Pan ministr tvrdí dále, že není nejmenšího důvodu, aby se vyhovělo naši žádosti o provedení opravy soupisu, ačkoliv v některých případech sám přiznává, že jsme ve svém memorandu měli pravdu. Stejně se pan ministr dovolává toho, že výtky, které byly učiněny v tisku jednotlivým sčítacím komisařům, byly odvolány. Vždyť každý, kdo věci rozumí, ví, že podle nyní platného tiskového zákona musí redakce odvolati všechno, co si žalobce přeje. Přes všechny tyto výtky musil pan ministr uznati, že sčítací komisaři vedli nejednou zbytečné rozmluvy a že v některých případech psali tužkou nebo na čistém papíře. Pan ministr také doznal, že někteří sčítací komisaři odepřeli hlavám rodiny nahlédnouti do sčítacích archů, aby se dověděly, jaká národnost byla zapsána pro členy jejich rodiny. Pan ministr tvrdil, že tito komisaři měli k tomu právo, což však odporuje jeho vlastnímu nařízení, neboť podle tohoto nařízení mají za členy rodiny uváděti národnost hlavy rodiny a proto také mají právo přesvědčiti se, byla-li národnost zapsána podle jejich udání. Pan ministr tvrdí, že sčítací komisaři měli v četných případech právo pochybovati o tom, byla-li národnost udána správně a že tenkrát žádali vysvětlení. Dovolává se také toho, že některé osoby uvedly národnost polskou a jsou členy obecního zastupitelstva podle české kandidátní listiny, nebo též byly uvedeny na české kandidátní listině do obcí, jsou členy všech místních českých organisací (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.), posílají děti výlučně do českých škol. Tedy to je jen důkazem toho, co jsme vždy tvrdili, že pod nátlakem a terorem některých českých činitelů, jako na př. lesníků, správců dvorů, inženýrů, rozličných činovníků "Matice osvěty lidové" a "Národního sdružení", jsou hospodářsky závislí polští dělníci a sedláci nuceni posílati děti do českých škol, podpisovati české volební listiny, nebo že za účelem agitačním jsou stavěni jako kandidáti na českých listinách při rozličných volbách, ačkoliv nejsou Čechy. Zde si dovoluji ukázati na posle dní výsledek voleb do většiny obcí okresu těšínského a jablunkovského, podle něhož počet hlasů odevzdaných na polské kandidátky činil 56%. V obcích, kde při soupisu lidu v prosinci 1930 byla napočítána většina Čechů, při obecních volbách v září 1931 dosáhly české listiny sotva 16% hlasů, jako na př. v Žukově, kde ve statistice figuruje většina Čechů, a v Karpentné, kde sčítací komisaři napočítali většinu Čechů. V celé řadě obcí na českých kandidátních listinách jsou lidé, kteří česky neumějí, a přesto tyto listiny dosáhly tak málo hlasů a polské listiny v obou zmíněných okresích dostaly 56% hlasů. Musí se však konstatovati, že se při obecních volbách hlasovalo tajně, takže každý mohl hlasovati, jak se mu líbilo a při soupisu lidu rozhodovali sčítací komisaři a revisoři, o nichž jest polský lid ve Slezsku přesvědčen, že třeba že jim pan ministr ve své odpovědi vydal svědectví nestrannosti, nebyli nestranní, nýbrž v četných případech až příliš straničtí.

Zajímavé jest také, proč příslušné tiskopisy k reklamaci národnosti uvedené sčítacími komisaři byly připraveny jen pro takové případy, kde čeští sčítací komisaři vytýkali národnost polskou a neexistovaly tiskopisy, ve kterých by polští sčítací komisaři mohli vytýkati uvedenou národnost českou, ačkoliv jest známo, že velký počet osob pocházejících z Malopolska, jest proti předpisům zákona zapsán za Čechy.

Pan ministr ve své odpovědi uvádí také některé výtky proti polským sčítacím komisařům, ale i zde měl smůlu, nebo mu byly podstrčeny nesprávné informace. Na př. v jednom případě usiluje se dokázati, že sčítací komisar Polák Bielecki nebyl schopen vykonávati svou funkci, ačkoliv jest pravdou, že tento polský komisař nemohl vykonávati funkci sčítacího komisaře, poněvadž těžce onemocněl a zemřel. Tedy dokonce zemřelý již po své smrti musí posloužiti jako důkaz "neschopnosti polských komisařů".

Pan ministr ve své odpovědi lituje, že jsme ve svém memorandu podle jeho mínění bez konkrétních důkazů pomluvili některé české sčítací komisaře a revisory, zatím co faktem jest, že jsme na své tvrzení uvedli faktické důkazy, jichž pan ministr neopravil, ale místo toho pan ministr neřekl, v kterých případech a koho jsme bez důvodu pomluvili, takže i po této stránce jeho odpověď jest jen vykrucováním, ale činí se v ní bezdůvodné výtky polským komisařům. Stejně dovolává se pan ministr toho, že není zákonitých předpisů, že by se musilo při jmenování sčítacích komisařů postupovati podle národnostního klíče, zapomněl však na to, že existuje předpis zákona, podle něhož sčítací komisaři mají znáti jazyk, jehož užívá lid podrobený sčítání. Velmi mnoho českých sčítacích komisařů přišlo do Slezska teprve nedávno a vůbec nezná polského jazyka. Ačkoliv jsme se své strany uvedli přiměřený počet osob polské národnosti k vykonávání úřadu komisaře, přece se k našim návrhům v četných případech nepřihlíželo.

Přímo cynickým lze nazvati tvrzení obsažené v odpovědi, že jsme sami ve svém memorandu uvedli, že nebylo možno provésti v okresech fryštátském a těšínském soupis lidu sčítacími archy. Proto též trvám na ujišťování našeho memoranda, že soupis lidu byl proveden výlučně sčítacími archy proto, aby se takto poskytla možnost českým komisařům vykonávati vliv na náš lid, hlavně však proto, aby odepřením práva sčítaným osobám nahlédnouti do sčítacích archů, čeští sčítací komisaři měli možnost napsati do sčítacích archů, co se jim líbilo a aby toho nikdo nemohl kontrolovati. Pan ministr se vymlouvá, že se v jiných státech sčítací archy také nepodpisují. V Československu má se přece soupis lidu prováděti podle československého zákona a podle nařízení československé vlády. Jest divné, že týž pan ministr, který má dbáti, aby byly dodržovány zákony, odůvodňuje nedodržování zákonů státními úřady tím, co se děje v jiných státech.

Pan ministr také tvrdí, že vedení vyšetřování četnictvem ve věcech sčítacích bylo odůvodněné, což není pravdou. Zákon, který uvádí pan ministr, vztahuje se zákonitě k úplně jiným případům, především k trestnímu vyšetřování proti zločincům, a ne na správní činnost státu, kterou bylo sčítání lidu.

Pan ministr svou odpovědí chtěl jen dokázati, že soupis byl proveden správně, aby mohl odmítnouti naši žádost o opravu soupisu. Zatím však celý polský lid stojí s námi na stanovisku, že soupis lidu, pokud jde o zjištění národnostního stavu na Těšínsku, byl padělán a proto polský lid nikdy neuzná platnost a správnost výsledku tohoto soupisu. Počet osob polské národnosti jest mnohem vyšší, než jest uveden v sčítacím elaborátě. Pan ministr uvedl, že polského lidu jest asi 70.000, zatím co všechny obecní volby, stejně jako poslední volby do obcí, které se konaly tajně, vykázaly, že polského lidu jest na Těšínsku asi 120.000 a žádné vykrucování a žádné padělání nemůže této skutečnosti popříti.

Křivdy, jaké byly spáchány na našem polském lidu při posledním soupisu lidu, nedovede zapříti žádné vykrucování, třeba je podepsal sám pan ministr. Před celým světem bude se polský lid brániti proti křivdě na něm spáchané a pánové, kteří nám ukřivdili a na naši stížnost odpověděli vykrucováním a posměšky, ať pamatují, že každá pravda vyplyne navrch, třeba by ji nevím jakými kousky chtěli zakrýti.

Polský lid na Těšínsku trvá na stanovisku, že soupis lidu byl padělán a žádá, aby byl opraven. Chce-li býti československá vláda považována za nestrannou a spravedlivou, jest povinna provésti opravu posledního soupisu lidu a přestati jednou provždy operovati "slezáckou" národností, kterou vymyslili čeští vůdcové plebiscitu a sčítací komisaři, aby uměle snížili počet Poláků. Od této žádosti nikdy neustoupíme a všemi právními prostředky, které máme po ruce, budeme se dožadovati nápravy křivdy na nás spáchané.

Na pana ministra vnitra podávám ještě další žalobu. Hned po posledních volbách do Národního shromáždění, kdy jsme po prvé mluvili s panem ministrem, slavnostně nám slíbil, že otázka udělení státního občanství osobám bydlícím zde déle než 10 let nebo od narození, bude co nejdříve zákonem upravena a že ministerstvo vnitra předloží příslušný návrh zákona. Uplynuly od té doby dva roky, ale bohužel i v tomto případě pan ministr nedodržel svého slova, ačkoliv nejen polské, nýbrž i velké české strany dožadovaly se úpravy této otázky tak ožehavé pro desetitisíce osob.

Jest zřejmo, že i v této věci jiní šovinističtí činitelé užívají svého vlivu, domnívajíce se, že když se odepře některé osobě právo státního občanství, bude nucena zříci se své národnosti. I zde se děje hlavně našim polským dělníkům v ostravsko-karvínské pánvi, kteří značně přispěli k rozvoji této krajiny, velká křivda.

Ve svých předcházejících řečích jsem ukázal na to, jak se páchá křivda na našich polských dělnících. Nyní zdůrazňuji velice důtklivě žádost našeho lidu, aby konečně již jednou byla tato věc zákonem upravena. Jest pravda, že v poslední době postup úřadů v některých případech stal se lepším, ale jsou ještě četné případy, kdy celé hromady spisů leží nevyřízeny dlouhá léta v rozličných úřadech a po několika letech budou vyřízeny zamítavě bez uvedení důvodů.

Stejně nebyla dosud vyřízena otázka vkladů ve spořitelnách na Těšínsku, ačkoliv tato věc podle smlouvy polsko-české měla býti vyřízena již před 5 lety. Vůbec celá řada ustanovení této smlouvy nebyla dosud vyřízena, proto vyzývám vládu, aby konečně splnila své povinnosti i z této smlouvy vyplývající.

Chtěl bych ještě ukázati na to, že v naší zemi, která jest jednou z nejdůležitějších průmyslových krajů Československé republiky, řádí těžká hospodářská krise nebývalých rozměrů a přesto se s naší zemí zachází macešsky. Nechci opakovati věci, které jsem již uvedl ve svých předcházejících řečích, nýbrž ukazuji na to, že trpělivost našeho lidu má své meze. Jestliže se sféry ve státě panující nepostarají, aby se pomohlo našemu chudému lidu, mohou se ještě dočkati nepříjemných překvapení. Nezaměstnanost a nouze uvádějí dělnický lid do zoufalství. Jest zapotřebí tomuto lidu pomoci a především se nesmí dovoliti, aby upadl v zoufalost. Pomoci musí především vláda.

Ministerstvo veř. prací a hornické úřady nesmějí jako dosud nečinně přihlížeti ke svévoli několika zpupných zástupců uhlobaronů. Když na př. Rothschild prohospodařil velké miliony ve své bance ve Vídni, která zkrachovala, státní úřady nesmějí souhlasiti s tím, aby jeho ředitelé prováděli sanaci pana Rothschilda na útraty chudých horníků, kteří se brutálně vyhazují na ulici za asistence hornického úřadu, jak se to na př. stalo na jámě Šalomounově v Moravské Ostravě. Nechtějí-li majetníci dolů nebo nedovedou-li vésti tyto podniky, nutno jim odníti právo s nimi disponovati.

Páni uhelní magnáti získali těžké miliony z krvavé práce chudých dělníků a nyní využívají hospodářské krise k zajištění svých zisků bezohlednou racionalisací, při čemž vynucují nelidským způsobem stále větší vydatnost práce a potom vyhazují část horníků na ulici jako nepotřebné. Nikdy nebylo v dolech ostravsko karvinské pánve tolik úrazů a takové štvanice jako v poslední době. Důkazem toho, že za účelem zvětšení kapitalistických zisků v ostravsko-karvínské pánvi vydávají se nebezpečí zdraví a život horníků, jest úřední statistika revírní rady o počtu úrazů v dolech ostravsko-karvínské pánve za poslední měsíce. V měsících červenci, srpnu a září t. r. připadá přes 1000 úrazů na jeden měsíc, na každého 13. horníka připadá jeden úraz. Za 3 měsíce bylo 3091 úrazů, z toho 234 těžkých a 11 smrtelných. Zatím co počet dělníků v jamách se snižuje, zvyšuje se počet vytěženého uhlí. Mzdy dělníků jsou nízké a při tom se pracuje jen omezený počet dní, takže výdělek horníků jest velmi nízký a hornické rodiny trpí hlad a nouzi ještě více než za války. Nedivte se, pánové, že tito opovrhovaní a nouzí znavení horníci, kterým ještě jako poslední rána hrozí restrikce, poslouchají rozličné demagogy a přecházejí z jedné výstřednosti do druhé, zleva napravo a zprava nalevo. Jsou jednou u komunistů a po druhé u "Národního sdružení", této žluté organisace, kam je vhánějí páni čeští inženýři. Chudí polští dělníci jsou zatahováni do "Národního sdružení" a oni často nemají ani českého státního občanství, jsou příslušni do Polska a pod nátlakem těchto vlastenců zapírají svou matku a dělají Čechy, aby se zalíbili pánům českým inženýrům a dozorcům.

Člověku jest líto, když slyší rozmluvy těch moderních otroků, kteří lámou svůj jazyk a kteří se stávají předmětem výsměchu a opovržení. K tomu se začíná šířiti mor patolízalství a někteří chudáci hledí si často získati panskou přízeň podplácením rozličného druhu. Není rovněž nic zvláštního, že horníci nebo jejich ženy konají bezplatně rozličné služby nebo také přinášejí rozličné dary některým pánům, aby si takto získali jejich přízeň a především zabránili své restrikci.

Takové poměry, které panují dnes v ostravsko-karvínských jamách, volají o pomstu do nebe. Státní úřady měly by svým vlivem zabrániti dalšímu zostření napětí, které panuje mezi horníky. Páni uhlobaroni měli by část břemen, způsobených nynější odbytovou krisí, nésti sami a nepřesunovati celé toto břemeno na horníky. Jest dosti zákonitých prostředků, aby byli k tomu donuceni, jest jen zapotřebí, aby vláda a především hornické úřady a ministerstvo veřejných prací zaujaly rozhodné stanovisko a nečekaly, až bude pozdě. Ať si připomenou tito pánové, že nadejde doba, kdy se horníci s nimi vypořádají za křivdy, které nyní trpí.

Stejně jako v hornickém průmyslu, tak také v našich podhorských vesnících jest náš vesnicky lid vykořisťován a křivdí se mu, a jsou to především polní dělníci, zaměstnaní u některých dvorů, které jsou ve státní správě, a jejichž správci na př. ruší nedělní odpočinek proti předpisům zákona. U polních dělníků vyžadují někteří pánové, aby v neděli konali odborné práce, jako na př. orání nebo jiné práce na poli. Zde musí státní úřady, a především ředitelství státních statků zabrániti takovému postupování.

Stejně někteří lesníci trýzní polské chalupníky a drobné rolníky a když nechtějí posílati své děti do českých menšinových škol nebo nechtějí vstoupiti do českých organisací, odmítají jim pronajmouti pastviska nebo zadávati provádění prací s povozem atd., což se rovná jejich úplnému zničení. Velmi mnoho takových stížností jsem dostal od polních dělníků a drobných rolníků z podhorských obcí, jako na př. Komorní Lhotky, Střítěže, Tyry, Lomné, Karpentné a z mnoha jiných obcí. Vyzývám pana ministra, aby se zabýval touto věcí a postaral se o nápravu.

Jestliže, jak jsem prohlásil již v úvodu, budu přes tyto odůvodněné stížnosti našeho lidu hlasovati pro přijetí státního rozpočtu, činím to očekávaje, že směrodatní činitelé ve státě přispějí k odstranění zmíněných křivd a splní slušné požadavky našeho lidu, který za svou loyalitu nežádá žádných výsad, nýbrž domáhá se svých, zákonem mu zaručených práv. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Listina řečníků povšechné rozpravy je vyčerpána. Povšechná rozprava je skončena.

Dávám slovo zpravodaji výboru rozpočtového, p. posl. Teplanskému.

Zpravodaj Teplanský: Slávna snemovňa! Ku vývodom jednotlivých pánov rečníkov sa vrátim až po ukončení špecielnej debaty.

Navrhujem, aby sa prešlo k rozprave podrobnej a aby podkladom bola osnova rozpočtu a finančného zákona pre r. 1932 podľa zprávy výborovej. (Souhlas.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Podle §u 53 jedn. řádu hlasuje se po skončené rozpravě povšechné, má-li osnova býti základem rozpravy podrobné.

Návrh na přechod k pořadu, o němž by se eventuelně napřed hlasovalo, podán nebyl.

Budeme tudíž hlasovati o návrhu p. zpravodaje, který učinil v doslovu, aby osnova státního rozpočtu a finančního zákona podle zprávy výborové byla základem pro rozpravu podrobnou.

Sněmovna jest způsobilá se usnášeti.

Kdo tedy souhlasí, aby osnova státního rozpočtu a finančního zákona na rok 1932 podle zprávy výborové byla základem rozpravy podrobné, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím sněmovna usnesla se přejíti k rozpravě podrobné na podkladě osnovy doporučené výborovou zprávou.

Přistoupíme tedy k rozpravě podrobné, a to podle částí stanovených ve 145. schůzi dne 24. listopadu 1931.

Zpravodaj posl. Teplanský vzdal se slova, které by mu podle §u 43 jedn. řádu příslušelo v podrobné rozpravě.

Započneme tedy prvou část rozpravy podrobné, to jest částí politickou, ke které náleží: kap. 1. President republiky a kancelář presidenta republiky, 2. Zákonodárné sbory a kanceláře sněmoven, 3. Předsednictvo min. rady, 4. Ministerstvo zahraničních věcí, 5. Ministerstvo nár. obrany, 6. Ministerstvo vnitra, 7. Ministerstvo spravedlnosti s nejvyšším soudem, 8. Ministerstvo pro sjednocení zákonův a organisace správy, 9. Nejvyšší správní soud a volební soud.

K této části rozpravy přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" p. posl. Dvořák, Steiner, Śliwka; na straně "pro" p. posl. dr Hajn, Heeger, dr Daněk, Richter, Machník, dr Markovič, Liška, Chobot, Müller.

Uděluji slovo prvnímu z řečníků, zapsaných na straně "proti", p. posl. Dvořákovi.

Posl. Dvořák: 14. října při zasedání parlamentu řekl ministerský předseda Udržal ve svém prohlášení mimo jiné slova:

"Dnešní doba staví před každého občana tohoto státu úkol starat se sám o sebe." Prohlášení je dílem kompromisu politických stran, které jsou v této vládě zastoupeny, a všichni, kteří tvoří většinu v této vládě, jsou zodpovědni za důsledky politiky, kterou dělají.

Význam těchto slov, přeložen do lidové mluvy, znamená asi toto: Loď se potápí, je samá díra, zachraň se každý sám, jak umíš a jak můžeš. Všichni zástupcové vládních stran v rozpočtové debatě včetně kritiky snaží se buditi zdání, že to není tak zlé, že vzájemnou důvěrou v rámci národní svépomoci tento stav a situace se překoná. Je pochopitelné, že zástupci bankovního kapitálu, zástupci průmyslové a agrární buržoasie a všichni ti, kteří dnešnímu systému slouží, jsou vedeni snahou zakrýt úpadek kapitalismu a krach jeho celého hospodářského systému. Nedělají to ovšem proto, že by neznali pravý stav věci, nýbrž proto, aby získali času k nabytí a zajištění zisků buržoasii a velkokapitalistům.

Hospodářská soustava kapitalismu prožívá krisi, krisi průmyslovou a zemědělskou. K této krisi ještě v poslední době přistupuje krise finančně-úvěrová. Kapitalism ve svém vývoji, koncentrací, tvořením velkých hospodářských celků, kartelů, trustů, použitím techniky, zracionalisováním výroby dosáhl ohromného rozmachu výrobních sil, při tom však ochudil nejširší vrstvy pracujícího obyvatelstva. Výrobní proces kapitalismu je schopen dnes chrliti spoustu výrobků na trh, kde je potřebuje prodat, ale jest otázka, komu je má prodat. Spoluprací se všemi hlasateli sociálfašismu, dnešními vládními socialisty, dokázal toto všechno metodami, které i oni doporučovali. Racionalisace, úkolový systém, popoháněčství, pokuty, to jsou všechno prostředky, které ženou každého, kdo dnes pracuje, k vypětí fysických sil. Při tom však odměna za práci je stále menší a menší a každá obrana pracujícího lidu je lámána brutální mocí buržoasie, opět ovšem za souhlasu těch, kteří dnes jako socialisté stojí ve vládě.

Jaká jest úloha vlády v této situaci? Jak řeší možnost tuzemského trhu? Zvýšením celních tarifů, které znamenají zamezení přepravy produktů, tím zvýšenou nabídku a nutný pokles cen. Tím sice zabrání se dovozu, který by znamenal pokles cen, aby tuzemští výrobci měli k disposici domácí trh. Ptáme se však: Je to prostředek ke zvýšení odbytu? A odpověď musí zníti, že ne, neboť touha po zisku udržuje ceny nebo je ještě zvyšuje v domnění, že zavedením cel bude nucena pracující třída kupovat jen domácí výrobky. Není ovšem možné tímto způsobem zvýšiti odbyt, a to proto, poněvadž pracující lid nemá prostředků. To žene buržoasii, že omezuje produkci, zavírá továrny, vyhazuje další statisíce dělníků na ulici. Buržoasie zemědělská, nežli by snížila ceny, nechává své produkty hníti na polích nebo je ničí. A opět přichází ke slovu kapitalistická vláda, aby umožnila vývoz za hranice, a vláda jako nástroj buržoasie to poslušně činí. Dovozní a vývozní listy, legální cesta k lichvě a obohacování spekulantů, zákon o exportních úvěrech, garancie státu na vyvezené zboží, to jsou cesty, kterými ubírá se vláda i v tomto státě hospodářské buržoasie.

Nedostatek odbytu pro vaše výrobky nevidíte v tom, že široké vrstvy pracujícího lidu jsou ožebračeny a nemohou koupiti pro sebe, co k životu potřebují, nýbrž hledáte cesty, které znamenají jen zvětšování rozporů kapitalistického podnikání vůbec. Toto zvětšování rozporů a hledání záchrany pro nemocný kapitalismus provází strašlivé utrpení pracujícího lidu. Jste si toho vědomi. Prohlášení vlády tlumočené Udržalem to úplně potvrzuje. Víte, že omezováním produkce a zavíráním továren roste týden od týdne nezaměstnanost. Vláda to předpokládá a vy to ve svých řečech zde potvrzujete.

Vy jste dále řekli, že vláda se bude snažiti všemi prostředky čeliti rostoucí bídě a hladu. Ještě vaše slova nedozněla v této místnosti a již prakticky jste ukázali, jaké jsou ty vaše prostředky. Rachot četnických pušek na Frývaldovsku, 7 mrtvých a desítky raněných, to jsou vaše prostředky k řešení hladu a bídy nezaměstnaných v tomto státě.

V prohlášení ministra Trapla se praví, že se chce šetřiti. Státní rozpočet ukazuje, kde se bude šetřiti. V celém rozpočtu provádí se toto šetření všude tam, kde jde o drobné státní zřízence, úředníky a smluvní zaměstnance. Vaše promrskané předlohy ve čtvrtečním zasedání to dokazují. Snížení životní úrovně statisícům státních zaměstnanců a těm nejchudším, které znovu ožebračujete a přivádíte do zoufalé situace, to je vaše cesta k šetření, zatím co na druhé straně vysokým státním byrokratům a generálům přidáváte.

Vaše cesta šetření je plánem hladu a bídy, je cestou brutálního, třídního násilí, je přípravou na drancování širokých vrstev pracujícího lidu. Je to přímý útok na nejprimitivnější lidské právo, právo na život. Pracující lid bude se brániti; bude-li chtíti uchovati si holou existenci, musí se brániti. Pracující třída není zde osamocena. Není to popřevratová doba, kdy buržoasií koupení zrádci oklamali lid a pohádkou o vývoji vedli jej na jatky čsl. buržoasie. Dnes je zde revoluční předvoj dělníků, komunistická strana a rudé odbory, které přes vaše persekuční opatření budou organisovati boj proti vašim plánům. Vy jste si vědomi i toho, že co se dalo koupiti, jest již na vaší straně, a že ti dělníci, kteří zůstali věrni svému revolučnímu poslání, nejsou na prodej. Proto se připravujete na persekuční tažení. Proto se připravujete terorem, zostřením censurní prakse, brutální mocí policejní a četnické zlovůle, třídní justicí a čsl. kriminály potlačiti a udusiti odpor nejširších mas pracujícího lidu v tomto státě.

Kapitoly ministerstva vnitra a ministerstva spravedlnosti to úplně potvrzují. Ač ministr financí dr Trapl ve svém exposé k rozpočtu vyzdvihl nutnost šetřiti s poukazem, že žijeme nad poměry, pro tato dvě ministerstva tohleto neplatí.

Není nad poměry, že se přidává na přímý potlačovací aparát, aparát třídního brutálního násilí o 29 mil. Kč více nežli r. 1931. Není nad poměry, že v dnešní současné době, kdy mluvíte o restrikci 40.000 státních zaměstnanců na drahách, bude se dělati nových 630 policajtů a 320 četníků. Jen pro osvobozeně Slovensko chystá ministr vnitra, Slovák dr Slávik, na zmírnění bídy slovenského lidu 200 nových četníků.

To jsou vaše prostředky třídní politické brutální moci. To jsou vaše prostředky, které jsou určeny, aby mírnily hlad a bídu nezaměstnaných v tomto státě - ovšem podle vzoru Košút, Duchcova, Hustu a Frývaldova. V době, kdy sami říkáte, že nezaměstnanost stoupne o 100%, zvyšujete vydání na podporu v nezaměstnání o 1 milion Kč, na pendreky a četnické pušky dáváte o 29 milionů Kč více. To jsou ty vaše prostředky, které vám mají dopomoci k udržení klidu a pořádku.

K těmto prostředkům vaší třídní brutální moci ministerstva vnitra řadí se čestně druhý resort soc. demokrata dr Meissnera. Pan soc. demokrat dr Meissner doplňuje se v prostředcích proti nezaměstnaným s agrárním předákem dr Slávikem. Ministerstvo spravedlnosti rozšiřuje justiční aparát, rozšiřuje vězeňský personál, rozšiřuje byrokratický soudní aparát nejvyššího správního soudu. Na toto zařízení přidává se o 12 milionů Kč více než r. 1931. Máme zde tedy úplně celkový obraz: přímý brutální aparát politické třídní moci doplňuje se rozšířením justičního aparátu, aby hladoví a nespokojení proletáři, kteří ujdou kulkám četnických karabin, byli rychle odsuzováni a rychle zaopatřováni v sociálních ústavech soc. demokratického ministra dr Meissnera.

Zde už však končí vaše prostředky a péče o hladové a nezaměstnané, abyste po vzoru Jugoslavie, Rumunska, Italie, Polska mučili je hladem, týráním a špínou. To je jeden základní rys vašeho celého rozpočtu na r. 1932. Přes bídu, hlad, mrtvoly čsl. dělnictva umožniti buržoasii vývoz za hranice, státi se schopnými účastniti se bez risika vašich zisků hospodářské války o odbytiště.

Žravost kapitalistů v této válce je rostoucími rozpory bezohledná. Vítězí ta zájmová skupina kapitalistů, která je hospodářsky silnější, která má výrobek lacinější a lepší. Čsl. buržoasie s tím počítá. V malodohodových státech má svoje přední postavení, hospodářsky silnější nežli Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Jugoslavie. Proto její snaha průrvy na zahraniční trh, aby bez risika v důsledku nejistoty valutárních poměrů nepřišla o nic. Vláda zajistí zákonem o exportních úvěrech až 70% hodnoty v případě ztráty. Všechny přípravy jsou v proudu. Lepší výrobek zajistí moderní, racionalisací vybičovaný proces, lacinější podle mluvčího průmyslových kapitalistů dr Hodáče - v důsledku generálního snížení mezd. Jen prý překáží alarmistické živly, které mobilisují dělnictvo k obraně proti propouštění, proti snižování mezd, proti útokům kapitalistů, t. j. komunistická strana Československa a rudé odbory. Dejme tomu, že by zde nebylo alarmistických živlů, že by všichni dělníci byli vychováni podle "Práva lidu" a "Českého slova" a nechali si klidně snížiti mzdy a zachovali klid a pořádek. Co se stane? Buržoasie získá tak předpoklad k rozpoutání konkurenčního zápasu o odbytiště se slabší skupinou kapitalistů. Jaký bude výsledek? Čsl. buržoasie vezme zájmové skupině slabších kapitalistů část trhu, získá na okamžik oddechu. Ale položme si otázku, je-li to východisko z krise? Co bude dělati buržoasie té skupiny kapitalistů, která ztratí část trhu a která řeší hospodářskou krisi těmitéž prostředky, jako čsl. buržoasie: zavírati další závody, propouštěti další dělnictvo a zvyšovati celní tarify, aby ubránila ten malý odbyt v tuzemsku, který ještě má. Vidíme, že buržoasie se v mezinárodním měřítku dohoduje.

Mírové konference, Společnost národů, to jsou buržoasní instituce, které řeší druhou cestou společné zájmy mezinárodního imperialismu. Kde je toto místo, kam by mohla směřovati politika společných zájmů? Odpověď zní: Sovětský svaz, země, která má odlišné, nové socialistické zásady v budování hospodářské soustavy, země, která by byla, kdyby se jí podařilo vřaditi do nemocné hospodářské soustavy kapitalismu, injekcí k uchování výsadního práva kapitalismu, ovšem jen na nějaký čas.