A nyní na konec několik slov o národním problému v Československu. Jsem rád, pane kolego Dubický, že vás zde mám, poněvadž si s vámi musím promluviti několik slov. Pan posl. Rýpar - vím, že má za sebou ještě i jiné lidi - jest toho mínění, že s námi, sudetskými Němci, došlo již k 100%nímu vyrovnání a že větší vyrovnání bylo by nezákonité. Tito pánové jsou v přímém rozporu s vynikajícími osobnostmi Československa, jako Masarykem, Švehlou, Benešem, Hamplem, Černým, Mackem a dalšími, kterým je jasno, že se se sudetskými Němci musí národní problém nezbytně vyřešiti. Pan president Masaryk mluvil o požadavku poctivé, rozumné politiky, pan president Masaryk při oslavě 28. října mluvil o tom, že hrad zde musí býti, aby vystoupil proti korupci, která se dnes zahnízdila ve veřejné správě a ve veřejné službě, ale já zde prohlašuji, že hrad zde také musí býti, aby učinil pořádek, nejen pokud jde o korupci, nýbrž i pokud jde o onoho šovinistického ducha, který ještě vládne u části české strany přes pětiletou a šestiletou loyální spolupráci Němců.

Pánové, dr Peters, můj klubovní kolega, tak důrazně a tak správně vylíčil situaci na české straně, prohlásiv dne 15. listopadu: "Česká veřejnost a státní politika nás nedbá, nemá zájmu na našem životu a myšlení. Domnívám se, že nemůžeme na ni působiti. Vidí jen sebe a s námi sudetskými Němci nakládá jako s bezvýznamnou vedlejší věcí, jejíž spolupráce jest správná, ale jejíž vlastní duševní život nezaslouží povšimnutí."

Velectění pánové! Domnívám se, že dnes, při osvědčení pětileté spolupráci, nemůže již býti na české straně správným stanovisko revoluční doby let 1918 a 1919. (Posl. Hodina [německy]: Ještě se stydí!) Ještě se stydí vzchopiti se a říci: Děti, poměry v Československu se změnily, v sudetských Němcích máme lojální spolupracovníky, kteří jsou ochotni činně, konstruktivně a kladně spolupracovati a vaše stanovisko ke státu, ale i k iredentismu, k nepřátelství vůči státu, nesmí nám býti lhostejné. Jsou lidé, kteří se lojálně hlásí k positivní spolupráci. A vidíte, pánové, to vám vytýkám, že s námi, sudetskými Němci nakládáte bez rozdílu, říkajíce: nepotřebujeme dělati ústupky. A proto, pane kolego Dubický, ve všem přátelství, nemůžete míti pravdu se svou litoměřickou řečí. (Posl. Prause [německy]: Vy mu děláte poklony!) Nikoliv, pane kolego Prause, nemám v úmyslu říkati panu kol. Dubickému poklony, na to jsme příliš velkými odpůrci, již také proto, že kol. Dubický je agrárník. Ale vaše stanovisko k německému průmyslu a vaše stanovisko, které jste vyjádřil v Litoměřicích, pane kol. Dubický, není správné a zvláště na vás, českých agrárnících se to jednou vymstí. Právě vaše stanovisko došlo pokračování ve vývodech ministra Viškovského. (Posl. Slavíček: Víte, co řekl pan ministr dr Viškovský? Řekl, že němečtí průmyslníci dostali za 22 milionů Kč dodávek a čeští za 11 milionů Kč! Máte to v řeči pana ministra! Dostali jste více než Češi!) Pane kolego Slavíčku, jste na velikém omylu. Prve jste zde nebyl, když jsem mluvil o ministru Viškovském.

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta již dávno uplynula.

Posl. dr Rosche (pokračuje): Váš klub se mnou souhlasil, když jsem zjistil, že dnes pan ministr spatřuje přeskupení v tom, aby se z Československa stal čistě agrární stát. (Posl. Slavíček: Já vám to ukáži, mám to sebou a budu proti tomu protestovat!) Pan kol. Slavíčku, ještě jednou se táži: Jak je to s námi sudetskými Němci, musíme býti lojální či nemusíme, aby došlo k vyrovnání? Pane kol. Dubický, vy jste mi rozuměl a domnívám se, že mohu říci, že právě lojalita sudetských Němců v Československu do dnešního dne odsunovala vyrovnání a že by o tom Češi měli vlastně jednou uvažovati.

Pan ministr Spina prohlásil dne 12. října při oslavě vstupu sudetských Němců do vlády, že se také na české straně musí něco státi a napsal: "Spatřiti činy, tento požadavek stal se na naší straně po pětileté spolupráci příkazem cti a nutnosti."

Vy s české strany nevyhnete se řešení tohoto problému a snad právě tyto nouzové poměry, do nichž nás tato doba násilím vnutila, poučí vás o lepší věci a konečně vás k tomu dovedou. Skončil bych svou řeč těmito slovy: žijeme v neobyčejně těžké době, v ovzduší, ve stavu vysokého napětí poměrů a máme dojem, jako kdyby napětí každého dne mohlo vésti k výbuchu. A zároveň žijeme v době odevzdanosti v osud, nervosity a zklamání, ba zoufalství, zvláště ve víre v mezinárodní úpravu, poněvadž vidíme, že ani diplomati, ani mezinárodní vůdci úpravu neprovedou. V této době krise nemůžeme dělati nic lepšího než zachovati si nervy. Zvítězí ten, kdo má lepší nervy. Myslím, že léky, které nám budou ještě podány, že oběti, které ještě musíme přinésti, budou velmi těžké. Proto končím tím, že prohlašuji: Přes těžkou dobu nezbývá nic jiného, než zatnouti zuby a vydržeti a překonati dobu. S touto myšlenkou končím svou řeč. (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Slovo má dále p. posl. inž. Jung.

Posl. inž. Jung [německy]: Pánové! Kol. dr Rosche mluvil o úplné bezradnosti a nedostatku cíle, které vidíme jak v politických, tak také v hospodářských vrstvách. Chci býti zdvořilý a jen prohlásiti, že jsem v jeho vývodech neviděl ovšem také jasného plánu, ani po stránce politické, ani hospodářské. Mluvil o špatném mínění hospodářských vůdců o politicích. K tomu bych také něco řekl: Páni hospodářští vůdcové nebo, komu to tak říkáte, nechť jsou pěkně zticha, neboť právě to, že nikdy nepochopili, že hospodářství a politika spolu velmi úzce souvisí, podstatně přispělo k hospodářské katastrofě. Právě tak nepochopili, že se kapitalistický systém hroutí a že jeho duševní názor, liberalismus, zkomírá. Pan kol. dr Rosche velmi správně kritisoval, že v parlamentě není jediného ministra. To dokazuje nejzřetelněji jejich nechuť k parlamentarismu a demokracii, které jinak obyčejně vždy velebí. Pronese-li někdo z nás něco o těchto zařízeních, vždy jest hned zle. (Posl. Knirsch [německy]: Pak jsme fašisté!) Ano, pak jsme fašisté a chceme diktaturu. Jestliže však páni podle demokratických názorů bagatelisují parlament, jehož exponenty přece mají býti, domnívají se, že je vše v nejlepším pořádku. Že vládnou diktátorsky, nejlépe prokázali návrhy, které zde byly včera přijaty. Není to komedie, která nemá rovné, že se po týdny projednává státní rozpočet, že tento státní rozpočet jest domněle aktivní, že nikdo na počátku porad neví, že budou podány ještě nouzové zákony a v poslední chvíli jsou hozeny do sněmovny takovéto návrhy, že ministr financí ve vládě přímo diktuje: to musí býti přijato, že ministři, kteří jsou exponenty svých stran, těchto stran se vůbec netáží a že zde ve sněmovně vůdcové stran desavuují své ministry, jako to učinil kol. Hampl. Zde máte parlamentarismus a demokracii nejčistčího ražení. Pak se nedivte, že nikdo tyto věci nebéře vážně. Neboť záleží na oněch stranách, které stále mluví o své demokracii, aby dovolily, aby se tato demokracie konečně projevila. Mluví-li člověk v parlamentě, aspoň mně se tak zdá, má dojem, že mluví v umrlčí komoře, zatím co venku proudí a víří život. (Potlesk.) Tento pocit mám zcela zvláště dnes, poněvadž přicházím z davové schůze v Ústí nad Labem, která mi dokázala, jak zdravý jest náš národ a zvláště mládež našeho národa. Celý pražsky parlamentarismus a vše kolem něho nemohou na probuzení tohoto národa a jeho mládeže změniti toho nejmenšího. (Potlesk.) Než zůstaňme ještě při pánech hospodářských vůdcích. Všech těch, kteří tolik dají na toto panstvo, bych se rád jednou otázal, jak chtějí dokázati onen umělecký kousek, uvésti do proudu hospodářství při 16% úrokového zatížení. Těchto 16% jest úroková míra v německé říši, kde jsem nedávno byl. Tam, jak známo, hospodářští vůdcové dali svůj souhlas k Dawesovu a Youngovu plánu a mluvili o rozproudění hospodářského života. Konečný výsledek jsou 16% úroky, k tomu nutno ještě přičísti útraty, tedy celkem asi 20%. To má pak uvésti hospodářství do proudu. Za takovýto hospodářský nesmysl dávají si páni generální ředitelé a ostatní hospodářští vůdcové platiti obrovské platy 600.000 až 800.000 marek. Nyní se ponenáhlu připouští, že prožíváme nejen hospodářskou, nýbrž i duchovní krisi. Kdyby to byl tak někdo řekl před 2 lety, byl by ovšem vylíčen jako rozkladný živel. Jak to je? Časopis "Bohemia" ze dne 8. t. m. přináší velmi příznačný úvodník, který jsem nedávno také uvedl ve své zprávě k celému našemu vedení. Článek zněl takto: "Počínající revolta?" napsal jej F. B., myslím, že jest to náš pan kol. dr Bacher, a zabývá se otázkou odloučení měny od zlata, revolucí proti zlatu. Vidíte, jak i v oněch vrstvách, v nichž se až dosud křečovitě trvalo na nadvládě peněz nad prací, nadvládě, která dochází svého nejsymboličtějšího výrazu ve vládě zlata, začínají se ozývati pochybnosti. Pochybnost jest však počátkem konce. Klidně připouštím bezradnost a nedostatek cíle politiků a hospodářských vůdců liberálně-kapitalisticko-demokratického systému, poněvadž zkomírají jeho duchovní základy, na nichž stojí. Ale pokud jde o nás, přece bych poznamenal panu kol. dr Roschovi, že my velmi jasně víme, co chceme. Snad to jest také důvodem, že se našemu hnutí věnuje tak neobyčejně živá pozornost, a že mu také úřady věnují pozornost, jíž si vždy příliš nepřejeme, uvážíme-li způsoby, jakých užívají. Právě takovými případy musím se dnes zabývati. Kol. dr Rosche dnes znovu užil slova "dorozumění". K tomu musím již poznamenati, že ono slovo samo o sobě jest hodně nejasné, neboť musí se také říci, co se jím rozumí. Dorozumění nelze dosíci, sejde-li se prostě 100 nebo 1000 lidí. Na počátku každého dorozumění, každého sejíti musí býti vytýčen jasný cíl a program. To jsme my, národní socialisté, vždy znovu zdůrazňovali a zdůrazňujeme to i nyní opět. Právě tak nejasné jest samo o sobě slovo "samospráva", o které pan kol. dr Rosche tvrdil, že se jí dožadují všechny německé strany. Ano, ale jak? Řekněte mi, co si jednotlivé strany představují pod tímto slovem. Jeden jest již spokojen, dostane-li školní samosprávu, druhý se dokonce již spokojí zpropitným a domnívá se, že několik jmenovaných zástupců v okresním zastupitelstvu nebo v nemocenské pojišťovně jest již samospráva. Třetí vyjádří svůj cíl jasně. My jsme samosprávu nevynašli. To jsme vždy zdůrazňovali. Právě národní socialisté při každé příležitosti upozorňovali na naše předchůdce, kteří formulovali tyto cíle. Znovu jsme to učinili právě při zákazu Národního dne v Teplicích-Šanově, kde jsme v důvěrné schůzi, která nám byla milostivě povolena, poukázali na své předky z r. 1848 a na to, co tenkráte chtěli. Ale každý názor podléhá organickému dalšímu vývoji, neboť čas nezůstává státi a to, co se chtělo roku 1848, vyžaduje dnes v mnoha věcech opravy a přesnějšího vyjádření. Tu musí dr Rosche připustiti, že jsme to byli právě my, národní socialisté, kteří formulovali pojem samosprávy velmi jasně a zřetelně, takže mu rozumí každé dítě. Jestliže snad tyto naše názory nejsou všeobecně známé, dovolím si přednésti oněch několik bodů. 1. Každý národ jest národem ve státoprávním smyslu. (Převedeno na náš sudetsko-německý příklad: Chceme právě tak jako Češi a Slováci míti stejná státoobčanská práva jako národní korporace. Nikdy neuznáme takového stavu, aby jedni byli pány a druzí sluhy.) 2. Jazyk každého národa jest rovnoprávný. 3. Každý národ spravuje si své kulturní věci sám.4. Uzavřené území, obydlené národem, tvoří jeho zem. 5. Každý národ má nárok na pracovní místa ve veřejném životě, obsazovaná v jeho zemi, v ústředních úřadech jest podkladem poměr obyvatelstva. 6. Pokud jde o národní menšiny, sjednávají se o nich smlouvy.

To jest program dokonalého zrovnoprávnění, nic více, ale také nic méně. Nechť si však pánové ze všech stran dají říci: Nemůžeme uznati přednostních práv jakéhokoliv druhu. Nár.-socialistická politika, ať zde či v německé říši, vždy má svůj cíl. Nikoliv nadvláda Němců nad ostatními národy; cílem jest naopak rovnoprávnost německého národa se všemi ostatními národy. (Souhlas a potlesk.)

Když jsem prohlásil, že liberalismus zkomírá a že tedy demokracie prožívá krisi, vyložil bych vám to rád také na příkladech. Demokracie jest velebena jako záštita svobody a rovnoprávnosti. Vzpomínáme si ještě na poslední měsíce roku 1918 a prvé měsíce 1919, kdy se na všech schůzích a v tisku vypravovalo a hlásalo, že započalo století rovnoprávnosti a dospělosti národů. Pohleďme však na dnešní demokracii, nemusíme se dívati jen na československou, můžeme také jíti do Německé říše, zvláště do onoho státu, v němž vládnou sociální demokrati Braun a Severing a vidíme, že veškeré umění vládnouti záleží tam v policii. Pruský ministr vnitra právě nedávno slavnostně pochválil tuto svou policii. Dnešní demokracie není nic jiného než opora nejhorší reakce (Souhlas.), jak je tomu u každého zastaralého systému. Ovšem stařec nedovede se již vžíti do potřeb a snah mládeže, vždy bude pokulhávati a vždy bude nadávati mládeži, směřující kupředu. (Posl. Moudrý: Nechcete diktaturu?) Nikoliv, ale vaše demokracie mi může býti ukradena. Ihned vám ukáži, jak vypadá, budu již mluviti o policejních obušcích. (Výkřiky!) Co chceme, není diktatura, nikoliv! Nýbrž germánská demokracie, to je něco jiného. (Posl. Dubický: Co je to německá demokracie?) To je rovnoprávnost. Ano! Vaše však vrcholí ve vládě policejního obušku. (Posl. Knirsch [německy]: Zásadou demokracie jest úplná rovnoprávnost! - Posl. dr Moudrý: A Německo? A Prusko?) Pruskou jsem právě odmítl, neposlouchal jste?

Kol. Simm učinil zde včera prohlášení našeho klubu k politování hodným událostem ve Frývaldově, které vzbudilo neobyčejně velkou pozornost. Nejen proto, že jsme mohli podati původní zprávu o oněch událostech, která se ovšem lišila od vývodů pana ministra vnitra, nýbrž i proto, že spatřujeme hlavní vinu na těchto událostech v nervositě úřadů, v jejich neustálém strachu před revolucí, v úzkosti, která se přenáší z ministerstva na zemské úřady, od těchto na okresní úřady, četnické stanice a policejní ředitelství, až se dostane k poslednímu podřízenému činiteli. Nuže, moji páni čeští demokrati, jak je to dnes u vás? Poslední policejní špicl má větší pravomoc než okresní hejtman. Takový člověk, který častokráte neumí ani slova německy, který vychodil jednu nebo dvě obecné třídy, chce se vyšplhati tím, že denuncuje. (Posl. Knirsch [německy]: Dnes si musí vládní zástupce dáti líbiti, že se schůze vedle něho zúčastňují dva agenti v občanském oděvu!) Nikoliv dva, dokonce čtyři!

Zkrátka a dobře, frývaldovské události mají svůj kořen právě tak jako jiné podobné události, v soustavě, která, smíme-li to tak říci, vybujela nejkrásnějšími květy za ministra vnitra Slávika a jeho odborového přednosty Bobka. Tolik oslavovaná správní reforma, na které se usnesly dřívější vládní strany a kterou nynější vládní strany nezměnily, podstatně tomuto systému prospěla. V biografech hraje se nyní film, který se nazývá: "Kongres tančí". Vystupuje tam nebožtík Metternich. Rozhlédneme-li se však, kolik Metternichů žije vlastně v Československu? Každý policejní agent, každý četnický strážmistr jest takový malý Metternich. Ale největší Metternich jest odborový přednosta Bobek a ministr vnitra, který ho podporuje a uznává za správné vše, co udělá pan odborový přednosta. Jak se zachoval odborový přednosta Bobek, prokáži vám dnes na dokladech.

Metternich tedy vůbec nezemřel, schoval se jen za španělskou stěnu demokracie. Všeobecně vládne nade všemi. Ukazuje nám to provádění tiskové a shromažďovací svobody, která přece má znamenati vrchol demokracie. Ale jak je to dnes se shromažďovací a tiskovou svobodou? Jak je tomu v tomto oboru, velmi obšírně vyložil kol. Krebs v rozpočtovém výboru. Mezi tím však došlo k takovým věcem, že vám objasní poměry v okamžiku. Počínám tím, že promluvím o shromažďovací svobodě v tomto státě. Nár. socialistický Svaz mládeže nařídil na den 8. listopadu sociální sjezdy mládeže. Již název dokazuje, čím se chtěly zabývati. Resoluce, na které se měly tyto sjezdy mládeže usnésti, svědčí docela jasně tím, že se v ní žádá, aby byly co nejdříve zřízeny úřady na ochranu mládeže a že se v ní předkládají jiné sociální požadavky, že nejde o nic jiného než o skutečné sociální projevy. Ale co větřily úřady v těchto projevech? Větřily v nich to, co nám neustále podkládá český štváčský tisk, zvláště "Národní Politika": Propuknutí revoluce. Z Mnichova měli přijeti zvláštní organisátoři, měli nás ozbrojiti a právě dne 8. listopadu měla propuknouti revoluce. Scházelo již jen vylepení plakátů. To celé není ovšem nic jiného než blbá psychosa úzkosti. Při každé příležitosti vidíme, že páni mají špatné svědomí a proto v každé maličkosti vidí již hned Bůh ví co.

Sociální sjezdy mládeže byly všechny zakázány. Jedině v Opavě byl dovolen. Proč? Poněvadž se konal jako spolková schůze v docela malé místnosti, která pojme asi 120 lidí. A i ten byl rozpuštěn po 10minutovém trvání.

Zúčastnil jsem se ho, byl zahájen velmi důstojně, hudebním přednesem a přednáškou, pak následovala řeč a při úvodních slovech této řeči došlo již k rozpuštění. Této schůze se zúčastnil vrchní policejní komisař, 4 agenti a na ulici policejní pohotovost 12 mužů. To vše jsou vyhozené peníze na tak nepatrný podnik. Opavské policejní ředitelství prohlašuje při každé příležitosti, že má příliš málo lidí a páni zločinci mají překrásné časy; ať dělají, co chtějí, nikdy nejsou vypátráni. Proč? Poněvadž se naše policie musí zabývati docela jinými věcmi. Strážník musí dávati pozor, zda někdo nenosí skobový kříž - to jest přece nebezpečné pro stát - nebo zda někdo někde neschoval sponu, nebo zda někde někomu nevykukuje u zimníku hnědá košile. (Posl. Geyer [německy]: Nebo bílá!) Nebo bílá. Bílá košile se již nesmí nositi. Poněvadž to páni nemohou snésti. Košile a vesty musí býti špinavé, aby se hodily k celému tomu systému. Nyní bylo odsouzeno několik žen, členů naší strany, poněvadž nosily "stejnokroje", měly totiž selský kroj. Ve Svitavách při lidové slavnosti žádal vládní zástupce, vrchní komisař dr Růžička, tedy růžička, ovšem zcela zvláštního druhu, aby se ženy vysvlékly z hnědého selského kroje, poněvadž prý mají stejnokroj. Odpověděl jsem mu na to: "Račte to naříditi sám. Já nechci přijít do konfliktu, s paragrafy o mravnosti, poněvadž nevím, co o mají pod tím." Vidíte, takovéhle hlouposti se s dějí. K tomu potřebujeme úředníky. To jsou s bolesti zástupce okresního hejtmana a pak se divíte, že [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 27. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 89 této těsnopisecké zprávy.] se proti tomu stavíme. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 27. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Sjezdy mládeže byly tedy všude zakázány a všude byla ohromná pohotovost četnictva a policie. Pokud jde o opavský sjezd, výslovně zdůrazňuji, že vládní komisař rozpustil schůzi, ačkoliv referenta ani slovem nenapomenul. Nyní jest nám důvod tohoto postupu jasný. Dostali jsme totiž šťastnou náhodou do rukou oběžník zemského úřadu pro Čechy, (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) vydaný všem podřízeným úřadům. V tomto oběžníku jsou uvedeny všechny výnosy od 1. ledna 1931. Kol. Simm včera již upozornil, že těch výnosů jest 9 a že se v nich úřadům přísně ukládá, aby velmi dobře dávaly pozor na národní socialisty, aby jim nepovolovaly ani jediný projev pod širým nebem, ani žádný průvod a aby na jejich podřízené složky, to jest Svaz "Lidový sport", národně socialistický svaz mládeže a skautující mládež (Wanderndes Jungvolk) co nejpřísněji dohlížely. Není pochyby, že týž oběžník vydal také moravský zemský úřad. Nyní jest nám také úplně jasné, že hnědé košile byly podle tohoto oběžníku zakázány. Jak již řečeno, těmito zákazy a potlačováním obíral se obšírně kol. Krebs v rozpočtovém výboru a vyložil, že naše strana a hnutí vymáhá své požadavky úplně zákonnými prostředky. Zákonnými prostředky znamená prostředky přípustnými podle zákona. V tisku nám nepřátelském bylo to ovšem nesprávně uvedeno jako loyalita. Loyální nejsme, to zde říkám docela klidně. Neboť býti loyální znamená chtíti se plaziti. Bojujeme za své požadavky, jen volíme k tomuto boji prostředky přípustné podle zákona, poněvadž nemáme důvodů, abychom vydávali naše příslušníky na pospas ještě větším stíháním než již beztoho jsou. Pan odborový přednosta Bobek odpověděl nyní na žaloby našeho stranníka Krebse upozorněním, že příslušníci naší strany a zvláště příslušníci Svazu "Lidový sport" neustále provokují příslušníky opačných stran a směrů a mezi jiným, že způsobili přepadnutí ve Stodu, v Proseči nad Nisou a ve Schwaderbachu. (Posl. Simm [německy]: Kdyby byl počkal, mohl zvěděti rozsudek!) Promluvím již o tom. Již jednou jsem mluvil zde ve sněmovně o schwaderbašském případu. Jak to bylo? Odborový přednosta Bobek utrpěl na své křížové výpravě proti hakenkreuzlerům ostudnou porážku. Pokud vím, bobek znamená vavřín. Ale musím říci, že si tento odborový přednosta Bobek neodnesl žádné vavříny v tomto tažení proti nám. Jeho vlastní ministr usvědčil ho ze lži, neboť v úterý byla v této sněmovně rozdána odpověď na interpelaci posl. Mayr-Hartinga a druhů, tisk 1421/XIX. Zde ministr vnitra, dr Slávik, konstatuje výslovně proti vývodům odborového přednosty, že ve Schwaderbachu byli při oslavě Dnu matek národní socialisté přepadeni zástupem 300 komunistů. Den matek uspořádali křesťanští sociálové a proto také podali interpelaci. Kdybychom byli podali interpelaci my, bylo by se nám odpovědělo tak, jak by se to bylo hodilo panu odborovému přednostovi Bobkovi. Bohudík i o ministerstvu platí přísloví, že pravice neví, co dělá levice. Tak došlo k této odpovědi pro nás tak příznivé, což nás vskutku velmi těší. (Posl. Horpynka [německy]: Kol. Jungu, není v tom žádný rozpor, zde v tomto státě se provokuje již tím, že zde člověk jest! Národní socialisté provokovali, poněvadž zde byli! Právě tak jako my sudetští Němci jsme provokací Čechů!] Úplně správně.

Nyní přicházím k druhému případu, k prosečskému. Včerejší liberecká porota jednomyslně osvobodila obžalované národní socialisty. Jest jasně prokázáno, že v Proseči nepřepadli naši, nýbrž, že to byli komunisté, kteří přepadli nás. A pan odborový přednosta Bobek má odvahu zde ve sněmovně tvrditi opak. Žádali jsme od předsednictva poslanecké sněmovny, aby zpráva rozpočtového výboru byla opravena. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 27. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Ve starém Rakousku byl by nesměl takovýto úředník zůstati ve službě ani 24 hodin. Kdyby byl neodešel sám, byli by ho prostě poslali, když se tak blamoval, ale žijeme v Československu a proto nám zůstane Bobek zachován i nadále, bude i nadále trhati vavříny, i tehdy, když mu jeho slavík Slávik zapěje někdy v nějaké odpovědi na interpelaci nepříjemnou písničku. Tak to tedy je a pak se pánové diví, že takovéto věci kritisujeme. "Jaký pán, takový krám," tak zní staré výstižné přísloví. Jaký jest nejvyšší úředník, takové jsou ovšem také podřízené úřady, neboť on jim dává pokyny. Pak se nesmíme ovšem diviti, že okresní úřady trestají přestupky dříve, než bylo vydáno nařízení. Mám zde příznačný případ odvolání Líny Wilfertové z Rossbachu k zemskému úřadu v Praze. Rekurs začíná tím, že dotčená uvádí: "Proti vyhlášce okresního úřadu v Aši ze dne 3. října 1931 nemohla jsem se vůbec proviniti dne 10. května 1931." [Další slova byla usnesení, předsednictva posl. sněmovny ze dne 27. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] To jest jeden případ z mnoha. (Posl. Geyer [německy]: Z 21 případů!) Tedy prosím, z 21. Vidíte tedy, s jak málo duchem a s jak velikou hloupostí se zde vládne. (Posl. Geyer [německy:] Jest tu četnický kapitán, který konstruuje všechny tyto případy a trestá předem!) Zcela správně. Pánové úplně ztratili cit pro to, že zásady, na nichž spočívá ústava vašeho státu, že také budova tohoto státu bude otřesena, bude-li v obyvatelstvu zeslaben pocit pro právo a spravedlnost takovýmto postupem úřadů. Nejsme to my, kteří to činíme, nýbrž úřady, četnictvo, okresní hejtmani a policejní ředitelství, kteří odsuzují při každé příležitosti. Vezměme ještě jeden takovýto příznačný případ: Opavské policejní ředitelství. Již jednou jsem na ně upozornil, poněvadž pravou rukou policejního ředitele jest tam agent Olšanec. Posledně jsem ho nejmenoval, dnes však ho jmenuji, poněvadž tam stále ještě je. Snažil se najíti špicla mezi námi. Toto policejní ředitelství má velmi podivu hodné názory na ochranu státu. V Opavě se hraje operetní revue "U bílého koníčka". Sám jsem ji neviděl, ale slyšel jsem, že se tam člověk hodně nasměje. Vystupuje v ní císař František Josef s titulem "císař". Tak aspoň se mu říkalo v Rakousku, kde tato revue vznikla.

Rakousko je republika a mohlo by míti právě tak strach jako Československo, že je ohrozí nějaký zemřelý císař. Ale v Československu musil býti tento císař pojmenován "vévodou", aby nebyla ohrožena republika. Nyní vystoupil vévoda. S bílým vousem, v uniformě, v klobouku polního maršálka, jako starý František Josef. Všude mu tleskali, všude měli radost, poněvadž celá ta věc jest vlastně švanda. V českých divadlech se hraje táž revue. Nikde nebyl vydán blbý rozkaz, že vévoda nesmí míti bílý vous, že nesmí míti ani stejnokroj jako František Josef. Jen v Opavě, která se tím stala takřka exponentem celého duševního obsahu republiky. (Posl. Geyer [německy]: Doufejme, že nepředepíší, že musí míti plovky!) To by byl již velmi nebezpečný stejnokroj. Když jednou vystupoval, tleskali mu redaktor Fischer z časopisu "Deutsche Post" a herec Engelhart, poněvadž znají představitele z Vídně. Proto byli oba odsouzeni pro monarchistické projevy, a to Fischer k 500 Kč pokuty nebo 5 dnům vězení, Engelhart k 200 Kč pokuty nebo 2 dnům vězení. Nyní mi řekněte, kde vlastně jsme, v kabaretě nebo ve státu? Ale takovéto věci nejsou snad vytčeny, policejní úředník nedostane nos, každý jeho poklesek, kterého se dopustí, jest vždy kryt, poněvadž se domníváte, že kritika takovéhoto postupu poškozuje vážnost státu. Ale vážnost státu poškozuje takovýto [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 27. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] úředníci a nikoliv ti, kdo jej kritisují.

Časopis naší strany "Neue Zeit" přinesl zprávu o událostech při sociálním sjezdu mládeže. Ono číslo vypadá takto (Ukazuje noviny.). Prosím, abyste se jednou názorně poučili, jak vypadá svoboda tisku. Co zde bylo zabaveno? Především název "Vrací se doba předbřeznová", jako by zde již nebyla. Pak podtitul "Dny velkých bojů státní policie a četnictva proti nár.-socialistickým schůzím". Dále "Opava", "Novotný", glosa. U státní policie není žádný Novotný, ale touto glosou byli myšleni podřízení a duševně méněcenní orgánové. Mohl se nazývati také Procházka. Je to takové všeobecné jméno. Novotný se tedy nesmí objeviti v novinách. Byl úplně zabaven. Nechci předčítati vše, podal jsem interpelaci a doufám, že mi ji předsednictvo sněmovny nebude censurovati, že nebude zaujímati [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 27. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] stanovisko, že státu hrozí nebezpečí, kritisuje-li se taková hloupost. Divím se jen, že se opavské státní zastupitelství připojilo k tomuto mínění. Policejní ředitelství vyškrtlo z časopisu místa, která mu byla nepříjemná a státní zástupce to potvrdil. Pánové, nejvyšší zásadou moderního státu jest, že žalobce a soudce nesmí býti táž osoba. Zde však to je. Policejní ředitelství zabaví místa, v nichž jest kritisováno. Jest tedy žalobcem a soudcem v téže osobě. Takové poměry jsou neudržitelné. (Posl. Geyer [německy]: To je to korupční!) Ovšem, to je to korupční.

Časopis "Deutsche Post" v Opavě, čís. 269, ze dne 19. listopadu 1931 byl také zabaven na dvou místech, a to jeden článeček s nadpisem "13. měsíční plat uhrazen jen v jedné osmině". A druhý článek "Zajišťovací zápůjčka státu 250 milionů Kč." Tyto dva článečky nebezpečné pro stát vyšly bez závady ve velkém množství časopisů, a to v časopisech "Prager Tagblatt", "Bohemia", "Deutsche Presse", "Prager Presse", dále "Ostrauer Morgenzeitung" a "Brünner Tagesbote". Ty to směly uveřejniti, tu stát ohrožen nebyl. V Opavě jest stát kupodivu vždy v nebezpečí. "Hrabě Oerindure, vysvětlete mi tento rozpor československé povahy!" Co je v Ostravě dobré, je v Opavě špatné, to je přece úplné bláznovství. A nyní ještě něco o tiskové censuře v Ústí nad Labem a v Litoměřicích, neboť ústecké policejní ředitelství a litoměřické státní zastupitelství patří dohromady. V Ústí bylo zabaveno č. 219 našeho hlavního časopisu "Der Tag" ze dne 14. listopadu, a to značná část článku "Školská samospráva". Domnívá-li se někdo, že ten článek jest nebezpečný státu, ať se podívá do časopisu "Deutsche Post" tam byl totiž článek otištěn celý. V Opavě nebyl státu nebezpečný. Proč v Ústí a v Litoměřicích byl, to nedovedu svým laickým rozumem pochopiti.