Nestřílelo se ani do nohou, ani nad hlavy demonstrantů, nýbrž mířilo se přímo doprostřed těla. Skoro všechny střely zraněných procházejí břichem nebo prsy. Střílelo se ještě, kdy demonstranti již utíkali. Místem střelby jest asfaltová silnice, která tam, kde stáli demonstranti, jest vroubena živým šípkovým plotem. Demonstranti se pokoušeli dostati se z obvodu střelby a tlačili se skrze živý plot do sousedních zahrad. I tam za nimi četníci stříleli.

Střelbě v Dolní Lipové dostává se určitějšího rázu ještě svědectvím 7 osob, které stály daleko za demonstranty, za silničním ohybem. Mezi těmito svědeckými výpověďmi jest i výpověď českého továrníka, kterou měla k disposici i parlamentní delegace a kterou parlamentní delegace, jmenovaná vládními stranami, zamlčela. Tito svědkové tvrdí, že za demonstranty přicházelo nové oddělení četníků. Bylo to oddělení, které s nadporučíkem Jirkovským nenasedlo do autobusu a které po celé cestě následovalo demonstranty. Toto oddělení obešlo demonstranty zahradami, postavilo se za domy blíže silnice a odtamtud, chráněno před jejich zraky, střílelo se strany na silnici. Žádný z demonstrantů toto svědectví nepotvrzuje. To jest jen důkaz jejich pečlivé nestrannosti. Skutečně nemohli viděti oddělení, které bylo skryto za domy, ovšem ještě méně mohli toto oddělení ohrožovati. Na ty, kteří se demonstrace neúčastnili a kteří z jisté vzdálenosti měli možnost pozorovati i pohyby četníků, působila tato střelba ze zálohy tak, že i továrník, který jistě neměl důvodu sympatisovati s demonstrací dělníků proti propouštění a snižování mezd, se rozhodl přihlásiti se dobrovolně jako svědek."

Jaký vůbec význam pro dělnickou třídu má střelba ve Frývaldově? Víme, že buržoasie jest nyní v ohromné hospodářské krisi a že se rozhodně pokouší přesunouti všechna břemena na bedra dělníků a že musí potlačiti nejnepatrnější pokus dělníků klásti tomu odpor. Činí to zvláště v německých územích. Mohl bych o tom předložiti ještě rozličné zprávy. Můžeme konstatovati, že četnictvo a státní mocenské orgány se zvláštní houževnatostí, vytrvalostí a národním nadšením postupují proti německým státním občanům. Chtějí rozhodně tam, kde dělníci dosáhli bojem vítězství nebo úspěchu, jim toto vítězství nebo úspěch zase odníti, dělníkům tuto cestu zoškliviti a vyhnati z nich chuť k boji. Mají toho potřebí zvláště ve Slezsku, kde dělníci ve vápenkách svým bojem odrazili útok podnikatelů a kde se ostatní kameníci chystali organisovati se k obraně proti stálému snižování mezd, proti stálým útokům.

Jest jasné, že tuto srážku nezavinil jen frývaldovský okresní úřad, nýbrž že za ním stojí vláda, která se s ním již v prohlášení ministra vnitra prohlásila solidární, že za frývaldovským okresním úřadem stojí všechny politické strany, které jsou zastoupeny v této vládě, tedy i soc. demokrati, že občanské strany mají vrchovatou míru viny, že v Dolní Lipové 8 dělníků musilo přijíti o život a 24 dělníci byli částečně těžce zraněni, že soc. demokracie má vrchovatou míru viny, že v dnešní těžké situaci jest bojovná síla dělníků ochromena, že bojovná síla dělníků jest oslabena, že soc. demokracie počítaje v to i německou soc. demokracii, jest vrchovatou mírou vinna, že došlo k takovým poměrům, v nichž jsou nuceny žíti široké vrstvy pracujícího obyvatelstva. Dělnická třída se musí z toho poučiti, musí zcela jasně poznati kurs, který byl právě zahájen, musí zcela jasně poznati, jakými prostředky, jakými způsoby se může brániti proti těmto úmyslům.

Dělnická třída musí zabrániti novému Frývaldovu. Jsme přesvědčeni, že vláda a za ní stojící strany zamýšlejí uspořádati ještě více takových krveprolití, že v letošní zimě, ve které buržoasie kráčí vstříc vrcholu své krise, bude v Československu učiněn pokus každý boj dělníků utopiti v krvi. Dělnictvo se musí postaviti na odpor těmto útokům organisovanou hromadnou obranou, musí nad frývaldovskými hroby zříditi jednotnou frontu, musí nad krví, která tekla ve Frývaldově, uskutečniti jednotnou frontu všech dělníků, kteří v tomto krveprolití ztratili svůj život. Výstřely v Lipové dotkly se nejen komunistů, nýbrž celé jednotné proletářské fronty: křesťanských sociálů, soc. demokratů, německých nár. socialistů, komunistů a osob beze strany. Mezi těmito 8 mrtvými jsou zastoupeny všechny světové názory, všechna přesvědčení v dělnictvu. Toto symbolické sejití musí dělníkům ukázati, aby se spojili, že se nesmějí spojiti jen v hromadném hrobě, nýbrž že se musejí spojiti za živa na obranu své existence, ke zlepšení svého živobytí a k obraně proti takovým útokům měšťácko-soc. demokratického mocenského aparátu. Na každý útok, který podniká buržoasie a soc. demokracie na dělnictvo, musí se odpověděti hromadnou stávkou, která se v posledních dnech rozšířila mezi kameníky, hromadnou stávkou, která zachvátila sta podniků v Československu. Dělnictvo musí věděti, že na každou takovou událost musí odpověděti zesílením své práce a svého organisačního aparátu, zesílením komunistické strany a zesílením jejího vedení, rudých odborových organisací. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Heeger. Dávám mu slovo.

Posl. Heeger (německy): Slavná sněmovno! Místo, abych se zabýval rozpočtem, pokládám za nutné říci něco také o událostech v Dolní Lipové, tím spíše, poněvadž jsem také jedním z poslanců, kteří se nejen zúčastnili tak zvané vyšetřovací komise, nýbrž i mimo to si opatřili přesné zprávy od účastníků, od očitých svědků a zraněných, aby si mohli utvořiti jasný obraz, jasný úsudek o těchto událostech.

Mrtví z Dolní Lipové byli pohřbeni v sobotu a musím zde prohlásiti, že sobota byla pro celé Slezsko dnem smutku, že tisíce lidí... (Posl. Babel [německy]: Vy píšete 3000!) Také jich nebylo ani 20.000. Páchati hanebnosti s takovýmito vážnými věcmi byste však také neměli! Pohřbu se zúčastnilo tisíce lidí. (Výkřiky.) Domnívám se, že na počtu lidí, kteří se toho zúčastnili, skutečně nezáleží. Zúčastnili se toho tedy tisíce lidí a musím konstatovati, že se veškerého obyvatelstva bez rozdílu stran zmocnila bolest, pobouření a bezmezné roztrpčení. Pohřeb byl závěrečným aktem pro mrtvé. My se však domníváme, že to nemůže býti závěrečným aktem pro živé. Domníváme se, že mrtví z Dolní Lipové musí býti výstrahou všem odpovědným místům a činitelům, že se něco takového již nesmí opakovati.

Líčení rozšiřovaná o tomto krveprolití v Dolní Lipové velmi si odporují. Úřední zpráva pana ministra, kterou zde podal, když tato událost vešla ve známost, a zpráva, kterou později podal v senátě, neshodují se se skutečnostmi (Posl. Hackenberg [německy]: A samy sobě odporují!) a samy sobě odporují v mnoha částech. Rád bych zde jasně vyslovil, že úřední zpráva podle mého přesvědčení není nic jiného než ospravedlnění lidí, kteří cítí, že jsou vinníky, a přes tuto zprávu nelze také přejíti beze zmínky. Ministerská rada ustanovila také tak zvanou vyšetřovací komisi, ke které byli přibráni členové parlamentu. Řečník přede mnou dopustil se nechutnosti a učinil nás odpovědnými za výsledek této komise, jako by tato komise nebyla činila nic jiného, než co si pan řečník přede mnou vybájil ve svém zmotaném mozku.

K této vyšetřovací komisi prohlásil bych jen toto: Tato vyšetřovací komise nezjednala ve věci jasno a řečník přede mnou byl by musil vyčkati našich vývodů, aby pak mohl naši činnost kritisovati. Komise nevyšetřovala nic, její činnost záležela v tom, že vyslechla zprávu okresního hejtmana a četnického generála a že ohledala místo samé, prohlédla corpora delicti, která jí byla předložena, aniž věc objasnila. Práce této komise - k vašemu uklidnění (obrácen ke komunistickým poslancům), to prohlašujeme zcela klidně - nelze pokládati za plnocenné a objasňující věc a ať již tato úřední zpráva vypadá jakkoliv, nemůže objasniti otázku viny, poněvadž mluví jen jedna strana, poněvadž nebyli slyšeni ani svědkové činu, ani očití svědkové - prý proto, aby se nepředbíhalo vojenskému a civilně-soudnímu řízení a aby se na ně nepůsobilo.

Při této příležitosti konstatuji, že ihned při této vyšetřovací komisi zástupce německých soc. demokratů posl. Hackenberg učinil ostré prohlášení proti postupu komise. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Již tenkráte prohlásil: Tato komise není to, co si představujeme pod vyšetřovací komisí, a upíráme této komisi při tomto způsobu právo, aby objasnila otázku viny. Žádali jsme, aby tam tento projev posl. Hackenberga učiněný jménem německé soc. demokratické strany byl protokolován. Vidíte tedy, že páni komunisté byli by měli vyčkati se svou žalobou, dokud jsme nezaujali k věci stanovisko, aby nevznášeli obvinění, pro něž nemohou přednésti naprosto nejmenšího důkazu.

Vlastní šetření, která jsem prováděl u účastníků, u zraněných, jakož i u lázeňských hostů, kteří tyto události mohli pozorovati naprosto nestranně z oken svých bytů, podala jiný obraz, jiný dojem o událostech, než jak je to vylíčeno v úřední zprávě.

Několik slov k poměrům v okrese samém. Máme tam hlavně průmysl kamenický, těžkou, tělesně strašlivě namáhavou práci, malé mzdy; tento kamenický kraj patří zajisté k chudým krajům slezské země. Platy za hodinu činí tam 2.30 Kč až 3 Kč a setkáváme se tam také s týdenním výdělkem - a to nikoliv zřídka - 48 až 87 Kč, ovšem při zkrácené pracovní době. V poslední době byl učiněn pokus, aby i tyto bídné mzdy byly ještě sníženy. Kameničtí průmyslníci začali snižovati mzdy. Ve vápenickém průmyslu byly mzdy sníženy. Došlo ke stávce. Dělníci pracující ve vápenickém průmyslu byli před stávkou ze dvou třetin neorganisovaní. Stávka propukla, komunisté se ujali věci, mluvilo se pak o velikém výsledku zasluhujícím uznání; podařilo se totiž zabrániti snížení mezd, nikoliv pouze stávkou, nýbrž - nejsem přítelem okresního úřadu - nátlakem frývaldovského okresního úřadu. (Výkřiky posl. Hadka.) Jen tato věc, že ohlášené snížení mzdy mohlo býti při neorganisovaném davu po třech dnech odvráceno s úspěchem, umožnila komunistické straně, aby tuto událost, tento úspěch přičítala jedině stávkám a demonstracím, a nyní se pokusila zradikalisovati v tomto směru také ostatní dělnictvo. Dále musíme prohlásiti, že činnost, která byla v tomto směru vyvinuta, netýkala se ani tak otázky mzdy a hanebných existenčních poměrů kameníků, nýbrž že radikalisování prováděné komunisty v podnicích tohoto kamenického kraje provádělo se především hesly proti sociálfašistům. Dne 22. listopadu konala se ve Frývaldově konference, svolaná komunistickou stranou. Přes to, že se vědělo, že v kamenickém kraji jsou i jiné organisace a že právě v tak vážném boji jest ovšem třeba společného postupu a společné práce, zamýšlí-li se vážně bojovati za zájmy dělníků, konstatuji, že se to nestalo, že svobodné organisace, které jsou tam dosti silně zastoupeny, nebyly na tuto konferenci pozvány. Dále konstatuji, že komunisté řídící se neodpovědnou zásadou: "Od zdola k masám", přeskočili odpovědné odborové organisace, pozvali prostě letáky a oběžníky dělníky v závodech k akci, nedbajíce odborových organisací, jejichž spoluúčast byla by přece bývala potřebná, takže tuto konferenci nelze pokládati za jednotnou konferenci, nýbrž za komunistickou, které se nedostávalo vážnosti, aby pomohla hladovějícím kameníkům. A nyní dále: Také konference sama, jíž se skutečně také zúčastnili jinak organisovaní dělníci... (Výkřiky posl. Höhnela. - Hluk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Žádám p. posl. Höhnela, aby zachoval klid.

Posl. Heeger (pokračuje): ... nezabývala se ani tak otázkou mzdovou, nýbrž na této konferenci byli především slezští dělníci vyzváni, aby protestovali proti nespravedlivému odnětí státního příspěvku k podpoře nezaměstnaných rudým odborovým organisacím, byl tam vytýčen požadavek - a to jest velmi příznačné - že, má-li se pomoci dělníkům, ministři Czech a Meissner musí zmizeti, a bylo tam dělnictvo vyzváno, aby protestovalo proti obsazení východosibiřské dráhy - což jest životní otázkou pro slezské dělnictvo! Mám zde oběžník, který vyvěsila komunistická strana v den před demonstrací ve všech podnicích, kde se na několika řádcích jedná o mzdových otázkách postižených dělníků, dále se mluví o tom, že se má rudým odborovým organisacím odníti státní příspěvek k podpoře v nezaměstnanosti. Komunisté byli by však také měli říci, proč a z jakého důvodu má jim býti odňat. Dále pak prohlašují, že se musí zároveň také protestovati stran východosibiřské dráhy. Tato konference byla důvěrná, přes to však účastníci konference tato důvěrná usnesení statečně opakovali již v hostinci, čímž se stalo, že o tom zvěděl okresní úřad a že, jak byrokrat tak krásně praví, byla učiněna bezpečnostní opatření. Bezpečnostní opatření frývaldovského okresního úřadu záležela v tom, že bylo do míst svoláno četnictvo, uzavřeny přístupy, aby se zabránilo, aby demonstranti nevnikli do města.

Nyní bych rád vylíčil naše dojmy o demonstraci a o otázce viny. Dne 25. t. m. dopoledne shromažďovali se v různých místech slezského kamenického kraje dělníci, několik podniků zastavilo práci, jiné, které nezastavily, byly k tomu přinuceny, a dělníci se nyní snažili z různých směrů kamenického kraje nastoupiti pochod do Frývaldova. Četnictvo dostalo naprosto nesmyslný rozkaz, aby dělníky do Frývaldova nepustilo. Co by se bylo stalo, kdyby dělníci přitáhli do Frývaldova? Nebylo by to bývalo ve Frývaldově po prvé. Jest to typické pro tento kraj, a rok se tam koná 5, 6 takových demonstrací, dodnes se však ještě nikdy nic nestalo a bylo by se ani tentokráte nic nestalo, kdyby byli kameníci přitáhli do Frývaldova. (Výkřiky posl. Hadka.) Hleďte, s vámi nepolemisuji! Bylo by se tedy nic nestalo, kdyby byli dělníci táhli do Frývaldova. (Výkřiky.) Velitel četnického oddílu,... (Výkřiky. - Místopředseda dr Lukavský zvoní.) nadporučík Jirkovský - a to jest nyní předehra pro strašlivou událost a odpovědnost, kterou jest podle mého mínění vinen správce okresního úřadu - tento nadporučík Jirkovský měl již v Zigharticích srážky s dělníky, ještě než odtáhli. Útok četnictva na dělníky v Zigharticích odůvodňuje se tím, že prý byla vypálena rána. V úřední zprávě se také mluví o takové ráně v Dolní Lipové, která prý byla podnětem ke střelbě. Svědky činu i očitými svědky, zraněnými a lidmi, kteří nejsou příslušníky ani komunistické strany, ani dělnické třídy, mohl jsem zjistiti, že tyto domnělé rány nejsou nic jiného než úřední vynález. (Posl. Hackenberg [německy]: Tvrdili jsme to již při komisi!) Toto své mínění projevili jsme již v přítomnosti zemského presidenta při vyšetřovací komisi. Tedy podle našeho mínění jest to jen úřední vynález, jak toho potřebuje byrokracie, aby se mohla na venek ospravedlniti. Jest jisto, že v Zigharticích četnictvo jednalo proti demonstrujícím kameníkům surově a bezohledně. Bez důvodu a bez příčiny tloukli tam demonstrující gumovými obušky. Ba byli tak drzí, že jeden četnický strážmistr úplně vážně žádal průvodčího osobního vlaku, jedoucího do Frývaldova, aby z osobního vlaku vyložil všechny cestující s dělnickou legitimací. (Výkřiky!)

Tento postup musil zajisté dělnictvo v Zigharticích pochopitelně rozčiliti a nesmírně roztrpčiti. Dále bylo zjištěno, že četnictvo v Zigharticích tyto lidi rozptýlilo, že se však oklikami, polními cestami opět shromáždili v lese a chtěli táhnouti dále do Frývaldova. Dále jest zjištěno - a to odporuje úřední zprávě - že demonstranti, když táhli z Zighartic, neměli žádné zbraně, ani jiné předměty. (Výkřiky.) Dále není správné, nebylo ničím prokázáno, že, jak se praví v úřední zprávě, demonstranti byli vyzbrojeni železnými tyčemi, nástroji, (Posl. Hackenberg [německy]: Kladivy!) kladivy. Jest jisto, že demonstranti, kteří již v Zigharticích měli s četnictvem srážky, táhli dále (Výkřiky. Hluk. - Místopředseda dr Lukavský zvoní.) a v lese sesbírali ležící tam dřevěné hole a s těmito nevinnými dřevěnými holemi (Výkřiky.) snažili se táhnouti do Frývaldova.

Zatím co nastoupili cestu z Dolní Lipové do Frývaldova, stalo se toto: Velitel Jirkovský jel se svými 15 četníky z Zighartic do Frývaldova. Po cestě bylo na tento autobus házeno kamením z pochopitelného rozčilení davu, který byl před tím ztlučen obušky. Ve Frývaldově tedy věděli, co se v Zigharticích stalo. Věděli, že z Zighartic přichází neobyčejně roztrpčený a vzrušený dav, a bylo by bývalo musilo býti povinností odpovědného správce okresního úřadu, aby se tam sám odebral nebo aby tam vyslal klidného, rozvážného úředníka, vědomého odpovědnosti, nikoliv však důstojníka, který dostal jen rozkaz: "Nazpět nebo střílet", nikoliv člověka, který nemůže s demonstranty jednati. To se však nestalo, naopak, co se stalo nyní? Nejnesmyslnější věc, jakou si lze mysliti. Totéž oddělení četnictva, týž velitel četnictva, který měl srážky v Zigharticích, který tam způsobil bezmezné roztrpčení, postavil se nyní v Dolní Lipové, uprostřed lázeňského místa, na úzké, 5 metrů široké silnici proti davu 500 lidí, maje po obou stranách domy a zahrady. Jest jasné, že vzrušený dav lidí, když spatřil v Zigharticích četníky, nezůstal klidný a začal dosti rozhořčen volati: fuj!

A nyní se mínění různí. Říká se, že byla vypálena salva, a očitý svědek, který zde přede mnou mluvil, prohlásil, že bylo vypáleno 60 až 80 ran. Není možné to, ani to. Představte si úzkou silnici, vklíněný dav lidí a představte si, kdyby do tohoto davu lidí, který se nemůže nikam vyhnouti, bylo vypáleno 60 ran! Bylo by nikoliv 8, nýbrž sta mrtvých a zraněných. Podle mého přesvědčení a podle šetření u očitých svědků, kteří věc pozorovali, zdá se, že rozkaz k palbě vůbec dán nebyl, nýbrž věc stala se takto: Četnictvo dostalo rozkaz, aby demonstranty rozptýlilo gumovými obušky. To však bylo šílenství, aby 15 mužů s gumovými obušky postupovalo proti davu. I velitel tohoto oddílu musil si říci, že tím působí nebezpečnou situaci, že vydává své lidi sám nebezpečí a že by z toho mohla vzniknouti strašlivá věc. Kdyby se byl velitel řídil jen poněkud těmito poměry, byl by si musil říci, že pokus rozehnati tyto davy gumovými obušky jest nesmysl. Ale stalo se to. Tím octli se četníci u demonstrantů v povážlivé blízkosti a bude asi správné, jak mnoho očitých svědků tvrdí, že došlo k přímé rvačce; a tu se zdá... (Posl. Hadek [německy]: Opět již vychvalujete četnictvo!) Nikoliv, nevychvaluji četnictvo, to je opět komunistické zkrucování! (Posl. Hadek [německy]: Ptám se vás, byl jste tam?) Prohlašuji, co potvrdili očití svědkové. (Posl. Hadek [německy]: Chtěl bych věděti, zda jste tam byl!) Ovšem, byl jsem tam. (Posl. Hadek [německy]: Změřil jste si krvavé pruhy uprostřed silnice?) To otázku nerozřeší. Zdá se však, že odpovědní vůdci, spatřivše krvácející lidi, z rozčilení a nervosity ztratili hlavu a pak že padly ony rány. Jak však mnoho svědků potvrzuje, šlo prý zde o jednotlivé rány. Úplně lhostejné, jak došlo ke střílení, úplně lhostejné, co bylo toho příčinou, nestojím na stanovisku, že se mělo stříleti, nestojím ani na stanovisku nutné obrany, a tvrdí-li se v úřední zprávě, že to byla nutná obrana a i kdybych to sám připustil, pak se musím tázati: Bylo nutno způsobiti takovýto stav nutné obrany? Nebylo rozumnější nechati davy klidně táhnouti, nebylo lepší zabrániti té strašlivé věci a nemohlo se provésti to, co se stalo v České Vsi, kde rovněž přitáhli kameníci a kde rovněž bylo proti nim postaveno četnictvo a kam byl vyslán politický úředník a tomuto politickému úředníku bylo umožněno, aby s demonstranty vyjednával a aby je přiměl, aby vyslali do Frývaldova deputaci? Aniž se použilo gumových obušků! Skutečnost, že z Frývaldova, kde věděli, že lidé z České Vsi netáhli na město tak roztrpčeni jako v Zigharticích, poslali úředníka tam a nikoliv na nebezpečné místo, to jest vůbec vina okresního úřadu.

A nyní byli jsme vylíčeni jako vinníci a pan posl. Hadek mezi jiným pokládal také za nutné vysloviti zde, že zprávy o jeho chování jsou nepravdivé. Četnictvo totiž tvrdí - není to tvrzení moje, nechtěl bych opět, aby páni z druhé strany nesprávně opakovali, jak jest to zvykem, - zpráva četnictva tvrdí, že na obvodu obce neznámý muž vyzýval lidi, aby šli do Frývaldova přes všechen odpor. Četnictvo tvrdí, že v rozhodném okamžiku u hokynářství za četnickým kordonem stál posl. Hadek a že odtamtud dával demonstrantům pokyny a znamení, aby šli kupředu. Ponechávám četnictvu, aby to dokázalo. Posl. Hadek prohlásil, že tyto zprávy jsou nepravdivé, že sice není povinen skládati účty soc. demokratům a jiným stranám, nýbrž jen své straně, ale že i z mravních důvodů jest povinen objasniti něco, co nelze strpěti od vůdce ve veřejném postavení, kdyby to bylo pravdivé. Ale jedna věc mi byla v tomto prohlášení velmi nápadná, a to to, že posl. Hadek se vůbec ani nepokusil, aby vyjednáváním zjednal jiné ovzduší.

Dále bylo zjištěno... (Výkřiky komunistických a něm. soc. demokratických poslanců. - Místopředseda dr. Lukavský zvoní.) zde bych však rád jasně vyslovil, že kdybych býval byl na místě posl. Hadka, byl bych býval pokládal za svou nejsvětější povinnost, postaviti se před četníky a zabrániti střílení na dělníky za všech okolností. Dále konstatuji, že při stávce dělníků v Regenhartově textilní továrně... (Hluk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Prosím o klid!

Posl. Heeger (pokračuje): ... že při stávce textilních dělníků v továrně Regenhartově stávkující se rovněž pokusili vniknouti do továrních místností a že četnictvo přispěchalo proti demonstrantům s nasazenými bodly, s puškami připravenými ke střelbě, a tenkráte nastala táž situace, ve které se octl posl. Hadek, a já jsem předstoupil před tyto četníky, před velitele a prohlásil jsem: "Než namíříte zbraně proti dělníkům, musíte nejprve probodnouti mne." Také posl. Hadek byl by se neměl tak zbaběle schovati v nebezpečné chvíli, nýbrž byl by musil vůči dělnictvu býti tím, co zde tak krásně vyslovil.

Přicházím ke konci. Podle našeho mínění nelze trpěti, když demonstrující dělníci vyjdou na ulici, aby tam veřejně vykřičeli do celého světa svůj žal, svou bídu, svou nouzi, svůj hlad, aby byli prostě postříleni jako zajíci. Strašlivá nouze lidí vyžaduje, aby odpovědní činitelé měli pro ni větší pochopení. Ujasněte si přece, že gumové obušky, pažby a střely pušek nejsou prostředkem, který by mohl upokojiti hladovějící dělníky. Nouze vzrůstá, bída je větší a tuto bídu davů stupňuje právě tato strana (ukazuje na komunistické poslance) neodpovědnou štvanicí a oni to jsou, kdo pomáhají dáti podnět, aby se mohly státi takovéto strašlivé události.

Na konec bych prohlásil, že se nemůžeme spokojiti se zprávami pana ministra vnitra, s výsledkem vyšetřování, že žádáme, aby skutečně odpovědní lidé a vinníci byli pohnáni k odpovědnosti, a že zde prohlašujeme: Dělnické krve teklo již dosti, přestaňte. (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Petersilka. Dávám mu slovo. (Výkřiky něm. soc. demokratických poslanců a poslanců komunistických. - Místopředseda dr Lukavský zvoní.)

Žádám o klid. (Výkřiky posl. Krumpeho. - Hluk trvá. - Místopředseda dr Lukavský zvoní.)

Prosím znovu o klid.

Posl. dr Petersilka (německy): Slavná sněmovno! Kulturní národy žijí ve znamení krise. Poněvadž jest Československá republika politicky, hospodářsky a kulturně co nejúžeji spojena s ostatním lidstvem - neboť není ostrovem blažených - musí se krise zrcadliti i v jejím zákonodárství a zvláště v té části zákonodárství, která jest pro nejbližší rok rozhodující: v rozpočtu. A zde zase v jedné části rozpočtu, ve které se nejjasněji zrcadlí kulturní, duševní život, totiž v rozpočtu ministra školství. Jest krise všude, jest krise ve sněmovně. Právě nyní jsme se dožili tak nádherných výjevů (ukazuje nalevo na komunistické poslance.) Parlamentní krise. Člověk by měl vlastně státi s hodinkami v ruce a počítati tak každou minutu, kterou mluví, neboť ve sněmovně jest čas tak drahý jako cyankali lékárníku, který odvažuje každý miligram na přesné váze. Při tom má člověk ještě potěšení mluviti k věci, na které se však ve skutečnosti vůbec nic nedá změniti. Rozpočet byl předložen, bude spolknut a tím je konec. Světlý paprsek poskytl nám pan předseda rozpočtového výboru. Prohlásil nám, že práce v rozpočtovém výboru nebyla marná, poněvadž všechny podněty, které byly předneseny, budou pojaty do rozpočtu příštího roku. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Vezmeme-li do rukou rozpočet na příští rok, vidíme, že podněty pojal do něho ve skutečnosti jen velmi nedostatečně, že však to nejlepší padlo pod stůl. A proč pak? Tento světlý paprsek, který nám poskytl pan posl. Černý, jistě se zakalí, uvážíme-li, že pan ministr školství při své nejlepší vůli ztroskotá se na krisi hospodářské a národní. Domnívám se, že pan ministr školství s jistým tichým žalem četl číslice, které jsou připraveny pro pana ministra národní obrany, a myslil si: "Kdybych měl tolik pro své profesory a školy, jako tento pán pro svá děla a uniformy!" Jinak to přece nejde. Máme za sebou světovou válku, která přece nebyla nic jiného než výsledek národní krise a krajního šovinismu. Máme za sebou versailleský mír, který neznamenal nic jiného než triumf nejzazšího nacionalismu, a mír, který máme nyní, není nic jiného než tichá válka v míru, neboť pánové, vloni vojenská ročenka Svazu Národů uváděla, že v r. 1914 všechny státy dohromady - a tu byly při tom ještě t. zv. vojenský stát Německo a velké mocnářství Rakousko - vydávaly na zbrojení 8 miliard zlatých marek, pak to v roce 1930 nebylo již 8 miliard, nýbrž 17 miliard a 220 milionů zlatých marek na zbrojení a zde jistě nelze jinak očekávati, než že v Československu, které vlastně musí plouti spolu, poněvadž tomu chce Francie, ministr školství nedostane ani zdaleka tolik, jako pan ministr národní obrany. Inter arma silent musae! (Souhlas.)

Proto tedy jest pochopitelné, že všechny vyučovací ústavy, ať české nebo německé, trpí velkou nouzí. Vždyť jest dobrá vůle napraviti ostudu s universitami, s nemocnicemi atp., ale nejlepší vůle pana ministra školství ztroskotává na quod non pana ministra financí a jeho dobrá vůle zase na quod non ministra nár. obrany. Proto mohou odborní učitelé na měšťanských školách ještě čekati, až budou jejich požitky zvýšeny, třebaže vykonali zkoušku; proto mohou ještě čekati pěstounky, až budou postaveny na roveň učitelkám ručních prací; proto mohou čekati i inspektoři, až budou vysvobozeni ze svého nedůstojného postavení. Jedním slovem mohou ještě dlouho čekati všechna učiliště, ať česká nebo německá, než se z Popelky stanou princeznami opravdových kulturních středisk.

A když již tento nacionalismus má neblahé následky pro obě části, má zcela zvlášť neblahé následky pro německý lid. Neboť to, co bylo přiděleno ministrovi školství, rozdělí se tak, že německá učiliště budou při tom v poměru k počtu jejich národní příslušnosti přece velice zkrácena. Na menšinové školy 128 mil. Kč a s druhé strany široko daleko na německé Šumavě ani jediná měšťanská škola. (Posl. Krumpe [německy]: Okres vimperský!) V okrese vimperském a na celé německé Šumavě máme snad tolik německých občanských škol, kolik jest jen ve městě Českých Budějovicích českých měšťanských škol.

Při tom se nám sice v memoiru III aby pan Wilson byl ochoten dáti svůj souhlas, aby 3 1/2 mil. Němců bylo připojeno k českému území, slibovalo, že budeme míti samosprávnou školní správu. Ale do dneška musí se německý školní inspektor v některém docela německém okrese s jiným německým školním inspektorem v jiném docela německém okrese stýkati jen česky, a s docela německým řídícím v německých obcích také jen česky, do dneška nemáme ještě zemskou školní radu, která by měla svého německého přednostu, (Souhlas.) a do dneška nemáme ještě v ministerstvu školství a národní osvěty skoro žádného německého úředníka. A pokud jde o autonomii, měl sice pan ministr Hodža odvahu po prvé o autonomii promluviti. Domnívám se, že nynější ministr školství a nár. osvěty má tutéž dobrou vůli, ale tato dobrá vůle přece vždy ztroskotá na jediné zásadě: "My máme národní stát, my jsme jej založili, bez Němců a udržíme jej bez Němců a snad i proti nim." Při tom se však neuváží, že Němci jsou již tak dlouho ve vládě a že u Němců jest aktivismus již tak živý a silný, že vůbec nemůže již býti vymýcen. Vždyť jsme již od nejvyšších úřadů, od presidenta republiky tolikrát slyšeli, že německý lid jest organickou součástí státu. Ale na druhé straně nechcete přece německému lidu dáti nejprimitivnější právo, nejživotnější právo, totiž právo, aby si sám spravoval své vlastní kulturní ústavy.