozbyla samostatnosti a přestala existovati, cenu opět zvýšila asi o 30%. Vidíme tedy, že tak zvané obecně prospěšné podniky bojovaly proti vybudovaným komunálním dílům a soukromým podnikům nikoliv nejslušnějšími prostředky.

Dále můžeme konstatovati, a to chci zvláště zdůrazniti, že zplnomocnění, které dostalo ministerstvo veř. prací, mnoho podniků a zástupci tohoto systému zneužili. Již jednou jsem také s tohoto místa upozornil, že určitým vrstvám v Československu nejde a nešlo o to, aby se soustavně pokračovalo v elektrisaci, nýbrž že elektrisace a elektrické hospodářství, jeden z našich nejdůležitějších kulturních statků, byly právě dosti dobré pro jejich mocenské nebo národně politické snahy. Již jednou jsem uvedl, že roku 1920, když se ustavila státní elektrisační rada, profesor List odpověděl na řeč, kterou jsem pronesl a která odůvodňovala zřízení elektrárenského poradního sboru, že ho nezajímají žádné tyto odborné nebo věcné momenty, že pro něho jest důležité, aby ústřední zapínací deska byla v Praze, aby, kdyby toho bylo třeba, bylo lze vypojiti iredentisty, revoltující proti státní správě. Dále jsme musili konstatovati,..... (Posl. dr Rosche [německy]: Odborový přednosta dr Vaňouček tomu nevěří!) To je fakt. Dále jsme musili konstatovati, že i v elektrickém hospodářství, tak jako v ostatních podnicích, které stát převzal do své správy, především jest ohrožena existence nečeského státního občana, že byl prohlášen za psance. V Poříčí bojovali jsme po léta, a to moje organisace, jejímž předsedou mám čest býti, se zemským úřadem, abychom udrželi členy naší organisace, německé dělníky tam zaměstnané. Rok co rok počíná se boj znovu, rok co rok dostává jistý počet německých zaměstnanců a dělníků výpověď a do elektráren můžeme jich dostati nazpět již jen část, zbytek jest navždy z elektráren vyloučen. Nyní byl dvě léta klid a právě v těchto dnech jsem dostal opět zprávu, že se znovu děje pokus vyloučiti z poříčské elektrárny dělníky německého jazyka. Dále se dějí pokusy jiného druhu. Upozorňuji na případ, který vzbudil loňského roku značný rozruch. Jest to koupě Elky, elektrárny v Mikulášovicích, která jest sice zařízena na výrobu proudu, ale nyní jej nevyrábí, nýbrž rozvádí proud odbíraný ze saských elektráren. Tenkráte se uvádělo jako důležitý důvod pro koupi Elky, že pro prestiž našeho státu není možno odbírati zahraniční energii, má-li elektrické hospodářství náležitou kapacitu. Při tom jsme zjistili, že konsorcium, které elektrárnu koupilo, utvořené z několika českých velkokapitalistických podniků, které jednalo prostřednictvím teplického prostředkovatele, při čemž bylo zúčastněno také oddělení 18 ministerstva, přeplatilo ji o více než 100%. Zjistili jsme, že účelem této koupě nebylo to, co se uvádělo, neboť současně s uzavřením kupní smlouvy byla uzavřena nová smlouva o dodávce proudu na dalších 10 let. Chci zde konstatovati, že tato koupě podniku by měla býti zrušena, a nebyla vůbec nutná, poněvadž u všech okresů a obcí, které jsou nyní připojeny na Elku, smlouvy uplynou počínaje rokem 1934 až do roku 1941. Páni, kteří naléhali na koupi Elky, musili také věděti, že smlouvy v těchto letech uplynou. Nebylo ani nutné Elku kupovati, poněvadž po uplynutí smluv ministerstvo veř. prací a stát měly možnost překaziti uzavření nových smluv a zaříditi, aby obce a okresy, které jsou připojeny na Elku, připojily se k nejbližšímu většímu podniku.

Dále jsme mohli konstatovati, že ervěnická elektrárna, úhelný kámen našeho elektrického hospodářství, ležící v německém jazykovém území, kde až do nedávna nebylo možno umístiti německé elektrárenské dělníky, učinila pokus vniknouti do sítě mostecké elektrárny, učiniti průlom a tím také tam dosíci náležitého vlivu. Koncem prosince loňského roku, rovněž na konec parlamentního zasedání, byl podán návrh zákona na prodloužení §u 28 na další tři léta, právě tak netušeně a náhle jako tentokráte. Tenkráte, poněvadž tak jako dnes šlo o otázku, že buď budou jmenovány podniky, nebo že dojde k prodloužení, souhlasili jsme s prodloužením §u 28 na 1 rok. V létě tohoto roku, a to v červnu, předložilo ministerstvo veř. prací prováděcí nařízení k §u 28, které mělo zajistiti ministerstvu do r. 1950 nebo ještě déle ona zmocnění, která jsou obsažena v §u 28, i tehdy, kdyby tento paragraf pozbyl účinnosti dnem 31. prosince tohoto roku. V elektrárenské radě postavili se tenkráte proti tomuto návrhu zástupci německé menšiny, zástupci elektráren, jakož i zástupci brněnské a pražské německé techniky, chebské a liberecké obchodní komory a zástupci dělníků a zaměstnanců a snažili jsme se získati také hlasy jiných skupin v elektrárenském poradním sboru. Zesíleni čtyřmi hlasy českých samosprávných svazků a českých instalatérů, dostali jsme 11 hlasů, které však nestačily, poněvadž přesto, že jsme odůvodňovali návrh na odročení tím, že než se o tom usnese poradní sbor, mají a musí býti slyšeni hlavní zájemníci, dělníci a zaměstnanci, odběratelé proudu a samosprávné svazky, byl zamítnut 18 hlasy proti 11, takže prováděcí nařízení bylo poradním sborem přijato a tím ministerstvu veř. prací nebo vládě doporučeno. Při naší obranné akci, kterou jsme pak zahájili a která měla nabýti většího rozsahu, se ukázalo, že odpor byl přece dosti velký. Proti vydání tohoto prováděcího nařízení protestovali především co nejostřeji dělníci a zaměstnanci. Tenkráte šlo o obrannou akci, kterou zahájilo dělnictvo elektráren, ale národní socialisté pokládali za nutné provésti zvláštní akci, která se touto otázkou zabývala jen do určité míry a která podle mého přesvědčení především směrovala k tomu, aby se dostali na kobylku soc.-demokratické odborové organisaci a mně osobně a aby jí využili jako přípravné práce pro blížící se obecní volby a aby ji odpravili. Tenkráte se také poukazovalo, že jsme loňského roku hlasovali pro jednoroční prodloužení, ale veřejnosti nebylo řečeno, že uplynulo 12 let a že obce, v nichž působili a pracovali také národně socialističtí zástupci, byly by měly příležitost, aby podle zákona z r. 1919 dosáhly přeměny podniků v podniky obecně prospěšné za účasti obcí. Tenkráte měly obce peníze, tenkráte ještě nebyl vydán zákon o obecních financích a tenkráte, kdyby se byly skutečně tak přísně a vytrvale hájily zájmy dělníků, jak se to nyní líčí, bylo by bývalo možno přeměniti elektrárny v podniky obecné prospěšné.

Dnes prohlásil prof. Geyer s tohoto místa, chtěje mne zasáhnouti: "Vždy jsme měli na paměti osud dělníků elektrárenských podniků." Tvářil se strašně rozčileným. Ale mohli jsme konstatovati, že od období schůzí letošního léta nastalo opět všude ticho. Jen málo lidí, a to my, staralo se o tuto věc, jaký bude její pozdější vývoj. Jestliže zde prof. Geyer mluvil o zástupcích dělníků..... (Výkřiky posl. Geyera.) Nemluvte přece vy, kteří se domáháte pracovní služby v Německu, kteří usilujete o to, aby dělnictvo v Německu bylo odsouzeno k robotě a otroctví! (Výkřiky posl. Krebse.) Pane Krebsi, také vy jste pro pracovní službu v Německu, co to znamená, o tom si musíme ještě jednou promluviti, poněvadž žádáte, aby dělníci byli povinni pracovati, aby byli uzavřeni v kasárnách a barácích, aby dostávali bídnou stravu, aby jim mzda byla odnímána a aby byli odbyti několika haléři na útratu, jak tomu bylo v Budišíně a jiných místech při tak zvané pracovní službě. Takoví lidé pozbyli práva mluviti v zájmu dělnictva. Ještě o té věci promluvíme a ukážeme, co znamená tato pracovní služba, co znamenají pravidla, vypracovaná panem Bestem, pro pracovní službu, pro dělníky. Prostřednictvím pracovní služby chcete dosíci zotročení dělnictva, chcete oloupiti dělníky o mzdu v největším rozsahu. Chcete práci bez mzdy, chcete odloučiti dělníka od rodiny, chcete odloučiti ženatého průmyslového dělníka od rodiny. (Posl. Knirsch [německy]: To je neslýchané!) Pane Knirschi, to je pracovní služba, které se dožadujete v Německu, jak byla vypracována a vyhlášena v pravidlech páně Bestových. (Posl. Knirsch [německy]: To je neslýchané, to je odporné!) Říkejte si, co chcete. Dnes je jasné, že účelem této pracovní služby není nic jiného než zotročení dělnické třídy. To nemůžete popříti. Křičte, co chcete. Mluvíte o demagogii, ale největší demagogií je, když lidé, kteří se v Německu domáhají pracovní služby, mluví o hájení zájmů dělníků. Či není snad správné, či není snad pravda, že jste si v Harzburgu zahrávali s myšlenkou inflace, či není pravda, že jste chtěli znehodnotiti úspory dělníka a drobného člověka, aby německý velkokapitál, německý železářský a ocelářský průmysl mohly se levněji zbaviti svých závazků? Kdo jedná takto, pane prof. Geyere, nemá práva tvrditi, že hájí zájmy dělníků. My žádáme pro dělníky nejprostší právo, právo na práci, chléb a místo. Musíme tedy hájiti zájmy dělníků i odběratelů proudu nadále a máme tedy také po této stránce na věci zájem. Kdyby všechny podniky byly prohlášeny za obecně prospěšné pod vlivem státu, musili bychom mluviti o státním monopolu. Ale monopol znamená zdražení, monopol znamená protekční hospodářství a toho nechceme. Nesmí však zůstati ponecháno ani silnější účasti státu a silnějšímu vlivu státu, aby se vždy dožadoval složení zaměstnanectva podle státního klíče. Žádáme, aby i nečeští státní občané měli stejné právo na chléb a existenci jako české dělnictvo, jako čeští státní občané. Elektrické hospodářství musí se státi obecným statkem, musí se státi vlastnictvím obcí, neboť obce jsou povolány hospodařiti s elektřinou. Obce mají býti především zúčastněny na soukromých elektrárnách a my jsme podnikatelům doporučili, aby to činili. Bohužel našich návrhů nedbali a znovu vyjednávali s ministerstvem veřejných prací, aby uhájili své zájmy, nestarajíce se o zájmy dělníků. Výsledkem vyjednávání ministerstva veř. prací se zástupci elektráren jest novela, která ustanovuje, že veřejné korporace a stát mají býti zúčastněny na elektrickém hospodářství nejméně 25% základního kapitálu a že se tento stav beze změny zavádí na 30 let. Soukromý kapitál a banky uchránily a uhájily si tím své zájmy na 30 let, výtěžek z elektrického hospodářství si zajistily na 30 let. Zabezpečily si 75% očekávaných zisků. Obě smluvní strany, ministerstvo veřejných prací a podnikatelé, nemohly se na sebe vzájemně spolehnouti. Ministerstvo třikrát novelu změnilo, třikráte byly provedeny významné změny. (Hluk. Různé výkřiky. - Místopředseda dr Lukavský zvoní.) Dělníci a zaměstnanci však pro podnikatele neexistují, podnikatelé byli uspokojeni, dělníci nechť se nyní starají, aby uhájili vlastní zájmy. Státní elektrárenský poradní sbor zaujal k novele stanovisko dne 30. listopadu. Novela byla přijata hlasy německých podnikatelů a německé menšiny s výjimkou jediného hlasu německých dělníků. Aby zájmy dělníků byly aspoň poněkud chráněny, podal jsem v elektrárenském poradním sboru návrh, aby do §u 1, odst. 2, písm. d), bylo vloženo ještě toto: "V zájmu kvalitativně velmi hodnotné práce při zřizování nových podniků a udržování již zřízených podniků, která má vynikající význam pro hospodaření podniku a pro bezvadné dodávání proudu, uspokojující odběratele proudu, ukládá se správám podniků (ředitelství, správě závodu), aby staré zapracované zaměstnance, dělníky a zřízence, kteří znají závody a chod podniku, vypovídaly a přijímaly dělníky a zaměstnance jen v dohodě (se souhlasem) s jejich zákonitým zastoupením, se závodním výborem, a aby především používaly prostředkovatelny práce příslušné smluvní organisace". Tento návrh odevzdal jsem předsednictvu elektrárenského poradního sboru na počátku schůze a předseda jej také schůzi předložil a doporučil. Přesto však většina výboru návrh zamítla. Bylo pak jen usneseno, aby tento návrh byl zapsán do zápisu a aby bylo doporučeno správám, aby se jím řídily při přeměně podniku. Tím dlužno míti za to, že poradní sbor dal k novele souhlas a měla býti projednána nyní parlamentem. Konstatovali jsme jen, že včera, několik hodin před tím, než se sešel dopravní výbor, byla opět provedena změna. Novela byla náhle odvolána a přišel jen návrh ministerstva veř. prací na prodloužení §u 28. Podle informací, které jsem si opatřil, mohu konstatovati, že tuto změnu způsobil především opět zásah soukromých podnikatelů, zjistil jsem, že některé soukromé podniky žádaly, aby hodnota elektráren, které mají býti přeměněny v obecně prospěšné, byla odhadnuta již nyní a nikoliv v době, až uplyne ustanovená lhůta 30 let, kdy může nastati situace, že po 30 letech zpustošené elektrárny musí býti převzaty za dnes ustanovené přejímací ceny. (Posl. Grünzner [německy]: Jsou to němečtí podnikatelé?) Ovšem.