Tento proces, že masy poznávají pravý obličej falešných vůdců, pokračuje rychle i u nás ve Slezsku a sociálně demokratické iluse padají bez návratu. Poslední frývaldovské krveprolití odhalilo mrtvolné obličeje sociálně fašistických a buržoasních vrahů a každý nový den života přináší nové, stále četnější příklady zániku soc. demokratických ilusí, vzrůstu nedůvěry k soc. demokratickým vůdcům a násilné radikalisace středních mas. Poslední slezské volby do obcí, jako rovněž i do jiných institucí ukazují to jasně a nezvratně. Zvláště volby v třinecké železné huti, volby závodního výboru, byly hromadnou demonstrací spontánní nedůvěry k sociálfašistům a fašistům a zároveň důkazem důvěry a ohnivého zápalu k boji pod komunistickými prapory mezinárodního proletariátu proti mezinárodnímu zpátečnictví a zradě, proti vládní politice P. S. P. R. a lidovců.

Volby do obcí, při nichž získala P. S. P. R. málo hlasů a mandátů, tudíž volby v Třinci, v tomto panství P. S. P. R., jsou rozsudkem smrti pro politiku jejich vůdců Chobota et consortes. Ale zároveň jsou znamením, že hrozí přeskupení sociální reakce od P. S. P. R. pod křídla zřejmého fašismu. Poměry, které panují od jisté doby ve Slezsku, jsou nesnesitelné. V okolí Třince, Těšína, Fryštátu a v uhelné pánvi šíří se nezaměstnanost, jen omezené zaměstnání, drahota a tím bída a nouze, která dospívá svého vrcholu jak na venkově, tak i v průmyslových místech. Posl. Chobot, který má milionový majetek a trojí měsíční plat přes 10.000 Kč, říká, lísaje se vládě, že nyní jest již ve Slezsku mnohem lépe. Jaká to lež a pokrytectví! Ve Slezsku jest stále hůře, a on tvrdí, že jest stále lépe.

V třineckých hutích vykořisťování bylo soustavou Pleninga vyšroubováno do nebetyčné výše se živou a přímou pomocí reformistické organisace a jednotlivých činitelů P. S. P. R. - pleningovců. Bezplatné dovolené jsou ranou pro obyvatele Třince. Dva týdny dovolené a týden práce u zeleného kádru, při čemž často měsíční plat dosahuje 96 až 120 Kč.

Ředitelství ještě více znásilňuje. Chce jim vzíti roční lístky, tak zvané "Jahreskarty", které jim platilo od r. 1919. Nechce je již více platiti. Ztráta pro každého dělníka, jezdícího z Jablunkova, Bystřice, Těšína, Ropice, činila by 300 až 400 Kč ročně. Jest to útok, který elektrisuje všechny, a důkazem toho jsou poslední bouřlivé demonstrace a úterní schůze tisícihlavých zástupů hutníků u Podešvy. Dělníci jsou odhodláni zahájiti boj na život a na smrt k obraně svých požadavků a toho, co dříve dobyli. Volají k pánům: Nezahrávejte si s námi!

Okolí Těšína se sty nezaměstnaných dřevařských dělníků od firmy Thonet Mundus a stavebních dělníků jest mořem nezaměstnaných, jichž nechtějí podporovati ani obce, ani gentská soustava. Lid žádá chleba nebo práci. Nedostane-li toho, půjde do boje a dobude si své právo nikoliv po dobrém, nýbrž po zlém. Ne prosbami a skuhráním, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] půjdeme na kapitalisty a vybojujeme si, čeho potřebujeme. Tak volá nyní lid; všechny prosby zklamaly.

V okolí Karvinné a Fryštátu jest strašná nouze. Situace v dělnických koloniích, zvláště u Larische a v koloniích fryštáckých hutí jest taková, že tam vládne přímo hlad a nedostatečná výživa celých dělnických rodin. Průměrný plat zaměstnaného horníka činí 100 až 150 Kč za dva týdny a často jen 50 až 60 Kč. Dluhy a s nimi exekuce šíleně rostou. Zoufalství a zároveň odhodlanost k boji vzrůstá. Potvrzují to boje žen proti zneužitím v dolech a svátečním směnám, jakož i bouřlivé demonstrace solidarity s frývaldovskými soudruhy proti vraždění dělníků.

Výpomoci pro tyto rodiny trpící nedostatečnou výživou jest rychle třeba. Hrozí-li hlad zaměstnaným, pak tím hůře nezaměstnaným. Není topiva, není potravin, nedostatek výpomocí působí, že děti a rodiče jdou žebrati. Nyní k nám hromadně přicházejí horníci vypovězení z Belgie a Holandska jako nezaměstnaní. Školní děti bez jídla a obuvi hrozí stávkou, poněvadž nemají oděvu a jídla. Úřady a obce nechtějí vypláceti podpory nezaměstnaným, nemajícím státní příslušnosti. Lid kategoricky žádá od vlády, aby všichni dostali, čeho je zapotřebí k živobytí a nezaměstnaní a částečně zaměstnaní úplnou podporu peněžní nebo naturální.

Parcelace polí v našich krajinách to jest výsměch zákonům republiky. V Ráji, Darkově, Loukách atd. přikročilo se konečně ke dlouho slibované parcelaci panských (Larischových) pozemků. Půdu dostali ti, kteří si jí nezasloužili. Dobří členové Matice, vlastenci, boháči agrárníci dostali mnoho půdy. V takovém Darkově šlo několik protestů až do Olomouce. Ze 300 uchazečů dostalo svůj příděl sotva několik desítek. A to ještě tam, kde je vody po kolena nebo pustina, tam se to dalo "zatracenému" Polákovi nebo člověku bez protekce. Co bylo lepší, to se dalo "Slimtokům".

Na každém kroku se zanedbává zdejší chudý živel a boháči a protežovaní, lidu cizí, dostávají hojnou náhradu za svou loyalitu. Lid nemá důvěry ani k zákonům, ani k vládě, ani k jejím náhončím. Kdo si ještě troufá hlasovati pro vládu, chváliti a tvrditi, že se něco napravilo a že jest lépe, ten jest zrádcem zdejšího lidu a náhončím pánů. Rolníci a drobní zemědělci společně s proletariátem mají toho již dosti a kráčejí vstříc rozhodné bitvě jak s vládou uchvatitelů, tak i s jejím sociálfašistickým polským náhončím ve sněmovně, Chobotem. Trest vás nemine!

Polští vládní poslanci schválili daňové zákony, které z polského řemeslníka a sedláka vydírají poslední peníze, polští poslanci povolují zároveň peníze aparát, na exekutory, na výběrčí a rozhodčí soudy, které zdejší lid vyděďují a vyvlastňují a posílají ho s mošnou na žebrotu. Ale zdánlivě předstírají lidu, že ho litují.

Pravým bičem na nouzi chalupníků a drobných rolníků jest zákon o povinném vydržování plemenných býků na útraty chudiny, zákon, že se za každý zabitý kus dobytka pro vlastní užitek musí platiti dávka, konečně zákon o ochraně pracovního trhu proti tisícům nepříslušníků, kteří musejí platiti polským konsulátům po 200 až 400 Kč za cestovní pasy; komasace polí a placení obecních dávek, toto ohromné břemeno, bylo uvaleno na bedra lidu zákony, pro něž ve sněmovně hlasovali jejich vlastní vládní poslanci. Lid se mobilisuje k boji proti těmto paragrafům a prohlašuje, že nebude platiti daně, dokud tyto paragrafy nebudou zrušeny.

Polští vládní poslanci šli do vlády pod podmínkou, že budou splněny požadavky slezského lidu. Ale ani jedna podmínka nebyla splněna. Polští vládní poslanci přes to dále slouží vládě.

Když již v oboru hospodářském zbankrotovala vládní politika na celé čáře, pak tím více a tím důrazněji dlužno to zaznamenati pokud jde o národně osvětová práva. Z četných otázek méně nebo více závažných zasluhuje pozornosti věc soupisu lidu, příslušnosti státní polské menšiny ve Slezsku a polského školství.

Tak udílení československého státního občanství tisícům polských žadatelů, polských občanů, setkává se s ohromnými překážkami vládních a nevládních činitelů. Dříve, když byl jen jeden vládní polský poslanec, vymlouvali se, že jest příliš slabý a nyní, když jsou dva, nejen není viditelné žádné zlepšení, ale spíše poměrně k potřebám snížil se počet těch, kdož dostávají státní občanství Československé republiky. Vláda nesplnila svého slibu, ale polští vládní poslanci přes to slouží do roztrhání, čímž ještě více zesměšňují a zeslabují sílu odporu a ochrany polské menšiny.

V polském školství se nic nezměnilo. Ani jedna soukromá škola, ba ani polské reálné gymnasium v Orlové nebylo zestátněno s křivdou pro děti i učitele, a Chobot se chlubí, že se to napravilo. Žádáme, aby tyto školy na Těšínsku byly ihned zestátněny.

Věc sčítání lidu stala se mezinárodní ostudou, který ničivé způsoby vynucování českých ústředních, šovinistických úřadů dovedl až k vrcholu zločinné dokonalosti. S hlediska celé republiky a jejích mocenských zájmů jest to věc zdánlivě nepatrná, ve které jde o 40.000 až 50.000 polských občanů v Československé republice, násilím, podvodem a slibem lepšího místa přepsaných za Čechy.

A přece vláda dopustila se k těmto svým otrockým poslancům tak surového činu, jakého snad by nesnesl žádný jiný tlustokožný vládní poslanec, leda Chobot. Přikázala podřízeným úřadům, aby méně uvědomělé nebo závislé nebo také bázlivé Poláky zapisovaly v rubrice "národnost" jako Slezáky nebo Čechy, čímž vyvrcholila svůj dlouholetý poměr k polským poslaneckým patolízalům a polskou národní menšinu připravila o několik desítek tisíc občanů, které ukradla pro národnost českou. Byly tam zjištěny násilí, podvody a vyděračství.

Polské národní menšině stala se strašná křivda. Byla snížena její poměrná váha, byla navenek zeslabena, neboť byla okradena o četné věci, které jí patřily z titulu její početní síly, vlastně početního umělého zeslabení. Polská buržoasie spolkla tuto sčítací pilulku bez velkého reptání a byla by na to zapomněla, kdyby dělnický lid nebyl dal znamení k boji pod vedením KSČ. Dohnáni svými lidmi a námi k odporu, počali protestovati, sebrali dokonce obšírný materiál ilustrující trýznění, vydírání, hrozby a zneužití při sčítání lidu českými komisaři na polské menšině spáchané, domáhali se nápravy od ústředních úřadů, ministerstev a v opačném případě hrozili bojem, to znamená, že přejdou k oposici atd. "Prawo Ludu", Buzkův orgán, výslovně to napsalo.

Přišla odpověď ministra na memorandum a výtky týkající se sčítání. Nebyla to odpověď. Bylo-li sčítání lidu cynickým výsměchem polské menšiny, odpověď na polské memorandum byla, jest a zůstane políčkem ani ne tak celé menšině polské, jako surovým úderem do tlamy, přes hlavu a kopnutím polských vládních poslanců. Odpověď vlády zastoupené ministrem na adresu polských vládních poslanců není nějakou soukromou listinou, nýbrž listinou, která jest kontrasignována nejvyšším úředníkem ve státě: ministrem vnitra. Jest to tedy spis velkého politického významu a historický dokument.

Dokument ten zůstane navždy hanbou polské otrocké vládní politiky a skvrnou na listě národnostního útisku v republice Československé, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Pan ministr prostě povídá, že to, co polští vládní poslanci troufali si mu předložiti jako pravdu, naprosto není pravda. Pan ministr dal to "vyšetřiti" četníkům, náhončím kriminálů, policii tajné a uniformované; ta zjistila, že sčítání bylo provedeno správně a pan ministr vlády republiky věří četnickým zprávám a udáním exponentů Matice ve vládě, souhlasí s jejich vývody a odmítá všechny výtky polských poslanců jako neodůvodněné.

Ministr vnitra dává "za pravdu" četníkům a nikoliv polským vládním poslancům. Vládní ministr praví, že četníci, policie a špiclové mluví pravdu a polští vládní poslanci neuvádějí pravdu, čili že lhou. Mimochodem nazval polské poslance lháři a četníky povznesl v této listině k důstojenství obhájců pravdy před podvodnými poslanci. A ti, kdož si Polákům v memorandu stěžovali, jsou nyní ještě trýzněni a pronásledováni.

Z věrohodného pramene se dovídám, že tato odpověď, ještě než byla vyhlášena a uveřejněna nebo doručena, byla předmětem rozprav s klubem českých sociálních demokratů. A klub českých soc. demokratů souhlasil s takovou odpovědí ministra. Jest to nový důkaz, že česká sociální demokracie se souhlasem a schválením P. S. P. R. a jejího poslance potírá polskou menšinu, hájí fašismus a počešťování stejně jako národně demokratičtí fašisté.

Způsob, jakým byl ve Slezsku proveden soupis lidu, jak odpověděl ministr čili vláda na žaloby a nářky polských poslanců, jest všeobecným zhroucením polské vládní politiky v Československé republice. Jest to především potvrzení naší dávné zásady, že proti této vládě dlužno na každém kroku bojovati jako proti škodlivé a nebezpečné pro další existenci polské menšiny v českém Slezsku.

To se na příkladě sčítání lidu a oficiální odpovědi ministrovy zjistilo tak důkladně a matematicky výrazně, že již není zapotřebí více příkladů. Politika komunistická, politika oposice, boje proti škodlivé vládní polské politice ukázala se jedině pravdivou a dobrou, tudíž prozíravou. Dějiny vydaly nám vysvědčení dospělosti, které vydrželo nejtěžší zkoušku.

S druhé strany politika vládních poslanců a zvláště Chobota, neboť dr Buzek jest osobně proti ponižující loyalitě, jest politikou škodlivou, poněvadž podporuje vládu a ministry, kteří vydávají tak hanebné sčítací nařízení a ještě horší odpovědi, působící křivdu a ohrožující základ života a další existenci polské menšiny v Československé republice. Jest to porážka a úpadek polské vládní politiky.

Sčítání připravila celá vláda, tedy i 7 sociálfašistických ministrů. Za sčítání jest tedy odpovědná celá vláda. Tuto vládu podporuje hospitant sociální demokracie Chobota jak se zdá, ještě i dr Buzek - tento sice nerad - čili podporují ty, kteří škodí, křivdí dělnickému a rolnickému lidu v jeho kulturně národních a hospodářských právech a ubíjejí jej. Chobot páše strašný zločin a zradu, když hlasuje pro vládu, která sčítání padělala.

Nyní nastává hlasování o rozpočtu. Jménem svým a klubu KSČ. prohlašuji, že nikdy nepřijmeme ani neuznáme buržoasního sčítání a tím méně sčítání této fašistické a sociálfašistické vlády. Celý polský dělnický a rolnický lid jest pln rozhořčení na toto násilí při sčítání a ještě více na cynickou odpověď, týkající se sčítání lidu. Polský lid rozhodně odsuzuje ty, kdož tuto vládu podporují a pro ni hlasují. Válečné dunění přechází od vesnice k vesnici a rychle probudí ještě poslední stoupence spolupráce s vládou, zmobilisuje je proti škůdcům a těm, kdož pod pláštěm zdánlivé obrany tohoto lidu tento lid prodávají, těmto nepřátelům tajně slouží a nabízejí jim pomoc.

Zde není žádného kompromisu a nemůže býti. A když se zde se zřetelem na tak hanebnou ostudu a křivdu polské menšiny najdou poslanci, a to polští, kteří budou míti odvahu tuto vládu podporovati, bude to neslýchaná zrada, nesmazatelná hanba. Musí tedy nastoupiti konečné vyúčtování a spor s nimi. Chobot a dr Buzek musejí vystoupiti z vládní většiny, musejí bojovati se škůdci, chtějí-li si zachovati důvěru lidu. Zůstanou-li déle v koalici, v jednom klubu a v jedné vládě se škůdci, stanou se společníky této křivdy a těchto zneužití. A lid se vyrovná s takovými pomocníky a společníky, kteří byli zvoleni k jeho obraně, a místo toho tam pracují ke zkáze svých voličů. Pravou lží a hanebným paškvilem jest Chobotovo tvrzení, že ústřední vláda jest dobrá a že proto pro ni hlasuje. Nyní se však ukazuje jako na dlani, že tato ministerstva a ústřední úřady falešným sčítáním lidu a odpověďmi ničí a ubíjejí v zásadních věcech a otázkách existenci polského lidu. Ministrova odpověď potvrdila, co vykázalo již sčítání, totiž, že ústřední úřady jsou rovněž více méně škodlivé a nepřátelské polské menšině jako místní a že lhali ti, kdož jako Chobot ve svých řečích tvrdili, že ústřední úřady jsou pro nás dobré.

Nyní již Chobot nebude moci tak lháti o dobrotě ústředních úřadů. Uvidíme, zdali se zřetelem na to ještě půjde s touto ústřední vládou. Jste, pánové, u stěny, u zdi, vydáni všanc výstřelům veřejného mínění. Jeden váš krok k nepříteli, jedna vaše služba mu vykonaná, a důvěra lidu, jdoucího ještě za vámi, bude navždy ztracena. Čím dříve se to stane, tím lépe. Věřím, že člověk, který již měnil národnost a politické přesvědčení jako horal onuce, bral peníze, odkud se dalo, jen aby vyhověl mamonu; věřím, že takový člověk bude i bez důvěry lidu sloužiti, aby dosáhl osobního zisku a uspokojil chorobnou ctižádost na škodu pro lid a voliče. Ale s takovými vyvrheli a škůdci dlužno bojovati až do poslední chvíle a konce.

S této tribuny vyzývám jménem potlačeného polského lidu všechny poctivé lidi do boje o nové sčítání lidu, do boje s úřadem sčítacích padělatelů a do boje s úředním polským zrádcem. Na křivdy, které vláda spáchala při sčítání, na ožebračení rolnického lidu exekucemi a daněmi, na zkázu dělnického lidu zavíráním továren a nezaměstnaností, odpovíme nikoliv loyalitou, nikoliv psí, otrockou dohodou a nízkým patolízalstvím, nýbrž bezohledným bojem, oposicí všech potlačených, bojem proti buržoasii až k vítězství. Prohlašuji kategoricky, že já a celý náš klub na protest proti našim křivdám hlasujeme proti vládnímu rozpočtu, proti prohlášení předsedy vlády, proti střílení do lidu, a budeme hlasovati pro provedení komunistického plánu, jak se postarati o chléb a práci: odebrati bohatství bohatým a dáti chudým.

Konečně dovolte mi, soudruzi, že s této československé tribuny upozorním celý proletariát Československé republiky na strašlivé scény hrozného bílého teroru, řádícího jako mor a cholera po polských vesnicích a městech fašistického Polska, zvláště v polských kase matech. Jako u nás ve Frývaldově, tak také tam v "demokracii" bílého socialisty Piłsudského a Daszynského leje se proudem krev dělníků a nezaměstnaných. Zajatci kapitálu, političtí vězňové pod strašnou kázní nového vězeňského režimu, stokrát horšího než carský režim, mají býti fysicky vyhubeni.

Množství procesů pro "vlastizradu" provokuje defensiva; krvavá gilotina náhlých soudů spolu se skutečným výjimečným stavem v Polsku slaví triumfy. Posledně padlo katovou rukou 7 běloruských sedláků, obžalovaných ze špionáže ve prospěch SSSR. Víme, že v Polsku každé slovo ve prospěch SSSR. znamená u fašistů špionáž a vlastizradu. Tak hanebně pracuje fašistická justice. To volá o pomstu do nebes.

Pánové! Vládní diktatura ve fašistickém Polsku chce udusiti revoluční hnutí dělníků a sedláků, kteří lámou železný kruh fašistického režimu a podkopávají základy diktatury. Bouří se ujařmené národní menšiny Ukrajinců, Bělorusů, protesty hřmějí ve vězeních a na ulicích polských měst. Na vlnu revolučních bojů Pilsudski odpovídá vlnou potlačování a krvavého teroru, střílením do demonstrantů, dlouholetými rozsudky.

Fašistická diktatura nepřestává na tom. Fašismus pokračuje ve své třídní mstě i ve svých kasematech, chtěje zajatce kapitálu tělesně a mravně zničiti a zlomiti. Loňský a letošní rok byly všeobecně ve znamení dalšího zesíleného útoku státních úřadů na dosavadní práva a výsady politických vězňů. Všeobecnou tendencí těchto útoků jest: postupné a soustavné úsilí o postavení práv politických vězňů na roveň s kriminálními vězni tím, že se politickým vězňům odnímají jejich dosavadní práva, co spolu se zavedeným výjimečným stavem v Polsku působí pravé peklo a proměňuje Polsko ve hřbitov.

Političtí vězňové mají ve věznicích svou zvláštní organisaci, tak zvanou komunu politických vězňů, která obsahuje souhrn věcí spojených se životem všech politických vězňů ve vězení: společné vyřizování sporů povstalých s vězeňskou správou, rozdílení potravin mezi vězně, rozdělování novin a knih, vyučování atd. Zástupcem komuny jest tak zvaný starosta, který obyčejně vyřizuje s vězeňskými úřady všechny věci, týkající se všech politických vězňů. Boj s komunou politických vězňů byl zahájen bojem s institucí starostů a delegátů. Dne 18. června t. r. byli z trestního vězení v Grudziadzu za trest odvezeni do vězení ve Wronkach Zander a Szczepanowski, jen proto, že byli starosty.

Dříve političtí vězňové tvořili oficiálně potravinovou komunu, to znamená, že hospodář všech politických vězňů odebíral buď přímo z vězeňské kanceláře všechny zásilky politických vězňů, nebo také se souhlasem vězeňských úřadů od jednotlivých vězňů všechny potraviny, které dostávali volně a potom je rozděloval mezi všechny politické vězně. Nyní začal se boj s komunami oddílů. Dlužno poznamenati, že vězeňská strava jest všeobecně velmi špatná a nepostačuje. Poslední dobou pro krisi byl snížen rovněž příděl potravin ve vězeních. Ve vězení v Lublině byly již zrušeny kousky masa, které vězňové jednou týdně dostávali.

Další etapou boje s komunou jest prováděné rozdělování politických vězňů. Skoro ve všech vězeních byli vězňové rozděleni na Židy, Bělorusy, Ukrajince a Poláky. Mimo to byly utvořeny ještě skupiny inteligence a dělníků.

Poslední dobou bylo zavedeno velmi důležité omezení psacího materiálu. Všeobecně v četných vězeních politický vězeň má právo míti jen jeden sešit a jedno péro. Jiné věci se ukládají do vězeňského depositu tohoto vězně. Mimo to toto nařízení zbavuje úplně psacích potřeb ty politické vězně, kterým hmotný stav nedovoluje koupiti si ani sešit a jimž nikdo tohoto sešitu dáti nemůže.

Nyní vězeňské úřady začínají zkracovati dobu procházky. Ve Wronkách, v Grudziadzu, v Rawiczi atd. místo dřívějších 2 hodin procházky poskytují jen 1 hodiny, a to jen jedenkrát. Kromě toho vězňové na procházce mohou choditi jen v párech, nesmějí rozmlouvati, zastavovati se, sedati, aby si odpočinuli atd.

Všeobecně političtí vězňové s výjimkou několika vězení (Wronki a jiná) nosí vlastní šaty, ale používají vězeňského prádla. Političtí vězňové bojují o právo nositi vlastní šaty proto, že je to také ve vězení odlišuje na venek od kriminálních vězňů. Vězeňské úřady usilují donutiti politické vězně, aby nosili vězeňské šaty.

Lékařská pomoc jest minimální. Když i lékař předepíše vězni nějaký lék, vězeň stejně ho nedostane.

Týrání politických vězňů policejními úřady v defensivách, úřady vězeňskými a prokurátorskými přestalo býti sporadickým případem a proměnilo se v celý systém. V některých vězeních srážky začínají se tím, že se od politických vězňů žádá, aby stáli v pozoru před vězeňskými úředníky, smekali klobouky na procházce, když jde kolem inspektor nebo přednosta vězení, nebo aby se hlásili v celách, když je navštíví přednosta nebo inspektor. Jest zřejmo, že političtí vězňové nechtějí se podrobiti těmto nařízením, a proto jsou všelijak trestáni. V Piotrkově Tryb. jen proto, že se nepodrobili tomuto nařízení vězeňských úřadů, političtí vězňové skoro půl roku byli zbaveni knih, psacích potřeb, přídělů volně dostávaných atd.

Toto neustálé trýznění a tak strašné zneužívání trestní soustavy jest příčinou, že spory a hádky ve vězeních se čím dále tím více rozšiřují. Spolu s tím vzrůstá také počet hladovek politických vězňů. Tyto hladovky jsou potlačovány velmi surově. Loni koncem června Leonard Widomski zemřel po 6denní hladovce před svým soudním přelíčením. Loni v listopadu v době hladovky při umělém krmení ve vězení byla vymknuta ruka bývalému poslanci Pavlu Krynczykovi a v téže době ve Vilně na Lukiškách v době hladovky při umělém krmení vězeňský dozorce koleny tiskl ruce Kateřiny Szabłowské, která byla tehdy těhotná, a pak ji kopnutím shodil na podlahu. Vězeňské úřady terorem, represaliemi a týráním politických vězňů chtějí je donutiti k poddajnosti a v právech je postaviti na roveň s vězni kriminálními. Kromě soudních vězení jsou ještě žaláře u vyšetřovacích úřadů v nichž situace vězňů bývá často ještě horší.

Boj proti bílému teroru a vězeňskému režimu na ochranu revolucionářů vytržených z řad bojujících jest obranou bojující dělnické třídy v Polsku. Jest úkolem revolučních organisací ve všech kapitalistických zemích, kde bílý teror rovněž slaví své orgie, aby solidárně vystoupily v obraně politických vězňů v Polsku, spojujíce tuto kampaň se svými každodenními boji proti fašismu a sociálfašismu a aby ve společných bojích zesilovaly svazky mezinárodní solidarity. I československý proletariát vystoupí na obranu svých polských bratří v polských kasematech. Ohromné demonstrace v Brně-Julianově, v Praze na Žofíně, v Moravské Ostravě, v Novém Jičíně na Moravě, v Karvinné, Třinci, před branami hutí v Bohumíně a dolů ostravsko-karvinského revíru na obranu polských vězňů, proti novému vězeňskému režimu v Polsku - a rozumí se proti stejnému režimu v Československé republice - důrazně prokázaly živelný pud československého proletariátu k pomoci a solidárnímu boji na obranu ztrýzněných polských a ukrajinských bratří. Hanba fašismu Pilsudského!

Pryč s fašistickými katy a sociálně fašistickými náhončími! Taková hesla a výkřiky letěly a letí s demonstrací českých měst na adresu polského a mezinárodního fašismu. Telegramy protestů sypaly se jako krupobití na hlavy polských konsulů a vyslanectví v Praze. Tento boj musí pokračovati až k vítězství nad fašismem. Polským soudruhům v kasematech a na svobodě čest! (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má p. posl. Ščerecký.

Posl. Ščerecký (rusky): Slavná sněmovno! Při velké rozpravě zvláště o kapitole ministerstva zemědělství musím prohlásiti, že ona neprojevuje naději, že se zlepší katastrofální hospodářská situace na Podkarpatské Rusi. Podkarpatská Rus v této chvíli prožívá neslýchanou bídu ve všech hospodářských odvětvích. Poněvadž Podkarpatská Rus jest zemí zemědělství a lesního průmyslu, světová hospodářská krise dosáhla svého vrcholu v této nejvzdálenější zemi naší milé republiky.

Velmi mnoho řečníků účastnilo se rozpravy o rozpočtu na rok 1932, ale Podkarpatskou Pusí, jako zemí, ničenou nátlakem světové hospodářské krise, nikdo se zvláště nezabýval. Krise, která postihla Podkarpatskou Rus, není již krisí, nýbrž skutečnou hospodářskou pohromou. Jménem tohoto chudého, ale dobrosrdečného a státotvorného karpatoruského obyvatelstva, které mám čest zastupovati, prosím zde slavnou sněmovnu a vládu Československé republiky, aby nám poskytly pomoc v poslední chvíli a zachránily od úplné zkázy aspoň to, co žije na Podkarpatské Rusi, a aby neprodleně přistoupily k odstranění hospodářské krise na Podkarpatské Rusi, k těmto věcem:

Vláda musí přikročiti k úpravě dovozu dobytka z ciziny a tím zachrániti cenu podkarpatoruského dobytka, jediného pramene peněz karpatoruského zemědělce.

Ministerstvo železnic musí na Podkarpatské Rusi a východním Slovensku snížiti o 50% železniční sazby pro dovoz do historických zemí dobytka a jiných výrobků, které se tam vyrábějí a které určují ohromnou část hospodářské krise.

Ministerstvo financí musí neprodleně zastaviti daňové exekuce, které se neslýchaným způsobem vykonávají proti chudému zemědělskému obyvatelstvu a odepsati staré daně z let 1921, 1922 a 1923.

Ministerská rada nechť udělí Podkarpatské Rusi nejméně 30 mil. Kč bezúročné půjčky na 5 let a to tak, aby zemědělské pokladny převzaly a zaplatily dluhy za drobné zemědělce, zadlužené v bankách na vysoké úroky, na 12 až 14%.

Ministerstvo zemědělství nechť udělí pokud možno nejvíce peněz Podkarpatské Rusi na úpravu řek, melioraci mokrých pozemků a opravu vicinálních a okresních silnic, kde si nezaměstnané karpatoruské obyvatelstvo vydělá kus chleba a drobní zemědělci tím zachrání svůj poslední kousek půdy, který jim často sebere voda.

Ministerstvo zemědělství nechť vypracuje novelisaci honebního zákona a co nejrychleji nechť jej předloží sněmovně, čímž zachrání poslední kus chleba karpatoruským zemědělcům, aby zvláště v horních částích Verchoviny nebyl zničen divokými kanci.

Ministerstvo soc. péče nechť se postará, aby pro verchovinskou část, t. j. severní část Podkarpatské Rusi bylo dovezeno 50 až 60 vagonů laciné kukuřice a aby byla rozdána horskému hladovějícímu obyvatelstvu nikoliv zdarma, nýbrž za práci, kterou budou verchovinci vykonávati na našich vicinálních a okresních silnicích nebo na úpravě řek a melioracích půdy.