Jsou to zprávy k neuvěření, které z venkovských dědin přicházejí. Jeden rolník na západní Moravě byl nucen prodati koně za 100 Kč a když šel s trhu domů, vidí ke svému úžasu v jednom obchodě vystaveného dřeveného koně, hračku pro děti, který byl ceněn 140 Kč. Nepřeháním, prohlásím-li zde varovný hlas: zdánlivý klid na venkově je jako ten černý mrak, ze kterého se může každou chvíli zablesknouti. Neklamte se, že to všecko, co se na ten venkov nakládá, venkov unese.
A proč se zhroutilo naše dobytkářství? Řeknu to otevřeně a bez obavy: Zvýšila se cla na živý dobytek a cla na maso se poměrně nezvýšila. Podle nové zatímní smlouvy s Maďarskem povolilo se dovézti k nám z Maďarska 29.000 kusů přes 150 kg těžkých prasat za kompensaci dřevní. Maďaři k nám dobytek dovážejí pilně při sníženém clu na 90 Kč, zatím co od nás se dřevo do Maďarska vůbec nevyváží. Mohl bych vám posloužiti statistikou, kolik se týdně od 1. července t. r. k nám dovezlo cizího masa a dobytka. Vezmu na př. týden od 26. října do 1. listopadu t. r. Polských vepřů živých se dovezlo 176 kusů, mrtvých 3608 kusů, jugoslavských živých vepřů 1181 kusů, maďarských 1681 kusů živých a jiných cizích 1283 kusy, za 1 týden celkem 7929 kusů. Na pražský ústřední trh dne 16. listopadu bylo dovezeno celkem 3393 kusů vepřového dobytka. Z toho bylo domácího původu jenom 841 kusů a 743 kusů slovenského původu. V Praze se prodával 1 kg živé váhy od 4.50 Kč do 7.60 Kč. Na témž trhu prodáván byl podle tržní zprávy 1 kg živé váhy z volů za 2.60 Kč. Zač platil řezník maso na dědině a zač kupuje konsument 1 kg masa v městě? Tato krise v dobytkářství jest tím tíživější, že nemá zemědělec už jiného produktu, zvláště na horách, aby mohl zabezpečiti nějaký příjem na výplaty, jež jsou nutné a neodkladné. Proto nutno učiniti nejrychlejší opatření celní a obchodní, aby naše dobytkářství, jediný to zdroj každého zemědělce, mohlo býti upevněno.
Není možné jiné řešení této otázky než vyrovnat clo na maso na původní clo na živý dobytek, aby tak spekulace zahraniční nezaplavovala nás cizím masem, často bezcenným a proto laciným, dále regulovat dovoz, případně dovozním syndikátem za účasti zemědělců, ovšem syndikátem, kde by panovala spravedlnost, poctivost a nestrannost.
Družstevní prodeje živého dobytka a domácí porážky a výsek masa považuji za obranný boj zemědělců s obchodem domácím. A tu musí dojíti k vzájemnému dorozumění, neboť jak stavu zemědělskému, tak stavu řeznickému neprospěje a dlouho vzájemný boj.
Slavná sněmovno, pozdržel jsem se u této otázky déle, neboť jsem musel upozorniti na téměř zoufalé poměry na našem venkově, hlavně v otázce obilnářské a živočišné výroby, aby na tyto poměry vzat byl náležitý zřetel při sdělávání nové obchodní smlouvy s Maďarskem. Kdyby měla býti tato nová smlouva pro nás zemědělce tak nebezpečně škodlivá, jak je již ta prozatímní, kdyby měli Maďaři docíliti možnosti dovážeti k nám vedle dobytka ještě téměř 25.000 vagonů pšenice a mouky, jak se toho dovolávají, pak bude náš zemědělský stav přiveden v úplný bankrot. Není divu, že zhroutilo-li se pěstování lnu a ovsa na horách, kde len leží u rolníků již neprodán z dvojí sklizně, zhroutilo-li se pěstování chmele a cukrovky v úrodných krajích, že nastává předlužení veškerého zemědělství a že nastává útěk ze zemědělských usedlostí a kolonií. Zajímavým však jest zjev, že spotřební vrstvy, hlavně v městech, nepociťují zhroucení cen zemědělských výrobků při nákupu životních potřeb. Příčina se svádí obyčejně na velké spotřební daně. A není to vždycky předanění zboží, pro něž jest tak zdraženo. Uvedu zajímavý případ: Jeden můj kolega poslal svému známému v Praze několik pytlů bramborů zadarmo a vyplaceně. Adresát však musel zaplatiti dovozné z dráhy do bytu v takové výši, že mu 1 kg brambor darovaných a do Prahy zadarmo poslaných přišel dráže, než kdyby byl koupil 1 kg brambor v Praze v drobném prodeji. - A ještě jeden případ z posledních dnů: Do Prahy byla z Valašska poslána vyplacená bednička ve váze 40 kg. Vzdálenost činí 374 km a doprava po dráze stála 15 Kč 50 hal. Dovozné z nádraží do bytu adresáta - 1 km od nádraží vzdáleného - stálo 24 Kč 20 hal.
Z ohromné láce zemědělských výrobků spotřebný lid v městech vlastně nic nemá. Na venkově pak je krise výrobní zvyšována ještě velikými živelnými pohromami. Neúrody posledních tří let přivodily zejména na Slovensku, kde zřízeny byly kolonie při pozemkové reformě, takové předlužení, že kolonisté utíkají z kolonií a vracejí se úplně ožebračeni do svých dřívějších obcí a zoufale prosí, aby se jim vrátily aspoň jejich přínosy do kolonií, které tam ztratili. Doufám, že se najdou možnosti, aby těmto ožebračeným zemědělcům bylo nějak pomoženo. Ale rychle musí býti pomoženo všem kolonistům a takovým přídělcům, kteří byli nuceni převzíti půdu z pozemkové reformy, jelikož jejím prováděním byli připraveni o své dřívější zaměstnání, anebo těm kolonistům, kteří byli do nehostinných krajů svedeni, aby tam vytvořili československé obce.
Nelze také odkládati otázku vybavení zadlužených zemědělců z dluhů, nemají-li i z rodných usedlostí, bez jich viny zadlužených, utíkati zemědělci i s rodinami.
Berní úřady vymáhají daně a dávky, úvěrní ústavy úroky a splátky, pojištění, služebné, opravy, nákupy, všechno má býti hotově placeno. Několikráte jsem v této posl. sněmovně zdůrazňoval, s jakou tvrdostí se vymáhají exekučně daně - a to i v těch krajích, kde pohromy po několik roků zničily polní sklizeň. Zdá se, jakoby odpovědí na mé stížnosti mělo býti nové dráždění a bezděčné vyvolávání bolševismu na venkově. Noviny přinášejí tuto neuvěřitelnou zprávu: "Celá obec před dražbou pro daňové nedoplatky." Ve zprávě této se uvádí, že v obci Bukové, okres Boskovice, ležící na drahanské vysočině, téměř všichni zemědělci jsou exekvováni pro daňové nedoplatky a dne 24. listopadu mělo dojíti k hromadným exekučním prodejům.
Slavná sněmovno, to je skandál, to je ostuda, která musí ohromiti každého, kdo poměry v tomto kraji zná. R. 1929 byla zničena v této obci úroda na 100%, r. 1930 úroda z vydluženého osiva zhnila na 70%. Letos na jaře tam zaorali zadlužení rolníci vydlužená žita a pole obseli vydluženým ovsem. A všecko zase shnilo! Žádosti o náhradu daně nemají vyřízeny, ač na to mají zákonný nárok, protože zemědělské radě byly výpisy daní opožděně poslány. Ožebračení lidé se zadlužili, neboť museli kupovati po tři roky osivo, krmivo, výživu a nyní mají majetky v exekučních dražbách, do nichž je žene vlastní stát. Tedy státní úřady začínají vyháněti zemědělce z jejich majetku.
Nechci mluviti o svém zákroku v tomto případě, abych se nedal strhnouti k výrokům plně zaslouženým, které by mezi našim horským lidem vyvolaly vzrušení. Ale tolik jen podotýkám, že nynější režim daňový je takový, že od převratu tak tvrdý a bezohledný ještě nebyl.
V posledních dnech rozesílá jedna berní správa na Moravě připomínky jednotlivým osobám, aby do 14 dnů přihlásily se k dani z obratu z povoznictví za r. 1930. Lidé v obcích museli se tomuto jednání smáti, když na př. byl vyzván jistý mrtvý dělník, aby do 14 dnů přiznal daň obratovou z povoznictví za rok 1930, jinak že mu vyměří daň úřad sám. Proti této výzvě není žádného opravného prostředku. Tento ubohý mrtvý člověk, dělník, před svou smrtí byl dva roky nemocen plicním neduhem a byl ku práci neschopen. Jakživ svého povozu neměl a nikdy nejezdil. Řada kravičkářů, jak my říkáme, ba i jeden průvodce jeskyní má se přihlásiti k placení daně z povoznictví, které nikdy neprovozovali. Tato berní správa připravila se tímto jednáním v kraji úplně o vážnost.
Nemám zde na mysli osobu pana ministra financí, a mluvím-li o tom trapném případě v Bukové, činím tak proto, aby pan ministr financí o tom věděl a nejen zastavil exekuce v Bukové, nýbrž zakázal takové demonstrativní exekuce, které by mohly vésti ke zjevům, jak to bylo hlášeno nedávno z Rakouska. Trpělivost dobrého venkovského lidu je u konce, nepřepínejte ji, ať nepraskne.
Horský lid beztak těžce nese, že spravedlivá odvolání z předpisů daně obratové z občasného povoznictví, u nás říkají z kladařství, jsou bezohledně zamítána, ačkoliv obratová daň z občasného povoznictví podle platných zákonů a nařízení patří k paušálu zemědělskému, jak jsem to v jedné své řeči sněmovní prokázal.
Proto pravil jsem na počátku své řeči, že na venkově snížení a obmezení 13. služného je přijímáno sympaticky, zrovna tak jako snížení platů a diet, aby jisté kruhy státních zaměstnanců, které proti správě státní a parlamentu vyvolávaly demonstrace po Praze a diktovaly Národnímu shromáždění a vládě: "My chceme 13. služné!", si uvědomily, jaké poměry jsou mezi poplatnictvem. Musí-li náš venkovský zemědělec a živnostník pro náš stát přinášeti těžké oběti, aby v tak těžké krisi naši republiku od otřesů uchránil, musí míti pocit této povinnosti všichni ostatní občané bez rozdílu, tedy i státní zaměstnanci. Vždyť opatření státních úspor jsou dočasná. Bude-li hůře, a toho si nepřejeme, musí přijíti k opatřením ještě těžším, poněvadž si naši republiku shroutiti nenecháme, přijdou-li lepší doby, vyjde se všem vstříc zase s ulehčením.
Leč jako prožívá těžké doby stav zemědělský, prožívá je i stav živnostenský i průmyslový. My zemědělci máme zájem na průmyslu strojním, s nímž jsme nejvíce obchodně spjati. Zajímám se o poměry ve strojním průmyslu a dovolte, abych s tohoto hlediska pronesl několik myšlenek. Musím se zmíniti o krisi průmyslové, neboť krise v zemědělství jest úzce spjata s krisí průmyslovou a naopak. Chci poukázati na kritickou situaci našeho průmyslu, z něhož zejména průmysl strojní stojí u nás dnes před rozvratem. Důvody, proč průmysl strojní je nejtíže postižen, jsou na snadě, neboť strojní průmysl co do zaměstnanosti jest odvislý od zaměstnanosti průmyslu ostatního a objednávek veřejných i exportních. Krise průmyslu strojního vyvrcholuje dnes znemožněním exportu vzhledem k opatřením valutárním, jakož i celními opatřeními těch států, které byly pro nás zahraničním odbytištěm, takže průmyslu tomuto zbývá dnes toliko nevelký trh domácí. V důsledku toho setkáváme se denně s děsivým zjevem, zejména s ohledem na dobu příští, že jedna strojírna za druhou omezuje svoji výrobu a propouští značný počet svého kádrového dělnictva a úřednictva a tím rozmnožuje řadu nezaměstnaných, čímž je postižen stát a podlamován veškerý vývoj a život hospodářský.
Přirozeně nelze z důvodů sociálních vyhnouti se podporám v nezaměstnanosti, které tím nebezpečně rostou, ale musí býti nám všem jasno, že částky na podpory v nezaměstnanosti vynaložené jsou výdajem hospodářsky neproduktivním, který nemůže nijak trvale přispěti k ozdravění a zlepšení domácích poměrů. Nejlépe by bylo investice neomezovati a částky na nezaměstnanost vynaložené raději i půjčkou zvětšiti a podnikati produktivní investice a dáti lidem práci, která je jedinou účinnou zbraní proti nezaměstnanosti a vytváří nové hodnoty trvalé hospodářské ceny. Rozpočet náš do jisté míry přizpůsobuje se tomuto hledisku, ovšem v míře na dnešní kritické poměry nedostačující. Musíme si uvědomiti, že škrty investičních položek nejsou úsporami, poněvadž stát nucen jest takto ušetřených obnosů ve zvětšené a neúčelné míře věnovati na podpory nezaměstnaných. Tím více však je povinností příslušných orgánů, aby tyto v omezené míře povolené investice byly co nejrychleji a co nejúčelněji použity ke zmenšení nezaměstnanosti. Je nutno při tom poukázati, že peněz těchto může býti použito jedině k opatření práce pro naše občany a že za žádných okolností nesmí býti za tyto peníze koupeno zboží zahraniční, jak bohužel se dosud děje, zejména v soukromém životě. Stačí jen pohlédnouti na cifry dovozu a uvědomiti si, kolik práce mohlo by u nás ještě býti opatřeno. Při této příležitosti chci také poukázati, že pozornost jiných vývozních států obrátila se v poslední době na náš domácí trh. Je na snadě, že naše dobrá valuta a naše spořádané poměry lákají cizí průmysl, aby se snažil všemi prostředky zakotviti v našem trhu domácím. Přímý dovoz je ovšem určitými opatřeními ztížen, ve své vynalézavosti však cizí firmy zakládají u nás své odbočky. Tyto však jsou pouhým pláštíkem firmy domácí pro nedostatečně informované a sloužiti mají ke klamání veřejnosti, že jde o zaměstnání našich domácích lidí. Ve skutečnosti však jde zde v nejlepším případě o montáž dovezených součástí, vyrobených v cizině. Hbitý akvisitér a nepatrný počet dělníků je vlastně celou t. zv. domácí firmou, která pak opatřuje práci zahraničním lidem, aby o tutéž práci připravila naše občany-dělníky. Tím kormutlivější jsou zjevy, že v době kritické situace a největší stagnace našeho průmyslu, zejména strojního, v době vyvrcholující nezaměstnanosti i mnozí veřejní referenti navrhují pro dodávky takové firmy, resp. dokonce firmy cizozemské. Je nutno zaříditi, aby tento nezdravý a nemožný postup byl okamžitě odstraněn a tito pohnáni k odpovědnosti za případy minulé i za každý případ budoucí.
Cílevědomý postup zahraničních firem zřizováním filiálních závodů u nás nemá jen účel opatřiti práci pro své zahraniční zaměstnance, nýbrž také zeslabiti posici našeho průmyslu a zhoršiti jeho situaci a tím oddáliti nebezpečí, že průmysl náš zůstane nevítaným soupeřem na kolbišti světového trhu. Nejsou to ojedinělé případy, kdy firmy zahraniční spojené v kartelech a jiných sdruženích systematicky způsobem neseriosním poškozují naše firmy tuzemské až i o 40 až 50%, tedy zřejmě cenami dumpingovými, a je pak jistě chorobným zjevem, že odpovědní činitelé vůbec o nabídkách takovýchto uvažují a nutí firmy domácí, aby ztráty svoje ještě zvětšovaly. Tyto firmy svými dumpingovými nabídkami jistě nepočítají s možností obdržeti zakázku u orgánů státních a veřejných, ale sledují tím cíl zvětšovati ztráty našeho průmyslu a přiblížiti ho ke katastrofě, neboť počítají s jedině u nás možným zjevem, že odpovědní referenti i takovýchto nemožných a neseriosních nabídek používají jako nemorálního tlaku proti domácímu průmyslu. Cizozemským firmám nejde při tom vlastně o získání zakázky, nýbrž ve svém zavilém nepřátelství snaží se jedině zasaditi našemu průmyslu bolestné ztráty, aby jej alespoň oslabily a případně i zahubily, poněvadž právem vidí v něm nepohodlného a nebezpečného soupeře. Počítají s krátkozrakostí zdejších činitelů-referentů, kteří jejich neseriosních dumpingových nabídek užívají jako vítaného prostředku proti tomuto domácímu průmyslu, kterýžto zjev, bohužel, jest jen u nás možný. Je nemyslitelno, aby v okolních státech podobný postup u veřejných činitelů nebyl ihned prohlédnut a po zásluze odstraněn. Poukazuji na to, že nikdy se nestalo, aby na příkl. říšsko-německé úřady vyzývaly naše české firmy k podání nabídek a zadávaly jim práci. U nás však děje se tak velmi často. Proto znovu opakuji, že odpovědní činitelé musejí tento nezdravý zjev okamžitě odstraniti a bylo by záhodno příště pranýřovat takovýto postup a volati dotčené vinníky k odpovědnosti. Tito poškozovatelé domácí výroby měli by býti z našich veřejných orgánů odstraněni, nemají-li tolik pochopení, že mzdy placené do ciziny rozmnožují hlad našich lidí. Je potřebí, aby v dnešní kritické době zejména u vůdčích činitelů pohlíženo bylo na investice s hlediska vyššího. Je zapotřebí součinnosti všech povolaných činitelů, aby dlouhými průtahy a neplodnými anketami nezhoršovali nezaměstnanost a to dvojnásob tím, že dojde-li pak k uskutečnění věci, promarněný čas musí býti po většině nahrazován nezdravým urychlováním práce.
Dnes tedy není času na řeči, dnes je zapotřebí činů. Žádám, aby po schválení rozpočtu s největším urychlením přednesen byl na příslušných místech program, jak investic v nejkratší době použito bude ke zmírnění nezaměstnanosti a zároveň jak postaráno bude o to, aby bez průtahů práce byla zadána, hlavně do krajů, kde není práce a výdělku.
Chci ještě poukázat k tomu, že dnešní neurovnané valutární poměry nutí průmysl na export odkázaný, aby využil ve vlastním zájmu možnosti směnného obchodu.
Poněvadž pak stát náš je největším odběratelem tabáku, nafty, obilí, benzinu a jiného zboží, je nutno zaříditi, aby stát neobjednal v cizině žádného zboží, jehož protihodnota nebude dodavatelským státem vyčerpána protiobjednávkou našich průmyslových a jiných produktů. (Souhlas.)
Je to velmi účinná zbraň k potírání nezaměstnanosti stamilionovými položkami a při tom cílevědomý tento postup neukládá státu žádného úvěrového risika, ani finanční oběti. Proto v dnešní kritické době ať ani jediná koruna československá není vydána ze státní pokladny na nákup v cizině, pokud by zahraniční dodavatel v úměrné výši nezadal práci našemu hladovícímu dělnictvu v tuzemsku. (Pochvala.)
Nechci se vracet k úvahám o nezaměstnanosti a důsledkům z ní plynoucích, ale tolik bych rád k této otázce ještě řekl: Na podpory v nezaměstnání často se hřeší a ještě nejsou některé politické strany dělnické s gentským systémem spokojeny. Ministerstvo soc. péče poskytuje příspěvky obcím na stavby nouzové. Nebylo by lépe spojiti oba tyto způsoby dohromady, takže by se obecním úřadům v městech a obcích vyplácela podpora ve výši mzdy, kterou by dostali nezaměstnaní za vykonanou práci? Je to námět k úvaze těm, kdož se těmito problémy zabývají.
Státní rozpočet na r. 1932 byl seškrtán a zavedeny úspory. I rozpočet ministerstva zemědělství doznal velmi silných škrtů. Dovolte, abych se u některých položek v rozpočtu min. zemědělství pozastavil a upozornil na některé zjevy v podnicích státních, jež jsou ve správě ministerstva zemědělství, ne proto snad, abych kritisoval, pro sensaci, ale abych upřímně upozornil na různé zjevy, které jsou utajovány, které se vedoucím činitelům nesdělí, za něž však oni odpovídají. Jsou to zjevy, které, kdyby jim byly známy, snažili by se jistě odstraniti. Naše republika vlastní přes 1 milion ha půdy lesní a zemědělské. Když při provádění pozemkové reformy dovolávali se drobní zemědělci přídělu půdy, které se tehdy nedostávalo, navrhl jsem r. 1922, aby se státní půda polní předala buďto do vlastnictví nebo pronájmem malozemědělskému lidu. Proti tomuto návrhu podali zaměstnanci na státních statcích opovážlivé ohražení, v němž zasahovali do práv poslanců a kde odmítali tento návrh s odůvodněním, že 1 ha státní půdy vynáší státní pokladně čistých 900 Kč ročně. Kdybych byl jízlivým, řekl bych, že není potřebí prováděti úspory a snižovat platy, protože 1 milion ha pozemků státních po 900 Kč má vynésti státní pokladně 900 milionů Kč ročně.
V témž memorandu vyčítá se ministerstvu zemědělství, jak škodlivá je správa ministerstva zemědělství, která nařizuje investice, jež nejsou nutné. Uvádím doslovně některé další věty: "Výnosnost těchto (státních) statků zvýší se ještě značně vyprostěním z neblahého vlivu ministerstva zemědělství, zřízením ministerskou radou nařízeného generálního ředitelství Stát. statků a lesů".
Ostatní troufalé útoky zaměstnanců na státních statcích v tomto memorandu citovati nebudu, poněvadž chci raději probrati slibované výsledky samostatného obhospodařování státních statků a lesů bez toho neblahého vlivu ministerstva zemědělství".
Podle rozpočtu na r. 1932 vykazuje podnik Státní lesy a statky zisk v částce 7,384.400 Kč. Na první pohled je tato očekávaná cifra velmi sympatická, ale tento hřejivý pocit přestane ihned, jakmile nahlédneme do katastru majetkového, z něhož lze seznati, z jak rozsáhlého objektu vykazuje se jmenovaný zisk.
Když jsem jako zemědělec uvážil, že podnik Státní lesy a statky má vynésti z 1 mil. ha lesů a statků zisk pouhých 7 mil. Kč, byl jsem ohromen, neboť 7 Kč z 1 ha znamená 7 Kč z 5 měřic, to jest 1.40 Kč z míry, což při projektovaném zdražení sirek dostačí k nákupu 3 krabiček zápalek nebo jedné obyčejné viržinky.
Ale musím podotknouti, že ani tento očekávaný výnos 1.40 Kč z 1 měřice nemá pan ministr financí ještě v kapse, poněvadž propočty rozpočtu podniku Státní lesy a statky jsou tak pružné, že na příklad r. 1930 slíbily státní lesy a statky panu ministru financí 84,881.067 Kč, což se však scvrklo na pakatýlek, takže pan ministr financí na místo příjmu 84 mil. Kč zisku musel státním lesům a statkům uhraditi deficit 6,057.302.91 Kč.
Vraťme se k očekávanému zisku 7 mil. r. 1932: Státní závěrečný účet za r. 1930, předložený nejvyšším kontrolním úřadem této slavné sněmovně, neobsahuje bohužel takový rozvažný účet Státních lesů a statků, z něhož by bylo možno seznati, jakou hodnotu má náš stát investovánu do podniku státní lesy a statky. Jsem proto nucen oceniti si podnik sám. Pan kol. dr Zadina oceňoval včera 1 ha v hornatých krajích na 5000 Kč, a tedy předpokládám, vezmu-li za základ 3000 Kč za 1 ha s budovami, drahami, inventářem mrtvým a živým, drahocennými sbírkami v zámcích, jako Konopiště, Ploškovice, Židlochovice atd., pokud se ovšem sbírky ty nerozběhly, že zajisté mi přisvědčíte, že můj odhad jest střízlivý. Tedy 1 mil. ha po 3000 Kč representuje hodnotu státních lesů a statků v částce 3 miliardy Kč.
Jedno procento z 3 miliard činí 30 mil. Kč a rozpočet nám slibuje jen 7 mil., tedy asi čtvrt procenta. Je proto absurdní, že Státní lesy a statky, které dluží už na dosavadní majetek Státnímu pozemkovému úřadu skoro půl miliardy, přikročují ještě k dalšímu přejímání lesního majetku, obyčejně méně hodnotného, o němž ústřední ředitelství státních statků předem ví, že bude nerentabilní, neboť hodnotné komplexy se přidělují kolonisačním agrárním družstvům.
Proto považuji za nutné upozorniti, aby další přejímání méně cenných objektů k deficitu odsouzených bylo zastaveno, protože za neustálým a překotným přejímáním lesního majetku tuším všelijaké cíle různých, ovšem silných jedinců.
Slavná sněmovno! Dočkal jsem se plné satisfakce skoro po 10 letech, poněvadž jsem už r. 1922 žádal, aby státní statky byly rozparcelovány, neboť jsem předvídal, že jako každé státní podnikání, pokud není monopolem nebo v kartelu, tak i Státní lesy a statky budou pro stát a poplatníky deficitní přítěží.
Jsem spokojen, že před uplynutím 10letého jubilea mého návrhu dočkal jsem se potvrzení správnosti údajů, jež jsem slavné sněmovně v návrhu sdělil, neboť Státní lesy a statky vskutku rokem 1930 začaly být a budou přítěží finanční správě.
Považuji za svou povinnost uvésti dále slavné sněmovně některá data, uveřejněná v státním závěrečném účtu za r. 1930, abyste mohli posouditi odůvodněnost mého tvrzení.
Žádám slavnou vládu, aby zařídila ocenění majetku Státních lesů a statků a aby jejich hodnota byla bezpodmínečně uveřejněna ve státním závěrečném účtu za r. 1930, neboť jinak ani sněmovna, ani širší veřejnost nemohou posouditi, jak velký je státní majetek vložený do Státních lesů a statků, jednoho z největších podniků ve střední Evropě, jak prosperuje a jaký užitek státní pokladně přináší.
S politováním musím zde konstatovati, že Státní lesy a statky mající výměru 820.140 ha půdy lesní a 139.550 ha půdy zemědělské se dvěma velkými cukrovary ve Zvoleněvsi a ve Smiřicích, 10 lihovary, 6 pilami a 5 pivovary značné výrobní kapacity, skončily r. 1930 deficitem 6,057.302.91 Kč. Ale tento vykázaný deficit není vlastní provozovací schodek Státních lesů a statků, neboť skutečný deficit činí okrouhle 16 mil. Kč. Tento skutečný schodek byl uměle snížen tím, že do příjmů byly vzaty reservy v částce 10 mil. Kč, a to: 2 mil. Kč t. zv. obnovovacího fondu cukrovaru zvoleněvského, 3,500.000 Kč pensijní reservy převzatých zaměstnanců, 3 mil. Kč z reservy na úpravu platů pro zaměstnance Státních lesů a statků a 1,500.000 Kč z reservy utvořené pro účele pensijní.
Tento žalostný výsledek za r. 1930 bude vystupňován podle zpráv v odborných hospodářských časopisech r. 1931, takže se očekává dokonce schodek až 100 mil. Kč.
Je proto povinností slavně sněmovny, aby si hospodářství podniku Státní lesy a statky bedlivě povšimla a pomohla neprodleně zaříditi taková opatření, aby stát byl v budoucnosti uchráněn dalších 10 milionových deficitů.
I když uznáme svízelnou situaci hospodářství lesního a polního v důsledku ztraceného odbytiště dřeva do Maďarska, Německa a cenové deprese hospodářských výrobků, je přece vyloučeno, aby podnik, spravující prvotřídní bývalé císařské dvory a lesy, které nesly bývalým Habsburkům tučné výnosy, byl republice na obtíž, ba dokonce, aby poplatníci hradili 16 mil. Kč deficitu ze svých kapes.
Já a mnoho z vás obhospodařujeme půdu, pociťujeme také důsledky hospodářské krise, ale kdybychom my všichni berním úřadům předložili tak ubohý výsledek našeho hospodaření, jako podnik Státní lesy a statky, musel by ministr financí berní úřady prostě zavříti.
Poukázal jsem již na tvrdé vymáhání dlužných daní exekucemi u venkovských zemědělců, kteří hospodaří na půdě horské a nevýnosné.
Státní lesy a statky mají pozemky prvotřídní a končí ohromným deficitem, ač mají mnoho různých poplatkových úlev, zejména neplatí vůbec důchodové daně, což znamená pro státní pokladnu z 1 mil. ha ohromný úbytek na příjmech, a to tím větší, uvážíme-li, že v podniku jsou prvotřídní dvory a lesy, obhospodařované všemi vymoženostmi hospodářské techniky a laciným úvěrem. V deficitu podniku Státní lesy a statky je zúčastněna jen správa státních pil ztrátou 13 mil. Kč, což značí nejen úbytek státního fisku na příjmu z výdělkové daně, nýbrž postiženy jsou také obce, v jejichž obvodu státní průmyslové podniky se nalézají, neboť deficitním výsledkem státních pil přicházejí o autonomní přirážky, které obcím musí nahrazovati státní pokladna.
Hledáme-li příčinu deficitního hospodářství, dojdeme vskutku k zajímavým datům, z nichž seznáte, že lesy a statky za takovéhoto stavu nemohou vůbec existovati.
Vezměte si parlamentu předloženou bilanci za r. 1930 a shledáte, jak se vedení podniku hmotně zabezpečilo: platy hospodářství lesního činí 43 mil. Kč, platy polního hospodářství 9 mil., platy rybničního hospodářství 1,500.000 Kč, platy průmyslu lesního činí 2,500.000 Kč a platy průmyslu zemědělského 2,750.000 Kč. Celkem platy úředníků a zřízenců v provozu mimo platy v ústředním ředitelství činí 60 mil. Kč vedle 10 milionů poskytovaných deputáty. Na ústřední vedení byla zaplacena částka 17 mil. Kč.
Pánové, jsem dalek toho, aby napadal platy úředníků a zřízenců, ale nesmím s hlediska celostátního a s hlediska prosperity podniku a se zřetelem ku prohlášení pana min. předsedy Udržala "musí se šetřiti" pominouti mlčením, že tato výše platů je neúměrná k rentabilitě podniku, který by nebylo možno udržeti ve správě státní, kdyby byl vykazován i nadále deficit místo toho, aby podnik v ceně 3 miliard Kč přinesl státu mimo normální úrok ještě alespoň nějaký hospodářský zisk.
Z rozpočtu na r. 1932 je patrno, že vedení podniku nejen nehodlá šetřiti na silách zbytečně drahých, nýbrž že personální výdaje ještě zvyšuje. Podle účetní závěrky za r. 1929 bylo vyplaceno na služebních platech zaměstnanců podniku 77 mil. Kč, kdežto r. 1932 se náklad zvyšuje na 83 miliony, tedy více o 6 mil. Kč.
Že právem si stěžuji na vysoké-platy úředníků na úkor úřednictva a zřízenectva nižších kategorií, uvádím data obsazení vyšších platových stupnic Stát. lesů a statků. Tak na př. lesy a dvory spravuje: 10 vládních radů s průměrným služebním příjmem 70.000 Kč v hotovosti mimo osobní auto, 9 pokojů za několik korun, mouku po 50 hal. za 1 kg, mléko za 20 hal. za 1 litr, dřevo zdarma v množství až 60 pevných metrů. 63 vrchních lesních a hospodářských radů s platem 52.000 Kč ročně mimo jmenovaný deputát. 126 lesních a hospodářských radů s platem 42.000 ročně mimo deputát. 318 vrch. lesních a hospodářských správců a kontrolorů s platem 30.000 Kč mimo deputát.