Toužebně očekávaný levný živnostenský úvěr, bohužel, nestává se skutečností. Účelem tohoto úvěru by bylo, aby živnostníkům byly poskytnuty úvěry na 3-4 procenta a myslím, že zřizováním ústředí, které má na mysli pan ministr obchodu, jak prohlásil v rozpočtovém výboru, podle mého názoru, mnoho se živnostnictvu nepomůže, poněvadž režie s poskytováním tohoto úvěru z ústředí přes svazy na záložny se zdraží, čímž úvěr nebude míti praktické ceny. Nepřál bych si, aby živnostnictvo bylo zklamáno.

Zvláštní kapitolou našeho státního hospodářství jsou naše státní dráhy. Vykazují ztrátu 45,800.000 Kč. Jsou středem pozornosti všeho obyvatelstva. Železnice jsou ve státním rozpočtu vedeny jako obchodní podnik, ale obchodně vedeny nejsou. Jest v nich příliš byrokratického ducha, ale žádný obchodní. Naše železnice možno přirovnat takovému bankovnímu řediteli, který vede průmyslový závod, jenž prohlásil, že zase snížil režii podniku propustiv 1000 dělníků. 1000 dělníků propustil, úředníky si ponechal, ale výsledek byl, že továrna musila přestat pracovat, ježto 1500 dělníků nebylo schopno vydělat na stejný počet úřednictva, jako když bylo zaměstnáno 2500 dělníků.

U nás na drahách je totéž. Tisíce dělníků s platem 20 Kč denně bylo propuštěno, zavedla se inspekční služba. Lidé, kteří tvořili hodnoty, byli propuštěni, lidé, kteří tvoří režii, byli povyšováni.

Železnice nejsou obchodním podnikem, jsou v pravém slova smyslu úřadem. Není těžkopádnějšího jednání se žádným státním úřadem jako s našimi železnicemi. Máme odbory pro udržování tratí. Tyto odbory, ačkoliv jsou vedeny vrchními stavebními rady, jimž jsou přiděleny k ruce inženýři s titulem stavebních radů a řada technického a kancelářského pomocného personálu, nemají žádné pravomoci. Jedná-li se o sebe menší věc, jako zavedení světla na stanici, o příspěvek na dlažbu chodníku, o příspěvek na příjezdnou silnici, o odkop 1/2 m návozu drážního pozemku za účelem zřízení chodníku nákladem obce, jedná-li se o upevnění elektrického osvětlení na nádražní budovu nákladem obce, musí přijeti několikačlenná komise z ředitelství státních drah. (Slyšte!) O maličkostech jedná se celé dny a po 1/2 roce dostane se konečné vyřízení, podle něhož obce musí zaplatiti nájemní poplatek 10 až 50 Kč ročně, zatím co vydání s komisí spojené činí několik set až tisíc korun. (Hlas: Obchodní podnik!)

Jak se hospodaří, ukazuje maličký příklad. Železniční správa opravuje můstek v Lukách u Jihlavy. K tomu se potřebuje 500 cihel, 5 m³ písku a 2 q cementu. Před započetím stavby přijde ferman, který kvalifikuje úspory hospodaření. Cihly budou dodány ze zbořeného domku z Břeclavi, cement ze Znojma a písek z Jemnice. Přes to, že všechno toto mohlo by se získati v Lukách za 1/3 ceny, musí se to voziti ze všech koutů Moravy. V železnicích rozhodují právníci, kterých jsou na ředitelstvích celé desítky, a ne praktikové, kterých je k vedení obchodních podniků třeba. I při dnešní finanční krisi nutno pamatovati, že u drah je potřebí investovat a že republika musí odčinit křivdy, které bývalý stát na českých městech napáchal. Je na čase, aby také na Moravě se přikročilo k výstavbám řádných nádraží, jako je v Prostějově a v Třebíči, protože dosavadní budovy naprosto nestačí. (Výborně!) U centrálních úřadů není porozumění pro potřeby Moravy a proto považuji za svou povinnost upozorniti, aby také Moravě byla věnována větší péče.

Hlavní vadou předloženého státního rozpočtu je, že je opět sdělán na podkladě tradičním. Položky z dřívějších let mají určitou prioritu, ponechávají se zde nezměněné a nanejvýše snížené o nařízené úsporné škrty tolika a tolika procentní a nezkoumá se, zda za změněných poměrů mají ještě vůbec nějaké oprávnění. Naproti tomu věcem, které přináší s sebou nový vývoj, nevěnuje se žádoucí péče a nové položky, které by bylo nutno zařaditi do státního rozpočtu, jsou předmětem sporů a bojů jak uvnitř ministerstev, tak i s ministerstvem financí a nemají za dnešních poměrů, i když je prokázána sebe větší jejich důležitost, mnoho nadějí na zarazení do státního rozpočtu.

Jest zřejmé, že za dnešních poměrů, kdy státní rozpočet vyžaduje naléhavě pronikavé škrty, je nutno, aby nejenom výšce každé jednotlivé položky státního rozpočtu, nýbrž i nezbytné její nutnosti byla věnována stejná pozornost.

Na příkladu městských asanací mohu toto tvrzení snadno doložiti. Zatím co ministerstvo zemědělství uskutečněním státního melioračního fondu může přispěti na asanace venkova subvencováním venkovských vodovodů částkami až 5kráte vyššími než v letech předchozích, zůstala péče o obdobné asanace městské na mrtvém bodě. Ministerstvo veř. zdravotnictví a tělesné výchovy vykazuje ve svém letošním rozpočtu v tit. I, §u 6, pol. 10 částku 6,030.000 Kč, určenou pro asanace. Bylo by však mýlkou domnívati se, že tato položka je výhradně určena městským asanačním podnikům, vodovodům a kanalisacím, neboť ministerstvo veř. zdravotnictví a tělesné výchovy vychází z názoru, že jako nejvyšší zdravotní úřad je oprávněno subvencovati každý asanační podnik a tedy i podniky venkovské a vskutku také velká část této položky přichází k dobru venkovským asanačním podnikům. Zbývá tudíž na subvencování městských kanalisací a vodovodů nepatrná položka asi 3 mil. Kč, tedy jen asi 1/10 toho, co stát věnuje asanačním potřebám venkova.

Uvážíme-li ohromné potřeby asanační našich v tomto ohledu velmi zanedbaných měst, přicházíme k závěru, že státní správa pro asanační podniky městské nemá tolik zájmu, kolik by skutečně zasluhovaly. Důvody tohoto opominutí jsou různé. Především jsou to důvody politické. Jednotná organisace venkova dovedla si ve státním melioračním fondu zabezpečiti dostatečné zdroje subvenční pro podporu vodovodů, ačkoli jest dosti těžko pochopiti souvislost většiny z tohoto fondu subvencovaných vodovodů s meliorační akcí. Města ovšem jednotně politicky organisována nejsou a nedovedou proto uplatniti stejně účelným způsobem své zájmy.

Dále je tu doposud nevyřešená otázka kompetenční, která je skutečnou brzdou státní péče o tyto městské asanační podniky. Venkovské asanační podniky náleží výhradně do kompetence ministerstva zemědělství, které je také subvencuje bez jakékoli závislosti na jiném resortu. Městské asanační podniky subvencuje jedině ministerstvo veř. zdravotnictví a tělesné výchovy způsobem, jak jsem již uvedl. Technická agenda subvenčního řízení přináleží však ministerstvu veř. prací, které nemá vůbec žádné subvenční položky ve svém rozpočtu. Jelikož těžiště akce subvenční neleží zajisté ve formálním aktu udílení subvencí, nýbrž v předchozím technickém zkoušení projektů po stránce jejich způsobilosti, bylo by zajisté účelnější a odpovídalo by úplně souběžné akci ministerstva zemědělství, aby subvence udílelo ministerstvo veř. prací. Kdyby tento samozřejmý požadavek řádné úpravy státní administrativy byl býval splněn již od samého převratu, nestáli bychom ještě dnes před smutným faktem, že se na městské asanace skoro již vůbec zapomíná. Stejně jako technický úředník ministerstva zemědělství byl by i technik ministerstva veř. prací dovedl zavčas upozorniti na potřebu tohoto podnikání a zaručil mu stále stoupající podporu státní. Již tato skutečnost, že asanační příspěvek, spravovaný ministerstvem veř. zdravotnictví a tělesné výchovy, udržuje se po léta bezmála na stejné výši, ukazuje nejlépe, že ministerstvo veř. zdravotnictví a těl. výchovy se nedovede zastati spravedlivých požadavků měst, ani jich obhájiti.

Ve smyslu těchto důvodů navrhuji proto, aby v kap. 14, tit. 1, § 6 položka "asanace" byla přeřazena do rozpočtu ministerstva veř. prací a tak účelně zvětšena, aby byla v přijatelném poměru ku podpoře, která se věnuje obdobným potřebám venkova. Nezapomínejme, že většina nemocí a epidemií, kterými trpí město, je zaviněna dosavadními asanačními nedostatky, a že penízem, který věnujeme těmto účelům, ušetří se mnohonásobně na nákladech, kterých vyžaduje výstavba a provoz nemocnic.

Pan ministr financí prohlásil v rozpočtovém výboru, že bude nutno upustiti od nových výdajů. V ministerstvu vnitra se připravuje návrh zákona, aby se na Moravě okresní zastupitelstva zaručovala za obchody nově zřizovaných okresních hospodářských záložen. Máme na Moravě tolik peněžních ústavů, které by bylo nutno restringovati a nikoli zakládati ústavy nové, snad jen za tím účelem, aby sloužily určité politické straně. Dnešní spořitelny a peněžní ústavy plní svoje povinnosti jak vůči městům, tak i vůči zemědělcům. Chce-li někdo míti svůj peněžní ústav, ať si jej založí, ale ať nežádá, aby celý okres zaň ručil. (Hlas: To je správné.) Dnešní doba není k tomu, aby se podporovaly stranické podniky, a máme všichni na mysli jen zájem, aby se stát zbytečnými výdaji nezatěžoval.

Ministerstvo zemědělství vypracovalo návrh zákona o úvěrové pomoci pro zemědělství. Podle něho mají býti poskytnuty na zmírnění úvěrové tísně v zemědělství výhody trojího druhu: roční příspěvek státu 50 mil. po 10 let, státní záruka za jednu miliardu úvěru a značné poplatkové a kolkové výhody. Je zřejmo, že jde o značné výhody, a zajisté všichni poplatníci mají zájem věděti, jak a komu budou tyto výhody poskytovány. Tím větší zájem mají na tom spořitelny, které jsou největšími věřiteli zemědělců, ač se o tomto zadlužení zemědělců u spořitelen v zákoně ani v důvodové zprávě téměř nemluví. Tomuto všeobecnému zájmu veřejnosti a velikému zadlužení zemědělců u spořitelen by mělo odpovídati ustanovení, že poskytování takovýchto značných výhod musí býti svěřeno orgánům složeným ze zástupců všech ústavů poskytujících zemědělcům úvěr a ze zástupců hospodářských ministerstev. V tomto směru má být unikem ustanovení, podle něhož je kompetence vyhrazena téměř výlučně ministerstvu zemědělství a poradnímu sboru při něm zřízenému. Při jmenování členů tohoto sboru má pak býti dbáno zastoupení vrcholných peněžních organisací, zabývajících se zemědělským i úvěrem, a veřejnoprávních zemědělských zájmových organisací. Tedy nikoli peněžních ústavů, poskytujících úvěr zemědělcům, nýbrž pouze vrcholných peněžních organisací, které tento úvěr poskytují. To znamená, že poradní sbor se bude skládat pouze ze zástupců zemědělských, peněžních a zájmových organisací. Zvláštním dojmem působí ustanovení, že ministerstvo financí "má právo" zúčastniti se jednání poradního sboru svým zástupcem, pravděpodobně zase jen poradním, ač prostředky ke krytí musí ono samo opatřit.

Největší povinností nás všech jest pomoci těm, kteří trpí dnešní hospodářskou krisí, řešit totiž otázku nezaměstnanosti. Když soukromokapitalistický hospodářský řád a z toho povstavší hospodářská krise zavalila naši republiku 250.000 úředně hlášených nezaměstnaných a aspoň milionem trpících, jest potřebí, aby stát vážně tuto otázku řešil. Máme zákon o produktivní péči o nezaměstnané, kde se dává obcím a okresům možnost příspěvků se strany státu 8 až 10 Kč na osobu a den, když obec chce určité produktivní práce podnikati. Stát vydal přes 80 mil. Kč na tuto akci. Tisíce obcí dobrovolně vzalo na sebe povinnost zaměstnavatele, použily tohoto zákona, pustily se do staveb. Je samozřejmé, že nemohly čekat, až dozorčí orgány, okresy a zemské úřady jim půjčky na scházející částky povolí. Dnes po skončených pracích, když obce a okresy žádají o povolení půjček, zdráhají se dozorčí orgány půjčky jim povolit, odvolávajíce se na to, že starat se o nezaměstnané není zákonnou povinností obce. Dnes stojí obce před otázkou, z čeho zaplatit provedené stavby. Nezaměstnanost možno léčit jedině produktivní péčí, na kterou se stát uvoluje platit určitými příspěvky. Nezaměstnaní přicházejí do bezprostředního styku především s obcemi a jen tyto mohou za součinnosti okresu a státu tuto otázku řešit. K tomu je však potřebí peněz. Zákony čís. 77 z r. 1927 a čís. 169 z r. 1930 nedovolují však obcím, aby na tuto produktivní péči si patřičné částky výpůjčkou opatřily. Také peněžní ústavy zdráhají se obcím a okresům půjčky poskytovat. Jsem přesvědčen, že zde nalezlo by se východisko v tom směru, že by stát části prostředků povolených na produktivní péči o nezaměstnané použil tak, že by analogicky, jak stalo se zákonem ze dne 16. července 1931, čís. 122 Sb. z a n., u zemědělců postižených živelními pohromami převzal 4 až 5%ní záruku na placení úroků z výpůjček, které by samosprávné svazky uzavřely na nouzové práce k čelení nezaměstnanosti podnikané. Jednalo by se tedy o státní pomoc při sociální a hospodářské pohromě, zaviněné nezaměstnaností, ve prospěch samosprávných svazků. Tímto způsobem bylo by možno produktivní péči o nezaměstnané podstatně rozšířiti a umožniti všem samosprávným svazkům účast na produktivní péči o nezaměstnané podnikáním staveb v zájmu veřejném, tedy tvořením trvalých hodnot.

Při projednávání státního rozpočtu nutno pamatovati na hrozný finanční stav našich obcí a okresů. V dnešní době nejsou s to ani obce, ani okresy splniti úkoly, které podle zákona jim patří, neboť mají menší příjmy na přirážkách, dávkách a poplatcích, tak jako stát. Pan ministr financí v rozpočtovém výboru prohlásil, že uvažuje o sanaci samosprávných financí. Dovoluji si upozornit, že čas kvapí a že nutno v nejbližší době učiniti opatření, aby naše samospráva neztroskotala. Máme-li už fond silniční, meliorační a vodocestný, jest nutno utvořiti fond pro vybavení naší samosprávy z dluhů, neboť jen finančně spořádaná obec bude moci plnit úkoly, které ji v dnešní době čekají. Obce a okresy chtějí plnit nejen úkoly jim zákonem dané, nýbrž chtějí působit také při úkolech, které na ně v dnešní tak těžké době se kladou, neboť jsou si vědomy, že spořádaná a klidná obec je základem našeho státu. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má p. posl. Bistřický.

Posl. Bistřický: Slavná sněmovno! V debatě o státním rozpočtu pro r. 1932 bylo mnoho krásných námětů, jak odstraniti a zmírniti bídu, která zasáhla všechny vrstvy. Nechci mluviti jen o zemědělcích, nýbrž také o těch ostatních, kteří jsou postiženi. Velevážná sněmovno, nejsou to jenom naši národohospodáři, nýbrž národohospodáři celého světa zabývají se tímto problémem, aby zmírnili bídu, která zasáhla lidstvo. Tito národohospodáři hlavní příčinu vidí v jakémsi nerovnoměrném rozdělení zlata. Myslím, že to není hlavní příčinou, neboť máme příklad na naší republice. U nás poměrně je zlata nedostatek. Přes to prokázali jsme při dobré vůli a zaměstnání všeho obyvatelstva po válce, že v rukou pracovitého člověka jak dělníka, tak zemědělce a ostatních vrstev bylo dosti zlata. Mám zato, že hlavní příčina je v nerovnoměrném a neuspořádaném rozdělení důchodů. Před vypuknutím války bylo zaměstnáno ve všech státech, pokud jsou obchodně spojeny, cca 60-70% zemědělců. Tito pracovali, avšak nepožívali nikdy rovnocennosti v sociálním poměru jako ostatní vrstvy. A když vypukla válka, tu v Evropě, která trpěla nejvíce, byla ničena určitá území, kde nemohli tito zemědělci a ostatní vrstvy pracovati. Byl nedostatek potravin, válčící státy ničily vzájemně sobě to, co armáda potřebovala. Bylo nutno, aby dodával někdo jiný. A tu Amerika se svými ohromnými lány pozemků, dosud nedotčených lidskou rukou, začala pracovati, investovati. Nedostatky, které zde byly, byly nahrazovány odjinud, z nové půdy, která dříve ležela mrtva.

Když bylo po válce, začalo se intensivně pracovati, miliony lidí vraceli se zpět, pracovité ruce zemědělců chopily se opět svého pluhu, dělníci své práce a svět přicházel do nových kolejí. Ale Amerika a ostatní státy, které vyráběly zemědělské plodiny, hlavně obilniny, dodávaly dále, a to kvanta ještě větší než před tím. U nás přes to, že jsme byli dotčeni válkou, měli jsme dostatečné zásoby přičiněním našeho zemědělství. Tak tomu bylo i v ostatních státech. A právě nadbytek těchto zásob způsob l r. 1924, že nastal tu ohromný cenový chaos, kterého právě uchopila se největší měrou spekulace, aby co možná nejvíce vydělávala. Tyto neúměrné zásoby potlačily u nás i jinde cenu zemědělcovy práce. Mohu naznačiti jenom statisticky - ciferně, jaké byly ceny od r. 1927. U pšenice na př. byla cena 220 Kč, u žita 230 Kč, u ječmene 185 Kč, u ovsa 165 Kč. R. 1930 však poklesla cena pšenice na 140 Kč, žita na 87 Kč, ječmene na 120 Kč, ovsa na 100 Kč.

Velevážení, je jisto, že zemědělec byl největším konsumentem průmyslových výrobků jak u nás, tak i jinde. Při těchto cenách za své produkty musel však méně investovati, musel více utahovati si řemen, nakupovati méně umělých hnojiv a vše ostatní. A přepočítáme-li ztráty, které se projevily u našeho čsl. zemědělství, jenom v obilninách, činí přes 2 miliardy. Bude mně snad namítnuto, že s obilninami nemají malí zemědělci mnoho co činiti. Avšak statisticky je dokázáno, že na kvantech, která náš zemědělec dodává a která činí při pšenici 8 milionů q, u žita 6,500.000 q, u ječmene 6,000.000 q, u ovsa 6,000.000 q, participuje největší měrou právě náš drobný a střední zemědělec, jichž jest asi 80%. Nemůže tedy býti řeči o tom, když naše republikánská strana žádá pro obilní produkci určitou ochranu, že jde tady o nějaké velkostatky, latifundie, nýbrž z toho je zřejmo, že jde o gros toho zemědělce drobného a středního.

A velevážení, kdybychom zkoumali statistiku produkce živočišné, přišli bychom dnes k ještě horším poměrům. Chci uvésti jenom data, pokud se týče let 1927/28 se zřetelem k roku 1930. Pokles ceny masa u hovězího dobytka činí průměrně 2.50 Kč, což činí asi 35 až 40% ceny. U mléka činí pokles ceny 20-30%, to je na litru 20 až 30 haléřů. U vepřů činí tento pokles 50%, což je 5 Kč na 1 kg. U vajec a drůbeže přes 20%. Živočišná produkce činila celkem cca 15 miliard, z toho bylo odprodáno za 8 miliard, hovězího dobytka bylo prodáno za 3 1/3 miliardy, nyní za 2 miliardy, mléka dříve za 2 1/4 miliardy, nyní cca za 1.900 milionů. U vepřů jeví se tento pokles z 1.5 miliard na 700 milionů, u drůbeže a vajec ze 600 milionů na 480 milionů. Úhrnem tedy dřívější živočišná tržba, která činila 7.850 milionů, klesla na 5 miliard Kč.

A zase tady mohu připomenouti, že při živočišné produkci je obzvláště angažován náš drobný a střední zemědělec. Bylo tady též pány kolegy z jiných klubů naznačeno, jaký význam má v tomto oboru právě malé zemědělství. A tu je nutno zvláště v této době, když skutečně prodává se hluboko pod produkční cenou, aby nějakým možným způsobem byla tato produkce zachycena a tak zachráněni všichni zemědělci, kteří trpí ztráty.

Ve ztrátě 3 miliard, pokud se týče živočišné produkce u drobných zemědělců, mohl bych vyčísliti, jaké ztráty mají zemědělci podle jednotlivých výměr. Ze statistiky vyplývá, že zemědělci mezi 1 a 10 hektarem výměry mají ztrátu 41.5%, to je 1.645 milionu Kč, u středních zemědělců do 30 ha činí ztráta 1.248 milionů Kč a u větších pak zbytek. Z toho jest jasno, co jsem již naznačil dříve. Do těchto ztrát nejsou však započítáni chmelaři. Vezmeme-li průměrně výrobní náklady na 1 lehký cent na 1.000, činily by ztráty při sklizni normální ročně cca 130 mil. Pokud jde o řepaře, vezmu jen výrobní cenu s nepatrným ziskem 16 Kč, ztráty u řepařů při zmenšené ploše osevné budou činiti cca 620 mil. Když všechny tyto ztráty mimo ztráty bramborářů cca 200 mil. spočítám, činí ztráta v zemědělství ročně 6 miliard. Velevážení, když vyřadíme těchto 6 miliard z trhu, z oběživa, je patrno, že ti, kteří mají možnost a povinnost kupovat, kupovati nemohou, že musí se omezovati do krajnosti i při nejlepší vůli. Co se týče ochrany zemědělců, může tu jíti pro tuto dobu jen o řádnou ochranu, a to jakýmikoliv prostředky, ať povolovacím řízením nebo zvyšováním cla, což by snad nebylo nemožné, a to z toho důvodu, že dnes zadluženost venkovského člověka zemědělského je tak veliká, že již pomalu mu nikdo nebude moci půjčiti. Je pravda, že právě země historické mají to štěstí, že měly připraveno lidové peněžnictví, které pro tuto dobu ještě zemědělce podchycuje, ale nemůžeme dále žádati, aby tyto naše peněžní ústavy zkrachovaly, poněvadž jejich povinností je také držeti určitou část státních papírů a býti jinak mobilními. Z toho plyne, že v tomto ohledu musí na nás ostatní vrstvy bráti zřetel tak, jako my béřeme zřetel na ně.

S hlediska zahraničního máme u nás zastoupeno zemědělství i průmysl v poměru skoro stejném. Vezmeme-li však ty státy, které jsou povšechně nebo z většiny zemědělské, v nichž úplně poklesla konjunktura, nemožnost nákupu právě od nás z Československa, ať vezmeme Maďarsko, Jugoslavii, Polsko, Rumunsko, zračí se nemožnost nákupu průmyslových výrobků v tom, že tamější zemědělci jsou úplně zničeni, čímž zničeny jsou i jejich valuty. Štěstí ještě, že naše valuta je pevná, ale jak dlouho může zůstati pevnou za těchto okolností? Naší snahou musí býti, udržeti ji stálou. A řeknu, že při náporu ciziny, která se ohražuje různými způsoby, aby naše tovární i zemědělské výrobky nebyly dováženy, je naší povinností ohraditi se také a ne říkati:co by tomu řekla cizina, když máme mezinárodní obchodní smlouvy. Nás se také cizina neptala, a já doufám, že postačí to, co činí jiní, abychom ve všech těch artiklech, které můžeme u nás vypěstovati, vyrobiti i v průmyslu, bylo zařízeno povolovací řízení.

Velevážení, dotknu se jedné otázky našeho horského zemědělství, a to je ubohé lnářství, které prý je odsouzeno k úplnému zániku. Ale ono již skoro zkomírá. R. 1926 bylo oseto cca 24 tisíc ha půdy v horských krajinách; v letošním roce ani ne celých 11 tisíc ha, a je to jedna z plodin, které vyžadují nejvíce ruční práce, kde skutečně okrádán jest náš dělník o velké peníze, resp. o svoji záchranu. Je to naprosto protichůdné, když může u nás textilní zkartelovaný průmysl zdeptat tisíce a tisíce dělníků a zemědělců. Když jsme se kolikráte bránili proti tomu, aby k nám dumpingový len nebyl dovážen za tak nízkých cen, aby byla jakási ochrana i třeba jen v povolovacím řízení, vždy jsme byli odbyti. Bylo mnoho anket, ale vždy s posměchem přímo jsme byli odbyti. Od koho, kdo rozhodoval? Velkokapitál, a to je to smutné, že právě u nás a také zde ve sněmovně se často hovoří proti velkokapitálu, ale právě těmi, od nichž jest nejvíce podporován. A dělník tam v horách mohl by právě v zimě býti zaměstnán v tírnách - mám zde přesnou statistiku z poslední doby, jak zadluženi jsou tírníci a při tom jak zadluženi jsou ubozí zemědělci. A proto nutno vzíti v úvahu, že právě tímto způsobem jest možno zaměstnati tisíce a tisíce dělníků, kteří práci nemají a utíkají do měst, aby ubírali práci těm, kteří ji mají hledati tady. (Posl. Slavíček: Jednání přece není rozbité. Vždyť to můžeme dojednati!) Není rozbité, ale není pro to porozumění. Já vám věřím, pane kolego, že vy jste přítelem zemědělců, ale vy nemůžete.

Pokud se týče dalšího pokroku v té věci, je možný jen ochranou a žádným jiným způsobem. Nyní má se jednati v meziministerské komisi nebo kde o povolovacím řízení, ať v živočišné produkci nebo jiné. Já říkám, že ještě budou volati přadláci o povolovací řízení na přízi samotnou, poněvadž ten dumpingový systém Ruska projevuje se již i ve přízi. Jsme vděčni ministerstvu nár. obrany, jsme vděčni zemskému výboru, že při vypsání dodávek bylo podotknuto, že dodávky příze musí býti ze lnu tuzemského. Vyvážíme-li za 2 1/2 roku valut za 360 milionů Kč za len dovážený hlavně z Ruska, jest naše hospodářství ubohé za těchto poměrů. Zemědělec horský seje oves, brambory, žito, na oves není u nás ani v zahraničí vůbec odbytu následkem konkurence výbušných, pojezdných motorů atd. Tu není divu, že jsme v nedorozumění, že by u nás nemohlo býti oseto aspoň 150 tisíc ha lnem. Oves a jiné plodiny, jichž jest nadbytek, by mohly býti vyřazeny.

Chtěl bych se dotknouti ještě jedné otázky - mluvil o tom řečník přede mnou - a to placení daní. Slyšíme a čteme, že máme na nedoplatcích daňových 4 a 1/4 miliardy Kč. Probůh, velevážení pánové, je to krásné, kdyby státní pokladna v této době mohla dostati určitý příjem, a já tvrdím, že jsou tyto pohledávky u dlužníků, že stát je vymáhati může, ale co dostane, když veliká část těchto pohledávek je dubiosní? (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Znám případy, kdy továrníci, velkostatkáři a j. dluhují desítky milionů na daních. A vím předem, že stát tam nic nedostane. Ovšem, dluhuje-li náš drobný zemědělec, živnostník a kterýkoliv drobný člověk několik desítek korun, pošlou na něho exekutora, vyvedou mu poslední kravku, kterou po případě prodají někde jinde, když není poptávka v místě, a to za cenu, kterou kdo nabídne. To je příliš drakonické. Je třeba, aby tyto pohledávky byly překontrolovány, ne snad drakonicky vymáhány, aby stát přišel v této době aspoň z části ke svému. Stát musí hospodařit jako každý řádný obchodník. Když dělá svoji bilanci, musí věděti, která pohledávka je dubiosní a která jest aktivní, jinak by svou bilanci po čertech pokřivil.

Nyní jedná se na venkově o paušál pro zemědělce do 30 ha. Jak to vypadá s paušálem daně obratové a důchodové? Mám tuto věc z loňského roku v paměti, jak to vypadalo u okresních berních správ. Dohodovali jsme se všichni a když jsme se dohodli nebo nedohodli, bylo to posláno finančnímu ředitelství do Prahy, zde se přes to udělal škrt a finanční ředitelství předepsalo paušál svůj. Velevážení pánové, bylo-li vloni zle, je letos mnohem hůře. Co se týče daně obratové, je povinností daň zaplatiti řádně podle skutečného obratu. Ale co se týče daně důchodové, jaký důchod má dnes zemědělec, to bych se chtěl zeptat? Zemědělec je dnes na tom jako dělník, který nemá práci a je bez zaměstnání. (Výkřiky: Práce máme dost, ale důchod žádný!) Ano, mnoho práce a žádný plat a ještě ztrátu. Proto apeluji na ministerstvo financí, aby v této věci dalo svým podřízeným úřadům patřičnou direktivu, aby nepobuřovaly venkov. U nás na venkově v zemědělství má nejméně ztrát pokladna státní. Ať se obrátí někam jinam. Páni vědí, kde peníze hledati.

Velevážení pánové, bylo zde též mluveno o státních statcích. Já si k tomu dovolím jenom malou repliku. Pan kol. Šamalík vypočítával, kolik by státní statky měly dáti. Nejsem jich advokátem a nemám právo ani povinnost se jich zastávati. Ale musím říci, že vady jsou všude, i-tam, připouštím. V rozpočtu vykazují - a to je fiktivní suma 7 mil. Kč čistého zisku, a já ani tomu nevěřím, že budou míti čistý zisk. Je to vyloučeno. Dřevo je bez ceny, snad ty rybičky je udržují trochu nad hladinou, ale co se týče ostatní produkce zemědělské, nemůže nikdo od nich žádati, aby byly při těchto cenách, při této ochraně aktivními.

Prosím, to se týká zrovna tak drobných, středních i ostatních zemědělců a je to dobrým měřítkem pro naše slavné berní správy. Jest určitý rozdíl oproti malému, střednímu hospodáři, že nemá takovou režii osobní, ale my musíme míti kontrolu, úředníky, kteří vykonávají svoji povinnost. Nevykonávají-li ji, ať jdou. A já bych se zeptal p. kol. Šamalíka, co s drahami? Před chvilkou jsme slyšeli, že jsou také pasivní asi 450 nebo kolika miliony - na tom dnes nezáleží. Dáme to tedy také do pachtu, všechno rozparcelujeme? Co se týče pošt, ani ty nemají daleko do pasivity. Je to státní podnik, a vzpomínám, když byla lesní a pozemková reforma a když naši lidé chtěli půdu, o kterou žádal stát, že jsme tu půdu pro stát krajně hájili a říkali jsme: Tu chce stát, stát je před vámi.

Souhlasím s tím, co tu bylo naznačeno jedním kolegou, aby tam, kde je to možno, byla půda rozdělena do pachtu - dnes by to neradi kupovali, poněvadž by zemědělci nebo lidé, kteří by se chtěli věnovati zemědělství, ani na to neměli. Proto souhlasím s tím námětem, ale, probůh, snad nechcete parcelovati státní lesy? Ano, ať stát odstoupí obci nebo okresu lesy uvnitř státu, když na to mají a mohou to vydržeti, ale ať počká. Kdo má dnes tu kalamitu přečkati? Chcete to přesunouti na někoho jiného? Když je to státní, je to každého občana a nesmíme se na státní hospodářství dívati jako když se řekne: To je obecní. Prosím, daleko od toho.

Bylo tu mými klubovními kolegy naznačeno, jak asi bychom si to představovali. Vím, že mnohé bude vykládáno v opak a chci připojiti jen tolik: vše záleží na nás, ne na těch agrárnících, nýbrž na všech od A až do Z, všichni si musíme uvědomiti, že je dnes doba velice těžká, kritická. Neodvolávejme se na to, že jsme zeleným ostrovem ve střední Evropě. Ten ostrůvek může býti také spláchnut. Je právě štěstím, že máme ještě dobrou vůli všeobecně v celku občanstva a proto neklamme veřejnost dobré vůle, pracujme k tomu všichni vespolek bez rozdílu politického zabarvení aby se náš stát zachránil, zachoval.

Budeme-li pospolitě pracovati, je to také nejlepší způsob, jak zmírniti krisi, poněvadž zmírňovati ji musíme, musíme hledati všechny prostředky a ne klásti na bedra jedné vrstvy celou tíhu, zejména kdy ještě přistupuje k tomu nezaměstnané dělnictvo. Nesmíme se době této posmívati a hleděti na ni lehkovážně. Nejde o strany, jde o stát. (Výborně! - Potlesk.)