Elektrisaci Slovenska provádí dnes pět všeužitečných elektrických podniků, a to: Středoslovenské elektrárny, a. s. v Báňské Bystrici, Západoslovenské elektrárny, a. s. v Bratislavě, Spojené elektrárny severozápadního Slovenska, a. s. v Žilině, Jihoslovenské elektrárny, a. s. v Komárně a Východoslovenské elektrárny, a. s. v Košicích. - Prvé tři společnosti prodělaly již počáteční fázi svého vývoje, poslední dvě jsou společnosti mladší, v prvním stadiu svého vývoje. Přes všechny shora vylíčené obtíže vybudovaly si již všechny tyto podniky pevnou základnu hospodářskou, technickou i finanční, takže prosperita jejich do budoucna jest zajištěna. Má-li však tento příznivý vývoj postupovati, jest třeba těmto společnostem levných peněz na další investiční program. Peníze tyto hodlají si opatřiti jednak dalším zvýšením svých akciových kapitálů, jednak opatřením výpůjček dlouhodobých, umořitelných, buď jednotných nebo ve formě dílčích úpisů se shora zmíněnou zárukou státní. Vláda vyhovuje předloženým návrhem zákona této potřebě, vycházejíc též z toho hlediska, že jak již bylo dříve uvedeno, jest stát majoritním akcionářem v těchto společnostech, jest na nich mimo to velmi interesován státními elektrárnami zařazenými do rámce soustavné elektrisace a konečně jest i sám jejich velikým konsumentem svými podniky horními, hutními, železničními, lázeňskými, svými budovami i ústavy. Poněvadž prosperita těchto podniků, jak z výsledků jejich hospodaření za poslední léta vysvítá, jest zabezpečena, nevzniká převzatou zárukou státu žádné nebezpečí.

Ústavně-právní výbor projednal osnovu ve schůzi dne 26. října 1931 a doporučil ji poslanecké sněmovně ke schválení.

Vzhledem k důvodům shora uvedeným doporučuje i technicko-dopravní výbor na základě svého usnesení ze dne 25. listopadu 1931 poslanecké sněmovně, aby osnovu schválila ve znění shora uvedeném.

Zároveň se připojuji za technicko-dopravní výbor k připojené resoluci. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Jako poznámku bych si dovolil uvésti, jak i tato resoluce k tomu zaujala stanovisko, aby pokud možno bylo pracováno ke snížení cen proudu; zároveň bylo by velmi záhodno, aby mohla býti elektrisace prováděna v měřítku co největším a aby bylo působeno na snížení cen materiálu, kterého jest potřebí k instalačním pracím na elektrisaci. (Souhlas.)

Místopředseda Špatný (zvoní:) Uděluji slovo třetímu zpravodaji, za výbor rozpočtový, p. posl. Bergmannovi.

Zpravodaj posl. Bergmann: Slavná sněmovno! Rozpočtový výbor projednal předloženou vládní osnovu ve schůzi dne 15. prosince 1931 a při té příležitosti podrobil také kritice některé zjevy v soustavné elektrisaci v Československé republice. Zejména se pozastavoval výbor nad tím, že ceny proudu jednotlivých všeužitečných podniků značně diferují, a z této kritiky vyšel popud k podání resoluce, která je připojena ke zprávě výborové. Stejně také podrobil rozpočtový výbor kritice okolnost, že některé ze všeužitečných podniků donucují obce, které žádají o zavedení elektrické energie, aby instalaci objednaly u určitých firem.

Rozpočtový výbor doporučuje sněmovně vládní osnovu ke schválení tak, jak byla všemi třemi výbory projednána. (Souhlas.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Přistoupíme nyní ke společné rozpravě.

Podle usnesení předsednictva navrhuji řečnickou lhůtu 30 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Lhůta tato je schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" p. posl. Geyer; na straně "pro" pp. posl. Tykal a Kaufmann.

Uděluji slovo prvnímu řečníku, p. posl. Geyerovi.

Posl. Geyer [německy]: Dámy a pánové! Vloni byla to poslední schůze plena, která nám přinesla překvapení a letos byli jsme zase náhle překvapeni návrhem zákona tisk 1531. Včera hned po schůzi sněmovny sešel se, ačkoliv člověk nedostal ještě ani pozvánky, výbor a projednával prodloužení §u 28 zákona ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n., podle něhož mohou býti elektrické podniky prohlášeny za všeužitečné. Již více než 12 let visí tento § 28 jako Damoklův meč nad většinou elektrických podniků, které zahájily svou činnost dávno před tím, než byl tento stát založen a snad by byly bez vymožeností nynější demokracie elektrisaci provedly již mnohem dále, než mohly učiniti za platnosti §u 28, jímž byly omezeny a stísněny ve všech oborech právních, finančních a smluvních. Jest příznačné, že účinnost tohoto §u 28 byla omezena nejdříve na rok. V letech 1919 až 1920 chtěli v revoluční vlně stráviti, co se stráviti dalo. Ale poněvadž v popředí stály větší a významnější věci, především vyvlastnění peněz, zrušení půjček, zabavení půdy a musily býti provedeny jiné velké věci, jako tak zvané znárodnění železnic, a nezbylo času pro tento zbytek zabavení, byli donuceni prodloužiti jej nejdříve o 4 leta do r. 1924, pak o 6 let do r. 1930 a vloni o další rok. Nyní se náhle - jest v tom systém - s vyloučením demokracie, co i zjevní zástupci demokracie s dojímavou lítostí kritisovali, ocitá výbor před rozhodnutím a asi za půl hodiny přechází přes osud tisíců pracujících lidí, přes osud tisíců obcí, které jsou s tímto zákonem spleteny a také přes sta a tisíce drobných existencí, které sice nespadají přímo pod tento zákon, ale budou zachyceny úsilím tohoto zákona o zmonopolisování. Neboť včera byla ve výboru podána zpráva, že se již letos vyvíjelo úsilí, aby § 28 zákona byl úplně proveden. Smím vám také připomenouti, že se již koncem května konala rozličná jednání, že pak náhle dne 11. června byl svolán elektrárenský poradní sbor, tento poradní sbor, který se schází jen tehdy, když se staví před hotový fakt, právě jako výbor a plenum se stavějí před hotové věci, a že v tomto elektrárenském poradním sboru došlo k ostré rozpravě o prováděcím nařízení, kterého nemohli schváliti němečtí zástupci. Konstatuji zde, že námitky jak zástupců elektrických podniků, pokud patří soukromým podnikům, ale také pokud patří obcím nebo svazům zájemců, tak i námitky německých členů Národního shromáždění v tomto výboru byly hladce pominuty a že na konec české strany podaly jediné úhrnné heslo, t. j. že při hlasování vyslovení demokrati s české strany projevili: Že pro prováděcí nařízení a pro úplné provedení §u 28 není rozhodující finanční nutnost ani kulturní rozvoj ani technické rozšíření elektrisace, nýbrž jediné politické důvody. (Výkřiky.) A tento politický důvod trvá do dneška. Nejprve bouře na schůzích, která se nám vyčítá jako demagogický čin, způsobila v německé veřejnosti ohromné rozhořčení, u podnikatelů méně, než u tisíců a tisíců lidí, jejichž zástupců se nikdo netáže, poněvadž poradní sbor byl odstrčen. Zákon byl okrášlen jako všeužitečný a tím se mělo zastříti slovo "počešťování". Jako s menšinovými školami jde se i s tímto zákonem do ciziny. Také důvodové zprávy dřívějších zákonů honosí se vymoženostmi elektrisace před cizinou, v Italii, Turecku a dokonce v Anglii a Francii; a nyní se chce s obejitím pravého stavu věci slůvkem "všeužitečný" provozovati v cizině totéž lapání duší a zastříti skutečné poměry, aby se ukázalo, že Československo zasluhuje úvěru nejen pokud jde o finanční, nýbrž i o právní stránku. Jest to smutné znamení, že zmizel návrh novely, ve které se chtěli vyhnouti §u 28. Včera bylo ve výboru s vládní strany řečeno, totiž zástupce ministerstva pravil, že v poslední době byla uzavřena dohoda s většinou podniků, o které jde a jichž jest asi 45 až 46. Z toho jest 7 velkých podniků, mezi nimi ašský, chebský, dolnorychnovský, novosedlský a trmický, výlučně v semknutém německém území. Poukazování na moravské nebo slovenské nebo karpatoruské drobné podniky, které byly dosud podporovány, jest politickou záminkou pro prodloužení. Poukazuji na to, že pro ně byl vloni povolen úvěr 60 mil. Kč - také v prosinci - a že dnešní návrh zase poskytuje velkým všeužitečným podnikům od Košic až do Bratislavy nový úvěr ve formě státní záruky. Nemáme nic proti tomu; stát má pomoci tam, kde po této stránce jsou zaostalí. Již častěji jsme zdůraznili, že nenamítáme nic proti pomoci v těchto územích, ledaže se příliš průhledně pohybuje na vojenském poli, jako stavba železnic a silnic na Slovensku. Musím se však zde vrátiti k novele, která měla býti předložena sněmovně místo tohoto prodloužení, a nad čím se také rozhořčovala část členů výboru a tázala se po příčině, proč byla tato novela vzata zpět. Tu se ukázalo ze zprávě odborového přednosty Vaněčka, že již bylo dosaženo dohody, pokud jde o velké německé podniky, stran tak zvaného dobrovolného převzetí, dobrovolné dražby. Ministerstvo si totiž řeklo, že musí kapitalistům, akcionářům, uhelným baronům zacpati hubu, aby ustoupili a lid a obec nechali v nouzi (Výkřiky.), neboť to jest jim lhostejné. To se projevilo i ve slovech posl. Kaufmanna, když vysvětloval tuto stránku návrhů. Tím více se divím, že dal svůj souhlas, aby byla prodloužena platnost §u 28. Vždyť se i v důvodové zprávě praví, že již došlo k dohodě s většinou podniků, že jen tři ještě váhají. Chcete tedy znovu vydati miliony, neostýcháte se přímo podpláceti velké akcionáře, abyste provedli politický čin. (Výkřiky.) Chcete dělníky pomalu umlčeti, postaviti je před strašidlo jazykových zkoušek. I u železnic to byl oblíbený prostředek. Dnes se nám ovšem řeklo na uklidnění, že parní turbina není tak prostá věc, že je zde zapotřebí školených sil a že se němečtí zaměstnanci nemusejí ničeho obávati. Ale poukazuji, že i u železnic není lokomotiva takovou věcí bez nebezpečí, se kterou se musí zacházeti nikoliv s jazykovými zkouškami a jazykovými znalostmi, nýbrž s technickými znalostmi a přes to byli Němci u železnic propuštěni. Tak se asi stane i zde. Akcionářům dává se jako příjemný dar cukrový chlebíček, pro drobné obce, drobné instalatéry, pro ty zbývá bič. (Výkřiky posl. Kaspera a Krebse.) V poradním sboru mohli jste odstrčiti demokracii; hierarchie ve státních úřadech, tentokráte v ministerstvu veřejných prací, ta se dohodla s velkými akcionáři a parlament to nyní prostě přijímá a uvede v činnost hlasovací stroj jako tibetský modlicí mlýnek. Při tom se poměry proti loňsku změnily, i když stojíme na stanovisku, že by se nyní obcím otevřela cesta, aby se zúčastnily těchto podniků ve chvíli, kdy bude vyslovena jejich všeužitečnost, t. j. kdy se projeví nucená účast veřejných sborů. Ale obce při dnešním finančním postavení jsou ovšem naprosto neschopny přistoupiti k takové účasti, takže zase se bude opakovati příklad Poříčí, který nám byl včera uveden k uklidnění: Německé obce nemají peněz, při nejlepší vůli nemohou nic učiniti, nedostanou ani půjček, které zemský výbor schválil a které jim pokladny slíbily, poněvadž všechny pokladny jsou neschopny platiti. Celé týdny čekají četná města na vyplacení jistých půjček, které uzavřela již dávno. A v této době úplné nehybnosti peněžního trhu a omezení všech prostředků pro obce užívá se nyní §u 28, poněvadž není při tom naprosto obavy, že by i velké obce jako Aš, Cheb, Falknov, Karlovy Vary, Chomutov, Ústí nad Labem, Trmice, Liberec mohly se prakticky účastniti výhod §u 28. Tedy na místo dřívějšího zabavení vstupuje nyní dar akcionářům, ale německému dělníku a německému úředníku hrozí ztráta pracovního místa. Vláda nás včera ve výboru utěšovala, že se nikomu nezkřiví ani vlásek. Ovšem nechá se uplynouti prvních několik týdnů a pak se to provede právě tak, jako to učinila tabáková režie. Ona si řekla: Až do r. 1919 byli v Jáchymově jen němečtí dělníci; to se musí změniti podle národnostního klíče; a na konec to vyšlo obráceně. Na železnicích máme totéž, rovněž u státních lesů. Poslední dřevorubci na Šumavě se stali zbytečnými, když lesy převzal stát; němečtí dřevaři, kteří tam po staletí nacházeli svůj nepatrný výdělek, jsou nyní bez práce. I ti jsou obětováni. Jisto jest, že privilegovanými sbory jsou jen stát a země. Podle elektrisačního zákona z r. 1919 nejsou okresy a obce ani dokonce rovnoprávnými sbory veřejné správy, ony se jen tak svezou, ale při všem jsou více nebo méně vyloučeny a pak podléhají přímému dozoru. Správní reforma ještě ohromně zhoršila tento neudržitelný stav obcí jako svobodných účastníků. Vždyť ony nemohou vystupovati jako svobodní účastníci, poněvadž pro každé usnesení si musejí vyžádati schválení zemského výboru, ba dokonce ministerstva a mohou se domoci svých práv teprve prostřednictvím Nejvyššího správního soudu. Premie podnikům a akcionářům, tak se to letos obrátilo; tedy vyrovnání s kapitalisty, aby se nepoliticky postihla města a dělníci, a pak následuje obětování obecního zájmu. V četných městech bylo právě v posledních letech ohromně usilováno o přeměnu sítě na trojměnný proud, města přepracovala celou světelnou síť na trojměnný proud, vyměnila motory, žárovky, mají poměrně příznivé smlouvy o dodávku proudu, a není správné, když se nám stále říká, že stát bude levnější: zde budou postiženi spotřebitelé. Zřídí se monopol a jako dráha mající monopol žene ceny do výše, daní z benzinu omezuje soutěž automobilů, jako včera ministr prostě řekl, že uzavřeme kompromis se zápalkovým monopolem a drobní lidé mají nám zaplatiti 80 mil. Kč, platíce krabičku o 1/3 dráže, právě tak ve chvíli, kdy stát dosáhne úplného elektrického monopolu, dostaví se týž úspěch jako u tabákové režie: bude se dodávati špatně a draze. Podívejme se jen na provoz státních automobilů. Tu přijíždějí lidé rychlíkem a chtějí do Ostrova. Ale pan řidič praví: "Padá sníh, mohl bych dostati smyk," zůstane hezky doma a telefonuje přednostovi stanice: "Dnes nepřijedu" a cestující musejí čekati, až bude zase míti chuť přijeti. Tedy: provoz, jak se to hodí. I zestátněné elektrické podniky budou pracovati takto, jak se to hodí, poněvadž my jako spotřebitelé budeme proti tomu bez moci a bez obrany. Člověk si může u železnic nebo u pošty stěžovati na náhody v provozu autobusů, kolik jen chce, neděje se nic, a člověku hrozí ještě nebezpečí, že se dostane do sporu pro urážku úřadu na cti. (Výkřiky.) Dodávka elektřiny jest význačným zájmem odběratelů proudu jak soukromníků, tak i obcí. Úbytek výdělkové daně, kterou platí soukromé elektrické podniky, postihne obce. Osvobození od poplatků při nabývání pozemků všeužitečnými podniky, to všechno jsou újmy pro obecní finance. Do dneška obce mohly aspoň využíti soutěže podniků při vyjednávání o dodávku proudu. Ale u monopolu jest obec podrobena diktátu, obecní rozpočet se dostane z rovnováhy. Nikde nemůže státní podnik zaručiti tak levné ceny jako na př. v Karlových Varech. Četné obce právě svými investicemi umožnily podniku dodávati levný proud. A tyto obce se zase dostanou do stavu, jejž známe od r. 1927 a jenž jest vyznačen slovem "dotační fond". Jisté venkovské obce na to spekulují, říkajíce si, že města mají platiti více, aby jim - venkovským obcím - bylo ulehčeno. Tím by nejen zabrzdily pokrok měst, nýbrž obrátily jej v opak. Musím se ještě zmíniti, že i drobné živnosti jsou silně ohroženy; a zde neuvádím německý hlas ten jest méně slyšen - nýbrž český.

Gremium elektrotechniků v obvodu olomoucké obchodní komory volá k veřejnosti o pomoc a ukazuje při tom na monopolové poškozování této živnosti, neboť tak zvané všeužitečné podniky nespatřují svůj hlavní úkol v tom, aby byly výrobnami proudu a aby zařizovaly sítě, nýbrž že se při instalaci vtírají až do nejmenšího domu a připravují o chléb tolik drobných řemeslníků, elektrotechniků atd. "Bezohlednou všestrannou instalační činností tyto elektrické podniky rozhodně zdiskreditovaly pojem všeužitečnosti, neboť soustavně a rafinovaně zničily elektrické instalační podniky v celém Slezsku, jak to nejlépe dokazuje statistika uveřejněná v brněnském Úředním listě, podle níž v posledních 2 měsících neméně než 30 elektrických instalačních podniků musilo ohlásiti konkurs nebo vyrovnání a to jedině v zemi Moravskoslezské. Tato škodlivá činnost elektrických podniků tedy ostře odporuje jejich úřednímu označení "všeužitečné"; jako takové měly by přece býti výslovně zavázány zabývati se jen racionální výrobou elektrické síly a nejlevnější její dodávkou odběratelům proudu. Naše elektrická instalační živnost může tedy ozdravěti a býti zachráněna ze svého nynějšího úpadku teprve tehdy, až tyto všeužitečné podniky, které mají všemožné státní výsady, tak na př. jsou osvobozeny od výdělkové daně, konečně se vzdají své instalační činnosti nebo ji značně omezí a připomenou si konečně svou vlastní povinnost, totiž racionálně vyráběti elektřinu a levně ji dodávati, a budou se tomu výlučně věnovati. Elektrické podniky, jejichž instalační činnost jest přece jediným pramenem jejich výdělku, až budou osvobozeny od dosavadní nekalé soutěže všeužitečných podniků, budou pak zase vydělávati a rády zase budou moci odváděti státu daně. I obce by měly podporovati elektrické instalatéry v jejich boji proti všeužitečným podnikům. Vždyť nedávno sám zástupce ministerstva veřejných prací prohlásil, že svobodnou soutěží při rozepsání dodávek atd. by si obce mohly uspořiti mnoho peněz. Obce by si však ušetřily ještě více peněz, kdyby prostě všeužitečným podnikům neplatily primárních přípojů, neboť elektrické podniky jsou povinny obcím tyto primární přípoje zařizovati na vlastní útraty z půjčky za převzaté 5% ní dílčí dluhopisy v poměru k počtu obyvatel."

Tak volá o pomoc živnostenský stav a jest pro to příznačné, že podnik nejen dodává proud, nýbrž že se tyto všeužitečné podniky zmocňují celého provozu, až do bytu, až k poslední žárovce a obstarávají dodávku materiálu a jeho výměnu, zřizují své vlastní instalační dílny a úplně ničí živnost drobných techniků. Ostatně, jak jsem již řekl, jest tato všeužitečnost nesprávnou firmou a také tento návrh zákona se stále předkládá pod touto nesprávnou vlajkou. Jak se to má se sliby, které se nyní znovu dávají, že se ani žádnému dělníku nestane křivda, ani že se nebudou propouštěti úředníci, že se obcím nestane žádná újma ani v jejich smlouvách ani jinak? Třináctiletá státní praxe tomu prostě odporuje a když se v důvodové zprávě po této stránce naznačují rozličné věci, když jest zvlášť zmínka i o tom, že samosprávné sbory, obce a země, které mají vlastní podniky nebo jsou převážně na nich účastny, jsou zbaveny jakéhokoliv nebezpečí, poněvadž tyto podniky nebudou do toho pojaty, pak by mělo toto omezení býti uvedeno zde v §u 1. Vždyť se velmi často dělají závorky a říká se: "Vyňaty jsou podniky, na nichž jsou zúčastněny obce a okresy atd." Důvodová zpráva jest taková krásná vzpomínka. Není to ani zákonitý podklad, ani nemá žádnou právní moc. Co není napřed v paragrafech, to se hodí dozadu jako vzpomínka pro příští doby. Ale nerozptyluje to obav, které chováme. Že se obce dnes nemohou účastniti ani v 60% ani do 25%, o tom jsem se již zmínil.

Ale třeba také říci, že ku skutečné ochraně veřejných zájmů není přece vůbec zapotřebí těchto vyvlastňovacích paragrafů k zestátnění nebo fusi. Neboť starý zákon z r. 1919 uvádí v §u 27 všechny jistoty, na které stát nebo veřejnost mají nárok a které podniky musejí dodržovati. Neboť podniky mohou býti donuceny, aby svá zařízení vybudovaly přiměřeně ke své poloze, okolí atd. Mohou býti donuceny, aby jejich podmínky pro dodávku proudu odpovídaly výrobním nákladům atd. a vůbec aby provedly všechna zajištění, která jsou nutná se zřetelem na okolí, zdraví a ohrožení života a bezpečnosti. § 27 poskytuje tolik možností k ochraně veřejného zájmu, zvláště zájmu o levnou dodávku proudu a kdyby ministerstvo bylo chtělo zakročiti jen v každém jednotlivém případě, kde se takové stížnosti vyskytly, bylo by mělo v těchto 13 letech dosti příležitosti. Nestalo-li se to, pak buď ministerstvo nesplnilo svého úkolu jako ochránce tohoto §u 27, nebo takových stížností není.

V této souvislosti jest na denním pořadu i státní záruka, která se od sněmovny požaduje ve výši 60 mil. Kč pro slovenské všeužitečné podniky nebo takové, které se jimi chtějí státi. Již jsem prohlásil, že proti takové záruce nemáme námitek, ale že se musíme brániti, aby se v témže programu zase odíralo obyvatelstvo zápalkovou daní v takové míře, která daleko zastiňuje předcházející nadměrná zvýšení.

Poněvadž se v posledních týdnech všude ostře polemisovalo s naším návrhem na opatření práce, hlavně v tak zvaných sociálně demokratických časopisech, chci pánům o tomto návrhu uvésti něco na uváženou. Žádali jsme o výpomoc 3 miliard Kč, která se měla rozděliti na obce a okresy podle toho, jaká jest tam nezaměstnanost, a říká se, že to není možné. Stále více se uznává, že krise není způsobena jen výrobou, nýbrž také oběhem, omezením kupního objemu, a pohled do zpráv Národní banky a na vývojové křivky ukazuje toto omezení oběhu peněz, které působí omezení úvěru a jeho zúžení, a to jest hlavní příčina, že přebytek na jedné straně a nouze na druhé nemohou býti vyrovnány, že přebytek v průmyslu a přebytek u sedláků očekává vzájemné výměny. Není jen výměnných prostředků, uvolněných peněz. Když se nám jako odpůrcům úroků říká, že jsme se zde poklonili myšlence úroků, pak můžeme jen říci: Víme, že tato sněmovna nevyslyší radikálních návrhů, ale domnívali jsme se, že bychom středním stupněm mohli dosáhnouti i vašeho pochopení, a abych tuto otázku vyložil, chci uvésti jen zcela prostý početní příklad. Když se tyto 3 miliardy Kč rozdělí na obce jako příspěvky nebo jako zúročitelné půjčky, pak při 3%ním ročním zúročení vyžadují nákladu 90 mil. Kč. Nemůžete-li se dáti pohnouti k tomu, abyste ve znamení odzbrojovacího roku zastavili zbrojení, při zahraniční politice nebo ve vojenství, abyste tam ušetřili asi 20 a zde 315 mil. Kč, nezastavíte-li vzdorostaveb českých škol za 28 mil. Kč, nechcete-li zvlášť zdůrazniti tento odzbrojovací rok v oboru osvěty a mírové myšlenky, pak jste mohli přijmouti náš návrh. Neboť tyto 3 miliardy Kč, které by rozděleně plynuly do hospodářství, nezůstaly by ležeti ani den. Rozpočty v obcích a okresech byly by většinou velmi rychle vyřízeny a dodávky zadány a v několika týdnech, myslím, že by to netrvalo ani 4 nebo 5 týdnů, byly by tyto 3 miliardy Kč vplynuly do hospodářství. Když tedy uvážíte, že stát při všech pracovních a služebních úkonech vybírá průměrně 2% daně z obratu, pak jest to při jednom jediném obratu již zisk 60 mil. Kč na dani z obratu, a když uvážíte, že po 5 až 6 týdnech peníze zase poplynou dále z cementáren, železáren, cihelen atd. k dělníkům jako mzdy a od dělníků ke kupcům a že se jich užije na koupi strojů, tedy toho, čeho dnes sedlák potřebuje a že dělníci a obyvatelé měst zanesou peníze zase na venkov, aby za ně vyměnili agrární výrobky, pak můžeme počítati, že tyto peníze ve 2 až 3 měsících prodělají nový obrat. Tedy půldruhého obratu těchto 3 miliard vynese ministrovi financí na dani z obratu již 90 mil. Kč a počítáme-li s 5 nebo 6násobným obratem, pak je to již 360 mil. Kč na dani obratové v roce. Neboť tempo jest pomalé, dlužno přemáhati delší časová období a při těchto věcech dlužno přihlížeti i k poněkud byrokratickému hospodaření. Ale nastává oživení a ministrovi financí plynou nové peníze z daně výdělkové, ale i z obecních přirážek. Vyčítá-li se nám, že blouzníme o nějakém perpetuum mobile, pak mají tyto fantasie velmi hluboký věcný základ. Tyto 3 miliardy oplodnily by hospodářství, což však pro fanatickou theorii o zbožňování peněz a pro umělé omezení peněz Národní bankou nenastane, neboť to působí jen poruchu a zastavení celého hospodářství. Tedy nesmí se na nás házeti kamením, jako bychom byli demagogové, nýbrž na ty, kdož nic nedělají, kdož nevezmou tužku a nepočítají a prostě pohodlně se schovávají za šosy guvernéra Národní banky (Potlesk na levici.), to jsou dnes vinníci, kteří musejí býti obžalováni. Proto se bude venku v obcích mluviti o našem návrhu, proto měli by si i jiní, kteří přece také chtějí pomoci, rozvážiti jednou dosah našeho návrhu. Neboť v Evropě a Československu trpíme a budeme napřesrok trpěti ještě více, až dojde u nás ke zhroucení, až u nás bude pršeti jedno nouzové nařízení za druhým. Nejsme již ve stavu ostrova blažených. U nás bude míti pohroma ještě jiné účinky než v sousedství, na které se stále díváte poněkud s vysoka. Zde jde především o to, aby nastal obrat a zde bylo by bývalo demokratickým úkolem sněmovny udělati něco ze základu, co stát nic nestojí, co oživí hospodářství a co může ministrovi financí a ministrovi sociální péče odníti část, neříkám většinu, jejich břemen a starostí. (Potlesk na levici.)

Shrnuje musím tedy říci: Musíme zamítnouti prodloužení §u 28 tohoto zákona a odůvodňujeme to tím, že tato prozatímní jednání, že tyto dary akcionářům jsou zde dnes jen k tomu, aby se snáze a bez velkého rozčilení dosáhlo politického vzhledu toho všeho. Stát prostě vyhazuje miliony boháčům a la Mikulášovice a obětuje obce a dělnictvo. Protestujeme proti zkrácení obecních příjmů a jsme přesvědčeni, že obce nejsou dnes schopny, aby se nějak prakticky zúčastnily, takže ani možnosti uvedené v důvodové zprávě se nedají provésti. Ohrazujeme se proti novému zatížení obyvatelstva daní ze zápalek. Nemáme námitek, když se na Slovensku budou dále poskytovati podpory pro elektrisaci, žádáme však velmi důrazně i dnes, aby přímo před vánocemi sněmovna ještě využila příležitosti, aby k našemu návrhu zaujala kladné stanovisko. Nepřejete-li si, aby po vánocích zmatek, který jest kolem nás, který tam již vypukl, zachvátil i tento stát, pak snad uvidíte, že se svým napomínáním máme pravdu a že nestojíme, jak se nám stále vyčítá, na straně demagogie, nýbrž že stojíme na stanovisku produktivní myšlenky nového hospodářského řádu a nového hospodářského provozu. Z těchto důvodů musíme odepříti svůj souhlas k prodloužení §u 28. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Tykal. Uděluji mu slovo.

Posl. Tykal: Vážená sněmovno! Nemíním se při projednávání vládního návrhu na prodloužení zákona ze dne 22. července 1919 o soustavné elektrisaci zabývati technickou stránkou jeho nebo ji kritisovati. Chci se zabývati otázkou soustavné elektrisace jen jako jedním z důležitých činitelů našeho hospodářského života. Přiznejme, že, cokoli jsme dosud v republice ve směru hospodářském dělali, se nám dosud málo podařilo tak, aby to spravedlivě sloužilo zájmům všeho občanstva. Jedině soustavnou elektrisací jsme přinesli stejné hodnoty všem, jak krajům bohatým, tak i krajům chudým. Tak zvané všeužitečné svazy elektrárenské, ať vybudované na podkladě společenstevním nebo akciovém, splnily téměř stoprocentně své poslání tím, že elektrická energie stala se hospodářským dobrodiním i v těch nejmenších a nejchudších vískách. (Výborně!)

Soustavná elektrisace je prvním pokusem plánovitého hospodářství, při kterém se vždy nepočítá, co se vydělá, nýbrž jak překonati obtíže stavějící se v cestu a jak co nejlépe a nejlevněji obsloužit spotřebitele. Jsou sice také stížnosti od některých soukromých elektráren proti všeužitečnosti svazů, že prý soukromý podnikatel nemůže s jmenovanými svazy konkurovat a že by v mnohých místech mohl býti proud levnější. Že by tomu tak mohlo býti v krajích s velikou spotřebou, připouštím, naproti tomu však kraje chudší by se od soukromého podnikání elektrické energie nedočkaly a došlo by v zásobování elektřinou k podobným nezdravým poměrům, jaké máme v jiných oborech našeho hospodářského života, že totiž bohaté kraje hospodářské vzrůstají na účet oblastí chudých. Jsou-li ještě nějaké nesrovnalosti v poměru k elektrárnám městským, nutno i tyto odstraniti ku spokojenosti obou stavů.

Jaký ohromný kus společné práce byl v různých svazech elektrárenských v naší republice vykonán, a to za poměrně malé podpory se strany státu u porovnání s jinými, ukáže se nám nejlépe, podíváme-li se na statistiku a bilance některých svazů v Čechách. Tak na př. Elektrárenský svaz okresů středočeských postavil dosud 1478.18 km primerních linek a investoval 139,026.679 Kč. Východočeský svaz, Hradec Králové, postavil 2306.63 km primerního vedení a investoval 256,984.211 Kč. Podobný obraz najdeme u všech ostatních svazů, takže jen v Čechách bylo postaveno všemi svazy 9.103.47 km primerních linek a investováno 1.127,353.531 Kč.

Uvážíme-li, že máme v republice 18 elektrárenských svazů s investovaným kapitálem 2300 milionů Kč a že stát prostřednictvím ministerstva veřejných prací je účasten v těchto svazích částkou pouze 100 milionů Kč, poznáváme teprve tu velikou hodnotu elektrárenských svazů a veliké hospodářské dílo, vytvořené za součinnosti obcí, okresů, družstev, zemí a státu. Práce těchto svazů jak dosud je vedena, zasluhuje jistě našeho uznání.