Pokud se týče našich leteckých továren, byla opětně vyslovena myšlenka - máme 3 - aby některé z nich byly zrušeny. Považoval bych to za nevýhodu. Jak vojenská letecká, tak Avia, tak Aero, mají své dobré možnosti a právo na existenci a jejich vzájemná konkurence umožňuje přece jen jistý pokrok našeho letectví. Z obchodní stránky bylo by dobře, kdyby nastalo mezi nimi trošku rozdělení práce a kdyby každá z nich vyvíjela jeden nebo dva své speciální typy až k největší dokonalosti. Z oprávněných požadavků továren dlužno uvésti, aby letecký program byl stanoven na delší dobu a objednávky podle toho byly zařízeny, dále aby byl ustálen dozor na budoucí stíhačku a na typ bombardovacích letadel, kde se stále ještě požaduje universálnost, dále aby ministerstvo nár. obrany a vojenský letecký ústav studijní byly vybaveny dostatečným množstvím techniků a aby dodací lhůty byly stanoveny tak, aby bylo možno práci rozděliti.

Ačkoliv nejsou naše továrny letecké zaměstnány právě skvěle, tak zlé to zrovna zase není, aby musily odpírati svým zaměstnancům vánoční a drahotní přídavky. Musíme trvati na tom, aby zvláště tyto továrny, které se dovolávají sympatie veřejnosti, byly povinny dodržovati kolektivní smlouvy. Nesmějí zapomínati, že jejich vývoj byl umožněn v první době obětavostí našeho dělnictva a úřednictva. Vidím dosti do situace továren, abych mohl říci, že jsou povinny jednati se zaměstnanci slušně.

Naše továrny na letecké motory stojí v celku na výši situace. Zde připomínám zvláště naléhavou nutnost přejít od motorů benzinových na naftové motory Dieselovy, které jsou bezpečné v provozu, znamenají poloviční úspory ceny pohonné látky a o čem my tu jednáme neustále, i soběstačnost v pohonných látkách. I mísení lihu s benzinem, zvláště v letectví, je těžko proveditelné a nemůže nahraditi benzin sám. Ale mohla by to nahraditi zcela dobře nafta v motorech Dieselových. Omezujeme všemožným způsobem produkci své nafty, ale myslím, že nepřeháním, když řeknu, že ve skladištích našich státních podniků leží této nafty mrtvě nezužitkováno za 12 až 15 mil. Kč. Provedli bychom dobrý čin, kdybychom co nejrychleji zavedli Dieselovy motory v letectví a automobilismu a použili laciného a bezpečného pohonného produktu své domácí výroby, který se dá lehce uskladniti a který by nás učinil nezávislým na cizím dovozu.

A nyní ještě několik slov o letcích. Řekl jsem již, že sám pan president Masaryk výslovně upozornil na nutnost, že je třeba šetřiti naše letce, aby se ve své službě příliš neunavovali a tím předčasně neopotřebovali. Poznamenávám, že od r. 1918 do r. 1931 se zabilo 134 vojenských a 16 civilních letců, tedy celkem 150 letců, čili plných 50% z celkového aktivního vojenského leteckého personálu vůbec, při čemž u civilních letců to dělá ještě větší procento.

Pánové, neznám žádného odboru, kde by bylo možno říci, že mladí, všestranně schopní a vyzkoušení lidé jsou ohroženi tak strašlivým risikem, aby za nějakých 10, 12 let polovina se jich zabila. Vůči těmto lidem máme zcela jiné povinnosti, než snad by bylo normálně možno mluviti. Je třeba zacházeti s nimi poněkud jinak, nežli se s nimi zachází. Při této příležitosti si musím stěžovati, ačkoliv jsem jako ministr veř. prací r. 1926 opatřil z mimořádných prostředků pro Svaz letců na podporu po pozůstalých po jeho zahynulých členech 2 mil. Kč, že ministerstvo veř. prací těchto peněz letcům dosud nevyplatilo. Dožaduji se toho s tohoto místa naprosto naléhavě.

Z ostatních požadavků pilotů uvádím co nejstručněji toto: Vojenským pilotům, k dalším letům neschopným, mají býti ponechány hmotné výhody, kterých svou těžkou službou si zasloužili, kdežto dnes se na nich chce, aby sloužili za základní plat své hodnosti do 55 let věku. Neuvažuje se, že za 15 let služby je ten člověk odbytý, že má těžké defekty nervové, sluchové, oční nebo jiné. Místo toho, aby se uznalo, že za 15 let vykonal, co mohl, že má míti právo na jisté šetření, případně odpočinek, vrátí se zpátky, řekněme jako desátník, je-li desátníkem, nebo je-li šikovatelem jako šikovatel do té mašiny a řekne se mu: Nyní budeš sloužit dále do vyčerpání plného věku pro odpočinek potřebného. To není správné stanovisko.

Mladým invalidům se nedostává za nebezpečnou službu a předčasnou ztrátu zdraví žádné odměny. Vyřazených letců budiž použito s jejich zkušenostmi dále jako technických sil u leteckých pluků a ve službách administrativních. Dále musíme provésti povinné přijímání záložních vojenských pilotů do služeb leteckého a příbuzného průmyslu, aby nebyl ztracen ohromný náklad na jejich výcvik. Nákladem - řeknu-li - třebas až 100.000 Kč vycvičíme pilota a pošleme ho pak pryč. Ten jen několikrát asi po čtvrt hodinách si zalétal a nemá nyní styku s letectvím a možnosti znalosti své dále uplatniti. Mám zjištěn případ ze Svazu pilotů, že jeden z těchto letců kopal v Praze na kanalisaci. To není třeba, máme možnost v příbuzném průmyslu s leteckým tyto lidi umístiti, není jich tolik, a umožniti jim, aby si znalosti, kterých nabyli, mohli dále zachovati.

Dále je třeba: pojištění pilotů při vykonávání dobrovolných cvičných letů, zvýšené obnosy pojištění, urychlené vyřizování odškodnění po zahynulých vojenských letcích, zlepšení postavení pilotů poddůstojníků. Civilní letci nejsou dosud zařazeni do žádné služební kategorie, neví se, co vlastně jsou, zda pracovníci duševní či dělníci, zda zaměstnanci vyšších či nižších služeb a jaké je správné jejich pojištění nemocenské a pensijní. Letcům vojenským je počítán na př. rok výkonné služby letecké za 2 roky do pense. Civilní letci však toho nemají a měli by vlastně létati až do svého 55. roku, ačkoliv je jisto, že nevydrží nikdo z nich létati déle než 15 let. Pak není schopen nejen létati, nýbrž i často jakékoliv jiné práce. Civilní letci žádají dále lepší vybudování bezpečnostních zařízení a přísnější dohled na tyto věci se strany ministerstva veřejných prací. Zvláště je naléhavě potřebí řádnější vybudování veledůležité služby meteorologické, která jest pozadu pro příliš velké úspory na ní prováděné.

Dále jsme odhlasovali v tomto Národním shromáždění na jaře minulého roku, že se má změniti odstavec zákona z r. 1925, který stanovil, že letci - i při svém nesmírném risiku - mají býti pojištěni jen jako dělníci, a uložili jsme ministerstvu veř. prací, aby provedlo změnu příslušných ustanovení zákona. Dnes po 2 letech se to také nestalo.

Je také svrchovaně správný požadavek pilotů civilních, aby vojenští letci přestali býti zaměstnáni v letectví civilním.

Kapitola o podpoře leteckých korporací je přímo trudná. Ministerstvo nár. obrany soudíc, že se musí šetřiti, řeklo si, že na letošní rok nedá do svého rozpočtu na podporu letectví celkem nic - a je tam asi 1/4 mil. Kč. Ministerstvo veř. prací má sumu o málo větší.

A nyní uvažme, co dá na příklad Německo ve své katastrofální situaci na podporu bezmotorového létání, v němž je také jedna část budoucnosti letectví, a řekl bych, i branné obrany státu. Německo dalo do rozpočtu na r. 1930/31 celkem 2,400.000 Kč a na soutěže a podporu korporací 1,920.000 Kč; Francie dala na plachtění podporu 1,350.000 Kč, ale u nás ministerstvo veřejných prací loni 10.000, letos 20.000 Kč, zatím co Masarykova letecká liga, která jest organisací lidovou a vybírá korunový měsíční příspěvek od prostých lidí, kteří uznávají povinnost podporovati rozvoj letectví v tomto státě, dala ze svých příspěvků k tomu účelu v centrále a odbočkách 150.000 Kč - z těch žebráckých příspěvků. Stát dal 20.000 Kč!

Francie dává k tomu účelu 50krát tolik a Německo asi 100krát tolik co Československo. Aerokluby podporují se ve Francii tím, že se přispívá jednotlivcům na nákup sportovních letadel, poněvadž je výhodnější, když dám někomu 20.000, aby si koupil letadlo a naučil se létati, než když ho nákladem 50 až 60.000 Kč učím jako vojáka na účet státu. U nás to nedělá nikdo a teprve nyní Masarykova letecká liga vypsala soutěž na levné dvoumístné moderní motorové letadlo v ceně asi 50.000 Kč.

Jak vidno, je to hezká řádka stížností a to jsem se ještě omezil jen na to nejnutnější. Základní vina ovšem spočívá v nedostatečnosti prostředků na letectví u nás věnovaných. Ale jedna z příčin a snad hlavních je, že letectví nemá u nás žádné ústřední vedoucí organisace jak ve Francii a v jiných státech. V národní obraně je nepatrnou složkou, z 1 1/2 miliardy 85 mil., t. j. jako nic, ale je to tam aspoň sekce, ve veř. pracích není to ani jako samostatná sekce, nýbrž jako součást sekce. Tu je pochopitelné, jde-li o škrty, že škrtá se proti vší logice také na výživě silně rostoucího jinocha, kterým je letectví, řada invalidů, kteří jedí svůj chléb úplně zbytečně. Jsem si jist, kdyby tu bylo nějaké ministerstvo letectví nebo aspoň centrální úřad se samostatným rozpočtem a samostatnou odpovědností člověka vedoucího tento úřad, že by byly zájmy letectví lépe ochráněny než dosud.

Dnes ovšem není doba na zřizování nějakých ministerstev, ač jistě bylo by více na místě, nežli řekněme ministerstvo unifikace, které je snad postradatelné. Tím ovšem nemíním se dotýkati jeho nynějšího správce, který je v našem politickém životě jistě nepostradatelný.

Snad bylo by možno pomýšleti na něco podobného, jako je přičlenění Pozemkového úřadu pod přímou odpovědnost ministerského předsednictva. Zkušenost bohužel ukazuje právě na Pozemkovém úřadě, který je tam podřízen, že kdo je podřízen přímo Pánubohu, není vlastně podřízen nikomu. Soudím však, že tato otázka bude musiti býti brzo vyjasněna. Zřízení letecké rady, které se domáhá náš průmysl letecký, zaslouží jistě aspoň jako zatímní opatření nejvážnější úvahy.

Mohu i zde skončiti citátem jistě autoritativním, a to slovy, která napsal profesor mezinárodního práva na Karlově universitě dr Ant. Hobza v anketě "Hlasu národní obrany": Práce pro světový mír je také prací pro integritu našeho státu. Vedle naší práce pro mír je podle mého názoru nutno vybudovati silné letectvo civilní a vojenské, které má pro náš stát zcela mimořádnou důležitost, u nás dosud naprosto nepochopenou."

Prosím, abyste přijali můj velmi stručný výklad o potřebách letectví jako snahu prosaditi kus tohoto pochopení a jako prosbu k vám, abyste svého pochopení a své podpory potřebám letectví neodepřeli. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo panu dr Zadinovi.

Posl. dr Zadina: Slavná sněmovno! Naše Národní shromáždění absolvuje tentokráte nejdůležitější své pracovní období, a to proto, že především má za úkol dáti státu, co mu patří: řádný rozpočet na příští rok a dále, pokud stačí ještě čas, vyříditi v tomto období důležité zásahy do hospodářského života našeho státu ke zmírnění krise, která se u nás stupňuje a která přechází, řekl bych, z charakteru krise hospodářské do krise sociální a finanční.

V přítomné době jest nejdůležitějším naším úkolem, abychom zabezpečili stát po stránce finanční a tím také ovšem po stránce zabezpečení valuty právě v době, kdy v našem sousedství a snad i u jiných států vzdálených se objevují vážné otřesy poměrů valutárních. Zabezpečení valuty pokládáme my, republikáni, za nejdůležitější úkol v této době. Zabezpečení valuty opírá se o dva základní pilíře, především o rovnováhu a aktivitu rozpočtu státního a za druhé o aktivitu platební bilance. Pokud se týče valuty, není třeba mnoho slov o tom, že trváme dnes stejně jako v minulosti na tom, aby byla udržována za všech okolností plná stabilita naší valuty. To jsme akcentovali v letech minulých a tím spíše v letošním roce z vážných důvodů, které nechci rozebírati, které se týkají našich poměrů vnitřních i poměrů a styků mezinárodních.

Ale nestačí, když snad také druzí činitelé opakují totéž "stabilisování valuty". Je třeba také provésti důsledky této stabilisace. A tu poukazuji na to, že jediné odvětví se přizpůsobilo stabilisované valutě - a to je naše zemědělství. Ono jediné a žádné druhé. Jedině u zemědělství vidíme cenový index pohybovati se ve zlaté paritě na 100 %, tedy 100%ní přizpůsobení cen indexu valutovému. U některých odvětví klesli jsme dokonce hluboko pod valutu, takže naše ceny jsou podhodnoceny a znehodnoceny. Naproti tomu průmysl má za minulý měsíc index cenový 122, tedy diference 21 %. Faktická diference je však větší poněvadž náš index průmyslový vyjadřuje suroviny a polotovary. Tam nejsou nějaké průmyslové výrobky. Kdybychom porovnávali cenu hotových průmyslových výrobků, přišli bychom k diferencím daleko větším. Proto akcentujeme my zemědělci, že při akci pro zabezpečení valuty je potřebí sledovati tři hlavní zásady: Především je potřeba přizpůsobiti valutě, stejně jako se stalo u zemědělce, všechny ceny, poměry platové, všechna břemena atd., aby nastala rovnováha hospodářská a sociální s rovnováhou valutovou. Také indexy životních nákladů byly vyrovnány. Poukazuji na to, že podle posledního čísla Zpráv statistického úřadu pohybují se indexy u dělnických rodin na 102, a úřednických 97. To je tudíž vyrovnání přiměřené.

Konstatuji i to, co jsem včera zahlédl v zahraničním tisku, že v našem státě je nejlacinější chléb. Uvádím, že 1 kilogram chleba stojí v Berlíně 3˙18 Kč, ve Vídni 3 Kč, v Paříži 3 Kč, v Miláně 3.20 Kč, ve Švýcarsku, kde je dosti velká láce za péče státu, 2 Kč a u nás rovněž 2 Kč. To je vysvědčení právě tomu, že naše zemědělství se obětuje, přináší veliké oběti pro všechny vrstvy ve státě, především pro konsumenty. My však máme také své požadavky, aby právě v důsledku stabilisované valuty se působilo k tomu, aby se vyrovnaly našim indexům také indexy našich hospodářských potřeb. (Výborně!)

Druhý úkol jest, jak jsem vzpomenul, abychom se postarali ne o fiktivní, ale skutečnou, faktickou rovnováhu ve státním rozpočtu, to "faktickou" podtrhuji, aby stát nebyl nucen sahati k rozmnožování papírového oběživa, aby skutečně našel ve svých příjmech úhradu pro svá vydání.

Dalším důležitým úkolem jest, aby naše obchodní politika se starala o udržení aktivity obchodní bilance, která je základním předpokladem i pro aktivitu bilance platební. To jest úkol, o kterém se chci ještě specielně rozhovořiti.

Myslím, že je na místě a s našeho hlediska velmi důležité, abychom i v této době, kdy se provedla různá úsporná opatření a hledají se nové zdroje, zdůraznili, že tento úkol úspor a hledání nových zdrojů není podle našeho názoru ukončen a že z obavy, že nastane třeba další přiostření našich poměrů, je potřebí se připraviti na další úkoly. (Výborně!) Vývoj hospodářských a finančních poměrů v sousedních státech probíhá takovým způsobem, že musíme státi na stráži našeho národního hospodářství a našich státních zájmů. (Výborně!) A to je potřebí akcentovati, že při hledání úspor musíme jíti i k těm vrstvám a činitelům, kteří to snesou a kteří možná nejméně přispěli na řešení těch obtíží, které prožíváme. Všechny stavy musejí přinášeti poměrně stejné oběti pro řešení velikých úkolů, které náš stát musí řešiti. Zemědělství v tomto ohledu přineslo oběti největší, oběti, pod kterými přímo klesá, ztrácejíc přímo rovnováhu ve svých chalupách a gruntech. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Přistupuji, slavná sněmovno, k posouzení nejdůležitějších otázek z naší obchodní politiky. Naše obchodní politika a její vedení nemělo od převratu tak důležité zkoušky, tak důležitých úkolů, jako v přítomné době. Naše obchodní politika má poslání, aby zachránila naše národní hospodářství před vážnými, těžkými poruchami, které vidíme ve státech cizích a v celém hospodářství světovém. Konkretně mluveno, abych nehovořil jen o teoriích: obchodní politika má zabezpečiti aktivitu obchodní bilance. A tu je třeba, kdyby tak byl k tomu čas, pohovořiti si o tom, jak pronikavé změny nastávají v obchodní politice cizích států, jak dochází k radikálním o 180 % bych řekl - obratům v obchodní politice v cizině. Opouští se princip liberalistický, který to prohrál na celé čáře, který je odsouzen. Tomu principu, který hlásal sledování světového obchodu, volnost obchodu atd., bezcelnost, se odzvání a všecky státy se obracejí k velmi vypjatému systému ochranářskému. Je to především Anglie, zrovna za vedení jistě vynikajícího muže a státníka MacDonalda, který jako vůdce dělnické strany vyzkoušel velmi dobře obě metody, i metodu liberalistickou a uznal, že podle té metody nedá se zachraňovati Anglie - a přiklonil se k systému ochranářskému. Vidíme, jak se tam pracuje v každém týdnu novými opatřeními, cla průmyslová se zvyšují o 50 %, zvyšují se cla na zeleninu, ovoce, a na t. zv. kvalitní luxusní zboží o 15 % atd. Ale i ta prozíravá Francie pěstuje silně ochranářský kurs. Francie basíruje na spravedlivé rovnováze zemědělství a průmyslu, basíruje na celní ochraně, kterou stále zesiluje - a z toho odvozuje svou velikou hospodářskou prosperitu a finanční sílu.

A já bych byl tak velmi rád, kdyby si také vedoucí činitelé našeho státu, zejména správce naší obchodní politiky, z té Francie vzali vzor i pro správu naší obchodní politiky.

K starým opatřením, se kterými operovala stará obchodní politika, jako jsou cla, povolovací řízení, veterinerní opatření atd., přistupuje to nejvážnější, vázání devis, čili to znamená zastavování platů na dovážené zboží. Vidíme, že si tak počíná Maďarsko, Rakousko a museli jsme k tomu sáhnouti také i my. Proč? Není možno jinak! Přicházeli jsme do situace, že dovoz k nám jsme musili platiti hotově a 100 % ně, hodnotnou naší valutou, ale náš vývoz do ciziny, specielně mluveno do Maďarska a Rakouska, nebyl placen. Jednáme s Maďarskem o obchodní smlouvu a nabízejí nám platy 60 %. Rakousko zastavilo pro nás vývoz valuty, takže kdybychom postupovali takovýmto způsobem, byli bychom skutečně od našich sousedů hospodářsky úplně vyrabováni. Nezbývá nám nic jiného - a v tom ohledu myslím, že nebude v celé sněmovně ani jednoho poslance nějakého odchylného názoru - než abychom i my, pečujíce o naše národní hospodářství a o naši národní finanční sílu, postupovali rovněž takto pro plnou ochranu našeho národního hospodářství a naší valuty. (Potlesk.) A každé odvětví musí přinášeti varovná slova a poukazy a poučovat. A my z kruhů zemědělských poukazujeme na jeden nebezpečný zjev na světovém trhu zemědělských výrobků. Ať je to cukr, líh, obilí, dobytek, maso atd., všude panuje úplný chaos. Není žádného světového trhu zemědělských výrobků, to je zmatek, to je chaos. A také tvrdím, že není žádná solidní reelní cena světová, ani u obilí, cukru, lihu a jinde, všude řádí dumping, nekalá soutěž, všude i řádí různé spekulace atd., takže se tvoří ceny na světovém trhu čistě uměle, nahodile, podle výsledků spekulace a podle výsledků různých dumpingů sociálních, valutových, exportních premií atd. A za takových poměrů už se vidíme my v naší Československé republice jako inundační území. Naproti tomu cizina se chrání vysokými cly, která se stále zvedají - na př. Německo, Rakousko, Švýcarsko, Anglie - u nás zůstáváme státi na dosavadním vývoji naší ochranářské politiky a vypadáme jako inundační území, do kterého se za velikého dumpingu a spekulace valí import zemědělských výrobků z celého světa. To je nebezpečný zjev, který poškozuje nejen nás zemědělce, nýbrž který ohrožuje státní zájmy životní tím, že ohrožuje naši obchodní a platební bilanci a tím také ohrožuje naši valutu. Proto my zemědělci nejen z našeho zájmu - ochrany zemědělské práce - nýbrž i s hlediska zájmů celostátních vybízíme vládu, aby co nejrozhodnějším způsobem, za použití všech prostředků jako cel, vázanosti devis atd. chránila naše hospodářství proti dovozu zemědělských výrobků, poněvadž jest většinou zbytečný, a aby tak posílila naši obchodní bilanci. (Potlesk.) Profesor dr Auerhan, president Statistického úřadu, odhaduje zbytečný dovoz na 5 miliard. Jest to cifra malá, označil bych ji za vyšší; jen v oboru zemědělském označuji zbytečný dovoz nejméně na 3 miliardy a ten si můžeme ušetřiti v nejvážnější době, kdy je třeba podporovat domácího člověka, domácí výrobu.

Vážení pánové! S obchodní politikou souvisí také otázka obchodního jednání s Ruskem. Prý se jedná o nějakou obchodní úpravu s Ruskem. Nebylo nám to dosud sděleno oficielně, ale některé příznaky tomu nasvědčují. Nezbývá mi nic jiného, než abych o Rusku trochu pohovořil a vyjádřil své stanovisko. Pan kol. Šeba to byl, který byl tak laskav, že ve své řeči podal nám řadu informací o svém zájezdu do Ruska - netajím se, že nám pověděl mnoho věcí velmi cenných a pro nás orientačních. Pan kol. Šeba se tam trochu nakazil tím, jak mám dojem, že se mu zalíbila technická stránka v Rusku. V tom má pravdu. Po stránce technické výstavby se prý v Rusku dějí velice vzácné věci, staví se obrovské fabriky, dlouhé dráhy, elektrárny, a pak nemají, nač by to spustili a jak zaměstnali. Po této stránce prý to tam jde velice dobře, protože to dělá cizina cizími inženýry a cizím kapitálem, a to ještě jde. Ale, vážení pánové, je otázka jiná, jak toto Rusko takto vyzbrojené se vřadí do ekonomického života nejen doma, nýbrž i celého světa? A po této stránce nenašel se ještě nikdo, ať již z výletníků do Ruska nebo jiných odborníků, kteří studují tamější poměry na distanc, kdo by potvrdil, že celá výzbroj Ruska skutečně jest účelná, potřebná a snad šťastná pro ekonomický život Ruska nebo i celého světa. Pravý opak se vyjadřuje. Čím trpí nyní světové hospodářství? Právě nadprodukcí, ne malým počtem fabrik, nýbrž právě velkým počtem a zároveň nadprodukcí určitých výrobků zemědělský. A tu každý laik může říci, když je taková nadprodukce, co bude za pár roků, až přibude silný stát, průmyslové Rusko se svou industrií a se svými velikými přebytky. Tyto otázky se musejí posuzovati ne s hlediska větších nebo menších sympatií k Rusku. Pan kol. Šeba vzplanul nadšením pro Rusko, to jest všechno pěkná věc, ale to se musí posuzovat čistě s hlediska ekonomického a hospodářského, poněvadž důsledky budou dosahovati až na kořeny existencí národů a států. (Potlesk.)

V takovýchto posuzováních a v takovýchto úvahách mně neimponuje nějaký teoretik nebo básník nebo literát, nýbrž vyjádření nějakého praktika, podnikatele, který to posuzuje s hlediska vývoje a poměrů podnikatelských. A tu je zajímavý projev vynikajícího muže, známého amerického průmyslníka Forda, jejž učinil minulého týdne, jak jsem četl v cizím tisku. Tyto věci se u nás patrně nepublikují, potlačují Českosl. tiskovou kanceláří. Co říká Ford? Budiž mi dovoleno vysloviti tyto věci, které se týkají úsudku o celkové krisi světové i ohledně Ruska. Ford říká: "Světová krise potrvá ještě nejméně 2 až 3 roky, až se průmyslová a zemědělská výroba úplně přizpůsobí a přetvoří". To cítíme my také. "Lidstvo produkuje příliš mnoho. Výroba zboží musí býti tvrdě odbourána a jedna třetina lidí musí zase se vrátiti zpět do jednoduchých hospodářských poměrů - do skromného života." (Výborně!) Ford doporučuje osidlování a převedení části dělnictva do úzkých zemědělských poměrů "Jestliže produkce světového průmyslu klesne o dvě třetiny a jestliže zemědělec bude vyrábět ne tak mnoho pro export" - s jejich hlediska amerického, - "jako spíše pro svoji omezenou potřebu, pak jedině může se vrátit plná prosperita".

A nyní zdrcující úsudek pronesl Ford o ruské pětiletce: "Tento pětiletý plán dospěje do úžasného zhroucení. Jestliže technicky se podaří třebas i na 100%, pak přeci jen nenajdou se kupci pro průmyslovou produkci Ruska, kterých je nutně třeba, aby dodali této nové industrii rentability. Místo zprůmyslovění mělo Rusko své masy nechat pracovat na venkově a pak mohl se sovětský systém snad několik století udržet. Avšak takto musí zaniknouti ve všeobecném hladu mas a možná i v krveprolití".

To jest úsudek Forda. A myslím, že by takto mluvilo více lidí, kteří tyto otázky posuzují čistě s hlediska, jak jsem se prve vyjádřil, ekonomického nejen podle ruských poměrů, nýbrž ze světového hospodářství vůbec.

Avšak i kdybychom tyto úvahy o konečných důsledcích nechali stranou a hleděli zaujmouti stanovisko čistě s našeho hlediska a speciálně našeho zemědělství československého, pak si musíme říci jedno, že Rusko v posledních letech svým exportem a sice především zemědělských výrobků provádí skutečný úžasný dumping, nekalou soutěž svými nemožně nízkými cenami u všech artiklů, ať je to již dumping sociální tím, že zaměstnává špatně placené dělnictvo. Ruské dřevo konkuruje našemu dříví jen proto, že tam se zaměstnávají trestanci a nic se jim neplatí. Také to tvrdí Amerika, že ruské dřevo nese odium sociálního dumpingu, a také z toho důvodu se celá řada států uzavírá ruskému dřevu, jenom my ne. Nebo ať již je to dumping cenový, který ruský export zaviňuje a stupňuje rozvrat světového trhu zemědělských výrobků a tak přiostřuje světovou krisi zemědělskou.

Ale snad někdy - tomu se nechci uzavírat - uznáme za účelné upraviti obchodní styky s Ruskem. Obchodujeme, abychom vyváželi, a to zejména náš průmysl. Jestli taková účelnost bude uznána, pak si musíme vyjádřiti některé zásady a principy, podle kterých musí býti postupováno, a tu především vyslovuji jednu takovou zásadu: S Ruskem není možno uzavírati normální obchodní smlouvu jako s jinými státy. Vyloučeno. (Výkřiky.) Proč? Rusko zrušilo volnost zahraničního obchodu jakož i svobodu obchodu ve svém státě vůbec a tím vyloučilo volnou konkurenci v obchodě domácím i zahraničním. Rusko není takovým kontrahentem, jako, řekněme, Jugoslavie s naším státem, který by ve smlouvě upravoval poměry pro soukromé podnikatele, pro zemědělství, průmysl atd. Nikoliv, Rusko je kontrahent sám. Ono si sedá ke stolu se svým státním monopolem jako kontrahent přímo, který kupuje nebo prodává. Zde musí býti určitá úprava obchodních styků sui generis, úplně specielní. Ale teď jaká? A tu dnes znova akcentuji, že naše úprava obchodních styků s Ruskem, nějaký modus vivendi, musí spočívati na zásadě nejpevnější, na zásadě parity celé úpravy obchodních styků, které tu jsou.

Co to znamená parita? Tatáž práva, jako bude mít při úpravě obchodních styků Rusko, musíme míti i my; stejná paritní práva a paritní povinnosti, a z toho dovozuji zásadu, že jestliže Rusko ovládá monopolově svůj export i import, musíme i my vytvořit něco, co nám dá do ruky ve styku s Ruskem úplně monopolové postavení a oprávnění. (Výborně!) A tu, vážení kolegové, jsou možné dva prostředky, dva způsoby řešení: byl jsem a jsem pro řešení, aby stát vytvořil zvláštní úřad spravovaný ministerstvem zemědělství a obchodu, kterýž by ovládal veškeré obchodní styky s Ruskem, export a zejména import, zcela monopolově a kontroloval ceny ruského zboží. Je tu podezření, že ty ceny nejsou právě i svéstojné, že jsou to ceny dumpingové, vyplývající z dumpingu sociálního, a že je třeba bdíti nad tím, aby nám sem nevnikalo ruské zboží za nízké dumpingové ceny a neubíjelo naši produkci, zejména zemědělskou.

Akcentuji, že zejména dovoz zemědělských výrobků z Ruska musil by podléhat direktivě našeho ministerstva zemědělství, které by musilo bdíti nad tím, aby naše zemědělství nevzalo žádnou hospodářskou škodu, kalamitu z ruského importu.

Francie volila jiný prostředek. Ta jednala půl roku s Ruskem o obchodní smlouvu. Jednání nevedla k cíli a Francie se postavila na stanovisko paritní úpravy obchodu s Ruskem, rovněž na stanovisko monopolního ovládání veškerých obchodních styků s Ruskem. Nezakládá ovšem žádný úřad, nýbrž zakládá obchodní společnost pod dozorem státu, která bude oprávněna říditi veškerý obchod s Ruskem, export i import, povolovati platy a úvěry a chrániti zejména francouzské výrobce, zemědělce i průmysl před jakoukoliv silnou, nebezpečnou dumpingovou konkurencí ruskou. Takovým způsobem Francie monopolově pomocí zvláštní oficielní společnosti ovládá veškeré obchodní styky s Ruskem. Po těchto metodách a prostředcích musí jíti také naše jednání o úpravu obchodních styků, až to uznáme za potřebné, ale je třeba už dnes to našim vedoucím činitelům vyhlásiti jako naše stanovisko, aby nesešli na nějaké špatné zcestí.