Tak na příklad uvádím jen paušál, který platí - či mají platit - pošty železnicím. Jak známo, je hodnota dopravy pošty, kterou dráhy dopravují, asi 200 mil. Kč. Pošty po dlouhém tahání konečně se zavázaly platiti paušál 60 mil. Kč. Neodvádějí však ani haléře, zkreslujíce tak úplně hospodaření nejen železničního, nýbrž i vlastního. (Posl. Srba: Při tom letadla létají prázdná, poštu jim nenaloží!) Neboť prakticky poskytují dnes dráhy poštám subvenci 200 mil. Kč ročně, sebe ochuzujíce.

Dovede tuto - i otázku jiných, pro veřejnost konec konců nutných slev - otázku rozřešiti správní sbor, soustředěný v úzký okruh vedoucích sekčních šefů, zbavený ale naprosto styku s politickou i hospodářskou veřejností? Nebylo by pro stát i dráhy daleko prospěšnější, kdyby ve správním sboru seděli také zástupci vrstev, které s drahami mají bezprostředně co dělat, anebo které o drahách rozhodují? Neprospělo by drahám, kdyby ti, kteří dnes od drah jen něco chtějí, byli spoluodpovědni za osudy dráhy a jich hospodaření?

Budeme se proto rozhodně domáhati toho, aby novelisováno bylo vládní nařízení o obchodním hospodaření státních podniků, zejména ve věci správy; budeme usilovati, aby do správního sboru jako vrcholní instituce správní byli povoláni zástupci parlamentu, hospodářských skupin na dráze závislých a odborových organisací zaměstnaneckých.

Leč říkám zcela otevřeně: Bylo by pochybným domnívati se, že by nám stačila pouhá změna v konstrukci správního sboru k představě o tom, že hospodaření drah ocitne se v pořádku. Tak naivními nejsme. Dnešní chybná konstrukce správního sboru je pouhým reflexem pochybené správy drah vůbec; poslední služebnou počínaje až ku správnímu sboru táhne se jako červená nit několik základních chyb: překrvení administrativy, zbytečná centralisace a rozdrobení kompetence a odpovědnosti. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Všechny tyto chyby lze odstranit jedině důkladnou reorganisací celého podniku. Má-li však tato reorganisace míti trvalou a skutečnou hodnotu, musí se díti za součinnosti odborových organisací zaměstnaneckých. Tyto odborové organisace - alespoň socialistické - přišly k přesvědčení, že i ty nejsprávnější požadavky zaměstnanců jsou dnes odkazovány poukazem na špatný stav podniku. Je proto naší snahou podniku pomoci, ne však tak, jak se to děje dnes. Co má říci výkonný personál tomu, že všechny úspory, které těžký, ba zoufalý stav podniku diktuje, jsou hledány na jeho účet, zatím co v některých výdajích ať už personálních či zejména věcných k žádným úsporám saháno není? Smluvní dělníci a pomocní zaměstnanci, lidé s 500-600 Kč úhrnných měsíčních příjmů se houfně propouštějí v době nejhorší, aneb alespoň v 5 týdnech na 1 týden bez nároku na mzdu z práce vysazují, a to v době, kdy v nejvyšších platových stupnicích se houfně povyšují vysocí úředníci.

Vládou schválená resystemisace ve zřízeneckých, podúřednických a gažistických skupinách se neprovádí; uvolněná místa v těchto skupinách zůstávají neobsazena, zatím co vychází tlustý úřední věstník ministerský, který do poslední písmenky provádí bohatou resystemisaci v nejvyšších platových skupinách. Vánoční příspěvek loni povolený byl záminkou k řadě opatření, kterými dosaženo bylo na zaměstnancích řady velikých úspor. Pracovní doba jest soustavně porušována, zákon pro řadu kategorií dnes již neplatí. Personál vidí tyto úspory, které u mnohého jsou již otřesením holé lidské existence, vidí však, že v této době úspor nehospodaří železniční správa všude tak, aby počítala s každým haléřem, jako u vydání na personál. Tak na př. zatím co v jiných letech kupovaly se pražce za 78 až 80 mil. Kč, r. 1929 za 85 mil. Kč, r. 1930 se koupilo bez ohledu na krisi podniku těchto pražců za 120 min. Kč, tedy skoro o celou třetinu více, ačkoliv znalci upozorňují, že v těchto bukových pražcích jde o méněhodnotný materiál, poškozený mrazovou katastrofou r. 1929.

Měl jsem příležitost již v technicko-dopravním výboru sněmovny upozorniti pana ministra železnic na tento a jiné podobné zjevy, které nesvědčí zrovna o tom, že by na drahách ve věcných výdajích se počítalo úzkostlivě na haléř tak, jako u personál. A to jsou právě zjevy, které dráždí a provokují. Domáhá-li se proto personál, aby prostřednictvím svých odborových organisací, zastoupených ve správním sboru, mohl s těchto hledisek kontrolovati hospodaření podniku, jedná právem, neboť právě prosperita či nehospodárnost podniku vytváří životní úroveň zaměstnanců.

Leč výkonný personál se neleká stejně rozhodně ukázati i na možnost úspor ve vydáních osobních. Je to zejména náklad na pensisty, který tvoří dnes již plnou třetinu všech výdajů personálních. Na tomto enormním vzrůstu největší podíl nese nepromyšlená restrikce která poslala do pense předčasně řadu lidí se značným nárokem pensijním, ačkoli mohli ještě řadu let sloužiti, a ačkoliv jich místa byla obsazena ihned silami smluvními.

Bylo by však velmi nutné, aby provedena byla důkladná revise u pensistů, ne ovšem u zřízenců, podúředníků a malých úředníků, nýbrž právě u vysokých úředníků, kteří, ač mají značný nárok pensijní, mají své řádné zaměstnání s vysokým měsíčním příjmem. Ministerstvu železnic jistě není neznám fakt, že na příklad min. rada, člověk se 60.000 Kč pense - tedy nezkráceným platem poslaneckým - zastává význačnou a dobře placenou funkci representanta určitého cizozemského podniku. Stejně tak není ministerstvu neznámo, že řada vysokých úředníků pensistů sedí u velikých firem a jsou dobře placeni za radu, jak vyzráti na železnice při obcházení předpisů.

Nemá stát v této těžké době povinnost, aby stanovil určitou minimální hranici pense řekneme 2500 Kč měsíčně, a u těch pensistů, kteří vydělávají přes tuto hranici, snížil pensi o soukromý výdělek až k jejímu úplnému zrušení - tam, kde jde o výdělky skutečně vysoké? Toto opatření umožnilo by provésti hromadné pensionování přesloužilců, které musí býti provedeno, nemá-li naše mladá generace býti přímo hnána k revoltě a rozvratu.

Vedle toho bude musit býti jednáno o platu maximálním; zaměstnance musí provokovati, jestliže jim, kteří mají 500-600 Kč měsíčně, káží o nutnosti úspor lidé, jichž měsíční příjem je několikrát vyšší než roční příjem těchto drobných zaměstnanců.

Uvádím tyto případy jako důkaz, že zaměstnanci a jich organisace uvažují s plnou odpovědností, jak pomoci podniku a to i úsporami ve vydáních věcných i osobních.

Budeme-li hlasovati pro předložený rozpočet, pak jedině s podmínkou, že provedeno bude usnesením vlády, že s přibráním odborových organisací zaměstnaneckých zahájeno bude okamžitě jednání o reorganisaci čsl. státních drah. Upozorňuji slavnou sněmovnu, že čím dříve, tím lépe; každý den odkladu znamená rychlý krok na šikmé ploše, na které se naše železnice ocitly a která by je musila v době velmi blízké zavésti do hospodářského bankrotu, jehož důsledky byly by velmi bolestné pro stát i pro zaměstnance. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Slovo má dále p. posl. Pozdílek.

Posl. Pozdílek: Vážení pánové! Projednávání státního rozpočtu poskytuje nám poslancům jako zástupcům různých vrstev obyvatelstva státu jistě vhodnou a také vítanou příležitost - i když nemůžeme na rozpočtu nic měniti - ač letošního roku stala se výminka, přece vyjádřiti své náhledy nejen na vedení a hospodaření státu samotného, nýbrž také poukázati na přání a požadavky lidu, který nás sem poslal jistě v tom předpokladu, abychom hospodaření státu a život jeho občanů upravili takovým způsobem, aby každý se cítil úplně rovnoprávným občanem této republiky, aby nebylo zde demagogie a žárlivosti, často uměle živené, jedněch vrstev proti druhým, čili aby demokracie, kterou jsme si jako republika dali na svůj štít, byla chápána a prováděna všemi a všude. A jestliže jsme si dali zásadu demokracie a rovnoprávnosti všech občanů jako základ naší ústavy v dobách, které slibovaly příznivý hospodářský rozmach, tedy i v této době hospodářsky ztížené, v době, jak bylo zde řečeno, nejvážnější od začátku obnovení našeho státu, musíme vynaložiti vše, aby ani nyní, kdy volá se po spolupráci všech lidí dobré vůle, kdy nutno pro další zdárný vývoj státu přinášeti i řadu obětí, nebyla opuštěna tato zásada rovnosti a demokracie - tedy nejen v dobách dobrých, nýbrž i zlých - a aby tyto oběti dnešní a snad ještě budoucí byly úměrně rozděleny na všechny vrstvy občanstva, tak aby zde nikdo nežil na účet druhého, aby jedni klesajíce pod tíhou poměrů nestáli na pokraji záhuby, zatím co druzí těšili by se přízni a určité ochrany a zabezpečení. Snad všichni v této sněmovně bez rozdílu politických stran shodujeme se v tom, že v této mimořádně vážné době, jak většina řečníků s této tribuny již několikráte zdůraznila, kdy mohlo by snad přijíti v sázku vše, je nutno sáhnouti k mimořádným opatřením. Ale, bohužel, v tom nejsme jednotni, jak tato mimořádná opatření zaříditi, aby jich spoluúčastny byly všechny vrstvy občanstva v této republice stejnou měrou. A v tom je právě ten veliký rozdíl mezi stanoviskem naším, které zde jménem nás zemědělců tak jasně a srozumitelně, státnicky precisoval předseda rozpočtového výboru posl. dr Černý, že totiž dnes je doba, kdy je nezbytně nutno pustiti se zřetele zájmy stranické a podříditi je plně zájmům celostátním, mluviti lidu pravdu i v takových případech, kdy by se to ukázalo nepopulární a proti stanovisku některých jiných pánů z druhého politického tábora, kteří na př. projevili nezájem na udržení naší koruny, kdyby se tak mělo státi na účet nebo úkor sociálních vymožeností, anebo kteří otevřeně zde přiznali, že podporovati budou tuto koalici jen potud, pokud se to bude krýti se zájmem jejich třídy. V tom je tedy velmi vážný rozdíl v názorech.

Přáli bychom si jistě všichni, aby nebylo nutno přinášeti další oběti, ale nevíme, zda nenastanou poměry, kdy neúprosná nutnost bude diktovati nové určité ústupky i tam, kde bychom si toho nepřáli. Dokladem toho je na př. Německo, ač tamní poměry nemůžeme plně srovnávati s našimi. Znám dosti dobře poměry v Německu, jsem na hodinu cesty od německých hranic, vím, že tam dnes poměry jsou daleko horší než u nás. A také asi důsledkem toho je zpráva "Českého Slova" ze dne 29. listopadu, kdy německý ministr práce mluvě o hospodářské a politické situaci, pravil také: "že dělníkům nemožno sice za nejvyšší krise tohoto století odmítnouti ochranu mezd se strany státu, že však nutno vzíti ohled na realitu a schopnost churavého hospodářství a že dále zákonem stanovené soc. pojištění nemůže býti udrženo a zachováno po dobu nynější krise, která bude jistě míti vliv i do budoucnosti těmi prostředky, které byly stanoveny v době zdánlivého blahobytu."

Vážení pánové, mluvilo se zde a píše se dnes znova o snižování mezd, i s této tribuny včerejšího dne se mluvilo o nedostatečných mzdách, 100 Kč týdně považuje se takřka za almužnu. Pan posl. Košek z lidové strany včera zde paušálně obvinil zaměstnavatele, že prý všichni mají cit jen se svou kapsou a nemají citu pro dělníka. Při tom však se zapomíná, že ve velikém procentu nejen našich chalup, nýbrž také středních hospodářství a statků nedociluje se dnes vůbec žádné odměny za vykonanou práci, že pracuje se nejen úplně zadarmo, ale že místy už není možno se ani více zadlužiti.

Kol. dr Zadina včera ve své velmi vážné řeči poukázal na veliké zadlužení zemědělského obyvatelstva v okresu německo-brodském. Mám také statistiku z našeho pohorského okresu poličského, kde výše zadlužení propočítaná na hektar jeví se právě tak, jako v kraji německo-brodském. Celkové zadlužení na jeden hektar u zemědělských podniků jeví se ve výši 3.435 Kč. To jsou poměry dnes neudržitelné a proto také my zemědělci už dlouhou dobu voláme - a bylo to v programu našeho ministra zemědělství - po zvláštní úvěrové pomoci k vybavení zemědělců z dluhů.

Dnes dospěly poměry na venkově tak daleko, že v některých krajích v řadě zemědělských podniků nejen malých, nýbrž i středních a ve statcích není ve stavení ne snad po několik dní, nýbrž i po několik týdnů ani haléře, neřku-li koruny.

Jestliže dnes stojí někdo na pokraji záhuby, jestliže dnes doléhají poměry na někoho tak jako na žádného druhého, pak je to v mnohých krajinách právě zemědělský lid, neboť co se dnes na př. děje s produkcí živočišnou, toho není na vesnici vůbec pamětníka. Nebudu se podrobnostmi zabývati, byly velmi případně vysvětleny naším řečníkem kol. dr Zadinou a dnes mluvil o nich i kolega z lidové strany posl. Šamalík. Dnes chalupníci i sedláci smutně chodí po dvoře, po stodole, sýpce i chlévu a hledají, co by prodali, dnes, před vánočními svátky, kdy z každého kouta natahuje se ruka a volá: dej! A když konečně najde něco, co by mohl ve svém hospodářství postrádati a prodati, jest otázka, jak najíti kupce. A když se konečně najde kupec, je zde otázka ceny, neboť co dostaneme za to, co prodáme, opravdu nevíme, zač to je.

To jsou velmi smutné poměry a kdyby dnes venkovský člověk chtěl jen přibližně žíti jako podprůměrný člověk ve městě nebo často i lépe placený dělník, musilo by obilí platiti nejméně 300 Kč a dobytek musil by platit 15 až 20 Kč za 1 kg živé váhy.

Velmi případně poukazuje na tyto ohromné nepoměry náš senátor Vraný, který líčí život našich lidí na vesnici, kde nemůže nikomu napadnouti, aby se zeptal druhého: kam půjdeme večer - ať se jedná o hostinec, nebo nějaký zábavní, nebo bohužel i kulturní podnik. A tu upozorňuji na jednu věc. Právě v této době jedná se o stanovení paušálu pro důchodovou daň na příští rok. Na sobotu dne 5. prosince jsou svoláni veškeří zájemníci a zahajuje se u berních správ jednání. Vím, že sotva bude docíleno dohody, není to za dnešních poměrů ani možné, ale upozorňuji na to, že nějaký neúprosný postup a příkré stanovisko v této těžké době bylo by přímo provokací našich zemědělců.

Dnes rada obchodních a průmyslových podniků buď si vydržuje, nebo daňové přiznání dává si vypracovati odborníky daňovými, kteří dovedou celkovou bilanci sestaviti již tak, aby zdanitelný důchod objevil se co nejmenší.

Zasedal jsem dlouhou řadu let i před převratem v daňové komisi, vím, jak tato daňová přiznání z různých velkých podniků obchodních vypadají, a vím, že daňoví odborníci, vydržovaní v těchto podnicích, dovedou celoroční bilanci sestaviti tak, aby zdanitelný důchod objevil se co nejmenší. Až my zemědělci navykneme si činiti pravidelné záznamy a navykneme si vésti účetnictví, odpovídající požadavkům daňovým, berních správ a daňových komisí, až dovedeme nejen slovy jako dosud, nýbrž i přesnými čísly prokázati překvapující výsledek své celoroční námahy a práce, pak řada berních správ, i pan ministr financí spláče nad výdělkem, pokud se týče předpisů daňových u zemědělců.

Pan posl. Šeba minulý týden promluvil zde velmi zajímavou řeč o poměrech ruských. Já si velmi cením přiznání, ku kterému přišel v Rusku, že totiž v průmyslových podnicích se snaha ruské pětiletky dobře uplatňuje. Velmi případně bylo na to naším kol. posl. Zadinou poukázáno. Nevíme však, jaké budou další důsledky. Dále řekl p. posl. Šeba, že všechno to, co ovšem při opuštění původního komunistického stanoviska daří se tam, podle jeho mínění, u průmyslu - ztroskotá nebo aspoň není možno vztahovati na zemědělství. Sami vůdcové Ruska považují otázku zkolchozování za neproveditelnou. Tuto pravdu, ku které pan posl. Šeba došel teprve v Rusku, hlásáme od začátku a jsme povděčni tomu, že, třeba již hodně pozdě - přece dospívají k ní i jiní.

Ale žádáme a prosil bych, aby z této pravdy byly vyvozeny důsledky, že totiž zemědělství a celou zemědělskou výrobu nelze vtěsnati do těch škatulek jako jiná výrobní odvětví a že na zemědělství není možno vztahovati taková nařízení a opatření, která snad možno, ač také mnohdy velmi pochybně, použíti jinde.

Jak je možno žádati na nás, abychom se nadchli pro zkrácení doby pracovní, když již nynější 8hodinová doba pracovní způsobila trhlinu v demokratickém nazírání na dělníka průmyslového oproti zemědělci v neprospěch tohoto. Nepoměr tento byl by pak daleko zvýšen, neboť praví-li § 6 osnovy, že přesto, že by se toto opatření vztahovalo i na zemědělce, možno stanoviti a připustiti výjimky, tu právě tyto výjimky byly by další katastrofou pro venkov, která by se projevila nejen ve větším ještě nedostatku pracovních sil než dnes, nýbrž také v dalším vylidňování venkova, ježto tento stav byl by přirozeným lákadlem pro ty, pro které by tato zkrácená doba neplatila, neboť pak i ti z dnešního mála zemědělských dělníků, kteří ještě jakž takž jsou spokojeni se svým osudem, přirozeně snažili by se dostati se mezi ty, kteří by této výhody používali. Každý by se snažil za těchto lepších podmínek najíti práci v průmyslovém místě, čímž by nezaměstnanost, o které zde velmi mnoho bylo hovořeno, stoupla v krátké době ještě více.

A jestliže v této otázce nezaměstnanosti také máme určité připomínky a návrhy, které zde byly včerejšího dne kritisovány, a bylo na ně poukazováno, činíme tak proto, že jednak v našem zemědělském podnikání je naopak pracovních sil nedostatek, a za druhé také proto, že máme řadu dokladů o tom, že nynější statistiku nezaměstnaných není možno považovati za úplně správnou. Tím nikterak nechceme upírati nevyhnutelně potřebnou podporu těm, kteří ji opravdu potřebují. To jsme nikdy neřekli, že těm, kteří práce nalézti nemohou, upíráme podporu veřejnou, ale považujeme vždy za správnější, pokud je to možno, opatřiti práci i na účet budoucí let, na účet investicí budoucích roků.

V poslední době často slyšíme mluviti o návratu k půdě. Hovoří se, že bude nutno průmyslové dělnictvo opět připoutati k půdě. Já bych se, vážení pánové, velmi rozpakoval přijmouti do svého hospodářství lidi, kteří zemědělské práci odvykli a kteří neměli nejmenší dobré vůle zemědělské práci znovu se přizpůsobiti. Ale přimlouval bych se za to a bylo by možno uvažovati o potřebě zvláštního zákonného opatření, kterým by mladí lidé od 18 do 20 roků stáří byli na prvním místě nuceni hledati si zaměstnání v zemědělství a pak teprve, když by prokázali, že je nalézti nemohou, byli připouštěni ku práci v oborech jiných. Jistě že ani ve zdravotním ohledu nebylo by to na škodu.

Také pokud se týče zamýšlené osnovy zákona o zprostředkování práce, nutno důrazně připomenouti, že charakter zemědělské práce a závislost na přírodě naprosto nesnesou, aby řada ustanovení tohoto zákona byla vztahována také na zemědělství zrovna tím způsobem, jako na ostatní výrobní odvětví. Není myslitelno, aby na př. rolník v době pilných sklizňových prací a nedostatku pracovních sil hlásil jich potřebu u zprostředkovatelny a byl nucen čekati nejméně 3 dny, až mu je zprostředkovatelna opatří a pod pokutou, že by nesměl přijmouti v této době dělníka odjinud, než z této zprostředkovatelny. My vůbec žádáme, aby pro tento ohromný a podstatný rozdíl v poměrech zemědělských oproti jiným oborům lidské činnosti bylo ponecháno zprostředkování práce pro zemědělství v kompetenci ministerstva zemědělství.

A tak bychom mohli poukázati na řadu otázek, kde zásadně nutno se na zemědělství dívati jinak než, bohužel, se dívají a dívali na ně po řadu let někteří pánové.

Nyní však chci přičiniti několik slov k přímé péči o zemědělskou výrobu. Nemohu a nechci se šířiti o řadě věcí, které zde byly velmi podrobným způsobem uvedeny hlavně včerejšího dne naším kolegou posl. Zadinou. Vybral jsem si jeden úsek péče o zemědělskou výrobu a chtěl bych krátkými slovy poukázati na jeden z takových časových problémů, na péči o naše ovocnictví.

Jak známo, povolena byla letošního roku mimořádně ku podpoře výsadby ovocných stromků, zničených skoro 50% ovocných kultur mrazem z r. 1929, částka 4 mil. Kč. Český odbor rady zemědělské zprostředkoval do 15. října t. r. na 250 tisíc kusů stromků na základě těchto podpor, na 4500 žadatelů se přihlásilo a žádosti téměř všech žadatelů byly vyřízeny příznivě. Tato stromková akce se začala prováděti právě v podzimku letošního roku. Přes veškerou, i nepříznivou kritiku, které zde byla podrobena, považuji za nutné říci se svého čistě zemědělského stanoviska, že bude míti do budoucnosti nesmírný význam. Viděl jsem v našem kraji minulý týden vysazovati celá stromořadí na základě této akce, stromky opravdu nejlepší kvality, které díky svědomitosti našich školkařů ať na Jaroměřsku nebo Českoskalicku, přišly obcím i jednotlivcům poměrně velmi levně, na př. jabloně 8 Kč za 1 kus. Kde bylo pro tuto věc pochopení, tam budou s vděčností i v budoucích dobách vzpomínati zásahu ministerstva zemědělství.

Zmiňuji se o této věci šířeji, poněvadž náhodou pocházím z kraje, kde se ovocnictví věnovala již po dlouhou řadu let celá desetiletí mimořádná pozornost. Dík vzácným průkopníkům v tomto oboru, mezi nimiž - jak jsem již několikráte učinil - na prvém místě i zde vzpomínám řídícího učitele z Krčína Františka Nepilého, otce našeho sněmovního redaktora, nazýván je náš kraj v pohraničí, který, co se týče ovocnictví, je v popředí pravým eldorádem. Je řada turistů, kteří zejména v době květů třešní přicházejí obdivovati pohorské svahy od Nového Města pres Vrchoviny k Náchodu a vůbec v celém okolí. Jsou dnes u nás venkovské obce, kde jediný takřka příjem jejich plyne z ovocnictví. Naše malá obec na př. trží každým rokem z ovocnictví celé desítky tisíců. Vážení pánové, tato velmi vážná věc má právě v nynější tísnivé době, v nynější krisi samosprávných financí nemalý význam.

A právě v tomto směru jsme svědky velmi povážlivého a smutného zjevu, pokud se týče zpeněžení této velmi důležité zemědělské produkce. Před válkou jsme byli v Čechách uznanou a vítanou zásobárnou pro tuzemský konsum. Skoro 80% vývozu českého ovoce konsumovalo sousední Německo. Mohu o tom mluviti z vlastní zkušenosti, poněvadž trhy na ovoce u nás v pohraničních městech, zejména v Náchodě, bývaly vždycky slavné. Každý čtvrtek a neděli stála již od předešlého dne na náměstí dlouhá řada povozů, t. zv. fasuňků německých, přikrytých plachtami. Obchodníci přijížděli až z Vratislavi a ještě z větší vzdálenosti a na povozy skoupili veškeré ovoce, které se do Náchoda přivezlo z celého širokého okolí. Byly to zejména švestky, které se odvážely do Pruska, Německa v bečkách nebo sypané do těchto vozů. Ale v poválečné snaze o hospodářskou emancipaci počalo Německo, jako ve všem, i v brzdění dovozu našeho ovoce, zejména švestek, na které bylo uvaleno clo 6 marek za 100 kg. V poslední době pod záminkou fytopatologických opatření je v našem kraji ztěžován vývoz třešní, ovšem i do Německa. Letos byla neobyčejná úroda jablek a hrušek. Cena 100 kg dobrých zimních jablek rovnala se jeden čas ceně 100 kg brambor. Podřadnější druhy nechali sadaři na mnoha místech v sadech na hromadách, a pokud se týče hrušek, nebyla řada stromů ani očesána, poněvadž náklad spojený s česáním a dopravou do trhu převyšoval by utržený obnos za dotčené kvantum. A tu právě i v tomto směru nutno učiniti předem náležité opatření, abychom i touto dnešní stromkovou akcí nestarali se jen o hodnotnou výrobu, co možná největší produkci, nýbrž abychom se už předem starali o zhodnocení této produkce. (Výborně!)

Čísla vzrůstu dovozu cizího ovoce, zejména jižního, jsou přímo výstražná. Jestliže jsme r. 1926 dovezli asi 1400 vagonů pomorančů, stoupl tento dovoz loňského roku téměř na 3000 vagonů. Ještě zbytečnějších banánů, kterých venkovský člověk v 99% neokusí za celý svůj život, dovezeno bylo r. 1929 na 159 vagonů, loňského roku pak skoro 352 vagonů. Jen za tyto věci bylo nutno zaplatiti do ciziny na 100 mil. Kč! Dovoz cizího ovoce vzrůstá úžasně i při nadbytku nebo aspoň dostatku našeho ovoce. Je podporován nejen nepochopitelnou politikou celní, nýbrž i daňovou, neboť při nedostatečné celní ochraně i daň obratová z dovozu produktů byla loňského roku snížena s tehdejších 45 hal. na 20 hal., tedy téměř o 60%. Tato sleva znamená tolik, že velkodovozci obdrželi ze státní pokladny dar asi 6 mil. Kč, poněvadž se v drobném prodeji snížení cen neprojevilo.

Stejně neblahá je naše hospodářská politika vůči cizím jablkům. Jejich dovoz až z Ameriky a Australie je podporován do té míry, že v časných měsících letošního roku, v lednu a únoru nebylo v trhu českých jablek a byla-li, musela býti označována jako cizozemského původu, neboť jinak by se byla těžko prodala. A zase jen celní politika má největší podíl na této hospodářsky nám škodlivé orientaci našich obchodníků ovocem.

Máme sice na jablka dopravovaná v bednách a sudech clo 30 až 60 Kč, ale na jablka sypaná máme clo pouze 6 Kč, tedy 6 hal. na 1 kg. A proto se k nám vozí veliké množství cizích jablek, nasypaných opatrně do vagonů a teprve zde se vyloží, vyleští a dají do vkusných bedniček a prodávají za cenu velmi značnou proti ceně domácího ovoce. Touto manipulací snižuje se uměle clo na 1/2% a finanční důsledky toho nese zase jen státní pokladna, zrovna tak jako u daně z obratu, která byla stanovena z cizozemského ovoce na 2 procenta, ale paušalována byla na 0˙15% z ceny těchto jablek.

Proti r. 1929 dovezli jsme loni o 1000 vagonů více cizích jablek, při čemž zcela zbytečně slevuje ministerstvo financí dovozcům na 1 1/2 mil. Kč obratové daně.

Ačkoli řadu let žádáme určité úlevy v daních z porážek, které mají pro nás, drobné zemědělce, největší význam, není v tomto ohledu pro nás nejmenšího pochopení.

Zajímavé je, že naši sousedé, kteří mají menší produkci jablek než my, dovedou si domácí produkci chrániti daleko lépe než my. Polsko má clo na sypaná jablka 12krát, Rakousko 14krát a Německo 10krát větší než my.

Dnes, vážení pánové, se mnoho mluví o ochraně domácí produkce. Snad v listech všech stran čteme o tom celé sloupce a vážné úvahy, a to nejen na př. v "Českém slově", nýbrž i v "Právu lidu"; předevčírem se uváděl, že zámořská jablka zničila světoznámý ťačovský jablečný trh, neboť se vší režií, hlídáním, balením a dopravou přijde v obchodě 100 kg jablek na 110 až 140 Kč, kdežto v Praze lze dostati zámořská jablka za 80 Kč a následkem toho tamní zásoby hnijí ve sklepích.

Bylo by velmi záhodno, aby nezůstalo jen při slovech, a já s velikým díkem kvituji zde výrok pí. posl. Zeminové, učiněný při řeči p. posl. Šeby. Když vykládal, že veškerá cizina blízká i vzdálenější staví celní šraňky proti nám a tím brání našemu vývozu, vyjádřila se pí. posl. Zeminová, že my musíme to dělati také. To byla jednou rozumná řeč; já jsem na to hned poukázal. Škoda, že toto pochopení přichází teprve nyní, tak pozdě. Kdyby bylo dbáno již dávno této naší myšlenky, kterou propagujeme řadu let, mohli bychom na tom býti ve všech směrech našeho hospodářského života daleko lépe.

Vážení pánové, ke konci chtěl bych několik slov ještě přičiniti k jedné věci - a budete jistě překvapeni, že já venkovský člověk tak činím -: plně souhlasím s výrokem, o kterém v poslední době mnoho se mluví a mnoho se píše, totiž pokud se tyče snahy (Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.) udržeti směr na levo, ovšem v poněkud jiném slova smyslu. Týká se to otázky směru jízdy na našich cestách a našich silnicích. Vážení pánové, celá naše zemědělská veřejnost již delší dobu je znepokojena úmyslem ministerstva veř. prací, směr jízdy z dosavadního nalevo změniti napravo, jak prý se to snad děje ve všech okolních státech zahraničních. Je pravda, že toto zamýšlené zařízení sneslo by se mnohem snadněji, kdyby naše silnice byly všude aspoň 10 m široké. V Německu jsou silnice mnohem širší a zejména v poslední době Německo věnuje i přes svou velkou finanční tíseň na úpravu silnic, zejména v bezprostřední blízkosti našich hranic, ohromné peníze. Staví se tam rada velikých, krásných a širokých silnic až na naše pohraniční hory. Pokud se týče ciziny, nikde mimo Německa není silnic tolik používáno zemědělským potahem jako u nás. U nás, kde je zpracován každý kousek půdy mnohem racionelněji, využitkuje se i potahu koňského neb hovězího daleko více než jinde. V Italii a ve Francii dopravuje se řada produktů zemědělských v koších na oslích neb jiných soumarech. V Rusku, Polsku, Uhrách, používá se k dopravě kolesek většinou bez brzd a při malém tam obvyklém nákladu vozkovi sedícímu na kolesce - tam se tolik nehospodaří s prací a časem - je lhostejno, na kterou stranu se vyhýbá. Jede na této kolesce beze všeho rozmyslu - sám jsem ty věci zkusil - je mu lhostejno, na kterou stranu se vyhne, poněvadž sedí na voze. Ale u nás, kde se racionelním způsobem využitkuje každý náklad - nejen na koně, nýbrž i na hovězinu my totiž nakládáme více a každý svědomitý kočí, zejména je-li to sám majitel, nesedne si na vůz, tak jako to dělají jinde, ale jde vedle vozu - jsou poměry docela jiné. Přál bych takovému fedrovateli jízdy napravo, aby se tak sám ocitl mezi fůrou obilí nebo řepy a nákladním širokým autem na naší úzké okresní silnici.