Byla by zde ještě řada dalších námitek v tomto ohledu, nemohu se o nich šířiti. Říkám jen tolik, že tato změna napravo způsobila by pravou revoluci mezi venkovským lidem v otázce obsluhy potahů i povozů a proto prosím, aby i tuto naši věc - fedrovati tuto věc nalevo, vzal pan ministr zahraniční za svou a plně se za ni postavil. (Veselost.)

Vážení pánové. Končím a vracím se k úvodu svého projevu. Uznáváme vážnou a velmi těžkou situaci státu způsobenou světovými poměry. My zemědělci pocítili jsme první a cítíme dvojnásobně nepřízeň těchto poměrů. Víme, že i na jiné dnešní krise tíživě doléhá, víme, že je nutno přinášeti oběti. Ale žádáme jedno: aby totiž tyto oběti požadovány byly úměrně ode všech vrstev obyvatelstva tohoto našeho státu, neboť jen tímto spravedlivým a nestranným postupem zabezpečíme svoji budoucnost. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Babel.

Posl. Babel (německy): Československá vláda odvážila se v posledních dnech podstatně snížiti bez toho nepatrný vánoční příspěvek státních a veřejných zaměstnanců.

Jestliže se jí nepodařilo tak zvaný 13. plat zrušiti úplně, stalo se to zásluhou státních a veřejných zaměstnanců samých. Spontánně postavili se v mohutných protestních projevech proti zločinnému útoku a především proti svým vlastním sociálfašistickým vůdcům, kteří doporučovali státním a veřejným zaměstnancům, aby tento hanebný atentát spolkli bez odporu.

Ještě daleko větší útok na platy a práva státních a veřejných zaměstnanců, jakož i na veškeré pracující obyvatelstvo skrývá se za číslicemi příjmů a výdajů státního rozpočtu na rok 1932. Československá republika, která se stejně jako všechny ostatní kapitalistické státy, octla zničující hospodářskou krisí v neobyčejně tísnivém stavu, k tomu podle mírové smlouvy dostala při křtu kmotrovský dárek 37 miliard Kč dluhů, jako kapitalistický stát snaží se logicky překonati krisi na útraty pracujících lidí.

Všechna optimistická proroctví předsedy vlády Udržala a ministra financí Trapla při skončení rozpočtové rozpravy v rozpočtovém výboru jsou povzbuzováním obyvatelstva, aby doufalo, tak asi jako se lékař snaží potěšiti příbuzné umírajícího.

Nejlepším měřítkem pro hloubku krise jest dopravnictví ve světle statistických čísel.

Největší československý podnikatel, československé státní dráhy, jejichž věcná hodnota se odhaduje na 16.8 miliard, řítí se nezadržitelně v úpadek. Zákonem čís. 404/1922, jímž československé státní dráhy jako ostatní podniky byly přeměněny v soukromokapitalistické hospodářství, staly se dojnou krávou ministerstva financí a přejímaly milionová břemena, jimiž se hradil výdaje na státní mocenský aparát. Vykořisťovatelská třída snaží se československé dráhy, jako nejvýznačnější zdroj příjmů státní pokladny, udržeti aktivními stůj co stůj. Ale schodek 596 milionů, který se ukázal již roku 1930, pro silný pokles jak osobní, tak také nákladní dopravy, ohrozil celý sanační plán ministerstva financí. Československé státní dráhy, které od r. 1922 musí ze svých příjmů odváděti asi miliardu daní a dávek, které si samy platí starorakouské pensisty asi 400 miliony Kč, poště odňaly dopravní poplatky ve výši 60 milionů ročně, a ministerstvu nár. obrany poskytly režijní slevy několik set milionů, které si, - bez výdajů na investice, které jen r. 1930 činily 514 milionů, - hradily všechno samy, musily si počátkem tohoto roku vypůjčiti na úhradu schodku za rok 1930 a 1931 již 600 milionů ze zápůjčky 1.3 miliardy.

Krise se zostřila. 20%ní zvýšení sazeb v osobní dopravě způsobilo, že již v prvých 4 měsících roku 1931 jelo na československých státních drahách asi o 11 milionů cestujících méně. V prvé polovici roku 1931 poklesla nákladní doprava o 7.3%, osobní o 3.8% a při dalším růstu uzavřených podniků činí na konci roku 15% až 20%, schodek za rok 1931 však asi 1 miliardu. Tyto vyhlídky, které jsou přímo katastrofou, ohrožují ovšem celý kapitalistický statní rozpočet. Ministerstvo financí, které mimo to počítá s poklesem příjmů z daní a cel v roce 1931 o 1.2 miliardy, našlo jen jediné východisko z této krise, ohromné snížení osobních výdajů, které prý činí asi 50% veškerých státních vydání. Šetřiti! Toto slovo stalo se denním heslem vlády a všech fašisticko-měšťácko a sociál-fašistických vůdců s ním spojených. Pracující lidé a zvláště nižší státní zaměstnanci u dráhy, pošty a na školách mají zachrániti zbankrotilé kapitalistické hospodářství na svůj účet. Že kapitalistický sytém spěje mílovými kroky k úplnému úpadku, o tom svědčí katastrofální krise, která se nejzřetelněji projevuje v číslech dopravy. Opak toho - ohromný vzestup - vidíme na celém světě dnes jedině v sovětském Rusku. Stačí, poukáží-li na statistická čísla vývoje nákladní a osobní dopravy v tomto proletářském státě. R. 1913 činila nákladní doprava 132 milionů tun, r. 1930 238 milionů tun a r. 1931 281 milionů tun. V osobní dopravě bylo r. 1913 dopraveno 184 milionů lidí, r. 1930 557 milionů cestujících a r. 1932 počítá se s obrovským číslem 700 milionů. Těchto několik málo čísel pronikavě osvětluje, jaký systém může jedině učiniti konec všem strastem pracujících lidí. Zatím co se v SSSR mzdy státních zaměstnanců rok co rok zvyšují, jejich práva a výhody neustále rozšiřují, vidíme ve všech kapitalistických státech, a zcela zvláště v Československé republice, pravý opak. Odhlasováním zákonů č. 394/1923, 286/1924 a 103/1926 byly na př. železničářům sníženy platy a vedlejší požitky průměrně o 490 Kč měsíčně. R. 1921 činil průměrný plat železničára 1586 Kč měsíčně, r. 1928 1096 Kč. U nižších kategorií činí měsíční plat průměrně 680 Kč, mzda snížena u nižších kategorií asi o 50%. Proti tomuto katastrofálnímu úpadku státních zaměstnanců nejen že se sociálfašističtí vůdcové nepostavili na odpor, nýbrž pro všechny tyto zákony ještě hlasovali.

Od r. 1927 krmí železničáře slibem, že vládní nařízení č. 15 k platovému zákonu 103/1926 bude novelováno. Před volbami do parlamentu 1929 - než vstoupili do vlády slíbili svou účastí ve vládě, že nejprve pomohou státním zaměstnancům. Ale co učinili od této doby? Ihned po volbách do výborů nemocenských pojišťoven československých státních drah r. 1930 bylo železničářům zvýšeno nájemné z naturálních bytů až o 300%, režijní uhlí zdraženo, poplatky za jízdní legitimace zvýšeny, asi 11.000 železničářů propuštěno, pracovní doba prodloužena, paušály sníženy a racionalisace vražedně vystupňována. Před volbami do obecních zastupitelstev roku 1931 se slibovalo, že mzdy nebudou sníženy, že nebude zrušen 13. plat, že nedojde k propouštění, že se vůbec nezamýšlí nic z toho, o čem psali komunisté. Po volbách byly vydány 3 nouzové zákony: snížení 13. platu, snížení platů a pensijních požitků a zvýšení daně důchodové, pro něž jste právě hlasovali a nyní ještě tento státní rozpočet na r. 1932, který zasazuje železnicím poslední ránu. Hromadná propouštění, jen částečné zaměstnání, neplacené dovolené, předčasné přeložení do výslužby, zrušení úkolových výdělků, premií, nočních přídavků, diet a služebních paušálů. Zastavení postupu a systemisace v nižších kategoriích, zrušení režijního uhlí, služebního oděvu u dílenských zaměstnanců, zvýšení příspěvků do nemocenských pokladen a pensijního fondu, zrušení důvěrnických práv, zostření disciplinárního řízení, prodloužení turnusů, další zostření racionalisace a fašistického teroru, to jest dar pro železničáře ke státnímu rozpočtu bez množství nových břemen, která se právě připravují zvýšením daně na zápalky, tabák, pivo, kávu, čaj a zrušení ochrany nájemníků. Přes to, že síť československých státních drah byla r. 1930 prodloužena o 2283 km na 13.467 km, počet zaměstnanců se dále ohromně znižuje, snižují se v rozpočtu státních drah osobní výdaje o 61 milionů Kč a věcné výdeje o 130 milionů Kč, což ve skutečnosti činí při osobních výdajích nejméně o 60 milionů více. Jen zavedením tlakové brzdy přijde o živobytí 5193 železničářů, na 5000 jich bude přeloženo do výslužby a nejméně 10.000 smluvních zaměstnanců má znovu letěti na dlažbu. Tisíce prozatímních zaměstnanců právě zvláště z řad německých a maďarských železničářů bude oloupeno o svou existenci novými jazykovými zkouškami.

Československé státní dráhy škrtají při všech osobních výdajích vesměs milionové částky, přes to, že znovu byly postátněny soukromé trati, jako Gelnice-Údolí a Jablonec-Tanvald. Výdaje na smluvní dělníky byly sníženy o 30,614.000 Kč, výdaje na prozatímní dělníky o 1,288.100 Kč, na dílenské zaměstnance o 7,812.100 Kč, na zaměstnance výtopen o 2,709.800 Kč, služební přídavky staničních zaměstnanců sníženy o 785.300 Kč, jízdních zaměstnanců o 2,375.500 Kč, traťových zaměstnanců o 449.850 Kč, premie sníženy o 306.400 Kč. Z výdajů na režijní uhlí bylo škrtnuto 10,556.300 Kč, na služební oděv 2,079.200 Kč, z výdajů na důvěrnický výbor 118.500 Kč, z postupu a systemisace celých 36,500.000 Kč a z 13. platu železničářů pětina, tedy asi 25 milionů Kč.

Také u věcných výdajů vidíme asi týž obraz, táž úsporná opatření. Ani haléře na nové stroje nebo nové vozy, ačkoliv německé říšské dráhy přes krisi zakoupily jen 100 nových moderních strojů. Československé státní dráhy vydávají na stroje a opravy tendrů o 32 miliony Kč méně, o 10 milionů Kč méně na opravy vozů, o 6,891.300 Kč méně na výměnu pražců, o 825.000 Kč méně na výměnu výhybek, o 659.000 Kč méně na výměnu kolejí a o 1,436.900 Kč méně na opravy mostů, tunelů a viaduktů, a to vše přes ohromné rozšíření železniční trati.

Přes to, že jest nutno provésti veliké opravy, - vrchní stavba, stroje a vozy a zvláště mosty, tunely a viadukty jsou v přímo nebezpečném stavu, - škrtají se miliony z těchto nezbytně nutných výdajových položek, aby jen bylo možno snížiti stav zaměstnanců souběžně s omezením opravných prací. Aby bylo možno zbaviti se čím dál tím více režijních zaměstnanců, zadávají se celé trati vrchní stavby soukromníkům a železničáři jsou vyhazováni. Právě tak tomu je u úschoven zavazadel a nosičů, které již u mnoha ředitelstev byly odevzdány soukromým kapitalistům, jako v Olomouci, Brně atd. Jízdní zaměstnanci jsou zařazeni do turnusů a tak zredukováni, že místo 208 hodin měsíční služby, konají dnes ve skutečnosti 360 až 400 hodin a o zákonu o osmihodinné pracovní době nelze již vůbec mluviti: Při tom činí mzda definitivních délesloužících zaměstnanců s rodinou 700 Kč až 800 Kč měsíčně, hlídačské domky se hromadně ruší, závory přes cesty se odstraňují, ale moderní bezpečnostní opatření se za ně nezavádějí. Za takovýchto poměrů zamýšlí železniční správa od příštího jara jezditi na některých tratích rychlostí 100 km za hodinu.

Jest ovšem samozřejmé, že za takovýchto úsporných opatření na zaměstnancích a na takovýchto objektech budou neštěstí na denním pořadu, začež jsou plně odpovědni celý ten systém a ti, kdo jej podporují. Přímo provokací všech železničářů však jest, jestliže se u nejvyšších úředníků ústřední správy v jednotlivých ministerstvech osobní výdaje ještě zvýšily. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) U ministerstva vnitra byly na př. zvýšeny z 15.4 mil. Kč na 15.7 milionů Kč, u ministerstva spravedlnosti ze 3.7 mil. Kč na 3.9 milionů Kč, u ministerstva zemědělství z 9.08 mil. Kč na 9.54 milionů Kč, u ministerstva soc. péče z 8.19 mil. Kč na 9.37 milionů Kč, u ministerstva zdravotnictví ze 4.51 mil. Kč na 5.31 milionů Kč a u ministerstva obchodu z 9.54 milionů Kč na 9.88 milionů Kč.

Pro tyto kategorie nezná tato kapitalistická vykořisťovatelská vláda žádných úsporných opatření, dostanou nejen dosavadní vysoký plat, nýbrž ještě premie.

Podobně šetří se na kapitalistickém mocenském aparátu; tak na př. byly zvýšeny osobní výdaje na četnictvo z 233,451.000 na 240,298.000, na státní policii ze 160,944.600 na 170,755.100, na berní úředníky z 83.02 milionů na 87.62 milionů, na celní úředníky z 18.84 milionů na 20.32 milionů, na finanční stráž z 98.8 milionů na 104.02 milionů, na soukromé úředníky vojenských kanceláří z 30.15 na 30.46 milionů, na vysoké soudce nejvyšších soudů o 20 milionů, na teologické profesory z 950.000 na 973.000 Kč a na československou církev z 4.9 milionů na 6.1 milionů.

Panstvo našlo si velmi prostý recept na řešení složitého finančního problému v době krise a řídí se jím: vezmou železničářům z postupu 36 milionů a dají četnictvu, finanční stráži a vysokým soudcům o 35 milionů více. Vezmou železničářům z 13. platu 25 milionů a dají leteckým továrnám 25 milionů subvence; vezmou zaměstnancům výtopen a dílen 10 milionů a dají o 10 milionů více státní policii, vezmou jízdním, staničním a traťovým zaměstnancům 3 4 miliony služebních přídavků a dají bandám ruských emigrantů 3.3 miliony; vezmou železničářům 306.400 Kč premií a dají soukromým úředníkům vojenských kancelářů o 300.000 Kč více. Vezmou železničářům 10 milionů na režijní uhlí a dají subvenci továrnám na střelivo a jako příspěvek Společnosti národů 11 milionů; vezmou 118.500 železničářům na důvěrnické výbory a dají kněžím na církevní službu ve věznici o 102.170 Kč více; vezmou železničářům 2 miliony z výdajů na služební oděv a dají policejním úředníkům a vrátným lázeňských stanic o 2.2 milionů Kč více na slavnostní stejnokroje; prozatímním železničářům vezmou 1.2 milionů Kč a dají 1.1 milionů Kč více československé církvi; škrtnou 1.4 milionů Kč z výdajů na mosty, tunely a viadukty a dají na zbytečný pomník Svobody 2˙6 milionů Kč; škrtnou 32 milionů z výdajů na stroje a opravy tendrů a dají je korupčníkům, kteří překročili o 40 milionů stavební náklady novostavby ministerstva železnic; škrtnou výdaje na výměnu výhybek o 825.000 Kč a dají francouzské vojenské misi 945.000 Kč; škrtnou 10 milionů na opravu vozů a dají špiclům 20 milionů Kč platů; sníží mzdy nejubožejších smluvních dělníků o 30 milionů a při příštích manévrech vystřílí za 76 milionů jen slepého střeliva.

Ze všeho toho jest patrno, že na úplně zbytečné výdaje máte peněz dost a při tom se nezmiňuji ještě o ostatních konkrétních částkách na militarismus a vnitřní mocenský aparát, počítaje v to církev. Jest to zcela sprostá provokace železničářů. Aby vymohla dlužné daně vykořisťovatelů ve výši 7.086,000.000, k tomu nemá vláda, v níž sedí 7 socialistických ministrů, prostředků, ani nezná cest. Z daní ubožáků půjčila ještě zbankrotilým bankám 300 milionů Kč, které již neuvidí, ačkoliv podle statistických zpráv jest dnes uloženo v peněžních ústavech Československé republiky 46 miliard Kč hotových peněz. Krisi se všemi jejími strašlivými následky hromadné bídy a hromadné nezaměstnanosti pociťuje jen pracující lid, drobní rolníci a drobní živnostníci. Jestliže v této demokratické republice za této krise ještě vzrůstá počet milionářů, pak jest zřejmé, že tato vláda zamýšlí postupovati i dále proti pracujícím lidem jen v zájmu vykořisťovatelů krví a terorem, jako nyní opět ve Frývaldově a proto ji nyní musí dělnická třída násilím odstraniti.

Podle vlastních daňových přiznání za rok 1929 má v republice 607 osob přes 500.000 Kč příjmů, 202 osoby do 2 milionů, z toho 46 zaměstnanců, 47 osob do 3 milionů, 34 osob do 5 milionů a 19 osob přes 5 milionů Kč ročně. Na druhé straně: ze 3 milionů dělníků v Československé republice, kteří jsou přihlášeni k sociálnímu pojištění, konstatuje Statistický úřad, že 2 miliony dělníků vydělává denně až 34.50 Kč, 363.415 dělníků denně až 10 Kč a 227.815 dělníků až 6 Kč denně a 500.000 nezaměstnaných vůbec nic. Takový Dvořáček vydělává naproti tomu denně 58.000 Kč, Petschek 80.000 Kč, Baťa 140.000 Kč a také úřad humanisty Masaryka dostává denně z daní chudáků 52.055 Kč. 9165 důstojníků, od generála až k poručíkovi, dostává ročně z proletářských daní jen 433 miliony Kč. Ale na podporu nezaměstnaných a veškeré dělnické třídy peníze nejsou. Na ně, k úhradě výdajů kapitalismu a vnitřního mocenského aparátu zvyšují se ještě přes ohromnou krisi břemena na rok 1932 u těchto příjmových položek státu: u monopolů ze 43 milionů na 44.5 milionů, u minerálního oleje z 36 milionů na 46.8 milionů, u cel na potraviny z 20 milionů na 22 milionů, u poplatků kolkovních z 258 milionů na 270 milionů, u osobní daně dopravní z 97 milionů na 100 milionů, u telefonních dávek z 31 5 milionů na 33 milionů, u poplatků za úřední výkony z 41 na 42 milionů, u cukerinu z 2 milionů na 2.5 milionů, u sirek ze 14 milionů na 50 milionů, u soli z 27 milionů na 28 milionů, u tabáčních výrobků z 1335 milionů na 1479 milionů, tedy o 134 miliony a jen u daně z masa zůstává táž částka 115 milionů jako loňského roku. Tyto státní příjmy budou vymačkány z kostí pracujících lidí ještě zvýšeně, aby bylo možno škrtnouti daňové nedoplatky vykořisťovatelů. A pro tento rozpočet hlasovali již ve výborech všichni tak zvaní socialističtí dělničtí vůdcové. Fašisté všech odstínů, kteří si dnes ještě mohou v Československé republice hráti na oposici a nehlasovati pro rozpočet, s tím vším nejen souhlasí, nýbrž ani je nenapadne, aby vedli vážný boj proti vykořisťovatelům, nýbrž podporují ještě stávkokazectví a snaží se vykořisťovatele vůbec zachrániti fašistickou diktaturou jako v Italii, v Polsku, Bulharsku atd.

Fašismus, který se nepřetržitým zrádcovstvím tak zvaných fašistických vůdců rozrůstá stále více, který kolem sebe stále více shromažďuje zoufalé měšťáky, ba dokonce zasahuje do řad nejchudších dělnických vrstev, jest velkým nebezpečím pro veškerou dělnickou třídu. Jejich demagogické fráze, jichž velmi zručně užívají, možno rozpoznati od skutečných činů. Připomínám hromadná propuštění německých železničářů v roce 1928, kdy jsme organisovali velké protestní akce proti tomuto národnímu teroru. Hakenkreucléři, které jsme vyzvali k společnému protestu na př. v Chomutově, odmítli jakýkoliv obranný boj, právě tak jako vůdcové tak zvaných fašistických odborových organisací. Podobně tomu bylo při postátnění teplické a buštěhradské dráhy, kdy hakenkreuzleři ztropili velký povyk proti počešťování. To bylo v době nejtučnějších zisků akcionářů. R. 1931 došlo k postátnění jablonecké dráhy - nyní se však chovali jinak. Byly ohroženy nejen zisky, nýbrž tato dráha měla ještě milionové schodky. Byli pro zestátnění i když nyní němečtí železničáři z jablonecké dráhy vyletí. Jim nezáleží tedy na počeštění, na vyhození německých železničářů, nýbrž jen na záchraně zisků vykořisťovatelů.

Železničáři a všichni státní a veřejní zaměstnanci, kteří nyní při hlasování o státním rozpočtu mohli poznati v socialistických vůdcích znovu zrádce svých zájmů, musí věnovati pozornost také demagogickým, fašistickým vůdcům a vypořádati se s nimi právě tak energicky jako se sociálfašistickými vůdci a s celou vykořisťovatelskou vládou, s celou tou vykořisťovatelskou pakáží vůbec. Rozpočet na rok 1932, který slouží veškerému pracujícímu obyvatelstvu a zvláště státním zaměstnancům za zrcadlo všech útoků vykořisťovatelské vlády proti dělnické třídě, musí býti odražen hromadnými protesty, stupňovanými až k hromadné stávce železničářů.

Co žádá komunistická parlamentní frakce? 1. 100% 13. plat pro všechny smluvní, prozatímní, definitivní a pensionované státní zaměstnance, jejich vdovy a sirotky, jakož i pensisty z milosti. 2. Zastavení všech propouštění a snížení pracovní doby na 7 nebo 6 hodin denně. 3. Přeložení do výslužby všech zaměstnanců, kteří dovršili 55. rok věku nebo mají 30 služebních let, s plnou pensí. 4. Systemisaci všech zaměstnanců ve státní službě podle jejich zaměstnání, bez jakékoliv podmínky. 5. Automatickou stabilisaci všech prozatímních zaměstnanců po pětileté služební době. 6. Jmenování všech smluvních zaměstnanců po tříměsíčním zaměstnání stálými, bez jakékoliv podmínky, s plnými právy a zařazením do pensijního fondu. 7. Neprodlené zastavení všech jazykových zkoušek a disciplinárních trestů, jakož i plnou imunitu zvolených důvěrníků. 8. Placení všech nemocenských a pensijních příspěvků státními podniky. Nemáme příčiny, abychom od svých požadavků ustoupili. Voláme však ke státním a veřejným zaměstnancům: Ven ze sociálfašistických a fašistických organisací! Vaše místo jest v řadách rudé organisace a v komunistické straně, za jejíhož vedení se podaří vésti úspěšný boj společně se všemi ostatními dělníky proti útokům vykořisťovatelské vlády a za vaše požadavky (Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. prosince 1931 podle § 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 101 této těsnopisecké zprávy.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Volám pana řečníka k pořádku.

Posl. Babel (pokračuje): .... [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále pan posl. Vaněk.

Posl. Vaněk: Slavná sněmovno! Hospodářská krise má veliký vliv na snížení příjmů skoro ve všech položkách státního rozpočtu, který právě projednáváme. Je tudíž zcela pochopitelná snaha, aby také vydání byla úměrně snižována. Dnešní těžká doba, kdy máme statisíce nezaměstnaných, čímž přímo trpí skoro na 1 mil. obyvatel, vyžaduje, aby s každou korunou, kterou vydáváme, bylo počítáno. Lidstvo naučilo se ve válce jinak žíti a poválečnými poměry byla zvýšena životní úroveň. Dnešní poměry vyvolané válkou a jejími důsledky nutí nás, abychom se omezili ve zbytečných vydáních, nezatěžovali svůj rozpočet jak osobní, tak i veřejnoprávních činitelů. Je smutným zjevem dnešní soukromokapitalistické soustavy, že, co na jedné straně hromadí se zásoby, statisíce a miliony lidí bloudí ulicemi, nemajíce možnosti zaopatřiti svým rodinám skývu chleba. Jsou to oběti racionalisace, technického pokroku, který nesprávným způsobem byl jednotlivci využitkován, a proto tím více vítáme opatření se strany vlády, že, i když nutno v mnoha případech ve státní správě šetřiti, dává možnost použíti částky 300 mil. Kč ke zmírnění nezaměstnanosti.

Zkoumáme-li bedlivě předložený rozpočet na r. 1932, vidíme, že ne všem složkám národa měří se stejně a že na jedné straně bylo by záhodno v zájmu spravedlnosti a hospodářského zvelebení, aby se jednotlivé položky zvýšily, na druhé straně dalo by se ještě mnoho ušetřiti, aby nebyl státní rozpočet zatěžován dalšími výdaji.

Z prohlášení pana ministra financí v rozpočtovém výboru je viděti snahu, že se má od nových výdajů upustiti a hospodařiti tak, aby bylo dosaženo co možná největších úspor, protože bude velkým problémem udržeti dosavadní vydání v mezích daných příjmů. S tímto prohlášením možno souhlasiti, pokud se nedotýká ochrany a pomoci těch, kteří jsou dnešní hospodářskou krisí nejvíce postiženi.

Pan kol. Zadina včera prohlásil, že dnešní hospodářské a finanční krisi musí všechny stavy přinésti největší oběti. Postrádal jsem však v jeho řeči spontanní prohlášení, že zříká se aspoň částečně některých subvencí, kterými je naše zemědělství hojně obdarováno.

Hospodářskou krisí nejvíce je postiženo dělnictvo a stav živnostenský. Drobné živnostnictvo trpí velkým daňovým břemenem, které v poměru k velkoprůmyslu je tak těžké, že není možno, aby malý a střední živnostník svým daňovým povinnostem, uloženým i proti jeho vlastní vůli, mohl dostáti.

Také o odborné školy živnostenské je velmi špatně postaráno. Na odborných školách spravovaných ministerstvem školství, se šetří, na odborné školy jest preliminováno 112 mil. Kč, na pokračovací 24 mil. Kč, dohromady 136 milionů. V době, kdy musíme slyšeti od pana ministra, že nutno se omeziti na vydání ve školství, že zákon o živnostenských školách musí býti odložen z důvodů finančních, vidíme, že o odborné školy zemědělské je velmi dobře postaráno. Máme 270 zemědělských škol, které podléhají přímo ministerstvu zemědělství. Při tom má býti zbudováno 11 nových škol zemědělských r. 1932. Vedle toho máme sta zemských hospodářských škol a průměr návštěvy na těchto školách pohybuje se pod 20 žáků. Nezávidíme těchto škol zemědělcům, ale zkušenosti nás přesvědčují, že výsledek nevykazuje toho zisku, jak se předpokládalo. Největší přímý poplatník, živnostník a obchodník nemá o svůj dorost tolik postaráno jako zemědělec. Uvážíme-li výnos všeobecné daně výdělkové za rok 1930 108 mil. Kč a pozemkové 56 milionů Kč a porovnáme-li zájem státu o školství odborné, vidíme, jak macešsky se staráme o dorost živnostenský a obchodní. Společenstva a gremia musí přispívati z vlastních prostředků na udržování svých škol, poněvadž stát jim nedává to, co dává zemědělcům. Neznám jedné zemědělské korporace, která by na školy zemědělské přispěla, protože nemusí.

Rozpočet ministerstva obchodu v porovnání k ministerstvu zemědělství je velmi ubohý. Celková potřeba ministerstva obchodu činí 44,280.000 Kč, zatím co potřeba zemědělství činí 231,300.000 Kč. Na zvelebení živností poskytuje se 12,450.000 Kč, co na zvelebení zemědělství, přímé péči o zemědělce, kulturní, technické a vodohospodářské účely, zemědělskou výrobu, zpeněžení zemědělské výroby poskytuje se 217,470.000 Kč.

V dnešní době řada živností trpí, neboť továrny, jsouce vybaveny techniky, zdatným personálem a finančními prostředky ničí jednotlivé živnosti. Obuvníci a krejčí touto technikou trpí nejvíce. Podpory, které dostávají obuvníci se strany státu, jsou naprosto nedostatečné. 2 mil. Kč dalo ministerstvo obchodu na zmírnění krise obuvnické, z toho dostala obuvnická družstva 1,050.000 Kč, 150.000 činil příspěvek na dodávku vojenské obuvi, 700.000 na nákup strojů a 100.000 na kursy a stipendia. Podpora živnostnictva, že se jim dává možnost nákupů strojů, nemá praktického významu, neboť nemohou tímto způsobem stroje koupené využitkovat, poněvadž nemají práce a odbytu. Především je potřebí, aby vojenské dodávky a státní dodávky vůbec zadávány byly pouze živnostníkům. Povinností vlády jest, aby omezila povolování správkáren továrním podnikům. Žádáme revisi živnostenského řádu, odpovídajícího dnešní moderní době. Veškeré státní dodávky by měly býti sloučeny v ministerstvu obchodu. Dodávky pro ministerstvo nár. obrany, železnic, post a zemědělství př. i stejné jakosti a za stejných předpisů mají býti zadávány úměrně do všech zemí naší republiky za nejnižší podanou cenu. Má se počítati s přepravou dodávek a tudíž při stejné ceně a kvalitě má se uděliti zakázka nejbližšímu dodavateli místa určení.

Velice poškozuje živnostnictvo práce vykonávané v trestnicích. Nechci kritisovat práce v trestnicích, kde se dělají maličkosti, jako sáčky, spravuje prádlo atd., ale co nutno vytknouti a postarati se o nápravu, jest, že v některých trestnicích pracují celé desítky trestanců po továrnicku pro určité obchodníky. Mám na mysli určitý případ. Podal jsem v listopadu minulého roku interpelaci na p. ministra spravedlnosti o provádění řemeslných prací v trestnici v Leopoldově na Slovensku. V odpovědi p. ministra ze dne 9. února 1931 přiznává se, že pro firmu Robert Kvit z Hlohovce pracuje 60 trestanců na základě smlouvy z r. 1926, kterážto smlouva vyprší r. 1933. Tento obchodník zabývá se seriovou výrobou ložnic, neplatí za tyto nepřímé zaměstnance pojistného a jiných sociálních dávek, jistě nemá vyměřeny také daně v takové výši, jako má živnostník, který zaměstnává 60 dělníků, čímž tato firma dělá nekalou konkurenci řádným výrobcům, kteří musí své povinnosti jak vůči dělnictvu, tak státu plnit. Takovéto zlořády nelze přece v zájmu živnostnictva, ale také v zájmu daňové morálky trpět. (Tak jest!) Je ovšem také nutno, aby stát vykonané práce včas a správně honoroval. Jsou případy, kdy živnostník po kolaudaci určité stavby r. 1927 ještě dnes nedostal od státu zaplacenou svoji pohledávku. Jde o případ stavby okres. soudu v Třebíči. Stavba byla skončena a kolaudována r. 1927, poukaz byl učiněn 3. ledna 1931 z ministerstva veř. prací a liknavostí stavebního oddělení zemského úřadu dodnes stavitel nedostal zaplacenu svoji pohledávku. Také kauce v částce 60.000 Kč nebyla mu dodnes vrácena, ačkoliv ručení jeho již uplynulo r. 1929. Je jisto, že tímto způsobem živnostníci jsou strašně poškozováni a je jim znemožněno další podnikání. (Tak jest!)