Čokoľvek však previedol najnovší zákon na sníženie platov a honorárov, ja proti tomu principiálne vo všeobecnosti neproteštujem v dnešnej kríze; veď tá kríza už dosiaľ sama reštringovala každému, kto nie na hotovom žije, ale len na svoje ruky, len na svoju úsilovnosť, na svoj irreálny obchod a dielňu je odkázaný, takže tieto dnes len s 5 až 15%, ba niektorý aj vyše 50%vou redukciou svojich dôchodkov bojujú za svoju existenciu. Ja z mojej strany nedbal by som, keďby i poslanecké diety - okrem cestovných útratov - hoc aj úplne boly škrtnuté. Veď tenkrát snáď celý parlament by sa trošku očistil od skorumpovaných mandátov a poslanecké povolanie o mnoho by vážnejšie a neodvislejšie a tak aj prospešnejšie bolo pre všeobecné záujmy. To však nemôžem zamlčať, že generálna redukcia mala by sa previesť ponajprv voči tým, ktorí neraz i 4- až 5násobné kumulácie štátnych platov užívajú. Ako na pr. páni ministri, a viac poslancov s ročitými dôchodkami ministerskými, poslaneckými, profesorskými, súdcovskými, primárskymi atď. To všetko summa summarum niekedy aj do dva alebo trista tisíc korún ročných príjmov znamená pre niektoré osoby, ba ešte i nad to viac ťarchy znamená pre štát taká kumulácia, lebo na miesto tých pánov iných vysokých úradníkov, súdcov, profesorov a primárov tiež s vysokým platom treba bolo zamestnať. V takých pádoch áno, čo najprísnejšia redukcia štátnych prispevkov mala by byť prevedená. (Tak je!) Oproti tomu zase sú na mnoho tisíce a tisíce tak malé existencie pri 700, 900, 1000 až 1250 mesačnej hotovosti, kde iste len s ukrutnou rukou mohla by byť prevedená i tá najmenšia redukcia platu; najmä keď do ohľadu vezmeme to, že títo chudáci neraz polovicu mesačného platu len za samý byt zmárniť musia. Čo sa týče zvýšenia dôchodkových daní, proti tomu čo najväčšim odporom mala by protestovať celá snemovňa. (Tak je!) Veď to len olej na oheň! Však už dosavaď sme protestovali proti tak vysokým daniam, aké nabudúce ešte menej môže snášať náš národ pri terajších vnútorných a medzinárodných hospodárskych pomeroch, ako dosavad. Bo ešte viac pohrúži nás do katastrofy najmä keď to zvýšenie platí zpätne od roku 1930. Nie dane zvýšiť, ale prepychové a ľachkomyseľným duchom zahrnuté položky výdajov treba znovelizovať, akých je dosť až nad hlavu. Platy, sinekury, štátne autá, zbytočné revizorstvá, luxusné daromnosti, áno vôbec maly by byť odstranené. Nech len cez 3 roky na probu bude zkrátená doba na 8 mesiacov vojenskej služby každého nášho vojaka, a uvidíte, že bilancia i pri 250.000 nezamestnancov raz dva do rovnováhy sa dostane.

Sú tu aj štátne podpory pre poškodených. Nezapieram, že aj dosavaď na všemožné strany dával isté podpory štát takým, ktorých buď požiar, buď ľadovec, buď suchota, buď iné nehody zničily. Dobre! Ratujme, kto hynie! Ale nie len dľa stranických vlivov, nie len privilegovaným napomáhajme, ale každemu, kto je poškodený a dľa toho, ako je poškodený.

Tá klasifikácia miláčkov a nemiláčkov všade sa zjavuje, kde sa štátne podpory davajú medzi Slovákmi a Rusínami, tak ako aj medzi Maďarami. Administrativní potentáti rozdávajú poškodeným podpory dľa toho, kto ako je organizovaný. Premnoho ponosov počúvali sme u nás v tomto ohľade! Ja z celeho srdca perhoreskujem takúto demokraciu!

I meliorácia najviac sa tam prevádza, kde sú pohromade argaláši. Kdežto z našich ešte viacej daní vycucávajú, ako od tých, z ktorých každý má kde akého potentáta za chrbtom. To je zneužívanie verejnej moci.

Krom iných vážnych politických a konštituálnych príčin hľa i pre tieto anomálie a nespravodlivosti vyžadujem autonomiu pre Slovensko.

Chcel by som ešte spomenúť, aby ďalej sa nezvyšovalo nemocenské poistné, lebo to najviac zaťažuje náš národ, a aby sme mu lacnú pôžičku umožnili, o čo štát sa má najviac v terajších ťažkých pomeroch starať.

V demokratickom štáte treba, aby popri rovnakom práve a slobody tiež i ťarchy boly rovnako roztriedené voči všetkým korporáciam právnym ktoré jestvujú na území tohoto štátu. Také právné subjekty sú tiež i rôzné náboženstvá a ich inštitucie a síce: církevné majetky, náboženské organizácie a školy náboženské. Zvlášť náboženské školy sú také, ku ktorým náš veriací ľuď s celým duchom má sa pridržiavať i s najväčšimi obeťmi a sa i chce pridržiavať, lebo iného pevného útulku nemá proti vierokazujúcim a mravozhubujúcim prívalom. Túto obeť priniesli tiež doposiaľ členovia jednotlivých náboženství, dokiaľ nevyžadovala nová reforma školská so zavedeným osmitriednym vyučovánim a rozšieren ím škôl tak veľké obeti, aké vydržiavatelia našich cirkevných škôl nie sú už v stave snášať popri dnešných iných verejných ťarchách. Poneváč následkom verejného zdanenia sú naši veriaci spoluvydržiavateľmi i všetkých štátnych škôl, dľa ich síl majetkových a dôchodkových a pri tom sú tiež obťažení nemožnými školskými príspevkami vydržiavaných miestnych náboženských škôl, zjavné je teda, že na tomto poli nie je uhájené principium rovnakého zdanenia voči tým veriacím, ktorí nosia tiež bremená udržiavania miestnych náboženských škôl mimo všeobecných verejných daní, čo by sa nesmelo trpieť v štáte, ktorí sa chlubí demokraciou. Keďže ale pri slobode náboženskej a slobode vyučovania majú plné práva všetky církvi na náboženské školy dľa toho, jaké náboženstvo je v tej ktorej obci vo väčšine, s druhej strany ale nie je slučiteľné s principiumom demokracie, aby platili dvojaké školské dane tí, ktorí sa pridržujú rázu církevných škôl, preto táto diferencia a táto nespravodlivosť mohla by byť len tak eliminovaná, keď by vzal štát na seba tiež ťarchy týchto církevných škôl a dľa holandského systému pri tom by ponechal v plnej miere ráz i autonomné práva dnešných církevných škôl. Ba žiadame, aby nové školy dľa toho principiumu boly zakladané v tých obciach, kde sú potrebné.

Veľmi urážlivá je pre nás tá negligencia, akú preukázala doposiaľ školská správa v tejto otázke voči nám a voči iným stranám, ktoré stoja nám podobne na podklade náboženskej morálky, keďže sme doposiaľ i na opätovné naše predostretia a požiadavky žiadnej meritornej odpovedi nedostali z kompetentných miest. Ľutujem, že v historických zemiach nemajú žiaducné pochopenie pre naše snahy a tam nie je ani obhajoba církevných škôl tak vyvinutá ako v našich slovenských a podkarpatoruských zemiach, lebo tuná vo všeobecnosti len obecné školy jestvujú. Ale i tieto zo strany štátu o mnoho uprimnejšie a láskavejšie sú pestované a napomáhané s tým, že v páde rozšírenia tunajších obecných škôl skoro väčšie štátne podpory dostávajú obce ako u nás samé soštátnené školy. Veď vzdor starým smluvám, dľa ktorých všetké ťarchy prevzal štát pri soštátnení jednotlivých škôl, teraz ťarchy rozširovania týchto škôl všade na Slovensku vtlačujú sa na obce. Že my sa ku náboženským školám až do posledného boja pridržujeme, toho príčina je tá bezuzdná výchova, akú, bohužial, mnoho a mnoho štátne školy, ba nie tak školy, ako niektoré ich učitelské síly, dokazujú.

Ako vo spoločnosti, tak i vôbec vo všeobecnej verejnosti dnes také heslá sa vzmáhajú, ktoré rodinný život v koreňoch napadajú, keďže povzbudzujú k takým činom, ktoré v zárodku zničia rodinný pocit a povznešenú úlohu rodiny. V akej dekadencii je teraz verejné smyšľanie s ohľadu toho, čo je slušné a neslušné, čo je spravodlivé a nespravodlivé, toho dôkazom je tá dvojaká tužka, s ktorou sa u nás vykonáva cenzura.

Na príklad len v minulom týždni zhabali v Košiciach Kalendár kresťanskej socialistickej strany, vydaný na budúci rok 1932 pre tieto riadky p. dr Géza Szüllö: "Nuž, keďže ja oka vodca jednej opozičnej strany sa dívam na dnešnú vládu, táto parabola prijde mi veľmi často na um a neviem, čo by som si mal priať na Nový rok. Či vládnu krízu alebo sotrvanie tejto vlády? Nad tým rozmýšľajúc prajem vám všetkým blažený Nový rok", spolu i tieto riadky p. sen. Grosschmida boly inkriminované: "Bola smernicou túžob našich najlepších iste šťastlivejšich generácií pred nami žijúcich - dnes nám je povzdechom so zlomených nádejí vyvinutej túžby novej generácii však je buď trpkým a na zodpovednosť volajúcim požiadavkom, buď povzdechom modlitebným: lepšia maďarská budúcnosť. Snáď nikda netrpel ani jedon národ toľko, jako maďarský národ, a ani tento nikda viac, ako teraz, teda: "bol už potrestaný tento národ za minulosť a za budúcnosť?"

Slávna snemovňa! Ja z mojej strany, ba i každý objektivne smyšľajúci človek v týchto slovách nemôžem videť žiadne zvláštne delikty, bár uprimne odporúčam mojim spolupracovníkom, aby bolesť a žiaľ svojich srdcí takými výrazmi nedávali na javo, jaké výrazy vo všeobecnosti by nás pred predujatými do podozrenia vrhnúť mohly.

Tu však nevidím žiadnu rovnosť so strany našej vrchnosti, keď na jednej strane pre výše spomenuté výrazy na viac tisíc exemplárov cenzura zhabá naše ináč veľmi poučnými článkami preplnené kalendáre, na druhej strane tá cenzura vôbec je zaslepená na priklad voči takým článkom, aký je uverejnený v časopise "Igazság" zo dňa 28. novembra 1931. V tomto článku najhrubšie uráža celé katolictvo, duchovenstvo, v katolicizmu pracujúce spolky z príležitosti 700-ročneho jubilárneho oslavovania sv. Alžbety, na ktorom veľmi chvalitebne sa zúčastnil košický vojenský veliteľ pán Šnejdárek. Tento článok na toľko je obrazom ohavného, ba viac, zbesneného ducha, že nechcem slávnu snemovňu s citovaním istých nábožensku slobodu urážajucich výrazov unavovať. To však nemôžem pochopiť a sebe vysvetliť, ako môžu prejsť prez cenzuru takéto blasfemické výrazy, že svätý Peter dvakráť tak veľkou horlivosťou intervenuje u Boha v prospech toho, kto miesto jednej koruny 2 koruny vloží do pokladničky, že kňazi sú mýtnici ľudskej zaostalosti, že vôňa cnosti a modtlitby je smradom spliesnených lebkov, a posmieva sa tiež tomu, že Kristus sa narodil v maštali od hnoja páchnucom. Áno, ako mohol prejsť takýto článok cez tortury cenzury, keď s druhej strany naša vláda, ba i sám pán prezident dal sa zastúpiť pri intronizácii najvyššieho arcikňaza našej republiky, čo len chváliť môžeme.

Ja sa už až stydím stále opätovne spomínať všetké anomálie a krivdy duchovenstva všetkých náboženstvi čo sa týče kongruy. Bohužial doposiaľ žiadnu meritornú odpoveď sme nedostali na konkrétne inkriminácie, jaké i ja, i páni kolegovia iných strán buď vo výboroch, buď i tuná pred parlamentným forumom sme nie raz už predniesli.

Najväčšia nespravedlivosť zjavuje sa v tom, že vyriešenie kongruálnych priespevkov nedeje sa dľa skutočnosti, ale dľa politickej straníckej zaujatosti. Týmto spôsobom celý sbor kňazský ztratí svoju morálnu a existenčnú neodvislosť a stáva sa vazalom nám neprajných a všetko zlaizovať chcejúcich vládnych snáh. Stáva sa, jako i so mnou, že mnohým farárom príspevky štátnej kongruy neboly doposiaľ poukázané. Ich kaplanom však srazily stravné, takže teraz týmto kaplanom radi neradi nútení sú farári viac tisíc korunové obnosy vrátiť o svojich skromných základných dôchodov bez toho, že by to boli dostali od štátu, čo odňaté bolo kaplanom, takže farár vydržuje kaplana a školská správa sa zdráha plniť zákonom ubezpečené povinnosti, aby farárom tieto zadržané obnosy čím skôr poukázané boly.

Týmto a podobným anomáliam odpomôcť by sa dalo len tým, keď by celé kongruálne prispevky ku dizpozici boly dané jednotlivým cirkevným vrchnostiam, ktoré najlepšie poznajú pomery svojich podriadených duchovných tak, ako to zákon kongruálny pod predošlým maďarským režimom ustanovil.

Musím ešte pripomenúť z ohľadu duchovenstva tú absurdnosť, že staly sa prípady, že niektorého duchovného štátny prokurátor obvinil, ba snáď i súd odsúdil pre taký prečin, ktorého tenže spáchal ako cirkevny funkcionár na nariadenie jeho cirkevnej vrchnosti a školská správa vyzvala tú istú cirkevnú vrchnosť, aby v tomže samom prípade previedla disciplinárne vyšetrenie proti provinivšiemu duchovnému. Poneváč takáto výzva je in se nemožná, z tej príčiny zjavuje sa najhrubšia násilnosť so strany školskej správy v tom, že odvolávajúc sa na žiadané a neprevedené disciplinárne vyšetrenie jednoducho odňala zákonitú kongruu tomu kňazovi.

Každý má nárok podľa práce a zásluhy, najmä keď vo verejnom záujme účinkuje, na odmenu. Sú viac takí duchovní, ktorí viac, ako 20, ba aj 40 rokov bez prestania účinkujú na Slovensku, tam skončili svoje stredoškolské a vysokoškolské studiá, tam boli vysvätení a inkorporovaní istej diecezie, lenže konec koncom podľa zahraničnej koncepcie pána ministra Beneša jak, jak nie, ich rodisko dostalo sa do Poľska a tak zbavení boli tunajšieho občianskeho práva. Poneváč len v poslednej dobe je prax udelenia štátneho občianstva jak-tak voľnejšia, viac už z týchto síce dosiahlo svoje štátne občianstvo, lenže čože z toho, keď školská správa zachádza s nimi i vzdor ich dlhé roky trvajúcemu účinkovaniu podobne ako so začiatočnikami, ba čo je najsmutnejšie pre týchto, aj ich penzia bude ustálená už len od dosiahnutia štátneho občianstva na pár rokov, keď ich Boh ešte živí.

V záujme týchto žiadame, aby vláda dala možnosť cirkevnému referátu rešp. krajinskému úradu k tomu, aby týmto predákom ustáliť mohol takú kongruu a takú penziu, aby im prináležala dľa ich vyslúžených rokov na Slovensku, čo teraz ani cestou milosti dostať nemožno.

Konečne, pánovia, to je do neba volajúca krivda, najmä keď bereme do ohľadu to, že všelijakí cudzozemci a turbulentní emigranti, ktorí nieraz zo svojej vlasti boli nútení utiecť, tuná boli prijatí s otvorenými náručami, obdarení bez všetkého štátnym občianstvom a vsadení do najtučnejšich štalumov štátnych.

Ani takýto rozdiel nijako neosvedčuje iste spravodlivého a demokratického ducha, aký sa má uplatňovať v našom verejnom živote.

Chcem ešte poukázať na škodlivý účinok, aký nastal z toho, že školská správa v krátkej dobe bez prenikavejšieho preštudovania experimentovala a experimentuje i do teraz s mešťankami. Veru zbytočné bolo štyritriednu mešťanku zkasirovať, a na miesto toho postaviť piatu triedu elementárnu, trojročnú mešťanku a k tomu ešte jednoročný kurs, čo summa summarum s päťročnými výdajmi obťažuje rodičov a pri tom školské študie nie sú ani v takej miere dokončené a dokonalé, jaké reprezentovala pred tým štyrtriedna mešťanka. To však len schvaľovať môžem, že sjednotenie prvých rokov stredných škôl sa už pomalu začína previesť, len to inak neviem pochopiť, že na mešťankách ešte vždy účinkujú nedostatočne kvalifikovaní učitelia, ba i takí, ktorí ani len ten, krátku dobu trvajúci kurs neabsolvovali, ačkoľvek my tento kurs za dostatočný neuznávame, a žiadame akademické vzdelanie pre učiteľské sily mešťanok.

Nechcem teraz ešte raz rekapitulovať mnohé krivdy národnostných menšín na poli školskej a kulturnej osvety - na to som už poukázal čo zväčša vo výbore, pri pojednaní kulturnej položky rozpočtu - lebo očakávam odpoveď pána ministra, ktorou nám zostal dlžen až do dnes - nechcem ani opätovať naše požiadavky ohľadne vystavenia slovenskej techniky na Slovensku, a znovusriadenia banskej a lesníckej vysokej školy na Slovensku, ohľadne lepšieho dotovania univerzity bratislavskej a rozširenia odborných škôl, len chcem zdôrazniť, že my od týchto požiadavok neodstúpime, chceme mať rozpočet spravodlive rozdelený. Nežiadame almužny, len to, čo nám spravodlive patrí.

O nútenej štátnej správe cirkevných majetkov som sa tiež už zmienil vo výbore; to chcem len doplniť tým, že je to najväčšia nespravedlivosť, keďže školská správa zhabala tieto majetky a teraz nejakým malým obnosom mieni hodiť prach do očí ich majiteľom.

Dokiaľ tento duch panuje v školskej správe a dokiaľ nie sú naše požiadavky na 100% splnené, a dokiaľ nevidím garanciu na to v rozpočtu, nemám dôvery vo vedení školských a osvetových záležitostí a preto tento rozpočet neprijímam. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Petrovický.

Posl. Petrovický: Vážená sněmovno! Jsme ve velmi zlé hospodářské době. Tuto prožívá celý svět a zejména ten, který byl zatažen do světové války. Po válce jsme žili po nějakou dobu v nedostatku životních potřeb. Byla větší poptávka nežli nabídka. Naříkali jsme na tyto válečné důsledky. Hlad po zboží vedl v mnohých produktivních podnicích k racionalisaci. Tato s počátku se vyplácela. Nasytila domácí konsum a podporovala náš již před válkou zavedený vývoz. Později však snaha nástupnických států po soběstačnosti omezovala i naši výrobu. Tak se počaly objevovati poruchy v produkci zemědělské, průmyslové i živnostenské. To však nebyly ještě pravé důsledky evropské války. Ty dostavily se teprve nedávno a jsou příčinou těžké světové hospodářské krise. V ní ocitnul se později také náš stát.

Příčiny hospodářské krise v našem státě jsou dvojí: všeobecné, které působily v celém světě, a naše zvláštní. Tyto tkvěly ve vázaném hospodářství, jež přivodilo nám velké dluhy v cizině. Subvencování konsumentů v prvních letech rozdělených na příslušníky a nepříslušníky nemocenských pokladen stálo náš stát, či lépe řečeno, občanstvo velké milionové sumy. Stejně naše veliké investice vložené do nákladných palácových staveb jsou trvalým zatížením našich rozpočtů. Též podpora stavebního ruchu nejdříve tkvící v subvencování a později garantování státu přivodila nám velké státní zatížení. Zkrátka řečeno, více jsme státně vydávali, nežli jsme přijímali. Rozpočty byly každého roku nabubřené, které asi 3krát vykazovaly tendenci sestupnou, avšak pro letošní rok již o půl miliardy vzestupnou. Tu bývalý ministr financí dr Engliš opustil hlásanou zásadu sledující každoroční pokles státního rozpočtu.

Loňský a letošní rok je pro naše státní hospodářství velmi těžký. Zemědělství žádalo oprávněnou pomoc. Nemůžeme si naříkati, že by nebylo jemu koaličními stranami vyhověno. Bylo zde několik osnov projednáno ve prospěch a na ochranu našeho zemědělství. Pro dělnické vrstvy byl novelisován zákon o gentském systému, podle kterého stát na sebe převzal zase zvětšená břemena podpory nezaměstnanosti o více než 50 milionů ročně. Pro veřejné zaměstnanectvo byl novelisován zákon, který sledoval zrovnoprávnění staropensistů. Jediný stav v naší republice nedoznal jakékoliv péče se strany vládní. Je to stav živnostenský a obchodnický. Tento stav prodělává stejně hospodářskou krisi, a to již delší dobu. Říkalo se, že živnostenskému a obchodnickému stavu se ulehčí uzákoněním nového daňového systému. Tento daňový systém stal se skutkem v r. 1927 a jeho účinky měly se dostaviti zejména v letech 1929 a pozdějších. Nežly mohly se dostaviti, ocitly jsme se v těžkých hospodářských poměrech. Poklesla výroba, poklesly živnosti a poklesl obchod, zmenšil se obrat, zmenšil se hrubý výdělek a čistý zisk živnostenského a obchodního podnikání. Daně však byly a jsou předpisovány živnostníkovi a obchodníkovi jako dříve. Jsou předepisovány podle úředního šimla bez ohledu, že méně se vyrábí a méně se obchoduje. V dnešní době nedá nikdo živnostníkovi a obchodníkovi výdělek dokaváde naprostou denní potřebou není přinucen. Zejména je to pozorovati u řemeslníků, a to jak na venkově, tak ve městech. Sedlák, že nemá aneb i ten, jenž je hospodářsky tvrdší, neobjedná u řemeslníka dříve potřebný výrobek, potřebné zboží, dokaváde nemusí. Ano, došlo to tak daleko, že i opravy často nutné příkladně na dopravních prostředcích a jiném zemědělském nářadí jsou zemědělci oddalovány pokud možno nejdéle. Mám příležitost sledovati řemeslné a obchodnické poměry jak na venkově tak i ve městech, kam ani již venkovský lid se nedostavuje v takovém počtu, v jakém přicházel v dobách hospodářsky snesitelnějších.

Je velká bída v živnostenském a obchodnickém stavu. A berní úřady jsou nemilosrdné, jsou často kruté. Nechtějí věřiti živnostníkovi dluhujícímu daně a jdou proti němu všemi ostrými vymáhajícími prostředky. Exekuce stíhá exekuci, dražba odbývá se za dražbou, prodávají se živnostníku i potřebná zařízení dílenská a obchodníkovi zabavuje se zboží často ještě ani nezaplacené. Po této stránce morálka berní hodně poklesla a myslím, že na škodu i financím státním. Přece není možno paušálně nedůvěřovati a nevěřiti živnostenským poplatníkům, kteří by jistě rádi zaplatili, kdyby měli z čeho a čím. Tady často platí pořekadlo: "Sytý hladovému nevěří." Celá řada je vyrovnání a také úpadků. Řada živnostníků mizí zbavena jsouc samostatnosti a ocitá se v nezaměstnanosti. Dělníkovi vyplácí se podpora v nezaměstnanosti, když je zaměstnán v případě neschopnosti ku práci renta invalidní, v nemoci renta nemocenská a ve stáří po 65 letech renta starobní.

Úředníci státní i soukromí mají postaráno zákonem o pensijní pojištění. Živnostník však nemá ani jediného takového sociálního zaopatření, ač sám na to přispívá, jestliže zaměstnává. Je tady zákon o sociálním pojištění i pro samostatně výdělečně činné, projednaný na začátku roku 1925. Tenkráte bylo upuštěno v tomto zákoně od podmínky, že sociální pojištění jak pro dělnictvo, tak pro samostatně výdělečně činné má býti aktivováno v jednom a témž roce v jednom a témž dni. Aby mohlo býti uskutečněno sociální pojištění dělnické upustily občanské strany v r. 1925 od zmíněné podmínky. Nyní z kruhů živnostenských volá se po uskutečnění sociálního pojištění pro samostatně výdělečně činné. Bude se volati i více a hlasitěji, čím více bude se rozšiřovati okruh pojištěnců z kruhů dělnických, jimž od 1. července letošního roku vyplácí se renty starobní. Říká se, že živnostník a obchodník má možnost ušetřiti a uložiti sobě finanční prostředky pro stáří. Přiznávám, že tato možnost je, avšak není všeobecná. Je větší procento těch živnostníků a obchodníků, kteří ke stáří živoří a umírají i z nedostatku životních potřeb. Snad dojde k realisování zákona o sociálním pojištění pro samostatně výdělečně činné. To však nebude vše, jestliže živnostnictvu a obchodnictvu nedostane se pravé ochrany na podkladě živnostenského řádu. Předpisy živn. řádu jsou uplatňovány u živnostnictva a obchodnictva velmi přísně a přesně v případech, ve kterých jde o živnostenské přestupky a povinnosti k nadřízeným úřadům živnostenským. Tu vyšetřování a úřední jednání děje se velmi krátkou cestou. Netrvá nikdy dlouho, když živnostník dopustil se nějakého živnostenského přestupku, aby neobdržel výstrahy pokuty, ano i výhružky odejmutí živnostenského oprávnění, na druhé straně však, je-li poškozován živnostník tím neb oním způsobem, na př. neoprávněným zasahováním do svého vlastního živnostenského oprávnění osobami nelegitimními velmi dlouho trvá vyřízení stížností, ať již jednotlivci, společenstva nebo gremia na zmíněné fušerství. Není snad jediného odboru živnostenského, který by takovýmto fušerstvím u nás v republice byl poškozován. Trnitá cesta je pro živnostníka i jeho odbornou organisaci, nežli i sjedná se v takovýchto případech náprava. Naše mnohé úřady chrání často více takovéhoto živnostenského škůdce nežli živnostníka. Tak se mi zdá, že i někde se takovýmto škůdcům nadržuje. V tomto směru by bylo potřeba nápravy a to iniciativním zakročováním se strany živnostenských úřadů proti fušerům. Úřady k těmto věcem jsou vlažné a někde nemožné snad z nedostatku potřebného personálu. Na živnostnictvu v tomto směru se šetří, jinde však jsou vydávány peníze i na věci nepotřebné, dokonce zbytečné.

Nyní bych rád obrátil pozornost k jednotlivým odborům živnostenským a to k jejich stížnostem, steskům a přáním. Tak zejména stěžují si řemesla na výklad §u 37 živn. řádu a reforma jeho, která se projednává, zabývá se těmito otázkami. Mohu říci, že zástupci jednotlivých odborů živnostenských, kteří projednávají jednotlivé diferencielní věci, které se týkají živností a neoprávněného zasahování nelegitimních živnostníků bez živnostenského podnikání, žádají právě, aby před reformou živnostenského řádu byl parcielně projednán § 37 živn. řádu.

Tak naříkají si zejména řemesla: kolářské, kovářské, bednářské, zámečnické, krejčí, zejména vůči konfekcím, stavební živnosti, řemenáři, brašnáři, kloboučníci, mlynáři, hostinské živnosti a také živnostníci na Slovensku a Podk. Rusi, kteří velmi dobře říkají: máme unifikační zákon ze starého Rakouska, který byl aplikován také na historické země a u nás dosavad udržován, ale nemáme toho oprávnění a ochrany z toho živn. řádu. Co se děje na Slovensku je opravdu velmi kritické, a právě funkcionáři, zejména pracovníci živnostenští v historických zemích, kteří často se scházejí na společných schůzích se slovenskými řemeslníky a živnostníky, vidí, že právě tam by bylo zapotřebí, aby příslušné resorty ministerské opravdu byly přísnější ve výkladu živnostenského řádu a na ochranu živnostnictva a obchodnictva na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Nebudu mluviti o břemenech, která byla v poslední době uvalena na živnostenské a obchodní podnikání, ale mohu prohlásiti toto: Budou-li břemena dále zvětšována, zejména jako v poslední době bylo prohlášeno, že je potřebí vzhledem k trudným hospodářským poměrům našeho státu přistoupiti na zvýšení cel na kávu a čaj a po druhé ke zvýšení státní daně z piva, budou přesahovati hranici dnešního zatížení živnostenského a to bude mít odezvu, pokud se týče placení daní a dávek. Následkem těchto břemen budou tyto daně a dávky, které živnostnictvo musí odváděti, menší, poněvadž bude také menší příjem živnostnictva a to také pocítí v pokladnách státních.

Nyní bych se zmínil o vnitřním obchodě v Československé republice. Při této příležitosti chtěl bych zvláště poukázati na organisační a pracovní ruch, který se v našem domácím vnitřním trhu jeví. Ruch tento vyvěrá jak z úsilí ministerstva obchodu, které otázky domácího obchodu a vnitřního trhu sleduje s dokonalou systematičností, tak ze zvýšené činnosti odborových organisací a praktických kruhů obchodnických, které - jak již p. ministr obchodu dr Matoušek ve svém exposé zvláště konstatoval - plně pochopily.

Obchodnictvo plně pochopilo velikost a odpovědnost úkolů, jež mu ukládá nynější doba. Obchod je to především, který musí a může nám pomoci vytvořiti silný domácí trh a konsum. Nynější těžká doba ukázala totiž zcela zřetelně a na podkladě číslic, že volná soutěž, jejímž nositelem i žárlivým strážcem je soukromý obchod na rozdíl od jiných, zvláště kolektivních forem distribuce, že volná soutěž je to, která je nejspolehlivějším a nejpružnějším regulátorem cen. Dnes nikdo už se neopováží vytýkati obchodu, že nechce zlevniti anebo že je překážkou poklesu cen. Naopak obchod již delší dobu správně odhaduje hospodářskou situaci a její pravděpodobný vývoj. Počínal si velmi obezřetně ve všech svých podnikatelských a kalkulačních disposicích, hleděl zlikvidovati svoje sklady dražšího zboží, jen opatrně doplňované tak, aby potřebě oslabeného konsumu mohl co nejrychleji vyjíti vstříc levnějšími cenami. Je nesporno, že tento postup obchodu znamená velmi mnoho pro zmírnění krise. S tohoto hlediska posuzováno je proto nejen velmi pochopitelné, nýbrž i velmi věcné volání obchodu, aby nebyl v této své snaze po opětném pozvednutí konsumu srážen jakýmikoliv dalšími břemeny a novým zatěžováním režie a aby zvláště i konsumy a družstva byla postavena, ať jde o výhody daňové či tarifní, na stejné podnikatelské předpoklady. Mám za to, že ministr financí by měl zvláště o tomto oprávněném požadavku obchodnictva velmi intensivně uvažovati, a to i z důvodů zájmů státních financí, které, jak sám min. předseda nedávno prohlásil, nesnesou již napříště poskytování žádných subvencí a podobných výhod.

Tato dobrá služba, kterou náš obchod koná celku, je nejlepším zadostiučiněním, jehož se mu dostalo za dřívější i dosavadní některé nevraživosti, proti němu uplatňované. Je však zároveň důvodem, aby našemu obchodu byly poskytnuty veškeré podmínky k dalšímu zdravému rozvoji, a to jak při řešení velkých otázek hospodářské politiky, tak i v rámci připravované právě revise živn. řádu. Ukazuje se, že se obchod vyvíjí na poněkud jiných kolejích a tendencích než řemeslné živnosti, kteréžto skutečnosti bude nutno dáti patrně výraz i při nové úpravě jeho zákonných podkladů.

Pokud se týče zadávání veřejných dodávek, je potřeba revise zadávacího řádu a je správný názor, že by pro dodávky měl býti zřízen jeden dodávkový úřad, ve kterém by se soustřeďovaly všechny dodávky, které vypisuje stát, kde by byl vyloučen vliv politických stran a oferty posuzovány nejen se strany tohoto úřadu, ale také za součinnosti administrativy a za přítomnosti expertů z kruhů výrobních a dodavatelských.