Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor zásobovací - p. posl. Křemenovi.

Zpravodaj posl. Křemen: Slavná sněmovno! Uvážíme-li hospodářské poměry v našem státě, musíme uznati, že bylo snahou našeho zemědělství, dosíci v tomto státě takových výsledků, abychom doma se stali soběstačnými.

V normálních letech poslední doby mohli jsme již krýti domácí spotřebou úplně domácí výrobou žita a ještě jsme měli značné přebytky. U pšenice nebylo dosaženo této soběstačnosti, ač osevní plocha pšenice stále se rozšiřuje, neboť pšenici možno pěstovati jen na nejtěžší půdě v nižších polohách, kdežto v horských krajích pěstovaná pšenice častokráte ve výnosech zklame.

Žito však je plodinou vyšších poloh a zvláště tyto vyšší polohy octly se v nejtěžší hospodářské krisi v posledních letech, která se po žních r. 1929 projevovala tím, že nebylo většího odbytu na žito ani za velmi nízkých cen. A proto zákon ze dne 10. dubna 1930, který pojednával o zvýšeném odbytu žita, ukládal, že žito smí se vymílati jenom do 65% a vyráběti chléb pouze ze žitné mouky anebo vymílati do 65% s přimísením nejvýše 10% mouky pšeničné - chlebové. Zákon tento skutečně částečně napomáhal odbytu domácího žita, že konsument dostával chléb nejlepší jakosti a zemědělec našel odbyt pro své výrobky aspoň částečně na domácím trhu. Tedy tento zákon blahodárně působil v letech, kdy bylo dostatek domácího žita, kdy byla normální úroda, kdy mohli jsme si říci, že vypěstovali jsme si již více, nežli sami doma spotřebujeme. Avšak letošního roku bylo velmi mnoho živelních pohrom, ve vysokých polohách byly silné mrazy, pod nimiž tak slabé osení žita vyhynulo, takže byla velmi slabá sklizeň žita v našich krajinách. V důsledku toho projevuje se nedostatek domácí výroby a bude nutno dovézti k nám větší množství žita, abychom měli dostatek zásob chleba. Odhaduje se, že bude potřebí dovézti do naší republiky 40 až 50% vagonů žita. Dovozu žita do naší republiky nekladou se žádné překážky a do 3. listopadu bylo k nám již dovezeno 18.205 vagonů žita-, rovněž velmi hodně pšenice, a bude ještě nutno dovézti k nám větší množství těchto zásob, poněvadž sklizeň letošního roku byla tak katastrofální, že nemáme dostatek těchto svých produktů. Vláda již zvýšila nařízením ze dne 13. května 1931 přimíchání mouky pšeničné do žitné až do 25%, poněvadž již tenkráte na jaře se předpokládalo, že bude slabší úroda, když žito v horských polohách vymrzlo. Pro naše horské kraje a zemědělství je to strašná situace v nynější krisi zemědělské, když nemají co odprodávat z produktů obilních, když taková katastrofa na tyto kraje letošního roku dopadla. Pro letošní rok potřebujeme tohoto dovozu a máme za to, že může býti suspendován tento zákon ze dne 10. dubna 1930 až do 31. prosince 1932, neboť bude nutno přimíchávat pšeničné mouky horší jakosti do chleba žitného, neboť, jak je známo, mouky chlebové pšeničné nejdou tak na odbyt a může se jich s prospěchem používat k přimísení do mouky žitné.

Zásobovací výbor projednal návrh vládního zákona tisk 1522, jímž prohlašují se dočasně neúčinnými ustanovení zákona o výrobě chleba, a z těchto důvodů doporučuje slavné sněmovně přijetí tohoto zákona tak, jak vládní návrh jej podává a jak v zemědělském a v zásobovacím výboru byl projednán. Zásobovací výbor doporučuje také první resoluci, která k tomuto zákonu byla připojena. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Hlasování o tomto odstavci, nebude-li námitek, odložíme na dobu pozdější. (Námitky nebyly.)

Přistoupíme proto k projednávání odstavce 4, jímž jest:

4. Zpráva výborů ústavno-právneho a technicko-dopravného o usnesení senátu (tisk 1419) k vládnemu návrhu zákona (tisk sen. 448 a 466) o zkúšaní a označovaní ručných strelných zbraní a o označovaní nábojov (tisk 1481).

Zpravodajem výboru ústavně-právního za nepřítomného p. posl. Teplanského je člen tohoto výboru p. posl. dr Moudrý; zpravodajem výboru technicko-dopravního je p. posl. Chloupek.

Dávám slovo p. zpravodaji výboru technicko-dopravního p. posl. Chloupkovi.

Posl. Chloupek: Slavná sněmovno! Předložený zákon o zkoušení a o značkování ručních střelných zbraní je vlastně jedním z unifikačních zákonů, neboť nepřináší valných změn. Zavádí se jím jednotný zákon, aby zde nebylo rozdílu mezi Slovenskem, Podkarpatskou Rusí a zeměmi historickými, jinak však v podstatě přináší jen nepatrné změny, které pozůstávají v tom, že ustanovení nového zákona nebudou ani tak přísná jako ustanovení starých zákonů. Tak na př. podle dřívějších zákonů, když zkoušená zbraň nevyhovovala úřadu pro zkoušení zbraní, měl úřad právo tuto zbraň učiniti neškodnou a nevraceti ji. Nový zákon naproti tomu učiní opatření, aby mohla býti zbraň vrácena tomu, kdo jí předkládá ke zkoušení, a teprve, kdyby bylo nebezpečí, že jí bude zneužito, že bude neoznačkována a nepřezkoušena, může úřad použíti ustanovení dřívějších zákonů, které tímto zákonem zrušujeme, a učiniti tuto zbraň neškodnou a nedávati ji zpět dotčenému žadateli.

Pokud se týče kompetence nad úřady, které jsou vládním nařízením zřízeny pro zkoušení zbraní, ta přísluší ministerstvu veř. prací. Ministerstvo veř. prací pak vypracuje vládní nařízení, ve kterém budou stanoveny zejména poplatky za přezkoušení a označkování zbraní. Jest si jen přáti, a jako zpravodaj výboru technicko-dopravního toto přání si dovoluji vysloviti, aby tyto poplatky byly stanoveny co možná nejníže, aby se zbraň vyššími poplatky zbytečně nezdražovala. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Pokud pak se týče kontroly, jest si rovněž přáti, aby kontrola, kterou zákon zavádí, byla prováděna co nejbenevolentněji, zejména vůči kruhům, kde není naprosto žádných obav, že by bylo zbraně zneužito.

Obchodníkům zbraněmi přináší vládní návrh výhodu tím, že mohou platiti poplatek za zkoušení zbraně až při prodeji zbraně, nikoliv před prodejem. Zákon vyslovuje také zákaz, aby nikdo nemohl uschovávati ruční zbraně nezkoušené, také zbraně k nám dovážené z ciziny, třeba jednotlivci, a nařizuje, že musejí býti předkládány ke zkoušení nejméně do 30 dnů po nákupu v cizině.

Slavná sněmovno, to by bylo asi v podstatě všechno, co tento nový zákon přináší. Je to zlepšení proti dosavadnímu stavu, je to zejména unifikace, kterou je třeba vítati, a proto jménem technicko-dopravního výboru doporučuji, aby tato předloha byla blahovolně posouzena a přijata. (Souhlas.).

Místopředseda Taub (zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodaji - za výbor ústavněprávní - panu posl. dr Moudrému.

Zpravodaj posl. dr Moudrý: Slavná sněmovno! Novým zákonem o zkoušení a označování ručních střelných zbraní a o označování nábojů mají býti především nahrazeny dosavadní dvoje předpisy - bývalé rakouské a býv. uherské - jednotnými předpisy, které mají býti ve shodě s pokrokem výrobní techniky v tomto oboru.

Navrhovaný zákon nepřináší zvláštních změn proti dosavadnímu stavu a povinnost předkládati ruční střelné zbraně k úřednímu přezkoušení je převzata z dosavadních předpisů.

Tomuto přezkoušení nebudou ovšem podléhati zbraně, určené pro výzbroj čsl. vojska a vojenské zbraně státních orgánů bezpečnostních, finančních a vězeňských. Tyto zbraně jsou zkoušeny vždy vojenskými odbornými komisemi. Podobně budou osvobozeny od zkušební povinnosti podle tohoto zákona vyvážené zbraně, určené pro výzbroj cizozemských vojsk, dále zbraně cizinců při jejich pobytu v tuzemsku a zbraně provážené našim celním územím.

Když se zjistí, že při zkoušce zbraň vyhovuje, bude zbraň opatřena úřední značkou; když by nevyhovovala, bude vrácena straně. Podle dosavadních předpisů musila by v takovémto případě býti zbraň učiněna neupotřebitelnou. Toto přísné ustanovení se zmírňuje v tom smyslu, že k takovému opatření má dojíti jen výjimečně. Úřední značkou nesmí však býti zbraň opatřená též tehdy, odporuje-li jiným předpisům než zkušebním, na příklad policejním. Za úřední přezkoušení budou vybírány poplatky, jichž výšku stanoví vláda vládním nařízením. Kontrolu nad zachováváním předpisů tohoto zákona budou vykonávati orgány určené k tomu ministerstvem veř. prací, které budou oprávněny vykonávati též přehlídky u výrobců zbraní a u obchodníků, kteří zbraněmi obchodují.

V oboru státní správy nenastanou tímto zákonem žádné organisační změny, jen dosavadní ústavy pro zkoušení ručních střelných zbraní budou označeny jako úřady pro zkoušení ručních střelných zbraní. Stanovení definice ručních střelných zbraní a vydání předpisů o zkouškách se ponechává vládě, která může též značky cizozemských zkušeben střelných zbraní prohlásiti za rovnocenné s našimi úředními značkami.

Novotou proti dosavadnímu stavu je zmocnění vlády, aby vydala předpisy o označování nábojů v obchodě, čímž má býti usnadněna kontrola výrobců nábojů. Zákon má nabýti účinnosti dne 1. ledna 1932.

Poněvadž zákon byl vyvolaný jednak snahou po unifikaci dosavadních předpisů, jednak snahou přizpůsobiti platné předpisy požadavkům dnešní doby, doporučuje ústavně-právní výbor posl. sněmovně na základě svého usnesení osnovu zákona ve znění přijatém senátem. (Souhlas.)

Místopředseda Taub (zvoní): K této věci jest přihlášen řečník, zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji řečnickou lhůtu 30 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta je přijata.

Ke slovu je přihlášen na straně "proti" p. posl. Hrubý. Uděluji mu slovo.

Posl. Hrubý: V zákoně o zkoušení střelných zbraní běží hlavně o zbraně soukromé a tendencí tohoto zákona je zjistiti alespoň statistikou, kolik civilních lidí má zbraně. Je to také v určitém smyslu obava, aby tyto civilní zbraně nebyly utajeny a aby jich nebylo použito proti tomuto režimu. Ale pánové mají zbytečný strach. Oni vědí, že pro tento kapitalistický systém jest jediné nebezpečí, to jest nebezpečí komunismu. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 159. schůzi posl. sněmovny.] A proto já promluvím v této debatě hlavně o poměrech v armádě, kterými se zabýval pan ministr nár. obrany Viškovský v poslední schůzi branného výboru. Chci zde v plénu odpověděti na jeho vývody z toho důvodu, že v poslední schůzi branného výboru, kde mluvil o týrání vojáků, o nemocech vojáků a úmrtí vojáků, když jsem se hlásil k debatě, pan ministr nár. obrany, vyslechnuv vládní řečníky, taktickým způsobem se přede mnou ztratil. Proto používám této tribuny a zvláště tohoto bodu programu, abych panu ministru Viškovskému odpověděl:

Pan ministr nár. obrany zabýval se ve svém prohlášení v branném výboru především otázkou týrání vojáků v souvislosti s posledním procesem, podle kterého vyšlo na jevo, jaký systém přemrštěné discipliny zavládl v čsl. armádě. O jaký proces šlo? Před pražským divisním soudem byl projednáván za předsednictví majora dr Benáčka proces, při kterém vyšlo na jevo hrozné týrání vojáků, které se provádělo u 2. roty 1. jezdeckého pluku v Praze. Obžalován byl vojín Babička, v civilu horník z Duchcova, pro zločin porušení subordinace ve službě, pak desátník Kupa, v civilu obchodní pomocník z Mostu, a svobodník Hlávka z Prahy, oba pro nedodržování služebních předpisů a přečin ublížení na těle. Obžalovací spis zabýval se podrobně činností Beránka a Kupy, kteří byli postrachem pluku. Nejen že tloukli vojáky rákoskami a nechávali je celé hodiny klečeti, ale vymýšleli si s opravdovou rozkoší stále nové způsoby týrání. Byl to zvláště Beránek, který se v tomto směru vyznamenával. Na př. nechával vojáky s plnými kbelíky vody běhati ve stáji, nechával je lízati vaselinu, která byla určena k natírání koňských kopyt, a při tom všem vojáky častoval nejsprostšími nadávkami. Jednoho dne našel Beránek na dvoře lidské výkaly. Nechal nastoupiti svoji četu a vzal nález na lopatu. Každý muž čety musil pak k výkalům na lopatě čichnouti a odpověděti Beránkovi na otázku: Patří to tobě?

Desátník Kupa nebyl o mnoho lepší než Beránek. Jeden vojín, který se právě vrátil z nemocnice, byl jím ztýrán až k bezvědomí. Kupa poručil stráži, aby omdlelého bili plochou šavlí tak dlouho, až přijde k sobě. Když vojáci nechtěli tohoto rozkazu uposlechnouti, potrestal je klečením a válením v blátě. Zvláště oblíbená byla u něho cvičení v běhu ve stáji, kde vojíny častoval ranami bičem. Nápadné jest, že žádný z vojínů, kteří byli takto mučeni, si nestěžoval. Když byli tázáni, proč si nestěžovali, odpověděli: Protože pak bychom byli týráni ještě více.

Dva desátníci byli postrachem pluku a velitel obou eskadron štkp. Čermák o tom nic nevěděl. Beránek zase jednou týral svoji četu. Vojín Babička, který se právě vrátil z nemocnice a měl oteklé nohy, nemohl už běhati a Beránek ho udeřil pěstí do brady. S nadlidským úsilím vzchopil se vojín a dal tyranovi facku. Beránek Babičku udal a tak vyšla na jevo činnost obou desátníků. Divisní soud Babičku osvobodil, protože vzal za prokázané, že jeho jednání bylo vyprovokováno ranou Beránka. Kupa byl odsouzen k 2 1/2 měsíci vězení, zostřenému temnou komorou a posty podmínečně na tři roky, Hlávka ke 14 dnům samovazby podmínečně na jeden rok, kromě toho byli degradováni. Oba jsou delší dobu v civilu. Tohoto případu se ujaly všechny měšťácké a sociálfašistické listy a roztahovaly jej na prvních stránkách jako ojedinělý případ, který byl prý demokratickými soudy spravedlivě odsouzen. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Sociálfašistické noviny tvrdí, že důstojníci nevěděli o celém případě. Nebudeme se zde šířiti o schopnosti důstojníků, kteří o takovýchto případech nic nevědí. Ale víme ze sta a sta jiných případů, že právě důstojníci jsou nositeli tohoto systému útlaku, že právě důstojníci ještě nabádají nižší šarže k ráznějšímu zacházení s mužstvem. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké právy.] Dále ukazuje tento případ, že tolik vychvalované "demokratické" stížnostní právo je dnes v praksi skoro úplně zrušeno, a to žádným jiným prostředkem, než bezmezným terorem, zastrašováním a hrozbami trestu.

Bojujeme a budeme bojovati proti každému odnětí politických práv vojákům. A proto i zde protestujeme co nejdůrazněji proti takovému suchému likvidování stížnostního práva. Vidíme jen jedinou možnost, aby toto stížnostní právo bylo pro vojáky prospěšné: žádáme zřízení komisí, zvolených z mužstva, které mají právo všechny stížnosti přijímati a zkoumati.

Pan ministr nár. obrany Viškovský měl k tomu tuto poznámku: že prý by za Rakouska vojenské soudy takovýmto způsobem nerozhodly, to znamená, že by Babičku neosvobodily, nýbrž naopak odsoudily a desátníky by osvobodily. Nebudeme se o to příti, ale víme, že podmínečný trest, který šarže dostaly, de facto žádným trestem není, a sahá-li vojenský soud k osvobození vojáka, který vrátil desátníkovi facku, to není proto, že vojenské soudy v dnešní době jsou lepší, nežli byly před tím. Tendence směřuje právě naopak, neboť dnes, případně zítra má býti odhlasován zákon, podle kterého, kdykoliv vojenský soudce nebude dnešnímu režimu vyhovovati, bude své funkce pro duševní neschopnost zbaven, to znamená, že ministerstvo nár. obrany společně s vládou pracuje na zhoršení vojenského trestního soudnictví. A je-li zde přes to poslední rozsudek soudu, který osvobodil vojáka neobvyklým způsobem, učinil to pod dojmem pobouření ve veřejnosti a též mezi vojskem, neboť vojáci mají toho týrání právě až po krk.

Soudr. Mikulíček přednesl v senátě již řadu dokladů, že týrání vojáků v čsl. armádě stalo se pravidelným zjevem, stalo se tudíž systémem. Přemrštěná disciplina v čsl. armádě úplně zastínila formu hulvátství ve staré rakouské armádě. Tento zjev, jenž má tendenci rozšiřovati se do nebývalých rozměrů, je velmi nebezpečný tomuto systému. Požadovati od vojáka, který v civilním životě byl tímto režimem buď zbaven práce a chleba, nebo v továrně, na poli nesmírně vykořisťován, požadovati od něho fackami, čicháním k hovnu, lízáním vaseliny a jinými uličnickými kousky, které se v armádě provádějí, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] to se musí zdáti i vojenským pánům absurdním a proto ten rozsudek nestal se z lásky vojenských soudů k mužstvu, nýbrž z nutnosti, neboť poslední opora tohoto prohnilého systému bodáky a kulomety by se mohla velmi snadno shroutiti. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Pan ministr dr Viškovský ve svém prohlášení v branném výboru zabýval se otázkou sebevražd ve vojsku. Jeho stanovisko nebylo doslovně v žádném časopise uveřejněno. Pan ministr přiznává, že se počet sebevražd nezmenšuje a že počet pokusů o sebevraždy se zvětšil. Nezmenšený počet sebevražd odůvodňuje pan ministr tím, že líčí tyto jako epidemickou nemoc a vysvětluje je také různými psychologickými zjevy. Neřekl však nic, že příčinou sebevražd vojáků je hlavně týrání vojáků při hladu, které se stalo systémem. Vojáci páchají sebevraždy hlavně proto, že jsou týráni a že jim pro malicherné důvody jsou naměřovány strašlivé tresty. A co promluvil p. ministr nár. obrany dr Viškovský k otázce pokusů o sebevraždy v armádě? "My pokusy sebevražd v armádě do statistiky sebevražd nezařazujeme proto, že jde zde o simulanty a zbabělce, kteří simulují sebevraždu ze strachu před trestem." Takovýmto způsobem bagatelisovati pokusy o sebevraždu v armádě nedovolil si za Rakouska ani ten nejotrlejší zupák. Pomalu budete, pánové, mluviti o tom, že vojáci páchají sebevraždy proto, že jim to činí nesmírné osobní potěšení. (Výkřiky posl. Hodinové.)

Podobný projev učinil pan ministr dr Viškovský o nemocech v armádě. Pravil, že nemocí v armádě je značně větší procento nežli v civilním životě, a odůvodnil to tím, že lidé na vojně se rádi hlásí nemocnými a je-li tedy v nemocnicích jich značný počet, je to prý z opatrnosti. Tak tedy vojáci jsou ulejváci, prohlašuje p. ministr nár. obrany, a proto se hlásí nemocnými. Pánové v branném výboru souhlasili s projevem p. ministra nár. obrany, ale můj projev snažili se ukřičet. Pánové, v armádě jsou nemocní vojáci, protože je honíte jako psy, že je týráte a že jim nedáte pořádně najíst. Žádáte od vojska ohromné výkony a zapomínáte, že oni přišli z civilu hladoví, protože jim již v civilu berete chléb a práci. Projev pana min. Viškovského, který takto bagatelisuje strašlivé poměry v armádě, si vojáci velmi dobře zapamatují.

Neméně pak byl provokativní projev pana ministra nár. obrany o úmrtnosti v armádě. Nemůže zde sice úmrtnost vojáků hodnotiti jako simulantství nebo ulejvání, ale pan ministr řekl, že úmrtnost jest větší než v civilním životě hlavně proto, že lidé od 19 do 21 let nejvíce umírají. Tak! A co pak to máme za odvodní komisi, která místo zdravých lidí odvádí lidi nemocné a tuberkulosní? Tímto projevem se stav v armádě nezašvindluje, neboť vojáci houfně umírají, protože v čsl. armádě nehledí nikdo na zachování zdraví vojáka, nýbrž na to, aby voják tomuto režimu sloužil do roztrhání těla, i kdyby o hlavu přišel a měl státi na vartě s hlavou pod paždí. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Velmi mnoho starosti dává pánům dnešní otázka předvojenské výchovy neboli povinné tělesné výchovy. Pánové neustále přemýšlejí, jak to mají nejlépe provésti a obalamutit pracující mládež, která nechce o předvojenské výchově slyšeti. (Výkřiky posl. Petrovického.)

Pan ministr Viškovský v rozpočtovém výboru senátu prohlásil, že název předvojenská výchova byl nevhodný, a pan Humelhans přišel na pomoc a řekl: "Budeme to nazývat "povinná tělesná výchova" a mládež, která nám ve vlastních organisacích revoltuje, dá se pak tímto názvem obalamutiti." Nejde to dost však dobře, mládež i tento podfuk prohlédla a poznala, že je to jedno, dá-li si pan Humelhans jiné jméno, třebas Beránek, zůstane přece jenom tím Humelhansem, i kdyby si vzal na sebe beránčí kůži. Mládež poznala, že předvojenská výchova a povinná tělesná výchova je jedno.

V branném zákoně z r. 1920, t. j. za slavné vlády soc. dem. Tusara, je již odstavec, který nařizuje pěstování tělesné výchovy, což znamená, že už tehdy soc. demokracie, která tento branný zákon společně s Klofáčem dělala, připravovala povinnou tělesnou výchovu. Nyní, když pánové vidíte, že to nejde, chcete znovu mládež oklamati tím, že jí slibujete zkrácení presenční služby na 14 resp. 12 měsíců, a tak donutiti mládež, aby si dala přece jen říci. Mýlíte se však pánové. Ani to se vám nepovede. My víme, že chcete zkrácením presenční služby dosíci ne zmírnění, nýbrž naopak zostření militarismu. Jednak chcete, aby početní síla armády zůstala stejná i při zkrácení presenční služby a proto nejvíce starostí vám dělá otázka délesloužících poddůstojníků. Vojenští odborníci říkají dokonce, že bude zkrácení presenční služby dražší. Při tom chcete provésti za každou cenu povinnou předvojenskou výchovu, kde se má dítě od 6 do 21 let hlavně "mravně" vychovávati, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] chrániti režim, který mu nepřináší nic jiného než hlad a bídu, chrániti tento režim proti vnějšímu nebo i vnitřnímu nepříteli. Vnějším nepřítelem u vás je hlavně Sovětský svaz a vnitřním nepřítelem jsou dělníci, kteří se budou bouřiti proti hladu a bídě.

Já s tohoto místa prohlašuji, že se vám to nepodaří, že nedáme Sovětskému svazu padnouti, že víme, že jej chcete zardousiti, ale dělnická třída to nedovolí. Ona dnes volá nejen "ruce pryč od Sovětského svazu", nýbrž také "urazíme každému ruce, kdo se opováží na Sovětský svaz sáhnouti". (Potlesk komunistických poslanců.) [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Proti demagogii sociálfašistických vůdců s předvojenskou výchovou předkládá klub komunistických poslanců návrh na zkrácení presenční služby na 6 měsíců při stejném ročním kontingentu armády, to znamená, že faktický stav bude snížen na polovinu, t. j. na 60.000.

Další návrh týká se zrušení cvičení vojenských záloh pro r. 1932, na které je preliminována položka přes 65 mil. Kč, čímž se ušetří stamiliony peněz, vyhazovaných na militarismus, a bude jich možno použíti ve prospěch nezaměstnaných a polonezaměstnaných dělníků a také ke zlepšení hmotných poměrů vojáků, kteří v aktivní službě zůstanou.

Dále podáváme návrh, aby se zvýšil žold vojáků z 1.50 Kč na 5 Kč denně, protože za 1.50 Kč, za tento směšný peníz si voják nemůže nic koupiti.

Navrhujeme dále, aby stravné vojáků bylo zvýšeno z průměru 4.50 až 5 Kč na 7 až 8 Kč denně, neboť doposud jídlo ve vojsku je tak mizerné, že se vojáci proti tomu plným právem bouří.

Aby byla konečně učiněna přítrž šikanám a týrání vojáků, rovněž i šizení vojáků při stravování, činíme návrh, aby si vojáci mohli ze svého středu zvoliti stravovací stížnostní komisi, která by byla pověřena plnou mocí všechny stížnosti vojáků předkládati vyšším instancím a také kontrolovati vojenskou kuchyni, aby se neděly švindle nebo lajdáctví a menáž neodbývala se tak, jak se to v mnohých případech děje.

Vím, že se proti těmto návrhům všichni páni z řad socialistů postaví přes to že říkají, že jsou antimilitaristy a zastánci vojáků. Nuže v tomto případě postaráme se, aby se vojáci dověděli [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] kdo jest jejich přítelem a kdo jejich nepřítelem. Vojáci se musí dověděti, že jejich jediným přítelem je komunistická strana a pracující lid. Vojáci se musí dověděti, že i v jejich rukou spočívá, jak dlouho bude tento kapitalistický řád existovati. Vojáci se musí dověděti, že jejich jediné východisko, a i celé dělnické třídy, mají-li žít a existovat, mají-li býti odstraněny tyto strašné poměry v armádě i v civilním životě, je, že tento kapitalistický systém musí zemříti. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru ústavně-právního, panu posl. dr Moudrému.

Zpravodaj posl. dr Moudrý: Navrhuji, aby slavná sněmovna přijala návrh zákona tak, jak byl předložen.

Místopředseda Taub (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru technicko-dopravního, panu posl. Chloupkovi.

Zpravodaj posl. Chloupek: Slavná sněmovno! Nechtěl jsem původně v doslovu promluviti, ale přece jen bych několik slov rád řekl k tomu, co pan posl. Hrubý z komunistické strany nám zde vykládal. Tak se mi zdá, že na místo o předloze zákona o zkoušení zbraní si chtěl stříleti z nás a používal té příležitosti, aby střílel do čsl. armády. Zdá se mi, že předpovědi, které činil, že naši vojáci neposlechnou, když budou voláni do služeb vlasti, si poněkud zaměnil s armádou sovětskou. Já se proti jeho vývodům, které zde pronášel, ohražuji jménem čsl. vojska (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.), které je věrné a které, bohudíky, také na mluvení a na štvaní z vašich řad nedá. Ono vidí dobré ovoce vaše, jak se projevuje ve Frývaldově, vidí dobře ovoce vaší krvavé setby, jak se jeví, bohužel, na ztrátách dělnických životů všude, kde vy zasáhnete. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. Chloupek (pokračuje): Doporučuji proto, aby předloha byla schválena tak, jak byla schválena senátem a výborem ústavně-právním i technicko-dopravním. (Souhlas.)

Místopředseda Taub (zvoní): Hlasování o tomto odstavci odložíme na dobu pozdější. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Přikročíme proto k projednávání 5. odstavce pořadu, jímž je:

5. Zpráva výborů ústavně-právního a rozpočtového o usnesení senátu (tisk 1418) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 32 a 467), kterým se znovu prodlužuje platnost zákona ze dne 16. března 1920, č. 165 Sb. z. a n., jímž byla vláda zmocněna zřizovati státní policejní úřady (tisk 1510).