Byli jsme, slavná sněmovno, zvědavi jaký návrh připraví ministerstvo soc. péče k definitivnímu zákonu bytovému. Očekávali jsme, že ochrana nájemníků bude uvolněna, neboť nabídka bytového prostoru jest již tak značná, že stačí, aby byla kryta potřeba. Zklamali jsme se. Ministerstvo soc. péče vypracovalo návrh o 300 paragrafech, který zavádí nový dozor a zprostředkování bytů obcemi, řeší současně stavební ruch, spory mzdové, udržování starých domů atd. Ochrana nájemníků má zůstati téměř beze změny až do r. 1933 a teprve pak se má prý postupně uvolňovati do r. 1943. Návrh je z našeho stanoviska nemožný, v navrhované formě neproveditelný. Naše strana trvá na svém požadavku, jímž jest svoboda domovního majetku, a učiní všechno, aby ještě letos spravedlivým požadavkům majitelů domů a domků vyšlo se vstříc. (Výkřiky posl. Tůmy.)

Chci se nyní zabývati stručně několika vývody p. předsedy soc. demokratické strany posl. Hampla. Pan posl. Hampl ve svém jinak velice věcném projevu prohlásil, že prý agrární politika není tolik politicky vyspělá, abychom nebyli zatěžováni na každém kroku obchodně politickými diferencemi. Za příklad uváděl obchodní smlouvu s Maďarskem. Mám za to, slavná sněmovno, že právě na tomto příkladě se ukázalo, jak bylo rozumné, že obchodní smlouva s Maďarskem nebyla uzavřena ukvapeně. Zachránili jsme tím především náš průmysl od značných finančních ztrát, poněvadž dnes není nejhlavnější otázkou, zdali výrobky můžeme vyvážet, nýbrž dostaneme-li za ně hodnotnou valutu (Tak jest!) a ne 10% devis, jak to dělá sousední Maďarsko. Uznali to ostatně i zástupci našeho průmyslu, kteří se se svými, zejména textilními výrobky obracejí dnes na západ, neboť Maďarsko ochudilo svou hospodářskou a obchodní politikou své obyvatelstvo do té míry, že není schopno žádného rentabilního konsumu.

Pan posl. Hampl dovodil dále, že mezinárodní agrarism neprokázal prý, že je s to přikročiti k uspíšení celé serie vážných problémů a že agrární konference v Sinaji a v Bukurešti nic nepořídily. Chci říci toto: Důležitost a výsledky agrárních konferencí mezinárodních objeví se zcela určitě v dobách pozdějších. Nesmí se však zapomínati, že jednání je tím obtížnější, čím více jde o státy agrární, které potřebují odbytu zemědělských výrobků, a to často i na úkor našeho domácího zemědělství. V tomto směru je třeba dvojnásobné opatrnosti, a to i v zájmu obchodní bilance našeho státu. Pan posl. Hampl však neřekl, co pro hospodářskou vzájemnost, pro sociální rovnováhu v mezinárodním měřítku vykonala na př. socialistická Internacionála. Existuje na 50 roků, má ve svých řadách socialistické strany celého světa. Mnohdy tyto strany měly vedení svých států ve svých rukou, ale výsledky jsou poměrně skrovné. R. 1914, kdy II. amsterodamská Internacionála byla v největší své síle, vzplanul požár světové války a Internacionála zklamala. Před likvidací války opustilo zásady amsterodamské Internacionály dělnictvo na východě Evropy, které místo demokracie nastolilo diktaturu - tedy zklamání nové. A dnes, kdy všechny státy opouštějí zásady liberalismu v obchodní politice a zajišťují se celními opatřeními v čele s Anglií i Ruskem, dnes, kdy miliony lidí jsou vyřazeny z pracovního procesu a nezaměstnanost roste, ukazuje se opět bezmocnost i té Internacionály socialistické. Nelze tedy podceňovat mezinárodní konference agrární, když Internacionála socialistická nezmohla se téměř za 50 roků na výsledky, které by v mezinárodním směru znamenaly hospodářskou a sociální rovnováhu.

Slavná sněmovno! Úmyslně jsem se v povšechné debatě o státním rozpočtu zabýval více problémy politiky hospodářské a sociální, poněvadž v této vážné chvíli, v těchto zlých časech není mezi rozumnými lidmi zájmu pro zbytečné politikaření a spory stranické. Nám se nemůže vytýkat zaujatost. Naše republikánská strana loyálně pracovala na všech soc. politických otázkách od převratu a dokázala, že má plné pochopení pro spravedlivé požadavky pracujících tříd. Hájí však zásadu, že problém sociální politiky je nejenom životní věcí dělnictva, ale především hospodářskou a finanční otázkou celého státu. Jen tehdy, bude-li zaručen zdravý vývoj národa, budou-li zabezpečeny podmínky pro rentabilní zemědělství, obchod i průmysl, mohou se zákony sociálně-politické vklíniti do organismu národního hospodářství a přinésti dělnictvu kýžený prospěch. Nebude-li zajištěna výroba a zdravé podnikání, nebudou nic platny sebekrásnější zákony povahy sociální, jak to nejlépe vidíme v Rusku, neboť nebudou prostředky k úhradě.

Chci končiti tímto prohlášením: V této vážné době je třeba, aby všichni, kdož mají zájem na klidu, pořádku a zdravém vývoji našeho státu, spojili se k činorodé práci, po které volal i p. posl. dr Rosche, aby se spojili k solidární činnosti na zásadách demokracie, ne však té falešné, o které mluvil můj předřečník p. posl. Jung, když nám dával za vzor demokracii germánskou, aby dbali pořádku, šetrnosti a pravdy, aby byli silni důvěrou, že překonáme dnešní krisi, když zájmy své vyrovnáme se zájmy státu, který může růsti jen hospodářskou silou a svorností všech, kdož ve zlých dobách udrží jeho základ, aby na něm mohlo vyrůstati štěstí všeho obyvatelstva. Národ pracovitý a vnitřně ukázněný najde si cestu z hospodářské krise sám. (Výborně. - Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Šeba. Uděluji mu slovo.

Posl. Šeba: Slavná sněmovno! Máme odhlasovati rozpočet sdělaný za daleko nepříznivějších podmínek než kdy jindy. Chybí předpoklady k lehkému rozpočtu - finanční zdroje a příjmy. Není v chodu obchod, daňové zdroje vysýchají. Tisíce zdravých paží lačných práce zahálí, není produkce, není dostatek krve v hospodářských tepnách.

Nebudu líčiti zoufalou situaci v našich krajích. Přál bych pánům zde na pravici, kteří měli poznámky k řeči p. kol. Dubického, aby se šli podívati do textilních míst na Královéhradecko, Mladoboleslavsko a jinam, aby viděli, jak opravdu veliká je bída nezaměstnaných.

Páni z pravice poznamenávali k řeči, že jsou případy, kdy dělnictvo béře podporu v nezaměstnanosti neprávem. Ano, jsou tyto případy, ale velmi sporadické. Naši nezaměstnaní dělníci nechtějí podporu, chtějí práci. (Tak jest! - Výborně!) Naši dělníci přijímají každou kontrolu, jsou ochotni podstoupiti jakýkoliv způsob kontroly, jak jsou vypláceny podpory v nezaměstnanosti, ale přáli bychom si v tom případě, aby byly tak přísně kontrolovány všechny subvence, jež jsou státem vypláceny. (Výborně!)

Pan posl. Dubický zde mluvil o nevhodné době pro různá sociální opatření a zejména dotkl se toho bolavého místa v naší sociální politice, bratrských pokladen. Posl. Brožík mu odpověděl, že to nejsme my, kteří způsobili tu situaci bratrských pokladen. Zdědili jsme na Slovensku a Podkarpatské Rusi bratrské hornické pokladny prázdné a je nutno, abychom se v těchto pokladnách postarali o úhradu prémiových reserv. Pan posl. Dubický mluvil zde také o tom, že je stále mnoho cizích zaměstnanců na území republiky a že bychom měli všechny vypověděti, že bychom to měli dělati jako druhé státy, že by měla býti jakási reciprocita.

Dovolte, abych vám řekl ze zkušenosti: působil jsem 13 roků jako generální konsul a vyslanec v různých cizích státech a měl jsem s tím mnoho co dělat. Upozorňuji, kdybychom provedli integrálně tuto zásadu, že bychom si vzali z ciziny všechny naše dělníky, které tam máme a vypověděli dělníky cizích států u nás, velmi bychom na to dopláceli a velmi bychom na tom prodělali.

Pan kol. Dubický mluvil o Jugoslavii. Byl jsem právě v té době vyslancem, když jsme vyjednávali s vládou jugoslavskou, aby byl zreformován zákon, který vydala o ochraně práce domácí a dobře se pamatuji, když se přišlo k číslicím a spočítali jsme, že na území Jugoslavie jest asi 70 tisíc našich lidí, proti 3000 Jihoslovanů u nás, že jsme museli býti hezky skromní s heslem, abychom si je vzali všechny vzájemně domů.

Pánové, informujte se o těchto číslech i v našich úřadech pokud se týkají poměrů se sousedními státy a uvidíte, že bychom se nepotázali s dobrou, kdybychom tuto reciprocitu integrálně prováděli.

Pan kol. Dubický pronesl velmi vážné slovo. Vděčím za to, že je zde pár poslanců z agrární strany, kteří byli přítomni, když mluvil také jiný řečník agrární strany, který ve své řeči formuloval táž hlediska k současným problémům jako řečník předcházející, že i my socialisté mohli jsme říkati: ano, je to správné.

Pan kol. Dubický mluvil v této vážné době také o tom, že návrh bytového zákona tak, jak jej předložil ministr dr Czech, jest nepřijatelný a že je potřeba vrátiti majitelům domů svobodu, aby si disponovali s byty, jak chtějí. To je věc příliš vážná a já bych chtěl říci, že házíte bomby a smolné věnce do toho prostředí, které je plno třaskavin, které se mohou snadno vznítiti. Dejte si pozor na tyto věci! Právě dnes, když mají lidé bídu a hlad, ale mají aspoň krov nad hlavou, nehrozte jim, že oň přijdou. Je to řečeno bez demagogie. Informujte se o situaci nezaměstnaných a uvidíte, co by to způsobilo, kdyby neměli aspoň to, co je trochu právně chráněno - střechu nad hlavou. (Posl. dr Zadina: Uvolněte velké byty!) Ano, jsme pro to, uvolniti všechny velké byty.

Kol. Dubický mluvil také proti 40hodinové době pracovní. (Výkřiky posl. dr Zadiny.) Pane kolego Dubický, kdybyste se dal informovati od zástupců vaší strany, kteří letos zasedali v Bukurešti na meziparlamentní konferenci, řekli by vám, jak se tam vážně o tomto problému jednalo, že mnozí, kteří smýšleli dříve jako vy, přišli k poznání, že působivou pomocí v této situaci není nic jiného, nežli pomýšleti na to, jak rozděliti kvantum práce, která je k disposici, mezi ty, kteří pracovat chtějí. A rozděliti nemůžete toto kvantum jinak, nežli že zkrátíte, třeba přechodně, pracovní dobu na 40 hodin práce v týdnu. Jiné pomoci není. (Posl. dr. Zadina: Jak to bude u nás zemědělců?) U vás máte specielní podmínky, máte pravdu! Někdy musíte pracovat denně třeba 20 hodin a někdy jen 2 hodiny. My nehovoříme o generelním zkrácení doby všude, nýbrž v průmyslu, kde možnost pracovní schází, kdežto v zemědělství sami říkáte, že máte nedostatek dělnictva. (Posl. dr Zadina: § 6 se vztahuje i na zemědělce!) Zařídíme to tak, aby se na zemědělce nevztahoval.

Jest nutno hledati prostředky, jak dáti práci. Jeden z prostředků jest z těch, o kterém jsem se zmínil a jiný je ten, abychom se postarali o práci naší obchodní politikou. Musíme se postarati o tuto pomoc. Zraky dělníků a zaměstnanců obracejí se k nám a nenajdeme-li my zde v parlamentě prostředky, ztratíme důvěru všelikých mas, a bude to ještě horší.

Dovolte, abych promluvil o jednom sektoru této pomoci v obchodní politice. Zmínil jsem se již, že jsem v té věci pracoval, byl jsem po válce jedním z těch, kteří sjednávali obchodní smlouvy za republiku, máme tedy jistou legitimaci, abych o tom mluvil.

Poměry od té doby, kdy jsme sjednávali obchodní smlouvy poválce, se ovšem strašlivě změnily. Tenkráte byla rozhodujícím faktorem pro obchodní smlouvy výše cel a nejvýše klausule o nejvyšších výhodách. Nyní je obchodní jednání, jak zde správně řekl pan kol. dr Rosche, velmi zkomplikováno. Nejsou to jenom cla a věci s nimi souvisící. Jsou různé detaily hospodářských styků, v jichž záhybech skrývají se různé úklady, jež smlouvy ztěžují. Uvádím na příklad komplikované předpisy různých států o dani obratové, v nichž schovány jsou různé záludnosti, jež třeba obeplout. Jsou to diskriminační tarify. Dne 20. května t. r. na mezinárodní obchodní konferenci po mém referátu o dopravnictví byla přijata resoluce všemi 32 zastoupenými státy, kde jsme se ohražovali proti diskriminaci tarifů. Státy sousední, přes jichž teritorium my vyvážíme, diskriminují, zvyšují tarify pro naše zboží a tím ztěžují náš vývoz. Připomínám znovu tuto resoluci a upozorňuji, že Rakousko, které jsem tenkráte jmenoval, ještě od diskriminace neustoupilo.

Vedle toho jsou různé systémy v povolovacím řízení, restrikční opatření proti dovozu, která jsou zase takovým nebezpečným úskalím, jež třeba také obejíti, aby obchodní smlouva byla sjednána.

Avšak i když se obchodní smlouva sjedná, i když se všechna tato úskalí obeplují, tedy tím ještě není - jak to správně řekl pan kol. dr Rosche - nic hotovo, poněvadž potom přicházejí různá devisová opatření, která mají dnes daleko větší význam v ochranářské politice, jak již také bylo řečeno. Nechci tuto věc dále rozbírati, poněvadž podrobně ji vysvětlil pan kol. dr Rosche.

Poměry v obchodní politice se stále více zhoršují. Před nedávnem měli jsme zde na pultech konvenci o celním míru, kterou jsme uzavřeli v Ženevě. Tato konvence měla přinésti sbližování států po stránce hospodářské. Vidíme však, že místo toho se dostavilo odcizování, vzájemné zdvihání celních hradeb a ztěžování obchodních styků. Nejbolestněji se nás dotýkají opatření zemí klasické svobody obchodu, a z nich poslední rozhodnutí anglické o 50%ním zvýšení cel na různé zboží, v němž právě my Čechoslováci jsme velmi tangováni. Máme-li předběžně odhadnouti, co znamená včerejší vstoupení v platnost nového nařízení o 50%ním zvýšení, musíme již předem říci, že nás toto nařízení jistě postihne obzvláště v druzích vývozu pro nás důležitých, jako je porculán, výroba rukavic bavlněných, lnu, konfekce, skla atd., takže se odhaduje, že anglické zvýšení cel bude míti v zápětí ohrožení našeho vývozu ve výši 400 mil Kč ročně. (Slyšte!)

Spoléháme na rozvážlivost Anglie, která si jistě uvědomí důsledky, které u ostatních států, budou jejími opatřeními vyvolány. Budou to protiopatření, která způsobí ve Francii, v Americe, jak už dnes jest oznamováno, zvýšení tarifů na zboží anglické - a tak začne kolotoč, který poměry ještě zhorší. Je nebezpečí, že i Holandsko bude následovati tohoto nepříznivého pro nás příkladu. Francie se systémem kontigentů, z nichž nás zasáhlo zejména poslední nařízení o kontigentaci dovozu obuvi, se pomalu řadí do falangy ochranářských států také. Lze konstatovat, že svět, pokud se týče hospodářského dorozumění, jde spíše nazpět než do předu a že se vracíme k dobám, s nimiž jsme po válce začali, t. j. že vracíme se k prvotnímu způsobu výměny zboží, směnám, kompensačním, naturálním, k formuli: zboží za zboží.

K ilustrování situace dovolte mi, abych promluvil o některých státech ve vývozní politice obchodní pro nás zvlášť důležitých. Pro náš dovoz a vývoz zejména je důležité Německo. My se své strany stále ukazujeme dobrou vůli uspořádat trvale naše obchodní styky s tímto mocným sousedem, nemůžeme však dlouho nečinně přihlížeti k tomu, že na obchodní styky s Německou říší trvale a stále doplácíme. Žádáme, aby v Německu uvážili, a stejně prosím slavnou sněmovnu, aby přihlédla k tomu, že naše obchodní styky s Německem jsou trvale pasivní. Od r. 1929 jsou ročně 1 miliardou pasivní. (Slyšte!) Letošní pasivum dosáhlo 1 miliardy již nyní v listopadu a půjdou-li věci tak dále, můžeme čekati, že ku konci tohoto roku bude míti pasivum s Německem 1 1/2 miliardy. Při tom nemůže býti ani při nejpřísnější kritice se strany Německa nám předhazováno, že postihujeme německé zboží nějakým opatřením zvláštním, které by se specielně týkalo zboží německého. Pokud byla naše agrární a jiná cla zvýšena, týkalo se to dovozu všech států, s druhé strany však mohou právem naši zájemci říci, že Německo v poslední době dělá proti nám politiku takovou, že svými zvláštními opatřeními postihuje specielně jen náš vývoz. Na př. předevčírem vešlo v platnost clo na ječmen, typický náš vývozní artikl do Německa, v němž právě jsou naši zemědělci angažováni. Toto clo bylo zvýšeno nedávno na 160 Kč na l q. Uvážíme-li, že u nás jest bursovní cena ječmene 130 Kč, máme zde 120% cla ad valorem. Podobně je tomu u sladu a chmele; u chmele je to ještě horší, protože zvýšené clo chmelové je vázáno na podmínku povinného odběru chmele domácího. Je zřejmo, že je to umělý zásah do našich hospodářských styků, a to v náš neprospěch, poněvadž se týká artikle, v němž my specielně jsme angažováni. Dnešní poměr je proto pro nás neudržitelný, a jest naším vroucím přáním, aby se tyto věci co nejdříve upravily. Německo nesmí zapomínati, že máme po ruce také prostředky, abychom odpověděli podle staroslovanského rčení: "Za milodrago" a že můžeme najíti prostředky, abychom přiskřípli Německu dovoz k nám, aby toto pasivum se vyrovnalo. (Výborně!) K Rakousku hledíme svůj poměr upraviti, ukazujeme nejlepší vůli, ale nemůžeme zůstati lhostejni k obchodní politice Rakouska, která činí naše obchodní styky ilusorní. Na opatření Rakouska o nepropouštění devis byli jsme nuceni odpověděti protiopatřením. Toto naše protiopatření má zřejmě účel, abychom se co nejdříve dohodli; nemáme zájmu na tom, abychom se s Rakouskem ještě více odcizovali, a vítáme proto, že dnes oznamují listy, že naše delegace již odejela do Vídně, aby se o clearingu s Rakouskem dohodla. Přes to, že se u nás říká - a p. kol. Dubický se o tom zmínil - že jsme neprodělali na bezesmluvním stavu s Maďarskem, máme zájem specielně k vůli Slovensku, aby smlouva s Maďarskem byla co nejdříve uzavřena. Pan kol. Dubický říká, že můžeme býti rádi, že jsme neudělali smlouvu, a uvádí jako doklad okolnost, že Maďarsko není příliš solventní, příliš placení schopné. Nerad bych dělal maďarským financím advokáta, ale kolik těch států okolo sebe máme v lepší situaci finanční, než je Maďarsko? Kdybychom měli na to pohlížet jen podle toho, jak kdo si stojí, nemohli bychom vůbec vyvážet. Vítám proto sdělení, že jednání s Maďarskem pokračuje a přejeme si, aby dohoda byla učiněna co nejdříve a sice taková, aby byly odstraněny diference mezi námi a aby byly zájmy oboustranně stejně vyváženy.

Stran devis stojíme na stejném stanovisku jako vůči Rakousku a příklad Jugoslavie, která promluvila s Maďarskem velmi srozumitelnou řečí, je nám vodítkem, jak se s Maďarskem má mluvit, aby hlas byl slyšen.

Obchodní styky se státy Malé dohody vyvíjejí se uspokojivě, zejména Rumunsko může býti spokojeno, neboť umístilo u nás část svého vývozu pšenice, takže v obchodě s Rumunskem v poslední době naše relace k Rumunsku začíná býti pasivní. Vítali bychom, kdyby rumunská vláda uvážila tuto okolnost a umožnila nám prodati náš cukr, o který se jedná, aby tím dovoz cukru a bilance našeho vývozu do Rumunska se opět vyvážila. Toto pasivum s Rumunskem jest u nás způsobeno také tím, že tam vládne nejistota na tamějším peněžním trhu. A proto automaticky kupní síla Rumunska klesá.

Jihoslovansko-československé obchodní styky vyvíjejí se slibně. Stále více potvrzují se má slova, která jsem zde pronesl před rokem, že je nutno, abychom svoje přátelství politické doplnili vztahy hospodářskými, že je dobře, když naše heslo politické "věrnost za věrnost" doplníme heslem hospodářským "dovoz za dovoz", nebo "zboží za zboží". (Výborně!) Doufám, že naše hospodářské styky ještě v budoucnosti se více rozšíří a mám za svoji povinnost konstatovat, že nově zřízená československo-jihoslovanská obchodní komora vyvíjí zdárně svoji činnost a že její inciativu s povděkem kvitují i hospodářští činitelé, jak v průmyslu tak v zemědělství.

Ještě jednu poznámku bych měl k Jugoslavii, kterou zde opakuji typicky stále. Páni z ministerstva obchodu, jichž se specielně týká, ji ignorují. Již po třikráte se s ní hlásím, ale dnes mám pro své tvrzení, které jsem dříve řekl, nad jiné vážnější argument, a přímo do očí bijící. Pamatujete se, že opakuji stále své volání po žádoucí spolupráci v oboru transportním zejména po kooperaci s loďstvem jihoslovanským a naším loďstvem dunajským. Slova má upadla v zapomenutí. Snad kdybych byl býval zůstal vyslancem a napsal psaní jako vyslanec, byli by si jich povšimli, ale poněvadž jsem jenom poslancem, zapadla tato věc bez ohlasu, nikdo si toho nevšímá. (Posl. Sladký: Ty jsi to pěkně řekl!) Tak to skutečně vypadá, nemohu si pomoci. Svoji hodnost poslaneckou pokládal jsem za důležitější, než je úřednická, proto jsem měnil, proto jsem se vzdal funkce vyslance, ale o významu nynější své funkce musím konstatovat, co jsem řekl.

Já jsem volal po této kooperaci, a páni z ministerstva obchodu to slyšeli, postaral jsem se, aby to četli, aby zde byla navázána spolupráce mezi naším loďstvem dunajským a jihoslovanským, aby se otázka řešila tak, aby bylo vzájemně využito lodního parku, který byl k disposici. A co se stalo letos? Letos, kdy z Jugoslavie k nám šly ohromné transporty obilí - netoliko z Jugoslavie, ale i z Rumunska - a kdy lodní park jugoslávský nestačil, nebylo to naše loďstvo, ale bylo přitaženo na pomoc loďstvo maďarské, a my jsme zaplatili několik milionů za nájem za charakter lodní tonáže maďarské a naše lodní tonáž zůstala nevyužita. Prosím, mezi našimi pány sekčními šéfy jsou skvělí úředníci, kteří dbají o zájem státu, ale jsou mezi nimi také takoví, kteří píší krobiánská psaní, když se jim sahá na 13. služné, ale nemají tolik svědomitosti, aby se postarali v mezích své působnosti, aby stát neprodělával tam, kde může vydělávat. (Potlesk.) Přál bych si, aby naše obchodní styky s Jugoslavií se dále vyvíjely a aby ekonomická spolupráce nebyla rušena takovými případy, jako posledně při nákupu obilí.

Nechci zkoumat, kdo je vinen, zdali Velkonákupna či Prizad. Přál bych si v zájmu celého čsl. obchodu s Jugoslavií, aby tento spor byl co nejdříve likvidován. (Posl. Zeminová: Až stoupnou ceny! - Výkřiky posl. dr Zadiny.)

Pokud se týče Polska nemohu, bohužel, pozměniti svých poznámek posledně pronesených. Všechny státy hledí k tomu, aby jejich bilance dovozní a vývozní se vyrovnávaly. Apeloval jsem posledně na Poláky, aby pomohli k tomu, aby náš dovoz do Polska byl ulehčen, aby trvalá pasivní bilance, kterou máme v důsledku dovozu polských produktů zemědělských i průmyslových, surovin a nafty, byla vyrovnána. Musíme znovu apelovat na Poláky v tomto směru, poněvadž bychom nemohli snésti, aby tato pasivita byla trvalá.

Ministr Matoušek měl včera večer přednášku, ve které správně poukázal, že to nebyla a nejsou cla, jež Polákům ztěžují dovoz k nám, nýbrž pochopitelná snaha po naší hospodářské soběstačnosti, že hledíme si doma vypěstovat tolik dobytka, vepřů, abychom se mohli obejíti bez cizího dovozu.

Ale prosím, Poláci také pamatovali, že musíme hledět, abychom své aktivum a pasivum vybalancovali a aby při konstrukci svého celního tarifu, který nyní provádějí, pamatovali na náš dovoz a umožnili přestup našeho zboží přes hranice polské, abychom k tomu vyrovnání došli.

Přáli bychom si, slavná sněmovno, aby vedle pěkného hospodářského poměru také náš poměr politický s národem polským byl co nejlepší. Můžeme poukázat, že náš tisk drží se vždy vůči Polákům loyálně. Mám doklady o tom, že náš tisk je neutrální a zachovává jistou reservu i k úkazům, jež by stály za kritiku. Nemůžeme však říci, že totéž platí také o tisku polském. Viděli jsme při nedávném procesu s prof. Myslakowskim, že byla citována taková rčení o našem národě, o našich vynikajících mužích, která byla hluboce urážlivá. Soudím, že nynější doba není taková, aby se mohly schvalovati odcizování obou našich národů. Tato doba má národy sbližovat a oba slovanské národy, československý a polský, mají mnoho příčin ke sblížení, nikoli k odcizení. Surovosti, sprosťáctví a nestoudnosti užívám schválně těchto silných výrazů jichž se dopustil tisk krakovský, odsoudila sama polská veřejnost, když je nemohl odsouditi soud, který bohužel prof. Myslakowského znova odsoudil. Je to potěšitelný příznak, že polská veřejnost byla s námi v této věci na jedné linii. Zejména vysoce si vážíme střediska polského, které má vždy největší porozumění pro naše potřeby a které má největší porozumění pro úlohu Polska v historii Evropy a pro úlohu naši, a to je tisk poznaňský. Budiž mu vzdán s tohoto místa dík za jeho skvělé a opravdu slovanské držení. Máme tedy zájem, aby náš národ a polský žily svorně v nejužší spolupráci politické a hospodářské. S Italií máme celkem své hospodářské styky vyrovnány. S Francií jednání je v proudu a uplatňují se tu hlavně meziprůmyslové přímé dohody, které výborně napomáhají k regulaci mezistátních styků. Tyto dohody jednotlivých průmyslových koncernů, které byly ujednány v poslední době, jako koncern ohýbaného dřeva a porculánu, umožňují na jedné straně klidný vývoj hospodářských odvětví v konkurenci světové, ale musíme dáti pozor, aby nevedly ke kartelům, které by nám živobytí zdražovaly.

Nedávno především pan posl. dr Černý velmi pěkně, pro nás sympaticky vyjádřil své stanovisko ke kartelům. My toto stanovisko vítáme. Náš posl. dr Patejdl velmi dobře to charakterisoval a já bych jen slavné sněmovně několika ciframi ukázal, jaký zhoubný vliv mají pro konsumenty kartely podle posledních dat statistických v příslušném úřadě sebraných.

Porovnáme-li cenu výrobků kartelovaných a výrobků nekartelovaných, uvidíme na př. tento obraz, vezmeme-li za základ cenu předválečnou. Kůže nekartelovaná dnes je na 78% předválečné ceny, nekartelované obilí na 80% předválečné ceny. Kartelovaný cukr je 120% předválečné ceny, kartelovaný líh je 200% předválečné ceny.

Prosím, bylo zde hovořeno od p. posl. Dubického, že je nutno zavésti povinné míchání lihu s benzinem. My socialisté se tomu nebráníme, aby tato otázka byla studována, chceme pomoci domácí produkci tím, že kde to bude možné, nahradíme dovoz cizí produkce produkcí domácí, ale musíme zároveň žádati, aby temný kout lihového hospodářství byl prosvícen a aby lihové hospodářství bylo reformováno. (Výborně! - Potlesk.)

Celkem tedy hospodářská situace v Evropě je pro všechny státy velmi těžká. Místo celního míru budují se celní hranice a vyvolává se mezi státy celní nepřátelství. Je to zlá stránka nynější hospodářské krise, ale podle názoru různých kapacit má také tato medaile jeden rub dobrý: tvrdí se, že zlé doby sbližují národy a společná krise hospodářská tlumí diference politické. Vedle toho druhá dobrá stránka této krise je ta, že ubije ty průmysly skleníkové, ty, které jsou udržovány jen pomocí subvencí, protože v žádném státě státní finance nejsou tak silné, aby mohly v této krisi uměle udržeti při životě průmysly, jež jinak nejsou života schopné. (Výborně!) Tato věc bude míti jen dobré stránky, že udusí přirozenou cestou průmysly t. zv. skleníkové.

Společný močál hospodářské deprese nutí všechny hospodářské státy ku přemýšlení, jak za vzájemné pomoci dostati se ven. Nebráníme se tendencím, jež by měly za cíl hospodářské sblížení celků, které pro svou zeměpisnou polohu mohly by se hospodářsky doplňovati a vyžíti tak, aby zajistily svým občanům slušnou existenci, zachovávajíce přirozeně při tom všechny atributy, všechny prerogativy politické neodvislosti a státní samostatnosti. (Výborně!)

My nár. socialisté, kteří ve svém programu a svou minulostí můžeme ukázati nejlépe, jak vysoce jsme vždy zdůrazňovali moment národnostní a zdůrazňujeme stále, my, kteří jsme v minulosti přinesli pro tento stát oběti dnes největší. Neuzavíráme se úvahám tohoto směru, protože hledáme každý prostředek, který je schopen zmírniti bídu našeho lidu. Tato bída je hrozivá, jak jsem v úvodu řekl, a mohla by vésti k daleko horším důsledkům pro naši národní a státní existenci, než vzájemné hospodářské koncese, které bychom si poskytovali.

Před několika dny předseda posl. Hampl v tomtéž směru zde mluvil a my znovu opakujeme, že se neuzavíráme úvahám v tomto směru, ovšem vysoko zvedáme, držíme a akcentujeme zachování neodvislosti státní a národní. Vláda, jak bylo naznačeno jejím projevem i v předlohách, má dobrou vůli zaříditi, všechno, aby byla odstraněna nejtíživější příčina krise, nezaměstnanost. Dovolte, abych k této věci poznamenal, že by bylo žádoucí, aby, členové vlády ve svých soukromých projevech dávali pozor, aby projevy ty byly v souladu s celkovou linií vlády. Nedávno vynikající člen koalice, ministr strany mluvil na Táborsku, a to v tom smyslu, že prý hospodářský život jde napravo a že nebude lze z krise vybřednouti jinak, než vrátíme-li se k původní produkci, k produkci zemědělské. Takto zněl jeho projev, přeložený do srozumitelného jazyka. (Posl. dr Zadina: To je také správné!) Kol. Zadino, kdybychom to měli provésti, znamenalo by to, že musíme zadusiti, otráviti neb vypověděti z republiky 5 milionů lidí. My nemůžeme pouze zemědělskou produkcí uživiti 14 milionů lidí. Musili bychom snížiti životní míru našeho lidu na životní míru nějakého pastevce v Albanii, kdybychom měli toto provésti. Jedině průmysl, jedině aktivní bilance nám vynesla vyšší životní míru a úspěch, kterého potřebujeme. (Posl. dr Zadina: Také zemědělství!) Ano, to se může zvýšiti jen tehdy, je-li doplněno průmyslem. Optejte se vašich vůdců teoretiků a ti vám řeknou - ty sám Zadino, jsi toho názoru - že zemědělství si může zvýšiti životní míru jen tehdy, když se doplňuje průmyslem. (Posl. dr Zadina: Hlásáme rovnováhu zemědělství a průmyslu!) Nemáme nic proti tomu, abychom šli zpátky, abychom se ze státu průmyslově zemědělského stali státem zemědělským, ale musili bychom škrtnouti 50% své životní míry.