Dámy a pánové! Máme tu problém, jak nalézti lidem práci, a na druhé straně mluvíme o obchodní politice a ukazujeme, že všechny státy se zavírají dovozu. Kam máme tedy vyvážeti? Každý den přináší Jobovy zprávy: Všude celní ochrana. Nedávno jsem byl na schůzi průmyslníků, na kterou jsem šel proto, abych se dověděl od těch, kteří to mají nejlépe věděti, kam je možno vyvážeti, a tito průmyslníci - nebyli to žádní socialisté, nýbrž národní demokraté - konstatovali, že dnes existuje v Evropě jediný stát, kam je možno vyvážeti, totiž sovětské Rusko. (Posl. dr Zadina: Ale neplatí!) Kol. Zadino, cituj mi případ, kdy jste někdo přišel o něco z Ruska. To již není vaší starostí, nýbrž starostí těch průmyslníků. (Výkřiky posl. dr Zadiny.) Popřejte mi jen chviličku a já vám to všechno vysvětlím. (Posl. dr Zadina: Tak tedy kolega Šeba má slovo!) Jsi velmi hodný, že zastupuješ pana předsedu. Ti agrárníci se pomalu všeho zmocní, již tu vyvlastnili i Špatného. (Posl. dr Zadina. To je zajímavé!) Ano, pane kol. Zadino, je to zajímavé a já bych si jen přál úvodem ke své řeči, když nemohu docíliti aby vás zde bylo víc, abyste to slyšeli; mnohé kluby mne sice požádaly, abych mezi ně přišel přednášet o Rusku, nejen národně sociální, nýbrž i jiné kluby. Škoda, že tu nejsou.

Ale já přes to si vás vážím, vy jste počtem malí, ale významem velcí a proto velmi rád pro vás o tom promluvím.

Dámy a pánové, problém Ruska nelze pouze odbýt nějakým úvodníčkem v "Národních listech" nebo frásí o pečených dětech a o vrazích Slovanstva zkrvavených rukou. Jde tu o šestinu světa, o stát se 166 mil. obyvatel, ke kterým 2 miliony ročně přibývají. Dovoluji si uvésti, že znám trochu ruský problém, žil jsem půl čtvrta roku v Rusku, znám Rusko carské i Rusko revoluční, sledoval jsem, co se děje, z časopisů bolševických i protibolševických, ovládám dobře ruštinu, ale nemohl jsem si z toho, co jsem četl, zjednat pravý poznatek a tedy jsem se rozhodl a jel do Ruska. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.) Nic více bych si nepřál pánové, než abyste z vašeho klubu, z každého klubu a zejména z agrárního, vypravili delegaci, aby se do Ruska podívala. (Posl. dr Zadina: Tak nám opatřte glejt!) To opatří zahraniční ministerstvo. Nebojte se, Vás tam neupečou. (Výkřiky. - Místopředseda dr Lukavský zvoní.) Počkám, až bude nálada trochu vážná k tomuto vážnému problému.

Nemohu zde obšírně mluvit, čas mám vyměřený, má na to Rusko pouze 15 minut a bylo by potřebí, abych měl na to aspoň hodinu. Řekl bych jen toto: Absolvoval jsem řadu přednášek o Rusku v republice a byli na nich agrárníci, národní demokraté, lidovci i komunisti a viděl jsem ohromný zájem, jež mají všechny vrstvy lidu na tom, co se děje. Je velmi vzácným a je to ke cti našeho lidu, že tento zájem projevují široké vrstvy lidu více než ti, kteří by tím zájmem pověřeni býti měli. A je zajímavé, že zájem o Rusko, event. probojování toho zájmu, nebude vybojován shora, nýbrž zdola, z vrstev lidových.

Byl jsem v Rusku, pohyboval jsem se dost neodvisle, procestoval jsem je tenkrát a nyní a porovnával jsem. Mé poznání bylo takového druhu, že když jsem o Rusku nyní mluvil a byli přítomni komunisté, vynadali mně, že to líčím příliš černě, a listy zprava zase, jak víte, mně vynadaly, že to líčím příliš pěkně. Patrně můj úsudek bude asi rovnovážný tomu rozsudku soudu, z něhož se odvolávají obě strany - bude asi správný.

Nebyl jsem voděn ve výpravě, nýbrž šel jsem sám, výprav jsem se nezúčastnil, poněvadž vím, že při výpravách se všechno trochu frisíruje. Chodil jsem sám v místech, kde jsem kdysi býval, a porovnával jsem. Nemohu vás příliš seznamovat s konstrukcí průmyslové výroby Ruska, nebudu vám líčit výstavbu pětiletky, bylo by to příliš dlouhé. Jen vím, že výstavbu průmyslu nutno bráti velmi vážně, že to není jen věc, o které se napíše: To zkrachuje a s tím zkrachuje Rusko. To není pravda, to by bylo velmi laciné odbytí toho problému. Pětiletka, výstavba ruského hospodářského a zemědělského průmyslu snad se nepodaří v pěti letech, ale snad se podaří v 10 letech; na příklad v naftě mají pětiletku hotovu ve 4 letech. Ruský národ staví svůj průmysl a své zemědělství přebudovává tak, aby byly v budoucnu soběstačné, aby byly konkurence schopny. Mám pro to doklady. Do nedávna ruský průmysl vyráběl - poněvadž je tam etatisace, všechno je státní - bez ohledu na hospodářský rozpočet. Na příklad nižgorodská továrna, která byla dotázána delegací italských průmyslníků, kterou jsem v Rusku potkal, kolik bude stát automobil, který v továrně vyrobí, nemohla dát odpovědi, poněvadž to do nedávna továrnu nezajímalo. Továrna vyrábí na základě avancu, který si béře z Národní banky a výrobky dává obchodní centrále, která přiděluje. Je zajímavo, že teprve v poslední době, nedávno, přišel rozkaz Stalinův, aby tato věc byla reformována, poněvadž se velice škodlivě odrážela na sovětské hospodářství finanční. Nejlepším toho důkazem je, že v Moskvě rubl stojí 17 korun, tentýž ve Varšavě 2 koruny. Tedy právě nedostatek této hospodářské kalkulace a důsledek toho zřízení, které v Rusku není komunismem, nýbrž státním kapitalismem, měl ty důsledky, že Stalin nařídil, že je nutno, aby i továrna sovětská kalkulovala, aby vrátila Národní bance zálohy, které na výrobu dostává. Toto rozhodnutí Stalinovo je něco tak ohromného, že to reformuje hospodářskou strukturu Ruska asi tak, jako kdysi rozhodnutí Leninovo o NEPU. Rozhodnutí, že továrna má vraceti avanci a že výroba má býti postavena na podklad rozpočtu, to je tedy to samé, co máme my, činí výstavbu ruskou více přijatelnou a méně strašnou. Ruské továrny budou-li kalkulovat, jak musíme my na západě, nebudou nám nebezpečnými, poněvadž tak zařízené továrny nemohou laciněji vyráběti.

Zjev, o nějž se kol. Zadina interesoval, totiž dumping, byl a možná že bude zase. Rusko, bude-li potřebovat nákupy krýti valutou, bude dále prodávat své obrazy a pod cenou snad také své výrobky. Ale soudím, že to dlouho dělat nebude, poněvadž diference, že v Moskvě stojí rubl 17 korun a tentýž ve Varšavě 2 koruny, nutí k tomu, aby takové experimenty Rusko nedělalo. Pytel sebe větší není tak hluboký, aby se nepřišlo na dno. Z toho ruského obchodu a průmyslu žádných obav bych neměl. Jednak proto, že zatím ještě tam nevyrábějí racionelně ve smyslu finančním a za druhé, že ruský lid v továrnách není vycvičen tak, aby mohl konkurovat naším dělníkům. Když jsem byl v Moskvě, nespoléhal jsem se jen na své dojmy, které jsem měl v továrnách. Dělníci sami, když viděli, že návštěva ze západu mluví rusky, vyžádali si, abych s nimi promluvil a poslali ven průvodce, který se mnou chodil. Mnoho jsme si vyložili, a ty rozhovory byly pro mne tím nejcennějším. V těchto továrnách systém, který je mezi dělníkem a zaměstnancem a mezi podnikem, ten se stále mění a přibližuje se k tomu poměru, jako máme my. Do nedávna v Rusku byla nivelisace, komunismus, malé diference při honorování ve mzdách. Když viděl Stalin, že to nikam nevede, že výstavba v předpokládaných termínech nebude, zrušil tento zákaz, systém komunistický, uravnilovku a právě v červenci t. r. vydal výnos, který má platnost zákona, že se v továrnách ve výrobě zase rozdělují úkony podle specialisace a významu práce, podle kvalifikace jako u nás. Není tedy více uravnilovka, nýbrž jsou tam dělníci černorobotčí, primitivní, a specialisté, inženýři. Inženýři mají zacházení daleko lepší, než dříve. Nedávno Izvěstija sama, úřední list sovětský, konstatuje, že v továrnách, kde se přešlo na tuto diferenciaci, na honorování podle kvalifikace, že má daleko vyšší výkon než měla tatáž továrna dříve při nivelisaci. To nejsou žádné zázraky. Já to jen dovozuji, pane kolego, že nemohou nic nového vynalézti, vracejí se k methodám výrobním, které my zde máme, poněvadž život je příliš stejný v celém světě a člověk - dokud lidé nebudou jako cihly, dokud nebudou stejně červené, stejně veliké - nemůže se přeměniti pod šablonu komunistické nivelisace. (Tak jest! - Posl. dr Zadina: To je rozumná řeč!) Pane kolego, prosím, já vůbec mluvím rozumně. Socialisovati lze, pane kolego. (Hluk. - Místopředseda Lukavský zvoní.)

Dámy a pánové! Chcete-li poslouchati, prosím, abyste přestali debatovat, budu pokračovati. Tedy zejména v těchto továrnách schopnost výrobní ruského dělníka je daleko jiná než schopnost dělníka našeho. Abych dokončil svou první periodu, kterou jsem přerušil: Mimo své návštěvy v továrnách jsem šel také ke kolegům, se kterými jsem se poznal v diplomatické službě. Sešel jsem se v Moskvě s mnoha přáteli, s nimiž jsem jako diplomat sloužil v různých štacích po Evropě. Tito kolegové mně korigovali některé mé názory. Mohl jsem filtrovati své dojmy přes jejich zkušenosti a mám své závěry opravené zkušeností těch, kteří tam delší dobu žijí. Tam jsem se dověděl, že na př. sociální atašé u jedné velmoci zjišťoval jaká je výkonnost dělníka západního a dělníka sovětského. Zjistil, že je poměr 1: 3. Náš dělník je trojnásobně bystřejší než dělník jejich a život stroje, na příklad je tam pětkráte kratší než u nás. Nevím, takhle mi to řekli relata referro. Stroje se opotřebují pětkráte rychleji než u nás. To způsobuje ohromnou nákladnost výroby. A potvrdili mi to naši montéři. Měl jsem štěstí, že jsem se v Leningradě potkal s několika montéry ze Škodovky, kteří tam loni odevzdali do provozu parní turbinu v Kondopogě v kraji karelském, kde turbina pohání továrnu na papír. Ta turbina byla letos tak zničena, že, jak mi montéři říkali - a přesně to opakuji -: Kdyby to někdo schválně nechal tak zhyndrovati, tak to nedokáže, jako se to stalo za ten rok tam. Ti mně potvrdili, že jejich schopnosti provozu nejsou takové jako naše. Rusko si musí pomáhati, tvoří rychle své pracovní síly, dělá kursy, jak se říká Schnellsiederkursy, montéry a soustružníky vyrábí za 4 měsíce, ale to všechno nestačí. Pánové, výstavba pětiletky je v některých směrech ohromující, Magnitogorsk, Dněprostroje, Kuzněckstroj, to jsou věci, které vyžadují nejhlubší studium. (Posl. dr Zadina: Technicky, ale ne ekonomicky!) Tuto výstavbu provádí nejen Rusové, nýbrž i Amerikáni a Němci. Je tam desetitisíce montérů a inženýrů Amerikánů, je tam desetitisíce montérů a inženýrů Němců. Ale schází tam zejména ti, kteří by se tam mohli nejlépe uplatniti, Čechoslováci. A sice proč? Dámy a pánové, byl jsem dříve za války v Rusku. Je tu kol. David a pár legionářů, kteří vám mohou říci, jak naši lidé za války v Rusku se velmi brzy aklimatisovali, naučili se jazyku a jak brzy se s domácím lidem zžili, takže máme případy v r. 1916, že naši lidé byli voleni od ruských dělníků za vůdce, vedli stávky atd. Naši lidé za 2 měsíce se naučili jazyku do té míry, že se stali vůdci svých ruských přátel. Pátral jsem dnes po tom, jaký užitek v Rusku zanechávají ti cizí dělníci, zejména Amerikáni a Němci. Slyšel jsem i od ruských lidí, že z toho mnoho nemají, poněvadž je nedovedou naučiti. Umí dělati, ale nedovedou předati z neznalosti jazyka svého umění.

A tu mne napadlo: Máme zde takovou nezaměstnanost a spoustu mladých lidí specialistů, kteří by snesli tu nižší životní míru, která v Rusku je, tu bídu, která tam je, to si nezapírejme, kteří by mohli pomoci tomu Rusku i nám, aby zde bylo ulehčeno. Ulevili by domácímu pracovnímu trhu a tomu Rusku by pomohli při jeho Pětiletce ty továrny a průmysl vybudovati. Staral jsem se o to, abych seznal, jak jsou honorováni ti cizí dělníci. Pokud pocházejí ze států, které Rusko uznaly, mají smluvené honoráře, t. zv. míchané na rubly a dolary. Naši dělníci, kteří tam jdou, tyto smlouvy nedostanou, poněvadž nejsme státem, který je s Ruskem v normálních stycích a pokud jsem viděl naše nešťastníky, kteří tam šli s komunistickými výpravami, skončili všichni jako trosečníci, poněvadž tam šli konkurovati s těmi Baškirci, s jejich životní mírou. Šli tam dělati zemědělské dělníky.

Je nemyslitelno, že by náš člověk mohl konkurovati s pracovníky z Turkestanu, s jejich životní mírou. Vraceli se všichni zpátky a proklínali své v nadšení nemožné rozhodnutí. Ty tam vyvážet nemůžeme, ale specialisty, montéry, kvalifikované dělníky, pro ty by bylo ohromné pole působnosti v tom Rusku.

Prosím předsednictvo našeho klubu, mohu-li na úkor našich řečníků dále mluviti. (Místopředseda dr Lukavský zvoní.).

Dámy a pánové, staral jsem se tedy o to, je-li možno tam umístiti naše lidi a skutečně jsem našel případy, že naši inženýři a montéři byli zaměstnáni v Rusku a měli dolarové smlouvy. Zajímalo mne, jak je možno, aby náš člověk dostal takovou smlouvu v Rusku, se kterým nemáme normální styky. Zjistil jsem, že to bylo možno pouze tím způsobem, že náš dotčený inženýr jel do Vídně, tam si opatřil rakouské falešné občanství, dostal rakouský pas, s tím šel na vídeňské sovětské zastupitelství a tam byl angažován a žije v Rusku jako rakouský občan, aby měl tu výhodu, kterou nemá náš občan. Tam jsme to dopracovali. Při tom bylo možno a byli ochotni lidé, kteří by se do Ruska šli ne podívat, ale šli by tam na práci i za smlouvy rublové. Máme ale případy, že naše ministerstvo vnitra tak ulevuje našemu pracovnímu trhu, že odpírá těmto lidem pas do Ruska. Jestli je to rozumná politika, suďte sami. (Posl. Zierhut: Myslím, že ne! - Posl. dr Zadina: Jen politicky podezřelým!) Pane kol. dr Zadino posílal bych tam právě všechny. Mluvil jsem s těmi, kteří tam byli a ti říkali: Jen ať se tam jdou všichni podívat, jak to vypadá, Když jsem mluvil na schůzi a byli přítomni komunisté, kteří v Rusku byli, říkali, že mluvím objektivně a když tam byli komunisté, kteří tam nebyli, rozbili mi schůzi. Uvažoval jsem o tom: Máme zde možnost s Ruskem obchodních styků, když uzavřeme smlouvu. Jsou námitky, že by to bylo riskantní, poněvadž Rusko přestává platiti. Tázal jsem se na to lidí, kteří o tom musí nejlépe vědět, kteří do Ruska dodávají. Byli tam továrníci, kteří do Ruska dodávají hospodářské stroje, válcované železo a ostatní výrobky. Tito mi odpověděli, že právě včera inkasovali na haléř všechny směnky, které měli. Německu je to způsobeno tím, že Němci prodávají pod cenou směnky, které z Ruska dostali, poněvadž se kryly cenou zboží, takže mohou dnes 20 až 30% sleviti. Připusťme však, že musíme býti tak opatrní, jak sugeruje kol. Zadina, připusťme, že v Rusku není finanční situace příliš skvělá, že opravdu by náš průmysl mohl míti obavy, že nebude mu zaplaceno, připusťme to, přes to však se přimlouvám, a naše strana bude bojovati, abychom se s Ruskem vyrovnali, uznali Rusko a udělali obchodní smlouvy. (Potlesk.) A proč? Poněvadž máme možnost, abychom s Ruskem dělali obchody kompensační. (Posl. dr Zadina: Opatrnost! Francie!) Ta Francie dělala obchodní smlouvu, ta Francie, která již má v Moskvě 5 roků ambassádu, své zastupitelské úřady upravuje a rozšiřuje, aby byla co nejlépe representována v Rusku, dělá všecko, aby se v celém Rusku uplatnila. Nic nebudeme litovati, naopak budeme dobře na tom, když budeme Francii následovati, jako jsme ji následovali dosud v jiných věcech. (Výborně! - Potlesk.) Je zde možnost obchodů kompensačních. Kupujeme z Ameriky ročně za 1 1/2 miliardy bavlny, Rusko mělo vloni oseto 2 mil. ha bavlnou. Kupujeme z ciziny za 500 až 600 mil. Kč benzinu, Rusko je jednou ze zemí, která má největší produkci nafty a benzinu. Z Ruska kupuje náš průmysl hutnický rudy za 80 mil., Rusko může k nám dovážeti kaučuk. Rusko má nové zdroje kaučuku, může vyráběti kaučuk z rostliny chandrila, která roste v Turkestaně, která má oddenek, z něhož se vyrábí kaučuk. Přišli ke mně nedávno jako ke generálnímu tajemníku strany zástupci automobilového průmyslu a žádali, abychom umožnili obchodní smlouvu s Ruskem vzhledem k dovozu ruských pneumatik, které jsou lepší než ze západu. Když vezmeme asfalt, glycerin a různé oleje, máte zde až do 2 miliard surovin, které náš průmysl potřebuje a které můžeme míti z Ruska. A můžeme za to dodat stroje a výrobky, které vyrábíme. Nebudeme ohroženi ztrátami politikou, spočívajícími na nejistotě výplaty valutové, můžeme dělati obchodní kompensaci.

Já bych prosil zejména pány ze Slovenska, aby dali dobrý pozor na to, co si dovolujeme, slavná sněmovno, jako základ pro tuto směnu kompensačního obchodu předložiti. Máme to štěstí, že můžeme míti s Ruskem spojení to nejlevnější, po vodě, máme Bratislavu a Komárno.

Konkrétně bych vzal za nejpříhodnější návrh, který se zde z různých stran podává na formu obchodování, a navrhoval bych, aby v Bratislavě a v Komárně bylo zřízeno skladiště (depôt & entrepôt) pro ruské suroviny, kde by byly nashromážděny v hodnotě 600 až 800 milionů. Tyto suroviny by byly stále doplňovány tak, jak by jejich odbyt u nás a jinde v sousedních státech byl umisťován. Jest možno, kdo zná techniku přístavů, vydati varranty, cenné papíry do výše 70%, které by mohly sloužiti jako garancie našim vývozcům. Stále by bylo 500 mil. kryto a těmi bylo by možno garantovati náš vývoz. Entrepôt by byl doplňován tak, jak by zásob prodejem ubylo. Bylo by v našich rukách, měli bychom jej ve své kompetenci na našem teritoriu. Uvažte, co by to znamenalo. Já při tom ovšem předpokládám, že bychom se bránili, aby ruský trh nám neovlivňoval naše hospodářství, aby neškodil našemu zemědělství. Vždyť budeme moci odebírati jenom to, co by se nám hodilo ze zemědělských produktů, na př. letos žito; nemusíme bráti na př. ruskou pšenici, oni také mají nedostatek pro sebe a pochybuji, že by ji ve větších kvantech vyváželi. Prosím jen, abyste o tomto návrhu, o kterém se z důvodů časově úsporných nemohu rozšiřovati, uvažovali, zda je proveditelný, zda by nám sovětský entrepôt mohl sloužiti k tomu, abychom tento projekt v obchodu kompensačním provedli.

Nechci nijak demagogicky se hlásiti k přízni Slováků, ale my jsme dlužni Slovensku, co jsme slibovali po stránce hospodářské. To, co by Bratislava a Komárno v tomto ohledu representovala, že by totiž celý obchod šel přes Slovensko, přes Bratislavu, Komárno, to by mělo ohromný význam. Jen si to propočítejte, nebo dejte propočítat, co by to znamenalo pro celé Slovensko, nejen pro tu část, která je při Bratislavě, ale pro celé Slovensko, které k Bratislavě hospodářsky gravituje.

Končím svou řeč, kterou jste tak pozorně vyslechli několika slovy o kolchoze. Jak jsem projevil jistou porci optimismu, že průmyslová výstavba Ruska se zdaří, dík pomoci ze západu, poněvadž západ je na tom interesován, pomáhá, posílá, dává kredity, stejně jako východ, jako na př. Amerika. Mám za to, že, kdo se trochu informuje o stavu nynější situace v Mandžusku, sezná, že je to přece někdo, kdo má zájem na tom, aby to Rusko nebylo tak slabé, aby v tom Mandžusku mohlo své zájmy uplatniti, že tedy tomu Rusku se pomáhá. A odvozuji z toho zájem Ameriky, že Amerika Rusku pomáhá, že tam staví továrny, že tam investuje a že to vše je jistě v nějakém spojení s událostmi, které se dějí na Východě. Ale tak, jako jsem trochu optimistou, pokud se týče průmyslové výstavby Ruska, tak zase po zkušenostech, jež jsem nabyl, mám jisté pochybnosti o tom, že se podaří kolchozace Ruska. Chodil jsem po různých kolchozech, mluvil jsem se správci těchto kolchozů a viděl jsem, že tyto kolchozy trpí jednou z nemocí, která je pro ně osudnou, to jest, že nemají promyšlené rozdělení renty. Zemědělská práce, jak bylo řečeno, se podstatně liší od práce průmyslové. Průmyslovou práci jde oddělit na 7, 8 hodin, zemědělská práce je jiného charakteru a u zemědělské práce je také jiný poměr pracovníka k půdě, kterou obdělává (Výborně!), než u dělníka u stroje. Vidíme to se zacházením se strojem u zemědělské výroby. Tedy kolchozy po mém názoru nebudou míti ten úspěch, a to je, čím budu končit. V Rusku je jistě zájem, aby se u kolchozů všecko dařilo a aby program, který mu dal zejména nynější vůdce Ruska Stalin, aby se podařil. Stalin dal podnět k pětiletce, ale Stalin to byl také, který u kolchozů další provádění pětiletky zastavil a dal skoncovat kolchozaci jenom 55% tohoto programu a 45% přenechal individuelnímu hospodaření, a říká, že kolchozníci na těch 55% mají dokázat, že se jim to podaří a dokáží-li to, i těch 45% zbývajících se k nim dobrovolně přidá.

Nebudu se pro krátkost času šířiti, jaké jsou další diference mezi naším hospodářstvím a mezi kolchozníky, jaké jsou příčiny a proč myslím, že se kolchozování nepodaří. Jeden důvod je také ten, že není pracovníků odborných. Prošel jsem kraj, kde je 80 kolchozů, jsou to velkostatky a ty měly k disposici pouze 10 agronomů. U nás takový velkostatek, který má 800 ha, má ředitele, správce, adjunkta a tam těch 80 kolchozů mělo dohromady 10 agronomů. Když si mně na to stěžovali, napadlo mně - odpusťte mně páni agrárníci - že my máme opravdu zbytečné tři zemědělské školy, že by úplně stačila ta jedna, brněnská, která má na to zákonný podklad. (Výkřiky posl. dr Zadiny.) Zemědělské školy mají tolik absolventů, nemáme je kam dát, tam by bylo místo, kde by se mohli umístiti a pomohli by.

Já bych končil, a to tím, čím bych chtěl začíti. Cítíme všichni - a mluvím s různými přáteli z různých klubů, - že opravdu je již za 5 minut 12, abychom srovnali svůj poměr k sovětskému Rusku, abychom následovali ty, kteří to již učinili. Nebudeme ve špatné společnosti, všimněte si, kdo má v Rusku ambassadu, kdo s Ruskem pracuje. Nikdo jiný nežli státy, které mají tak velkou tradici, které mají tak velké státnické zkušenosti; chtěli byste tvrditi, že Briand, Chamberlain, Brünning, Mussolini, kteří to udělali před 10 lety a jistě uvažovali, zda-li je to pro jejich zem prospěšné nebo ne, jsou o hodně hloupější nežli ti naši lidé, kteří jsou proti tomu? A kdo je mezi těmi, kdo dosud neuznali Rusko de jure? Včera Maďaři přijali sovětskou delegaci - již i království Maďarské bude míti řádné styky s Ruskem, ale republika Československá to nepotřebuje? Já jsem se informoval, přátelé, na všech stranách, jak to vypadá, mají-li pravdu ti, kdo tvrdí, že sovětský režim je na spadnutí, nebo mají-li pravdu ti, kteří se sovětským režimem udělali smlouvy a uznali je? Mluvím subjektivně, jsou to moje názory, já Jan Šeba, jak jsem to viděl - nechci nikoho pro tento názor získávat - nabyl jsem přesvědčení, že sovětský režim stojí pevně. Jest to fakt a chci-li říci proč; mám z návštěvy dojem, že režim stojí pevně proto, poněvadž má za sebou mládež, která je impregnována šikovnou propagandou, takže je ochotna pro sovětský režim bojovat do poslední kapky krve. Není organisované síly, která by nynější režim mohla zvrátiti. Jen - tuto výhradu dělám - válka by mohla Sověty zvrátiti. Mohou se měnit individuality, může odejíti Stalin a přijíti Vorošilov, jako odešel Trocký, všichni, kdo tam jsou, mohou býti zaměněni, ale režim tím nepadne. Jestliže tedy, předpokládám, že sovětský režim je zatím pevný, že bude existovati delší dobu, musím se podle toho zaříditi. Bohužel, čas mi nedovoluje, abych tento problém ze všech stran příznivých i nepříznivých osvětlil. Proto můj obraz je kusý, neúplný.

Jen toto ještě. Prosím, říká se nám, že Sovětské Rusko není slovanské, že bychom se dopouštěli zrady, kdybychom se sovětským režimem jednali. (Výkřiky.) Pánové, já se vás táži, kdo jest to v tom Rusku, jsou to nějací Zulukafři? Tam žijí Rusové a to jsou Slované. (Posl. Suroviak: Ale vláda není slovanská! Ta vláda je docela jiná!) Jaká? (Posl. Suroviak: židovská!) V Rusku jsou Slované a tento fakt my neoddiskutujeme. (Posl. dr Zadina: Ta je taková, jako tam na levici!) Tam se jich zříkají. Já nemluvím nic pro komunisty, nemám čas vám vykládati, že komunistický režim tam vlastně není, že to není komunistický režim, co je tam, nýbrž státní kapitalismus. Ale tvrdím, že tam žijí Slované a že povinností nás jako Slovanů jest upraviti k sovětskému Rusku svůj poměr. Francouzská revoluce nechala ve světě své důsledky je mylno se domnívati, že ruská revoluce by mohla býti bez následků. My jsme povinni opatřiti práci lidem a aby práce byla, musíme uvažovati všechny eventuality a jednou takovou eventualitou jest, abychom dodávali jako jiní do sovětského Ruska. Je možno uvažovati o formě a byly nadhozeny náměty, aby se dováželo pod formou, jako to dělají Rusové, to je prostřednictvím obchodního centra. Dá se o tom mluviti, ale když vidíme, že v Rusku se usazují Němci, Američané a jiní, nemůžeme býti z toho vyřazeni. Zejména naši dělníci potřebují práci, a s tohoto stanoviska, jako poslanec národně socialistický tlumočím náš požadavek, aby obchodní smlouva se sovětským Ruskem byla co nejdříve uzavřena. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Kunz. Dávám mu slovo.

Posl. Kunz (německy): Velectění pánové! Ještě nikdy nevstupoval jsem na řečnickou tribunu s tak těžkým srdcem jako dnes, kdy mi ukládá povinnost, abych zde podle pravdy vylíčil krvavé události, které se staly v posledních dnech v mém domově, abych tím čelil nesprávným úředním zprávám a doplňkům. V nejpokojnějším okrese ve Slezsku, v mé domovině, ve Frývaldově, tekla krev. Musilo to býti? Již předevčírem vzniklo v této sněmovně rozčilení nad krveprolitím v našem světovém lázeňském místě Dolní Lípové, a pan ministr vnitra pokládal za nutné, vyslati na místo samé parlamentní vyšetřovací komisi, aby vyšetřila a zjistila pravé příčiny tohoto krveprolití. (Posl. Pohl [německy]: Jen přibrati!) Byli přibráni 3 členové parlamentu, zajisté na pokyn pana ministra nebo z usnesení ministerské rady. Dlužno jen litovati, že i zde, na prahu smrti, neupustili jste od koaliční myšlenky, kterou zde tak často praktikujete, která je vše jiné, jen ne demokratická a že tito 3 páni byli jmenováni jen z koalice. Musili jsme vynaložiti velkou námahu, abychom přiměli pana zemského presidenta Černého, aby dovolil, že vyšetřování smějí býti přítomni i členové parlamentu z okresu. Nebylo to vlastně žádné vyšetřování, žádné zjišťování skutečnosti, nýbrž byla to jen zpráva úřadů, kterou jsme tam mohli po dvě hodiny poslouchati. Proč? Vyšetřování řídil pan zemský president Černý. Když jsem zjistil pořad, jak má býti vyšetřování prováděno, žádal jsem, aby byli slyšeni také svědci, poněvadž na pořadu byla jen zpráva okresního hejtmana a generála četnictva. Takováto zpráva nemůže pro nás býti rozhodující, můžeme ji posuzovati jen jako úřední sdělení, nikoli však jako vyšetřování věci. Moje žádost, aby byli slyšeni svědci, kteří byli na místě při oněch událostech, aby nám podali podrobnější zprávu o tom, co se dělo, byla zamítnuta s odůvodněním, že nelze předbíhati soudnímu vyšetřování. Nám členům parlamentu zůstalo však vyhrazeno, abychom tyto svědky vyslechli a tak již v předvečer vyšetřování, v týž den, kdy se ono neštěstí stalo, vyslechli jsme svědky na obecním úřadě v lázeňském místě Dolní Lipové. Nejen německé svědky, nýbrž i české, i čeští státní úředníci musili potvrditi, co nám tam vykládali Němci o oněch událostech.

Příčinou demonstrace - ve frývaldovském okrese jsme na demonstrace zvyklí, není téměř čtvrtletí bez nějaké takové demonstrace, i když já a moje strana nejsme toho mínění, že se mají zákony dělati na ulici, tyto demonstrace neměly však nikdy krvavého rázu - bylo hrozící snížení mezd v kamenickém průmyslu, k němuž mělo dojíti pro zrušení objednávek z ciziny, a jímž se tamějším dělníkům již hrozilo. Všechny odborové organisace, vyjma komunistickou, tuto demonstraci odmítly. Ale jak se to již při demonstracích stává, ať již agitací nebo terorem, byli strženi i příslušníci jiných stran a seznam mrtvých potvrzuje mě tvrzení, že kulemi četnictva padli i dělníci nekomunističtí.

V časopisech se psalo o 800 a 1000 osobách. Musím to opraviti, jak také včerejší vyšetřovací komise zjistila; celkem šlo o 200 až 300 osob, které se shromáždily na onom místě, kde došlo k nebezpečné situaci, což také bylo při komisijním vyšetřování zjištěno. K přehmatům nebo ke srážkám došlo již kolem 9. hodiny dopoledne v obci Zighartice. Z 68 četníků okresu bylo 45 pro tuto demonstraci svoláno a rozděleno do jednotlivých částí města. Do Zighartic, kde se očekával větší příliv kameníků, bylo posláno 23 četníků a již v obci Zigharticích bylo házeno kamením a došlo k bití gumovými obušky, takže již před tím, než lidi vyšli, bylo lze pozorovati velké rozčilení na obou stranách, jak u četnictva, tak mezi demonstranty. Když nyní těchto 250 až 300 demonstrantů obešlo četnický kordon, aby se dostali do okresního města Frývaldova, seřadili se u vchodu do obce Dolní Lipové. Tam, kde silnice od Zighartic ústí do říšské silnice, byly ženy postaveny do prvních řad a za nimi kráčeli ve čtyřstupech muži. Zatím co se takto řadili, přijel z Frývaldova automobil s 15 četníky, kteří uzavřeli 8 metrů širokou silnici a vyzvali demonstranty, aby se rozešli. Víme, jak to při takových příležitostech bývá. Postupuje-li se rozumně, postaví-li se v čelo lidé, kteří dovedou obratně jednati, jak u policie, tak také u demonstrantů, lze zabrániti krveprolití. A já to tvrdím, poněvadž v téže době na opačné straně města táhl proti městu dav lidí, tam byl četnický kordon s vládním komisařem a tomuto vládnímu komisaři v jednoduchém civilním šatu se podařilo, že se lidé vrátili a vyslali k okresnímu hejtmanovi šestičlennou deputaci.