Mnoho času som venoval hospodárskej politike nášho štátu a poukázal som súhrnne na to, že na jej smernice vykonáva u nás najväčší vliv zemedelstvo, priemysel a politicky organizovaný proletariát. Poukázal som na to, že v najčastejších prípadoch živnostníctvo a obchod nielen že bolo hospodárskou politikou nášho štátu zanedbávané, ale bývalo ňou priamo poškodzované. Mnoho sa zmenilo od tej doby, čo politickí zástupcovia živnostníctva a obchodníctva vymohli si tiež právo spolurozhodovania nad naším osudom. Ale nezmenily sa pomery natoľko, aby sme boli spokojní. Práve naopak, dnešná mimoriadna hospodárska mizeria dala vzniknúť celej rade požiadavkov nášho stavu, ktoré budeme museť vo vláde, v parlamente a u úradov uplatňovať, aby sme situáciu našich príslušníkov obľahčili a napomohli im prekonať dnešné ťažké pomery.

V prvom rade žiadame, aby parlament v terajších mimoriadne ťažkých dobách vyvinul čo najintenzívnejšiu činnosť, a síce činnosť iniciatívnu, smerujúcu k prekonaniu dnešnej štagnácie.

V druhom rade žiadame, aby sa v dnešných mimoriadne ťažkých dobách nevyvolávaly zbytočne a dnes krajne škodlivé strannické prestyžné boje, ale aby sa bral zreteľ na celok nášho hospodárskeho a politického života.

Ďalším naším požiadavkom je, aby parlament s plným vedomím dnešnej vážnej situácie urýchlene prejednal všetky hospodárske osnovy, ktoré majú priniesť oživenie našej výroby, či už zemedelskej, priemyselnej, alebo živnostenskej.

Žiadame, aby bolo pri tom naše štátne hospodárenie vedené zásadou krajnej úspornosti a šetrnosti, ako to dnešná doba vyžaduje.

V tomto širokom rámci a dľa smerníc, ktoré som široko rozviedol, musíme sa snažiť, aby najbližšie pracovné obdobie nášho parlamentu prinieslo živnostníctvu a obchodníctvu čo najväčšie uľahčenie jeho terajšej situácie a previedlo všetky opatrenia, ktoré naša strana na príslušných miestach splniť žiadala. Samozrejmá vec je, že sa neuzavierame ani pred splnením požiadavkov ostatných tried nášho občianstva, na prosperite ktorých nám tiež záleží. Záleží nám na tom z toho dôvodu, že živnostníctvo a obchod sú práve triedy, ktoré jak zmenšenú kúpnu silu zemedelstva, tak aj robotníctva a príslušníkov slobodných povolaní i verejných zamestnancov ihneď pocítia. Nám musí záležať na každej složke obyvateľstva a preto je naším záujmom, aby dnešná hospodárska kríza bola riešená veľkoryse v prospech celku a nie pod zorným uhlom úzkych záujmov stavovských, poškodzujúcich vo väčšine prípadov záujmy niektorej inej triedy. A práve v tomto sa javí naša sila, lebo my najdeme pre naše riešenie dnešnej situácie vždy ochotných spolupracovníkov a zároveň najdeme vždy dosť ochotných spolubojovníkov proti takým úmyslom, ktoré by nás mohly poškodiť.

Čoho je dnes najviac treba, je činorodá práca. Dnes nie je čas pre jalové a zbytočné uvažovanie, dnes je treba reálne myslieť a konať povinnosť, ktorá sa nám ukladá, lebo by sme mohli veľmi ľahko upadnúť do zkázonosnej letargie.

Spolu s ostatnými stranami musíme sa pokúsiť hlavne zdolať nezamestnanosť. Chceme pracovať pre postupné vytvorenie blaha. Chceme získať primerané existenčné niveau pre živnostníctvo a obchod a chceme, aby sa aj ostatnému obyvateľstvu dobre viedlo. Chceme to preto, že čím je väčší všeobecný blahobyt, tým sú menšie verejné ťarchy, tým je väčšia spokojnosť.

Chceme vo verejnom živote čistotu, nezištnosť a poctivosť, aby príklad našej verejnej činnosti bol školou a nie zkazou našej mládeže.

A v tejto našej politickej línii chceme pokračovať. Veríme a prechovávame veľkú nádej, že nás táto línia našej politiky nesklame a že nám prinesie už v blízkej dobe prenikavé, trvalé a požehnané výsledky.

I výsledky sčítania živn. závodov prinášajú nám mnohé poučenia a zaujímavé číslice, z ktorých si budeme môcť urobiť v mnohých smeroch správnejšie dedukcie pri posudzovaní složenia nášho hospodárskeho života a pri posudzovaní jeho potrieb.

Skúmal som tieto výsledky a môžem povedať, že všetky moje závery, ktoré som teraz uviedol o našej hospodárskej politike, nachádzajú plného odôvodnenia.

A preto ma i tieto výsledky nútia vysloviť požiadavok, aby naša štátna hospodárska politika pochopila svoj správny pomer k jednotlivým složkám nášho hospodárskeho života a dbala požiadavkov regionálnych.

Tejto prozieravosti je treba proto, že hospodárska rovnováha môže byť obnovená a udržaná len vtedy, jestliže všetky složky našej výroby a všetky naše regionálne celky budú mať rovnaké vývojové predpoklady. Každá jednostranná politika porušuje rovnováhu, čo v záujme nášho celého hospodárskeho života zdôrazňujeme.

Živnostníctvo je si všetkých týchto vecí vedomé a bude sa domahať aj naďalej, aby sa jeho práva uplatňovaly v rámci týchto smerníc, a to tým viac, že mu na správne vedenej hospodárskej politike záleží nielen ako mohutnej složke národa a štátu, ale i preto, že ono je významnou poplatníckou silou a zárukou spoločenského a právneho poriadku v štáte. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Kopecký. Uděluji mu slovo.

Posl. Kopecký: Jako jiní řečníci, tak používám i já rozpočtové debaty, abych znovu uvedl před parlamentním forem na přetřes krvavé události v Dolní Lípové. Vrátil jsem se dnes ráno jako člen komunistické parlamentní delegace z Frývaldova. Chci reagovati několika slovy na nejnovější oficiální zprávy a projevy, pokud se týká krvavých události v Dol. Lípové, zejména na včerejší prohlášení ministra vnitra a na projevy a zprávy poslanců, kteří tvořili oficielní parlamentní delegaci.

Do Dolní Lípové se odebraly ve čtvrtek dvě delegace, jedna, která byla vyslána vládou a složena ze zástupců stran, které jsou oporou vlády, a druhá delegace vyslaná komunistickým poslaneckým klubem, revolučními odbory a rudou pomocí. Je přirozené, že zprávy obou komisí se liší a rozcházejí. Delegace vládních stran podala již částečně v parlamentě a v tisku zprávu, která, jak to nemůže překvapiti, vyznívá v potvrzení úředního vylíčení událostí, podaného četnictvem, okresním úřadem frývaldovským, které se také plně ztotožňuje s včerejším prohlášením ministra vnitra. Aby však výsledek vyšetřování parlamentní delegace byl veřejností správně hodnocen, chci ukázati, jak "objektivně" a jak vůbec "pečlivě" vyšetřovala delegace vládních parlamentních stran frývaldovské krveprolití, a konstatuji: Pánové Hackenberg, Rýpar a Richter přijeli do Frývaldova ve čtvrtek dopoledne o 1/2 10 hod. Šli na okresní úřad, odkud odjeli po 12. hodině na místo, kde ke krvavým událostem došlo. Před 1 hod. odpolední odjeli z Dol. Lípové zpět do Frývaldova na oběd a o 3. hod. odpol. odjeli rychlíkem zpátky do Prahy. To bylo jejich "vyšetřování".

Konstatuji: Oficielní parlamentní komise nepřišla za svého vyšetřování vůbec do žádného styku s dělníky a občany, kteří byli účastníky demonstrace a svědky událostí v Dolní Lípové. Pánové Hackenberg, Rýpar a Richter byli po celou dobu vyšetřování ve styku jenom se zemským presidentem Černým, okresním hejtmanem Jakubovským a s brněnským generálem četnictva Putným a četnickými veliteli. Od nich si dala parlamentní delegace průběh událostí vylíčit a na místě srážky dali si předvésti, jak "dav útočil" - jak četníci "byli napadeni" atd. V Dol. Lípové uvedli pak četníci, kteří dostali na několik dní klíče od hřbitova, oficielní parlamentní delegaci do márnice, kde se páni zdrželi několik minut a [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 151. schůzi posl. sněmovny.]

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám p. řečníka k pořádku. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Posl. Kopecký (pokračuje): [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Ani v Dolní Lípové, kde na silnici po celý čtvrtek a pátek stály stále zástupy občanů, rozhořčeně dosvědčujících, jak četníci dav napadli vražedně, neuznala oficielní parlamentní delegace za nutné, aby si vyžádala předvedení některých z těchto svědků. Sami dva němečtí oposiční poslanci, Kunz a Matzner, musili v Dolní Lípové na místě před námi pranýřovat, že oficielní parlamentní delegace, které dělal vůdce český Cavaignac, bývalý šéf Černého vlád, nepřipustila při vyšetřování předvedení svědků. Bylo již také vylíčeno, jak v Dolní Lípové, když jsme na místo srážky přijeli, já a posl. Hodinová, s delegací dělníků a z obcí, z nichž se dělnictvo demonstrace zúčastnilo a zastihli jsme zde zemského presidenta Černého s vládními poslanci a když zastavili jsme na silnici zemského presidenta Černého a jednali o vydání těl mrtvých dělníků, jak rychle se vládní parlamentárníci před dělníky, před dělnickými svědky, ztratili a odjeli, aniž by slovo se shromážděnými dělníky ztratili.

Konstatuji posléze: parlamentní delegace vlády se neukázala ani v Setzdorfu, ani v Zigharticích, v oné vsi, odkud demonstranti vyšli a ze které jsou až na 2 případy všichni zabiti a raněni. Kdyby byla parlamentní delegace přišla do Setzdorfu, byli by ji nejen všichni občané z této obce bez rozdílu, ale zvláště příbuzní zastřelených a raněných v nejhořčejších kletbách řekli, kdo je vinen krveprolitím v Dol. Lípové. Ovšem takovému svědectví se páni z delegace vládních stran objektivně vyhýbali. Veřejnost a dělnictvo se nedá zmásti výsledkem vyšetřování této podařené vyšetřující parlamentní komise. To nebyla komise, která jela události v Dol. Lípové z nějaké nedůvěry v úřední líčení vyšetřovat, nýbrž komise, kterou vláda vyslala, aby vyšetřováním zástupců lidu mohla podepříti odůvodňování krvavého činu spáchaného v Dol. Lípové. (Tak jest!) Že se k takové úloze měšťáčtí a sociálfašističtí parlamentní zástupci propůjčili, naprosto nepřekvapuje, a zvláště vůdce delegace německých soc. demokratů p. Hackenberg, který si přibral ke svému poslání ještě pana posl. Heegra, pozná, jak dohrál pro své chování za vyšetřování dolnolípovského krveprolití svou úlohu mezi německým dělnictvem těchto krajů.

A nyní k obsahu včerejšího prohlášení ministra vnitra a zprávy oficielní parlamentní delegace, pokud se dostaly už do tisku a do parlamentu. Nejprve k těm lžem, které se uvádějí o přípravě středeční frývaldovské demonstrace, a k tomu, co předcházelo krveprolití.

Vládě a všem jejím zastáncům jde o to dokázati, že komunisté připravili i zde krveprolití. Důkazů pro to vláda nemá, ale operuje jako vždy nejdivočejšími výmysly, při čemž jí parlamentní delegace na podkladě svého vyšetřování pomáhá.

Pravdou, kterou nikdo nezastře, je, že dělníci nepřipravovali přepadení četníků, nýbrž demonstraci proti hadu a za podporu nezaměstnaných. Ale je třeba konstatovat, že na krveprolití se připravovali četníci z vyšších rozkazů, z rozkazu okresního úřadu, četnického generála a z rozkazu potlačiti násilím každou rozhodnější akci proti hladu, za chléb a práci. (Výkřiky posl. Štětky.)

Dělníci hájí svá existenční práva a mají dnes všechny důvody vyjíti do ulic a demonstrovati za své existenční požadavky. Právo na ulici si dělníci nikdy vzít nedají. Je pouze dokladem vašeho bankrotu [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] že z otázky volné ulice pro dělníky jste udělali otázku krvavých bojů a že místo abyste právo dělnictva na jeho projevy respektovali a dělnictvu ulici uvolnili, zatarasujete ji četnickými bodáky, zastavujete pochod dělnictva na ulici [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

V Dol. Lípové tomu bylo tak, pokud jde o boj o volnou ulici. Nestačilo, že dělníci a dělnice, pochodující na demonstraci do Frývaldova a do Setzdorfu, byli třikrát četnictvem na cestě [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) tlučeni pendrekem a četnickými pažbami, byli násilně rozehnáni ze silnic do polí a lesů, štváni jako zvěř, a to nejen dospělí muži, nýbrž i ženy a mládež, četnictvo muselo udělati více. Četnictvo musilo prolíti krev [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám p. řečníka k pořádku. (Hlasy: My tu konstatujeme jen pravdu!)

Posl. Kopecký (pokračuje): ... aby hladovým dělníkům a dělnicím vracejícím se z polí a lesů na ulici ukázalo, že demonstrovat nesmí. Ano, tak krvavou je dnes cesta dělnictva k vydobytí si ulice. Tak krvavou je dnes cesta dělnictva, aby si vynutilo respektování svých základních politických práv.

Avšak dělnictvo se svého práva na ulici nevzdá a nemůže se ho vzdáti, i když stojí tak četné oběti. Nemůže se ho vzdáti, poněvadž zákazem veřejných dělnických projevů neříkáte nic jiného, než že dělnictvo má hladověti, ale při hladovění mlčeti, se svou bídou a hladem zalézti z očí vládnoucích, z očí sytých, přejedených, bez hlesu hlady umírat a neusvědčovati svým zoufalstvím a svou hladovou smrtí kapitalisticky pořádek z toho, jak je zločinný a jak je na čase, aby byl svržen.

Víme dobře, že vy představitelé najedených nikdy neuznáte, že otázka vydobytí volnosti ulice je pro dělnictvo otázkou chleba, otázkou života, otázkou osvobození. I soc. demokraté se tváří, jako by toho nechápali. Na otázku jednoho měšťáckého poslance, proč ohlášený demonstrační projev ve Frývaldově nebyl okres. úřadem povolen, odpověděl okres. hejtman Jakubovský, že nebyl povolen z obavy před pleněním, a na otázku, zda by při povolení projevu nebylo možno demonstrace znemožniti bez použití střelných zbraní, odpověděl okres. hejtman Jakubovský, že nemá ve Frývaldově stříkačky a že na ulicích nejsou hydranty a že z těchto důvodů musil ohlášený projev dělníků zakázat a použíti ku potlačení demonstrací četnictva a krvavé střelby. Německý soc. demokrat Hackenberg to vzal na vědomí a tyto důvody okres. hejtmana uznal. Ano, soc. demokraté uznávají, poněvadž nebylo stříkaček, že se do hladových dělníků střílelo. Poněvadž nebylo stříkaček, bylo 8 dělníků zabito a na 20 dělníků a dělnic těžce zraněno. Nemusila téci krev, mohla téci voda, ale poněvadž vody na stříkání nebylo, tak tekla dělnická krev. Hle, tak vypadá soc. demokratický humanitní a státnický výklad dolnolipového krveprolití.

V tendenčním omlouvání zločinu, který byl spáchán v Dol. Lípové, kladou vládnoucí činitelé velkou váhu na tvrzení, že demonstrujícími nebyli dělníci nezaměstnaní, nýbrž prý jen zaměstnaní. Chce se tím dokázati, že nešlo o pochod z hladu, poněvadž podle mínění vlády a vládnoucích stran dělníci, kteří jsou zaměstnáni, nemohou přece míti hlad, nemohou býti nespokojeni; naopak musí prý býti rádi, že mají práci, že mají proti nezaměstnaným docela blahobyt a když demonstrují, že to činí neodůvodněně, neprávem, z politické výstřednosti.

Tato argumentace je pouze krvavým výsměchem pravdě. Platí to všeobecně a platí to desetkrát více, pokud jde o dělnictvo ve frývaldovském okrese.

Předně není pravdou, že demonstrovalo jen zaměstnané dělnictvo, zastavivší práci, nýbrž pravdou je, že demonstrovalo společně zaměstnané i nezaměstnané dělnictvo. Můžeme posloužiti na př. desítkami dokladů, že mezi dělnictvem Setzdorfu, které demonstrovalo a do něhož bylo v Dolní Lípové stříleno, je značný počet dělníků, kteří dostali ke 14. listopadu výpověď z práce, aby rozmnožili řady těch, kteří ztratili chléb a jsou vystaveni ve frývaldovském okrese už dnes bídě a hladu. Demonstrace dělnictva ze Setzdorfu, která byla ohlášena ve Frývaldově, byla demonstrací proti zbavování chleba, proti vyhladovování. Byla protestem proti brutálnímu činu ministra soc. péče dr Czecha, který zastavil podpory v nezaměstnání stavebnímu dělnictvu, organisovanému v rudém svazu, k němuž orgnisačně přísluší i velká část kamenodělníků na Frývaldovsku. Němec dr Czech svým bezohledným postupem ohrozil i existenci frývaldovského dělnictva, dělnictva to německé národnosti a ohrozil nejen existenci tamního nezaměstnaného dělnictva, nýbrž postavil perspektivu kruté bídy a hladu i před dělnictvo zaměstnané, v jehož propouštění tamní lomy a kamenické podniky stále pokračují, takže každý zaměstnaný dělník si je vědom, že zítra může ztratit práci a octnouti se v postavení nezaměstnaného. A z toho důvodu uznává nutnost společného postupu v protestu proti rozhodnutí ministerstva soc. péče.

Na tvrzení, že dělnictvo zastavilo práci neoprávněně, že nemá hladu a že tedy nemělo demonstrovati, můžeme opět říci, že jde jen o krvavý výsměch pravdě. Je však zajímavá věc že máme tu co dělati s jakousi novou thesí vlády, jejímž obsahem je, že zaměstnané dělnictvo nemá hladu, poněvadž prý má práci. U nezaměstnaných se už vláda neodváží říci, že by hladu neměli, ale snaží se aspoň postavení zaměstnaného dělnictva vylíčiti jako skvělé. Je to doplněk k tomu, co řekl dr Beneš o žití nad poměry. Podle vlády a vládních činitelů asi ten, kdo má práci, žije nad poměry. Nad poměry žije, kdo pracuje, ať má jakoukoli mzdu za svou práci. Můžeme uvésti mnoho dokladů, jaké mzdy měli a mají dělníci frývaldovského okresu. Naprostá většina kamenodělníků v Setzdorfu a Sandsdorfu si nikdy nevydělá průměrně více než 100 Kč týdně, ale velká část dělníků má mzdu 50, 60, 70 Kč a jen kvalifikovaní dělníci mají průměrnou mzdu 120, 130 až nejvýš 150 Kč týdně.

Takové jsou tedy mzdy kamenodělníků ve frývaldovském okrese. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Je třeba uvážiti, že tu jde o práci v lomech, práci kamenickou, těžkou a vysilující. Odváží se někdo říci, že při mzdě 70 Kč týdně se nechá žíti, aniž by se hladovělo? Odváží se někdo říci, že mzda 50, 60, 70 Kč týdně není hladovou mzdou? A takovou mzdu, jak jsem řekl, měla velká část těch dělníků, kteří šli ze Setzdorfu a z druhých obcí demonstrovati do Frývaldova. Je jasné: to byl pochod hladu! Pánové z parlamentní komise měli možnost viděti v márnici v Dol. Lípové těla zabitých dělníků a dělnic. A my se tážeme jich, zda již neukazovala tato těla, na kost hubená podvýživou, vyschlá, jak ti ubití dělníci a dělnice byli už hladem fysicky umučeni? A kdyby se tak pánové Hackenberg, Rýpar a Richter byli šli podívat také na živé dělníky do Setzdorfu a Sandsdorfu, byli by viděli již z tváří dělníků a jejich dětí, že se nenajedí, poněvadž z jejich tváří vyzírá jenom podvýživa a hlad. Pánové se ovšem na dělníky po těchto kamenických obcích podívat nešli, oni se vrátili zpět do Frývaldova, kde šli na tučný a chutný oběd, poněvadž měli už hlad.

Avšak ještě něco, co charakterisuje logiku těch, kteří omlouvají dolnolípovskou vraždu. Říkají, že to nebyl pochod hladu, že nedemonstrovalo hladové dělnictvo. Ale my se tážeme, proč tedy se okresní úřad ve Fryvaldově bál plenění, když sám tvrdí, že dělnictvo nemělo hladu a že nemělo důvodu demonstrovat? Vyplývá z toho pouze jediná snaha, vylíčit dělnictvo jako lupiče-pleniče. A já mohu slavnou sněmovnu ujistiti, že frývaldovské obyvatelstvo bez rozdílu, ať je to dělník, živnostník nebo pracující inteligent, je nad výrokem okresního hejtmana Jakubovského o tom, že se bylo třeba obávati plenění ve Frývaldově, do krajní míry roztrpčeno. Frývaldovské obyvatelstvo a občanstvo dává ujištění, že nepokládá dělníky z okolních kamenických obcí za lupiče, že se naprosto nebálo žádného plenění, jak živě tvrdil okresní hejtman Jakubovský, naopak obyvatelstvo frývaldovské je naprosto solidární s kamenodělníky z okolních obcí a uznává plně jejich právo na demonstraci a odsuzuje s největším rozhořčením a kletbami vražednou střelbu, ke které došlo v Dol. Lípové.

Je prostě jasno: všechny výmluvy, kterými operuje ministr vnitra, kterými operují úřady a vládní činitelé a které také podpírají parlamentní oficielní delegáti, naprosto padají. Zůstane nezvratným faktem, že vinníky dolnolipovského krveprolití zůstávají četníci, okresní úřad a v prvé řadě vláda.

Chci uvésti na doklad jenom několik momentů. U přednosty okresního úřadu ohlásila se ve středu 25. listopadu deputace dělníků, která, když viděla, jak provokativní opatření pomocí policie, žandarmerie a vojska dělá okresní úřad proti dělníkům, kteří chtěli jít do Frývaldova demonstrovat proti hladu, za chléb a práci - vedená sen. Langrem protestovala na okresním úřadě proti opatřením okresního hejtmana a žádala, aby okresní hejtman upustil od vysílání četníků proti dělníkům a zaručovala se, že dělnictvo má prostě jenom úmysl jíti do Frývaldova shromážditi se na náměstí a uspořádati projev a vyslati deputaci na okresní úřad, kterážto deputace by tlumočila všechny existenční požadavky dělníků frývaldovských. A to byl rozhodující moment pro posouzení, kdo měl vinu na krveprolití v Dolní Lípové. Této deputaci dělníků, vedené soudr. Langrem, odpověděl okresní hejtman Jakubovský [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. listopadu 1931 podle § 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] tvrdě, že neodvolá své opatření a že za každou cenu demonstrace dělníků potlačí, a na ujišťování o klidných úmyslech demonstrujícího dělnictva odpověděl jednoduše tím, že vedle četnictva okamžitě poslal na všechny strany Frývaldova ještě vojenské čety, že vyslal vojáky se strojními puškami a oddíly vojáků cyklistů. To je moment, který jasně ukazuje, že kdyby okresní úřad byl respektoval přání dělníků a neměl úmysl, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] potlačiti demonstrace, mohl tak učiniti.

Další okolnost: Na krveprolití v Dolní Lípové onoho dne 25. listopadu, kdy došlo k tomuto krvavému masakru, byl ve Frývaldově přítomen četnický generál z Brna. Úředně se tvrdí, že to byla pouhá náhoda, ale jest jasné, že tu nešlo o pouhou náhodu, nýbrž že účast četnického generála ve Frývaldově měla svůj smysl právě v souvislosti s úmysly, potlačiti za každou cenu nejostřejším zásahem četnictva projevy a demonstrace dělnictva. Je naprosto jasné, že četnický generál přijel jen za tím účelem do Frývaldova, aby řídil bezohledný postup četnictva, když mu do Brna bylo hlášeno, jak nebezpečně stoupá hnutí dělníků na Frývaldovsku a jak si dělnictvo svou neohrožeností a statečností vydobývá práva na ulici. Účast četnického generála je dokladem, že úřední a vládní činitelé se připravovali, aby v tomto německém obvodu, kde roste čím dále tím více bojovné hnutí dělnictva i za cenu krveprolití, toto bojovné hnutí udusili. Na tyto činitele padá bezprostřední vina za to, co se v Dolní Lípové stalo. Jak se naši řečníci už několikráte vyjádřili, hlavním vinníkem zůstává vláda, její kurs, který je ve znamení potlačiti boj dělnictva za chléb a práci.

V Dolní Lípové a na Frývaldovsku je situace podobná jako v Košútech. Tam úřady a četnictvo proto vystoupily tak brutálně [Další slova byla unesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.], aby potlačily bojovné hnutí dělnictva, které rostlo a rostlo proto, že předtím byl vybojován vítězně mzdový boj dělníků pod vedením revolučních odborů, který směřoval proti zamýšlenému snižování mezd a proti zamýšlenému propouštění dělnictva. Rány z četnických pušek a smrt 8 dělníků, těžké zranění 20 dělníků, to měly býti prostředky, jak toto bojovné hnutí dělnictva ve frývaldovském okrese potlačiti, aby se nešířilo na ostatní německé oblasti a na ostatní oblasti Československé republiky. Ovšem, že vláda a vládnoucí činitelé nikdy nepřiznají tuto pravdu, nikdy nepřiznají skutečné úmysly, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] a operují jako v Radotíně, Duchcově a Košútech výmluvami, že četnictvo bylo napadeno atd. Faktem je, že vláda a úřady neseženou žádných skutečných dokladů pro toto své tvrzení. Faktem nesporně zůstává na příklad, že četnický velitel nepadl k zemi a při pádu k zemi dával rozkaz k palbě, jak to bylo uváděno v původní úřední zprávě. Faktem zůstává, že četníci nebyli zraněni před srážkou, nýbrž že z řad demonstrantů žádný výstřel nepadl. Pan ministr vnitra snažil se tuto věc výstřelů vyličovati tak, že už v Zigharticích, to je v místě, které je hodinu vzdáleno od Dol. Lípové, měl padnout výstřel, na který četnictvo v Dol. Lípové odpovídalo střelbou. Fakt je, že z řad demonstrantů žádný výstřel nepadl. Všichni svědci v Dol. Lípové, ať jsou to dělníci nebo druzí občané, potvrzují, že dělníci prostě šli a zpívali a provolávali hesla, když tu četa četníků, která vystoupila z autobusu, který přijel z Frývaldova, a utvořila rychle kordon, namířila pušky a prostě spustila svoji vražednou palbu. Dělníci se dávali na útěk. A je strašlivým faktem, že četníci podobně jako v Košútech i v Dol. Lípové stříleli po utíkajících dělnících a docela i po dělnících, kteří se již prodrali skrze hlohový plot, který je na obou místech po stranách silnice [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] prostě jako tomu bylo v Košútech, kde stříleli po dělnících, kteří už dosáhli úkrytu v domech a dvorech statků. Zjištěno bylo lékařem, že četníci byli poškrábáni. Je to možné, ale byli poškrábáni proto, že po vražedné střelbě se na ně rozlícení dělníci vrhali a hlavně rozlícení příbuzní těchto dělníků, kteří padli mrtví nebo těžce zranění k zemi. Na té silnici v Dol. Lípové se odehrála, jak nám bylo líčeno, otřásající scéna, příbuzní padali ke svým dětem, volali je k životu a stírali jim krev, líbali je a nechtěli se prostě od těchto mrtvých hnout. Přicházeli četníci, kteří je pažbami pušek a pendreky od mrtvých dělníků odehnávali, takže se musili dělníci bránit, když se skláněli nad mrtvými a raněnými, aby jim četníci pažbou neroztříštili lebku. Je faktem také další strašlivá věc, že četníci pažbami a pendreky napadali ty, kteří odnášeli raněné do domů, které stojí po stranách ulice, a že zejména za lehce zraněnými na př. na ruce a pod. a za utíkajícími dělníky vnikali četníci do domů a ještě tam je mlátili jako zběsilí. V hostinci Weidlichově, kam byli odnášeni ranění a umírající, a v léčebném ústavě, kam byli původně odnášeni ranění, musil dr Schrott, jemuž s tohoto místa musíme vysloviti nejhlubší úctu a vděk, jak se choval vůči raněným dělníkům, vykázat četníky z místnosti, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Nár. socialistický poslanec Richter se dopouští hrozné věci, když prohlašuje za pravdivé tvrzení okr. hejtmana Jakubovského, že četníci byli napadeni a že prý tekla dříve krev na straně četnictva. Panu Richtrovi stačilo ujišťování okr. hejtmana, jednoho z činitelů, kteří jsou nejvíce odpovědni za dolnolípovskou srážku, ale p. Richter nepokládal za nutné, aby si dal toto tvrzení ověřiti od svědků z řad dělníků a občanů Dol. Lípové, jichž mohl vyslechnouti velmi mnoho, stejně jako jsme to učinili my a němečtí oposiční poslanci, a mohl se přesvědčiti, jak to se zraněním četníků ve skutečnosti bylo. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] jestliže život českého dělníka nemá ceny, tím méně ceny má pro vládnoucí třídu život německého dělníka [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Dělnictvo potlačených území se v prvé řadě stává objektem krvavého teroru se strany vládnoucí české buržoasie a jest také pochopitelno, že na krveprolití v Dol. Lípové reaguje svorně a jednotně všechno německé obyvatelstvo tohoto okresu a všech německých oblastí. Reaguje na ně jednotně dělník jako úředník, živnostník, obchodník a rolník. Všichni jsou rozhořčeni krveprolitím stejně. Je tomu podobně jako v Košútech, kde po bok pracujícího dělnictva [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. listopadu 193 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] se postavilo všechno maďarské a slovenské obyvatelstvo. Největší rozhořčení se ovšem obrací proti okr. hejtmanu Jakubovskému, který je Polák a jako takový se propůjčil za exponenta [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] českého imperialismu v těchto německých oblastech. Rozhořčení německého obyvatelstva se obrací proti vládě, proti ministru vnitra a proti německým ministrům Spinovi a Czechovi, kteří sedí ve vládě, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] a ovšem i proti všem stranám českým i německým, které [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.] vládu podporují a s ní souhlasí. Nejen obyvatelstvo německých oblastí, nýbrž i pracující lid celé republiky je dnes pobouřen. Volá vládu a její režim na soud jako vinníka bídy a hladu pracujícího lidu [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Nesporná věc je, že [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.], zabití 8 dělníků a těžké zranění dalších 20 osob, měla býti hrozba, která měla zastaviti nejen dělnictvo ve frývaldovském okresu, nýbrž i v ostatních oblastech Československé republiky. Ale živelní odpor a protest, jimiž dělnictvo odpovědělo na dolnolípovské krveprolití, je dokladem, že pracující lid se nedá odstrašiti v boji za chléb, práci a svobodu ani krvavým terorem a neustane, dokud tento kapitalistický režim nesmete. To bude také poslední soud se všemi spoluvinníky krvavého útlaku dělnictva. A můžeme ujistiti, že trestu nikdo neujde.

O událostech v Dolní Lípové promluví v parlamentě ještě další členové komunistické parlamentní delegace, až se vrátí z dnešního pohřbu zabitých. Chci na konec ještě jen pranýřovati, jak ze strachu před pravdou o událostech v Dolní Lípové se konfiskují projevy, na nichž se usnášejí proletářské a intelektuální organisace. Cituji protest "Levé fronty", který také propadl konfiskaci a ve kterém se prohlašuje:

"Podepsaní protestují co nejostřeji proti postupu četnictva ve Frývaldově, jejichž zásahu padlo za obět 8 lidských životů. Skutečnost, že tyto události jsou možny v takové míře, že jsou jimi zastíněny všechny případy v minulosti, je pochopitelně následek metod, jimiž se dnes má sraziti spravedlivé hnutí dělníků za jejich životní zájmy. Jestliže se v tisku oznamuje, že v kritický den 25. listopadu bylo nejen četnictvo, ale i několik čet vojska povoláno, aby zabránilo dělnickým demonstracím, jež by v případě povolení nepochybně v klidu proběhly, jestliže se oznamuje, že většina mrtvých a raněných utrpěla rány ze zadu, lze považovati za zcela prokázáno, že plná odpovědnost za tyto události padá na ty, kteří se pokusili o potlačení spravedlnosti masového protestu. Musí se co nejrozhodněji protestovati proti tomu pojetí, jez se dá vyjádřiti ve slovech: "ne vrah, ale zavražděný je vinen".

Zajištění úplné svobody činnosti dělnických organisací, zanechání všech úmyslů na používání ozbrojené státní moci proti dělnickým demonstracím, jichž rozhořčení nad dnešními poměry jest zcela oprávněno, musí býti požadavkem všech oněch poctivých elementů z řad vzdělanců, kteří uznávají právo dělnictva na život člověka důstojný a na lepší budoucnost. V tomto smyslu zdviháme protest proti krveprolití ve Frývaldově a proti jeho vinníkům, proti těm, kteří si takové metody potlačování vzali za základ své politiky a jsou uspáni v naději, že takovými metodami mohou zachrániti hroutící se soukromokapitalistický společenský pořádek."

Takto protestuje "Levá fronta". - Je podepsána řada význačných intelektuálů a kulturních pracovníků českých, slovenských, maďarských a německých. Takhle protestují pracující vrstvy, nejen intelektuálové, nýbrž všichni dělníci, všichni pracující lidé. Tak protestuje každý člověk, který prostě cítí hrůzu [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Dnes v sobotu se koná v Setzdorfu pohřeb obětí. Nad rakvemi mrtvých dělníků sklání se v úctě veškerá dělnická třída a veškeren pracující lid v Československu. A nad jejich rakvemi také dělnictvo a pracující lid [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Tak jest! - Potlesk komunistických poslanců.)