Předseda (zvoní): Pane řečníku, volám vás k pořádku pro urážlivé výroky, kterých užíváte.

Posl. dr Hassold (pokračuje): Jest to více než ostuda, i kdyby to nebylo přípustné, poněvadž [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] se veřejnost klame, že zástupci lidu zde debatují, mluví, vyměňujíce vzájemně svá mínění o nejdůležitějším problému státu, o celém státním hospodářství a ve vážných poradách hledí dospěti k výsledku. Jest to přímo tragikomické státi zde nahoře a slyšeti odraz prázdných stěn, jako by si člověk nacvičoval buditi v lese ozvěnu.

Velectěné, nepřítomné dámy a pánové! Rozpočtová rozprava spěje tedy k bídnému konci. Přehled o této rozpravě nemůže jistě uspokojiti nikoho rozumného. Byla pronesena spousta řečí a kdyby Shakespeare viděl tuto truchlohru, jistě by řekl: "Mnoho povyku pro nic za nic". Uprostřed rozpravy byly opět jednou vypáleny rány do nespokojených obyvatelů tohoto státu. Tyto rány připomínají se zřetelem k těmto neplodným pracím zde, tvrdou skutečnost života venku. Státní rozpočet ztratil pod sebou půdu reálných skutečnost, zatím co se o něm ještě koná rozprava zde v parlamentě. Pokles anglické libry má na státní hospodářství také tohoto malého, středoevropského státu větší vliv, než celá rozprava o státním rozpočtu v parlamentě. Skutečná rozhodnutí v otázkách hospodářských a politických se také ani zdaleka nečiní zde v parlamentě, zde se ponechává jen jisté působiště jakési demokratické formě, která má obyvatelstvo uspokojiti a ve skutečnosti je oklamati. Jak jsem zvěděl, právě včera večer byla náhle svolána schůze Národní banky pod vlivem kolísajícího kursu anglické libry, ke které byl přizván také pan ministr financí. Jest možno, že páni jsou dnes snad již opět shromážděni při podobné schůzi, takže nemají času, aby se starali o parlament. Tam, při této schůzi, daleko od parlamentu dělá se zajisté vlivnější politika, než zde v této sněmovně, která by k tomu vlastně byla povolána. (Souhlas.)

Používám tedy pouze příležitosti, abych zde, v této diktovací místnosti, přednesl několik zpráv a stížností pro tisk. Jedna stížnost týká se ministerstva financí, vlastně zemského finančního ředitelství. Musím zde upozorniti na naprosto nesmyslnou jazykovou politiku, kterou z rozkazu ministerstva financí a pražského zemského finančního ředitelství provádějí berní úřady. Oddělení VI zemského finančního ředitelství vydalo výnos čís. j. 2396 a i 1931, jímž byly zrušeny německo-české tiskopisy a zavedeny tiskopisy jen české. Šetření o převodních poplatcích z nemovitostí a pod. u německých obecních řadů budou nyní berní úřady konati jen česky. V našem kraji se stále a stále přihází, že ani člen obecního zastupitelstva, ani starosta, ani jiný obyvatel v místě nemůže zjistiti, co vlastně berní úřad této obci napsal. Výsledek je ten, že takové zprávy zůstávají ležeti; těžký následek toho ovšem jest, že se při převodu nemovitostí předpisují prostě nejvyšší sazby, které jsou podle zákona přípustné, a že se nepřihlíží k příbuzenským poměrům. Následek této zvrácené a nesmyslné jazykové politiky jest spousta rekursů, které se, jak jest zvykem, táhnou po leta a zůstávají ležeti a nikdy se nevyřizují. Ačkoliv nikdo z příslušných pánů není ve sněmovně přítomen, musím přes to upozorniti, že jest nejvýš na čase, aby pan ministr financí nařídil VI. oddělení zemského finančního ředitelství, aby tento výnos odvolalo, poněvadž prostě nepočítá s praktickým životem a ve skutečnosti šikanování při provádění tohoto výnosu neznamená konec konců nic jiného než poškození státní pokladny. Ale v tomto případě jest podán důkaz, že se neupustí od šovinistického stanoviska ani tehdy, když jest poškozována sama státní pokladna.

Jiná otázka jest výplata starých vkladů v korunách u vídeňské poštovní spořitelny. Jest přímo neslýchané, že se v posledních letech provedly všechny možné finanční akce a že spolupráce nejschopnějších hlav všech příslušných nástupnických států dosud nebyla s to, aby ustanovila hodnotu takové koruny rakouské poštovní spořitelny. Tam, kde se má platiti, nejste za 12 let s to, abyste ustanovili hodnotu koruny, poněvadž byste to musili vyplatiti. Ale kde jste mohli bráti, brali jste bez výběru, staré a nové koruny, uložené koruny, z válečných půjček, dávku z majetku, ani jediná koruna v kapse poplatníkově nebyla jista, že by ji stát nenašel. Ale přes to jste se pod nejrůznějšími vytáčkami nesnažili staré koruny nějak zaplatiti. Právě v době neobyčejné tísně o peníze a všeobecné hospodářské krise bylo by důležité uvésti do hospodářství peníze, provozní kapitál, poněvadž by se to mohlo projeviti v celkovém hospodářském provozu jen plodně. Právě v tomto státě jest jednou z hlavních příčin zostření hospodářské krise, že se pod nejrůznějšími tituly odňalo hospodářství co možno nejvíce provozního kapitálu a nedodalo se mu nic. Bylo-li k tomu potřebí dlouhých 12 let, bylo by nejvýš na čase, aby se konečně přikročilo k výplatě starých vídeňských korunových vkladů u poštovní spořitelny. V této otázce hrajete si na schovávanou, poněvadž jednou se říká, že k úmluvě nechce přistoupiti Maďarsko, pak opět Rumunsko. Právě nyní v poslední době odpověděl ministr financí na interpelaci a prohlašuje, že stále ještě není jasno o hodnotě koruny. Zkrátka a dobře neustále se vytáčíte a do dnes čekají vkladatelé, kteří kdysi věřili, že poštovní spořitelna jest ústav, který jest na tolik pod ochranou státu a veřejné morálky, že se peníze nemohou ztratiti. Nyní se právě zabýváte v Praze tím, že z kláštera přenášíte pražskou poštovní spořitelnu do velké novostavby na Václavském náměstí. Již nyní můžeme upozorniti veřejnost, aby byla se svými vklady velmi opatrná. Co bylo možno u vídeňské poštovní spořitelny, lze čekati také od pražské. A tak nemůžete čekati, že se vkladatelé budou stavěti do dlouhých řad hodlajíce uložiti peníze do tohoto ústavu, jehož předchůdce ještě peníze nevyplatil. Jest neslýchané, že se postupuje tak bezohledně, zvláště když u poštovní spořitelny neměli uloženy své úspory velké banky a velkoakcionáři, nýbrž jen drobní střádalové a drobní vkladatelé. Vzpomenete-li si na dobu ve starém Rakousku, tenkráte byly lístky, na nichž děti střádaly tehdejšími 10haléřovými známkami korunu ke koruně, a pak si je uložily u poštovního úřadu do vídeňské poštovní spořitelny. Dodnes jste se ještě neostýchali - více nelze přece žádati - abyste tu věc zprovodili se světa, abyste tyto drobné střádaly po leta nepodváděli o to, co si uložili do vídeňské poštovní spořitelny.

Uvážíme-li, že tam byly staré rakouské koruny vloženy v jejich tehdejší kupní hodnotě, musili bychom očekávati, že by měla býti vyplacena 6 až 7násobná částka tehdejší jmenovité hodnoty, v níž byly koruny uloženy. Co však slyšíme naproti tomu v nejposlednější odpovědi a sdělení ministra financí? Oznamuje, že pravděpodobně lze očekávati jen honorování 25%ní nebo 30%ní kvotou. To tedy neznamená nic jiného, než že nejprve byla koruna šestkrát až sedmkrát znehodnocena a z této desítiny, která zůstala, chce se vyplatiti již jen 25 až 30% a 70 až 75% má zmizeti. To jest přímo strašlivé, a nebylo by vskutku nemožné, kdyby vkladatelé vídeňské poštovní spořitelny poskytli tuto poslední almužnu ministrovi financí Traplovi - nezbude jim asi nic jiného - jako 13. měsíční služné, aby měl upomínku na vykradenou, v Pánu zesnulou vídeňskou poštovní spořitelnu.

Ještě jednu věc chci přednésti. Věc, která se po této stránce stala již častokráte a v tomto státě pověstnou - abych neodbočoval. Jest to věc týkající se lihu, ostudná lihová aféra, která, kdyby byla správně sledována, jistě by způsobila dosti značný rozruch, jedna z mnoha věcí, které se přihodily v tomto státě a které většinou mizí opět v propadlišti s novým a větším zápachem. Neboť jinak byl by postihl dřívější benzinové a lihové aféry jiný osud. Byly však překonány jinými ostudnými aférami a tak se žije z toho, že jedna ostudná aféra honí druhou, že poslední je nová a ostatní staré, ale že se nikdy nevyřizují. Jest to čistá lihová aféra, o které chci zde mluviti. V únoru bylo učiněno pražskému zemskému finančnímu ředitelství, oddělení XVIII udání, že jeden úředník velkého lihovaru dodával po několik let nezdaněný líh velkoobchodům s lihem. Když byl objeven podloudný obchod s lihem - věc sahá až do roku 1926 - firma sice propustila kompromitovaného úředníka, ale jinak se věc utajila. Později bylo učiněno udání stran důchodkové pokuty u oddělení XVIII zemského finančního ředitelství, při čemž udavateli bylo slíbeno, že podle zákonných ustanovení dostane třetinu zpronevěřené důchodkové pokuty. Jde o firmu Františka Xavera Brosche syn a. s., lihovary v Praze VIII.-Libeň, která dodávala velkoprodejně Jaroslava Pecolda v Karlíně. Provedeným šetřením se zjistilo, že bylo podloudně dodáno asi 2400 litrů lihu, což odpovídá ceně asi 86.000 Kč. Byla tedy předepsána desítinásobná důchodková pokuta částkou 860.000 Kč. Ten, kdo tuto věc oznámil zemskému finančnímu ředitelství, byl zkusmo odbyt několika splátkami, snažili se ho opět dostati ze zemského finančního ředitelství. Dostal skutečně 2 splátky, a to dva platy celkem 10.000 Kč, dne 28. května 1931 5000 Kč a 9. června 1931 5000 Kč. Později, dne 3. září t. r., dostal ještě 20.000 Kč, dohromady bylo mu tedy skutečně vyplaceno 30.000 Kč. Podle sdělení oddělení XVIII zemského finančního ředitelství byla uložena vyrábějící firmě důchodková pokuta 180.000 Kč, obchodní firmě 70.000 Kč, dohromady tedy 250.000 Kč. Firmám byla tedy uložena místo důchodkové pokuty 860.000 Kč pokuta 250.000 Kč, to znamená, že se státní pokladna vzdala rozdílu 610.000 Kč. (Posl. Matzner [německy]: Premie!) Ano, premie. Bylo by zajímavé zvěděti - a to jest účelem - proč se stát tímto způsobem vzdal více než půl milionu. Táž lihovarnická firma, jejíž akcionáři jsou podle mých informací většinou cizinci, vyplácí 6 milionů Kč roční dividendy.

Jest zajisté ve veřejném zájmu poplatníků, abychom zvěděli, které pohnutky přiměly oddělení XVIII zemského finančního ředitelství, aby tak kapitálově silné akciové společnosti bylo tolik sleveno. Správcem oddělení XVIII zemského finančního ředitelství jest vládní rada dr Kohn, referentem finanční rada dr Bulíček. Na tomto případu jest zajímavé, že podloudný vývoz lihu asi 2 až 3 sudů po 300 litrech měsíčně mohl se prováděti dosti vytrvale a dosti pravidelně, nejméně 3 leta, při čemž příslušným lidem, kteří při tom byli zaměstnáni, bylo to dosti známou věcí, ale revidujícím kontrolním finančním orgánům zůstalo to však prý po leta utajeno. O této věci vědělo mnoho úředníků a dělníků firmy, jejichž jména znám. Dne 3. září 1931, když bylo udavateli vyplaceno 20.000 Kč, musil podepsati nejen potvrzení, že tyto peníze dostal, nýbrž i prohlášení, že souhlasí s těmito penězi jako s vyúčtovací částkou a že nečiní dalších nároků. Některý pán z ministerstva financí, dokonce snad pan ministr financí, musil se pobaviti, když četl takovéto zprávy o jednom svém zemském finančním ředitelství. Toto vynucené prohlášení pak dodatečně písemně odvolal ten, na němž bylo toto vyděračství spácháno, a znovu vznesl nárok na plnou třetinu důchodkové pokuty. Svrchu uvedená firma F. X. Brosche syn prohlásila svým úředníkům ve zúčtovací lhůtě jejich platu, že jim velmi citelně sníží plat. Toto opatření odůvodnila firma tím, že letos, jak se doslovně praví, měla naprosto nepředvídané výdaje, které znamenají pro obchod nenahraditelné ztráty. Proto mají býti škrtnuty mimořádné přídavky, jakož i ošacovací přídavek, vyplácené po leta úředníkům a zaměstnancům. Podle mých výpočtů činilo by obojí asi po 60.000 Kč, jak tyto mimořádné přídavky, tak také ošacovací přídavek. Tím by firma získala opět již 120.000 Kč. Tato firma, která může vypláceti akcionářům 6 milionů dividendy ročně, chce zřejmě tímto opatřením přesunouti důchodkovou pokutu na úředníky a zaměstnance. To jest přece strašlivá věc a budeme s napětím očekávati, zda se o tu věc bude náležitě zajímati, když již nikoliv parlament, tedy aspoň veřejnost. Tím jsme vyňali z nesčetných jiných případů jeden jako typický a předkládáme jej k veřejnému projednání, poněvadž tato věc pro veřejnost jest zajímavá. Uvážíme-li svrchu vylíčenou věc, uvážíme-li kritické finanční postavení státu, vyžaduje tato věc vysvětlení a objasnění. Proto jsem si dovolil podati dnes s příslušnými, k tomu se hodícími otázkami, naléhavou interpelaci panu ministrovi financí a bude míti zajisté příležitost zaujmouti stanovisko k této věci a dáti ji náležitě vyšetřiti a doufejme, že se nezahalí v mlčení a velmi brzy nám podá zprávu o bližším jejím stavu. Stát hledá příjmy hlavně u drobných a nejdrobnějších poplatníků. U drobného živnostníka, drobného zemědělce provádíte zájem až k vykrvácení. Pánové, měl jsem příležitost prozkoumati tuto věc odborně a jest do nebe volající, co si berní úřady - patří to do této kapitoly, mluvím dnes výjimečně dokonce k dennímu pořadu - co si berní úřady dovolují k poplatníkům. Chci vám přednésti jeden případ z prakse. Jeden zemědělec, který jest stíhán exekucí, že bojuje o nejprimitivnějším živobytí, podá podle § 276 daňového zákona návrh na odpis daní pro ohrožení existence. Tento návrh jest podán u berního úřadu ve Stříbře a nedopatřením jest dodán místo berní správě bernímu úřadu. Onen dopis leží plných 5 měsíců u berního úřadu, ačkoliv berní správa jest ve dveřích vedle. Nikdo z těch pánů, kteří tam sedí, nedal si tu práci, aby dopis, v němž jde o existenční otázku zemědělce, odevzdal, byť i jen do vedlejších dveří. Bylo k tomu třeba zakročení poslance - poněvadž i něco takového jest asi ještě politikou v této zemi, že se zakročuje - aby se onen dopis vůbec našel. Najde se a na mé zakročení jest odevzdán berní správě. Myslím, že nyní jest věc v pořádku. Trvá to půl roku, tři čtvrti roku a týž rolník přijde a znovu si stěžuje, že se ještě nic nestalo. Po 3/4 roku navštívím týž berní úřad a konstatuji, že dopis, který nedopatřením ležel půl roku u berního úřadu, ležel nyní 3/4 roku u berní správy a že ani tam nebyl vyřízen. Šel jsem k přednostovi úřadu a stěžoval jsem si. Dlouho to trvalo, než se věc vůbec našla, znovu jsem zakročoval. Není to pro berní správu nic jiného než průběžný spis. Věc třeba jen postoupiti zemskému finančnímu ředitelství v Praze, kde se teprve meritorně projedná. Zjistil jsem, že tato žádost, kterou podává podle jednoho paragrafu k zajištění své existence člověk, jehož existence jest ohrožena, po 5/4 roku neopustila ještě ani průběžný úřad stříbrské berní správy a stále ještě nedošla do Prahy. Pánové, můžeme skutečně ještě bráti vážně toto celé jednání v daňových věcech? Ale nehledě k tomu, zatím byla ovšem provedena exekuce u mnoha set jiných poplatníků, které znám z vlastní odborné činnosti a také u občana zde jmenovaného, byl zabaven dobytek a pravděpodobně ještě k tomu také žena, ale žádost o odpis, která jest odůvodněna podle zákona, která odpovídá smyslu zákona, stále ještě neodešla z tohoto Kašpárkového divadla. Jestliže se skutečně po této stránce neprovede nejostřejší kontrola nevyřízených spisů berních úřadů, nemají zde tyto finanční hračičky vůbec žádného smyslu a [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] účelu. Vůbec nelze mluviti o nějakém soustavném finančním hospodářství, o soustavném zdanění, o daňové základně, o berní knížce, o tom, že by obyvatelstvo vědělo, co vlastně má platiti, co jest dlužno. Upozorňuji na jiný případ, na nedoplatek dávky z majetku z roku 1920/1921, kdy byl předepsán nedoplatek 18.000 až 19.000 Kč a kde jest dnes rolník stíhán exekucí na 30.000 až 31.000 Kč. Až na tuto částku narostly již úroky. Mě by jen zajímalo, zda stát, je-li dlužníkem, platí rovněž tak strašlivě vysoké úroky. Kdyby tomu tak bylo, pak by musil každý vkladatel vídeňské poštovní spořitelny - abych se vrátil k dřívějšímu příkladu - dostati nyní již nejméně půl milionu. Nikdy jsem však neslyšel, že by stát, je-li sám dlužníkem, zaplatil řádný úrok, ale naopak to, že přírůstek úroků k dlužným předepsaným daním a soudním a exekučním poplatkům činí častokráte dvojnásobek předepsané částky a ve skutečnosti jest vlastně soustavným ničením hospodářské základny obyvatelstva, jak živnostníků, tak také zemědělců. Předpisy provádějí se co nejbezohledněji a také tak se vymáhají daně, a čím drobnější a slabší je občan ohrožený fiskem, tím ostřejší je zásah, čím větší je firma, tím jemnější je ruka a když jde dokonce o lihové miliony, tu zdá se býti ruka zvlášť ochotná a jemná.

Poněvadž mě přešla chuť přednášeti dále těmto slavným prázdným lavicím, předpokládám však přece, že se tisk aspoň poněkud zmocní těchto vývodů a na konec chci nepřítomnou vládu ještě na něco upozorniti, a domnívám se, že by všechny sudetské Němce velice zajímalo, kdyby vláda podala vysvětlení ještě v jedné věci, než bude odhlasován rozpočet. Pánové, dovolím si vás upozorniti na to, že u klatovského krajského soudu byl proveden proces podle zákona na ochranu republiky a že v tomto procesu podle zákona na ochranu republiky jistá neznámá veličina, která by nikdy za svého života nebyla bývala jmenována, kdyby byla neučinila právě onen výrok, jméno zamlčuji, poněvadž nestojí za to, aby bylo pojato do zpráv i této sněmovny, která několika osobám v Klatovech řekla, že naši pohraniční Němci jsou prasata a skopčáci. Státní zastupitelství uznalo za vhodné zahájiti proti tomuto člověku proces podle zákona na ochranu republiky. Ale slyšte a žasněte, klatovský soud osvobodil tohoto člověka s odůvodněním, že dospěl k přesvědčení, že tento výrok "Němci jsou prasata a skopčáci" není urážkou německého národa, že tím není rušeno pokojné soužití národů v tomto státě. Název prasata a skopčáci jest tedy název pro německou menšinu, jejž schválila I. instance státního zřízení, krajský soud. Nemyslete, že jako právník a advokát budu se pro tuto věc rozčilovati. Konstatuji pouze suše [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] že to proto není trestné, poněvadž tento výrok byl učiněn v českém území. Představte si to opačně, že nějaký Němec u krajského soudu v Chebu, v německém městě, jde a nadává Čechům prasata a zloději skopců a že chebský krajský soud - rovné právo pro všechny - rovněž konstatuje, že nadává-li se Čechům prasata a zloději skopců, není to urážka. Tím jsme se dostali šťastně do prasečího chlívku, v němž se můžeme v míru srovnati, aniž pokojné spolužití těchto prasat bylo rušeno. Nevím, co mám k tomu říci, ale právě zde napadá mi včerejší řeč kol. prof. Lukavského, neboť tento rozsudek zdá se býti dítětem jeho myšlenek. Není překvapující, že onen soud jest ve volebním kraji dr Lukavského, jeho nenávist jest všeobecně známa, projevil ji také zde opět, když podezříval a spílal Kulturnímu svazu a opakoval své obvyklé fráze, které již každému lezou z krku, poněvadž je dostatečně známe, které zde opět omílal a které mu pravděpodobně abych to tak řekl - poskytují kulturní uspokojení z uvedených názvů, trpěných podle soudního řádu. Abych uvedl vše, konstatuji, že státní zástupce dr Tauš podal proti tomuto rozsudku zmateční stížnost. Jsem zvědav, zda nás snad také nejvyšší soud tohoto státu prohlásí za prasata a skopčáky. Domnívám se však, že by bylo věcí ministra spravedlnosti, když již se stalo takovéto nedopatření u krajského soudu, a to ještě před odhlasováním rozpočtu, aby zde učinil prohlášení, nikoliv v tom smyslu, že by zaujal stanovisko k soudnímu řízení, jako právník vím, že prohlásí, že nemůže zasahovati do projednávaného řízení, ale v tom smyslu - takovéto prohlášení by mohl spíše učiniti pan předseda vlády Udržal - že aspoň ve sněmovně nejsou toho mínění, že jsme prasata a skopčáci. Nedovedu si představiti, že takové německé prase bude zdvihati ruku pro státní rozpočet, poněvadž jest to skutečně ostuda a nevím, zda klatovský soud přece jen neměl symbolicky a obrazně jisté oprávnění k tomuto potupnému názvu. Neučiní-li vláda k této ostudě prohlášení, domnívám se, že nelze od nás očekávati, že se pro tento státní rozpočet zdvihne ruka německého prasete a skopčáka. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava o státním rozpočtu na rok 1932 jest skončena.

Přerušuji projednávání pořadu a před ukončením schůze sděluji:

Dovolenou dal jsem na tento týden posl. Suroviakovi pro neodkladné zaměstnání.

Chorobou se omluvili: na 3 uplynulé schůze posl. Hokky; na 5 uplynulých schůzí posl. dr Jabloniczky.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Prokeš.

Došlo oznámení o změně ve výboru.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Do výboru soc.-politického vyslal klub poslanců čsl. strany nár. socialistické posl. Pechmanovou-Klosovou a Langra za posl. Bergmanna a Procházku.

Předseda: Mezi schůzí byly rozdány tištěné interpelace.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

1461. Interpelace:

I. posl. Koudelky, inž. Nečase, Bečko a soudr. předsedovi vlády o pomoci drobným přídělcům, kteří bez své viny octli se v nebezpečí hospodářské zkázy,

II. posl. Koudelky, inž. Nečase, Bečko a soudr. předsedovi vlády o knihování půdy, přidělené Státním pozemkovým úřadem tak zvaným zkráceným řízením,

III. posl. Seidla, Jurnečkové-Vorlové, Blatné, Kirpalové a soudr. min. financí o propouštění vdaných žen ze služeb finanční správy,

IV. posl. Štětky a soudr. min. zahraničních věcí a min. vnitra o brutálním postupu rumunských úřadů, čsl. konsulátu v Černovicích a čsl. pasových úřadů proti Františku Kubínovi a Aloisu Souškovi,

V. posl. Windirsche a druhů min. železnic o nepřístojnostech v dopravě na místní dráze Kadaň-Prunéřov-Kaštice.

VI. posl. Koudelky, inž. Nečase, Biňovce, Bečko a soudr. předsedovi vlády, min. zemědělství a min. soc. péče o libovolném rušení cukrovarských podniků kartelem cukerním,

VII. posl. Kleina a soudr. min. nár. obrany o potvrzování doby, odbyté podle zákona o válečných úkonech, žadatelům, uplatňujícím nárok na započtení této doby ve smyslu §u 176 p. z. č. 26/1929 Sb. z. a n., o podání dobrozdání,

VIII. posl. Štětky a soudr. min. soc. péče o případu dělníka Václava Rejmana z Dolního Bousova s okresní nemocenskou pojišťovnou v Jičíně,

IX. posl. dr Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty o zřízení české státní mateřské školy v Suniperku v okrese chomutovském,

X. posl. Polívku, Hrušovského a druhov min. verejných prác vo veci nehospodárneho jednania technického oddelenia okresného úradu v Rožnave,

XI. posl. Stejskala, Šeby a druhů min. zemědělství o nesprávném rozdělení státního příspěvku občanům obce Úhlejova, okres Nová Paka, postiženým krupobitím,

XII. posl. Malého, Richtra, Langra, dr Stránského, B. Procházky a druhů min. železnic o zrušení výrobny jízdenek v Brně,

XIII. posl. Stejskala, Šeby a druhů min. zemědělství o nesprávném a nespravedlivém rozdílení podpor na Miletínsku mezi rolníky postižené živelní pohromou,

XIV. posl. Polacha, F. Svobody a soudr. min. železnic o zrušení tiskárny železničních jízdenek v Brně,

XV. posl. dr Staňka, Mašaty, Berana, dr Zadiny, Petroviče, Ščereckého a druhů vládě o těžké krisi našeho dobytkářství,

XVI. posl. Seidla, Husnaje a soudr. min. nár. obrany o přídělu bytů ve státních obytných domech na Podkarpatské Rusi civilním zaměstnancům vojenské správy,

XVII. posl. Seidla, Chalupy a soudr. min. pošt a telegrafů o řádném vybavení poštovního úřadu Poprad 1,

XVIII. posl. Seidla, Staňka a soudr. min. zahraničních věcí o úpravě zařizovacích příspěvků,

XIX. posl. Seidla, Husnaje a soudr. min. financí o dodatečném zdanění diet občanských zaměstnanců vojenské správy na Podkarpatské Rusi,

XX. posl. Seidla, Bendy a soudr. min. vnitra o rozšíření systemisovaných míst kancelářských úředníků v obvodu zemských úřadů v Brně a Bratislavě,

XXI. posl. Seidla, Bendy, Husnaje a soudr. min. vnitra o zápočtu služeb župních pro nárok a výměr pensijních požitků kancelářských zaměstnanců převzatých ze služeb župních do služeb státních.

Předseda: Mezi schůzí byl rozdán tištěný Zápis o 146. schůzi posl. sněmovny, proti němuž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Výboru imunitnímu přikázal jsem žádost.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Žádost okr. soudu v Trnavě ze dne 12. listopadu 1931, č. Nt 293/31, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 27. listopadu 1931, č. 10931/31, za souhlas s trest. stíháním posl. Vallo pro přečin urážky na cti podle §u 2 zák. čl. XLI z r. 1914 (č. 416-III).

Předseda (zvoní): Posl. Kubač a Śliwka pronesli ve svých řečích v dnešní 153. schůzi sněmovny výroky ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé, posl. Babel výroky ohrožující bezpečnost státu a posl. Štětka výroky hrubě urážlivé.

Předsednictvo se usneslo podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučiti výroky ty z těsnopisecké zprávy o této schůzi.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala zítra ve čtvrtek dne 3. prosince 1931 o 10. hod. dopol. s

Nevyřízené odstavce 153. schůze.

Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Námitky nebyly.)

Není jich. Návrh můj jest přijat.

Končím schůzi.