Zpravodajem výboru ústavně-právního jest p. posl. Petrovický, zpravodajem výboru rozpočtového p. posl. Rýpar.

Dávám slovo prvému zpravodaji, p. posl. Petrovickému.

Zpravodaj posl. Petrovický: Vážená sněmovno! Senát Národního shromáždění usnesl se o vládním návrhu zákona (tisk 1418), kterým se znovu prodlužuje platnost zákona ze dne 16. března 1920, č. 165 Sb. z. a n., jímž byla vláda zmocněna zřizovati státní policejní úřady.

Zákonem ze dne 16. března 1920, č. 165 Sb. z. a n., byla vláda zmocněna, aby do 5 let ode dne jeho účinnosti zřídila státní úřady policejní, kdekoliv toho sezná potřebu. Poněvadž tento zákon nabyl účinnosti dnem vyhlášení, t. j. dnem 31. března 1920, měla účinnost zmíněného ustanovení §u 1 končiti dnem 31. března 1925.

Ježto však celý program této akce nemohl býti hlavně z důvodů finančních proveden ve stanovené lhůtě pěti let, byla platnost tohoto zmocnění se všemi důsledky pro obce, v nichž nové státní úřady policejní jsou zřizovány, prodloužena zákonem ze dne 19. prosince 1924, č. 306 Sb. z. a n., do 31. prosince 1929.

Působnost těchto státních úřadů policejních vymezena jest v §u 2 cit. zák. a blíže bývá vypočtena v rámci tohoto zákonného ustanovení v jednotlivých vyhláškách o zřízení toho kterého státního úřadu policejního.

Je tudíž s připočtením policejního ředitelství v Praze, trvajícího již z doby předpřevratové, nyní v republice celkem 29 státních úřadů policejních.

Zájmy celostátní, zejména důvody státní bezpečnosti, mluví pro to, aby tato síť státních úřadů policejních byla ještě doplněna zřízením dalších státních úřadů policejních. Z důvodů finančních a se zřetelem na potíže povahy technické, zejména na potíže s opatřením personálu a vhodných ubikací, není ovšem možno v nynější době pro tuto akci stanoviti konečný termín.

Nezbývá tudíž než prodloužiti platnost zmíněného zmocnění na dobu zatím neurčitou. Vzhledem ke změněným poměrům nebylo by lze vystačiti s jakýmkoli časovým omezením platnosti tohoto zákonného zmocnění, jaké bylo v původním vládním návrhu zákona, podaném r. 1929, zamýšleno.

Zmocnění udělené vládě bylo totiž omezeno tím způsobem, že ke zřízení nového státního policejního úřadu vyžaduje se v zásadě souhlas obecního zastupitelstva obce, v níž má býti zřizován.

Má-li se obvod nového státního úřadu policejního vztahovati na území několika obcí, stačí ovšem, projeví-li souhlas obecní zastupitelstva obcí, které čítají alespoň polovinu obyvatelstva celého obvodu nově zřizovaného úřadu. V každém případě žádá se však souhlas každé obce tohoto obvodu, jež čítá více než 5000 obyvatelů.

Toto omezení bylo pojato do vládního návrhu proto, aby byl respektován názor obce, jíž zřízením státního úřadu policejního je ubírána část působnosti v oboru místní policie, přiznané jí obecním zřízením.

Aby intence tohoto zákona nemohly býti sabotovány, bylo nutno stanoviti možnost, aby v případech zcela výjimečných došlo ke zřízení státního úřadu policejního i bez splnění uvedených předpokladů, a to v tom případě, jestliže obec hrubě zanedbala péči o veřejnou bezpečnost, klid a pořádek, nebo přesahuje-li řádné plnění této povinnosti vlastní síly obce.

Chystaným zákonem zůstávají přirozeně nedotčeny předpisy obecních zřízení, podle kterých může býti z důležitých důvodů státních část místní policie obecní přenesena zvláštním zákonem na úřad státní. Jde tu o ustanovení §u 28 posl. odst. obec. zřízení českého a § 27 posl. odst. obec. zřízení moravského a slezského.

Novelisace zákona bylo použito dále k tomu, že se autenticky vykládá ustanovení §u 2, odst. 2 zákona č. 165/20 Sb. z. a n. V praxi vznikly totiž pochybnosti, zda pod policií bezpečnostní, jez může býti přenesena na zřizované státní úřady policejní, rozumí se též péče o bezpečnost a snadnost dopravy na cestách (policie dopravní). Tato nejasnost má býti odklizena v zájmu bezpečnosti veřejné dopravy.

Ústavně-právní výbor jednal o shora jmenované osnově zákona ve schůzi dne 26. října 1931 a usnesl se doporučiti posl. sněmovně schválení osnovy ve znění přijatém senátem i s připojenou resolucí. (Souhlas.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodajovi - za výbor rozpočtový - p. posl. Rýparovi.

Zpravodaj posl. Rýpar: Slavná sněmovno! Senát přijal vládní návrh zákona tisk senátu 32 a 467, kterým se prodlužuje platnost zákona ze dne 16. března 1920, č. 165 Sb. z. a n., jímž byla vláda zmocněna zřizovati státní policejní úřady. Až dosud zájem celostátní a důvody státní bezpečnosti vyžadovaly, aby na mnohých místech byly zřízeny samostatné policejní úřady anebo policejní komisařství státní, aby bezpečnost byla tím více zajištěna. Dosud byla zřízena policejní ředitelství v Plzni, v Liberci, v Brně, Opavě, Mor. Ostravě, Bratislavě, Košicích a Užhorodě, policejní komisařství v Kladně, v Chebu, Karl. Varech, Mar. Lázních, Ústí n. Lab., Jablonci n. N., ve Znojmě, v Jihlavě, v Novém Jičíně, v Šumperku, v Krnově, v Rim. Sobotě, v Prešově, v Lučenci, v Komárně, v Parkáni, v Rožnavě, v Mukačevě, v Berehově a Chustu. Jistě poslední události na Frývaldovsku ukazují, že by bylo velmi dobře, aby ve Frývaldově a podobných městech byla zřízena buď samostatná ředitelství nebo komisařství, aby se takovýmto věcem, které by tam mohly nastati, včas zabránilo resp. k takovým věcem nedošlo. Jak jsem řekl, zájem celostátní bezpečnosti vyžaduje, aby policejní ředitelství byla doplněna a zřizování dalších umožněno. Ovšem, která budou zřízena, ukáže teprve budoucnost, pro rok letošní ani příští snad nebudou zřizována žádná nebo snad až koncem příštího roku. Proto rozpočtový výbor nemohl specielně povoliti příslušné náklady, které jsou spojeny se zřizováním takových státních policejních úřadů, nýbrž jen sumárně v rámci rozpočtu ministerstva vnitra, jak to dovolily úvahy rozpočtové. Z toho důvodu také rozpočtový výbor, který projednal tuto osnovu dne 11. prosince 1931 ve své schůzi vzhledem k nutnosti a potřebě rozšíření sítě policejních úřadů státních a vzhledem k tomu, že bude vše to pojato do rozpočtu ministerstva vnitra, čímž nevzniknou další náklady, které by převyšovaly výši rozpočtu ministerstva vnitra, dal svolení a usnesl se doporučiti posl. sněmovně schválení osnovy ve znění přijatém senátem jakož i resoluce, která je obsažena ve zprávě výboru jak ústavně právního, tak rozpočtového. (Souhlas.)

Místopředseda Taub (zvoní): K této věci jest přihlášen řečník, zahájíme proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby řečnická lhůta byla stanovena 30 minutami. (Námitek nebylo.)

Námitek není, navržená lhůta je schválena.

Přihlášen jest jako řečník "proti" pí posl. Hodinová. Uděluji jí slovo.

Posl. Hodinová: Pan zpravodaj přede mnou odůvodňoval, že by bylo nutno také v okrese frývaldovském zříditi policejní ředitelství, aby nemohlo pro příště dojíti k událostem, k jakým došlo 24. listopadu. Také odůvodňoval zřízení policejních ředitelství v Užhorodě, Chustu, Mukačevě a v ostatních městech. (Posl. Rýpar: Tam jsou dávno zřízena, to jste neposlouchala.)... On to sice neodůvodňoval, ale tato policejní ředitelství byla zřízena proto, že útisk ve smíšeném území je mnohem větší než v historických zemích. Proto dochází právě v tomto území také k největším nevolím proti tomuto systému, proti celému státnímu čsl. zřízení. Také ve Frývaldově dělníci, kteří 24. listopadu vytáhli na ulici, nežádali nic jiného, než zachování lidského života, a poněvadž to byli většinou dělníci neorganisovaní aneb organisovaní u hackenkreuzlerů a u soc. demokratických organisací, domnívali se, že od tohoto státu se mohou nadíti nějaké spravedlnosti, že tento stát podpoří jejich spravedlivé požadavky. (Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 159. schůzi posl. sněmovny.] Dělníci, kteří šli do Frývaldova a chtěli přednésti na okresním úřadě své žádosti, byli zastaveni četnickými puškami, byli zastaveni výstřely z četnických karabin. Tito dělníci byli zaskočeni právě v okamžiku, když se nemohli s místa hnouti. Zděšené tváře dělníků, kteří byli v márnici v Dolní Lípové, ukázaly, že v okamžiku, kdy se střílelo, zachvátilo zděšení všechny bez rozdílu. Právě tyto zděšené tváře mrtvých ukázaly nám, že v představách dělníků se ani nekmitlo, že by státní aparát, který se proti nim postavil, mohl vskutku do nich stříleti. Tehdy, když stály na ulicích Frývaldova, Dolní Lípové, Zighartic a ostatních míst Frývaldovska desetitisíce dělníků v generální stávce, neodvážili se vystrčiti hlavy četníci, neodvážil se státní aparát znovu proti dělníkům uplatňovati své krvavé metody. Ve dnech před pohřbem frývaldovských obětí bylo čisto [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Místopředseda Taub (zvoní): Volám paní posl. Hodinovou za tento výrok k pořádku.

Posl. Hodinová (pokračuje): Také v den pohřbu, kdy na ulicích Cighartic bylo 20.000 dělníků z celé Československé republiky, kdy dělníci z celého širokého okolí přišli ne smutkem doprovoditi své kamarády, ale v počtu 20.000 se shromáždili nad rakvemi zastřelených dělníků ve své odhodlanosti k boji, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Tenkrát, když 20.000ový zástup zapěl nad hrobem 7 zastřelených dělníků Internacionálu, v tom okamžiku bylo jasno, že také čsl. proletariát zařadí se do fronty bojujícího dělnictva celého světa.

Pro čí zájem byli zastřeleni dělníci ve Frývaldově? Pro čí zájem stříleli čeští četníci do německého proletariátu? To nebyl zájem dělníků německých, nýbrž čsl. státní aparát v zájmu německých kamenobaronů byl poslán proti německým dělníkům, poněvadž němečtí dělníci bojovali proti propouštění z práce a proti snižování mezd. Tito dělníci žádali, aby něm. soc. demokrat dr Czech, ministr soc. péče, odvolal svoje nařízení, kterým se zastavila podpora rudým odborům. Oni také demonstrovali a bojovali za plnou podporu pro všechny nezaměstnané, poněvadž právě v okresu frývaldovském vyvolala ohromná nezaměstnanost následkem propouštění řady dělníků i dělnic ohromnou bídu.

Již jsem se zmínila o tom, že právě v době, kdy dělníci na okresu frývaldovském a v celé Československé republice demonstracemi a stávkami protestovali proti střílení ve Frývaldově, státní aparát se neodvážil proti dělníkům vystoupiti [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Kamenobaroni na Frývaldovsku se svými požadavky snižování mezd a vysazování dělnictva počkali do té doby, až dělnictvo nastoupilo znovu práci. Československý stát v zájmu těchto německých zaměstnavatelů, v zájmu německé buržoasie poslal na Frývaldovsko nové 103 četníky, kteří pochodují dnes na Frývaldovsku ve skupinách po čtyřech až šesti mužích. Je tam také zakázán jakýkoliv projev pod širým nebem. Okamžitě po pohřbu se přistoupilo k další persekuci dělníků. Byli to hlavně dělníci, kteří byli důvěrníky dělnictva. Byli po pohřbu zatčeni, a to v počtu asi 10, mezi nimi dvě ženy, jedna stará 64 roky. Ale nejen to. Byli zatčeni také lidé, kteří ani nejsou příslušníky proletariátu, nýbrž kteří byli očitými svědky, jak se odehrála tragedie ve Frývaldově, a kteří snad z pouhého lidského cítění rozhořčeně protestovali proti počínání četnictva v době demonstrace. Byl to také hostinský Weidlich, který [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] byl udán, zatčen a je držen ve vazbě, ačkoliv svým protestem vyjádřil jen přesvědčení většiny proletariátu na Frývaldovsku i středních vrstev a všech těch, kteří ještě neztratili úplně lidské cítění.

V závodech se postupuje proti dělníkům, kteří nastoupili práci, přímým terorem a pomocí četnictva je prováděn masový výslech. Tak se dostavili četníci v počtu 10, 15 až 20 do jednotlivých závodů, šli na ředitelství závodů, poručili zastaviti závod, načež se musili dělníci masově dostaviti k výslechu a byli vyslýcháni často i celý den. Tím ovšem ztratili čas a ztratili i mzdy. Poněvadž pracují v akordu, nebyl jim tento čas zaplacen a tím také byli policejním četnickým aparátem donuceni k nové, nedobrovolné stávce, pro kterou jsou stíháni. Dělníci postavili velmi jasně otázku, kdo jim bude platiti dobu takovým způsobem prozahálenou? A také volají dělníky v celé Československé republice, aby nejenom protestovali proti brutálnostem, které dnes jsou na Frývaldovsku páchány, nýbrž aby také protestovali proti tomuto počínání státního aparátu a proti všem těm křivdám, které json na nich páchány. Persekuce na dělnictvu je prováděna takovým způsobem, že každý slovní projev je fízly, kteří se pohybují v okolí Frývaldova, přímo hltán, aby dělnictvo a obyvatelstvo Frývaldovského okresu mohlo býti trestáno a persekvováno. Dělník v Zigharticích, který viděl masový výslech v továrnách a odebral se do dělnického domu, aby v sekretariátě odborové organisace oznámil, co se stalo, byl četníkem, který ho následoval (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.), okamžitě zatčen, a to prý proto, že se míchá do úředního výkonu. Tedy jen to, že to, co viděl, sdělil sekretáři odborové organisace, to již bylo považováno za míchání se do úředního výkonu.

Nejenom kapitalisté a zaměstnavatelé podnikali nové útoky proti dělníkům na Frývaldovsku, nýbrž také soc. demokraté, kteří zde ve sněmovně nazývali dělníky zighartického a frývaldovského okresu plotňáky, ti také považovali dobu po střelbě, kdy Frývaldovský okres je obsazen četnictvem, kdy je na frývaldovském okrese vyhlášeno stanné právo, za příhodnou, aby si při tom ohřáli svou polívčičku a přiskočili zaměstnavatelům ku pomoci a pomohli jim prosaditi jejich plány. Odborové organisace, které ve skutečnosti na Frývaldovsku nemají skoro žádné členy, uzavřely za zády dělníků s kamenobarony na Frývaldovsku smlouvu. Kamenobaroni na Frývaldovsku navrhovali omezení práce v tom smyslu, že dělníci budou pracovati 4 dny v týdnu a 2 dny budou vysazeni. Ale reformistické organisace spolu s křesťansko-socialistickými uzavřely s kamenobarony smlouvu, aby bylo pracováno jeden celý týden a druhý týden aby byli dělníci vysazeni, čili reformistické organisace společně s křesťansko-sociální organisací pomáhaly zaměstnavatelům a prosadily u nich další snížení a vysazení dělníků. Odůvodňovaly to tím, že prý dělníci dostanou za ten týden, když nepracují, podporu v nezaměstnání. Domnívaly se, že rozdrtí rudé odbory, které tam mají většinu svého členstva a kterým právě ministr dr Czech zastavil podpory, takže se domnívaly, že tím mohou uplatniti mezi dělnictvem frývaldovským své odborové organisace a že dělníci k vůli podporám se pohrnou do jejich organisací. Mám zde opis smlouvy, kterou uzavřely reformistické a křesťansko-socialistické organisace se zaměstnavateli a ve které se také říká, že dělníci si mohou činiti nárok na mzdu jen po tu dobu, kterou odpracují, čili že zaměstnavatelé nejsou povinni platiti dělníkům za vysazenou dobu. Z toho je nejlépe viděti, že reformisté, sociální demokraté němečtí zrovna jako čeští, čekali na příhodnou dobu, aby využili persekuce, která se po střelbě ve Frývaldově na dělnictvu frývaldovském provádí, aby pomocí výjimečného stavu pomohli zaměstnavatelům prosaditi jejich plány. Nestačí jen, že na poli hospodářském prosadili a pomohli prosaditi zaměstnavatelům jejich plány, nýbrž jsou vyvolávány přímo štvanice k novým pogromům jak se strany čsl. buržoasie a jejího aparátu, tak také se strany soc. demokratických organisací, soc. demokratických vůdců německých i českých.

Uvedu doklad, že nové štvanice, které jsou vyvolávány proti revolučním vůdcům, mají ukázati státnímu aparátu a čsl. justici, jakým způsobem se má postupovati napříště proti revolučnímu proletariátu a proti revolučním vůdcům. Nejen "Právo lidu", nýbrž i ostatní české a německé soc. demokratické časopisy píší ve svých plátcích štvavým způsobem proti revolučním vůdcům. Denuncují je takovým způsobem, že je vidno z toho, že přímo celému státnímu aparátu ukazují, jak si má napříště počínati. Četli jsme v českých novinách soc. demokratických, že bylo hned po střelbě útočeno na vůdce komunistické strany, že byli označováni za přímé původce krveprolití ve Frývaldově, a ty také přímo soudr. Hadka obvinily, že on to byl, který vyvolal krveprolití ve Frývaldově. Ale nejen šovinistické české, nýbrž i německé soc. demokratické noviny, a to tamější místní noviny "Volkswacht" píší přímo: "Kde byl posl. Hadek v té době, kdy se střílelo v Dolní Lípové?" Píší, že ještě nikdy nebylo stříleno do komunistických vůdců a že nikdy žádný z komunistických vůdců nepadl. Soc. demokraté označují přímo komunistické vůdce a naznačují státnímu aparátu, jak si napříště má počínati; a spojenectví německých soc. demokratů s českými, s buržoasií a hackenkreuzlerskými organisacemi německými nejlépe dokazuje, že v době, kdy soc. demokratické listy takto píší, jsou to také hackenkreuzleři, kteří ve Frývaldově na schůzi mluvili přímo otevřeně a říkali: "Líto nám jest jen, že mezi těmi osmi mrtvými nebyl také posl. Hadek." A nejen to, šovinisté čeští vyjadřují přímo svoji podporu a také to, jakým způsobem jsou spjati s německou buržoasií a podporují také zájem německé buržoasie.

Také přednosta stanice v Dol. Lípové ukázal svým projevem, jak si česká buržoasie a její podporovatelé představují boj proti bojujícím dělníkům. Tento přednosta vyjádřil se - je to český fašista - o bojujících dělnících, že by bylo nejlépe přivézti strojní pušky a tu bandu postříleti. Zde je nejlépe viděti spojenectví mezi českými šovinisty a německými hackenkreuzlery. Jedním a týmž způsobem vyjadřují se o dělnících, kteří bojují za skývu chleba. Pomáhají chrániti a také svým státním aparátem chrání kamenobarony, kteří po převratu stali se milionáři, zatím co dělníci, kteří celý svůj život obětovali práci, jsou nuceni na ulici hájiti si poslední skývu chleba. Soc. demokraté a křesťanští sociálové, kteří uzavřeli hanebnou smlouvu s kamenobarony, nesvolali ani jedinou schůzi, na které by byli dělnictvu sdělili, oč jde. Dělníci také plným právem tuto hanebnou smlouvu na své konferenci odmítli. Vyjádřili se přímo, že nesouhlasí s touto smlouvou, která byla uzavřena za jejich zády, a že budou nadále bez rozdílu politické příslušnosti hájiti svá práva. Ve svém provolání, které vydali k dělnictvu celé republiky, volají dělníci k podpoře svého boje, k další přípravě stávky, aby pomocí stávky, této jediné zbraně dělnictva, hájili dále svá práva a zároveň také práva ostatních dělníků v republice.

Tehdy po střelbě u Frývaldova byly mezi 8 mrtvými také dvě ženy. Celý vládní tisk i tisk sociálfašistický snažil se vyvolati mezi ženami náladu, jakoby komunističtí hazardéři dávali do prvních řad ženy a děti proto, aby se kryli za jejich sukněmi. My však jim dnes prohlašujeme, že ženy a děti nejsou žádnou zástěrkou komunistických hazardérů. Také těžce e zraněné ženy vyjádřily to při naší návštěvě ve frývaldovské nemocnici jedněmi ústy, když prohlásily: My nelitujeme ničeho, nelitujeme toho, že jsme se zúčastnily boje, poněvadž víme, že naše oběti nebudou nadarmo. Také ženy ve frývaldovském okrese, které byly dohnány ke spoluúčasti na boji jen svou bídou a hladem, svou těžkou prací v lomech a vápenkách, vyjádřily, že ne komunističtí hazardéři je vyhnali na ulice, nýbrž hlad a bída, nutnost chrániti poslední skývu chleba svým dětem proto, že nechtějí, aby jejich děti zemřely podvýživou, která dnes v dělnických rodinách je stálým hostem, aby jejich děti zemřely na tuberkulosu. Proto také frývaldovské ženy šly a bránily si svoje skrovné mzdy. Za 80 Kč pracovala Anna Luxová v kamenolomu. 80 Kč týdně přinášela domů své rodině, ve které bylo kromě ní ještě 5 malých sourozenců. Zrovna tak Hermína Gottwaldová podporovala svoji sestru, která má 4 malé děti. To je nejlepší ukázkou, že tyto ženy měly nejvíce povinností hájiti nejen svůj život, nýbrž i život dětí, o které se staraly. Soc. demokraté, kteří ve svých novinách psali o komunistickém hazardérství, které se schovává za ženské sukně, při tom neřekli, že oni to byli, kteří pomáhali zbavovati v továrnách otce rodin práce, že oni to byli, kteří pomáhali fabrikantům mužskou sílu nahrazovati silou ženskou, že tato ženská síla je levnější. Proletářské ženy však se již nedají oklamati, proletářské ženy velmi jasně vycítily a také poznaly, kdo jest jejich pravým vůdcem a kdo je ten, který se jich ujímá v době, kdy ony stojí v boji. Dnes nedají se proletářské ženy nachytati na různé líbivé frázičky, kterými hledí je odvrátiti socialisté od revolučního hnutí. Projevy protestu, které nás došly z řady míst a které byly často ve většině listů konfiskovány, se sty podpisů dělnických žen, jsou nejlepším dokumentem, jak dělnické ženy dnes se dívají na komunistickou stranu a jakým způsobem rozumějí potřebám boje dělnické třídy. Okamžitě po událostech ve Frývaldově poslala dělnická dopisovatelka a delegátka dopis, ve kterém říká: Příležitostně zasílám 20 Kč pro pozůstalé po padlých u Frývaldova, je to málo, nemáme však více. Při čestné jejich památce však slibujeme, že budeme veškerými silami a všemi prostředky burcovati ženy, aby bojovnice u Frývaldova nezůstaly osamoceny. Víme, že jedině sevřeným bojem za vedení komunistické strany Československa rozbijeme zpuchřelý systém, který pro dělníka nemá práci a chléb, ale který má pro něj dosti četnických bajonetů. Proto nejen oběti ve Frývaldově, nýbrž i dělnická třída bude pomstěna. Za skupinu delegátek v Nových Benátkách.

Další projev podepsaný 88 ženami došel z Vodochod. Skupina delegátek z Vodochod protestuje na své schůzi dne 10. prosince co nejrozhodněji proti událostem ve Frývaldově, kde vinou vládních orgánů padlo za oběť 8 lidských životů, živitelů rodin, kteří nechtěli nic jiného, než práci sobě a svým rodinám živobytí. Odsuzujeme farisejské fráze sociálfašistických vůdců, kteří chtějí štváti dělnické ženy tvrzením, že komunističtí vůdcové to jsou, kteří skrývají se za ženy a děti. Hlad a bída žene nás do prvých řad bojujících dělníků, nutnost uhájení holého života sobě a svým dětem sráží pevně naše řady. Voláme proto i k ostatním dělnickým a malorolnickým ženám: "Vyjděte všechny společně na ulice a demonstrujte s ostatními dělníky za lepší zítřek pro všechny vykořisťované."

Další projev došel od žen z Louky, které nejenom že protestují proti střílení ve Frývaldově, nýbrž zároveň vytyčují požadavky pro hornické ženy. Žádají především, aby byla vyplacena drahotní vánoční výpomoc okamžitě, a to jak ženatým tak i svobodným nezaměstnaným, dále protestují proti každému snížení mezd, které se stále páchá na jejich mužích a synech. Dále říkají: žádáme zkrácení pracovní doby na 7 hodin při stejných mzdách, protestujeme proti propouštění dělnic ze závodů, žádáme zrušení a odstranění §u 83 živn. řádu, §u 144, jelikož nemůžeme děti roditi, když pro ně nemáme chléb a vše, co dítě potřebuje. Též žádáme pro vdovy po zemřelých nebo zabitých našich mužích plnou dávku deputátního uhlí a ne jen polovinu. Také žádáme uhlí pěkné a ne špatné, jako dostáváme dosud, dále žádáme, aby na severu byly odstraněny patenty a špársystémy, jelikož jsou naši mužové a synové ničeni tělesně. Protestujeme co nejrozhodněji proti střílení do dělníků, jako se to stalo v poslední době u Frývaldova. Dělnic jsou hnáni do ulic hladem, neboť poznávají, že jim nic jiného nezbývá. Projev je podepsán 104 ženami německé i české národnosti z Louky u Mostu.

Pro dělnické ženy zůstane Frývaldov nesmazatelnou vzpomínkou, dělnické ženy nikdy nezapomenou významu tohoto slova "Frývaldov". To znamená hladovějící kamenodělníky, to znamená podvyživené ženy a děti. Tyto ženy bojovaly za větší skývu chleba. Sotva však odrazily jeden útok, podnikají zaměstnavatelé útok druhý. Kamenodělníci šli se svými ženami na ulice, aby vykřikli svou bídu a žádali od vlády a úřadů pomoci. Ženy šly v předu, neboť trpěly nejvíce, vědouce, co to značí, když muž přinese ještě menší mzdu. Zoufalá bída hnala je do ulic, proto šly v prvých řadách protestovat proti snižování mezd a propouštění z práce. Žádají za podporu všem nezaměstnaným, žádají pomoci v nejvyšší nouzi, aby nezhynuly hlady v ledových 4 stěnách. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Mrtví a těžce zranění válejí se v tratolišti krve, ti lidé, kteří hledali chléb a možnost lidského žití, otcové a matky, které zanechaly svoje děti bez ochrany. Nejhlubší rozhořčení zachvátilo celou dělnickou třídu. Osazenstva závodů plamennými protesty protestují proti vládě, dělníci a dělnice bez rozdílu politického přesvědčení jsou stejných názorů. Pryč se systémem, který nám nemůže dáti chleba a práce [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řadu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Sociálfašisté, kteří všemi silami podporují tento [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.] systém, nadávají slezským kamenodělníkům "plotňáků", říkají v parlamentě, že tito dělníci jsou ožralci a zbabělci, ježto posílají ženy dopředu a sami se za ne skrývají. Tito socialisté jsou však příliš zbabělí, aby před kamenodělníky hájili své přesvědčení. Dělnické ženy, nejen z Frývaldova, odmítají tyto urážky, protestují všechny společně i s těžce zraněnými ženami z Frývaldova: Nejsme oběti těch štváčů, nýbrž oběti hladového režimu [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Nelitujeme, neboť víme, že naše oběti nebyly zbytečné. Bída je vyhnala do ulic, jako tehdy za světové války, když nářek dětí a volání po chlebu bylo nesnesitelné a ony viděly, jak děti pozvolna hynou hladem a jak zoufale volají po kousku chleba. Vědí také, že nebojovaly naposledy, vědí, že musí proti hladovému systému zmobilisovati všechen odpor, všechny síly, až tento režim povalí a až v jeho troskách bude také pohřben všechen hlad a bída. To pochopily nejen ženy z Frývaldovska, nýbrž i tisíce jiných, které na projevech a schůzích protestují a protestovaly proti postupu na Frývaldovsku a v odpověď na to vstupují do komunistické strany.

Voláme ke všem pracujícím ženám: Protestujte a stupňujte své protesty proti Frývaldovu. V odpověď na krveprolití u Frývaldova postavte se znovu ve větším poctu do řad bojujícího proletariátu. Nejen ženy, nýbrž celá dělnická třída v Československu po krvavých událostech u Frývaldova protestními stávkami a na tisících schůzí vyjádřila své rozhořčení protesty proti postupu protidělnickému.

"Rudému právu" došla řada protestů od dělnických dopisovatelů, které vyjadřují rozhořčení všech dělníků bez rozdílu. Tak textilní dělníci z Tanvaldska píší: Vážení páni poslanci komunistické strany! Krvavé události na Frývaldovsku jako bleskem osvětlily nám dělníkům, i těm, kteří se politikou zvláště nezabýváme, cestu, kterou naše Československá republika urazila za 13 roků. Neštěstím nás dělníků je, že jsme se příliš spoléhali, že presidentem tohoto státu je prof. Masaryk, bývalý chudý profesor, který kdysi sympatisoval s dělnickými zápasy, a že vůdcům jsme dali úplnou svobodu v jejich počínání. Za obé dostáváme za vyučenou. Nejdříve se střílelo v Duchcově, potom na Slovensku, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] a nyní opět v německém území. Nesmíme již tak klidně k takovému řešení národnostní otázky přihlížeti. Naši vládnoucí činitelé mají plná ústa demokracie, ale každý sociální zápas našich dělníků potlačují s větší brutalitou než staré Rakousko. Tam za slabé socialistické delegace se nemohlo státi, aby ministr vnitra byl