Jako praktický zemědělec a zástupce drobných zemědělců dovoluji si stručně připomenouti, že účinný zásah povolovacího řízení přišel trochu pozdě. V měsíci srpnu a září, kdy většina drobných zemědělců ihned po sklizni provádí výmlat a prodává obilí, nebyl alespoň dobrý účinek tohoto opatření vlády pociťován.

Tehdy platilo se za pšenici venku 120 Kč, ale sotva že dostalo se zboží drobných zemědělců a těch, kteří nezbytně prodati museli, do rukou obchodu, stoupla cena pšenice na 150 Kč.

Jsem dalek zbytečných výtek, chci jen konstatovati, že tyto věci venku mezi zemědělci dělají zlou krev a že se kritisují svým způsobem. Zdá se, že i toto opatření jest sice dobrým regulátorem pro obchod, případně pro dobře situované zemědělce, kteří mohou s prodejem vyčkati lepších cen, ale naprosto nedostatečným opatřením zejména pro drobné zemědělce a pro ty, kteří z hospodářských důvodů nuceni jsou prodávati obilí ihned po sklizni. Zavedením obilního monopolu nebyly by podobné nesrovnalosti možné. V cenách obilnin a moučných výrobků nemohly by během roku objeviti se tak značné diference jako nyní. Byla by zde určitá vyrovnanost bez nebezpečných výkyvů nahoru a dolů, jdoucí k duhu stejně zemědělcům jako konsumentům. Proto jsme názoru, že buď musí býti jiná prakse povolovací komise, nebo bude potřeba přikročiti k vybudování jiného systému ochrany domácí sklizně.

A nyní, slavná sněmovno, chtěl bych říci ještě několik slov k poměrům, ve kterých se ocitá naše zemědělství s hlediska živočišné produkce.

Jistě je dostatečně známo, že krisí hospodářskou byla postižena všechna odvětví zemědělské výroby. Zemědělství naše jest v tom směru před řadou naléhavých problémů. Je zde velmi akutní otázka mléčné produkce, se kterou musíme hnouti, jest zde problém cukerně řepařský, jsme před otázkou výroby a hospodaření lihem, jest zde ovocnictví a chmelařství a řada dalších problémů.

Neváhám však říci při této příležitosti, že především musí vláda a povolané kruhy věnovati všechnu péči a pozornost produkci živočišné. Ta octla se nynějšími poměry, ať jde o chov skotu nebo vepřů a ostatního hospodářského zvířectva, v situaci, která jest s to zničiti nejspolehlivější kádr státních poplatníků, malého a středního zemědělce. Zprávy, jež vyskytly se v posledních dnech v novinách o cenách dobytka na Slovensku a Podkarpatské Rusi, vyvolávají všeobecný úžas. Také ze zpráv pražských jatek a z výročních trhů na dobytek venku jest jistě nejlépe patrna situace, která svým rychlým spádem přes noc ožebračuje zemědělce, jimž dobytkářství bylo a i do budoucna musí býti základnou hospodářství. Je proto samozřejmé, že musí se něco státi. Otázkou jest, co se má stát? Páni senátoři republikánské strany doporučují další zvýšení celní ochrany jako recept na hospodářskou bolest našeho zemědělství. Vycházejí z předpokladu, že jen cizí dovoz dobytka stlačuje ceny na domácím trhu. Je to správný názor? Myslím, že nikoliv. Naopak jsem přesvědčen, že tímto způsobem chodili bychom kolem problému. Funkce cel za daných poměrů uvnitř státu není s to zlepšiti ceny domácího dobytka. My přece, jak známo, máme cla na dobytek a máme také zvláštní přirážkový systém, nehledě ke skutečnosti, že v přítomné době nemáme obchodní smlouvy s Maďarskem. Nemůžeme se proto zbaviti dojmu, že určité kruhy u nás nedomýšlejí tuto otázku, že se přeceňuje význam cel a že se úplně přezírá nejdůležitější faktor, to je kupní síla spotřebitelů. Faktum sice je, že jsme tímto celním opatřením i bezesmluvním stavem s Maďarskem značně omezili dovoz dobytka k nám, ale ceny jsme nikterak nezlepšili, nýbrž naopak. Jako doklad uvádím: R. 1929 dovezeno bylo k nám 3/4 milionu kusů dobytka, r. 1930 1/2 mil. kusů dobytka a letošního roku za 10 měsíců asi 100.000 kusů dobytka. Zajímavo však je, že s poklesem dovozu cizího zboží nešly u nás ceny nahoru. Předloni a loni, tedy v době velikého dovozu dobytka k nám, byly průměrné ceny dobytka o 30 procent vyšší, nežli jsou ceny dnešní.

Slavná sněmovno, co tvrdím, jsou fakta, opírající se o určitá úřední data. Tak na př. podle výkazů pražských ústředních jatek byly loňského roku v měsíci říjnu tyto ceny: nejnižší průměrná cena hovězího masa byla 5.48 Kč, letos v měsíci říjnu již jen 3.94 Kč, nejvyšší průměrná cena loňského roku v říjnu 7.26 Kč, letos v měsíci říjnu již jen 6.90 Kč, z toho průměrná cena v říjnu loňského roku 6.37 Kč, letos 5.42 Kč.

Nuže, jak je možno, že přes to, že do republiky dovezeno bylo o několik set tisíc kusů dobytka méně, ceny dobytka doznaly tak značného poklesu? Je možné, aby 90.000 kusů dobytka letos k nám dovezeného bylo příčinou dnešní cenové katastrofy u nás? Jistě že ne. Ač se nikterak netajíme tím, že za daných poměrů v Evropě, kdy jsme svědky - jak to správně řekl s tohoto místa posl. dr Patejdl - zákopové války hospodářské, která se právě projevuje v celních hradbách, nemůžeme naši domácí výrobu nechati bez ochrany, jsme nuceni prohlásiti velmi důrazně, že by bylo pošetilostí, spoléhati jen na celně ochranářskou politiku. Dělá-li ji celý svět, musíme ji do jisté míry dělati také, ale tím jen zhoršujeme celkovou situaci spolu s ostatními. Nakonec musíme si uvědomiti, že zlepšení situace zemědělců je především závislé na celkovém zlepšení dnešní hospodářské situace a v prvé - řadě od zlepšení hospodářských poměrů širokých vrstev pracujícího lidu.

Proto považujeme za přední úkol vlády a odpovědných činitelů postarati se, aby co nejdříve nastalo zlepšení na trhu práce. Dáti lidu práci a slušné výdělky znamená oživiti hospodářský život, zlepšiti situaci. Kdyby po této stránce nedošlo u nás k zlepšení, pak i kdybychom dalšími celními opatřeními dosáhli toho, že by k nám nešel ani jediný kus dobytka z ciziny - ceny domácího dobytka tím nezlepšíme a zemědělcům nepomůžeme. Proto jsme přesvědčeni, že cesta z dnešní hospodářské krise vůbec vede k spotřebiteli. Je třeba určitého vyrovnání mezi výrobou a spotřebou.

Není prostě myslitelné, že bychom mohli nějakým způsobem zabezpečiti zemědělskou výrobu a výrobu vůbec, když nezabezpečíme pro statisíce dělníků práci. Těžká situace nezaměstnaných nebo jen polozaměstnaných, jimž scházejí prostředky k nákupu nejpotřebnějších potřeb denní obživy, je také hlavní příčinou dnešní odbytové krise. Nekupuje se, protože není zač. Pan profesor Brdlík právě v neděli prohlásil ve svém kolínském projevu, že kupní síla našeho obyvatelstva poklesla o celých 8 miliard. Celých 8 miliard schází našemu hospodářskému životu! Tato situace nás nakonec poučuje, jak všichni jsme na sebe navzájem odkázáni a že hospodářské otázky nemůžeme posuzovati jen s hlediska stavovské politiky, nýbrž se zřetelem na národohospodářský prospěch celku. (Výborně! - Potlesk.) Tyto okolnosti jsou však také dokladem, že čsl. nár. socialistická strana svým programem i svým působením je na správné cestě. Klíč k situaci je ve správné sociální politice. Proto opravňujeme si tvrditi, že vývoj jde nalevo. (Výkřiky.)

V hospodářských věcech určitě. (Výkřiky.) V přesvědčení, že politika vlády bude se říditi v neznačeném směru, budeme ji plně podporovati a s rozpočtem vyslovujeme souhlas.(Potlesk.).

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. dr Hanreich.

Posl. dr Hanreich (německy): Velectěné dámy a pánové! Pan řečník přede mnou opět jednou nám ukázal, že není možno, aby se s jedním programem jelo zároveň na dvou koních. Pan kolega se asi domníval, že si nemůže nechati ujíti příležitost kapitoly zemědělství,.... (Hluk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Hanreich (pokračuje): ... aniž i národní socialisté nedokázali, že jsou s to, řešiti zemědělskou krisi. Pan kolega se domníval... (Hluk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím, aby pan řečník nebyl vyrušován.

Posl. dr Hanreich (pokračuje): ... že by musilo býti možno pomoci zemědělství bez celní ochrany a že dokonce jest lépe, obejdeme-li se bez celní ochrany pro zemědělství. Na důkaz toho, jak velice se pan kolega mýlil, ukáži mu tržní zprávy, uveřejněné dnešního dne ještě k tomu v časopise, který není naprosto nakloněn rolníkům. O pražské burse se hlásí, že se stav trhu ni na dnešní burse nezměnil; ačkoliv se poslední zahraniční kursy zlepšily a ačkoliv dlužno počítati s uzavřením plavby na dolním Dunaji, poněvadž náhle uhodily mrazy, nálada byla chabá. To jest zpráva z Prahy. Ale zpráva z Budapešti zní takto: Na obilním trhu ukázalo se souhlasně s Liverpoolem další podstatné zpevnění. Zajímavé jest tedy, že metody, které panu kolegovi zavdávají již dostatečný podnět, aby se tím zabýval, našemu zemědělství nestačí, že naše zemědělství naprosto není s to působiti, aby se ceny u nás vytvářely souběžně s cizinou, že naše tržní zprávy jsou podstatně nepříznivější než zahraniční. Jak daleko horší by to musilo býti, kdybychom mohli dovážeti zboží úplně beze cla, jak si to představují páni. Jest jisto, že naše obchodní politika jest pochybená, že ochrana našeho zemědělství jest úplně nedostatečná. Kol. dr Zadina měl pravdu, když poměry u nás srovnával s krajem, který nemaje kolem sebe vysokých hrází, jest vydán na pospas každé povodni z okolí, takže jest zaplavován cizozemskými výrobky a že podle toho tyto výrobky u nás nemají žádné ceny.

Těší nás, že se krisí obírají také řečníci ze Svazu zemědělců. Pan Böhm se co nejostřeji ohradil proti způsobu, jak se uzavírají obchodní smlouvy, postavil se proti tomu, že právě ministr pro věci zahraniční uzavírá, diktuje a parlamentu vnucuje obchodní smlouvy a posl. Wagner jezdil na svém známém jihomoravském koníčku. Stěžoval si do nedostatečné ochrany vinařství a okurkářství, stěžoval si, že se nevěnuje dostatečná péče opatření úvěru pro zemědělské obyvatelstvo. Řeči obou těchto pánů pohybují se úplně na úrovni napalování, jak to koná tato strana již po léta. Na schůzích a v parlamentě pronášejí řízné oposiční řeči, ale když dojde k hlasování, hlasují pro opatření, která natropila venku škodu. Jest to totéž, jako když rok co rok slyšíme zde posl. Hodinu, jak přednáší celý svazek školských stížností, jak si stěžuje, že ministr školství nemá nic pro německé školy, a pak věci opět klidně schová a jde opět po své práci, zbožně a bodře, opravdově a otevřeně, jak se zpívá ve staré císařské hymně. Takovouto politiku mohou pochopiti jenom nejhloupější hlupáci, rozumní lidé nemohou tuto politiku bráti vážně.

Posl. Wagner jednaje o otázce okurek, zcela zvláště si stěžoval, že se již nevyváží a že především byl ztracen rakouský trh a že v Rakousku povstala jihomoravským okurkářům konkurence. Připomněl bych těmto pánům, že právě instituce velmi silně podporované jeho stranou přispěly k tomu, že jihomoravské okurkářství jest úplně zničeno. Jest samozřejmé, že zákaz vývozu pro a nakladače okurek měl v zápětí, že si cizina založila okurkářská pole a pěstuje okurky sama. Co si však v posledních letech někteří továrníci po této stránce dovolili, přesahuje všechny meze. Víme, že na východ od vlastního znojemského kraje v okolí Valtic a Lednice jest několik nakladačských firem, mezi nimi především firma Tarnavski, která přímo podvodně, soustavně vykořisťuje rolníky z jihovýchodní Moravy a podílníkem této firmy jest politický přítel Svazu zemědělců, předseda moravské zemědělské rady, dvorní rada Lauche. Jest skutečností, že tato firma sjednávala se zemědělci uzávěrky podle záznamů a cen znojemských. Znojemské záznamy u okurek znamenají, že kopa menších okurek neváží více než 2 kg, že malé okurky nesmějí býti delší než 7 cm, střední 12 cm. Ve skutečnosti se však toto znojemské třídění na Znojemsku nedodržuje. Na Znojemsku pokládá se za malou okurku okurka dlouhá 10 až 12 cm, až i 13 cm a proto vytváření cen ve Znojmě jest mylné a podvodné, užívá-li se těchto cen v okolí Valtic a Lednice. Firma Tarnavski a její zástupci žádají tam dodávku 7 cm okurek, žádají to, co se ve Znojmě nedodává, proto také neznamená, a cen, které se utváří ve Znojmě, používají pro tyto okurky. Ohradil jsem se proti tomu, přibil jsem na pranýř chování firmy Tarnavski jak na schůzích, tak také v tisku. Ovšem je to firma, která se může spolehnouti na podporu dvorního rady Lauche - neboť jest také místopředsedou "Sdružení pěstitelů a vývozců okurek" - firma má tedy v něm oporu. Jest fakt, že zástupce zemědělství, předseda německého odboru moravské zemědělské rady, dvorní rada Lauche, sedí také zde v tomto "Sdružení" jako zástupce nakladačů okurek a že týž pán, který hájí zájmy průmyslníků, vystupuje současně venku jako zachránce rolníků. Nechť tedy pan Wagner jde ke svému politickému příteli Lauchemu a nechť mu poděkuje, že na jižní Moravě máme takovéto rozvrácené poměry.

Jest samozřejmé, že také vinařství nejen není podporováno, nýbrž že se činí všechna opatření, aby vinařství bylo těžce poškozeno. To je skutečnost, že na jižní Moravě dostane výrobce za litr červeného vína 90 haléřů. Pan ministr financí se ovšem nepostaral, aby byla snížena daň z vína, která byla kdysi zavedena, když se víno prodávalo u výrobce za 10 až 15 Kč litr, a která činila Kč 1.40 z 1 litru. Daň z vína trvá klidně dále a při celé organisaci obchodu s vínem jest postaráno o to, aby si spotřebitel nemohl víno koupiti. Jde-li člověk do restaurace zde v Praze, nedostane 1/4 litru vína pod 4 Kč, kdežto výrobce venku musí za tyto peníze dáti litr vína. To ovšem vede jak k vykořisťování spotřebitele, tak také k poškození výrobce. Neslyšíme, že by se byl pan ministr pro zásobování postaral, aby se proti této lichvě zakročilo. V ministerstvu pro zásobování lidu asi všechno spí.

Jihomoravští členové parlamentu zakročovali jak v Praze, tak také v Brně u ministra zemědělství, u ministra financí a u zemského finančního ředitelství. Bylo slíbeno, že bude pamatováno na zvláštní nouzi jihomoravského kraje, bylo slíbeno, že při vymáhání daní bude se postupovati poněkud zdrženlivěji a opatrněji. Jak se to dodrželo, nechť ukáže jeden případ: Rolník, který, jak můžeme prokázati, jest ochoten zaplatiti daňové nedoplatky - a poněvadž z hospodářství peníze nemá, chtěl tak učiniti z půjčky, - ukázal oněm lidem výměr o povolení zápůjčky. Přes to mu byly zabaveny 2 jalovice. V den dražby dostavil se do obce exekutor hustopečského berního úřadu. Kupci tu nebyli, odešel tedy exekutor zatím do hostince, tam se opil a opilý vrávoral ulicemi a pak se vrátil těžce zatížen do Hustopeče. Druhého dne dostaví se ovšem opět, přivede s sebou dva kupce, ne právě nejlepší pověsti, nejdřív se opět nachmelí, vpadne k zemědělci a nenajde nic, poněvadž dobytek je na pastvě. Večer se vrátí opět, vyvede zvířata ze stáje a odvleče je. Dodnes stojí ještě v Hustopeči u jednoho rolníka, který žádá za kus dobytka denně 10 Kč na krmivo. Víte asi, že dnes dobře dojící kráva dává průměrně 6 litrů mléka a poněvadž se na jižní Moravě dostane za litr mléka 80 haléřů, dělá to 4.80 Kč. Ale onen čistý panáček v Hustopeči, který ví, že ho chrání ožralý exekutor a berní úřad, troufá si žádati 10 Kč na krmivo a ještě jest tak smělý, že žádá při zpětné koupi o 500 Kč více za 2 kusy dobytka, než jaká byla jejich cena, za kterou je získal. Berní úřad se po týdny zdráhal, byť i jen oznámiti onomu zemědělci cenu, za kterou tento žid dobytek venku koupil. Taková ostuda tu ještě nebyla. Což žijeme skutečně v Rusku? Nedivte se, pánové, jestliže lidé přistupují na venkově houfně ke komunistům. Vinni jste vy sami!

Pánové, nouze drobných lidí venku jest ohromná. Ale, jak se s nimi nakládá, můžete viděti z případu, který vám nyní povím. Drobný rolník, majetník 1 ha pozemku, na němž hospodaří jeho žena, byl 18 let zaměstnán u dráhy jako dělník. Ten člověk onemocní, hlásí se nemocným, jeden lékař ho uzná, druhý nikoliv. Dojde k odepření služby a po 18leté službě tento člověk vyletí bez haléře náhrady a bez pense. Upozornil jsem na tento případ ministra železnic Mlčocha. Odvolal se na hlášení četnictva, v němž stálo, že ten člověk je piják. Náhodou jsem ho znal a věděl jsem, že piják není. Ve zprávě obecního úřadu psalo se o něm jako o váženém člověku. Upozornil jsem na to ministra železnic a řekl jsem. "Kdyby se to stalo mně, četníka, který podal takovouto zprávu, bych žaloval". Ministr mi na to řekl: "Dám věc ještě jednou vyšetřiti, dejte mi ten přípis." Strčil jej do kapsy, poněvadž mu bylo nepříjemné, že byla vydána takováto zpráva - věc spí dodnes. Ten člověk je dodnes mimo službu a pan ministr Mlčoch byl rád, že mi tento, poněkud závažný spis odňal opět z rukou. Jest to při nejmenším neslušné a nekorektní, dá-li se ministr, který má tak krásný plat, aniž železnicím poněkud rozuměl, pohnouti k tomu, aby bez haléře náhrady vyhodil člověka, který sloužil 18 let. Ten chudák, poněvadž má 1 ha půdy, jest líčen jako bohatý člověk. Jest to nejen nechutné, nýbrž může se tím dosíci také toho, co nechcete, totiž, že tím podpoříte komunistickou propagandu. Není to kraj velkých sedláků, nýbrž kraj drobných majetníků, kteří jsou jednou u té, po druhé u oné strany a přidají se ovšem k těm stranám, které jim mohou nabídnouti nejvíce, jsou však solidní a rozumní. Ale nelze tyto lidičky týrati.

Velectění, jestliže pánové, kteří zde již promluvili, především socialisté a národní socialisté - chtějí prospěti oběma, zemědělcům i dělníkům - jsou toho mínění, že zemědělství nepotřebuje ochrany, musím proti tomu protestovati. Naše měna podle záznamů na mezinárodních bursách má hodnotu asi 6 1/2 části staré rakouské koruny. Srovnáme-li tedy tehdejší ceny a dnešní, vidíme, že l q ječmene v míru stál 24 K, přepočítáno tedy dnes 156 Kč. Stejně tomu bylo s pšenicí. Rozdíl jest nyní patrný, neboť za ječmen dostáváme dnes 110 Kč až 120 Kč, za pšenici 120 Kč až 130 Kč. Cukrovka stála před válkou 2.40 K, přepočítáno měla by dnes státi 15.60 Kč. Ale všichni víte, že dnes dostáváme za 1 q cukrovky asi 10 Kč, tedy o dobrých 50% méně než podle relace mírové. Jestliže naproti tomu porovnám výdaje, nemohu ovšem vystačiti 6 1/2násobkem. Dobytí míry řepy stálo na příklad kdysi 4 zlaté nebo-li 8 K. Dnes by to tedy mělo státi 52 Kč. Za dobytí míry řepy platíme však dnes 80 až 100 Kč, také 120 Kč. To jest jen jediný příklad, abych vám ukázal, jak se mzdy v porovnání s příjmy neobyčejně zvýšily. K tomu připočteme nyní ještě sociální břemena, nemocenskou pojišťovnu, sociální pojištění, což činí na 10 Kč mzdy aspoň 20 Kč. Tak docházíme přesně k více než 100%nímu zvýšení výdajů v porovnání s dobou mírovou, kdežto příjmy jsou relativně nižší než v době míru. U daní jest to také tak. Zemědělci neznali dříve daně z obratu, také daň důchodovou většinou vůbec neplatili. Podkladem veškerých platů byla daň pozemková.

Maso stálo v míru 30 krejcarů, tedy 60 až 70 haléřů. To by tedy odpovídalo dnešní ceně 5 Kč. Dnešní cena dobytka je 3 Kč, ovšem jen dobrého dobytka. Dnes můžete koupiti jatečnou krávu za 200 Kč až 800 Kč. To jest cena dobytka 1 až 2 Kč. Jest jisto, že ceny masa v míru činily 1.20 až 1.30 K za 1 kg, tedy přepočítáno 7.80 Kč. Ve skutečnosti stojí však dnes maso 1 kg 12 až 18 Kč. A jaký křik tropí pražští uzenáři, jestliže jednou sleví 10% na párkách, které přece obsahují 50% vody. Ale to náš pan ministr pro zásobování lidu nevidí. Vidí jen, jestliže zemědělci žádají zvýšení cen. (Posl. Prause [německy]: Ale dnes máme také jinou režii než v míru!) To uznáváme, ale promiňte, na svou vysokou režii máme menší příjmy. Domníváte se, že musíte vyšší výdaje přesunouti. To jest zásada, kterou se řídíte. (Výkřiky posl. Prause.) Prosím, ovšem! Jsem přesvědčen, že kdybys byl počkal ještě chvilku, byl bys ihned zvěděl, že to není naprosto tak tragické. Také my jsme toho mínění, že se poměry mohou změniti jen tím, že se předně bude ve státním hospodářství šetřiti, že budou snížena břemena; pak bude možno, aby vaše režie byla také nižší, a pak jest snad oprávněna naděje, že spotřebitelé budou kupovati levněji, ovšem nevím to zcela určitě.

Ostatně se domníváme, že podkladem našeho celého hospodářství musí býti vnitřní trh. Celý ten podvod s vývozním průmyslem mohl nám býti již dávno ukraden. Základem jest a zůstává kupní síla našeho domácího obyvatelstva. Počnete-li ji opět obnovovati, musíte začíti u sedláků, u zemědělského obyvatelstva. Jestliže s tím nezačnete, nedostanete se dále. Krise začala tam, musí tam také skončiti. Poněvadž nekupuje rolník, daří se špatně našemu průmyslu. Nechceme, aby se průmyslu dařilo špatně, poněvadž chceme býti kupci, kteří by mohli kupovati. Pokud však nepodniknete v této věci nic, pokud páni němečtí a čeští agrárníci, bratrsky sdruženi, budou zde konati jen to, co od nich chtějí páni socialisté, pokud se dávají v područí této vládní koalice, ačkoliv na ministerských křeslách zaujímají nejdůležitější místa, musím jakýkoliv jejich výrok, zabarvený oposičně, nazvati tím, čím jest: Komedií, aby se nasypal sedlákům venku písek do očí. Proti takovýmto komediantům budeme se vždy stavěti a budeme je potírati. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je pan posl. Staněk z čsl. strany soc. demokratické. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Staněk (čsl. soc. dem.): Slavná sněmovno! Přihlásil jsem se ke kapitole o rozpočtu čsl. státních drah. Tento rozpočet tvoří jak svým finančním rozsahem, tak svým významem v národním hospodaření jednu z nejdůležitějších položek celého rozpočtu státního. Celkové výdaje všech státních podniků jsou vyčísleny v rozpočtu pro rok 1932 částkou 8.929,000.000 Kč, z toho je 4.846,000.000 Kč výdajů pro čsl. státní dráhy, tedy více než plná polovina. Příjmy všech státních podniků jsou odhadnuty na 10.459,000.000 Kč; z toho připadá na čsl. státní dráhy 4.800,000.000 Kč, tedy zase asi polovina. Jde tedy o podnik rozsahu nezvykle velikého, který v našem národním hospodaření zaujímá proto po všech stránkách místo význačné.

Zkoumati rozpočet, tedy hospodaření, takového podniku poskytuje příležitost zjistiti tendence státu jako kolektivního podnikatele v oboru jeho politiky podnikatelské. K té patří samozřejmě všechny průvodní zjevy podnikatelského postupu, tedy stanovisko státu při nákupu surovin, hospodaření s nimi, v politice zaměstnanecké, daňové atd. Jen důkladný přehled po všech těchto úsecích podnikatelské činnosti státu v největším podniku ve státě vůbec ukáže správnost či nesprávnost method, které stát v podniku uplatňuje; dá však současně klíč k porozumění nepříjemného faktu, že největší podnik ve státě, státem obhospodařovaný, končí již druhým rokem své hospodářství ohromným deficitem. Neboť hrubý deficit podniku čsl. státní dráhy r. 1930 činil 600 milionů Kč a podle zjištění správního sboru ke dni 1. září 1931 - tedy za 8 měsíců letošního roku - činil hrubý schodek 391 milionů Kč, hospodaří tedy za posledních 20 měsíců dráhy se schodkem ve výši asi jedné miliardy. Tento fakt musí tvořiti předmět nejvážnějších pozorností zejména parlamentu, protože konec konců někdo musí tyto schodky zaplatiti, a při dnešní konstrukci státního hospodaření hradí tyto schodky stát ze svých prostředků, tedy z prostředků všeho obyvatelstva.

Nejvlastnější příčinou tohoto schodkového hospodaření je pokles dopravy osob, ale zejména zboží; r. 1930 byl tento pokles v dopravě zboží vyjádřen 16%. Celkový pokles příjmů r. 1930 činil v souhrnu jak v dopravě osob, tak v dopravě zboží 12.5% proti r. 1929. Proti poklesu příjmů postavena byla r. 1930 zvýšená vydání, zejména v oboru personálních výdajů - na vánoční příspěvek a zrovnoprávnění pensistů, a z tohoto nepoměru mezi příjmem tak značně pokleslým a mezi vydáním dosti stoupnuvším - vyrostly neblahé schodky, které prostě pohltily výnos investiční půjčky státní a které hrozí se státi trvalým závažím celého státního rozpočtu. O čem svědčí tento výsledek? O velmi lehkomyslné kalkulaci poměrů příjmů k vydání. Je-li příjem podniku v době hospodářské konjunktury vykázaný v nákladním i osobním tarifu vykalkulován s ohledem na nejnutnější běžné výdaje, musí samozřejmě stačit i menší náraz, než jakým byla světová krise hospodářská, aby celý rozpočet a celé jich hospodaření postavila na hlavu. Kdyby bylo počítáno rozmyslně, pak v dobách hospodářské konjunktury musely býti příjmy podniku vyčísleny tak, aby mezi nimi a výdaji, které se velmi málo mění v dobách špatné konjunktury, vzniklo značnější rozpětí, kterého by předvídané správa podniku musela užít k vytvoření reservního fondu pro doby špatnějších výsledků.

Nechci ovšem zatajiti, že dráhy vlastně podobným způsobem hospodařily, jenže takovýto reservní fond je ukryt ve výnosu dopravní daně, stanovené 15% v přepravě nákladní, 30% v přepravě osobní. Za 12 let popřevratových bylo z výnosu této daně odvedeno státní pokladně čistých 6.600,000.000 Kč. Československé dráhy platí tudíž na dopravní dani obnos asi 17 1/2%. Světové zatížení drah se pohybuje mezi 5 až 7%. Platí tedy naše dráhy nejméně o polovinu více, než jiné dráhy světové. To znamená, že s ohledem na světové zatížení drah, odvedly naše dráhy státní pokladně na daních za 12 let alespoň o 4 miliardy více než byly povinny. Tento obnos, drahám ponechaný, byl by býval jistě vydatným reservním fondem pro těžké doby krise. Lze proto souditi, že stát ve svém vlastním podniku provádí pochybenou politiku daňovou, aby si nahradil daně, které mu dluží podnikatelé soukromí, k nimž daleko neuplatňuje té tvrdosti, s jakou vystupuje proti drahám, zatěžuje nesmírně svůj vlastní podnik. Touto daňovou politikou skreslil úplně hospodaření podniku v dobách konjunktury a vyvolal takřka zhroucení podniku v době krise.

My, kteří vedle zájmu o osudy podniku máme na starosti zájmy zaměstnanců, my, kteří vidíme, že na konec tuto moudrou daňovou politiku odnášejí zaměstnanci, kteří jsou dnes degradováni pod úroveň zákona o státních zaměstnancích, kteří mají naturální byty dražší než všichni ostatní zaměstnanci, kteří mají plnou polovinu v poměru smluvním nebo nejvýše pomocném a kteří mají suspendovaný zákon o pracovní době, proto musíme s celou rozhodnosti tuto daňovou politiku státu a státních financí odsouditi. Stát je povinen žádat na svém vlastním podniku jen takové zatížení, jaké žádá v soukromém podnikání. Dopravní daň musí býti nejen po dobu krise, nýbrž pro všechny doby - snížena na míru, rovnou světové úrovni. Ministerstvo financí se musí spokojiti nejvýše daní 5% a ne 17 1/2%. To je prvá podmínka, aby se dráhy dostaly na zdravou hospodářskou základnu.

Ptáme-li se, proč již dávno nebyla tímto způsobem vyslovena přímo drahami základní příčina jich těžkého hospodaření, docházíme k druhému, stejně tak ožehavému problému - problému správy železnic. Železnice spravuje politický ministr se správním sborem, složeným z vedoucích úředníků železničních jako odborníků. Nepopírám odborných schopností těmto úředníkům, naopak jsem přesvědčen, že v nich mnohých máme vynikající odborníky světové úrovně. Ale chybí jim prakticky jakákoliv možnost řešit problém drah z jiného, než úzce odborného hlediska.

Vezměme jenom nadhozenou otázku nadměrného daňového zatížení drah, mohou úředníci ministerstva železnic vykonati v této věci více, než nějaké to úřední podání na ministerstvo financí, jsouce předem jisti, že bude odmítnuto? Takto složenému sboru, jak je dnes, chybí mimo podnik jakýkoliv vliv a autorita. Zdá se mi ovšem, že některým členům správního sboru - dodávám: na štěstí ne mnohým - dokonce tento stav nemohoucnosti mimo podnik vyhovuje. Alespoň je na koho se vymluviti. Jsem přesvědčen, že tento stav je nadále nemožným.

Jestliže dráhy mohly vystačiti se správním sborem, který mimo podnik je pátým kolem u vozu, v době konjunktury, dnes, v době krise, se tato nemohoucnost správního sboru na nich přímo mstí. Vzdálivše si od sebe i od drah všechny interesenty, vytvořili vedoucí úředníci železnic jako členové správního sboru kolem železnic ovzduší, v němž každý, kdo má co s drahami dělati, od drah žádá úlevy až nemožné, ale drahám nehodlá ničím prospěti. Správní sbor za dnešní soustavy odcizil úplně dráhy veškeré veřejnosti a konec konců i parlamentu. A přece co je tu otázek, na kterých je interesována celá veřejnost, a které nemůže dnešní správní sbor vůbec rozřešiti.