Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Lanc. Dávám mu slovo.

Posl. Lanc: Vážená sněmovno! Ujímám-li se slova při projednávání státního rozpočtu na rok 1932, činím tak jedině z toho důvodu, abych při této příležitosti znovu upozornil na naléhavost řešení některých akutních problémů týkajících se našeho uhelného průmyslu, jichž stálé přezírání a odkládání způsobuje dalekosáhlé škody národohospodářské. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Především pokládám za povinnost upozorniti vládu na nesnesitelné poměry našich horníků, kteří následkem dlouhotrvajícího omezování pracovních směn prožívají se svými rodinami nezměrnou bídu. Již několikráte upozornil jsem povolané činitele na tyto poměry, ale s politováním musím konstatovati, že do dnešního dne nebylo pro zlepšení existenčních poměrů hornictva učiněno toho nejmenšího.

Kdo sleduje vývoj uhelného průmyslu a poměry hornictva v Československé republice od r. 1919 do r. 1931, musí přiznati, že nevěnuje se u nás se strany odpovědných činitelů otázce uhelné výroby a poměrům hornictva taková péče a pozornost, jak by toho zájem státu, spotřebitelů a hornictva vyžadoval. (Výborně!)

Statistika uhelné výroby za první desítiletí dokazuje, že průměrný pracovní výkon horníků stoupl v roce 1929 při dobývání kamenného uhlí o 4.85 q a při dobývání hnědého uhlí o 6.87 q na dělníka a směnu oproti roku 1920.

V kamenouhelných dolech bylo v roce 1920 zaměstnáno celkem 74.779 dělníků a vytěžilo se 11,130.846 tun uhlí. V roce 1929, kdy byla nejlepší uhelná konjunktura, bylo v kamenouhelných dolech zaměstnáno o 17.187 dělníků méně a vytěžilo se o 4,380.172 tun kamenného uhlí více.

V hnědouhelných dolech bylo v roce 1920 zaměstnáno celkem 51.672 dělníků a vytěžilo se 19,695.504 tun uhlí. V roce 1929 bylo zaměstnáno v hnědouhelných dolech o 13.083 dělníků méně a vytěžilo se o 2,859.708 tun hnědého uhlí více. Tento přehled dokazuje, že v Československé republice bylo v uhelném průmyslu v roce 1929 při snížení počtu zaměstnanců o 30.270 docíleno ještě zvýšení výroby o 7,239.882 tun uhlí. (Slyšte!)

Překotné zavádění nových technických vymožeností do uhelného průmyslu bez současného zkrácení pracovní doby má dalekosáhlé následky, jež se projevují v omezování pracovních směn a propouštění horníků. Postupem techniky a zvyšováním pracovního výkonu nezlepšovaly se však existenční poměry horníků a také ceny uhlí nebyly sníženy, ba naopak v roce 1929 byly ceny některých druhů uhlí přemístěny a cena otopného uhlí ještě zvýšena. Odpovědní činitelé si musí uvědomiti, že technický pokrok, který má sloužiti ku prospěchu veškerého občanstva našeho státu, stává se v rukou několika hospodářsky silných jedinců - majitelů dolů a továren nebezpečnou zbraní proti hospodářskému vývoji v Československé republice a za stávajícího výrobního řádu jest hlavní příčinou nezaměstnanosti a hospodářské krise. (Výborně. - Potlesk.) Příčinu dnešní uhelné krise nelze hledati v nedostatečných hornických mzdách, nýbrž ve vysokých ziscích uhelného průmyslu a meziobchodu uhlím.

Z celkového přehledu našeho uhelného hospodářství vysvítá, že milionové zisky plynoucí z drancování našeho přírodního bohatství a zpustošení půdy v hnědouhelném revíru severočeském zůstávají majitelům dolů a meziobchodu uhlím, co zatím horníci prožívají se svými rodinami důsledky uhelné nadvýroby.

Tyto důsledky uhelné nadvýroby jsou však správami dolů ještě uměle zvyšovány tím způsobem, že ve dnech, kdy se na dolech následkem nedostatku objednávek ve smyslu paragrafu 182 obec. hor. zákona nepracuje, objednají na směnu pouze asi 10% z celkového počtu v úkolu zaměstnaných horníků k naplnění všech v jámě se nalézajících prázdných vozíků. Na dole se nepracuje, ale v jámě se naplní uhlím 400 až 600 vozíků. Tímto způsobem docilují majitelé dolů zvýšení výroby při nižších výrobních nákladech na účet bídy hornických rodin.

V této opravdu kritické době, kdy naše tuzemská spotřeba uhlí v roce 1930 zastavením a omezením provozu jednotlivých průmyslových odvětví klesla oproti roku 1929 o 3,215.097 tun, kdy následkem nedostatečného odbytu pracovali horníci v hnědouhelném revíru severočeském od ledna letošního roku pouze 3-4 směny týdně a na některých dolech v kamenouhelném revíru ostravskokarvínském dokonce 2 směny týdně, dováží se k nám z Polska a Německa přibližně asi 150.000 tun uhlí měsíčně a v hnědouhelném revíru severočeském zvyšuje se výroba povrchovým dolováním rýpadly a drancováním našeho přírodního bohatství komorovým dolováním, ač jest povolaným činitelům známo, že komorovým dolováním lze získati nejvýše asi 40% ložného uhlí. Rovněž tak zavádění dopravních pasů v hnědouhelném revíru severočeském zvyšuje výrobu při nižším počtu dělnictva a ohrožuje bezpečnost zaměstnanců.

Chápu, že nelze se ohraditi proti dovozu kamenného uhlí z Německa, kam vyvážíme značnou část výroby našeho hnědého uhlí, ale nemohu pochopiti, proč dovážíme 60.000 tun kamenného uhlí z Polska, když jsme si toho vědomi, že každá tuna kamenného uhlí dovezeného z Polska do Československé republiky znamená ztrátu jedné pracovní směny našeho horníka v kamenouhelném revíru ostravskokarvínském.

My dovážíme uhlí z ciziny a do ciziny vyvážíme to nejdražší co máme, naše české horníky. Je nutno vžíti se do poměrů takového horníka, živitele 5členné rodiny, který následkem stálého omezování pracovních směn se svou rodinou strádá a na konec s těžkým srdcem odchází za prací do ciziny. Vývozem našich dělníků připravujeme se nejen o dobré pracovní síly, ale ztrácíme také konsumenty našich výrobků. Je sice možno nahraditi úbytek pracovních sil strojovým zařízením, ale pokles konsumentů nenahradí žádná technická vymoženost.

Odpovědní činitelé nemohou klidně přihlížeti k tomu, že v tak mimořádně těžké době, kdy horníci se svými rodinami následkem omezování pracovních směn strádají a z podvýživy podlomené zdraví jejich dítek podléhá zákeřné tuberkulose, vykazují uhelné společnosti podle úřední statistiky milionové zisky.

Majitelé uhelných dolů špatně se odměňují státu, který jim poskytl tak velké finanční úlevy ve formě zrušení uhelné daně z exportního uhlí, daňovou reformou a zákonem o stabilisačních bilancích, když v tak těžké hospodářské krisi poměry hornictva úmyslně zhoršují pod patronancí báňských revírních úřadů, jež majitelům dolů odklady těžby benevolentně povolují.

V dnešní hospodářské krisi, kdy statisíce nezaměstnaných dělníků marně hledá zaměstnání, kdy horníci následkem nedostatečného výdělku se svými rodinami strádají, kdy dítky horníků nemají ani potřebného šatstva a obuvi, nelze přehlížeti ony obrovské stavovské rozdíly mezi příjmem horníka, který při 3-4 pracovních směnách týdně činí ročně 7000 Kč, a příjmem jednoho ředitele uhelné společnosti, který činí 1,500.000 Kč ročně. Jediný člověk má příjem takový jako 215 horníků, živitelů rodin anebo jako všichni ministři Československé republiky dohromady. (Posl. dr Ravasz: Nie je to chyba?) Není. Chyba je v tom, že se to trpí.

Bylo by přímo zločinem, páchaným nejen na hornictvu a zubožených hornických krajích, ale také na hospodářském vývoji našeho státu, kdyby se strany odpovědných činitelů nebylo s největším urychlením bezdůvodné poškozování horníků a spotřebitelů uhlí znemožněn.

Toto tvoření, že majitelé dolů poškozují horníky a spotřebitele uhlí, dovolím si konkretně prokázati výňatky z úřední statistiky o výrobě uhlí a mzdách horníků v roce 1930.

V hnědouhelném revíru severočeském bylo v roce 1930 zaměstnáno na 105 dolech 28.205 dělníků, 1336 dozorců, 329 technických úředníků a 543 administračních úředníků. Celkem bylo zaměstnáno v hnědouhelném revíru 30.413 zaměstnanců. Z tohoto celkového počtu zaměstnanců bylo cizinců: 310 dělníků, 9 dozorců a 28 úředníků. Výroba zužitkovaného uhlí činila v tomto revíru v roce 1930 podle úřední statistiky 14,782.932 tun. Z tohoto bylo prodáno 13,647.956 tun za 894,276.706 Kč včetně všech veřejných dávek a daní. Naproti tomu bylo celkové vydání dělnických mezd 309,363.199 Kč, služné dozorců 32,721.017 Kč, pojištění dělníků nemocenské, invalidní a úrazové 40,125.299 Kč, pojištění a daně za dozorce 4,628.186 Kč, různé vydání 45,928.259 Kč, za veškeré hmoty spotřebované při výrobě uhlí 126,330.809 Kč a daně - je otázka, byly-li zaplaceny - 99,416.008 Kč. Celkové vydání činí 658,512.777 Kč.

Odpočítáme-li celkové vydání 658,512.777 Kč od příjmu za uhlí, který činí 894,276.706 Kč, zůstává majitelům severočeských dolů nevykázaná částka 236,763.929 Kč.

Výdělky horníků v hnědouhelném revíru severočeském klesly v roce 1930 o částku 40,642.641 Kč oproti roku 1929.

V kamenouhelném revíru ostravsko karvínském bylo v roce 1930 zaměstnáno na 37 dolech 39.146 dělníků, 1726 dozorců a 574 úředníků. Celkem 41.446 zaměstnanců. Z tohoto celkového počtu zaměstnanců bylo cizinců: 1590 dělníků, 16 dozorců a 8 úředníků.

Výroba zužitkovaného uhlí v tomto revíru činila v roce 1930 podle úřední statistiky 10,665.963 tun. Z toho množství uhlí bylo pro dáno 10,233.585 tun za cenu 1.278,645.380 Kč včetně všech veřejných dávek a daní.

Naproti tomu činily: mzdy dělníků 414,210.741 Kč, služné dozorců 52,702.148 Kč, pojištění dělníků nemoc., invalidní a úrazové 57,893,915 Kč, pojištění a daně za dozorce 6,316.027 Kč, různá vydání 51,303.371 Kč, za veškeré spotřebované hmoty 177,975.227 Kč, daně a dávky 108,898.336 Kč, takže celkové vydání činí 869,269.765 Kč.

Odpočítáme-li celkové vydání 869,269.765 Kč od příjmu za uhlí, který činí 1.278,645.380 Kč, vidíme, že zůstává majitelům ostravsko-karvínských dolů nevykázaná částka 409,375.615 Kč mimo zisku z koksoven. (Slyšte!) Výdělky horníků v kamenouhelném revíru ostravsko-karvínském klesly v roce 1930 o částku 64,080.282 Kč oproti roku 1929. Tak vypadá podle úřední statistiky naše uhelné hospodářství. Uhelné společnosti vydělávají stamiliony v době, kdy hornické rodiny prožívají důsledky technického pokroku.

Vysoké zisky majitelů dolů a nesnesitelné poměry našeho hornictva vedly poslanecký klub českosl. strany národně-socialistické k předložení návrhu zákona tisk 720 z října 1930 o zřízení fondu pro sociální péči hornickou při ministerstvu veřejných prací, do něhož majitelé dolů mají odváděti příspěvek ve výši 10 haléřů z každého q v tuzemsku neb do ciziny prodaného uhlí a mimo to má se z každého q uhlí, dovezeného z Polska do Československé republiky, vybírati při vydávání dovozních listů příspěvek v částce 2 Kč a fondu odváděti.

Z prostředků tímto způsobem pro "Fond sociální péče hornické" získaných má se zaměstnancům uhelných dolů a skrývkovému dělnictvu poskytovati každoročně vánoční příspěvek ve výši 500 Kč pro ženatého dělníka nebo vdanou dělnici a 300 Kč pro svobodného dělníka nebo svobodnou dělnici. V §u 4 návrhu zákona se uvádí, že z částky, jež zbude po vyplacení vánočního příspěvku, bude se zaměstnancům uhelných dolů a skrývkovému dělnictvu poskytovati mimořádná finanční podpora v době odbytové krise a půjčky na stavbu rodinných domků. Aby se předešlo eventuelnímu zvýšení uhelných cen, bylo §em 7 stanoveno, že příspěvkem, který majitelé dolů mají odváděti do fondu podle §u 1, nesmí býti stávající ceny uhlí zvýšeny, ani nesmí býti důvodem snížení mezd.

Při stávajících ziscích majitelů dolů nebude nikterak ohrožena prosperita uhelného průmyslu, bude-li částka 10 haléřů z každého q prodaného uhlí ve prospěch vánočního příspěvku odváděna a rovněž tak nebude našemu hospodářství nikterak na újmu, když při vydávání dovozních listů na uhlí z Polska, kde nejde o žádnou vzájemnou kompensaci hnědého uhlí, bude se vybírati z každého q uhlí do Československa dovezeného příspěvek v částce 2 Kč ve prospěch strádajících horníků.

Příjem fondu z prodaných 31,160.448 tun uhlí v roce 1930 činil by 31,160.448 Kč, z dovezeného 740.333 tun polského uhlí činil by příjem 14,806.666 Kč. Celkový příjem podle úřední statistiky za rok 1930 činil by celkem 45,967.114 Kč. Počítáme-li na 1 zaměstnance uhelných dolů průměrně částku 400 Kč, činilo by celkové vydání fondu při počtu 94.952 zaměstnanců částku 37,980.806 Kč, takže by zůstala ještě částka 7,986.308 Kč na sociální úkoly vyznačené v §u 4 návrhu zákona.

Velmi vřele se přimlouvám za tento oprávněný požadavek hornictva a žádám za jeho urychlené projednání, poněvadž jsem přesvědčen, že jedině touto cestou bude možno alespoň na vánoční svátky částečně zmírniti bídu v hornických rodinách. (Výborně!)

Dále bych doporučoval pro zlepšení existenčních poměrů hornictva provedení tohoto opatření: Buďtež provedeny revise těžařských zisků revisním odborem ministerstva financí a na základě výsledku provedené revise buďtež soukromé uhelné doly a koksovny převzaty do státní správy. Žádáme důrazně, aby zahájeno bylo řízení o převzetí dolů Lárischových, které dluží státu na daních přes 40 mil. Kč. (Hlas: 46 milionů!) Odklady těžby ve smyslu §u 182 nebuďtež správám dolů v dnešní hospodářské krisi povolovány, poněvadž se povolených odkladů těžby zneužívá k plnění vozíků a systematickému poškozování horníků.

Z výnosu uhelné daně budiž každoročně poskytnuta přiměřená částka na provádění rekultivace dolováním zpustošené půdy v uhelných oblastech, zejména v hnědouhelném revíru severočeském. Pro zmírnění následků uhelné nadvýroby doporučuji zkrácení pracovní doby v uhelných dolech na 6 hodin denně, jak navrhuje poslanecký klub čsl. strany nár.-socialistické návrhem zákona tisk 1359 z roku 1931.

Dále bych se vřele přimlouval, aby otázka zrovnoprávnění pensistů státních dolů a hutí byla již jedenkráte vyřešena, a to tím způsobem, aby pensistům státních dolů a hutí, kteří vstoupili do pense po 1. lednu 1927, byla poskytována mimořádná výslužební výpomoc, jako se poskytuje těm, kteří vstoupili do pense před 1. lednem 1927.

Dovoluji si poukázati na přijatou resoluci senátem a poslaneckou sněmovnou při projednávání zákona o úpravě odpočivných a zaopatřovacích platů některých státních a jiných zaměstnanců, kterou bylo ministerstvu veřejných prací a financí uloženo, aby co nejdříve a pokud možno nejvydatněji zlepšilo výslužební a zaopatřovací požitky provisionistů státních a hutních báňských podniků, a to pokud možno do té výše, jaká platila do 31. července 1926.

Vzhledem k nedostatku inspekčních orgánů u báňských revírních úřadů žádáme zavedení dělnických inspektorů - nezávislých na správách dolů, volených dělnictvem z řad kvalifikovaných horníků a placených z prostředků uhelné rady.

Dalším ožehavým problémem, týkajícím se všech hornických krajů, jest otázka sanace hornického pojištění, o jejíž naléhavosti se již mluví a píše několik let.

Podle posledního návrhu ministerstva veřejných prací, který prý byl vypracován podle směrnic usnesených ministerskou radou v roce 1927, mělo býti vžité hornické pojištění zrušeno a průkopníci dělnického pojištění měli býti zařazeni do všeobecného pojištění sociálního. Zrušením samostatného hornického pojištění a jeho zařazením do všeobecného pojištění sociálního mělo býti docíleno snížení dosavadních příspěvků majitelů dolů asi o 60- milionů Kč na účet státu, aktivních členů, hornických pensistů, vdov a sirotků, jak podrobným propočítáním prokázal poslanecky klub českosl. strany národně-socialistické v naléhavé interpelaci tisk 1846 z r. 1928. Takovéto provedení sanace hornického pojištění bylo zbožným přáním majitelů dolů, kteří počítali s naprostou určitostí s tím, že tímto způsobem budou zbaveni nepříjemného sociálního břemene, které jim bylo zákonem 242 z roku 1922 uloženo.

Vážené dámy a pánové! Takovýmto způsobem nemůže sanace hornického pojištění býti provedena, zvláště ne v době tak obrovských stavovských rozdílů, kdy jeden pensista v Československé republice pobírá za 40letou práci roční důchod v částce 4.260 Kč a druhý za tutéž dobu 78.000 Kč ročně! Z těchto důvodů nelze ani mluviti o nějakém snížení nedostatečných hornických důchodů, ba naopak musíme se všichni starati o jich zlepšení, aby stavovské rozdíly pensijních požitků nebyly tak veliké.

Vláda nesmí přehlížeti okolnost, že již před centralisací bratrských pokladen v roce 1922 byla řada bratrských pokladen pasivní, a že jedině provedenou centralisací byly uchráněny před naprostým finančním zhroucením. Byla-li bratrským pokladnám uložena zákonná povinnost, poskytovati důchody válečným poškozencům - vdovám a sirotkům po válečných poškozencích, - tedy je morální povinností státu, aby na sanaci hornického pojištění přispíval takovou částkou, jaké bude na krytí schodku a vybudování reservního fondu Ústřední bratrské pokladny zapotřebí, aby byly zajištěny zákonné nároky veškerých pojištěnců a důchodců.

V rozpočtu na rok 1932 je zařazena v kapitole 14. ministerstvo soc. péče položka 20 milionů Kč na sanaci hornického pojištění, která je za prvé nedostatečná, poněvadž schodek Ústřední bratrské pokladny za rok 1931 bude asi 48 milionů Kč, a za druhé náleží tato položka podle zákona č. 242 z r. 1922 do rozpočtu ministerstva veř. prací.

Předpokládám, že do rozpočtu na rok 1932 měl býti zařazen celý předpokládaný schodek Ústřední bratrské pokladny v roce 1931 již z těch důvodů, že stát převzal záruku u Zemské banky na úvěr Ústřední bratrské pokladně na krytí důchodů poskytnutý.

Přimlouval bych se velice vřele, aby vláda uvážila veškeré mnou uvedené důvody a aby stanovené směrnice pro sanaci hornického pojištění z roku 1927 ve prospěch hornických pensistů, vdov a sirotků změnila.

O této palčivé otázce, týkající se všech hornických krajů, zmínil se ve své řeči také pan kolega Dubický, který uvedl, že v rozpočtu po prvé je částka 20 milionů Kč na sanaci hornického pojištění, a tázal se, jak k tomu přijde nyní občanstvo a stát, aby v tak těžké krisi dávalo se mnoho milionů na pojištění, které mělo býti soběstačné.

Předpokládám, vážené dámy a pánové, že mluvčí zemědělců, pan kolega Dubický, neměl takto mluviti o nejakutnějším problému sociálním, poněvadž si musil býti vědom toho, že jako zástupce horníků mám zase možnost poukázati na poměry v našem cukrovarnictví a ptáti se, jak k tomu přijdou široké vrstvy spotřebitelů cukru v našem státě, aby v tak mimořádně těžké hospodářské krisi, kdy máme statisíce nezaměstnaných, připláceli přes 600 milionů na exportní cukr. Uznáváme těžkou práci našich zemědělců, z nichž mnozí od rána až do pozdních hodin večerních pracují, máme také pochopení pro oprávněné požadavky zemědělců, ale plným právem žádáme, aby totéž pochopení pro řešení akutních problémů sociálně-hospodářských našlo se také u strany agrární. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Dobránsky.

Posl. Dobránsky: Slávna snemovňa! Že som neaplaudoval pánu posl. dr Zadinovi k jeho vážnej a objektívnej reči, to som neučinil preto, že by som nesúhlasil s jeho rečou v otázkach hospodárskych, ale len za to, lebo nevidím logickej súvislosti medzi tými krásnymi výrazy, aké tu so strany vládnej boly prednesené, a medzi tými činy a politikou, ktorú vede naša vláda s podporovaním vašim, pánovia. Ačkoľvek tu uznávam slovo od slova jeho reč, jeho výrazy, s akými siahol až do medzinárodnej hospodárskej otázky, poneváč ale nevidím ďalšie pokračovanie v tomto smere, nemôžem mu aplaudovať. Čo sa týka predošlého rečníka, počul som jeho sťažnosti, že tunajší robotníci nútení sú do cudziny ísť, lebo tu tak dostatočného zárobku nemajú. Ja by som milerád bol, keby nielen do cudziny, ale ani k nám, do súsedstva dnes nemuseli ísť a tak zárobky našich slovenských delníkov neodnímali, snáď až len potom, keď už i naše slovenské delnictvo je doma zamestnané a zaopatrené denným chlebom.

Čo sa týka rozpočtu, vidíme, ako by vláda bola chcela uviesť štátny rozpočet do rovnováhy v jeho ohromných položkách. Áno, akoby len s tou najvážnejšou snahou obľahčenia obecenstva navrhované a prevedené boly práve v minulom týždni isté redukcie osobných výdavkov, započavšie od samého pána prezidenta až do posledného státneho zamestnanca, čo s ohľadom na doterajšie presílenie nášho poplatného obecenstva dane platiaceho len schvaľovať by som mohol, keby pri tom aktivnom zakročení v záujme úspor nevidel som vzadu aj ďalšie pasíva a zbytočnosti, na ktorých dolu vodou pôjde všetko, čo na jednotlivcoch zasporujeme.

Len to je nápadné, že sa nevzaly do ohľadu tieto redukcie už vo všeobecnom rozpočte. Veď tieto smutné zjavy robotníckej nezamestnanosti a vôbec naša hospodárska kríza už pred tým dávno vo svojej celej ohavnosti jestvovaly, než ešte bol sostavený náš rozpočet. Načo taký cirkus a tak marné práce, čo sa to mohlo pod jedným dýmom vykonať. Len tak do vzduchu ryjeme miliardové položky, v čom nás potom ukrutný beh nášho politického života neskoro zachytí a zkompromituje.

Veď keď v parlamentných výboroch podrobne bol prejednaný celý štátny rozpočet, vtedy ešte každý pán minister a každý pán referent hotový bol by snáď s prísahou a nielen vážnym slovom rúbať sa za nezmeniteľnosť rozpočtu svojho rezortu.

A hľa, než by ešte bola mala snemovňa príležitosť súdiť nad tým, čo vláda a osmička dľa svojho stanoviska za svätosť, za noli me tangere hájila a zvotizovala vo výboroch, to novelizáciou sama nútena bola zrušiť. To je politická inkonzenkvencia.

Už až potom, keď celý svet kričí, keď už kopytová (ševcovská) politika na to prišla, že nie je objektívna svätosť, čo sa do rozpočtu tak bohato pozbieralo, ako by sme vo všetkom dobrom už až po oči plavali, až teraz pánovia oči rozedriť a len tak kulhavo a zahanbeno napodobovať vlády cudzích štátov, ktoré už dávno daňové ťarchy sňali s obecenstva, to veru nie je znakom do predu pozerajúcej a vážne premýšľajúcej politiky. Áno, pánovia, to nie je úprimnosť, ani vládna múdrosť, ale sú to len kulhavé, škyntajúce kroky v odeve od iných pánov odloženom. Veď tieto nedostatky, pre ktoré konečne je potrebné väčšia šporivosť, aj oči našej vlády a osmičky otváraly, veru už dávno jestvovaly a pred každým známe boly, len práve naša vláda v takom nepochopiteľnom optimizme žila. Oh, veru tu je ten posledný moment, keď už struny ďalej presilovať nemožno, keď už viac nedajú sa licitovať hypoteky poplatníctva, lebo tieto hypoteky už ani za bagov nemá kto odkúpiť, keď gazda so svojím obilím, svojimi ošípanými, svojimi ovcami, koňmi, rôzným dobytkom už ani nevie, čo má robiť so svojim vínom, kde sa má podieť, veď ho ani nemal do čoho posťahovať, bárs za každý liter dane presne vyrubané sú. Len predošlý týždeň najmenej ak 15 staré remundy kone ponúkal istý prekupiteľ jednomu šariskému statkárovi za 500 Kč, z ktorých asi 5 párov i do zápražneho cuku boly ešte schopné. Tiež dojčivé kravy, aké len pred 2 rokmi 2.000 Kč stály, v tých dňoch nemal kto zakúpiť na našich slovenských ťarchovištiach po 300-400 Kč. A keď svoju kravičku taký chudák 4- až 5kráť vyvedze na jarmarok, ťarchové a mietné poplatky už hneď celú cenu zožrú.

Slávna snemovňa! Vidíte, aká je to ohromná redukcia tam na periferiách, tam v chalupách! A pri tom úroky pôžičkových dlhov i na 14-16% vyskočily už i pri riadnom platení úrokov smenkových, lebo častokráť ekzekučné trovy spôsobia dlžníkovi aj 100% útrat.

Kapitalizmus, ktorého oprate sú tu držané v Prahe, dnes každého len hubí, zabíja, žobračí a nenapomahá. Obchodníctvo, priemyselníctvo, podnikateľstvo ešte horšie vyzerá, lebo životné korene týchto čo zväčša sú dediny. S týmito žije alebo hyne všetko: s tým šíri sa ako oheň aj najťažší dnes problém nezamestnanosti a proletárstva. Hovorí sa, že salus rei publicae je suprema lex. Ten salus, ten blahobyt dosiaľ len vo vzduchu ligotá, dokiaľ obecenstvo a najmä objekty daňové sú z čiastky až po uši zadlžené, z čiastky zbankrotované a zakopané až po hrob. To je dačo strašneho, čo sa zjavuje u nášho ľudu na Slovensku v hmotných pomeroch. Katastrofálne zlá úroda v tomto roku aj zámožných gazdov maďarských znivočila. Čo mám hovoriť o slovenských a rusínskych bratoch, ktorí po tých neúrodných krajoch živoria? Tak ožobračený ľud ako u nás - asi na 80% psotuje - nijak nemôže byť pevným základom a statným stlpom štátu. Matka osypaná deťmi - a pri tom chudého mlieka - ovšem nemôže živiť svojich ubožiakov, svoje dietky natoľko, že by nezahynuly, ale vzrastly krásnym kvetom. Neraz pre nedostatky veru aj tulákmi a nebezpečnymi stanú sa takéto deti.

Čosi podobného sa stáva aj tuná, v živote štátnom. Síce tejto našej matky vychovateľky a ochraniteľky sme povinní dať všetko, čo ona potrebuje k tomu, aby nielen sama životaschopná bola, ale i čo ďalej, tým ku väčšiemu blahobytu prevádzala a napomáhala svoju veľkolepú rodinu rôznych národov a to s okom najstarostlivejším a srdcom najlaskavejším a materskými ramenami ťahala k sebe každého bez výnimky, kto s ňou skutočne spolupracovať vie.

Ináč nie matkou, ale macochou sa stane svojim deťom. Najmä, keď duševne celé generácie slaizuje, a výlučne materialistickými učiní. Čo len na veľkú újmu samého štátu slúžiť môže. Veď duševne, mravne, a hmotne zničeným ľudom, - aký je u nás už vo veľkých húfoch, a ktorý je s prevratnými názorami svetovými nafúkany - spokojený, šťastný život viesť sa nedá.

Učiňme ho teda, pánovia, možným, hodným, mravným, skromným: práci, hospodárstva, obchodu, podnikateľstvu a v priemyslu prospešným najmä na Slovensku, a takým spôsobom aj sám štát v tak napraveným a na nohy postaveným ľudu a skrze neho nepochybne prekvietať bude.

Áno, nech ho nehubí a nech ho nedemoralizuje stranická politika a tak sa oči ľudu samy od seba otvoria. Nech ho nevyužitkuje až do posledného groša tamojší kapitalizmus, aj stranická korupcia, ale nech ho chrání a nech ho napomahá na koľko sa len dá. A najmä nech ho nehubí duševný nihilizmus, lebo keď ľud čo zväčša len materializmus bude zbožňovať, tenkrát niet toho, kto by taký ľud vedel vo všetkom uspokojiť, hoc by aj celý svet mu k nohám položil.

Dokiaľ teda nevyrovnáme bilanciu životnú existenčnej váhy jednotlivcov, ba ešte v ač pasivity ukladáme na jeho hrbet, dotiaľ na všetky hmotné poklesky, mravné úpady a spoločenské vzbury nenajdeme dostatočného riešenia a lieku, a dotiaľ ani nikoho iného, len doterajšie vlády a vládne strany, môžeme na odpovednosť brať.

Veľmi ťažké je vaše svedomie, vládni pánovia, lebo veľké viny obťažujú vás! Bol čas, keď ste reštringovali personál. Pravda, dosť zbytočného personálu bolo a je aj včul najmä v tých úradoch, kde úradnictvo dobre že na krku nesedí jedon druhému. Bohužiaľ, tam reštrikcia vôbec nebola prevedená, kde ani jediného Slováka nenajdeme, ale len tam na nižšich službách, tam na tratiach, tam v doprave, bola prevedená zbytočná, ba škodlivá reštrikcia, kde personál je vystavený ustavičnému nebezpečenstvu života, takže mnohí skutočne veru zahynuli.

Možno, že pri terajšom byrokratičnom systéme zdedenom od Rakúska, keď viac papierov a zbytočných aktov treba prehltnuť až do rozpuku, jako každodenného chleba, snáď ani vo vyšších úradoch reštrikcia by sa nemohla previesť. A práve za to náš terajší prehnaný, daromne zbytočný sekantný byrokratizmus bolo by treba reštringovať, zjednodušiť, takže potom ohromné úspory by sa daly previesť vo všetkých rezortoch ministerských.