Vážení kolegové, krise hospodářská, sociální a finanční se přiostřuje. Všichni se namáháme hledati prostředky, jak pomoci ke zlepšení poměrů, a jak zmirňovati důsledky. My zemědělci přicházíme zde, abychom proklamovali jednu jasnou pravdu, že náprava hospodářských, sociálních a finančních poměrů v našem státě musí přijíti od našeho československého zemědělství (Výborně! - Potlesk.) Tam začaly počátky krise, když se dostavila krise zemědělská, která vrhla stíny též na průmysl a obchod a také od zemědělství musí přijíti pomoc a náprava. Naše zemědělství potřebuje skutečně určité pomoci v poruchách, které se dostavily ve vývoji poměrů, jak je právě vidíme. Každá doba zlá učí národy o tom, jak veliký význam má zemědělství pro národ a stát. (Potlesk.) To bylo za války. Tehdy bylo zemědělství náležitě oceněno a tak je tomu také nyní. V těžké krisi dochází zemědělství ocenění všude v cizích státech. Vidíme to v Anglii a Německu, jak se začíná pomáhati zemědělství. MacDonald pospíchá, aby napravil to, co pokazily dřívější vlády, a pomohl anglickému zemědělství. Čím pevnější základ má který stát ve svém zemědělství, tím více vzdoruje důsledkům a reflexím světové krise. To vidíme jasně ve Francii. Francie, o které jsem právě mluvil, basíruje na rovnováze zemědělství a průmyslu. Je to časové a proto mohu to dnes zde říci: Asi před 5 lety francouzský ministr zemědělství vstal při nějaké příležitosti, při nějaké obchodní smlouvě, a vyhlásil jednu velkou hospodářskou zásadu pro celou Francii, když vyslovil přání, aby Francie udržovala rovnováhu zemědělství a průmyslu. (Výborně!) Pro tento princip při hlasování zvedla se celá sněmovna a tak posvětila zásadu rovnováhy zemědělství a průmyslu ve Francii. Tak si někdy myslím, kolik by se kolegů poslanců zvedlo, kdybychom tu zásadu proklamovali my zde a byla by k tomu vhodná příležitost právě v této vážné době.

Ve všech státech, kde opustili zemědělství, kde je odsunuli, kde přepiali politiku průmyslovou, doléhají těžké stíny hospodářské a sociální. Vidíme to v Anglii a v Německu, jak se tam dostavily těžké sociální stíny nezaměstnanosti, které tíží všechny poměry hospodářské, sociální i finanční.

A mám dojem, že náš stát právě v této vážné době je velmi dlužen našemu zemědělství. Kolegové, pokud jste zde z druhých stran, nedivte se, když vám konstatujeme, že mají pravdu naši zemědělci na venkově, když nám sdělují na schůzích, že letošního roku neudělali jsme zde v parlamentě, a neudělala ani vláda, takřka úplně nic positivního pro pomoc našemu zemědělství. A to je doba krise! Roku loňského podařila se řada celních zákonů, ale letos positivně, konkretně se nevyřešilo nic, a to jsou velké dluhy, které máme my zákonodárci a vláda vůči zemědělství československému. Věci ty jsou známé a proto nebudu přednášeti podrobný program a připomenu jenom hesla, abychom budili svědomí druhých činitelů, kteří nám maří práci a program zde v parlamentním jednání.

U obilnářství se dostavil příznivý zjev, že stouply ceny, ale nemá to žádného výsledku, protože byla velmi špatná úroda, percentuelně vyjádřeno o 20% horší než roku loňského. Ale žádáme pro obilnářství, aby dnešní chaotický stav v povolovacím řízení byl nahražen soustavnou, dokonalou úpravou pro řádné regulování dovozu obilí a mouky a sice jen potud, pokud je toho nutná potřeba. (Výborně!) S tím souvisí určitá úprava pro ozdravění domácích poměrů tržních, řádný výkup a zabezpečení cen minimálních našemu domácímu obilí. Dále žádáme, aby zákon o přednostním semílání domácích chlebovin byl prodloužen. Žádáme také určitou modifikaci dovozních listů a dále žádáme zavedení skladních listů jakožto podklad pro krátkodobý úvěr našemu zemědělství. Máme zákon ještě z roku tuším 1896, ale neprovedli jsme ho a potřebovali bychom ho zrovna v této nynější době, kdy i Maďarsko řeší podobnou myšlenku, kdy i Německo čistě podle zásad našeho zákona uvedlo v činnost skladní listy jako účelný podklad pro získání krátkodobého provozovacího úvěru.

Pro naše bramborářství žádáme dvě opatření: urychlené vyřešení zákona o míchání lihu s benzinem, kterážto otázka už dnes není jen zemědělská, nýbrž celostátní, poněvadž má ušetřiti zbytečný dovoz za 60 až 100 milionů Kč. (Výborně! - Potlesk.) Také jsme přišli s myšlenkou, aby se upravila otázka míchání škrobu do mouky a byli jsme proto napadáni, ať prý si ten chléb jíme sami - tak nám psali z Plzně. Vážení pánové, je to omyl; já konstatuji, že míchání škrobu s moukou je dovoleno v codex alimentarius, jen tam je předepsána t. zv. deklarace, která bývá někdy odiosní. A proto jsme žádali jednotnou úpravu míchání škrobu s moukou. Také se to všeobecně praktikuje; naše hospodyně to dělají, že přimíchávají trochu té bramborové kaše nebo škrobu, aby chléb se stal vláčnější. Tím se také zlepšuje kvalita a proto jest nemístné, že se tento postup perhoreskuje, místo aby se rozumně uznalo, že jest to otázka veliké důležitosti, poněvadž tímto způsobem si nastavujeme chleboviny v době malé úrody, abychom si zmenšili dovoz a poplatnost do ciziny.

Naše řepařství je v těžší krisi, jaké není v jiném státě evropském, poněvadž má největší procento na export odkázaného cukru. Měli jsme 70%, dnes snad už jen 60% cukru na export. To nemá žádný stát. Německo má 15 až 20% exportního cukru. Byla uzavřena mezinárodní dohoda a konvence bruselská a pařížská o regulování vývozu. Ve všech státech, v Německu, Polsku i na Kubě a Javě se o to postaraly domácí vlády a zákonodárství, aby umožnily nějakým zákonem zachování konvence v dotčených státech. Jedině u nás v Československu neudělal stát ani jediné opatření pro to, aby tato mezinárodní konvence mohla býti zachovávána a bezpečně prováděna.

Naše řepařství žádá, aby bylo učiněno zákonné opatření pro usměrnění produkce a pro kontingentaci odbytu. Tím jen vyjadřuji, co je myšleno známým pojmem zákona o ochraně našeho řepařství a cukrovarství. Toužíme také po tom, aby jednou pronikly na patřičná místa hlasy těch odvětví, která jsou pronásledována dumpingovým dovozem z ciziny, jako naše produkce dřevní a lnářství. To se vám podařilo ubíti úplně. My musíme konstatovati, že nemáme žádných 70.000 ha jako před válkou, klesli jsme po válce na 25.000 ha, předloni na 18.000, loni na 12.000 ha. A letošního roku zaznamenáváme další pokles o 60% a máme tudíž asi 5000 až 6000 ha lnu. Tak se skutečně podařilo nepřátelským činitelům - nechci je jmenovati - ubíti naše lnářství. Všechny naše požadavky byly odmítány, ať jsme chtěli regulování dovozu nebo něco jiného. To všecko bylo odmítáno a důsledek toho je tady. Nedivím se, že při naší "moudré" politice, která se dělá, je obtížno zachraňovat odvětví, které je přebytkové a které musí jíti na export, jako chmelařství. Politika se dělá koaliční jako výslednice osmi stran. (Hlasy: Vy tam nejste v koalici?) Nemůžeme všecko prosaditi, negativní zjevy účtujeme těm druhým. Je obtížno zachraňovat chmelařství. - Pánové, tak bych nerozuměl koaliční práci, abychom si nemohli říci poctivě pravdu v takových vážných otázkách, jako jsou otázky hospodářské. Je obtížno chrániti chmelařství, když jsme vyváželi 70 až 80% do ciziny, ale když se neudělá ani pokus zachraňovat odvětví, kde nejsme přebytkoví, ale schodkoví, kde jsme kryli jen 1/3 domácí potřeby a dovážíme 2/3 z ciziny, pak je to zlá vůle, která se vybíjí na zničení toho našeho důležitého zemědělského odvětví. K tomu směřuje hospodářská politika ve všech státech, aby se přizpůsobovala výroba - aby přebytková odvětví se redukovala a odvětví schodková aby se stupňovala a zvyšovala; to je známé heslo přizpůsobení a přeměnění domácí výroby, jak to odpovídá domácí spotřebě.

Nejtěžší kalamita, jako nejtruchlivější událost z posledních týdnů, je otázka dobytkářská. Nejdůležitější událost hospodářská v našem státě vůbec, a já nevidím nikde, že by se o ní jednalo, mluvilo nebo pomáhalo. Co se stalo, vážení kolegové? V posledních týdnech široké vrstvy zemědělců, domkářů, chalupníků a rolníků pod tlakem nouze, poněvadž byla neúroda slámy a píce, nemají čím krmiti, stodoly zejí prázdnotou, svítí, jak se říká, poněvadž jsou poloprázdné, nemohou udržeti ten stav dobytka, jak mají, a chtějí ho prodávati. Následkem toho je velký příhon dobytka na trh a tohoto zjevu využila úžasná spekulace. Ty elementy spekulační v meziobchodě, smečky nakupovačů, těch nesolidních elementů, - na ty platí moje kritika - se vrhly na domkáře a sedláka a stlačily mu cenu tak, že mu to trhají a rvou zadarmo z rukou. V nominelních cifrách se platí cena předválečná 1 Kč za 1 kg, i pod korunu to jde. S hlediska valutárního je to 1/6 ceny předválečné. Předválečné ceny nám platí obchod za náš dobytek. Katastrofa, která působí našim zemědělcům stamilionové ztráty, která působí úplný rozvrat chovu našeho hospodářského zvířectva, která doráží existenci těch našich předlužených domkářů, chalupníků a rolníků, nejvážnější událost hospodářská ve státě, která se dotýká celého národního hospodářství! My těžce neseme, že se nic positivního nestalo pro odvrácení této kalamity. (Výborně! - Potlesk.) Je to důsledek desorganisace našich tržních poměrů. Dá se dělat mnoho a sice to, co dělají všechny státy. Je to důsledek chaotických poměrů na našem trhu, těch rozháraných poměrů na trhu pražském, těch daní a poplatků atd., na to jsme vždycky poukazovali, ale v těchto směrech se neudělalo vůbec nic.

Druhý zásah neblahý byl ten, že konkurence z ciziny přiostřovala tyto poměry. Všechny státy středoevropské se chrání absolutně proti dovozu dobytka, chrání se absolutně Německo, Švýcarsko, ale chrání se i státy agrární. Maďarsko i Rumunsko. Rakousko zavedlo zvýšená cla a udělalo centrálu, ale jen náš stát představuje inundaci a liberálně povoluje dovoz z celého světa. Pánové, k nám vozí dobytek a maso Dánové, Finové, Estonci, Lotyši, Poláci, Rumuni, Maďaři, Jugoslávci, zatím co se cizí státy uzavírají úplnou prohibicí, a pak se dostavují důsledky.

Vážení kolegové, ty zjevy nejsou přirozené; mohli byste říci, jak to přijde, že v cizině mají tak laciný dobytek; ty zjevy jsou provázeny dumpingem, nekalou soutěží, ať už to resultuje z poklesu valuty nebo exportních premií. Všechny státy severské, Dánsko, Norsko, Švédsko, Finsko, provedly inflaci poklesem valuty v souvislosti s anglickou librou a teď sem dovážejí, majíce v tom profit a získávajíce hodnotnou valutu, a tím profitují 1/4 jako importní premii. Poláci dávají přímo exportní premie na mrtvé vepře. Tak se provádí import jako spekulace valutová, jako dumping, a všechno se vrhá sem na ubíjení našeho trhu a našeho zemědělství. (Hlasy: To je jen samá kritika, řekněte, jak se to má dělat!). Přijdu k tomu formulovati požadavky, musím dříve vylíčit příčiny.

Vrchol k tomu dodaly noviny; náš tisk zahrál přímo hazardně se zájmy našich zemědělců. Psal: na Košicku a v Podkarpatské Rusi nebo na Slovensku se prodávala kráva za 150 korun a kůň za 50 korun. Všechny tyto zprávy, ať už byly možná pravdivé nebo nikoliv, poněvadž generalisovaly, poškodily naše zemědělce úžasně. Všichni spekulanti, kteří chodí po trzích a vesnicích, ukazovali našim sedlákům noviny: Vidíte, na Slovensku už se prodává kůň za 50 korun a kráva za 150 korun, a tím zdeptali úsudky a mentalitu našich lidí, že si myslili: už skutečně hrozí katastrofa, už jsme zničeni, - a tím šířili zoufalství na našem venkově ještě více.

Vážená sněmovno! Tyto zjevy se mají@ tempo paralysovat, podchycovat, má se jim čelit na místech úředních, aby se bránilo takové katastrofě a důsledkům, jaké zde prožíváme. My jsme zde podali interpelaci, ve které jsme vyzvedli všechny pomocné prostředky.

Které jsou to požadavky? Především žádáme, aby vláda vyslovila, opatřila a zařídila úplný zákaz dovozu dobytka hovězího, vepřového a masa a všech mlékařských výrobků z ciziny. (Potlesk.) Je to plýtvání naší valutou, hazardování národním bohatstvím, když takovým způsobem sem v době odbytové krise dovolujeme dovážeti spekulačně (dumpingem) dobytek a maso cizí.

A dále: Pro rychlé, účelné a radikální ozdravění poměrů na domácím trhu žádáme tuhou, přísnou regulaci pomocí zvláštní nové zemědělské organisace, která by byla pověřena výkupem dobytka na domácím trhu. (Potlesk.) Je těžko se vyznat, kdo má více viny, zdali páni Baumové - a jak se nazývají všichni komisionáři na pražském trhu, - je to všecko spekulace na valutách - nebo překupníci, nakupovači na venkově? Tyto věci bychom neuspořádali nijak jinak, než když bychom celou tu spekulaci odstavili od trhu a vybudovali velkou organisaci zemědělskou pro regulování dovozu z ciziny i pro výkup domácího dobytka.

Pánové, pro někoho z vás to možná bude znít radikálně - vidím tu vzácné osobnosti -, pro nás však ne. My jsme v zoufalé situaci a za takové situace je nám každý prostředek radikální potřebný a nutný. Pánové, Rakousko prožívalo stejný vývoj poměrů, i v Rakousku byl takový debakl, i v Rakousku došlo k velké derutě cenové. A co udělalo Rakousko? Za jeden měsíc vytvořilo centrálu dobytčí, která působí pod dozorem státu; je pověřena regulováním dovozu dobytka z ciziny v nejnutnější míře - ty nějaké bagouny, které potřebuje a pracuje pro ozdravění na domácím trhu a reguluje cenovou otázku. Při tom jsou stanoveny minimální ceny - a ty mohou naši kolegové z řad zemědělských vyslechnout - které musejí být dodržovány: pro masné vepře 9.70 Kč a pro tučné vepře 13 Kč. Za takových auspicií, za takových úprav se vyvíjí tato otázka v Rakousku. Ale u nás nemá nikdo kuráž, aby na tuto chasu, na společnost těch Baumů na pražském masném trhu dokročil, vysunul je z tržních poměrů a udělal pořádek na našich trzích. (Správně! - Potlesk.)

Vážení kolegové! Zemědělská krise probíhá v takových zjevech. Jednou nám to shroutí obilnářství, teď právě to hroutí řepařství, bramborářství, lnářství a dobytkářství. Takto jsme zmítáni my zemědělci a naši lidé. Důsledky toho jsou katastrofální. Já konstatuji, že při nejtěžších obětech, při nejtěžší práci širokých vrstev našich zemědělců nenacházejí naši lidé ani mzdu za svou práci, nenacházejí ani úhradu svého nuzného živobytí, které si musí uhrazovati na úvěr, hromaděním dluhů. A zde konstatuji, že doléhají na naše chalupy a grunty husté mraky těžkých dluhů, které dusí celý hospodářský a sociální život na venkově. Nerad hovořím teoreticky. Provedl jsem si statistiku zadlužení ve své oblasti na Českomoravské vysočině a přišel jsem k následujícím závěrům, které zcela stručně si dovoluji sděliti. Zjistil jsem, že průměrné zadlužení jednoho ha naší horské půdy dosahuje okrouhle 3000 Kč. (Hlasy: Ještě více!) Já konstatuji, že to je průměr; ovšem, že je to někde i více. Konstatuji, že my můžeme na našich horách v nynější době oceňovati půdu maximálně průměrně na 5000 Kč. Z toho vidíme, že zadlužení půdy našeho zemědělce dosahuje 60%. Z toho resultuje důsledek, že 20% zemědělců je již úplně předluženo. My se blížíme a úplně jsme se přiblížili Německu, těm východním provinciím, kde je největší zadlužení, které se tam odhaduje rovněž na 60%. Kol. Windirsch to jistě dobře zná. Ale Německo již 2 roky dělá pomocnou akci zlevňovací a provádí vyvazovací akci pomocí Landesstellen. Ale u nás na tuto kalamitu nám nedal nikdo ani korunu.

Vážení, konstatuji dále, že pro mne byla nejzajímavější ta okolnost, že tyto dluhy narostly většinou za dobu krise, za posledních 2 1/2 roku, r. 1929, 1930 a 1931 půl roku, čili 51% všech těchto dluhů bylo průměrně nahromaděno v době krise, což je pro nás jistě velmi poučné, poněvadž z toho odvozujeme svůj požadavek.

Náš názor je, aby zemědělcům se pomohlo určitými prostředky pro zmírnění tohoto břemene. Kdo pak zavinil ty dluhy? Zavinili je naši zemědělci, kteří od rána do večera se dřou, nemají žádnou mzdu a ještě nuzné živobytí uhrazují na dluh? Ti je nezavinili. Tedy kdo? Těžká doba, není-liž pravda, říkám: i stát proto, poněvadž nepřispívá zavčas pomocí a ochranou našemu zemědělství v těch okamžicích, když toho potřebuje. Odvozuji, že náš stát má morální povinnost, aby tento problém zadlužení pomáhal řešiti zlevněním provozovacích úvěrů a zahájením akce pro vyvazení našeho zemědělce z tíživých hypotekárních dluhů. (Hlasy: Moratorium!) Zatím ještě nebude potřeba volati.

Čas je vyměřen a spěji k závěru. Vážení kolegové, tu bych chtěl v závěru tak trochu súčtovati s těmi různými teoriemi, které se vrhají v našem tisku, s těmi různými hesly, které se tak pronášejí sem tam, není-liž pravda, a která nic nevyjadřují. Ty všecky teorie, o kterých se píše pro řešení krise - a je jich taková směsice, že si z nich příští vývoj nemůže nic vybrati - zapadnou jako neživotné. Ale přece jen zde něco nebezpečného zůstává, totiž neklid a nepokoj v masách. Lidé se táží, co přijde? Nechci mluviti konkretně, kolegové, víte, na co narážím; těch hesel je mnoho, a jsou to plané fráse. Jsem o tom přesvědčen, že tyto teorie a hesla zapadnou, nebudou míti nejmenší vliv na ten přirozený vývoj hospodářský a sociální, jak se ubírá na podkladě dosavadních hospodářských zákonů a dosavadního společenského řádu, který zůstane bezpečně zachován. (Výborně! - Potlesk.)

V čem spočívá problém dnešní doby?Ten problém, třebaže se uvádí spousta příčin, je přece jen v základních příčinách jasný. Uvádí se jich mnoho: Válka, její důsledky, nové státy, nové orientace v politice, porušení rovnováhy hospodářských sil, zejména mezi výrobou a spotřebou a všecky důsledky, které z toho resultují. Nápravu musíme hledati podle příčin, musíme pracovati, abychom tento chaos odstranili a propracovali se k zjednání rovnováhy sociálních a hospodářských sil a zejména ke zjednání rovnováhy mezi výrobou a spotřebou. Jakmile tento problém se vyřeší, nastane vývoj ke zlepšení poměrů za všech okolností. Nevylučuji i tu okolnost, že skutečně v tom dnešním hospodářském a společenském řádu některé články byly slabé, neobstály, porušily se, třeba se uvolnily, a že je potřeba, abychom tyto články - nechci narážeti, která jsou to odvětví - zesílili. V tomto směru se musí postupovati na cestě kooperativní a družstevní. Nejdůležitějším úkolem jest, abychom se tak přiblížili k žádoucí rovnováze a k žádoucí stabilitě hospodářských poměrů a abychom ji účelnou výstavbou organisační zabezpečili.

Další pravda jasná, která nám ovšem nedává žádné blízké vyhlídky, je tato: Krise je především světová, a proto bylo by logické, aby se šlo po světových příčinách a aby se šlo po cestě mezinárodního dorozumívání pro řešení těchto obtíží. Ale ta cesta, ta kapitola, která se dělala asi 4 roky - pan kol. dr Hodáč jistě také spolupůsobil velmi účinně při tom - ta cesta mezinárodního dorozumění v těchto otázkách selhala. Proč? Pro předsudky a podezřívání a pro obtíže, řekl bych, politického rázu mezi státy.

A proto vidíme, že teď se dostavuje vlastně pravý opak, že žádný stát nečeká pomoc ze zahraničí a z nějakých mezinárodních porad; právě ty nejvlivnější státy jdou prostě do sebe, jak vidíme na př. u Anglie, Francie, a každý ten stát chce především odvoditi své obrození a posílení z domácího hospodářského života a uzavírá se za celními hradbami. Tedy především z vlastních domácích sil se hledá obrození a překonání obtíží. Ale tato etapa nemůže býti poslední. Vyloučeno! Musíme přece nalézti odvahu, abychom přešli k etapě druhé, totiž na mezinárodní forum a tam se pokusili skutečně o mezinárodní dohodu a řešení této krise, která je světová a která musí také skutečně býti řešena na mezinárodním foru. Tedy k této druhé etapě musíme přijíti, poněvadž je logická a vnucuje se nám sama sebou.

Spěji k závěru a vyslovoval bych jedno přání, aby všichni ti teoretikové s rozpálenými hlavami a s bujnou fantasií byli skrovnější ve vyjadřování a uplatňování svých teorií. Máme s nimi hodně práce, poněvadž vlastně musíme napravovati právě jejich chyby. Já pokládám za zbytečné, abychom se také přeli o nějaká hesla nebo pouhá slova, zda vývoj jde napravo nebo nalevo. To jsou slova, která nic nevyjadřují. Snad teoretikovi něco vyjadřují, ale národohospodáři vůbec nic. Já však konstatuji něco jiného, co je potěšující, totiž že náš stát půjde jako dosud po zlaté střední cestě na základě pravé demokracie hospodářské, politické a sociální, opíraje se o své zdravé základy hospodářské a o své pracující a vyspělé vrstvy obyvatelstva. (Potlesk.)

A právě pro dnešní vývoj poměrů vyzvedáme my republikáni veliké státnické zásady našeho vůdce Ant. Švehly, který často mluvil zde s této tribuny a před veřejností, aby stát svému lidu dal to, co je nejpotřebnější: klid, pořádek, práci a chléb! (Potlesk.)

A za těmito hesly my zemědělci, my republikáni, chceme poctivě a upřímně pracovati se všemi vrstvami obyvatelstva ku překonání těch obtíží, které nám vyvolává doba, abychom tak náš stát šťastně vyvedli z těch poruch hospodářských, ve kterých se nalézáme. (Výborně! - Potlesk.)