Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Bečák. Uděluji mu slovo.

Posl. Bečák: Slavná sněmovno! Vláda, rozpočtový výbor, i slavná sněmovna věnovala státnímu rozpočtu na rok 1932 letos skutečně zvýšenou pozornost. Rozpočet sdělán je s hlediska krajní úspornosti vzhledem k světové hospodářské krisi, která přirozeně nezastavila se na hranicích republiky, ale hospodářskou depresí zasáhla celý organismus tohoto státu ve všech jeho složkách.

Stát! Stát sám je živým organismem, ve kterém státní ústřední správa je páteří a hlavou, a veškeré ostatní složky správní, výrobní a konsumentské jeho údy. Chceme-li proto míti zdravý a silný stát, je třeba pečovati o celý jeho organismus, neboť choroba jednotlivých jeho údů nebo částí ohroziti může celý organismus.

Hospodářská krise je chorobou tohoto organismu a téměř všech jeho složek, a proto musí všichni, již povoláni jsou ke správě tohoto státu, věnovati jim nejen plnou pozornost, ale vhodným a účelným opatřením starati se také o jejich ozdravění.

Pan ministr financí dr Trapl pravil v rozpočtovém výboru i ve sněmovně: Přes krisi, která zachvátila celý svět, projevuje naše hospodářství odolnost a sílu k životu. Síla státu tkví v jeho občanstvu, pracovitém a obětavém.

Souhlasím plně s panem ministrem financí, ale přesto dovoluji si dodati, že bylo by velkou chybou, kdyby zdatnost a odolnost našeho občanstva byla až přespříliš přepínána. Povinností naší je starati se o to, aby těžké doby, které občanstvo všech vrstev tohoto státu prožívá, byly zmírněny. Je nutno, aby v hlavě státní správy především bylo plné a spravedlivé porozumění a hodnocení nejen jednotlivých složek státní správy samé, ale i jiné správy veřejné a veškerých, ať výrobních neb konsumních složek lidových.

U chorého člověka vedle mnohdy pochybných medikamentů bývá to především důvěra k lékaři, silná vůle a odolnost, která přivodí ozdravení. Proto je také mým nejinternějším přáním, aby důvěra ve spravedlivou a spořádanou správu státní, správy zemí, okresů a obcí a všech jiných veřejných správních orgánů přivedla vedle té silné vůle a odolnosti našeho občanstva také náš hospodářský život a tím také náš stát k jeho ozdravění a k lepším časům.

Těžká doba vyžaduje opatrnosti a šetrnosti. Proto také s tohoto hlediska sdělán byl náš rozpočet na rok 1932, který je preliminován ve skupině I "vlastní státní správa" na straně výdajové částkou 9.318,708.600 Kč, to jest o 519,816.600 Kč méně než roku loňského. Z celkového vydání připadá: na náklady osobní 4.063,619.000 Kč a na náklady věcné 5.255,089.600 Kč. Z tohoto věcného nákladu třeba ještě odpočítati úrokovou a umořovací službu státního dluhu, na kterou stát věnuje podle rozpočtu 1.828,946.000 Kč, takže na jiné věcné náklady ve státě zbývá k disposici částka 3.426,033.600 Kč. V rozpočtu na r. 1932 jeví se osobní náklady menší oproti r. 1931 o 154,658.900 Kč, ovšem oproti r. 1930 jsou vyšší o 172,670.447 Kč.

Na nákladech věcných činí úspora v roku 1932 oproti r. 1931 365,157.700 Kč. Pan ministr financí dr Trapl ohlásil již v rozpočtovém výboru, že strana výdajů státního rozpočtu je vlastně maximem státních výdajů, rámcem, ve kterém za daných okolností bude třeba šetřiti a vydávati jen na věci nejdůležitější. S tohoto hlediska sáhnuto bylo již k prvnímu opatření, zákonu o úpravě platů, který v posledních dnech byl sněmovnou přijat. Souhlasíme a musíme souhlasiti, aby se šetřilo, ale na těch položkách, na kterých v zájmu státu a jeho občanstva bez velkých škod a újmy se šetřiti dá. (Výborně!) A jak věřím p. ministru financí, že rozpočtové výdaje tohoto rozpočtu budou maximální, tak se obávám, že při státní uzávěrce za r. 1932 nebude moci říci p. ministr financí, že preliminované příjmy na rok 1932, jež měly býti skutečně minimálními, byly také státní pokladnou dosaženy. Nevěřím tomu, jestliže správa státní nenalezne účinnějších prostředků k řešení nynější krise, poněvadž slabý poplatník stěží bude moci plniti své povinnosti proti státu. Hospodářská krise, která zničila naše kvetoucí zemědělství, nezastavila se tak, jak jsme předvídali a několikráte zde v tomto domě odůvodnili, pouze u zemědělství, ale šla dále do průmyslu, živností a obchodu, který vlastně teprve nyní touto hospodářskou krisí je napadán. Správnou státní politikou není sebrat poplatníkovi i to poslední, jej téměř ožebračit, ale naopak starat se o jeho poplatní sílu a zdatnost, poněvadž jen zdravý a hospodářsky silný, ve svém počínání prosperující poplatník může dáti státu, čeho potřebuje. V průmyslu, živnostech, a obchodu to "hapruje", v zemědělství je nejkritičtější situace. Je proto možno věřit, že státní pokladna přijme r. 1931 u všeobecné daně výdělkové a zvláštní daně výdělkové, u které jevil se nedoplatek koncem r. 1930 ve výši 258,203.858 Kč, připočteme-li rozpočtený příjem na r. 1931 200,000.000 Kč, celkem 458,203.858 Kč, když dosud do konce června 1931 splaceno bylo na účet této daně pouze 85,190.620 Kč, a schází ještě k vydobytí do konce roku 373,013.238 Kč?

Všimněme si daně důchodové. Nedoplatky daně důchodové ke konci r. 1930 činily 1.452,573.007 Kč, preliminář na r. 1931 činí 1.155,000.000 Kč, celkem 2.607,573.007 Kč. Když do 30. června 1931 bylo splaceno 500,851.496 Kč, jest třeba vydobýti 2.096,721.501 Kč.

U daně pozemkové byl nedoplatek 108,980.098 Kč, preliminář na r. 1931 73,000.000 Kč, celkem 181,980.098 Kč. Zaplaceno bylo 23,848.386 Kč, takže schází k vydobytí celkem 158,131.712 Kč.

Nechci se dotýkati jiných státních příjmů, ale chci jen při té příležitosti vyzvednouti velkou chybu naší finanční správy, která velmi drakonickým způsobem vymačkává na malém poplatníku to poslední, kdežto u velkých poplatníků, kde jde o obnosy do milionů jdoucí, si počíná příliš benevolentně. A nejhorší je to u zemědělce. Nebudu se zabývati detaily, poněvadž bylo velmi mnoho o tom od mých pp. kolegů i kolegů jiných stran řečeno. Řeknu jen všeobecně. Daně zemědělců, o které stát nemůže tak lehko býti zkrácen, poněvadž zemědělec nemůže se vyrovnávati a přes noc odnésti svou chalupu, jsou mnohdy bezpotřebně knihovně zajišťovány, soudní aparáty zatěžovány, usedlosti jsou na mnoha místech dávány do vnucené správy, která v zemědělství je přece jen do jisté míry ilusorní, a provádí se exekuce v době, kdy zemědělec nemůže míti hotových prostředků k jejich zaplacení. Vzhledem ke kritické situaci našeho zemědělství žádám, aby finanční správa v základech změnila svou taktiku, aby zemědělcům dostalo se poshovění její platové povinnosti a úměrného snížení míry úrokové z nedoplatků.

Nechci téměř věřiti zprávě, která se mi dostala, že finanční správa dala v této pro poplatníka tak těžké době pokyny na zvýšení paušálu na daně důchodové a obratové.

Prohlédneme-li si blíže státní rozpočet, je zde přece jistá možnost a důvěra, že obezřetné správě státní podaří se i v hospodářství v roce 1932 jakž takž udržeti rovnováhu.

Státní správa je však páteří a hlavou živého organismu a bylo by chybou, kdyby v době choroby celého organismu nevšímala si jeho údů. A zajisté k těmto a nejdůležitějším patří též samospráva zemí, okresů a obcí. Všechny složky jsou na tom zle, nejhůře však okresy a obce. Vzpomínám doby nedávno minulé - doby obecních voleb. Před volbami téměř všechny strany měly tolik lásky, tolik pochopení pro samosprávu, a já jako předseda ústředí moravsko-slezských obcí, měst a okresů musím litovat, že v debatě o státním rozpočtu téměř nikdo nevzpomněl této samosprávy, pro kterou před nějakými 3 měsíci tolik horoval, ba že nenašel se zde řečník, který by v kritické době, ve které se nacházejí naši samosprávní činitelé, v obcích, okresích a zemích, se byl přimluvil o podporu a volal po nápravě. Díváme-li se na naši samosprávu, je třeba konstatovati, že stále zřejměji vystupují zde nedostatky a nepříznivé důsledky nynější úpravy finančního hospodářství územních svazků. Základní myšlenkou byla tu stabilisace obecních a okresních rozpočtů do r. 1929, u rozpočtů zemských z r. 1930. Podle toho stanovena i výše státních přídělů pro země a okresy. Země své hospodářství přivedly jakž takž do jisté rovnováhy jednak proto, že pro stanovení výše potřeby a dotací byl vzat za základ r. 1930, tedy stav skutečný, jednak i proto, že aspoň u nás v zemi Moravskoslezské země si ponechala ještě část státních přídělů počítaných podle potřeby obcí a okresů - to je ta jedna pětina z přídělů podle §u 11. zák. č. 169. Krise jeví se tedy dnes pouze a hlavně v hospodaření obcí a okresů, a to přes částečné zvýšení přirážkového limitu. Proč? Nemožnost stabilisace podle r. 1929: u okresů rostoucí náklady na komunikaci; u obcí: příliš mnoho úkolů zákonitě určených, jejichž výši nelze libovolně stanoviti, rostoucí tendence, na př. ošetřovací útraty, přírůstek povinných nákladů větší, než co se ušetří úsporami a hospodárností na volných položkách. Následek toho: značné schodky nesoběstačných obcí, takže zemská dotace pro obce a okresy daleko nestačí na úhradu příslušných schodků. R. 1929 činil schodek u 1165 obcí 129,182.605 Kč. Podle úpravy mělo se dostat těmto obcím k uhrazení schodku 32,649.107 Kč, ale dostaly pouze 21,445.423 Kč. Tedy na schodku scházelo téměř plných 10 mil. Kč. R. 1930 počet obcí žádajících o podporu z vyrovnávacího fondu, kterým disponuje země, nezvýšil se mnoho, asi o 40, ale počet obcí, které podporu potřebovaly, zvýšil se ze 327 na 484 a schodek činil 36,971.988 Kč. Nekryté schodky z r. 1930 mají býti hrazeny výpůjčkami, což je ovšem proti ustanovení §u 5 zákona č. 399 z r. 1921 a zároveň je to také povážlivé i hospodářsky. Hospodář, který si na běžné hospodářství, na to, co během roku v provozu potřebuje, půjčuje, nemůže dlouho existovat, ten spěje ke krachu, a tak to vypadá také v naší samosprávě.

Ale co bude, slavná sněmovno, r. 1931 a 1932? Ta situace musí být daleko horší, poněvadž schodky obecních rozpočtů musí býti uhrazeny půjčkami, a není bezmála toho, kdo by ještě dnes chtěl obcím něco půjčit. Tato situace volá nezbytně, aby se otázky úpravy finančního hospodářství samosprávy začaly konečně opravdu řešit, aby vláda i sněmovny se jimi zabývaly.

Plán p. ministra dr Engliše byl znamenitý, ale v praxi zavedl samosprávu do krachu. To je nejlépe vidět z toho, jak to v samosprávě vypadá, pokud se týče dluhů. Jen za r. 1929 podle statistiky, kterou provádí Státní úřad statistický, zadlužily se obce tohoto státu 702,570.513 Kč.

Z dluhů obcí koncem r. 1929 připadalo na: Čechy 4.995,651.000 Kč, t. j. 69˙16% celostátního úhrnu, na Moravu a Slezsko 1.700,739.916 Kč, t. j. 23˙55% celostátního úhrnu, Slovensko 480,601.000 Kč, t. j. 6˙65% celostátního úhrnu a na Podkarpatskou Rus 46,006.572 Kč, t. j. 0˙64% celostátního úhrnu.

Srovnáme-li obecní majetek, obecní fondy a účelové jmění obecní se zadlužením obcí, vidíme, že celkové zadlužení činí v procentech úhrnu tohoto majetku: v Čechách 58˙81%, na Moravě a ve Slezsku 57˙60%, na Slovensku 25˙97%, na Podkarpatské Rusi 23˙36%.

Poměr zadluženosti moravsko-slezských obcí se tedy povážlivě blíží poměrům v Čechách, což ovšem je vysvětlitelno méně příznivou finanční situací obcí na Moravě a ve Slezsku.

Z celkového zadlužení připadá na jednoho obyvatele v Čechách 703 Kč, na Moravě a ve Slezsku 477 Kč, na Slovensku 144 Kč a na Podkarpatské Rusi 63 Kč, v celé republice průměrně 491 Kč.

Ovšem tento poměr vypadne docela jinak, máme-li na zřeteli obce jako hospodařící jednotky a průměrný počet obyvatelstva v obcích jednotlivých zemí. Tak mají-li na př. obce v Čechách průměr 842 obyvatel, činí zde průměrné zadlužení obcí 592.393 Kč, naproti tomu na Moravě při průměrném počtu 1.071 obyvatel činí průměrné zatížení obcí 511.346 Kč a se zřetelem na slabší finanční nosnost obcí je zadlužení tíživější. Na Slovensku pak 138.322 Kč a na Podkar. Rusi 94.469 Kč. V celé republice připadá na každou obec průměrné zadlužení 459.390 Kč.

Slavná sněmovno, aby mohly býti řešeny otázky samosprávní, aby konečně došlo k definitivnímu vyřešení financí naší samosprávy, ministerstvo financí v dorozumění se Státním statistickým úřadem provedlo statistiku o hospodaření obcí a měst v celé republice za r. 1929. Podle statistiky vykazuje řádné hospodaření v celé republice 2.953,870.437 Kč, vydání 2.791,126.875 Kč, přebytek činil 162,743.562 Kč. Neinformovaný člověk, který dostane do rukou výkaz Státního úřadu statistického, bude přesvědčen, že v samosprávě krise neexistuje, že je to přebytek a že r. 1929 naše obce a města končily ve svém řádném hospodaření přebytkem přes 162 mil. Kč.

V mimořádném hospodaření jeví se příjem 1.207,445.998 Kč, vydání 1.415,397.989 Kč, schodek činil asi 207,951.991 Kč, který by se úhradou přebytku z řádného hospodaření snížil na 45,208.429 Kč. Podle této statistiky se úplně skutečně ztratila krise obecních financí, což se ovšem stalo jednak tím, že do statistiky byly zachyceny toliko uskutečněné platby, ale nepřihlíželo se k náležitostem, zejména ne k pasivním nedoplatkům koncem r. 1929, jednak se v celkovém součtu schodků obcí ztrácejí také přebytky obcí soběstačných. Tedy o skutečném finančním hospodářství obcí není možno z této statistiky utvořiti si úsudek, a je chyba, když stát takovouto statistiku sdělává, že nepovolává k sdělávání této statistiky, tak jak to bývá u jiných statistik zjevem, k poradě ty činitele ze samosprávy, kteří znají strukturu celého obecního hospodaření, aby statistika, když již stojí takový náklad, přinesla obraz, ze kterého možno si učiniti určité závěry. Je zle, a čím později dáme se na nové cesty, bude hůře a proto požadavek náš, aby ministerstvo financí a vnitra zřídilo konečně slibovanou komisi pro úpravu samosprávných financí, ovšem také s náležitým zastoupením samosprávy, kde by byly tyto otázky řešeny, je velmi důležitý. Bude nutno znova přezkoušeti hlavní zásady Englišovy úpravy, a jakmile se prokáže, že se v některém směru v praksi neosvědčily, musíme míti také dostatek vůle a odhodlání nerozpakovati se před nutnými změnami. Při tom však nesmí býti celá otázka posuzována, jak tak mnohde děláme, jen s hlediska státních financí, nýbrž je třeba se dívati i na celou úpravu s hlediska samosprávy.

Tolik obce. Do samosprávy patří však i okresy. V okresích je situace ještě horší. V Čechách je 21 okresů, kterým r. 1931 nestačí příjem plynoucí z přirážek na úrok a úmor jejich dluhu. Na Moravě je to poněkud lepší. A já chci uvésti jen několik dat ze země Moravsko-slezské.

R. 1929 činil celkový rozpočet okresů moravsko-slezských 118 milionů, nedostávalo se jim po úhradě a příspěvku z fondu zemského 12 mil. Kč; r. 1930 činily rozpočty upravené již zemským úřadem 130 mil. Kč, nedostávalo se 14 milionů; r. 1931 dělají rozpočty 157 mil. Kč a nedostává se 43 mil. Kč. Vidíme, jak i okresy moravské, které jakž takž domohly se rovnováhy, kde ta zadluženost nebyla tak veliká jako v Čechách - mají tam kolem 170 milionů dluhů - dostávají se přes to do situace velmi prekérní, kde třeba jim pomoci. A jak to v tom hospodářství vypadá, vidíme hned v rozpočtu na rok 1930, kde se nedostává 14 milionů Kč.

Mám zde také výkaz o nezaplacených okresních přirážkách, které v celém státě činí do konce roku 1931 221 mil. Kč, v Čechách 178 mil. Kč a na Moravě to dělalo 24,567.198 Kč, připočteme-li k tomu těch 14 milionů, vidíme, že koncem r. 1930 moravským okresům, které měly konati své povinnosti: upravovati silnice, vypláceti své zaměstnance atd., scházelo 31. prosince 1930 v pokladně jen 38,567.398 Kč.

Bude tu snad někdo mluviti o špatném hospodářství našich okresů a samosprávy. Všimněme si však jen rozpočtu na r. 1931. Na rok 1931 činí řádný rozpočet moravskoslezských okresů 157,066.764 Kč. Z této částky bylo však věnováno jen na komunikace 121,739.514 Kč; tedy 77.5% celého rozpočtu našich okresů na Moravě bylo věnováno jen na úpravu našich silnic. Na dluhy povstalé zase úpravou silnic - vždyť moravské okresy nic jiného nedělaly, než upravovaly a stavěly své silnice - vyžadovalo se podle rozpočtu na r. 1931 22,987.626 Kč, neboli 14.6%. Tedy naše moravsko-slezské okresy vlastně na úpravu a údržbu našeho silničního hospodářství ze svých 100% musily upotřebiti 92˙1% a pouze 7˙9% měly k disposici na ústřední správu, na kulturní, sociální, zemědělské a všechny ostatní úkoly, které mají okresy plniti.

Slavná sněmovno, okresům, které mají ohromnou práci, nedostává se prostředků. Je zajímavý fakt, porovnáme-li náklady na silniční hospodářství. R. 1931 žádaly na Moravě okresy ve svých rozpočtech, které samy sdělávaly se vší úsporností, na 1 km 10.208 Kč. Zemským úřadem tento obnos byl seškrtán na 8.703 Kč. Poněvadž se okresům na jejich rozpočet nedostává 43 mil. Kč a poněvadž musí býti především uhrazeny platy osobní, zbývá na údržbu 1 km silnic 4.970 Kč.

Odpočítáme-li od těch 4.970 Kč personální náklad, který je menší než u silnic státních, přesto že byly už mnohde dobře upraveny platy cestářů ve výši 2.381 Kč, tedy na štěrk, písek a všechno ostatní zbývá moravsko-slezským okresům při 1 km pouze 2.589 Kč. Rád bych viděl toho kumštýře, který by byl s to udržovati naše okresní silnice za těchto okolností ve stavu provozu schopném a zabrániti, aby v brzké době nebyly ruinovány.

Podívejme se, slavná sněmovno, jak vypadají náklady na údržbu u silnic státních. R. 1931 činil podle rozpočtu náklad na údržbu 1 km silnic okresních 4.970 Kč, státních 11.149 Kč. V rozpočtu na r.1932 se zvyšuje o 4.238 Kč na 15.387 Kč. Je zajímavé analysovati blíže tyto udržovací náklady. Tu přicházíme ke zjištění jedné velké nespravedlnosti. Na tento náklad 15.387 Kč přispívá stát ze svých přímých státních příjmů ze státní pokladny částkou pouze 5.062 Kč, kdežto z prostředků silničního fondu a dávek od těch, kteří užívají silnic okresních, jde na údržbu státních silnic 10.325 Kč. Leč tyto náklady nejsou ještě celé. Státní správa bude míti letos k disposici na úpravu státních silnic podle řádného rozpočtu 130,400.401 Kč, podle rozpočtu státního silničního fondu 448 mil. Kč, celkem 578,400.401 Kč. Tedy státní správa bude míti na údržbu a zlepšení státních silnic r. 1932 k disposici na 1 km 68.255 Kč. Je to oproti loňskému roku zvýšení o 111%. A naše okresy na Moravě, které jsou na tom oproti okresům českým brilantně, mají 2.589 Kč. Tento stav přímo křičí a není dlouho možný. Silnice, které jsou dnes nadužívány automobilovou dopravou, uvádějí se do stavu velmi zbědovaného, a budeme-li k tomu dále přihlížeti, nedáme-li okresům prostředků na údržbu těchto silnic, budou ruinovány a náš stát bude to státi velmi mnoho peněz, zase bude třeba nové sanace, nových nákladů a sahání do kapes poplatníků, aby byly uvedeny aspoň poněkud do spořádaného stavu. (Tak jest!) Myslím, že neděláme dobře v tomto státě, věnujeme-li ohromné peníze jen na brilantní úpravu několika set kilometrů, kdežto na druhé straně přes 50 tisíc km silnic necháme ruinovat.

Jako státní správa, tak i samospráva, okresy a obce mají ve státě svůj význam, vždyť doplňují správu státní. Obce naše právem si mohou dnes stěžovati, že situace pro ně svízelná bývá ztěžována právě státní správou samou, která téměř v každém zákoně, který prochází touto sněmovnou, ukládá obcím nové a nové povinnosti, ale nestará se, kdo je má uhraditi.

Státní správa jest jeden živý organismus. Chybovali bychom, kdybychom si nevšímali samosprávy, která jest také údem, platnou složkou celého živého organismu státního. Žádáme, aby směrodatní činitelé věnovali samosprávě a jejímu zdravému rozvoji svou plnou pozornost a podporu. Zdravá, levná a správně fungující veřejná správa, ale také samospráva, silný, zdatný poplatník bude nejlepší oporou tohoto státu. Je těžká doba, ale ve vzájemné úzké a upřímné spolupráci, jsem přesvědčen, můžeme se dopracovati lepšího zítřka. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. dr Reisz. Dávám mu slovo.

Posl. dr Reisz: Slávna snemovňa! Zásadné stanovisko židovskej strany k štátnemu rozpočtu rozvinul ešte minulý týždeň vo všeobecnej debate môj kolega dr Goldstein a ja teraz len s finančnou stránkou rozpočtu chcem sa zaoberať.

Považujem za nútne uviesť, že je šťastím našej republiky, že dlhuje v cudzozemsku pomerne malé obnosy a že i tieto sú s dlhou splatnosťou, takže náš štát svoju neodvislosť od cudziny vie si udržať. Zostane to zásluhou bývalého ministra dr Engliša, že naša republika aj naše mestá nemajú krátkodobých zahraničných pôžiček, a bolo by žiaduce, aby aj pán minister Trapl túto tak osvedčenú zásadu sledoval.

Štátny rozpočet na rok 1932 nevyčerpá všetky možnosti sporenia. V štátnych podnikoch bolo by nútne dosiahnuť veľkej úspory.

Dúfam, že odzbrojovacia konferencia bude úspešná a poneváč naša republika sa stále konsoliduje a poneváč je aj otázka ďalej slúžiacich poddôstojnikov rozrešiteľná, som presvedčený, že bude možné znížiť dobu vojenskej služby, čo by už v najbližšom rozpočte znamenalo trvalú a značnú úsporu.

Poukážem na to, že v jednotlivých mestách a obciach sa plano hospodarí. Hospodárska a finančná autonomia obcí je dnes v mnohých prípadoch klamným a nebezpečným heslom. Lebo pokiaľ v starej Rakúsko-uhorskej monarchii to bolo celkom pochopiteľné, že slovenské alebo české mestá aj z politických dôvodov usiľovaly sa o čo možná najväčšiu samosprávu, zatiaľ dnes je rozšírenie finančnej samosprávy obcí z politických dôvodov zbytočné a v mnohých prípadoch po hospodárskej stránke veľmi škodlivé. Obce a mestá hospodária často nad svoje pomery. V mnohých prípadoch - čo nechcem zovšeobecniť - niektoré obce neodborne, stranícky a ľahkomyseľne hospodária s obecným majetkom a preto je treba, aby pri modifikácii finančného zákona obcí bolo prizerané aj k týmto závažným okolnostiam.

Viem z vlastnej skúsenosti, že na pr. mesto Bratislava po celý rad rokov robí dlžoby na dlžoby, už má mesto dlhov asi 200 mil. Kč. O rozpočet sa tam nikto nestará. Mestský rozpočet na rok 1932 ešte dodnes nebol ani predostretý, hoci máme už december, to je nesnesiteľný stav.

Spôsob vymáhania daní na Slovensku a Podk. Rusi mal by p. min. financií podstatne zmierniť. Je známe, že vo veľkej časti Slovenska a Podk. Rusi bola tohoto roku katastrofálne zlá úroda, ktorá úplne zničila tamojšie hospodárske pomery a preto aj daňová praks musí byť tam ohľaduplnejšia ako v historických zemiach, kde chvalabohu bola úroda o veľa lepšia a kde sú hospodárske a finančné pomery o veľa priaznivejšie ako u nás. Preto požadujem, aby bolo na Slovensku a na Podk. Rusi postupované s náležitým ohľadom, a bolo by veľmi účelným, keby sa pán minister financií osobne a dôkladne presvedčil o smutnom položení Slovenska a Podk. Rusi.

Je žiaducno, aby štátny erár pri vymáhaní daní nedopúšťal sa zbytočných atrocít, ako ku príkladu teraz v Bratislave, kde finančny erár u jednej už 70 rokov existujúcej firmy, pre pohľadávku dávky z majetku nielen previedol exekuciu, ale zabavený tovar aj odviezol preč a tým zničí a do konkurzu uvede podnik a zapríčiní, že celý rad zamestnancov zostane bez chleba.

Stejne ako kolega dr Goldstein aj ja žiadam, aby vláda vzala zreteľ k zvláštnym pomerom, v ktorých sa nachádzajú židia v Bratislave a vzhľadom k týmto pomerom upravila predpisy o nedelnom kľude a vzala zreteľ na oprávnené žiadosti týchto židovských obyvateľov.

Daň z obratu má byť čím skôr odstránená, lebo veľmi ťažko dolieha na náš hospodársky život. Alebo aspoň má sa znížiť z 2% na 1%. Pri textilnom tovare treba daň z obratu veľmi urýchlene paušalovať. V dôsledku paušalovania aj manipulácia stala by sa jednoduchšou a výnos bol by väčší. Vôbec paušalizovaním textilného tovaru pomohlo by sa veľa tisíc existenciam a poneváč toto paušalovanie už je aj pripravené, prosím, aby bolo čim skôr uskutočnené.

Musím predniesť ešte jednu otázku, a to je poškodenie po čas prevratu poškodených občanov. Je známe, že po čas prevratu zvlášte na Slovensku a v Podk. Rusi mnohí utrpeli škodu tým, že majetok im rozobrali alebo zapálili. Ďalšie pokračovanie v trestných a súkromnoprávnych sporoch v pričine tejto otázky následkom moratoria bolo zastavené, takže poškodení nemajú možnosť svoju škodu uplatňovať pred riadnym súdom, hoci škody a škodu privodivšie osoby schopní sú nesporne dokázať. Mnohí takí nešťastní, takýmto spôsobom bez vlastnej viny prišli o celý svoj majetok a existenciu a ocitli sa vo veľkej biede. A nakoľko iní poškodení odškodné dostávajú, na pr. válečný poškodenci, tak i týmto nešťastníkom náleží náhrada škôd a to tým väčšmi, že v uplatňovaní svojich nárokov hatí ich práve štátom nariadené moratorium.

Poneváč náklad na úhradu týchto škôd so strany štátu je pomerne nepatrný, odškodnenie pre týchto nešťastníkov bolo by prevediteľné aj v rámci štátneho rozpočtu.

Je nútno, aby finančná vláda venovala zvýšenú pozornosť devizovej a kartelovej otázke, aby aj pri pripravovanom bankovnom zákone urobila náležité opatrenia bez toho, že by znemožnila rozvoj úverového obehu. Je treba, aby vláda uplatnila svoj vliv pri zmiernení úrokovej sadzby, pretože hospodársky život požaduje lacný úver.

My máme veľký záujem na tom, aby sa obchodná smluva s Maďarskom čim skôr uskutočnila. Viem, že neuskutečnenie sa obchodnej smluvy s Maďarskom nebolo chybou nášho štátu, keďže viem, že z otázky obchodnej smluvy a z otázky hospodárskych pomerov robili v Maďarsku politickú otázku a s tým kalili pomer maďarský k Československej republike. Ale teraz snáď v Maďarsku uznajú, že bolo nesprávné, keď kvôli optanskej otázke a k vôli politickým otázkam súsedský pomer k Československej republike kazili. Ja dúfam, že dnešná atmosféra v Maďarsku už bude vhodná k úplnému vzájomnému porozumeniu.

Preto aj my nesmieme vyhýbať sa obchodnej smluve s Maďarskom, tým viacej, lebo ináč by československé priemyslové výrobky boly vytlačené z maďarského trhu a stejne tak by maďarské poľnohospodárske plodiny ztratily čsl. trh. Je naprosto isté, že hospodárske pomery v Československu a Maďarsku sú na sebe vzájomne odkázané a bolo by výhodné pre oba štáty, keby uskutočnily objektivnu odbornú obchodnú smluvu.

Chceme slúžiť záujmom štátu a musíme pána ministra financií v jeho ťažkej, veľkej a užitočnej práci podporovať, zvlášť v tejto dobe ťažkej kríze. Rozpočet prijímam a odhlasujem. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. dr Hassold. Dávám mu slovo.

Posl. dr Hassold (německy): Zívající prázdná sněmovno! Jako poslední [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 154. schůzi posl. sněmovny.] v truchlohře musím zde vystoupiti, abych splnil jakousi formu. Konstatuji, že v lavicích parlamentu nesedí ani jediný člověk. Lidové přísloví praví, že mrtvoly nemají býti hanobeny a mrtví mají býti necháni na pokoji. Bylo by to vskutku jedině správné, opustiti tuto márnici a nechati ji zesnouti v Pánu. Vždyť to nemá vlastně smyslu mluviti o snad nejdůležitějším oboru státního rozpočtu, o kapitole min. financí, jestliže z celého ministerstva financí, počínaje panem ministrem financí, není ve slavné sněmovně ani noha. Jest to ohromná neúcta k této tak zvané slavné sněmovně. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]