Jiný případ: Nedávno jsem byl ve východním Prusku. Časopis "Der Tag" uveřejnil o mé schůzi v Královci zprávu, převzatou z pruských novin. Zpráva vypadá takto (ukazuje list): A co v ní bylo?: "Musíme si odvyknouti hledati Němce jen v dnešních říšských hranicích, pravé Německo jest mnohem větší než Německá říše. Úzké příbuzenství pojí nás, sudetské Němce s Prusy. Přicházím z kraje u pramene Odry." Kraj u pramene Odry jest tedy státu nebezpečný. Jak se zdá, ústecký nebo litoměřický censor nerad se zabývá prameny. Jak se zdá, chce kraj u pramene Odry odstoupiti. Po právu měl by býti tento pán pohnán k odpovědnosti podle zákona na ochranu republiky.

Spis "Sudetsko-německá samospráva" od Roberta Goldberga byl vytištěn a censurován v Opavě. Malý Novotný u ústecké státní policie zřídil jej takto (ukazuje list): [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 27. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] nevím, zda dovede vůbec čísti - zabavil dokonce seznam pramenů. (Veselost.) Páni z Ústí, jak se zdá, se na prameny hněvají. Jak na duševní, tak také na prameny řek. Nesmí tedy býti ve spise ani uvedeno, co bylo pisateli podkladem. To vše se nazývá censura. Při nejlepší vůli nedá se již nic dělati. To je dnešní systém.

Vylíčil jsem vám to vše jen krátce, jen abych vám na několika příkladech věc osvětlil. A nyní se vracím ještě jednou k časopisu "Neue Zeit" jest to číslo 93 z 21. listopadu t. r., které bylo znovu zabaveno. Zůstal jen název "Střední Evropa se směje". Proč se směje, nesmí se v Opavě vytisknouti. Proč se směje střední Evropa? Poněvadž opavský policejní ředitel dělá hlouposti. Bylo tam totiž napsáno, že odsouzení redaktora Fischera a herce Engelharta pro revui bylo velkým počtem časopisů kritisováno a zesměšněno. Byly to i říšsko-německé a rakouské časopisy. Shrnujeme: Dokud necháte pány policejní agenty řáditi tak, jak chtějí, nesmíte nám mluviti o zásadách a základech demokracie a pokroku demokracie.

Aby obraz byl dokonalý, několik slov o Hlučínsku. Tam se projevuje tento režim policejního obušku nejstrašlivěji. Sčítání lidu, které beztoho bylo prováděno s největším utiskováním lidí, neboť každý sčítací komisař zpracovával lidi tak dlouho, až se ze sčítání lidu stalo nutné přepočítání lidu, skončilo tím, že nyní všichni, kdo setrvali na tom, že jsou Němci, jsou neslýchaně trestáni. Chudáky odsuzují k pokutě 200 Kč. To jsou ostudné případy. Pane kol. Hodino, vy jako příslušník vládní strany měl byste se věci ujmouti, aby naše vládní strany odstranily aspoň takovéto věci, když již zásadně nedosáhnou nic. Taková ostuda nesmí býti.

A na konec něco veselého. V Karvinné byla dne 14. listopadu otevřena německá tělocvična jako shromaždiště všech Němců. Úřad schválil vyvěšení dvou černo-červeno zlatých praporů s podmínkou, že státní prapor musí býti vyvěšen nad těmito prapory. To se stalo. Po té karvinští Češi prohlásili, že to nejde, že modro-bílo-červený prapor musí viseti na pravé straně vchodu. Po té týž úřad řekl: Ano, to se musí státi, černo-červeno-zlatý prapor musí pryč, napravo od vchodu musí viseti státní prapor, nalevo smí býti černo-červeno-zlatý prapor. Kde zůstal druhý černo-červeno-zlatý prapor? Třepetal se pyšně nad oběma! Vidíte, to je symbol. Velkoněmecké barvy vlály tedy v Karvinné nad státním praporem, a to z rozkazu vysoce moudrého úřadu. (Posl. Horpynka [německy]: Bohužel republika to přežila, velmi toho litujeme!) Ano. Jest to symbolem toho, že ani systém Slávik-Bobek nebude trvati věčně, ale také symbolem, že se vývoj nezastaví ani před Československem. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Dubický. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Dubický: Slavná sněmovno! Debatě o státním rozpočtu vtiskuje dnešní doba charakter debaty hospodářské. Nebudu se tedy zabývati vývody p. posl. Junga, který je známým exponentem hakenkreuzlérské politiky, a vede své stoupence ke katastrofě. (Posl. Knirsch: Oho!) Není o tom žádného sporu, že i v našem státě převládá mezi rozumnými občany přesvědčení, že je nutno dohodnouti se ve sporných záležitostech národních, ale to všechno možno prováděti jenom klidem, rozumem a loyalitou. Řeč p. posl. dr Roscheho velmi jasně dokazovala svou seriosní povahou, že i mezi německými spoluobčany vzrůstá smysl pro aktivní spolupráci v našem státě. My loyálně vítáme každý náběh v tomto směru. Přejeme si, aby němečtí i maďarští spoluobčané byli v tomto státě spokojeni národně, kulturně i hospodářsky. Ale při tom trváme jistě jen na svých dobrých právech, když žádáme, aby respektována byla výsostná suverenita státu, aby plněny byly veškeré povinnosti které občanstvu ústava tohoto státu ukládá.

Ale o věcech národních a politických budeme se s pány kolegy s německé strany vyrovnávati při jiných příležitostech. Dnes je doba příliš vážná, než aby byly vybičovány vášně po stránce národně jazykové a politické, poněvadž nutno věnovati plnou pozornost řešení problémů hospodářských a sociálních. Ještě před 2 roky, jak se dobře pamatuji, měla debata o státním rozpočtu ráz více méně politický. Dnes nejpřednějším zájmem každé rozumné strany a každého reálního politika musí býti: zabezpečiti domácí výrobu, zachrániti rozumnou obchodní politikou národní hospodářství, opatřiti lidu práci a udržeti pevný kurs naší čsl. valuty.

Dnes je již všeobecným přesvědčením, že nynější krise vznikla z poruch, jakými před 3 roky zachvácena byla výroba zemědělská. To doznávají i zástupci průmyslové výroby. Vědí, že náhlým cenovým poklesem bylo zemědělství ochuzeno a důsledky toho objevily se v celém organismu našeho národního hospodářství. Teprve dnes se vidí, co znamená silné zemědělství nejen po stránce produkční, nýbrž i konsumní a k jakým koncům dochází ve státě, když je kupní síla venkova soustavně podlamována. Nejistota poměrů, finanční otřesy, nezaměstnanost a tíseň státních financí jsou jen důsledkem dlouhotrvající zemědělské krise, která mohla procházeti klidněji, kdyby bylo dbáno našeho varovného hlasu již před 3 roky. Dnes, slavná sněmovno, kdy se mění od základu obchodní politika jednotlivých států, kdy zejména Anglie uzavíra znovu své hranice a odpíra devisy na koupi cizího zboží, dnes, kdy všechny sousední státy, nevyjímaje Německo, znemožňují dovoz a pokud jej připouštějí, nejsou mnoné z nich schopny platiti v hodnotných valutách, jak to vidíme na Rakousku a Maďarsku, bylo by hříchem na hospodařské politice našeho státu, kdyby se neučinilo všechno, aby domací výroba byla pozvednutá, ochráněna a zabezpečena ve svém zdravém podnikání. To tedy pro naší státní správu znamená, že je třeba rychle zavésti a rozšířiti povolovací řízení na dovoz zboží z ciziny, zvláště pokud jde o výrobky zemědělské, a dovoliti jen takový import, který nezbytně potřebujeme k zabezpečení rovnováhy pro naše obyvatelstvo. Je to jediná cesta, která vede k udržení pevnosti naší koruny a k zajištení finanční rovnováhy. (Souhlas a potlesk.)

Slavná sněmovno, vstupujeme do nejvážnější obrany proti důsledkům světové krise a k tomu je především třeba usilovné snahy vlády a všech vážných politických stran. Je třeba především klidu, rovnováhy a obětavosti všeho národa, čemuž musí arciť předcházeti politická důvěra a vzájemná kázeň. Problémy, které nutno řešiti ve směru hospodářském a finančním, musí býti neseny celou rozumnou politickou veřejností, aby lid poznal, že jde o činy, jichž cílem je prospěch státu a veškerého obyvatelstva. Dnešní doba a měsíce, které nás očekávají, vyžadují největšího napětí našich sil, ponevadž v zápase o hospodářskou soběstačnost a udržení naší koruny a o zachování všech národních hodnot jsme odkázaní sami na sebe. Nepodceňujeme styků s cizinou, třebaže obchodní smlouvy až dosud uzavírané málo dbaly spravedlivých zájmů zemědělských. Nepodceňujeme ani export, zvláště některých výrobků průmyslových, ale obracíme pozornost především k domácímu trhu, k zjednání rovnováhy mezi výrobou a konsumem, neboť to jest nejpevnější základna ve chvílích všeobecných hospodářských otřesů.

Pro posouzení naší situace je velmi poučná statistika naší obchodní bilance za měsíc říjen t. r. Říjnový vývoz zlepšil se sice o 12 mil. Kč, ale dovoz cizích vyrobků k nám vykazuje vzestup o 167 mil. Kč, což je zjev národohospodářsky neblahý.

V posledních týdnech tlačí se k nám v důsledku poklesu libry i cen hlavně zahraniční maso, proti čemuž jsme chráněni clem velmi nepatrným. Uvažme dále, že za prvních 9 měsíců t. r. bylo k nám dovezeno 160 vagonů másla v ceně 27 mil. korun, na rozdíl od loňska, kdy za celý rok bylo dovezeno jen 32 vagonů másla a obchod zahraniční byl o 8 mil. Kč aktivní. Jsme stále zaplavováni cizími výrobky v době, kdy máme vlastního vysoce kvalitního másla takový nadbytek, že není možno je odbyti ani za ceny nejnižší. Slavná sněmovno, jsme jediným státem, který nepodniká dosud ničeho pro celní ochranu mléčné výroby, teprve v posledních dnech, kdy Anglie a Německo zavádějí povolovací řízení na dovoz zemědělských výrobků, jedná se o podobném systému i u nás v ministerstvu obchodu na naléhavé volání mlékařících hospodářů.

Také dovoz dobytka k nám stoupl v měsíci říjnu t. r. o 2 mil. Kč, dovoz jižního ovoce vzrostl o 330 vagonů. Cizí látky, vina, likéry, pomoranče, banány jsou v této době hříchem proti naší bilanci a tudíž i proti naší hodnotné měně. Je proto nutno, abychom z dovozního obchodu vymýtili všechno, co můžeme vytvořiti doma, neboť jen tak zbudou nám devisy na suroviny a na zboží cizí, kterého nutně potřebujeme. (Výborně! - Potlesk.)

Do této kapitoly patří též ožehavá otázka míchání benzínu s lihem. Žalujeme veřejně, že dosud není plného pochopení pro tento zákon, který už víc než před rokem vypracovala republikánská strana. Naše obchodní bilance zlepšila by se nejméně o 20 mil. korun, 20 tisíc lidí by našlo v lihovarech nové zaměstnání, 6 mil. Kč by uspořil stát na podporách nezaměstnaným, oživla by práce v uhelných dolech i strojírnách a chudým bramborářům, zejména na Německobrodsku, Českomoravské vysočině a na Slovensku by se aspoň částečně upravila jejich bědná existence.

Totéž platí i o výrobě cukerní. Naše cukrovary vyčerpaly v dlouhé krisi všechny své reservy. Řepaři spokojují se s tak nízkou cenou, že nekryje ani výrobních nákladů; zadlužení všech podniků roste, ale pomoc nepřichází. A přece jde o existenci statisíců lidí při výrobě řepy a cukru, jde o dělnictvo v průmyslu, o prosperitu železnic, vodní dopravy a hlavně o aktivitu naší obchodní a platební bilance.

Zatím co Anglie i za minulé dělnické vlády vydatně podpořila tamní cukrovarství, jest u nás tento význačný obor s celým vyspělým řepařstvím ponecháván sám sobě. Ať se v této vážné době nezapomíná, že nejde o službu zemědělství, nýbrž o službu republice a její budoucnosti. (Výborně! - Potlesk.)

U státu, jemuž automaticky ubývá příjmů a jemuž se zavírá veliká většina nových daňových zdrojů, musí býti pochopitelně prováděna do všech důsledků šetrnost, v prvé řadě ve věcech neproduktivních.

Nelze ničeho namítati proti snížení platů ministrů, poslanců a vysokých úředníků. Musíme-li ukládati jisté oběti i veřejným zaměstnancům - příslušné osnovy schválil včera parlament - nečiníme tak rádi. Naše zemědělstvo jest si vědomo, že nejen cla a rozumná politika hospodářská, nýbrž i dobrý konsum domácí je cenotvorným činitelem. Zaměstnanectvo spokojené a slušně placené je konsumentem nejbezpečnějším. Ale v dobách tak mimořádných, které již 3 roky ukládají bezměrné oběti stavu zemědělskému, v dobách, kdy venkov je zadlužen do krajní míry a při tom musí plniti všecky daňové povinnosti, v dobách, kdy tisíce lidí chvěje se o zaměstnání v podnicích soukromých, pochopí jistě i uvědomělé státní zaměstnanectvo, že nouzové opatření ve věci vánočního příspěvku bylo na tuto dobu nevyhnutelné. Je vyloučeno, aby stát, který chce mít zdravý finanční základ, který chce své zaměstnance trvale zabezpečiti, přikročoval k půjčkám, když sám vlastně úhrady nemá. Špatným a nerozumným hospodařením, které by bylo nad síly státu a jeho poplatnictva, ochromením valuty a novou pasivitou státního rozpočtu poškodili bychom zaměstnance neskonale více než opatřením, které má ráz přechodný a které snad pomine, jakmile nastanou vyrovnané, klidné poměry hospodářské.

Ale, slavná sněmovno, když šetřiti, tedy všude. Úsporám nutno podrobiti všechny příjmy, na něž má vliv stát a veřejná správa. Jde o ředitele bank a všech finančních podniků, jde i o nezdravé výkyvy v samosprávě, o veliké ústavy sociálně pojišťovací, jde o notáře, advokáty atd. Nutno dále věnovati zvýšenou pozornost státním podnikům, které jsou hlavním pramenem našich státních deficitů. A tedy v průmyslu, každý zbytečný vagon uhlí, každý zbytečný tiskopis, každý zbytečný úřad není již dnes v této vážné době jen kazem na štítě republiky, nýbrž zlým zjevem národohospodářským, který odnáší veškeré poplatnictvo.

Nikdo dále nechápe, že v době, kdy je nutno počítati s každou částkou, kdy státní rozpočet musí býti podroben novým škrtům, že i nyní po schválení rozpočtu zákonodárnými sbory drží se zbytečné centrální úřady jen proto, že jsou doménou určitých politických stran. Nikdo nemá odvahu říci, že náklady na státní administrativu jsou i po reformě veřejné v prvé řadě neudržitelné, že je prostě nutno prováděti reformy všude, aby tíže dnešních hospodářských poměrů byla spravedlivě rozdělena na všechny vrstvy podle jejich hospodářské síly a nosnosti.

To platí, slavná sněmovno, i pro obor politiky sociální, která svými důsledky zvláště dnes, kdy nezaměstnanost stoupá, činí na státní pokladnu nároky. My, kteří v práci a v její hodnotě vidíme smysl života, my, kteří zastupujeme lid, jemuž těžká práce jest údělem, máme více než kdo jiný porozumění pro spravedlivý nárok člověka na práci. Víme, že řešení nezaměstnanosti není jenom věcí peněz, nýbrž i citu a snahy po vyrovnaném životě. Právě proto máme však povinnosti, právo říci, že všechny oběti, které stát přináší k podpoře nezaměstnaných, byly by marné, kdyby zde nebylo hlavní a rozhodující snahy opatřiti lidu práci, ať již má povahu jakoukoliv. (Výborně!)

Nebude škoditi, když se podíváme za hranice, abychom na cizích zkušenostech mohli posouditi poměry doma. Anglie, slavná sněmovno, trpí již řadu roků velikou nezaměstnaností dělnictva, které před válkou bylo zvyklé vyšší životní úrovně, nežli dělnictvo východních zemí. Důsledkem této nezaměstnanosti byly v Anglii na programu stále veliké sociální problémy, které vedly k častému střídání vlád. Předposlední socialistická vláda nebrala dosti ohledu na finanční situaci Britské říše a vydávala ohromné miliony na podporu nezaměstnaných, zejména ve směru neproduktivním. Letos v létě došly zprávy o deficitu anglického rozpočtu. Vláda sice vyplácení podpor značně omezila, musila však uzavříti velikou půjčku, ztratila mocenskou prestyž a ještě dlouho ponese důsledky této politiky. (Posl. Pohl: Dejte československým lidem to, co dala Anglie!) Proto i u nás můžeme vydávati na nezaměstnané jen tolik, nač stačí finanční síly našeho obyvatelstva. (Výborně! - Posl. Slavíček: Musíme dáti lidu najíst!) Souhlasím, ale nutno také počítati s finanční nosností státu. Péče o nezaměstnané patří k věcem, které musí býti podle našeho přesvědčení uhrazeny z příjmů národa, tedy nikoli půjčkami, zvláště když se jimi neřeší podniky pro stát rentabilní. Prostředky na péči o nezaměstnané musejí se opatřovati cestou normální, aniž by tím byla dotčena pevnost naší koruny, i když uznáváme potřebu toho, aby ten, kdo i při nejlepší snaze nemůže dostati práci, měl nárok na podporu - v tom má kol. Slavíček pravdu, že nikdo, kdo chce poctivě pracovati, nemůže umírati hladem - přece jen musím v zájmu celostátním konstatovati, že nynější způsob podpor na nezaměstnané má četné a vážné závady.

Trváme, slavná sněmovno, na zásadě, že má-li stát povinnost přispívati sta miliony ročně na nezaměstnané, musí míti také možnost spolupracovati na dirigování nezaměstnaných do práce tam, kde je pracovních sil nedostatek. (Výborně!)

S povinnou podporou nezaměstnaných jest nemožno spojovati naprostou svobodu ve volbě práce, poněvadž potom každá dobrá snaha minula by se ve velké míře účinkem.

Nejvíce stížností dochází na t. zv. akci vyživovací. Stála nás letos 40 milionů a výsledky nejsou těmto obětem úměrné. Tato akce je nejvíce nesvědomitými lidmi obcházena, neboť se provádí bez náležité úřední kontroly. Nárok na poukázku na nákup potravin mají míti jen ti, kdo jsou delší dobu bez práce a nedostávají jiné podpory. (Hlasy: Zcela správně!) Poukázky pro ženaté jsou 20 Kč, pro svobodné 10 Kč týdně. Slavná sněmovno, náš klub má zjištěnu řadu případů, že poukázky tyto dávají se lidem, kteří podpory nepotřebují, čímž je poškozován zájem státní i zájem těch nejchudších. (Posl. Pik: To dělají starostové, p. kolego!) Proto voláme po náležité úřední kontrole se strany státních orgánů. Chci tedy říci, že akce vyživovací musí míti jasný program, musí býti postavena pod kontrolu státních orgánů, zejména pokud jde o pořizování seznamů, kdo podpory mají požívati. (Posl. Mikuláš: Souhlasíme, ale budeme žádati, aby bylo také kontrolováno, jak se rozdělují podpory při živelních pohromách!) Pane kol. Mikuláši, máte po této stránce plné právo! (Výkřiky. - Posl. Pik: Tento názor o nezaměstnaných šíří buržoasie, ale to jsou nepravdy!)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl vyrušován.

Posl. Dubický (pokračuje): Pane posl. Piku, vy jako starosta velkého města (Výkřiky. - Místopředseda Roudnický zvoní.) velmi dobře víte, že případy, o kterých mluvím, třeba byly sporadické, jsou na denním pořádku. Prohlásil jsem, že uznáváme nárok na podporu pro člověka, který chce pracovati a práci nemůže najíti, ale že v zájmu nejchudších i ve vašem zájmu si přejeme náležitou státní kontrolu, (Výborně!) a proti tomu nemůže býti žádných námitek. (Posl. Pik: Okresní úřady mají kontrolu!) Při tom hájíme názor, že na místo poukázek měly by se nezaměstnaným dávati naturalie, zejména chléb, brambory a topivo. (Posl. Pik: To se dělá!) Je-li zle, je jistě nejvydatnější podporou chléb, který se dá přímo a lidem skutečně potřebným. (Posl. Pik: U nás se nedá ani krejcar, nýbrž jen naturalie, brambory, uhlí, dříví a pod.!) Tak se vás, pane kolego Piku, tato výtka netýká.

Při řešení nezaměstnanosti byla dále vyvolána t. zv. akce produktivní. Aby mohla míti své dobré účinky, nesmí býti podle našeho názoru vázána řadou tvrdých předpisů se strany ministerstva soc. péče. (Posl. Pohl: Jaké mají ty předpisy býti?) Řeknu hned, jaké. Obce jsou často nuceny prováděti práce v zájmu veřejném i s ohledem na nezaměstnané. Poněvadž však příspěvky z ministerstva poskytují se jen v pevně stanovených termínech, stává se často, že práce byla sice vykonána, ale stalo se tak dříve a ministerstvo příspěvek odepře, zatím co do téže obce posílají se peníze na akci vyživovací, o niž se obec, zejména v zemědělských obvodech ani neucházela. Přišli jsme do této sněmovny s návrhem, aby obcím, které chtějí prováděti práce produktivní, bylo dovoleno zvýšení přirážek k dani výdělkové nad 50%, když toho nutná potřeba a zájem občanstva bude vyžadovati. (Posl. Pik: Pak byste musil změniti zákon č. 77 a 169, poněvadž obec nemá to v rozpočtu, nesmí to vydati! Proto tyto překážky, na něž naráží ministerstvo soc. péče!)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Slovo nemá p. posl. Pik.

Posl. Dubický (pokračuje): Pan posl. Pik má pravdu, ale to my právě žádáme, aby s ohledem na mimořádnou dobu takové mimořádné opatření bylo dovoleno. (Posl. Pik: Pak jsme všichni pro to!)

Mluví se dále, slavná sněmovno, že k podpoře nezaměstnaných má býti vybudován zvláštní fond. Nemám námitek proti tomuto fondovnímu opatření, zvláště když fond bude řízen zvláštním kuratoriem, jak je tomu u jiných státních fondů. Do fondu by mohl plynouti příjem jednak zaručený státním rozpočtem, jednak daní z tantiem, a jednak, jak my navrhujeme, aspoň 10% z fondů stabilisačních. Šlo by vesměs o příjmy z domácích prostředků, které by jistě stačily aspoň na dobu nejhorší. (Posl. Pik: Pak také kuratorium na dodávky státní a kuratorium na rozdělování subvencí!) Nic nenamítám proti tomu. Naše veřejnost plně chápe, že v těžké době nutno pro nezaměstnané učiniti všechno, co je v naší moci. Chápe, že k povinnostem v tomto směru musí býti přidruženy hlavně vrstvy majetkové, ale žádá, aby celý systém byl nesen krajní důvěrou v nestrannost a spravedlnost. (Výborně!)

Letos po prvé zařazena je, slavná sněmovno, do rozpočtu ministerstva soc. péče částka 20 mil. Kč na sanaci hornického pojištění. Upozornil jsem již několikráte v parlamentě na katastrofální stav tohoto pojištění, které je pasivní částkou více než 3 miliard Kč. Letos bude míti Ústřední bratrská pokladna nový schodek 45 mil. Kč. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Důchodcům, jichž je 87 tisíc, vyplácí ročně 170 mil. Kč, zatím co příjem činí okrouhle asi 140 mil., při čemž značné částky pohlcuje i režie. Ještě r. 1928 měla Ústřední bratrská pokladna čistého jmění 66 mil., dnes je však nejen všechno vyčerpáno, ale pasivum je tak úžasné, že nikdo neví, co bude dále. Vyplácení důchodů umožňuje se jen tím, že Zemská banka poskytuje z nařízení ministerstva financí Ústřední bratrské pokladně měsíční záruky, které dosáhly částky 45 mil. Kč. Děje se tak bez ústavního schválení, což je anomalie. Příspěvky podnikatelů a horníků zdaleka nestačí na běžné výplaty a dluhy proto závratně rostou. Částka 20 mil. Kč, která je určena na sanaci tohoto pojištění, je sice pro naší hospodářskou nosnost obnosem velmi značným, ale ani zdaleka nestačí k docílení rovnováhy. A tu by se celá veřejnost právem měla tázati, kdo je vinen. V době, kdy majitelé dolů měli enormní příjmy a mohli klidně platiti vyšší pojistné prémie, v době, kdy i horníci měli slušnější výdělky, zvyšovaly se jen důchody pojištěnců, ale nikdo se nestaral o nutnou úhradu. (Výkřiky posl. Brožíka.) Jak k tomu přijde nyní občanstvo a stát... (Posl. Brožík: Jak můžete mluviti o vysokých důchodech? Řeknu vám, že je to 100 Kč měsíčně!) Pane kolego, já pravím, že horníci měli v době konjunktury slušnější mzdy a ne důchody. (Posl. Brožík: Ale říkáte, že se důchody zvyšují!) Ne, výslovně jsem řekl: v době, kdy majitelé dolů měli enormní příjmy a mohli klidně platiti vyšší pojistné prémie, v době, kdy i horníci měli slušnější výdělky, zvyšovaly se důchody pojištěnců, ale nikdo se nestaral o úhradu. To je to hlavní! Jak k tomu nyní přijde občanstvo a stát, aby v tak těžké krisi dával spousty milionů na pojištění, které podle pojistně matematických propočtů mělo býti soběstačným a které měli navzájem hraditi podnikatelé i pojištěnci. A tu se tážeme: kdyby tak naše zemědělství chtělo na některý svůj produktivní výdaj 20 mil. Kč, jaký by to byl poprask v určité části naší veřejnosti! (Výkřiky posl. Brožíka.) To by se hned hledaly různé kompensace, ale zde je situace jiná. Ukazuje se, že mnohá sociální opatření jsou velmi těžkým hospodářským břemenem a že chybné jejich provádění a nedostatečná snaha po úhradě - pan kol. Brožík je předsedou Ústřední bratrské pokladny a ví, že mám pravdu, když volám po úhradě - vedou nejen ke katastrofě pojištění, nýbrž i k ohrožení financí státních.

Považujeme, slavná sněmovno, za chybu, že v době, kdy všechny snahy musí směřovati k zabezpečení hospodářského a sociálního života, přichází se s kyticemi nových sociálních předloh. Je to zejména návrh na zkrácení doby pracovní. A tu se zdá, jako by náš stát chtěl míti iniciativu v mezinárodních snahách o nové sociálních reformy, jako tomu bylo po převratu, kdy náš stát samojediný ratifikoval washingtonskou úmluvu o 8hodinové době pracovní již r. 1921, zatím co na příklad Belgie se k nám připojila později a Španělsko teprve tyto dny. Z velkých států až dosud tuto úmluvu neratifikoval žádný, ba ani Anglie, kde po 2 roky vládla strana dělnická, neodvážila se vzíti na sebe tento závazek. Zkrácení pracovní doby na 40 hodin týdně bylo by podle našeho názoru za dnešních neurovnaných poměrů ukvapené, jelikož nelze očekávati, že by bylo provedeno mezinárodně, když ještě ani washingtonská úmluva o 48hodinném pracovním týdnu nebyla po 12 letech ratifikována ani jedním státem, který má silný průmysl. Až se dostaví konjunktura a druhé státy budou si všemi silami nahrazovat utrpěné ztráty, byli bychom oslabeni v mezinárodní soutěži, nemluvě ani o tom, že zdražení výroby a zmenšení jejího objemu nutně musí zvolňovat pokrok vedoucí k hospodářskému blahobytu.

Podobně je tomu s návrhem o pojištění v nezaměstnanosti, ačkoli v této věci souhlasíme s tím, aby v době konjunktury přispíval průmysl a velkoobchod do zvláštního fondu, z něhož by se mohlo v době krise přispívat na nezaměstnané, kteří se beztak rekrutují jen z řad dělnictva průmyslového.

Z dalších osnov ministerstva soc. péče musí býti osnovy o zprostředkování práce a o komorách práce dříve promyšleny po stránce věcné, sociální i finanční. Chci tedy říci: sociální reformy možno prováděti postupně v dobách klidné, normální práce a výnosnosti podnikání. V dobách krise, kdy mnoho podniků udržuje výrobu s napětím všech sil, bývá neuvážený nový sociální zásah podrýváním bezpečnosti soukromého podnikání, nemluvě o zkušenostech, které zejména dělnická třída má ze sociální politiky východní Evropy.

V době těžké nezaměstnanosti velmi zaráží, že pro cizince je u nás poměrně práce dosti. Domácí dělník jest z práce vypovídán, ale cizinci ovládají dobře honorovaná místa, zvláště v průmyslu, a nikomu ani nenapadne zkoumati příčiny tohoto neblahého zjevu. Praví se, že v našem státě je na 300.000 cizinců v pevném a dobrém zaměstnání. Vzpomínám, že nedávno v Rakousku byli to i socialisté, kteří se z obavy o dělnictvo domácí zle ohrazovali proti zaměstnání dělníků z Československa, a že v Německu, Jugoslavii a nejnověji ve Francii vypovídají se naši lidé, zejména svobodní, zatím co my si počínáme v této věci příliš benevolentně. A přece v dobách těžké krise musí nám býti přednější občan našeho státu než příslušník cizí. Žaluji zde veřejně, slavná sněmovno, že zejména velké podniky v severovýchodních Čechách zaměstnávají tisíce cizího dělnictva, že všecka lepší místa zaměstnanecká, úřednická a ředitelská jsou obsazována cizinci, zatím co Čechoslovák marně volá po práci, i když je dobře kvalifikován. Zde by mělo zakročiti ministerstvo soc. péče a zjednati žádoucí nápravu.

Jak dnes vypadá situace? Kdo obdrží osvědčení o zaměstnání, dostává pak rychlým tempem i státní občanství, což bývá po stránce sociální závadou pro zaměstnávání dělníků domácích. Proč o tom mluvím, slavná sněmovno? Kdyby byly poměry normální a sousední státy chovaly se k čsl. dělníkům benevolentně, dal by se pochopiti takový postup i u nás. (Hluk. Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.) Ale v době, kdy naši lidé jsou z ciziny vypovídáni i když tam pracovali celá desetiletí... (Hluk. Výkřiky.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Dubický (pokračuje): ... v době, kdy jest u nás bída o každé sebe menší místo, je nepochopitelný tak nápadný zájem o cizí příslušníky. Jsem dalek každé národní či jiné nenávisti, dívám se na věc se stanoviska sociálního a státního. V době světové hospodářské krise musíme především hájiti sociální zájem svých občanů, chceme-li, abychom těžké doby přežili a zachovali si alespoň částečnou hospodářskou soběstačnost.