Ovšem není světlo beze stínu! Bohužel, úsporné rozpočtové tendence přece jenom vynutily si i v rozpočtu ministerstva školství pro r. 1932 některé bolestné škrty a úspory v celkové výši 25,250.000 Kč. Upozorňuji jen na ty nejbolestnější, na příklad na živnostenském pokračovacím školství provedená úspora činí 641.000 Kč, dále konstatuji bolestný a opravdu málo pochopitelný škrt 1/2 mil. Kč v titulu 9 "sociální péče o studentstvo", dvojnásob bolestný v dnešní hospodářské krisi a bídě. Rovněž velmi citelně postižena byla v právě projednávaném rozpočtu národní osvěta, kde při celkovém výdaji 44,685.000 Kč ušetřeno bylo 5,215.000 Kč. Z těchto škrtů a úspor patrný jest nouzový a krisový charakter tohoto předloženého rozpočtu a nezbývá než velmi naléhavě požádati přítomného p. ministra školství, aby takto seškrtané položky byly alespoň opravdu vyčerpány až do posledního haléře na účely rozpočtově určené a schválené a aby snad nebyly považovány za maximální, t. j. aby se dokonce i na těchto zmenšených a přistřižených položkách ještě dále a více šetřilo.

Velmi pozorně sleduje čsl. veřejnost záslužné snahy komise pro reformu národní školy při ministerstvu školství a nár. osvěty, zejména pro reformu obecné školy. Jest to reformní práce zahrnující ohromný komplex otázek: organisace školy, učebný plán a úkol, učebné předměty, organisace vyučování, výprava škol, zdravotní a sociální péče o dítě, administrativa a dozor. Jde o rozdělení obecné školy na stupně podle žákovského věku fysického i mentálního, o poměr vyššího stupně obecné školy ke škole měšťanské, o konsolidaci školství a s ní těsně souvisící otázku školství malotřídního.

Kriteriem zařazení dítěte do třídy, oddělení nebo pracovní skupiny nemůže býti vždy jen fysické stáří, nýbrž jeho duševní vyspělost, věk mentální, který se často rozchází s fysickým stářím. Cílem těchto reformních snah jest jednak samozřejmá v demokracii zásada o demokratisaci školství ve smyslu jednotné školy, jednak úsilí o vyšší úroveň čsl. školství na podkladě vědecké paedagogiky. Pokusné reformní školy musí býti zajištěny právně a kompetentní úřady jsou povinny podepříti toto významné reformní dílo nejen mravně, nýbrž i hmotně. Prosím, věřte mně, školskému pracovníku, že mluvení a psaní o amerikanisaci čsl. školství jest nesprávné a tendenční a že pramení z neporozumění celého reformního úsilí. Musíme tvořiti a budeme také tvořiti své reformní dílo ze sebe a pro sebe, nebudeme se ani opičiti po cizině, ani nebudeme ji jen mechanicky kopírovati. Nevěřím vůbec ani v uniformitu světa v ničem, nevěřím v možnost setříti a zničiti národní svéráz a národní individualitu; proto musíme právě ve školství a v kultuře vůbec zůstati vždy svými, jak to odpovídá naší individualitě, naší národní duši a našim národním potřebám. (Výborně! - Potlesk.) Správně prohlásil Jan Uher: "Pravá kultura roste organicky z ducha národa, a ne z mechanického mísení cizích prvků." (Výborně! - Potlesk.) Při reformě obecné školy jest velmi závažnou otázka konsolidace školství, t. j. slučování malých škol ve velké organické celky jednak z důvodů hospodárných, jednak pedagogicky výhodnějších. Věcný náklad, udržování a vybudování takového velkého organického celku vyžaduje mnohem menších nákladů, nežli byl obnos potřebný pro příslušný počet malých škol, zejména malotřídních. Mimo to žactvo může býti lépe a vědečtěji tříděno do pracovních skupin, dostává se mu odbornějšího vedení i hygieničtějšího zařízení, jehož si malá škola nemůže popřáti - školní kuchyně, lázně, tělocvičny, pracovny a kabinety laboratoře atd. Jde tedy v podstatě o racionální využití školního podniku a o vědečtější organisaci školní práce. U nás v Československé republice jde o dvojí druh řešení, a to problému slovenského a pak v historických zemích. Slovensko se svými církevními malotřídními školami přímo volá po konsolidaci. Tři i čtyři jednotřídky v jedné dědině a přímo mizerné a ubohé jejich vybavení jest hříchem spáchaným na dětech tolik nadaného slovenského lidu! V historických zemích pak jde, pokud je to ovšem možno, o spojování malotřídních škol, zejména jednotřídek a dvojtřídek ve školy větší. Důležitým problémem při tomto slučování jest doprava žactva do školy a ze školy a jeho zaopatření v poledne, zejména pak jeho stravování a zabavení. Při konsolidaci bude nutno také řešiti otázku bydlení učitelstva, které bude zkoncentrováno do střediska určitého školního obvodu. Proti konsolidaci se obyčejně namítá, že by malé obce ztratily kulturně tvořícího činitele: školu a učitele. Avšak nutno přiznati, že kulturní produktivnost v malé obci jest velmi relativní, a že jistě by bylo možno vnášeti světlo osvěty i do zapadlých obcí systematicky a promyšleně z kulturních větších center. To jest věcí t. zv. ruralismu, čili řešení kulturního problému vesnice. Jest ovšem nesporno, že by se musila takováto konsolidace školství dříve dokonale a důkladně vyzkoušeti v několika místech prakticky a postupně, abychom názorně viděli přednosti i vady tohoto systému.

Mnoho nápravy v dnešním myšlenkovém chaosu a v dnešní poválečné krisi mravní může dosíci promyšlené a cílevědomé pěstování hudby a zpěvu na školách, zejména obecných, když si náležitě uvědomíme demokratickou a sociální funkci hudební výchovy jakožto předmětu povinného. Hudba na obecných školách nesmí býti považována za nutné, trpěné zlo, nýbrž za důležitého a s ostatními disciplinami rovnocenného činitele harmonické výchovy moderního člověka, za činitele, který uvolňuje veliký zdroj ušlechtilých vznětů, na které má každý člověk právo.

Škola má býti po vnější stránce po přání Komenského libou pastvou pro oči, aby z každého jejího koutu čišela čistota, aby hygienická zařízení v ní, osvětlení, větrání a pod. sloužilo zdraví budoucího občanstva, které z ní dorůstá. Proto nejlepším kriteriem dobré obecné správy jest, jak se stará o školu a svou mládež, která jest budoucností obce, z níž jednou bude voleno zastupitelstvo obce, a která má ve svých rukou budoucí pokrok a rozvoj své obce. A spořádaná, ukázněná, vzorná obec jest přece základem spořádaného vzorného státu. (Výborně!) Proto prosím s tohoto místa nově zvolená obecní zastupitelstva skoro ve 3/4 čsl. obcí, aby ruku v ruce s obětavým učitelstvem dala vše své škole a svým dětem, aby naše školy v národě Komenského byly opravdovými dílnami lidskosti, místy radosti pro žactvo i učitele, ze kterých vyjdou nejlepší lidé a proto také nejlepší Češi, občané vzdělaní, poctiví, přičinliví a schopní rozmnožovati kulturní hodnoty národa a lidstva. (Výborně!) Vše pro dítě, vše pro dokonalé vybavení národního školství! Vím, že bohužel kulturní poctivé snahy našich obecních výborů a místních školních rad budou brzděny neblahými zákony č. 76 a 77 z roku 1927, neboť oba zákony sešněrovaly samosprávné finance tak, že přímo podlamují obecním zástupcům chuť ke kulturní práci v obcích. Nicméně prosím o účinnou a svědomitou spolupráci s učitelstvem, které obětavě a usilovně pracuje na nápravě všeobecné pokleslé poválečné morálky a na mravním přerodu národa v dětech, aby z národních škol vycházel čistý národ, národ Masarykův s nevyčerpatelnou duchovní mocí, jíž je nadšení, láska a víra v ideál. (Výborně!)

A ještě k jednomu význačnému činiteli se obracím s naléhavou prosbou v nadcházejících bolestných a tragických chvílích, denně zhoršující se hospodářské krise, bídy a nezaměstnanosti. Jsou to rodičovská sdružení při školách, která před rokem vstoupila v činnost, aby umožněn byl soulad výchovy školské s výchovou domácí a aby odpovědná a nedocenitelná školská práce učitelova byla u rodičů správně a dobře chápána a podporována. Základní činností rodičovských sdružení je soustavná zdravotní a sociální péče, neboť správně vystihl inspektor Pátek v "Národním Osvobození" ze dne 26. srpna t. r. skutečnost, že dítě nezdravé, na zdraví ohrožené a nenasycené, jemuž chybí nezbytné životní potřeby a podmínky, nemůže prospívati ani mravně, ani rozumově a nemůže se rozvinouti v jedince sociálně smýšlejícího. Dnes hrozí tomu nejdražšímu a nejhodnotnějšímu, co máme, našemu proletářskému dítěti hlad, zima, nedostatek vhodného šatstva i obuvi, a proto jest nutno sorganisovati rodičovská sdružení včas k účinné pomoci, jak to dobře naznačují i nedávné pokyny vicepresidenta zem. školní rady v Praze všem středoškolským ředitelstvím a všem okresním a městským školním výborům pro zvýšení a prohloubení sociální péče o žactvo, aby i za dnešních hrozných hospodářských poměrů zůstala aspoň škola pro všechny děti bez rozdílu místem radosti a dobré pohody. (Výborně! - Potlesk.) A k závěru o kapitole reformy obecné školy znovu a znovu velmi upřímně zdůrazňuji nutnost vysokoškolského vzdělání učitelstva, neboť už Havlíček chtěl míti učitele vzdělané tak jako lékaře, právníky, profesory, kněze, to je na universitě. Škola vysokých studií paedagogických, svépomocí české obce učitelské vydržovaná, má v 10. jubilejním roce svého trvání 11 oddělení, 500 posluchačů učitelů a učitelek, přednáší na ni 60 profesorů vysokoškolských. Posluchačstvo sebralo za 10 let trvání této instituce téměř jeden milion Kč kolejného a soukromá vydání posluchačstva spojená s návštěvou kursů odhadují se skoro na 12 mil. Kč. Pořádající Obec učitelská doplatila půl milionu Kč, státní a zemská subvence za tu dobu činí asi 300.000 Kč, subvence hlavního města Prahy 100.000 Kč, 70.000 Kč přispěl Zemský učitelský spolek. Je to v dnešní době hrubého materialismu a protisociálního sobectví opravdu skvělý doklad učitelského idealismu a příkladné stavovské obětavosti, jakou se nemůže - myslím - pochlubiti žádný jiný stav společenský. Proto věříme v konečné vítězství oprávněného požadavku akademického vzdělání učitelského a přičiníme se s největší svědomitostí a opravdovostí, aby toho vítězství dočkalo se zaslouženě naše učitelstvo co nejdříve. Proto s povděkem kvituji aktivování státních pedagogických akademií v Bratislavě a letos i v Brně a v Praze pro přípravu absolventů středních škol ke zkoušce učitelské dospělosti.

Otázku obvodních škol měšťanských, která se v podobě vládního návrhu čís. 1332 projednává v kulturním výboru posl. sněmovny, dále otázku úpravy hmotných poměrů učitelů a několik jiných důležitých věcí dovolím si projednati a na ně upozorniti, až budeme v této síni ústavně jednati a debatovati o předložené osnově tisk 1332 o újezdných čili obvodových měšťanských školách. (Posl. Mikuláš: Kéž by se brzy o ní jednalo!) Jeden paragraf nám chybí, nejsme dohodnuti o něm, jinak je materie probrána a odhlasována.

Nicméně dovolte, abych už při této debatě poprosil slavnou sněmovnu o pozornost pro tyto naléhavé věci: Je to především otázka započítání vícepráce učitelstva národních škol do vyučovací povinnosti a zvýšení odměn za přespočetné hodiny a za vyučování nepovinným předmětům, jak jsem ji jménem našeho poslaneckého klubu formuloval ve svém dotazu podle §u 67 jedn. řádu na pana ministra školství a národní osvěty dne 11. února t. r. Dále je to opravdu spravedlivý a plně odůvodněný požadavek, aby započtena byla vojenská služební doba učitelům veřejných škol pro postup do vyšších platů, a novelisace ministerského výnosu ze dne 6. dubna 1929, č. 35.227-I, jímž citelně poškozeni jsou výpomocní učitelé a učitelští čekatelé, zejména proti svým kolegům, kteří jsouce osvobozeni od vojenské služby dosáhli zatím definitivy a tím i výhod zmíněného ministerského výnosu.

Volám také po zavedení okresních a zemských porad učitelských, které se svého času tak znamenitě osvědčily.

Pokud se týká pomocných škol, prosím, aby školní úřady uznávaly účelnost a prospěšnost toho, aby pomocné školy byly ve smyslu §u 3 zák. ze dne 24. května 1929, č. 86 Sb. z. a n., organisovány pokud možno samostatně bez zřetele k počtu jejich tříd. Proto je nutno, aby ve všech případech získáván byl vyjednáváním školních úřadů potřebný k tomu souhlas všech činitelů konkurenčních, zejména příslušné země.

S upřímným uspokojením konstatuje každý poctivý Čechoslovák opravdu pozoruhodný rozvoj československého hraničářského školství - v poměrně krátké době od r. 1918 máme dnes 2.321 škol měšťanských, obecných, mateřských a pomocných - toho školství, neprávem nazývaného menšinovým, protože v národním státě Československém neexistují nikde nějaké menšiny státního národa československého. Všude jsme v Československu doma jak podle práva historického, tak podle práva přirozeného, bez ohledu na číselný počet v tom či onom místě národně smíšeného území, neboť národ československý jako domácí pán tohoto státu tvoří jednotný, celistvý, nedělitelný a kompaktní celek v tomto státě. (Výborně! - Potlesk.)

Naše hraničářské školství slouží výhradně k zachování národa československého, jenž nemá potřebí a také nechce růsti na cizí účet.

Jdeme si jen a jen pro své děti a zejména pro ty, které odnárodňovací školskou politikou rakouskou a maďarskou byly nám uloupeny.

A je samozřejmou věcí naší cti a prestyže, aby československé dítě mohlo býti vyučováno ve vlastním jazyku a v duchu československé národní a kulturní tradice vhodným způsobem i tam, kde není možno pro malý počet dětí zřizovati novou hraničářskou školu. Platí-li pak samozřejmá zásada, že pro dítě i to nejlepší je jen dobré, musí tato zásada uplatniti se tím spíše i v našem čsl. hraničářském školství, neboť čím bude toto školství kvalitnější, tím lépe a dokonaleji splní své veliké poslání v republice a v národě. (Tak jest!) Proto musí býti úsilovnou snahou vlády, aby našemu hraničářskému školství dostalo se v dohledné době důstojného a moderního umístění v řádných školních budovách, z venku i vnitřně náležitě vybavených, neboť je to také otázkou prestyže československého státu v národně smíšených územích a kulturní legitimací československého národa vůči jinojazyčným menšinám v Československé republice. Je sice po

10 let pamatováno v rozpočtu na vybudování hraničářského školství slušným obnosem 28 mil. Kč ročně, ale kdo zná z autopsie umístění tohoto školství, ví, že ani zdaleka nepodaří se tímto obnosem zajistiti důstojné umístění hraničářských škol. Jenom v mém volebním okrese XIV., kde jsou poměry národní snad nejvíce komplikované, zejména na Těšínsku, potřebujeme jen těch nejnaléhavějších staveb obecných a měšťanských škol alespoň 33, neboť máme řadu těchto škol přímo nemožně provisorně umístěných, na př. na Těšínsku v dřevěných horalských chalupách (Hluchová, Bystřice-Paseky) s okénky jako dlaň a s dveřmi, stačícími právě pro jednu osobu, jinde zase není možno školu, zejména měšťanskou, rozšiřovati o postupné třídy pro naprostý nedostatek vhodných místností v německé obci (Jelenice, Mladecko, Požaha, Krnov atd.). Na Hlučínsku zase převzali jsme po pruské vládě mnohé školní budovy s počátku XIX. století, ve Štěpánkovicích dokonce z r. 1770, a pro nově zřízené státní měšťanské školy nemáme vůbec aspoň trochu přijatelného a snesitelného umístění (Hošťálkovice, Dolní Benešov, Hlučín atd.). Opava sama potřebuje naléhavě alespoň 3 školní novostavby, zejména pro obecnou a měšťanskou školu na Kylešovském kopci a pro III. měšťanku v Gabelsbergerově ulici. Mimo to i některé nově postavené školní budovy jsou s úsporných důvodů vystavěny tak skromně, že už hned při svém otevření nedostačují rostoucímu přílivu žactva, a proto potřebují naléhavě přístavby, na př. Fulnek, Ženklava a zejména některé školy na Těšínsku atd.

A dovolte, dámy a pánové, abych poprosil o vaši laskavou pozornost i pro naše hraničářské učitelstvo, které s příslovečným kantorským idealismem a s příkladným nadšením koná na tak exponovaných místech pro národ a stát práci opravdu nedocenitelnou a laikovi opravdu neuvěřitelnou nejen ve škole, nýbrž i mimo školu ve veřejném českém životě, v němž je tento nenáročný světlonoš duší, mozkem i srdcem. A přece tito lidé marně dodnes volají po zákonem zaručené úpravě svých hmotných a právních poměrů, marně se domáhají svého postátnění, ačkoliv jde celkem o slušný počet 5.510 učitelských osob, z nichž působí na 245 měšťankách 1.579, na 1.231 obecných školách 3.033, na 841 mateřských školách 881 a na 4 pomocných školách 17.

Proto považoval jsem za svoji národní i kulturní povinnost dotázati se jménem poslaneckého klubu čsl. strany nár. socialistické podle §u 67 jedn. řádu posl. sněmovny letos dne 14. ledna pana ministra dr Dérera na urychlené postátnění učitelů státního hraničářského školství v bývalých historických zemích. Na to jsem dostal 12. října 1931 tuto lakonickou odpověď: "Otázka postátnění menšinového učitelstva souvisí s otázkou úhrady platů všeho učitelstva, na něž přispívá stát značným dílem a proto jen v souvislosti s ní může býti vyřešena."

Nechci s panem ministrem dr Dérerem polemisovati, ale jsem toho skromného mínění, že nelze dosti dobře spojovati otázku postátnění učitelstva na státních národních školách s otázkou postátnění všeho učitelstva na veřejných školách vůbec, protože u hraničářského učitelstva jde pouze jen o formální zákonné schválení dnešního faktického stavu, aniž by státní rozpočet ministerstva školství a národní osvěty byl tím jakkoliv více zatížen. Mimo to dobře nechápu, proč platí jiná zásada a jiné měřítko pro učitelstvo státních ľudových a měšťanských škol na Slovensku a v Podkarpatské Rusi a jiná zase zásada a jiné měřítko pro totéž učitelstvo státních hraničářských škol v bývalých historických zemích.

Dále považuji za velmi naléhavé, aby síť našeho hraničářského školství byla urychleně doplňována, zejména zřizováním státních mateřských škol už z důvodů jednak jazykových, jednak však sociálních, neboť naši hraničáři náležejí především k vrstvám sociálně slabým a hospodářsky proletářským, takže mateřská školka nahrazuje mnohdy dítěti domácí výchovu výdělečně činné matky. Mnoho dobrého a cenného vykonávají v tomto školském oboru naše národní obranné jednoty, které bohužel trpí velmi citelnou újmu na svých příjmech v dnešní hospodářské krisi. Proto bude dobře, když ministerstvo školství a národní osvěty pokud možno převezme do své správy alespoň mateřské školky, umístěné ve státních budovách, na př. na Těšínsku podle návrhu Slezské Matice Osvěty Lidové ve Slezské Ostravě.

Při této příležitosti znovu jménem své strany upozorňuji na neutěšené poměry pěstounek mateřských škol, které už po léta bojují o zákonné uznání svých práv a domáhají se předložení zákona o úpravě služebních poměrů a služebních požitků. Jsou dosud stále závislé na libovůli a na milosti svých chlebodárců, t. j. vydržovatelů mateřských škol, a většina jich těžce trpí hmotnou nouzí, neboť zákonných ustanovení a předpisů o jejich ustanovení, požitcích atd. dosud není, ač tato skupina stavovská je tolik zasloužilá o výchovu nejmenšího dorostu. Proto prosím p. ministra školství jako strážce kultury, aby umožnil urychlené projednávání opravdu naléhavého zákona na úpravu právních a hmotných poměrů pěstounek mateřských škol.

V tit. 4, Národní školství, v §u 1 je položka 20 na zřízení, budování, opravy a zařízení škol národních a příspěvky k témuž účelu ve výši 23, 50.000 Kč. Z tohoto obnosu však připadá na bývalé historické země pouze 1 1/2 mil. Kč, tedy částka, která ani z daleka nestačí na jen trochu účinnou státní podporu školních novostaveb v chudých, zejména horských obcích. Prosím velmi pana ministra jménem chudého a horského Valašska, aby z této poměrně nepatrné částky bylo náležitě pamatováno i na tento, kdysi volební kraj Masarykův. (Výborně!)

Ukončuji tuto kapitolu rozhodným a energickým protestem při překládání učitelstva z moci úřední, které v poslední době se povážlivě množí tak, že budí podezření politické persekuce. Vzpomeňme jen nedávného případu řídicího učitele Lonského! Překládají se velmi dobří učitelé "ze služebních příčin" bez udání důvodů až na opačný konec země a zemská školní rada odmítá jakékoliv vysvětlení, že prý ani postižený, ani jeho učitelská organisace nemají práva ptáti se po důvodech a že prý nikdo nesmí nutiti úředníka, aby jim své rozhodnutí odůvodnil. Podle prováděcích předpisů Mšano z 8. dubna t. r. k služební pragmatice o kvalifikaci učitelstva (čl. 4 a čl. 27) nesmí ani kvalifikovaný učitel, ani někdo třetí kromě nadřízených orgánů nahlédnouti do kvalifikačního popisu, takže nedoví se postižený učitel důvodů své diskvalifikace, jsa vydán úplně na milost a nemilost svého kvalifikujícího inspektora a jeho ocenění chování učitelova. Jménem čsl. strany nár. socialistické žádám velmi naléhavě, aby se §u 55 učit. služební pragmatiky nepoužívalo z presidiální moci školních úřadů k překládání učitelů jakožto opatření kárného z důvodů politických. Každý případ, tedy politický, budiž řádně projednán ve sborových zasedáních školních úřadů okresních a zemských, jak to předpisují platné zákony zemské o školním dozoru. Jestliže se dopustí učitel činů proti služební pragmatice, jsou školní úřady povinny provésti řádné disciplinární řízení, které zaručuje objektivní postup a umožňuje učiteli řádnou obhajobu, tedy to, co přece tvrdý trestní soudní řád umožňuje i nejhoršímu zločinci. Vždyť přece žijeme v demokratickém státě a jde o učitele, vychovatele mládeže!

Jako jsem při státním hraničářském školství upozornil na naléhavou nutnost zrychliti stavební tempo, považuji za svou kulturní povinnost, ujmouti se na tomto místě i našeho státního středního školství, které rovněž v mnohých místech potřebuje náležitého a řádného vybudování buď novostavbami nebo alespoň přístavbami v nejbližších letech.

Dovoluji si na příklad v zájmu moravskoslezského středního školství uvésti: Brno-Husovice II., RG., Brno III. RG., Brno dívčí RG., Budějovice Moravské RG., přístavba, Mikulov, německé RG., Místek RG., přístavba, Mor. Ostrava, české G., přístavba, Ostrava-Přívoz RRG., Telč RG., přístavba, Tišnov RRG., přístavba, a konečně Český Těšín, novostavba RRG., tedy novostavby asi ve výši 30 mil. Kč.

Pokud se týká mého volebního obvodu, prosím velmi naléhavě jak pana ministra školství a národní osvěty, tak i pana ministra financí, aby s největším urychlením převzato bylo městské reálné gymnasium ve Vsetíně, alespoň po stránce personální, do státní správy. Čtvrtý rok trvání této střední školy - jediné to střední školy pro rozsáhlé Vsacko a Valašsko-Klobúcko - dokázal i největším skeptikům oprávněnost její existence, zejména pokud se týká počtu žactva. Město Vsetín přineslo při dnešní těžké finanční krisi samosprávy opravdu ohromné oběti a právě dobudovalo několikamilionovým nákladem nádhernou moderní budovu pro tento ústav, kterou nabízí státu darem, bohužel, pro odpor ministerstva veřejných prací marně! Co bylo v silách a ve finančních možnostech obětavého města, stalo se. Nyní má slovo především naše školská a finanční správa, aby zhodnotila tyto oběti a tyto kulturní snahy kdysi volebního města Masarykova převzetím osobního nákladu na tento potřebný ústav a dala tak našim valašským Vsacanům, což jejich jest. Jinak jest síť středoškolských ústavů, máme jich 296, už nyní dostatečně vybudována a rovnoměrně rozložena po celém státě, takže není ji už nutno ještě více zhušťovati, až na menší výjimečné korektury.

Odvolávám se při této příležitosti na interpelaci svého klubu, kterou upozorňuji na neutěšené poměry aprobovaných kandidátů profesury, které nebylo možno umístiti na středních školách. Jsou to opravdu poměry zoufalé. Podrobně jsem je vylíčil v této interpelaci a prosím pana ministra, aby v této palčivé otázce urychleně jednal, protože kdo rychle dává, dvakrát dává. Je opravdu nebezpečí v prodlení. S povděkem konstatuji, že ministerstvo školství a národní osvěty alespoň upravilo nově předpisy o podmínkách, za kterých tito kandidáti mohou nabývati způsobilosti k učitelství na měšťanských školách. Ovšem je samozřejmou nutností, aby na místa učitelská na těchto školách byli, pane ministře, ustanovováni, není-li zkoušených učitelů, především kandidáti profesury s aprobací pro střední školy, neboť jsou případy, že na taková místa jsou ustanovováni učitelé bez odborné zkoušky a dokonce i abiturienti středních škol bez doplňovací zkoušky pedagogické, ačkoli je dosti kvalifikovanějších žadatelů z řad mladých profesorů. Zdá se mně vůbec - s podobnými stížnostmi setkáváme se i při školách obecných při obsazování míst učitelek ručních prací a domácích nauk - že v obsazování nových učitelských míst je špatná a nedostatečná organisace. Domnívám se, že je nutno, aby po návrhu učitelských organisací byla vybudována učitelská bursa práce, která by měla v evidenci všechna volná a nově zřízená místa a tím také usnadnila okresním školním inspektorům urychlené obsazování takových míst plně kvalifikovanými silami.

Pokud se týká letošních maturit, dovolím si přítomného p. ministra upozorniti na některé závady: především opakuje se zase stará kantorská chyba, že se zase klade největší váha na memorování a nikoli na inteligenci a duševní zralost žákovu. Dále každý žák byl dosud povinen skládati zkoušku jak z vlastivědy, tak i z československé literatury. Nyní však má možnost vybrati si pouze jeden z obou předmětů. A tu se stává, že už od počátku druhého semestru žák věnuje se výhradně tomu předmětu, z něhož bude zkoušen, a druhý zanedbává, ačkoliv oba předměty: znalost dějin československého národa a znalost vlastivědy a občanské nauky jsou přece základním požadavkem pro každého čsl. občana, i toho nejprostšího, a tím spíše tedy pro inteligenta se středoškolskou maturitou. Proto bych se velmi přimlouval, aby provedenou změnou staly se oba předměty zase bezpodmínečně povinnými pro každého kandidáta bez rozdílu.

A konečně třetí vada je, že osvobození od kolejného podle nařízení dosud platného nemohou dostati abiturienti s prospěchem dostatečným, t. j. ti, kteří maturovali většinou hlasů. Protože nyní je obnoveno na maturitních vysvědčeních bývalé známkování z jednotlivých předmětů, je nebezpečí, že jediná dostatečná v dlouhé řadě známek znemožní žáku osvobození od poloviny kolejného, i když výslednice všech známek bude dobrou anebo ještě lepší než dobrou. Upozorňuji na toto nebezpečí pana ministra, aby se zavčas dostalo vysokým školám úředního pokynu, jak nutno posuzovati prospěch na nových maturitních vysvědčeních při osvobozování ať od celého nebo poloviny kolejného.

Pokud se týká našeho vysokého školství, dovoluji si jako poslanec ze země Moravskoslezské velmi důtklivě především upozorniti na desolátní poměry v umístění našich vysokých škol v Brně, na než ostatně upozornila povolané činitele i schůze zástupců všech fakultních spolků brněnských už v květnu obsáhlým memorandem. Určitá část požadavku byla sice splněna, ale do konečného splnění máme hodně a hodně dlouho!

Zejména jménem všech poslanců země Moravskoslezské kategoricky trvám na tom, aby také vysoká škola zemědělská zůstala v Brně a jako taková byla náležitě vybavena. (Posl. Zeminová: My s tím souhlasíme, máme vysokých škol v Praze dost!) Zcela správně, nepotřebujeme všechny školy koncentrovati do hlavního města.

Že ani v hlavním městě republiky nejsou poměry na vysokých školách pražských lepší a utěšenější, toho nejlepším důkazem je nedávná novinářská zpráva o botanickém ústavě Karlovy university, v němž na mnohých místech popraskal strop a pro přetížení místností hrozí stále vážné nebezpečí. Jsem snad toho kacířského názoru, že stavba školních budov sloužících řádné a hodnotné výchově našeho akademického dorostu je pro budoucnost národa a státu daleko přednější a důležitější, než na př. stavba některých přepychových ministerských paláců ze žuly a mramoru na nejdražších stavebních pozemcích pražských. (Výborně!)

Konečně prosím pana ministra, aby nepochopitelně vleklá záležitost koupě Karlova k účelu kliniky pro choroby nervové byla už konečně příslušnými instancemi s největším urychlením skoncována a tím navždy zmizela se světa tato kulturní ostuda, za kterou chodí řada poslanců, mne v to počítaje, už plná dvě léta. Mám opravdu obavy, aby tato důležitá koupě nebyla nakonec úředně "uouřadována".

Zároveň jménem své strany velmi ostře znovu protestuji proti nedávnému porušení nedotknutelnosti jak akademické půdy, tak i akademické svobody státní policií a velmi naléhavě žádám, aby v budoucnosti bylo vždy bezpodmínečně zachováváno státními bezpečnostními orgány nerušené právo akademické půdy a universitních úřadů, které jedině odpovídají za klid a pořádek na vysokých školách. (Potlesk.)