Rád bych vám uvedl několik příkladů, které snad také přispěly k tomu, že kameníci minulé středy v sevřených řadách opustili své závody. Časopis "Sozialdemokrat" píše, že kvalifikovaní dělníci mají průměrnou mzdu 153 Kč týdně, nádeníci a štěpiči vydělávají podle svého zaměstnání 84-90 Kč, mzdy dělníků ve vápenkách činí pro pražiče a štěpiče 180 Kč, pro nádeníky 80-150 Kč. Mzdy výpomocných dělnic pohybují se mezi 60 a 130 Kč. Nevím, odkud páni redaktoři časopisu "Sozialdemokrat", kteří v tomto článku píší ještě jiné věci, vzali své informace. Ale já mám zde výplatní lístky četných kameníků a mohu vám těchto výplatních lístků přinésti kilogramy, dělníci nám jich poskytli k použití hromady do výše půl metru. Mám zde zvláště výplatní lístek dělnice ve vápenkách Marie Langrové. V týdnu od 25. září do 2. října vydělala za 36 hodin 59.24 Kč, od 2. října do 9. října vydělala za 45 hodin 74.99 Kč, v týdnu od 9. října do 16. října vydělala za 32 hodiny 68.47 Kč, od 16. října do 23. října za 40 hodin 82.22 Kč, od 23. října do 30. října za 36 hodin 76.23 Kč a od 30. října do 6. listopadu za 48 hodin 100.63 Kč. Máme zde tedy typický příklad dělnice ve vápenkách, která prý podle údajů časopisu "Sozialdemokrat" vydělává průměrně týdně až 130 Kč. (Posl. Grünzner [německy]: Z kolika?) Mzdy dělnic ve vápenkách se pohybují mezi 60 a 130 Kč, píše váš časopis "Sozialdemokrat". Já jsem si nyní tento průměr vypočítal. Za 237 hodin, ve kterých pracovala v době 6 týdnů, vydělala 461.81 Kč, to znamená že vydělává průměrně týdně 76.96 Kč nebo za 1 hodinu 1.94 Kč. Tento výdělek - výslovně jsem se na to poptával - který vykazuje Marie Langrová, jest jedním z nejvyšších výdělků. Jsou dělnice ve vápenkách, které mají mzdy 1 Kč za hodinu. Dále mám zde dělníka Karla Hamicha, který vydělává týdně 115.35 Kč a pracoval v tomto týdnu 41 hodin. Engelbert Hettner vydělal za 40 hodin 93.10 Kč, Marta Hettnerová vydělala za 49 hodin 82 Kč, Hedvika Kunzová, dělnice ve vápenkách, vydělala za 24 hodin 38.24 Kč. Roch Gröger vydělal za 45 hodin 105.60 Kč, Gustav Feike vydělal za 45 hodin 75.41 Kč; týž Gustav Feike vydělal ve 48 hodinách 90.01 Kč, pak v 28 hodinách 51.01 Kč a v 48 hodinách 90.01 Kč. Dělnice ve vápenkách Anna Grögerová vydělala ve 33 hodinách 106.30 Kč. Nyní Krämer; tento Krämer jest předák a pod jeho vedením pracuje 8 mužů. Těchto 8 mužů vydělalo ve 288 hodinách, po které během 14 dnů úhrnem pracovali, 864 Kč, takže připadá na dělníka průměrně 108 Kč. 108 Kč činí průměrný výdělek 1 dělníka za 14 dní v lomu. V dalších 192 hodinách vydělala tato skupina 453.32 Kč. Pražič vápna Brenner, který podle vašeho udání (obrácen k poslancům něm. soc. demokratické strany) vydělává až 180 Kč, vydělal ve 40 hodinách 128.52 Kč a dále v 36 hodinách 115.28 Kč. Dělnice Františka Karolinová vydělala ve 28 hodinách 56.55 Kč, Rudolf Bautz ve 29 hodinách 5 Kč, jeho žena Filoména Bautzová ve 34 hodinách 60.86 Kč, Jan Schubert ve 44 hodinách 101.03 Kč, Anna Lindenerová ve 24 hodinách 36 Kč 92 h, Marie Langrová ve 28 hodinách 46.53 Kč a tak to jde u těchto dělníků dále. Mám zde ještě několik úkolových lístků dělníka, který musí vydržovati 6člennou rodinu a před 8 dny dostal výpověď, poněvadž v tomto podniku ve Frýdberku byla provedena racionalisace tak daleko, že se 3 dělníci při jisté práci stali zbytečnými. Za 15 krychlových metrů úkolového odkrývání v lomu dostal 180 Kč, za odvezení 8 krychlových metrů rumu z lomu 64 Kč, takže úhrnem vydělal 244 Kč. To všechno v jednom výplatním období, to jest za 14-denní práci. Z toho bylo 26.77 Kč sraženo, takže za 14 dnů vydělal 230 Kč, z čehož musí živiti 6člennou rodinu. Zde jest ještě několik takových lístků (ukazuje lístky). Za 14 dnů bylo vyděláno 270 Kč, v téže době 230 Kč, v téže době 220 Kč. Zde jest lístek dělníka Bauma, který vydělal za 14 dní 90 Kč. Jak mi osobně oznámil, pracoval v těchto 14 dnech 60 hodin.

Když tyto poměry, jichž můžeme užíti pro celou oblast kamenického průmyslu, nejen pro Zighartice, Frýdberk, Černou Vodu, Červenou Vodu, na podniky ve Vidnavě, v Cukmantlu, Hradci, České Vsi, Sandhýblu, nalézáme také v Dolní Lipové, můžeme pochopiti ohromné rozčilení, které se zmocnilo všeho dělnictva v oblasti kamenického průmyslu. Kameničtí baroni, kameničtí průmyslníci se stali milionáři a kameníci žebráky. Kameničtí průmyslníci již asi 2 léta soustavně snižují platy, poukazujíce, že nejsou schopni soutěže. Soustavně, měsíc za měsícem se provádělo snižování hodinových mezd, úkolových platů, drahotních přídavků přes platnou mzdovou smlouvu, kterou uzavřela soc. demokratická odborová organisace kamenických dělníků.

Mzdy byly snižovány a nikdo se neohlížel, mohou-li kameníci s nimi vystačiti. Výkon jednotlivých kameníků byl vystupňován až k bezvědomí, byl vyhnán aspoň na dvojnásobný výkon z r. 1920. Racionalisace, omezená práce, propouštění jest na denním pořadu.

Podle výkazu o nezaměstnanosti jest prý ve frývaldovském okresu jen 1200 nezaměstnaných. Zjistil jsem, že jen v Supíkovicích jest 122 nezaměstnaných, zjistil jsem, že v Zigharticích jest asi 40 nezaměstnaných a ve Frýdberku 20 nezaměstnaných, že se v celém kamenickém průmyslu právě v poslední době soustavně propouští dělník za dělníkem. Není tedy správné, když někdo prohlašuje, že oblast kameníků nemá nezaměstnané, že tam všichni dělníci mají zaměstnání. V mozcích kameníků usadila se tupá zloba, dělnic se zmocnilo zoufalství, když uvážili, že nebudou moci dáti svým dětem nic jísti, když uvážili hlad, jejž jejich děti trpí. V celém území to vře a bylo jednohlasné mínění, že to tak dále nemůže jíti, že se musí něco státi. Když dělníkům ve vápenkách bylo před 14 dny vnuceno 10%ní snížení mezd, dělníci jako jeden muž zastavili práci. 8 let nebyli tito vápeničtí dělníci v Zigharticích organisováni, 8 let snášeli útoky podnikatelů, 8 let se nebránili. Tímto novým 10%ním snížením mezd sud přetekl. Tento nový útok spojil dělníky ve vápenkách v jednu jednotnou frontu a na útok vápenických podnikatelů odpověděli stávkou. Bez rozdílu politického směru, ať to již byli nár. socialisté nebo soc. demokrati nebo neorganisovaní nebo komunisté postavili se pod vedení rudých odborových organisací, vedli stávku s bezpříkladným semknutím a tento boj také vyhráli, odrazili útok podnikatelů.

Jest jasné, že ostatní kameníci, že ostatní dělnictvo celého území bylo nadšeno myšlenkou učiniti totéž a rovněž odpověděti stávkou na úmysl provésti znovu ohlašované 30 %ní snížení mezd v kamenickém průmyslu. Dělníci ve vápenkách obrátili se ve svém boji k solidaritě všech kameníků a ve Frýdberku nastoupilo přes 3000 kamenických a vápenických dělníků. 3000 kamenických a vápenických dělníků demonstrovalo, třebaže i tento projev byl zakázán. Frývaldovské okresní hejtmanství zakázalo každý projev dělnictva. Dělníci nastoupili, třebaže ve Frýdberku bylo 50 četníků připravených k udržení klidu, kterého nikdo neohrožoval.

V neděli, včera tomu bylo 8 dní, konala se ve Frývaldově velká konference kameníků, které se účastnili nejen činovníci rudých odborových organisací, nýbrž i členové reformistických, křesťansko-sociálních a národních organisací kamenického dělnictva. V této konferenci přednesli jednotliví delegáti strašný obraz hrozných poměrů, které jsou v jednotlivých podnicích, v jednotlivých lomech, za jak nevyslovitelně bídných poměrů musí tam dnes žíti kameníci, a jednotná konference kameníků se usnesla uspořádati dne 25. listopadu demonstraci ve Frývaldově. Všichni delegáti bez rozdílu stran s tím souhlasili. Nebylo potřebí žádných letáků. Usnesení této konference šlo od úst k ústům, od vesnice k vesnici, od chatrče k chatrči, od lomu k lomu a všude si kameníci oddechli: konečně vyjdeme na ulici a ukážeme, jaká jest u nás nouze, v jaké bídě žijeme. Konečně ukážeme, že jsme ochotni zahájiti boj za naše požadavky, táhnouti do Frývaldova pro mzdu o několik haléřů vyšší. Komunisté, soc. demokrati, neorganisovaní, hakenkrajcleři, všichni souhlasili, aby se jednotně a v semknutých řadách šlo do Frývaldova.

Co tam chtěli kameníci? Chtěli tam především viditelně ukázati svou nouzi a svou bídu, chtěli tam demonstrovati o větší kus chleba, za mzdu o několik haléřů vyšší, chtěli tam demonstrovati i proto, aby největší tamější odborová organisace, rudá odborová organisace dostávala refundace podle gentského systému, aby nezaměstnaní kolegové dostali podporu a aby byla zavedena řádná podpora v nezaměstnanosti. Konečně chtěli tam také projeviti, že nejsou ochotni v zájmu kapitalismu a imperialismu dáti se [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 30. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] pro zájmy některého imperialisty vzájemně se drásati.

Kameníci řekli si ve své naivnosti: Ve Frývaldově jest okresní úřad, oni se ještě oddávali ilusi, že okresní úřad, státní aparát, není zde jen proto, aby hájil a zastupoval podnikatele, nýbrž všechny státní občany stejně, aby zasahoval tam, kde je ohrožena existence státních občanů. Oddávali se ještě ilusi, které byli kdysi oddáni petrohradští dělníci, když dne 9. ledna 1905 chtěli jíti k carovi domnívajíce se, že jim pomůže. S touto myšlenkou, s touto ilusí chtěli západoslezští kameníci jíti k okresnímu hejtmanu do Frývaldova a vyslati k němu deputaci, která mu měla říci, že nemohou již žíti, že tyto mzdy prostě již nestačí, aby uživily jejich děti, aby udržely jejich pracovní síly. A chtěli přítomností tisíců pracujících lidí, svými zmořenými těly ilustrovati a zdůrazniti, co chtěla jejich delegace říci okresnímu hejtmanu, a dokázati, že se to zakládá na pravdě. S tímto úmyslem vyšli kameníci dne 25. listopadu z podniků bez rozdílu stran, národnosti, náboženského přesvědčení.

Okresní úřad a stojící za ním vláda, kameníkům pomohly. Frývaldovský okresní úřad, jakmile se dověděl o úmyslu kameníků, soustředil hned do Frývaldova četnictvo. Z celého území od Opavy až po Králíky bylo staženo četnictvo a ve Frývaldově postaveno pod velení četnického generála. Připravili i vojsko a výšiny kolem Frývaldova byly obsazeny vojáky.

Když dělníci ze sandhýbelsko-zighartického území viděli tuto ohromnou pohotovost, když nalezli obsazený most přes Bělou v České Vsi, prohlásili: "Nesrazíme se s četníky, vyhneme se jim, vždyť se již do Frývaldova dostaneme." Táhli tedy v jednotlivých skupinách přes pole a lesy do Frývaldova. Velocipedy nechali v domech podél silnice. Vojáci dělníkům nepřekáželi. Naopak, mohli jsme zjistiti, že se vojáci, proletáři ve vojenském kabátě, zcela zřejmě bratřili s kameníky. (Potlesk komunistických poslanců.) Zcela otevřeně pomohli dělníkům doraziti do Frývaldova.

Také zighartičtí dělníci opustili v 9 hodin své závody a shromáždili se před Sternovým hostincem, kde se obyčejně shromažďují a odkud jich vyšlo asi 1500 lidí. I tam bylo soustředěno 25 mužů četnictva. 100 m dále od místa odchodu četnictvo je již přepadlo a pendreky a pažbami rozehnalo. Dělník Alexandr Baumgarten byl již v Zigharticích bodnut bodákem do ramene. S neobyčejnou surovostí byli lidé rozháněni. Dokonce ženy, které s hrnci běžely přes silnici k sedlákům pro mléko, byly ztlučeny. Kameníci nekladli v Zigharticích žádného odporu. Když byli rozehnáni, šli o kus dále a došli do horní části vsi, kde je týž četnicky kordon zase zadržel a zase tloukl stejně surově jako u školy. Třetí přepadení provedli četníci na dělníky znovu se shromažďující u lesmistra na hranicích obce zighartické. Tam byli dělníci zahnáni do lesa přes vodu a četnictvo tam zase dosáhlo svého účelu, aby dělníky ranami rozehnalo. Poslední útok byl proveden na rozhraní. Autobus přijel na rozhraní, četnictvo utvořilo kordon, dělnici pak, kteří věděli, že by byli četníky zase přepadeni, dělníci, kteří byli poučeni praktickou zkušeností ze tří přepadnutí četnictvem, šli četníkům s cesty, měli na to místo, napravo přes pole a lesem. Tak došli k viaduktu. Autobus zmizel, dělníci došli nepravidelně v žádném zvláštním pořádku skrze viadukt do hlavní lipovské ulice, na této hlavní třídě chtěli se zase seřaditi, neboť si řekli: "Nepořádně nepřijdeme do Frývaldova, chceme pochodovati v semknutém, spořádaném šiku, tímto sevřeným šikem chceme ukázati, že kameníci znají kázeň, že to jest vážné, nechceme tam přiběhnouti jako bezladný houf, který neví, co chce." Zastavili tam průvod, seřadili ženy a mládež ve čtyřstupy, muže dozadu a chtěli odtáhnouti. Zatím co pořádali průvod, tedy nepochodovali, nýbrž pořádali stojící průvod, přijel četnický autobus. Autobus zastavil u české školy a z něho vystoupilo 25 až 28 četníků, kteří utvořili dvojitý kordon před Flasigovým obchodním domem. Dělnické ženy se polekaly, poněvadž již třikrát byly bity a třikrát pocítily pažby pušek a gumové obušky, rozčilily se a prohlásily: "Již zase přicházejí a chtějí nás znovu bíti a přepadnouti." Volaly na své muže a dospělé syny: "Chtějí nás znovu bíti, pomozte nám!" Zezadu volalo se dopředu: "Zůstaňte docela klidně státi, nestane se vám nic." Pochopitelně bylo tam dosti velké rozčilení a dosti velký hluk. Mezi četnictvem a demonstranty byl odstup asi 10 m; čtvrtý četník na levé straně ve druhé řadě náhle vystřelil. (Posl. Höhnel [německy]: Aha, ten proslavený výstřel ze zástupu!) Tento výstřel nepadl ze zástupu, neboť četník hned, když vystřelil, znovu nabil, a jeho nábojnice vyletěla 1 1/2 m vlevo do příkopu. Nastal zmatek, jedni volali: "Zpět!", jiní "Zůstaňte státi!" Nepopsatelný zmatek; tento výstřel byl znamením, na které ostatních 25 až 28 četníků rychle za sebou 60-80krát vystřelilo. 60 až 80 výstřelů do zástupu lidí, kteří byli od nich vzdáleni 10 m, kteří na četníky neútočili, kteří se četníků báli, do žen a mládeže, jež tam, než četníci ještě vystřelili, v úzkostlivém rozčilení očekávala věci, které měly přijíti. Bylo vyloučeno, aby toto místo mohlo býti v jedné minutě vyklizeno. I kdyby byli četníci dělníkům poskytli čas, aby se rozptýlili, nebylo by přec bývalo možné, aby se tam dělníci rychle rozptýlili. Napřed četnický kordon, vlevo 1 1/2 m vysoký plot, vpravo 1 1/2 m vysoký plot, nebylo možné, aby mohli dělníci uniknouti na jinou stranu než dozadu a do okolních domů. Dělníci prchali, klopýtajíce přes zraněné a mrtvé, na ulici zněly výkřiky bolesti, výkřiky zlosti a strachu. Prchali do okolních domů. Příslušníci zraněných a někteří neohrožení dělníci pokoušeli se již nyní odvléci mrtvé a zraněné.

Zde se udála neuvěřitelná surovost, jakou dokonce za války v nejřidších případech lze pozorovati, že totiž četnictvo proti těmto zachráncům, kteří chtěli ukrýti své zraněné a mrtvé kamarády, kteří chtěli odnésti dělnice válející se v krvi, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 30. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] zakročilo pažbami. Mezitím přišel zezadu jiný kordon pod viaduktem nebo vedle něho. Tito četníci se vší bezohledností tloukli do dělníků, kteří chtěli uniknouti směrem ke svému domovu do Zignartic. Tam se uspořádala přímo řež proti bezbranným dělníkům. Když dělníci viděli, že není dovoleno ani odnésti zraněné, že četnictvo útočí na ty, kteří chtěli odnésti zraněné a umírající a mrtvé, zmocnilo se ho nevypsatelné rozčilení a oni počali kamením házeti na tyto bodající a tlukoucí četníky. Holemi a kameny, které házeli na četníky ze vzdálenosti 20-30 m, musili si přímo vybojovati záchranu svých raněných a mrtvých. Zpráva pana ministra vnitra, kterou podal s tohoto místa a kterou zatím ve svém prohlášení v senátě již zeslabil, vypravuje, že četníci byli v obraně, že se proti četníkům útočilo kamením a holemi a že nadporučík Jirkovský, který tam velel, byl tak těžce zraněn, že umíraje a hroutě se tichým hlasem dal povel k palbě. Konstatovali jsme, že tento umírající a zhroutivši se nadporučík Jirkovský již ve 2 hod. odpoledne, tedy sotva 3 1/2 hodiny od doby, kdy byl takto těžce zraněn, se ve Frývaldově procházel. Ministr vnitra vypravuje, že 11 četníků bylo zraněno. My konstatujeme, že nebyl zraněn ani jediný četník. A my to nekonstatujeme z vlastního názoru, nýbrž podle toho, co ve frývaldovské nemocnici konstatovali lékaři.

Žádný četník nebyl zraněn. Tvrzení o obraně jest [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 30. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.] výmyslem ministra vnitra. Mezitím byli zranění a umírající odneseni do jednotlivých domů, většinou byli odneseni do Weidlichova hostince, částečně k řezníkovi Flasigovi, částečně k jednomu holiči a do jednoho soukromého domu. Nyní jsme se pokusili dosíci pomoci od lázeňských lékařů. První byl dr Schrott. Musím konstatovati, že se velmi obětavě ujal zraněných a umírajících, že tento pan dr Schrott musil zakročovati proti četníkům vcházejícím i do soukromých světnic proměněných v nemocenské pokoje, že v plášti poskvrněném krví musil zdržovati četníky, aby neodháněli příslušníky zraněných a umírajících dělníků od jejich zraněných a umírajících.

Když tedy ministr vnitra tvrdí, že dělníci útočili, uvádíme proti tomu: Kdyby zighartičtí dělníci byli někdy měli úmysl útočiti, nebyli by čekali až do Lipové, nýbrž byli by měli tehdy, když kolem 1500 dělníků ve svém vlastním domově, ve své vlastní vesnici bylo shromážděno a když do nich tlouklo 25 četníků, nejlepší možnost postaviti se na odpor těmto četníkům. Několikráte jsme pozorovali, že obyvatelstvo tam, kde je doma, dá se nejméně tlouci četníky nebo policisty, pozorovali jsme v Jablonci a v Liberci, že dokonce zcela nevinní šosáci, kteří nevinně se setkali s komunistickou demonstrací, když policisté vyklizovali náměstí, docela energicky se bránili a prohlašovali: "Zde jest mé domovské město, můj domov, zde jest náměstí, kde se denně procházím, odtud se nedám zahnati žádným policistou;" a vystoupili proti tlukoucím policistům v Liberci, v Jablonci n. N., Ústí nad Labem atd. Toto psychologické usměrnění bylo by jistě bývalo mezi zighartickými dělníky, kdyby byli měli úmysl postaviti se četnictvu na odpor, byli by to učinili v Zigharticích, kde znají každý kámen a každý dům. Tam byli by se mohli s celou energií a snad i s úspěchem postaviti na odpor proti těmto 25 četníkům. Neudělali to, neučinili to ani po druhé, ani po třetí u myslivny, ani po čtvrté na rozhraní. Dali se nejdříve tlouci a pak se četníkům vyhnuli. Nezamýšleli postaviti se na odpor ani v Lipové. Zamýšleli klidně táhnouti do Frývaldova k okresnímu úřadu. To se musí dnes zjistiti a vysvětliti proti hanebným lžím, které se dnes rozšiřují o zighartických dělnících a o slezských kamenících, lži, které dnes o slezských kamenících rozšiřují všichni počínaje od klerikálů agrárního tisku až naproti k soc. demokratům a v zájmu vysvětlení a odhalení těchto lží musíme zde to všechno ukázati.

K tomu bych rád učinil ještě několik osobních poznámek. Měšťácký a sociálně demokratický tisk zuřivě vyje, že to byl komunistický posl. Hadek, jenž vedl dělníky. Prohlašuji otevřeně, že se mne tyto útoky nedotýkají.

Svou proletářskou čest budu hájiti před dělníky, před svou stranou. Lidem, kteří ve svém tisku podnikají proti mně tyto útoky, nedluhuji odpověď. Když jsem přece byl nucen promluviti o tom několik slov, stalo se to proto, abych vydal počet před dělnictvem, abych se ospravedlnil nikoliv před slezskými kameníky, ti smýšlejí o mne jinak, než jak se projevuje v jistých časopisech, nýbrž abych se ospravedlnil před celou dělnickou třídou v republice.

Nemám příčiny, abych zamlčel, že jsem se účastnil této střelby, že jsem byl očitým svědkem, jak se střílelo do bezbranných dělníků.

V úterý bylo nám oznámeno usnesení frývaldovské konference. V úterý jsme se dověděli, že se ve středu bude konati ve Frývaldově demonstrace a ježto považujeme za svou povinnost jíti všude tam, kde dělníci bojují o kus chleba, dostal jsem rozkaz odejeti do Frývaldova. Užil jsem nočního rychlíku a přijížděje v 9. hod. 14 min. od Bohumína, dojel jsem do Frývaldova. Na cestě, když jsem jel přes Sandhýbl, jsem již pozoroval, že dělníci opouštějí závody. Když jsem přišel o kus dále, viděl jsem na svazích státi vojenské kordony a viděl jsem četnické hlídky. Kdybych nebyl viděl tyto přípravy, byl by mi dojem z frývaldovského nádraží poskytl jistě všelijaké myšlenky. Z Krnova jel v témže voze jako já četnický generál, kterého ve Frývaldově přijal četnický důstojník s četníkem v přilbici a jemuž ve vojenské formě podal hlášení, šel jsem hned do Lidového domu, poněvadž jsem nebyl dosti informován, otázati se, jak se bude postupovati; tam jsem zastihl několik dělníků a důvěrníků, kteří mi oznamovali, že celý Frývaldov jest proměněn ve vojenský a četnický tábor. Jednoho soudruha, který má motorku, jsem požádal, aby mne ihned dovezl k zighartickým dělníkům. Jel jsem dolů, zastihl jsem tyto dělníky a poněvadž jsem u mostu mohl viděti četnický kordon asi 100 mužů, doporučil jsem jim, aby šli do Frývaldova oklikami, jednotlivě, v malých skupinách, aby se dohodli s vojáky, aby je nezadržovali. Pak jsem jel zpátky. Jel jsem k Lipové, proti zighartickým dělníkům. Dojel jsem až na blízko Lipové a tam jsem zastihl našeho soudruha, zighartického starostu, který ještě se 2 dělníky přicházeje přes pole, spěchal na silnici. Jest to můj dobrý známý, kýval na mne, vystoupil jsem, abych se informoval, co jest nového v Zigharticích a u těchto lidí, kteří přicházeli. Starosta mne informoval. Zatím co mi říkal první slova, jel kolem nás autobus. V této chvíli jsme si toho zvlášť nepovšimli, neboť tam jezdí více autobusů. Teprve zezadu jsme viděli, že tento autobus byl plný četníků, že tam jsou četníci nacpáni hlava na hlavě, bodlo vedle bodla. Žádal jsem starostu: "Pověz rychle, co se děje." Oznámil mi, že 800 až 1000 lidí přichází od Zighartic, že ostatní se odtrhli, poněvadž jsme byli přepadeni. Řekl jsem soudruhovi, majetníku motorového kola, že musíme usilovati předejeti autobus, abychom zabránili srážce s četníky. Toho dne bylo velmi chladno a tento dělník musil na svém motorovém kole provésti nějakou drobnou opravu. Proto motor zastavil. Hned jej roztočil a jel jsem s ním až k české škole, až jsem dojel k četnickému kordonu. Pokusil jsem se tam dostati se na druhou stranu četnického kordonu, četnictvo stálo v kordonu s pohotovou zbraní v ruce. Dva četníci, kteří stáli na krajním levém křídle, srazili mne pažbami do příkopu. Časopisy píší, že jeden četník nemohl stříleti, poněvadž se musel zabývati pozorováním jakéhosi podezřelého individua. Konstatuji, že tímto podezřelým individuem jsem byl já, a dále konstatuji, že mne ten četník pozoroval tak, že mne totiž pažbou ztýral, že mne pažbou ztloukl. V této chvíli padla tato rána, kterou vystřelil četník stojící ode mne asi 1 1/2 m, jehož nábojnice při opakování zaletěla až ke mně; doznávám, že jsem se po střelbě nehlásil poslušně u četnického velitele, že jsem posl. Hadek. Těmto pánům bylo by bývalo vhod, kdyby byli měli někoho odpovědného, bylo by jim bývalo vhod, kdyby byli mohli provésti novou Majoriádu a vím, že jest dnes velmi mnoho lidí, kteří by snad byli rádi, kdyby posl. Hadek ležel v hromadném hrobě u těchto 7 mrtvých nebo aspoň seděl u opavského krajského soudu za zavřenými dveřmi, aby zde nemusil přednášeti tyto vývody, které jsou velice nepříjemné. To jest stav věci, jak jsem jej viděl a jak jej se mnou mohly pozorovati tisíce dělníků. Nejen tisíce dělníků nýbrž i obyvatelstvo Dolní Lipové, lidé, kteří nemají s komunisty co dělati, kteří s komunisty nesympatisují a stojí v druhém táboře a kteří musí potvrditi to, co jsem vám dnes zde řekl.

Vyslali jste tam parlamentní vyšetřovací komisi, ke které patřil i posl. Hackenberg, jakož i jeden český soc. demokrat. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.) Tato vyšetřovací komise jela do Frývaldova a odebrala se tam k okr. hejtmanovi, zavolala si četnického důstojníka a jela s ním automobilem na místo vraždy a tam si dala na místě vraždy od četnického důstojníka vysvětliti, proč četníci musili stříleti. (Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 30. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Konstatuji, že parlamentní vyšetřovací komise nevyslechla ani jediného dělníka, nevyslechla ani jediného účastníka demonstrace, nejela do Zighartic, aby se tam vyptávala dělníků, ba nevyslechla ani jediného nestranného svědka. O této delegaci píše časopis "Sozialdemokrat": Že byli k vyšetřování přibráni soudruh Hackenberg a jiní členové sněmovny, poskytuje nám jistou záruku, že se tentokráte podle několika četnických udání lehkomyslně nesestaví úřední vylíčení, nýbrž že se bude důkladně zkoumati, jak dalece bylo by bývalo možno vyhnouti se krveprolití v Dolní Lipové a kdo toto strašné krveprolití zavinil." Tyto sliby, které jste zde dali, vypadaly tak, jak jsem vám nyní řekl, že jste se totiž drželi zdaleka od dělníků, že jste nevyslechli ani jediného nestranného svědka a že tím potvrzujete výpovědi pana ministra vnitra, které se zakládají na četnických zprávách.

Říká se, že dělníci měli v kapsách pepř a sůl. Kdyby byli trochu více hledali, byli by snad musili nalézti, že dělníci měli v kapse kůži ze slaniny a kus chleba. Přicházeli z továrny a měli v kapse svou snídani. Obyčejnou snídaní kameníka jest kus slaniny, jejž posypává solí a pepřem, a kus chleba. Říká se, že dělníci měli s sebou baťohy naplněné kamením. Měli baťohy, v baťozích měli konvičky s kávou a nádobí, ve kterém si přinesli jídlo ze své vesnice celé hodiny vzdálené od pracovního místa. To jsou fakta, ke kterým se dnes ovšem musí přihlížeti, které třeba objasniti, abychom teprve poznali, jak se zřetelem na tato fakta vypadají zprávy, které se zde podávají a které den ze dne můžeme čísti v měšťáckém a zvláště soc. demokratickém tisku. Nerad bych se tak dalece zmiňoval o včerejším "Právu Lidu", ale rád bych promluvil o článku pana Paula v časopise "Sozialdemokrat", ve kterém zcela veřejně a hanebně štve proti kameníkům, neboť konstatuje, že zighartičtí kameníci spotřebují více kořalky, než v jiné kamenické vsi. Snad to souhlasí. Ale dejte kameníku vydělati tolik, aby si mohl koupiti sklenici piva, pak si koupí sklenici piva a nebude musiti kupovati hanebnou žitnou kořalku, která jest levnější než pivo a která mu dává rychleji zapomenouti na strašnou nouzi, ve které musí žíti.

Předevčírem byly oběti pochovány. Nad hrobem těchto obětí 20.000 západoslezských pracujících přisahalo, že tyto oběti pomstí, že povede boj až k cíli, že povede boj proti tomuto systému, který má pro nouzi dělníků jen prach a olovo a který chce nouzi dělnictva utopiti v krvi.

Naše zpravodajství, které podáváme o těchto případech, stává se obětí censury pana Meissnera, který pečuje, aby se uveřejňovaly jen zprávy měšťáckého a soc. demokratického tisku, inspirované četnickými orgány, které slouží ke krytí četnických orgánů. Byl jsem tedy nucen ve své dnešní řeči některá místa imunisovati. Od výkonného výboru mezinárodní rudé pomoci dostali jsme tento telegram: "V Moskvě dne 27. listopadu. Události ve Frývaldově jsou známkou, že se kurs teroru zostřil. Exekutiva konstatuje, že prohlašuje svou solidaritu s příslušníky zabitých a zraněných. Očekáváme hromadné hnutí pro solidaritu a vyžadujeme si písemné vylíčení událostí a vašich opatření. Organisace rudé pomoci všech zemí budou vás podporovati ve vašem boji o solidaritu. Po krveprolití v Duchcově a Košútech v zemi s občansko-socialisticko-demokratickou vládou dochází ke krvavým událostem ve Frývaldově na nezaměstnaných, protestujících proti tomu, že byli oloupeni o podporu a že se pronásledují vaše odborové organisace. Exekutiva ujišťuje oběti a bojující pracovníky Československa o mezinárodní solidaritě. Ruku v ruce s vámi zorganisuje i rudá pomoc hromadnou solidaritu."

Uveřejnili jsme již článek v českém časopise "Tvorba", který rovněž propadl censuře. Tento článek obsahuje toto: "Frývaldovský okres jest okres německý. Četníci a vojáci ve frývaldovském okrese jsou Češi a Slováci. Četníci byli vyzbrojeni gumovými obušky, bodly, ostře nabitými karabinami a přísnými rozkazy. Vojáci byli vyzbrojeni strojními puškami a přednáškami četařů o tvrdohlavém německém charakteru, který se nevzdal myšlenky na obrannou válku a na roztříštění našeho demokratického státu, jejž chrániti jest povinností každého uvědomělého Čecha a Slováka. V poslední chvíli dostaly četnické oddíly roztroušené v celém okrese také autobusy k disposici, aby mohly manévrovati pokud možno nejrychleji. Události ze středy, dne 25. listopadu 1931, na křižovatce v Dolní Lipové okresní úřad pečlivě a přesně připravil.