V dnešní krisi hospodářské je také mnoho krise mravní. Chceme-li ven z krise hospodářské, musíme také se zvýšeným úsilím pracovati k odstranění krise mravní. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Stejskal. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Stejskal: Slavná sněmovno! K rozpočtu ministerstva soc. péče na r. 1932 chtěl bych říci ve lhůtě mně vymezené několik slov. Celková potřeba tohoto ministerstva pro rok 1932 zařazuje se částkou 872,753.000 Kč proti rozpočtu schválenému pro rok 1931 částkou 865,224.000 Kč, t. j. více o 7,529.000 Kč. Potřeba na výdaje věcné činí v roce 1932 840,641.000 Kč, t. j. proti r. 1932 o 5,542.000 Kč více.

Třebaže ministerstvo soc. péče má na rok 1932 vyšší výdajové položky proti r. 1931, vzniká otázka, zdali s touto zvýšenou částkou ministerstvo sociální péče vystačí. (Posl. Sladký: Nevystačí!) Jsem také toho názoru, že ministerstvo soc. péče s touto částkou nevystačí. Tento svůj názor opírám o skutečné poměry na pracovním trhu, které jsou velmi neutěšené. Nezaměstnanost roste a v příštích měsících, jak poměry ukazují, ještě poroste. V kovoprůmyslu na příklad největší závody propouštějí dělníky i úředníky a největší koncerny tohoto výrobního odvětví ocitají se v prudké krisi. Ve sklářství nezaměstnanost vzrůstá a v krajích sklářského průmyslu vzrůstá i bezradnost. Nezaměstnanosti využívají nesvědomití zaměstnavatelé tohoto výrobního odvětví a nabízejí sklářským dělníkům práci, při níž si na Železnobrodsku dotčení dělníci vydělávají 3.50 Kč denně (Slyšte!), 25 K týdně až při 16hodinné pracovní době.

Jde nyní o to, aby do těchto krajů zaveden byl nový náhradní domácký průmysl, který by tamnímu obyvatelstvu poskytl určitou obživu, jde o to, aby byla v těchto krajích zavedena nová domácká výroba skleněných ozdob na vánoční stromky. Až dosud bylo toto zboží k nám dováženo z Německa. Toto přeškolování jde značně pomalu a má svoje určité veliké obtíže. Tak na Královédvorsku na př. nemohou se perlaři dočkat úředního vyřízení žádostí, aby jim byly zakoupeny a hlavně zaplaceny pracovní stoly, nutné k výrobě tohoto zboží. Apeluji s tohoto místa na kompetentní činitele, aby tomuto přeškolování domáckých dělníků byla věnována zvýšená pozornost a péče.

Jestliže japonská hospodářská špionáž odnesla do zahraničí výrobu foukaných skleněných perel k naší škodě, je nutno, aby pro příště podobný případ se neopakoval, aby tato nová domácká výroba nebyla opětovně zavlečena do zahraničí, ke škodě našeho státu.

Hornické kraje jsou velmi postiženy a v řadách hornických rodin vzmáhá se neklid. Uvědomíme-li si, že tato nebezpečná práce, vykonávaná hluboko pod zemí, je dnes tak obmezena a špatně honorována, že na př. v severní části oblasti župy královéhradecké jdou dnes horníci domů s týdenní výplatou 100 Kč i méně, pak jistě pochopíme těžkou situaci a nespokojenost, která se v těchto krajích právem projevuje. (Výkřiky posl. Sladkého.)

Nejhorší a snad nejkritičtější poměry jsou však v našem textilním průmyslu. Z kvetoucího kdysi průmyslu zůstávají tady pouhé trosky. Vlnařský průmysl na Brněnsku, Humpolecku, Liberecku a na Slovensku byl všeobecně znám, měl dobré jméno a nejlepší pověst v obchodním světě a jeho výrobky byly vyhledávány s oblibou zejména za hranicemi. Dnes naše vlnařství zkomírá, závody nejen že omezují práci, ale zastavují úplně. (Tak jest!) Naše bavlnářství není na tom o nic lépe. Stěžují si přádelny, stěžují si tkalcovny, že trpí, zejména pak trpí větší a velké průmyslové podniky. - Juta znovu obmezuje práci a naděje do budoucna jsou velmi nejisté. Každý týden hlásí se nové omezování práce a nové zastav vání největších podniků, takže tuto situaci v textilním průmyslu je možno označiti ne již jako kritickou, nýbrž jako katastrofální.

V poslední době jedná se o udržení obživy chudého lidu na Českomoravské vysočině. V okolí Hlinska v Čechách je zaveden průmysl textilní, který pracuje v továrnách a také po domácku. Vyrábějí se tam koberce, žinilkové šály, šátky a nábytkové látky. Tento hlinecký textilní průmysl zaměstnával 3000 zaměstnanců. Avšak poklesem anglické libry byl zasažen tento průmysl první ranou. Tím, že v Anglii byla zvýšena cla o 50%, je tento průmysl na své existenci přímo ohrožen. (Slyšte!) Ohrožen je proto, že v r. 1930 vyvezeno bylo tohoto zboží do zahraničí za 130 mil. Kč a z toho jen do Anglie a jejich dominií za 53 mil. Kč.

Zaměstnavatelé zneužili tohoto tísnivého postavení svých zaměstnanců a hodlají snížiti - a dnes se o tom v Hlinsku právě jedná - hubené mzdy o 8 až 50%. Na Železnobrodsku je situace ještě zoufalejší. V úseku od Železného Brodu do Semil a Tannvaldu v povodí řeky Jizery a Kamenice bylo konstatováno na anketě v Semilech, že je v době přítomné 10.000 dělníků úplně bez práce. (Slyšte!) V těchto dnech právě hodlá veliká firma Johann Liebig zastaviti provoz v dalších svých textilních závodech a hrozí novým 2500 dělníkům opětovné propuštění z práce. Firma tato zastavuje výrobu z důvodů obchodních a současně z důvodů finančních. Lze říci, že v Českém ráji dnes jsou největší obavy do budoucna. Jest tam dnes kraj největší bídy, největšího zoufalství. Jak úzce jsou spjaty zájmy dělníků se zájmy živnostníků a rolníků, dosvědčuje případ železnobrodský. V Železném Brodě zastavila před půl rokem firma Liebig práci a propustila na 1000 zaměstnanců. Za tuto dobu 6 měsíců bylo právě v těchto dnech konstatováno, jak hospodářské poměry se v tomto městě zhoršily nejen pro dělníky, nýbrž i pro živnostníky, neboť za těchto šest měsíců provedeno bylo 153 soudních exekucí u drobných živnostníků. (Slyšte!) Jestliže tyto poměry budou trvati delší dobu, pochopitelně situace v tomto městě a okolí se ještě zhorší. Tím, co jsem řekl, chci odůvodniti svoje tvrzení, že peníz určený pro ministerstvo soc. péče na r. 1932 nestačí. Nestačí proto, že nynější válka hospodářská a finanční těžce doléhá na průmysl exportní a tato krise přelévá se také i do jiných odvětví průmyslových.

Státu především musí jíti o to, aby nezaměstnaní mohli nalézti práci. Klademe proto veliký důraz na produktivní péči o nezaměstnané. Při praktickém provádění této péče narážíme na fakt, že veřejní stavebníci nemají peněz, aby se mohli do veřejných staveb pustiti. Proto vítáme snahu, aby vytvořen byl fond pro nezaměstnané, který by především sloužil k tomu, aby podporována byla finančně produktivní péče o nezaměstnané. (Posl. Sladký: Výborně! Ale aby na něj také vydatně přispěli zaměstnavatelé!) Ano.

Zkušenosti se státní stravovací akcí, jak jsme zde slyšeli, jsou různé. My však uznáváme, že v době přítomné tato stravovací akce je důležitá a nutná. Bylo by však třeba zvýšiti finanční příděl okresům, které jsou nejvíce postiženy, podle jejich skutečné potřeby. Dochází nás mnoho stížností z různých okresů, že se tam poskytují malé finanční příděly a že z toho důvodu nemohou všichni nezaměstnaní dostati ani poukázky 10 a 20korunové ze státní stravovací akce. Zprostředkování práce jest u nás velmi nedostatečně vybaveno, nemáme přesné statistiky o počtu nezaměstnaných dělníků a nemůžeme ji míti do té doby, dokud v této věci nebude pořádek. Zavedení pořádku vidíme v tom, že bude zákonem zavedeno povinné hlášení uprázdněných míst zaměstnavateli, aby evidence na pracovním trhu mohla býti účinná. (Výborně!)

V praxi vidíme, jak jsou veliké nedostatky v živnostenské inspekci. V horách Orlických pracuje se v továrních podnicích 10 i více hodin denně, pracuje se tam protizákonně, v sobotu odpoledne, do večera, ba i v neděli. Tam ani mnozí nevědí, že máme zákon o osmihodinové době pracovní. Živnostenské inspektoráty jsou přetíženy prací, mají veliké obvody a nemohou tuto práci při nejlepší vůli zdolat. Mimo to jsou vybaveny velmi nedostatečnou pravomocí.

Zákon o domácké práci máme u nás pouze na papíře. Obvodní komise sklářské a textilní pro domácké práce spí povětšině spánkem spravedlivých. Některé ústřední komise pro domácké práce scházejí se velmi ztěžka a mnohé nescházejí se vůbec. Tak taková ústřední komise pro domáckou práci textilní, sejde-li se jednou za 2 roky, je to velikou zvláštností. Domáčtí dělníci jsou právě v dnešní době velice vykořisťováni a je nutno věnovati jim zvýšenou pozornost a péči.

Chtěl bych upozorniti s tohoto místa na velikou práci, kterou v této době pro nezaměstnané a klid ve státě vykonávají dělnické odborové organisace (Výborně!), které jsou nositelkami pojištění proti nezaměstnanosti. Vyplácejí desítky milionů Kč na podporách v nezaměstnanosti a svědomitě plní úkoly na ně kladené i za cenu značných finančních obětí.

Mluvilo se zde mnoho o podporách v nezaměstnanosti. Konstatuji, že se dělnické odborové organisace osvědčily při výplatách podpor v nezaměstnanosti.

Když některým komunistickým organisacím bylo odňato právo vyplácet státní příplatek k podporám v nezaměstnanosti na základě nesprávností, zjištěných revisí, pak se v novinách psalo a i zde se křičelo a křičí o persekuci. Jsem toho názoru, že revise není persekuce, revise je pořádek. (Výkřiky: Ale dělejte ji také ve svých pokladnách!) To také děláme a pořádek máme.

Ministerstvo soc. péče svými revisními orgány provádí revise všude. Revise tyto jsou velmi podrobné. Tyto revisní orgány revidují také u nás, a to velmi často. My se těmto revisím nevyhýbáme, naopak my je vítáme. (Potlesk.) Vítáme je proto, poněvadž tam, kde je pořádek a kde jsou čisté ruce, nemusí se nikdo revise bát. (Výborně! - Posl. Šeba: Ale revidovat všechno!) Ano. Stát musí míti zájem na tom, kam se dávají peníze a jak se s těmito penězi hospodaří. (Tak jest!) Proto panu kol. Dubickému chtěl bych říci, že vítáme revise, přejeme si revisí, ale nejen tam, kde jde o státní příplatky k podporám v nezaměstnanosti, nýbrž všude, zejména tam, kde jde o subvence a různé podpory naprosto nekontrolovatelné. (Výkřiky: Živelní pohromy!) Ano, zrovna tak živelní pohromy patří do toho. Na příklad my jsme vyplatili desítky milionů Kč na podporách v nezaměstnanosti. K nám také přišli revisní orgány ministerstva soc. péče, ale vždycky musely konstatovat, že máme všechno v úplném pořádku. To je, myslím, nejlepší ukázkou poctivé a odpovědné práce odborářské.

Jsme si vědomi těžké doby, ve které jsme a do které jdeme. Lidé slabí se bojí a straší druhé, lidé silní věří v účinnost určitých zásahů. Mluvilo se zde o těžké válce hospodářské, ve které stojíme, a o následcích, které vyplynou z toho, že na bojišti zůstanou lehce a také těžce ranění.

Jsme toho názoru, že ranění nesmějí býti ponecháváni svému osudu na bojišti, že nesmějí býti dobíjeni (Výborně!), jsme toho názoru, že raněným musí býti pomáháno. Máme na zřeteli zájmy našich exportních průmyslů a především zájmy jejich zaměstnanců. (Výborně!) Ono se nedá jen tak lehce mluvit o tom veřejně, že po této hospodářské krisi řada průmyslů zůstane na bojišti, že s řadou průmyslů se již nesetkáme. Takto lehce se o této věci jednati nedá. Mám dojem, že nad touto věcí musíme se všichni zamyslit a všichni si musíme při této příležitosti uvědomit, že zabitím a zánikem exportních průmyslů bude zabíjen i obchod, budou zabity živnosti a bude trpět také zemědělství. (Výborně! - Tak jest!) Proto nedá se lehko říci, že po této krisi s celou řadou průmyslů se už ani nesetkáme.

Mám osobní názor, že naopak postiženým exportním průmyslům a jich zaměstnancům je nutno pomáhat, protože je to v zájmu celého národa a celého státu. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, p. posl. dr Štefánkovi.

Posl. dr Štefánek: Ctená snemovňa! V terajšej dobe ťažkej hospodárskej kríze, ktorú nepovažujú široké masy pracujúceho ľudu za trest boží alebo fátum prírody, lež priamo za následky ľudského hriechu, hrabivosti kapitalistického sveta, ďalej v dobe rozčúlenia nad istými poľutovaniahodnými udalosťmi, je ťažko presvedčovať odporcov nášho štátneho a spoločenského poriadku, že treba vykonať všetko, aby štát citeľnejšej škody neutrpel. Nechcem byť spevákom v chóre tých, ktorí spievajú v tomto dome smutné chorále in extremis a šíria pesimizmus a defaitizmus v našom štáte po mnoho storočnom boji z mrtvých vzkriesenom, bohatom a života schopnom. Ja verím a musím veriť, že všetky ťažkosti a nedostatky, ktoré na nás zaľahly, prekonáme, poneváč si neviem predstaviť, že by bolo možno na rumoch revolúciou rozvrátenej vlasti postaviť niečo lepšieho a dokonalejšieho. Neviem si predstaviť, že by u nás ľudská zloba a hospodársky egoizmus išly tak ďaleko, že by v sebevražednej zaslepenosti zničily fundament, na ktorom stojíme a budúcnosť našich detí budujeme.

V dobe socializmu a vyvinutého citu pre kolektivitu nemôže ísť politická zloba a hospodárska chamtivosť jednotlivcov, klík a strán tak ďaleko, že by neuvážili nebezpečie, ktoré hrozí od hladujících a ťažko strádajúcich más roľníckeho a delníckeho ľudu. Mám odôvodnenú nádej, že sa nám podarí každého nasýtiť a nenechať nikoho fyzickým hladom zomierať. Je pravda síce, že bieda dostúpila už značnej výšky a zbytočné by bolo, aby som i ja opakoval, čo prizvukovali temer všetci rečníci dosiaľ, že úpadky zemedelcov, živnostníkov, priemyselníkov dostúpily hrozivej výšky. I počet nezamestnaných neklesá. Ale treba riecť i to, že štát mnoho stamilionov venoval na zmiernenie tejto biedy, že Československo sa vynasnažuje všemožne štátnymi intervenciami opanovať krízu. Je treba konštatovať skutočnosť, že štátna správa sa nepridržiava ani teoreticky, ani prakticky liberalistických tendencií národohospodárskych, ktoré tvrdia, že jediným železným zákonom hospodárskeho života je nabídka a poptávka a že tento zákon neslobodno rušiť žiadnymi politickými alebo humanistickými zákrokmi. Tento zákon vraj reguluje jedine správne a prirodzene neporiadky, ktoré občas vznikajú v modernom hospodárskom živote. Je priamo tragikomické, ako moderná národohospodárska veda malomocne zasahuje nielen do riešenia terajšich problémov hospodárskej kríze, ale i do jej analyze, ako ťažko prekonáva liberalistické učenie o hospodárskom živote ľudstva. Psycholog a sociolog chápe tieto ťažkosti, poneváč národohospodárstvo nie je nejaká matematika alebo fyzika, ako si snad niekterí národohospodári myslia... (Posl. Sladký: Ale je v tom hodně matematiky!) Zaiste, ale nie je to jedine matematika. Je to veda o hmotnej, lepšie povedané, hmotárskej dynamike výroby a smeny produktov, do ktorej zasahuje tisícerakými spôsobmi a prostriedkami ľudská sebeckosť a tradicionálny názor rímskeho práva majetkového a stredovekého práva lénskeho. Na našich dušiach je nalepené ešte mnoho predsudkov minulosti a proces k novému nie je ešte dokonaný.

Preto je národohospodárska práca politikov tak ťažká a zdánlive kusá, bez plánu a systému. Temer všetci rečníci, ktorí dosiaľ k rozpočtu prehovorili, zabývali sa negativnou stránkou terajšej hospodárskej kríze viacejmenej analyzou a viacej-menej podrobným vypočitávaním škôd, ktoré ničia náš usilovný ľud.

Každý temer kritizoval jednostrane počiny vlády a udalosti na hospodárskom poli, máloktorý vedel nám povedať, ako krízu prekonať skutočne uspokojive a zdárne. Nedivím sa ani tomu, že v terajšom chaose medzinárodného života nikto si netrúfa podať čo priam len theoreticky prognózu ďalšieho vývoja, poneváč ani sovietské Rusko, kde diktátori a držitelia moci môžu experimentovať na poli hospodárskom slobodnejšie než u nás, nevedelo dosiaľ prekonať kapitalizmus a nahradiť ho systémom ideove-prakticky novým. Rusko zamenilo súkromý, liberalistický kapitalizmus štátnym a byrokratickým kapitalizmom, nenašlo ale ešte kýžený ideál harmonickej synthézy individualizmu a kolektivizmu, to, po čom vlastne všetci máme túžiť a vlastne stopovať, a nenajdete tento ideál, kým sa ruský národ nezmení na samých andelov a polobohov. To, čo sa nepodarilo starokresťanským idealistom a fanatikom myšlienky a nezlomnej viery, stvoriť totiž na základe učenia chudoby Kristovej, spoločného majetku a nezúročiteľného peňažníctva a absolutnej rovnosti všetkého ľudstva, to sa iste nepodarí ani komunistom. Ideálny štát boží stvoriť už na tomto svete nepodarilo sa kresťanstvu a sv. Augustín a po ňom mnohí vynikajúci církevní otcovia marne kritizovali základy rímskej kultúry. Podarilo sa im síce zmeniť tento štát rímsky na nový, rozvrátiť ho, ale základné normy rímskej kultúry, rímskeho práva, rímskej politiky a organizačného umenia, ba rímskeho jazyka a v dobe renaissancu i rímskeho umenia a estetiky prevzali od porazených Rímanov.

Neverím preto ani na novoveké pohanstvo ruské. Neverím, že by terajší hospodársky neporiadok vyústiť mal v akýsi západoeuropský kolektivizmus hospodársky, v ňomž by roľník, delník, úradník, remeselník atď. mal sa zmeniť na stredovekého nevoľníka a otroka, v ňomž by bol pracujúci človek iba mechanickým kolečkom o ohromnom stroji, ovládanom elektrikou, benzínom a inými fyzickými silami. Primitívny materializmus leninizmu je najposlednejšou kapitolou opravdovej filozofie a vedy a nemôže stačiť vzdelanému človekovi so srdcom vychovanom humanitou a kulturou západnou.

Tým ovšem nechceme zakrývať slabiny moderného t. zv. hochkapitalizmu, ak to Nemci vravia, ktorý svojou teoriou automatičnosti úplne zlyhal, ale zlyhal preto, že sa nikde na svete nevyvinoval a neuplatňoval podľa teorie čistého liberalizmu, alebo čistého učenia Karla Marxa. Najlepším dôkazom je, že kartely a trusty, organizácie delnícke a štátne ochrany istých produktov zasahujú od prvopočiatku rušivo do procesu t. zv. kapitalisistickej výroby a menia teoriu o ľubovoľnej koncentrácii na systém nanajvýš polokapitalistický.

Nakoľko sa i tento jednostranne ochranársky systém neosvedčuje a nakoľko ani medzinárodné organizácie dosiaľ nie sú vstave vniesť poriadok do hospodárskeho života národov, nepozostáva nič iného ako hľadať nápravu nie v nebezpečných experimentoch alebo v hriešnom teoretizování o konjunktúrach, ale v praktickom čo priam len dočasnom ochranárstve domácej výroby a intenzívnom prispôsobovaní sa svetovému i domáckemu trhu na každom poli ľudskej činnosti. Po tejto stránke je usilovné štúdium odborníkov a jemné naslúchanie trhovým poptávkam nutné a užitočné.

Ochrana zemedelstva v terajšej krízi je možná len osvedčenými prostriedkami colnými, veterinárnymi, organizačnými, úverovými a pod. My vieme, že štátnou intervenciou a strohou izolovanosťou nevystačí dnes žiadon štát, že nemožno vyhnúť sa kritickým záchvevom, menovite tam, kde je štát odkázaný na značný vývoz priemyslových produktov. Ale naše vyspelé zemedelstvo nesmie sa stať pokusným králikom kapitalistických špekulantov. Sám dr Engliš priznáva, že zemedelstvo sa nemôže prispôsobiť dnešným cenám v obilí, za ktoré je Amerika a Rusko vstave vyrobiť obilie, pretože by muselo upadnúť do extenzivného hospodárenia. Pokles je tu väčší nežli u cien priemyslových. I zemedelstvo musí počítať s trvalým poklesom, ale môže žiť iba za cien snížených úmerne k cenám priemyslovým. Z toho plyne zdánlivý paradox, že - ačkoľvek je nutno uspiešiť defláciu, totižto sníženie sústavy hospodárskych čísiel, a menovite cien - predsa práve tu v obiľnárstve je nutno v záujme správnych relácií cenových a výrobnej rovnováhy pôsobiť k určitému zvýšeniu cien.

Zkrátenie pracovnej doby je neprijateľné zemedelstvu, nie z príčin čisto teoretických, aby som aksi odporoval práve kol. Šebovi, ale preto, že zemedelstvo nemožno mechanicky pričleňovať k výrobe priemyslovej alebo fabrickej. V zemedelstve bude treba vždy odchylky, poneváč povaha tejto produkcie sa liší v mnohom od práce fabrickej. Podobná reforma by bola možná len po medzinárodnej dohode všetkých tých štátov, ktoré si navzájom konkurujú. Samo sebou sa rozumie, že by v takomto medzinárodnom koncerte nesmelo chybovať predovšetkým Rusko.

Podobne nemôžeme sa vzdať colnej a prísne ochranárskej politiky vzhľadom na obdobné opatrenia a praktiky iných štátov. Uznávam, že naše obchodné smluvy neochránily naše zemedelstvo v plnej miere, ale keby nebolo našich čo priam nedostatočných colnych zákonov, bolo by s nasim zemedelstvom ešte mnohom horšie než je. Bez tejto ochrany by bolo naše zemedelstvo už dnes na pokraji úplneho zrútenia. Voči nekalej súťaži medzinárodnej treba sa všemožne brániť. Sám Engliš uznáva, že voči dumpingovej krízi sociálnej nelzä sa ubrániť úpravou pracovnej doby alebo racionalizáciou a pod.

Ctená snemovňa! Problematika medzinárodnej súťaže v Československu nie je vyčerpaná krízou peňažnou a nadvýrobou. K nej pristupuje i kríza vnútorného odbytu a organizácie vnútornej a perifernej. Značné cenové a odbytové rozdiele medzi historickými zemiami a Slovenskom, rešp. Podkarpatskou Rusou na poli obilnom a dobytkovom, podobne i v istých artikloch priemyslových, privádza národohospodárskych politikov priamo do zúfania.

Príliš ďaleko by som zašiel, keby som chcel podrobne vylíčiť, čo sa deje na trhu dobytka na Slovensku, vína, ovocia, zeleniny, aké obrovské rozdiele tu sú v cenách pražských, košických, alebo bratislavských! (Tak jest!) Nezdravý je to zjav, že bratislavská burza značí sústavne a každodenne nižšie ceny v obilinách, než v Prahe. Nech vznikly neporiadky na tomto poli hospodárskeho života z akéjkoľvek príčiny, musia sa odstraniť, lebo na tom závisí zdravý vývoj štátu a nutného odlivu produktov slovenských na západ, ktorý odliv je u nás skutočne jedine možný, aby Slovensko zachránil. Kto rozrieši tento problém, vykoná pre zdravú konsolidáciu Československa veľký čin. Slovensko utrpelo novými hranicami v Maďarsku, Rakúsku, Poľsku značnej ujmy tým, že mnoho kvetúcich priemyslov muselo likvidovať. Krompachy ztratily odbyt v Poľsku, Lipt. Sv. Mikulášske koželužne v Maďarsku, naše zeleninárstvo viedenský trh, rôzné fabriky na východe a juhu slovenskom odbyt v Maďarsku. Je pravda, že mnoho nových podnikov vzniklo a mnohé staré sa prispôsobily a našly zdarného pôsobišťa v novom území. Pravda je i to, že novými železničnými spojkami sa Slovensku pomohlo. V celku možno povedať - a rád to konštatujem - že Slovensko nekonečne viac získalo novou úpravou štátnou a národnou než ztratilo, jednako však trpí, menovite dnes viac než historické zeme, pre svoju periferiálnu odľahlosť a hospodársko-organizačnú nevyspelosť.

Problém každej štátnej politiky československej musí spočívať v tom, pričleniť periferiálne oblasti ku štátnemu jadru politicky, kultúrne a predovšetkým hospodársky a sociálne čo najužšie a najtužšie. Našou snahou musí byť vytvoriť taký status quo, ktorý by stvoril rovnoprávnosť a harmoniu v blahobyte, ale aj v biede. Prostý občan v Čechách i na Slovensku musí byť skalopevne presvedčený o tom, že štátna správa a vláda nerobí žiadneho rozdielu medzi občanom a občanom, medzi historickými a, ak chcete, nehistorickými zemiami. Ovšem cit spravedlnosti a vedomie rovnoprávnosti sú vlastnosti psychologicky a mravne nadmieru rozličné a rozlišné a nedajú sa v praksi uplatniť sebalepšími zákonmi a administratívou na plných 100%. Vždy budú kverulanti a demagogovia nespokojní, ale široké vrstvy pracujúceho a normálne žijúceho ľudu vycítia snadno, čo je pravda, čo lož a čo krivda a kde pravda, lož a krivda je.

Profesionálni juristi a politikovia bez hlbšieho psychologického vnímania sú zvyklí videť v parlamente a úradoch iba zákonodarný a administrativný stroj, ktorý stačí poháňať mechanicky a paragrafove stroho. Nie je to správna metoda. Politik a úradnik musí mať jemný cit pre hmotné potreby ľudu, ale musí s dobrým bystrozrakom priamo kumštovne predvídať, aký účinok budú mať jeho počiny v jednotlivých oblastiach zemepisných a spoločenských. Častokráť závisí úspech i dobrých zákonodarných a administrativných zásahov priamo od spôsobu a jemnosti, akou sa prevedú. Presvedčíme-li verejnosť, menovite úradníctvo, že posledné zákony o reštrikciách úradníckých platov a zvýšenie istých daní sme odhlasovali s veľkým sebazaprením a pod tlakom železnej nutnosti, prijme naše úradníctvo túto obeť a nebude nás upodozrievať z nepoctivosti a snáď neľudskosti. Podobne nebude i na Slovensku neporozumenia a zbytočného hnevu, keď sa poprední mužovia Slovenska presvedčia, že láska a uprimný cit bratskej spolupatričnosti vládne v Prahe voči Slovákom, že isté problémy, čo by akokoľvek boly naliehavé, nemožno nateraz v plnej miere pre zvláštnosti doby rozriešiť.

Ctená snemovňa! Mne sa ovšem zdá, že by práve terajšia kríza mohla byť východiskom ku rozriešeniu istých najpalčivejších otázok hospodárskych a menovite otázky niektorých železničných tarifov. Na forme a spôsobe vlastne nezáleží. Hlavná vec spočíva v tom, aby isté produkty, menovite zemedelské, mohly nájsť praktický odbyt v Čechách a na Morave. Naše železnice, cesty, automobilové linky a iné komunikačné prostriedky nemôžu mať iného smyslu než najtuhšieho spojenia hospodárskeho života s východu na západ a ovšem tiež so západu na východ. Hory, rieky a veľké geografické vzdialenosti nás nesmú deliť ani nie úzkoprsý provincializmus alebo sobecká zaujatosť. Štátotvorná povinnosť klade rovnomerné práva i obeti na všetkých občanov republiky.

Chceme-li rozriešiť štátotvornú a národotvornú úlohu, ktorú osud a Europa na nás vložily, musíme mať navzájom dôveru k samým sebe a nateraz ku správcom tohoto štátu a presvedčenie, že v dnešných ťažkých dobách žiadne iné ministerstvo a žiadna iná koalícia by nevedely riešiť problémy štátnej politiky - dľa mojej mienky - lepšie. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Ctená snemovňa! Snáď sa vám bude zdať, že toto moje teoretizovanie nesúvisí s rozpočtom ministerstva školstva a národnej osvety, o ktorom vlastne chcem obšírnejšie prehovoriť. Ovšem súvisí a veľmi súvisí. Ja musím žiadať, aby vláda neprerušila svoju politiku školskú a kultúrnu a nedala sa mýliť hlasmi, ktoré žiadajú citeľné škrty vo výdajoch školských, ktoré poukazujú na hypertrofiu nášho školstva veria, že trochu reakcie by nám neuškodilo, ktorí tvrdia, že menovite v terajšej dobe hospodárskej kríze je treba sporiť i na poli školskej iniciativy. Je pravda, že i v školstve sa dá sporiť; musí sa sporiť. Nestavať ohromné školské budovy, neplýtvať peniazmi v rôznych špecialitách školských a vedeckých, neznamená ešte ovšem podliehať reakcii a podliehať niektorým záujmom, ktoré priamo snáď s kulturou nesúvisia. (Posl. Šeba: To řekněte panu Brdlíkovi, zejména tento pasus!) Ale budovať nutné ústavy vedecké, starať sa o univerzity, umelecké a iného druhu kultúrne inštituty, nie je plýtvanie peniazmi. Nezáleží na tom, čo sa buduje, ale ako sa to robí. Vybudovať univerzitu Komenského, poštátniť evang. akademiu v Bratislave, kde by to nič nestálo, usporiadať technické štúdium, pokračovať v budovaní tak sľubného ľudového a meštianskeho školstva na Slovensku je kardinálnou povinnosťou štátu, ovšem v rámci terajšej finančnej možnosti, ale nie na úkor týchto inštitucií s ohľadom na t. zv. krízu. Rád by som pripomenul pánu ministrovi dr Dérerovi, že neslobodno zanedbať znamenitú školu politických naúk v Prahe, ktorá nám vychováva zvlášť zdatných žurnalistov, ktorých obzvlášte potrebujeme. Neidem sa šíriť podrobnejšie o strednom a odbornom školstve menovite na Slovensku. Gymnaziá, reálky, priemyslové, zemedelské a obchodné školy vykonaly dosiaľ u nás pravé divy. Ďalej by som rád reagoval na slová kol. dr Tisu, ktorý chcel akosi znehodnotiť minule vo svojej reči účinky nášho stredného školstva na Slovensku tým, že tvrdil, že Československý štát, t. j. indirektne moja maličkosť, svojho času zkonfiškoval rímsko-katolíckej cirkvi 22 gymnazií.

Túto legendu šíria naši ľudáci a naši kolegovia z ľudovej strany už niekoľko rokov a vypadá to, ako by to bola skutočne pravda. Ale de facto to neni pravda. Pán kol. Tiso a páni kolegovia z ľudové strany veľmi dobre vedia, že podľa štátneho uhorského práva a podľa spôsobu administrovania stredných škôl všetké gymnaziá, ktoré maly názov "királyi katholikus" boly štátné, štátom vydržované, kde boli profesori štátom menovaní, kde štát mal celú pravomoc tam zasahovať a ktoré maly de facto, i keď snáď nie nominelne, ráz skutočne štátny. Tieto štátne ústavy, ktorých bolo na Slovensku vtedy asi 16, som musel prevziať do štátnej správy, poneváč nebolo nikoho, kto by bol tieto ústavy administroval a kto by ich bol vydržoval. Ale boly tiež gymnaziá, ktoré maly viacej církevný ráz, t. zv. rímsko-kat. školy, kde ten prídavok "királyi katholikus" bol. Týchto bolo asi 6. Tieto gymnaziá som čiastočne ponechal církvi, čiastočne musely byť zastavené a skutočne len preto som všetky tieto ústavy prevzal do štátnej správy, čo predsa veľmi dobre viete, páni kolegovia, lebo vtedy katolícká církev bola v takom dezolátnom stave, že nebola vstave tieto školy obsluhovať. (Výkřiky.) To je tá pravda! To konštatujem, abyste videli, ako to vypadá s tými tak zv. konfesijnými katolickými ústavy. Že sme tieto katolické ústavy do štátnej správy nevzali snáď z nejakých príčin protikatolických, toho najlepším je dokladom to, že na príklad Benediktinom v Komárne ponechaný bol ústav, poneváč sme tam nemali nacionálneho záujmu. Ja čiste z nacionálneho záujmu, nie etnografického záujmu Slovenska neprevzal som tie ústavy do štátnej správy, poneváč menovite kňažskí učitelia boli maďarského smýšľania a neboli schopní na čsl. školách vyučovať. To je tá pravá príčina. (Potlesk. - Výkřiky.)