Znovu - nevím už opravdu po kolikáté upozorňuji s tohoto místa na neodkladnou, bez nadsázky neodkladnou reformu teoretického a odborného vzdělání našeho učňovského a živnostenského dorostu. Zejména živnostenské pokračovací školství je u nás stále a stále macešsky odbýváno, zejména v porovnání se školstvím zemědělským. Aby mně bylo rozuměno, ani ve snu mě nenapadá snad vyčítati nebo záviděti zemědělskému školství oprávněnou a zaslouženou péči povolaných činitelů, nýbrž mé přirovnání chce vzbuditi také zasloužený zájem i o důležitou a hodnotnou kategorii živnostenského pokračovacího školství. Našemu živnostenskému školství pokračovacímu a odbornému, které vychovává skoro půl milionu učňů a učednic, chybí skoro všechno, čeho vyžadují potřeby moderní doby: nemá vlastních budov, chybějí vzorné dílny, pomůcky školní jsou nedostatečné, o učitelstvo, zvláště odborné, není nijak postaráno. Celkový dosavadní stav je opravdu nedůstojný, zřizování těchto škol je ponecháno náhodě a jejich udržování je odkázáno na různé příspěvky a subvence, po odhlasování neblahého zákona č. 77/27 ovšem velmi hubené a rok od roku nižší, neboť se položkám na toto školství upírá v obecních rozpočtech právní titul, a proto se škrtají nadřízenými úřady. Je povinností vlády, aby co nejdříve předložila zákonodárným sborům osnovu zákona o postátnění a řádné organisaci živnostenských škol pokračovacích a odborných, neboť jde přece o velmi významnou a národohospodářsky cennou složku, jíž dorost řemeslný a živnostenský v našem životě jest a vždy zůstane. (Výborně!)

Věřte, pane ministře, že je člověku hořko v duši, když musíte vy jako ministr školství v rozpočtovém výboru prohlásiti, že zákon o živnostenských pokračovacích škol je, bohužel, v témže stadiu jako roku loňského. Je sice úplně vypracován, ale není prý jej možno sněmovně předložiti, neboť zestátnění učitelstva na živnostenských školách zatížilo by náš rozpočet asi o nových 28 mil. Kč. Máme statisíce učňů a učednic, ale za 13 let se nepodařilo najíti pro ně v mnohamiliardových rozpočtech poměrně malou částku 28 mil. Kč.

Za to potěšitelná je snaha ministerstva školství o postupné zodbornění živnostenských škol, takže už ve 4/5 těchto škol je zavedeno odborné vyučování a jen 1/5 má ráz všeobecných škol.

Reforma vzdělání učitelstva těchto škol je usnadněna zřízením ústavů pro vzdělání učitelů živnostenských pokračovacích škol při I. státní průmyslové škole v Praze (obor strojnický) a v Plzni (obor dřevo zpracující a stavitelský). Vítám zřízení první pokusné školy pro pomocnice v domácnosti, panské a kuchařky s odpoledním vyučováním a reorganisaci některé obchodní akademie ve školu exportní.

A k závěru o této kapitole ještě jednu upřímnou otázku, týkající se života zejména našich venkovských učňů a učednic, kteří musí denně docházeti nebo dojížděti z vesnic do okresních měst, často několik hodin cesty s krajícem suchého chleba v kapse a bandaskou odvaru cikorky t. zv. kávy v ruce. Zde má otázka: Není třeba starati se nejen o krásnou budovu pro živnostenské školství, nýbrž také o sociální učňovské domovy a náležité stravování těchto učňů?

Pokud se týká národní osvěty, několik málo slov. Náš stát může dokumentovati před světem svou demokratičnost především lidovýchovnými zákony, jimiž přijal lidovýchovu do úkolů svých zájmů a svěřil praktické provádění okresním osvětovým sborům a místním osvětovým komisím, a péči o organisaci, správu a dozor svěřil ministerstvu školství a nár. osvěty. Pochopili jsme záhy po provedeném převratu, že lidová výchova je zvláště důležitým faktorem v životě mladého státu a malých národů, že vlastenectví jest u nás pěstovati vzděláním a drobnou prací mezi lidem ve všech oborech lidské činnosti, aby lid, který je podle ústavy zdrojem státní moci, byl ve svém celostátním vlastenectví a ve své státnosti rozumným, energickým, ukázněným a tvořivým. (Potlesk.) Směr a životaschopnost i potřeby lidovýchovy byly vytčeny zákony pod zorným úhlem potřeb naší budoucnosti a lidovýchově byla dána široká veřejná base, nejširší publicita, aby mohla získati pro samosprávu obecní, okresní a krajskou ve výborech nejlepší lidi pro plodotvornou činnost. Naše osvěta lidu stojí podle lidovýchovných zákonů a podle mnohaleté prakse na zásadách humanity, pravého vlastenectví, občanské, národnostní a náboženské snášenlivosti, sociální svépomoci. Jest podrobena zájmům veřejnosti a dává velkorysou a všestrannou svou činností vzdělání pro všechny. Hesla "Osvětou k svobodě", "Lepší kniha národu", "Výchovou lidu k samosprávě", "Vzděláním k pravé a čisté demokracii" jsou uváděna v život všemi našimi intelektuálními složkami, sdruženými nebo sympatisujícími s osvětovými institucemi, provádějícími úkoly lidovýchovy. Můžeme pozorovati, jak se zde více uplatňuje vůdčí myšlenka lidovýchovy, že mravní síla jedince tvoří sílu národa a státu. Můžeme to pozorovati v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, ale zvláště je to zřejmé na Slovensku a nejvíce na Podkarpatské Rusi, která minulostí byla nejvíce ošizena.

Výchovu lidu musí náš stát prováděti dále soustavně, programově, s neztenčenou intensitou, neboť vynechati tuto důležitou složku ze státního programu, znamenalo by ponechati výchovu ulici, náhodě a demagogii, znamenalo by to dáti volný průchod ve veřejném životě rozleptávajícím živlům.

Úkolem lidovýchovy je burcovati, násobiti a utvrzovati duchovní hodnoty v člověku, tedy hodnoty etické a sociální, jakožto nejvyšší hodnoty lidské. Hodnoty intelektuální jsou jen prostředkem na cestě k tomuto cíli vyššímu a umožňují rozšiřováním vědomostí i zvýšení životní úrovně lidového posluchače.

Právě dnes, v době těžké hospodářské krise, má lidovýchova a vzdělávací program všech vzdělávacích a osvětových složek význam velmi odpovědný. Je nutno, aby osvětovou činností vlévána byla naděje a víra v lepší budoucnost oněm statisícům, kteří bez vlastní viny se octli bez práce a bez chleba, aby byli tito trosečníci nespravedlivého hospodářského a společenského řádu posíleni a povzbuzeni k dalšímu životnímu boji, aby byli zainteresováni a přitaženi všichni ti, kdož hořce a trpce strádají fysicky i duševně. Avšak vedle tohoto ideálního cíle - upevnění víry ve vítězství Pravdy a Spravedlnosti - jest zde ještě moment praktický: lidovýchovou promyšlenou, soustavnou, zbavenou vší nahodilosti a diletantské improvisace, nutno poskytnouti nezaměstnaným zvláště ony odborné znalosti a vědomosti, které zvýší jejich pracovní a konkurenční schopnost. Zejména třeba pomýšleti tam, kde je větší procento nezaměstnaných, především ve větších městech a v průmyslových střediscích, na pořádání kursů a denních škol pro nezaměstnané - poukazuji zde na výnos ministerstva školství a nár. osvěty čís. 118.920 z 10. listopadu 1923 - a to jednak s tendencí lidovýchovnou, jednak praktickou a odbornou.

A při tom nezapomínejme na žen, zejména na ženy proletářské. Žena jako vůdkyně domácnosti může ulehčiti v těžkých dobách starostem mužovým o živobytí, je-li dobrá hospodyně, dovede-li úsporně vařiti, dovede-li výhodně nakupovati, umí-li ušíti nejnutnější součásti prádla a oděvu, vyzná-li se poněkud v otázkách zdravotních a preventivní péče atd. Pamatujme zejména v dnešní vážné, opravdu velmi vážné době na výchovnou péči o dorost obojího pohlaví, neboť školou není ukončeno vzdělání člověkovo a mládež škole odrostlá nesmí býti ponechána sama sobě. Potřebujeme výchovu dorostu v lidi dobře pro život a pro úporný existenční boj připravené, v lidi silné vůle a mravní kvality, v občany s náležitým rozhledem po současném hospodářském a společenském životě. Nestačí ovšem jen působení negativní, t. j. odvraceti dorost od zábav a kratochvílí pochybné mravní a společenské jakosti, nýbrž nutno volné chvíle naší mladé generace vyplňovati něčím ušlechtilejším a lepším a získávati dorost ke všem povznášejícím formám dostupného umění. Zejména doporučuji v tom směru ochotnické divadlo, učňovské besídky a nové formy zábavní, do skautských a dorosteneckých schůzek atd. Zejména po nových obecních volbách bude účelno všude pořádati samosprávné kursy pro nově zvolené členy obecních zastupitelstev ve smyslu výnosu ministerstva školství a nár. osvěty ze dne 13. ledna 1922 a v těch místech, kde se volby konaly, znovu ustaviti místní, po případě i okresní osvětové komise a sbory a obsaditi je schopnými lidmi, kteří mají pojem o osvětě, jakož i vůli a chuť k osvětové a vzdělávací práci. Myslím, že nově ustavené místní osvětové komise mohou zahájiti svou lidovýchovnou práci právě uspořádáním těchto samosprávných kursů buď souvislých nebo alespoň několik přednášek z tohoto oboru, získati pro ně odborníky, praktiky ze samosprávy a zpestřiti jejich přednášky s přednáškami se světelnými obrazy a filmy, které souvisejí svým obsahem s tématy a účelem kursu, jako na př. naše ústava, elektřina ve službách venkova, silnice, stavba silnic, využití vodních sil atd. Nutno také pamatovati stále a stále na zřizování přednáškových síní a místností pro veřejné knihovny v novostavbách a přístavbách škol, a bylo by dobře, kdyby ministerstvo školství a nár. osvěty upozornilo na tuto věc stavebníky a vydalo zvláštní pokyny pro stavební oddělení zemských úřadů v jednotlivých zemích.

Příští rok sejde se v Praze konference Světové asociace lidové výchovy, spojená s výstavou moderních prostředků lidovýchovných. Jest kulturní povinností národa Komenského a Masarykova, abychom se při této příležitosti representovali vzorně a po každé stránce dokonale.

K tit. 11 "Umění § 3. Hudba" upozorňuji znovu na naléhavost a neodkladnost, aby trvale zabezpečeny a umístěny byly obě státní konservatoře, neboť obě jsou umístěny prozatímně. Zejména zlé poměry jsou v pražské státní konservatoři, která jest umístěna naprosto nouzově v Benediktínském klášteře na Slovanech jako nájemník v přístavbě. Zde byl adoptován kdejaký temný, každý i vzduchoprázdný kout, ba i bývalé klosety jsou adoptovány za učebny. O nějaké akustické isolaci tříd není vůbec řeči. Některé třídy jsou umístěny v nevzdušných dílnách klášterních s vrchním stropním světlem v zahradě kláštera, některé dokonce mimo klášter v soukromém bytu. To jsou poměry opravdu žalostné a křiklavé!

Nyní k závěru několik slov o Národním divadle. V rozpočtu ministerstva školství snížena byla dotace na úhradu schodku Národního divadla v Praze. Když v této slavné sněmovně r. 1929 schvalován byl vládní návrh zákona o Národním divadle v Praze, jímž toto divadlo bylo převzato do státní správy, bylo tehdy zdůrazňováno, že pro to Národní divadlo, které bylo výslednicí nadšení a obětavé práce celého národa a stalo se tak jeho politickým representantem, které tolik vykonalo pro národ v minulosti, zvláště před převratem, stejně jako pro rozvoj naší kultury a samostatnost samu, musí býti vytvořena pevná a solidní základna pro plnění velkých úkolů po stránce ideové, umělecké a politické. Do uměleckého tvoření i do hospodářské správy Národního divadla měla býti vnesena pevná stabilisace a klid, aby divadlo se mohlo plně věnovati svému kulturnímu a uměleckému poslání a aby bylo zbaveno pokud možno veškerých hmotných starostí, které za dřívějších správ bývalo příčinou, že po umělecké stránce nemohlo dosáhnouti oněch vysokých cílů, jak by si bylo na první národní scéně přáti. A tehdy sám rozpočtový výbor ve své zprávě zdůrazňoval, že státní rozpočet nesmí býti k Národnímu divadlu skoupý, že musí vycházeti jeho potřebám vstříc, byť by tyto byly sebe vyššími, neboť potřeby a poslání Národního divadla vůbec jsou v zájmu kultury celého národa. Za dřívější správy zemského výboru českého činil schodek Národního divadla každoročně okrouhle 10 až 11 milionů Kč. Po převzetí Národního divadla do správy státní od 1. ledna 1930 byl v prvém roce v rozpočtu ministerstva školství a nár. osvěty schválen pro Národní divadlo schodek 14,600.000 Kč, v čemž nejsou zahrnuty náklady na správu budov, rozpočtené zvlášť v rozpočtu ministerstva veř. prací. V druhém, letošním roce, rozpočten byl schodek ve výši 14,400.000 Kč, tedy pouze o 200.000 Kč nižší, na příští rok 1932 rozpočítává se však na úhradu tohoto schodku pouze 11,875.000 Kč, tudíž proti letošnímu roku o 2,525.000 Kč méně. Toto snížení rozpočtového schodku pro příští rok je tedy velmi značné a tu jen s bolestí připomínám si ze zprávy rozpočtového výboru k zákonu o postátnění Národního divadla, jak jsem se již zmínil, že státní rozpočet nesmí omezovati potřeby Národního divadla, byť by požadované náklady byly sebe vyššími.

Než musíme si přiznati, že předpoklady pro toto snížení schodku Národního divadla v Praze byly dány samým ministerstvem školství, neboť toto ministerstvo již v prvém roce, roku loňského, schváleného jemu schodku pro Národní divadlo nespotřebovalo a pravděpodobně ani v letošním roce ho v té výši, jaká byla v rozpočtu státním schválena, potřebovati nebude. Ministerstvo školství a spolu i vedení Národního divadla tedy ušetřily na rozpočtovém schodku, je však otázkou, zda a jak mnoho na druhé straně zůstaly nám a celé čsl. veřejnosti dlužny ze splnění těch předpokladů, které s hlediska zvýšení kulturní úrovně první naší státní scény byly na ně kladeny. (Výborně!)

Kdykoliv nějaký kulturní podnik jest svěřen k řízení státní správě, vždycky projevuji obavy, a to jsem otevřeně řekl zde i při postátnění Národního divadla, obavy o jeho správné vedení. A plným právem: na jedné straně byrokracie, která - jak víme - nemá někdy náležitého smyslu pro svobodný a volný vývoj kulturních ústavů, která často strnule a podle nemožných zásad byrokratického úřadování řeší různé problémy uměleckého a kulturního podnikání, čímž jeho postup zastavuje a ruší a jeho vzrůst a pokrok úplně maří a znemožňuje, a na druhé straně právě Národní divadlo, které jen při svobodném a nerušeném vývoji může dosáhnouti žádoucí a opravdové umělecké výše, oproštěno ve svém umění od jakýchkoli zásahů byrokratické správy. Umění a úřadování nelze posaditi na jednu židli, to nelze sloučiti dohromady. Tak jsme si to také při Národním divadle nepředstavovali, tak jsme to výslovně nechtěli. Očekávali jsme, že ministerstvo školství upraví administrativní řízení pro Národní divadlo tak, že samo do otázek uměleckých nebude vůbec zasahovati, že kontrolu umělecké správy a jejího správného vývoje svěří do rukou povolaných k tomu činitelů, do rukou divadelních odborníků. Ministerstvo rozumělo s počátku těmto intencím a zřídilo pro Národní divadlo poradní sbor z kruhů uměleckých, který měl býti zárukou a strážcem všeho, co s hlediska uměleckého na scéně Národního divadla se děje a díti má, bohužel ministerstvo potlačilo hned v zárodku činnost tohoto poradního sboru, takže tento poradní sbor i s jeho vymezenou, správně řečeno omezenou pravomocí dodnes máme pouze na papíře. To stalo se neodpustitelnou chybou ve zdárném vývoji Národního divadla. Dnes rozhoduje ministerstvo školství samo po všech stránkách o vedení Národního divadla, a já neváhám říci, že tento systém je pro Národní divadlo nezdravý a že nemůže se udržeti.

Již se končí druhý rok státní správy Národního divadla. Po oba roky bylo Národní divadlo jistě dostatečně dotováno, takže v možnosti uměleckého rozvoje nebylo nijak omezeno nedostatkem finančních prostředků, mělo tedy plnou volnost, jaké nemívalo za dřívějších správ, a tu rádi bychom slyšeli, jakého pokroku za tu dobu bylo dosaženo, čím se může Národní divadlo před veřejností pochlubiti, do jaké míry zvýšilo svoji úroveň jako jeden z předních kulturních stánků národa?

Vývoj umělecké činnosti Národního divadla můžeme jen částečně sledovati z jeho divadelního časopisu, jiných zpráv, zvláště zpráv z poradního sboru není. Národní divadlo mělo by však jako každý podnik vydávati pro veřejnost svoje výroční zprávy, které by skýtaly celý obraz jeho hospodářské i umělecké činnosti za uplynulé období. Ty měly by pak projíti kritikou veřejnosti tak, aby vývoj Národního divadla byl krok za krokem stále sledován, podporován a skutečně docilován.

Zatím donesly se k nám pouze stesky klubu solistů na to, že až dosud za nové správy zůstávají neupraveny právní i existenční poměry jeho členů. Stesky takového druhu vztahují se jistě i na ostatní obory zaměstnanců divadelních. Slyšíme i stesky veřejnosti na repertoir, víme, že po 2leté činnosti Národního divadla ve správě státní opouštějí stálí návštěvníci, předplatitelé, nespokojeni Národní divadlo, kteréžto všechny zjevy svědčí o tom, že Národní divadlo uvnitř ani na venek není na tom stupni, na jakém bychom si je přáli míti. Je-li mezi výkonnými umělci uvnitř nespokojenost, spontánně projevovaná, nemůže býti žádoucího klidu pro umělecké tvoření a pro zdárný vývoj tohoto kulturního ústavu.

Proto musím zde zdůrazniti požadavek brzkého upravení vnitřních poměrů, tak aby veškeré složky umělecké i hospodářské správy byly semknuty ve společné, ušlechtilé a ideální práci za jediným krásným cílem, aby naše Národní divadlo zkvétalo a dopracovalo se až k té metě, že by na poli naší kultury zářilo jako nejpřednější stánek umění a které by náš národ a stát důstojně representovalo před jakoukoliv zahraniční veřejností. (Výborně!)

Pak jistě nebudou nám žádné náklady na opravdový vzrůst a rozvoj Národního divadla drahé, nebude překážek pro hájení potřeb rozpočtu Národního divadla, neboť budeme si všichni jisti, že vydání ta se nám mnohonásobně vrátí, že přinesou nám na druhé straně veliké zisky na poli naší národní kultury.

A jako další požadavek je nezbytným, aby činnost poradního sboru byla v plném rozsahu umožněna a ministerstvem podporována, tak aby vůbec mohlo býti docíleno zdárného vývoje uměleckých poměrů na scéně Národního divadla.

Zde jen stručně upozorňuji na požadavek České akademie věd a umění, aby jí byla poskytnuta potřebná suma na vlastní samostatnou budovu ve vhodných ročních splátkách a aby byl založen valorisační fond, kterým by se postupně valorisovaly znehodnocené fondy.

Upozorňuji též, že "Svatobor" slaví v příštím roce 1930 sedmdesátiletí svého trvání a nalézá se ve velmi těžké situaci. Spravuje dnes 57 fondů v hodnotě 5,314.328 Kč pro podporu spisovatelů. Bohužel tyto fondy mnoho nevynášejí, neboť jejich předválečná hodnota nebyla valorisována a některé fondy jsou tak malé, že nestojí skoro ani za rozepisování. Svatobor sám je ve svízelné situaci, takže dosud nemá ani vlastních místností, ačkoliv na př. jeho archiv má velmi vzácný materiál k dějinám naší literatury. Veškerou práci konají funkcionáři spolku obětavě a nezištně ve svých bytech! Nevím věru, jaké podpory dostane se jubilujícímu Svatoboru z nepatrné položky 350.000 Kč pro podpůrnou činnost spisovatelských institucí.

Považuji za svou kulturní povinnost, abych při projednávání rozpočtu ministerstva školství a nár. osvěty zmínil se také o nutnosti přebudovati Svobodnou školu politických nauk na školu vysokou a rozšířiti dosavadní dvouleté studium na studium tříleté, tím spíše, že po ročním váhání přistupuje nyní ministerstvo školství a nár. osvěty k vydání definitivního organisačního statutu školy, jímž se dnešní provisorní poměry prostě petrifikují, a že i v rozpočtu příslušná položka na tuto školu se podstatně snižuje.

Protože ministerstvo školství a nár. osvěty hodlá v nejbližší době jmenovati nové kuratorium této důležité školy, v němž mimo zástupců ústředních úřadů, zájmových korporací a zástupců profesorského sboru budou také někteří činitelé političtí, upozorňuji na jistě spravedlivou žádost posluchačů této školy, aby přiznáno bylo zastoupení v kuratoriu také posluchačům a absolventům této školy třemi delegáty - přání dojista odůvodněné především prospěchem této školy - a doporučuji, aby ministerstvo školství a nár. osvěty nejen doplnilo kuratorium těmito delegáty, nýbrž aby také jmenovalo osoby, které navrhuje sdružení posluchačů a absolventů politických nauk v Praze.

Ukončuji! Měl bych toho ještě daleko více, ale musím se omeziti s ohledem na dobu mně vyměřenou. Ke kap. 14. "Kultus" zdůraznil už můj klubovní kolega posl. dr Moudrý při projednávání rozpočtu ministerstva školství a nár. osvěty v rozpočtovém výboru znovu jako loni naléhavé požadavky církve československé. Jsem zmocněn, abych jménem čsl. strany nár. socialistické a jménem poslaneckého klubu této strany urgoval i s tohoto místa v plenární schůzi sněmovní velmi naléhavě zejména známé požadavky této církve, která, jak samo ministerstvo školství a nár. osvěty zdůrazňuje na str. 274 fin. zákona, jest početně největší církví po církvi římsko-katolické.

Jsem si dobře vědom, že čas vyměřený mně do minuty pro mou řeč donutil mne dotknouti se jen věcí nejdůležitějších a nejnaléhavějších a že jen letmo mohl jsem se zmíniti o významných problémech a že mnoho, mnoho cenného musil jsem vynechati a ponechati pro jinou dobu. Máme my, kulturní pracovníci v této slavné sněmovně jednu společnou bolest, že bohužel jen jedenkrát v roce dostaneme se ke slovu, a to jedině při projednávání rozpočtu ministerstva školství a nár. osvěty. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) Kolegové a kolegyně poslanci jiných oborů a odvětví veřejného života mají častější možnost v roce uplatniti názory, požadavky, přání i stížnosti své vlastní i svého poslaneckého klubu, neboť jiné resorty ministerské svými četně předpokládanými osnovami nových zákonů umožňují jim vydatně uplatniti se v parlamentní debatě při projednávání těchto osnov. Nám kulturním pracovníkům dostane se této vítané a námi toužebně očekávané příležitosti, bohužel, jenom jedenkrát za rok, protože zákonodárná činnost ministerstva školství a nár. osvěty rovná se nule, ovšem nikoli snad vinou tohoto, za dr Dérera uspokojivě iniciativního resortu, nýbrž odporem jiných resortů a politických stran, ať už z příčin jakýchkoli, zejména však finančních, proti sebe lépe míněným školským a kulturním osnovám, vypracovaným v ministerstvu školství a národní osvěty a předaným k připomínkovému, meziministerskému řízení. Mohl bych jmenovati i několik předloh, které byly ministerstvem školství vypracovány a přepracovány s ohledem na různé námitky i pětkráte, na př. obvodové měšťanky, učňovské školství, a přece se dosud nedostaly do této síně k ústavnímu projednávání. Můžeme se tedy my, kulturní pracovníci této sněmovny, nechceme-li se prohřešiti proti příslušnému paragrafu jedn. řádu a nechceme-li mluviti o kulturních požadavcích při zákonech materií naprosto odlišných a s kulturou nesouvisících, ujmouti slova jen jednou do roka při projednávání rozpočtu ministerstva školství a nár. osvěty. A přece bylo by velmi účelno a prospěšno, kdyby se o otázkách školských, učitelských, kulturních, osvětových i kultových promluvilo v parlamentní síni vícekrát v roce, neboť je mnoho a mnoho věcí akutních, které nesnesou odkladu a které také někdy zastarávají. Mimo to není možno v jediné hodině při rozpočtu ministerstva školství říci vše, co je třeba, a tak nezbývá, nežli vybírati, vypouštěti i věci závažné, jen nadhazovati, není možno jíti ani do šířky, ale, bohužel, ani do hloubky; poměrně krátká řečnická lhůta nutí ulpěti na povrchnosti a říci jen něco z mnohého, co má řečník na srdci a duši. Jsou to hořká slova, ale slova upřímná, protože vím, co pro nás znamená kultura. Musíme toho tím více litovati, že prapříčinou hospodářské krise jest mravní krise poválečného člověka a že pouze kulturními prostředky můžeme přispěti k vyléčení prapříčiny krise hospodářské. (Výborně! - Potlesk.) Ale člověk musí býti optimistou, a tak věřím, že se zase vrátí krásné časy revolučního Národního shromáždění, kdy byl takový zájem o školu a kulturu a kdy bylo možno vykonati tolik cenného a významného v zákonodárství pro školu a osvětu v poměrně krátké době 18 měsíců. Vím, že nynější ministr školství a nár. osvěty má opravdu nejlepší vůli a snahu a že poctivě usiluje o zlepšení vylíčeného stavu. Proto budeme pro jeho rozpočet hlasovati. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má p. posl. Hadek. (Výkřiky: To je ten hrdina? - Výkřiky komunistických poslanců.)

Posl. Hadek (německy): V sobotu více než 20.000 slezských kamenických dělníků a dělnic pochovalo svých 8 druhů v práci, které četnictvo ve středu dne 25. listopadu v Dolní Lipové zavraždilo. 7 z těchto soudruhů v práci bylo pochováno v hromadném hrobě v Zigharticích. Jsou to: Štěpán Glatter, kameník ze Zighartic, 37letý, otec 5 dětí, člen rudé odborové organisace; dělník Rudolf Wesse, kovář, 21letý, nár. socialista; dělník Jindřich Gröger, kameník ze Zighartic, 24letý, nenáležející k žádné straně; mladá dělnice Anna Luxová, dělnice ve vápenkách ze Zighartic, 15letá, nenáležející k žádné straně; dělnice Mina Gottwaldová z vápenice, 30letá, členka křesťanského ženského spolku; vápenický dělník Richard Grotzner ze Zighartic, 33letý, dříve národní socialista, od 3 měsíců člen komunistické strany; dělník Josef Weiser, kovář ze Zighartic, 19letý, nár. socialista. V Lipové byl rovněž v sobotu pochován 19letý pomocný dělník Rudolf Hauke, člen socialistické dělnické mládeže. 3 dny území kameníků vedlo generální stávku. Od Lipové až k Cukmantlu a od Frývaldova až do Vidnova podniky stály, heslem frývaldovského dělnictva, heslem kameníků bylo: Ani rána kladivem nesmí porušiti klid mrtvých! A důstojně ukázali, že nelze bez trestu stříleti do proletářů. Dnes byli mrtví odevzdáváni zemi [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 30. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 152. schůzi posl. sněmovny.]

Místopředseda Zierhut (zvoní): Volám pana řečníka k pořádku. (Výkřiky.)

Posl. Hadek (pokračuje): Vznesli plamennou žalobu, že volání po chlebu a práci, které minulé středy vznesly tisíce kameníků, bylo udušeno v krvi, vznesli plamenný protest, že hlad zighartických kamenických proletářů byl ukojen prachem a olovem. Na rozkaz 20.000 dělníků a dělnic, kteří kráčeli za rakvemi v Zigharticích, vznáším s tohoto místa plamenný protest proti této krvavé lázni, protože byli postříleni nevinní dělníci, jelikož nechtěli již klidně snášeti svou bídu a nechtěli dále hladověti, poněvadž chtěli dostati větší kus chleba a o haléř větší mzdu, že proto byli mladiství a ženy postříleni.

S tohoto místa se zcela ostře a zřetelně tážeme: Proč se střílelo v Dolní Lípové? Na čí rozkaz tekla v Dolní Lípové dělnická krev? Za jakých poměrů žijí kameníci? Má-li někdo příležitost studovati poměry v území, kde pracují kameníci, vidí-li, za jak nevyslovitelně těžkých podmínek musejí tito dělníci konati svou práci, pak snad může pochopiti, proč tito dělníci šli na ulici. Práce v lomech jest těžce vysilující a nebezpečná. V létě se tito dělníci v lomech praží, v zimě tuhnou zimou, deštěm a jsou vydáni v šanc sněhu a bouři. Počet úrazů v lomech jest strašně vysoký. Jen v Zigharticích staly se letošního léta 4 smrtelné případy, kromě toho se stalo asi 20 úrazů, mezi nimi několik těžkých. Poslední úraz se stal v pátek. V Černé Vodě, v nejzazším koutě, jest malý lom, ve kterém soc. demokrati mají absolutní většinu, ve kterém kromě německých soc. demokratů není nikdo. V tomto lomu, snad jediném, se v pátek pracovalo. V pátek dopoledne se tam stal smrtelný úraz a potom i tito dělníci zastavili práci a připojili se k velké třídní frontě, která se dnes zřídila v kamenické oblasti západního Slezska. Mezi dělníky ve vápenkách jest asi 40% žen. O mzdách dělnic ve vápenkách promluvím ještě několik zvláštních slov. Těžká, zdraví škodlivá práce, nelidské pracovní podmínky, racionalisace, popohánění tam velice rozkvetly. Kameničtí průmyslníci, zvláště pan Leizel ze Zighartic, patří k největším popouzečům mezi západoslezskými podnikateli, a poměry v jednotlivých vápenkách vymykají se každému popisu.

V průmyslu žulovém a stavebních kamenů máme stejné poměry. Žulaři, kteří vyrábějí dlažební kameny, musejí pracovati za nelidských pracovních podmínek. Mimo to jsou tito dlažební dělníci zcela zřejmě podváděni, podnikatelé se nespokojují s tím, že jim platí nanejvýš nízké mzdy, nýbrž páchají na nich ještě přímý a zřejmý podvod tím, že od nich žádají, aby na 1 krychlový metr drobného dlažebního kamene odváděli dnes 84 kameny místo dřívějších 70 kamenů. Zatím co dříve 70 kamenů činilo krychlový metr, musí dnes na krychlový metr býti zpracovány 84 kameny, zatím co se žulařům a dlažebním dělníkům platí všechny kameny jako druhá nebo třetí jakost, tyto kameny, když byly roztříděny, prodávají se pak z polovice a ze 2/3 jako prvotřídní zboží. V odvětví pomníkovém, ve kterém jednotlivý dělník musí míti přímo uměleckou schopnost, aby vůbec dostal práci, nalézáme podobné poměry. Stává se, že některý dělník zpracovává náhrobní kámen nebo nějaký jiný kus, že o něm pracuje 14 dní až 3 neděle a že pak pro chybu, která vězí v kamenu, nebo pro nějakou malou neobratnost dělník za těchto 14 dní až 3 neděle, zkrátka za dobu, po kterou na tomto kuse pracoval, nedostane nic. Musí tuto práci vykonávati na vlastní risiko. Podíváme-li se na postavy kameníků, pozorujeme, jak těžkou práci musejí konati, a na jejich postavách poznáváme nouzi a starost, ve které musí žíti od nejútlejšího mládí až do smrti. Tato strašná nouze dává již i dětem svůj ráz. Nenajdete tam dobře živených, zdravých dětí, jak je snad lze nalézti často v jiných krajinách, i děti jsou již chorobné, slabé, trpí nedostatkem výživy. Až do pozdního podzimku, až do mrazů vidíme tyto děti choditi do školy bez obuvi, poněvadž rodiče nevydělávají tolik, aby mohli dětem koupiti obuv. Byty jsou ubohé, jediná místnost, ve které rodina kameníka musí žíti, milovati a umírati, jediná místnost, ve které se všechno děje, uboze zařízená, to jest domov dělníka, v němž má po těžké práci hledati odpočinek. Slezští kameníci jsou klidný, rozvážný a poněkud těžkopádný lid, jsou jako ty skály, které zpracovávají. Měšťácké a soc. demokratické časopisy - jak také pan ministr vnitra Slávik prohlásil zde na tomto místě - píší dnes: "Hysteričtí komunističtí štváči pracovali u slezských kameníků. Komunističtí štváči zavinili, že v Dolní Lipové došlo ke srážkám s četnictvem, že četnictvo bylo nuceno se brániti a že z donucení vystřelilo do dělnictva". Rád bych požádal všechny, kdož tak píší, aby se jednou prošli územím kameníků a tam se pokusili tyto klidné, rozvážné lidi dohnati k puči a rozeštvati. Dožili by se tam něčeho divného. Kameníci žijí ve strašných poměrech, nikdo nemusí choditi je štváti.