Se stanoviska čistě státně-finančního je jasno, že ty zásahy byly nešťastné a nepromyšlené. Nejkrutější návrh zákona, vážení pánové, byl předložen slavné sněmovně r. 1926 za doby, tuším, úřednické vlády, která však měla za sebou podporu silných koaličních stran t. zv. občanských. Zákon čís. 103 tenkrát předložený byl rovněž promrskán velmi rychle. Bylo jen několik dnů času. Pamatuji se, že jsem svolal rychle do Prahy do našeho, tenkrát ještě lidového klubu, zaměstnance veřejné a státní z Brna, Hradce, Prahy a několika míst naší republiky. Přijeli nejlepší odborníci, kteří do věci se rychle vpravili, kteří ovládli do detailů obsah vládního návrhu a kteří varovali i klub lidové strany, kromě ostatních činitelů, aby ten zásah nebyl podnikán proti zaměstnancům, aby se nerušily nabyté nároky, nabytá práva, aby služební pragmatika nebyla odbourávána. Ale přes tyto výstrahy, které byly velmi jasné, že se béře zaměstnancům všechno, co doposud požívají pevného, byl zákon hozen na stůl sněmovny, byl odhlasován a schválen. Ve včerejší, vlastně dnešní schůzi sociálně politického výboru, kolegové z klubu čsl. socialistů činili výtky a chtěli proti mně demonstrovati mojí řečí z r. 1926 v této sněmovně.

Vyhledal jsem protokol o této schůzi, tuším z června 1926, pročetl jsem řeč - není příliš dlouhá - a zjistil jsem, že mohu ji dnes vlastně celou opakovati doslovně, až na tu klausuli, na ten pasus, kde se praví, že klub hlasuje pro předlohu. Jinak obsah řeči je naprosto tentýž, jako ten, který dnes mohu přednésti, kdy opět varuji, jako jsem varoval tenkráte, před zásahem do těchto otázek způsobem nepřipraveným, nesociálním a zaměstnancům škodlivým. Jako tenkráte i dnes, pánové, varuji a tvrdím jedno: Pakli vláda není schopna, aby poměry tak upravila, aby se starala o otázku drahoty, cenové politiky, která by zaměstnancům pomohla k faktickému snížení bytů, šatstva, obuvi atd., pak není schopna (Výkřiky posl. Šaláta.), pak, pánové, tento zákon je opět krutým zásahem proti veřejným zaměstnancům.

Pan ministr Bechyně, o němž se p. kol. Šalát zmínil, rozehnal se také velmi vehementně proti lichvářům. Čekal jsem - sám pan ministr Bechyně je přece muž práce, který v naší politice požívá zvláštního vlivu: je náměstkem předsedy vlády, má za sebou silný klub, dokonce levice za ním stojí celá - že stanou se veliké zásahy do lichevních podniků, kde vidíte, že zemědělec prodává za pakatel pod cenou, za přímo směšnou cenu. Byl jsem nedávno na Valašsku. Tam i na Slovácku jsou tytéž poměry. Sedlák dává kilogram masa živé váhy za 3 až 4 Kč, ale v drobném se prodává potom konsumentovi za 14 až 16 Kč kousek slušného masa. Kde je lichevní úřad, slavná vláda a ministerstvo zásobování lidu? To všecko úplně selhalo, zkrachovala celá vaše zásobovací a cenová politika. Znovu opakuji, kdybyste byli zaměstnancům upravili otázku cen bytů, životních potřeb v konsumu atd., potom, dobrá, mohli byste šetřiti na jejich platech, ale když nejste schopni dělati politiku cenovou solidně a spravedlivě, škodíte svými zásahy přímo celku i státní správě.

Vážení pánové! Včera jsem také tu poukázal na to, že dnes máte v úřadech neklid. Ve všech státních úřadech máte konference, debaty, rozrušení těch nejchudších zaměstnanců a zřízenců. To není, pánové, úspornost, to není prospěch státní administrativy. To je naopak poškozování státního aparátu, který má sloužiti občanstvu v tak vážné situaci. Nedivte se pak tomu, že ti lidé, kteří den co den vykonávají řádně službu, když najednou za rok té dřiny v těch úřadech mají obdržeti pár haléřů vánoční pomoci a když se jim tato pomoc odpírá v době nejkrutější, před zimou, že reptají. Na to poukázali i mnozí pánové z vládních stran, když řekli, že je to neštěstí, když se věc řeší bez přípravy v poslední chvíli. V tom jsme všichni za jedno, že věc hodí se na denní pořad sněmovny před vánocemi v době, kdy zaměstnanci jsou již zadluženi, když @a konto toho příspěvku mají v obchodech vybrány za veliké sumy zboží, kdy mají u krejčí, obuvníků dluhy a mají je nyní platiti. Vidíte z toho, že tyto věci nejsou promyšleny. Ale nejen to, slavná sněmovno! Vy jste konali řadu anket. Není tomu dávno, byly také v Praze ankety v ministerstvu železnic, kde ministerští úředníci sešli se se zástupci odborových organisací a kde se dalo ujištění veřejnosti, že se nic nestane.

Byly ovšem obecní volby, bylo potřebí míti materiál pro volby dobře připravený, aby nebyly žádné poruchy a tu panstvo slibovalo zaměstnancům a voličům všechno nejlepší. Ale po volbách se situace radikálně změnila. Po volbách bylo volné pole, přišlo se s návrhem zákona, který je pro zaměstnance velmi jasný.

Po té stránce jasnosti pro nás poslance je to opravdu odiosní, když máte před sebou předlohu, která je hádankou, kde máte pár citátů zákonných liter, aniž by byl nějaký vypočet v důvodové zprávě, oč se jedná. To je pro poslance nedůstojné a je to forma, která parlamentu nemůže vyhověti.

Věci se konečně dnes vyjasnily a vidíme před sebou otázku v celé nahotě. Měl jsem úmysl věc včera v rozpočtovém výboru takovým způsobem vyložiti, aby bylo pánům jasno, že neděláme demagogii. Byli jsme totiž obžalováni z demagogie. Je to rys vládní většiny, která mluví pokaždé jinak. Jednou říká: Pánové, potřebujeme oposici, která by byla státotvorná, schopná kritisovati v parlamentě při různých otázkách parlamentní jednání. Když se však oposice vynoří, oposice, která je státotvorná, která má na zřeteli zájmy státu jistě aspoň v takové míře, jako vláda, a když nemlčí a mluví pravdu, vidí se v tom demagogie nebo dokonce nějaká povrchnost.

Jsem povinen říci vám pravdu: Uznávám těžkou situaci státu. Není to pouze u nás, pánové. Chápu plně, že dnešní vlády v celém světě, mají-li na zřeteli zájem svým národů, chtějí-li udržeti demokracii, princip parlamentarismu proti diktatuře, která se blíží se všech stran, mají těžkou práci, aby zdolaly tyto úkoly, které na ně právě přicházejí. Ale také, vážení pánové, jsem o tom přesvědčen, že právě u nás schází tento veliký rys, rys vůdčí linie naší vládní většiny, linie, kterou právě postrádáme.

Mám zde po ruce časopis "Naše doba", je to revue, tuším, soc. demokratická, kde jest uveřejněn článek profesora newyorkské university Murray Butlera, který přednášel v červnu 1931 v Americkém klubu v Paříži a mezi jiným, mluvě o krisi světové a jejích příčinách, řekl: "Chci jen ukázati, že se vším svým pokrokem jsme uprostřed bídy. Vzhlížíme k osobám na vysokých místech politických, k lidem na vysokých a odpovědných místech ve světě výdělkovém, v obchodě, v peněžnictví a v průmyslu a vidíme, že nemají jedinou rozumnou myšlenku vůdcovskou, a že není v nich odvaha, aby se postavili před nepoučené veřejné mínění a řekli lidem pravdu."

Je v tom kus tragiky pro demokracii evropských států a také demokracii naši, že zatím, co veliké vlny bolševismu a diktatury mají plánovitý postup, zatím co propaganda těchto diktátorských a nám jistě nepřátelských směrů postupuje rychlým tempem plánovitě, promyšleně, strhuje za sebou lidi, i lidi myslící - demokracie našeho státu nemá pražádného plánu pro budoucí dny! Neříkám pro zítřek, říkám pro budoucnost.

Co tím chci říci? Tato vláda není schopna a také se o to nepokusila, aby vytvořila velkolepý plán, který by byl připraven pro přesuny, které čekáme každou chvíli. Zameziti bolševism nemůžeme fňukáním, plakáním a křečovitou ochranou majetku soukromého, který roste do nekonečné výše. To se nemůže státi na účet středních vrstev nebo lidí pracujících, to se musí státi na účet nejbohatších ve všech státech a národech, to se musí státi dohodami mezi evropskými státy, to se musí státi odbouráním dnešního systému kapitalismu, který zotročil dělníky a také střední vrstvy. Pro tento plán dnešní vláda jakoby se bála rozhodnouti. Čeho se bojíte? Nechci přehánět, vždyť konec konců poměry vašich středních vrstev, které zastupujete v občanských stranách, nejsou o nic lepší, než v masách dělníků, a že mezi vámi je řada bohatých lidí jednotlivců, nepadá na váhu. To nejsou mluvčí širokých vrstev středních a drobných lidí; masy středních lidí usilují po obrovských reformách, které čekají každou chvíli a po nichž volají. Pakli vláda má býti výrazem vůle lidu, musí tvořit plán, který znamená radikální zásah do majetku soukromého, do majetku velkokapitalistického. A v tom směru, pánové, bych vám řekl jen několik pokynů pro momentální situaci, pro úspornost ve státní správě.

Máte zde v prvé řadě obrovské akciové bankovní podniky. Mám informace velmi přesné od jednoho býv. ministra financí, který se sám vyjádřil s velkou pochybností o tom, jak stát ukládá peníze do bank, které nejsou nijak podloženy seriosním hospodářstvím - konkretně uvádím bývalou Moravsko-slovenskou banku a pak Anglobanku kde daly se miliony, které nebyly zákonem povoleny, o nichž parlament nic neví, které byly dány čistě bez zákonného vrchního schválení našeho velikého sboru a které byly vzaty ze státní pokladny, tedy z krvavých daňových úspor našeho poplatnictva, dělného lidu a vrstev středních. A tam se daly bez podložení, bez záruk, které by ten ústav mohl dáti státu za řádné hospodářství. Máte zde stamiliony. Pan ministr financí nemusí-choditi daleko, nemusí moc spekulovati, může sáhnouti do šuplíku, kde má eventuelně stvrzenky těchto velikých milionů, a může žádati postupně podle jistých možností vrácení těch obnosů zpět do státní pokladny. Když se tam dávaly peníze bezúročně, ať tedy tyto banky vracejí peníze zpět s úrokem, když vydělávají pomocí těchto obnosů 10 až 15% úroků. Ovšem kam ty peníze přišly? V tomto ústavu máte řadu pánů velmi zámožných, to nejsou žádní proletáři, tam sedí bohatci, váleční zbohatlíci, kteří kupují si zbytkové statky, kteří zpanštěli, kteří tvoří v republice Československé kasty peněžních magnátů a bursiánů, ti tam mají právo rozhodovati a těm dáváte milionové peníze do kapes, aby podniky a banky bezohledně vykořistili a pak vám je hodili úplně vyssáté zpět. Pánové, tento systém křičí do nebe, ten systém nechápou zaměstnanci státní, poněvadž vidí v něm zneužívání státního majetku pro účely několika lidí na účet lidu celého státu. To jest jeden zdroj, kde můžete klidně sáhnout bez nových drakonických opatření vůči státním zaměstnancům. A vezměte si další otázku. Jest to sice dnes vážná věc - a já nechci opakovati věci, které by byly pouhými frázemi - ale když máte ve vládě ministry, kteří mají roční příjem nejméně 1/4 milionu Kč a kteří mimo to mají ještě nároky na různé výhody, diety, cestovné, bytové a kteří používají bezplatně několik drahých a přepychových aut, pánové toto všechno také křičí do nebe, to není úspornost, to není demokracie. A když voláte po obětech lidu, musíte také sami přinésti obětí na prvém místě. Máte zde otázku novou, která se vynořila před veřejností a která je dobře chápána.

Řekl jsem včera ve výboru: Otázka státních luxusních budov. Nechci podceňovati, řeknu, jistou eleganci a jistou vkusnost našich státních budov, nebo našich vyslanectví v cizině. Ale, vážená sněmovno, když v našich kancelářích máte perské koberce a když se to tam všechno leskne drahými lustry, myslím, že to není jednoduchost a nutná slušnost v našich úřadech. To je přepych, luxus, který se může obmeziti, zvláště v dnešní těžké době.

Půjdu dále. Otázka disposičních fondů. Vážená sněmovno, disposiční fondy jsou bez kontroly vlády, bez kontroly sněmovny a slouží účelům, které na prvý pohled zdály by se snad býti bezvadné. Ale víme dobře, že se platí z těchto fondů stranický tisk, že se platí z těchto fondů služby osobní, které neslouží veřejnosti a zájmům celku. Musím poukázati na to, že tento systém je také nezdravý a nemožný, aby se trvale držel v naší státní finanční správě.

Stranické subvence. Navrhoval jsem včera ve výboru, aby vláda předložila návrh zákona, kde by se prostě musilo zúčtovati všechno to, co bylo od převratu vyplaceno na sanacích různým družstvům a stranickým podnikům. Mám případ velice jasně zjištěný, že peněz se užívalo ne pro účely konsumních, výrobních a jiných družstev, ale pro osobní a politické cíle určité strany proti účelům, na které byly věnovány. Tam máte, pánové, desítky milionů... (Hlasy: Nemohl byste jmenovat?) Mohl bych jmenovat. Já jsem byl sám, když jsem byl ještě v koalici, v r. 1923 a 1924, kdysi toho svědkem, když se vytýkalo, že se dělily milionové sumy, které se nedávaly družstvům přímo, nýbrž osobám z vládních stran, k jejich rukám a na jejich jména a ti pánové ty s umy rozdělovaly podle své libovůle. Myslím, že tato otázka byla velmi zajímavá i ve straně českých socialistů, kde p. Stříbrný takové peníze také převzal, a dosud nevyúčtoval, pro účely této strany. (Hlasy: To je zajímavé!) Velice zajímavé. Nechci tyto věci rozebírat, ale zde máte zdroje nových příjmů, na které můžete sáhnouti bez bolesti, cestou nařizovací, bez zvláštního procesu parlamentárního.

Daňové slevy boháčům. Kolují zprávy, že 3 miliardy dluží se na daních, po druhé se zase říká 5 miliard. Potom slyšíme, že během několika málo okamžiků nám miliardy uplynou do ciziny bez kontroly Národní banky. Zde uchází kapitál státu, zde vidíte poruchy, které jsou v administrativě státní při zdaňování bohatých skupin a hlídání jejich majetku. Je-li možno, že dluží se miliardové obnosy na daních v bohatých kruzích, ať se daně vybírají přísněji tam, kde je třeba přísněji je vybírat. Pánové, kol. Šalát ze Slovenska a dr Tiso uváděli zde přímo nemožné příklady exekucí, vedených proti malým domkářům a chalupníkům. Ale když velký fabrikant zastaví továrnu, že nemůže platiti daně, tu se před ním kapituluje, místo, aby se za ním šlo a jeho poměry se zkoumaly do důsledků. Tam je benevolence často pro cizí kapitál, který nás utiskuje, tam se neexekvuje, tam je protekce. Zaměstnanci na finanční správě, na berních úřadech jsou přetíženi, mají mnoho práce, ale ve strachu o existenci vrhají se na služby soukromé. Máte dnes celé desítky případů, že lepší lidé, jsou-li schopní finančníci, utíkají od státní správy do podniků soukromých, kde jsou kupováni, aby tam stát potom vlastně šidili na daních a dávkách. A když potom to jde dál a dále, co se děje? Úředník u berní správy, který se má starati o daňové otázky, pracuje potom ve volném čase na výdělek, zhotovuje různé fasse bytové, činžovní, shání kšefty u obchodníků, akciových firem atd., aby opatřil chléb pro rodinu, a zanedbává a vlastně poškozuje tím státní pokladnu.

Tedy otázka lidí, o které jde, se špatně řešila a dnes vidíte stav takový, že zaměstnanci jsou špatně placeni a že jsou krajně nespokojeni. Nechci to zde všecko uváděti najednou, vybírám jen některé hrozinky z těch akutních otázek. Je to dále na příklad otázka uhelných provisí. Včera jsem zde slyšel k mé veliké radosti od kolegy, bývalého ministra, posl. Tučného, že uhelné obchody ve vládě se už zarazily, že už to prý přestalo existovat. Já tomu zrovna nevěřím, pochybuji, že by byla taková obětavost vládních stran, když potřebují nové sekretariáty, nové časopisy a agitaci pro svůj další úspěch stranický, ale na druhé straně chtěl bych tomu věřit; vždyť říká to kol. posl. Tučný, býv. ministr. Tedy dobře! Ale to je až pod tlakem veřejnosti, pod tlakem agitace - řekněme si také Stříbrného a jeho novin - pod tlakem horníků na různých místech, kde trpí nouzi a bídu, na Ostravsku, Karvínsku, Slovensku, severních Čechách atd. Vážení pánové, v době, kdy horníci byli propouštěni v masách z práce, kdy uhlobaroni Rothschild, Guttmann se prostě chechtali tomu, jak jsou horníci zdecimováni, v té době měli páni velikou spoustu uhelných obchodů, uhelných provisí ve prospěch stranické pokladny. A při tom ještě přímo ta drzost, která se na některých místech objevila! Náš list, časopis Budoucnost, přinesl, tuším před volbami roku 1929, malou noticku, že posl. Rýpar na Ostravsku, místo aby hájil horníky, kšeftuje s uhlím. Byli jsme žalováni, list byl odsouzen k náhradě útrat a k jakési pokutě, prostě jsme to projeli, poněvadž jsme nemohli zjistiti protokol o tomto uhelném kšeftu, neboť páni se skryli za potřebu strany. Řeklo se: To není obchod osobní, to je obchod stranický, to je zájem celé strany, ne posl. Rýpara atd. Pánové, myslím, že je to stejná věc: Když dnes kterákoliv osoba v kterékoliv straně bohatne a kšeftuje pro účely své politické moci v té straně nebo kdekoliv jinde ve státě, ať to dělá pod firmou jakoukoliv, je to korupce, je to zneužívání postavení pro obohacení sebe nebo své strany. Tato morálka nemůže býti dvojí, ta může býti jenom jedna: buďto máme ve státě veřejnou kontrolu, které podléhají veřejné práce, státní dodávky, zkrátka veškeré podniky, které jsou pod státním dozorem bez rozdílu, anebo jsou podniky, které mají extra osobní prestiž, osobní krytí, a tu potom je morálka dvojí. Vezměte si na příklad zadávání státních dodávek. Včera se zde, tuším, p. posl. dr Patejdl velmi správně zmínil o tom, že máme také hledati úspory v ministerstvu národní obrany, kde se zadávají milionové dodávky pro výrobu šatstva, pro vojsko, pro potřebný chov koní, výrobu střeliva atd. Pánové, tu jsou ohromné sumy, kterých se dá zneužívati. Nebo všimněte si zadávání prací na silnicích a cestách. Mám zjištěno, když se vypisovaly oferty na stavby státních silnic, zrušil se konkurs první, který byl vypsán, poněvadž si to přály veliké firmy kartelované. Kartelované firmy podaly ceny velmi vysoké, a poněvadž byly zahanbeny nebo zatlačeny firmami malými, oferty se hodily do koše a oferovalo se znovu pod tlakem velkých firem kartelovaných, které mají patent na práci a stavbu silnic. Kdybyste, pánové, tak za tím šli, po intervencích za tyto firmy a tázali se, kolik která z těch velikých firem věnuje pro účely stranické určité straně a kolik dávají provisí ochráncům těchto různých ofert, zjistili byste, že je v tom veliká korupce a mnoho nečestného. Máme u nás silniční fond státní, který se dotuje také z peněz dělnické třídy vedle peněz zaměstnavatelů průmyslových a zemědělských. Tohoto fondu má býti použito na stavbu potřebných cest a silnic, ale kdo v tomto fondu sedí? Nechci to kritisovati a táži se pouze: ví slavná vláda o tom, jak se tento fond spravuje, kdo ho užívá a kdo všechno má na to vliv, jak se s tímto fondem zachází? Tam je nemožno zkoumat úspornost ve státní správě.

Jsou případy, kde české dobré naše firmy jsou odstrkovány, ale sem se cpe materiál z ciziny, firem rakouských, cizích, nám neznámých, zahraničních. I v tom je, pánové, něco nezdravého. A když sekční šefové jezdí na cesty do ciziny, kde mají dobré pohostinství, i v tom je něco, kde je třeba očisty státní správy a jejího charakteru.

Vážená sněmovno! Zbytkové statky, to je kapitola sama pro sebe, to není věc odbytá. To se netýká vás, pánové, osobně nikoho, jsem toho dalek, abych se vás osobně chtěl snad dotýkati. Ale když tyto zbytkové statky, věnované určitým lidem za nesmírně nízké ceny, jsou dnes dokonce v jakési krisi cenové a volají po jakési sanaci, pak to přímo křičí. Nejsou-li tito zbytkáři schopni tam hospodařiti, máte pozemkový úřad, ať provede korekturu, ať zabere statky a rozdělí půdu mezi pracující drobný lid. Tam je možno nalézti výživu pro široké vrstvy lidové (Výkřiky.) bez zvláštních otřesů.

Chtěl bych, vážení pánové, pokud možno věci zkrátit, ale musím probrati ještě několik otázek. Ve včerejší schůzi sněmovny nebylo mi dáno slovo k věcné poznámce o událostech ve Slezsku a ve schůzi výboru sociálně-politického p. předseda, který je velmi liberální ve výkladu jednacího řádu, užil taktiky, že omezil nám oposičníkům volnost slova. Použil za vlasy přitaženého výkladu jednacího řádu a nám bylo tak znemožněno mluviti volně podle potřeby a podle zájmu věci.

Pánové, není tomu dávno, co jsem napsal článek do svého listu "Budoucnost" dne 28. října, kde jsem kritisoval, poměry, kde jsem žádal nápravu ve věcech státní správy, kde jsem posuzoval právě otázku úspornosti a starý systém, který napájí zdroje příjmů stranických na účet státní pokladny. Článek byl konfiskován, brněnské policejní ředitelství jej zabavilo, ač byl řádně podepsán a byl bez nějakých hrotů, bez nejmenšího úmyslu, bez nějaké tendence, aby se dotkl státní myšlenky nebo velkého státního zájmu.

Tato prakse, která se zakořeňuje, zdá se mi, má v sobě něco z toho, co řekl pan min. předseda Udržal, mluvě o výjimečných opatřeních, která chystá snad i proti poslancům nebo proti parlamentu a která byla veřejností všelijak vykládána. Řeklo se: To je míněno na poslance, kteří chtějí znemožniti bankovní zákon. Pak se řeklo, že je to dokonce míněno na staré Rakousko, kde se tyto věci tak tradovaly a vykládaly. Ale jest jasno, že existuje dnes ve vládní většině duch, který chce škrtit veřejné, otevřené projevy. A tomu se neubráníte. Chcete-li zameziti projevy slušných občanů ve státě, pak to znamená vaši smrt, pak je to strach před těžkými dny, pak je to nebezpečí pro vaše državy. Máte-li odvahu, pak nechte mluviti veřejně zvláště ty, kteří mají poctivý zájem o stát a jsou lidmi seriosními.

Tím chci říci, že také existuje dresura ve státních úřadech. I tam je dnes atmosféra k zalknutí, špiclovství, systém, který znamená karabáčnictví a diktaturu ve státních úřadech. A slouží tomu zákony, které jste vy sami dělali a které měli jste novelisovati a napraviti.

Zaměstnanci ve státní službě, kteří jsou pilní a pracovití, kteří mají zájem o státní podniky a úřady, nejsou bohužel jisti před svými nadřízenými. Systém v úřadech je zakořeněn tak hluboko, že dokonce nerozhoduje kvalifikace a schopnost, nýbrž stranická legitimace a patolízalství. Kdo je patolízalem a donašečem v úřadě, bude jmenován, ale kdo pilně pracuje, tlačen zpět. Tento systém musíme odsouditi a varuji před ním, poněvadž znamená přítmí, poruchu demokracie a diktaturu, která je zahalena rouškou jakýchsi forem a frásí moderních, ale vlastně znamená poškození našeho státu a národa. (Posl. Dubický: Proč takové případy nedoložíte?)

Měl jsem případ z brněnského soudu, kde jsem zjistil, že odměny tam byly dávány osobám zvláště vybraným a hýčkaným. Uvedl jsem je ministru dr Meissnerovi v interpelaci a mohu říci k jeho cti, že se o to velmi zajímal a dal věc vyšetřiti, aby se zjistilo, v čem to spočívá. Já interpeluji samozřejmě, ale vezměte na vědomí, že státní zaměstnanec bojí se s vámi mluviti, poněvadž má zakázáno mluviti s poslancem nebo senátorem. To jest obava právě před stavem, který tu je.

Mám případ svého dobrého kolegy v úřadě, ale nebudu ho jmenovati, poněvadž se bojím o jeho existenci. Působí na schůzích a organisuje ve volném čase, je to člověk velmi inteligentní a v úřadě přičinlivý, ale je stále ohrožován z politické msty určité strany. Je zde obava, aby nebyl hozen na Podkarpatskou Rus, ač jest otcem četné rodiny. Já se bojím ty případy uváděti konkrétně, i v dotazech, poněvadž vidím nebezpečí pro existenci těchto lidí. Varuji všeobecně, aby se věcem těm zavčas čelilo, aby byly znemožňovány.

Budu, pánové, končiti. Podal jsem včera návrh ve výboru, aby byli zaměstnanci vybaveni z dluhů. Byl jsem v jednom brněnském úvěrním ústavu pro zaměstnance a tam mně předložili měsíční seznam několika set zadlužených zaměstnanců, kteří si vypůjčili peníze na své osobní platy. Státní zaměstnanci jsou dnes zadluženi do krajnosti.

Navrhuji, aby vláda podala návrh zákona, aby byli zaměstnanci z dluhů vybaveni v jakékoli formě, která je v dnešní situaci a v dnešní době možná. Navrhoval jsem stíhání lichvy potravinami, zastavení daňových exekucí domkářů, malozemědělců a drobných živnostníků. Navrhoval jsem vrácení milionů bankami státní pokladně, vyúčtování peněz na různé sanace ze stranických podniků a při uhelných obchodech. Také jsem navrhoval, vážení pánové, aby poslancům bylo zakázáno býti ve správních radách akciových podniků a bank. Máte možnost podporovati to, jsou to návrhy oposice loyálné, věcné a poctivé.

Pánové, v tom smyslu chci také na vás apelovati, abyste ještě v poslední chvíli sáhli k úsporám, které jsou po ruce v zásuvkách bohatých lidí, abyste šetřili malý pracující lid, který tomuto státu slouží a pro něj pracuje. Končím. (Potlesk).

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Babel. Dávám mu slovo.

Posl. Babel (německy): Jakou nervosní bezradnost prožívá nynější kapitalistická vykořisťovatelská vláda, vysvítá jasně z jejich činů v poslední době. Neví si již jiné rady, než krvavým terorem postupovati proti dělnické třídě, jako se to stalo opět včera ve Frývaldově a všechna břemena, kterých potřebuje kapitalistický stát na svůj mocenský aparát, přesunovati na ramena pracujících. Vláda, která nyní, krátce před výplatou almužny, tak zvaného vánočního příspěvku, který teprve loňského roku povolila státním zaměstnancům, přichází s překvapením, že jej zkracuje nebo úplně škrtá, ztratila veškeré oprávnění nazývati se ještě lidovou vládou. Jest to krvavá fašistická vláda, jest to vláda hladu proti pracujícím masám. Snaží se všemi prostředky vybřednouti z této krise na útraty dělnické třídy. Dne 14. října prohlásil Udržal zahajuje podzimní zasedání, že vláda nepomýšlí na žádné snižování platů, nýbrž spíše na energické, hromadné propouštění státních zaměstnanců. Dne 13. listopadu prohlásil ministr železnic Mlčoch, že drahotní poměry jsou takové, že plat nelze snížiti. A náhle máme před sebou zákon, jímž se státním zaměstnancům snižuje tato ubohá almužna vánočního příspěvku a podle prohlášení ministra financí Trapla ve včerejší noční schůzi sociálně-politického výboru není ještě ani zdaleka konec úsporným opatřením. K tomu nutno připočísti zamýšlená hromadná propouštění ve všech státních podnicích, závodech a úřadech. Tato opatření činí stát, jak prohlašuje pan Trapl, nikoliv poněvadž jest zle, nýbrž poněvadž zle může býti. My však tvrdíme, že to s tímto kapitalistickým státem musí býti velmi špatné, jestliže již sahá na poslední kádr své bezpečnosti, jehož nezbytně potřebuje k zachování svého režimu. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Pozorujeme, že právě při návrhu na snížení vánočního příspěvku státním zaměstnancům několik občanských stran vládu varuje, dělá oposici, nikoliv však, aby snad hájily zájmy státních zaměstnanců, nýbrž na ochranu svých vlastních, osobních zájmů. Obávají se, že v té chvíli, kdy proletariát v masách bude demonstrovati a protestovati na ulicích, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 26. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 78 této těsnopisecké zprávy.] pozbudou již poslední oporu svých spolehlivých sloupů, státní zaměstnance, snížením jejich platů. Před tím se třesou, proto jejich nervosita, proto jejich výstrahy vládě, aby upustila od snižování platů státním zaměstnancům. Dovedete si představiti, jaký stav musí tito páni prožívati, jestliže na jedné straně prohlašuje ministr železnic Mlčoch: "Při této drahotě nelze platy snížiti" a praví-li se na druhé straně v důvodové zprávě k zákonu o snížení vánočního příspěvku, že netřeba se příliš obávati nepříznivých následků snížení, poněvadž přece některé předměty spotřeby zlevnily. Dosud však nikdo nijak nepocítil nějakého zlevnění předmětů denní spotřeby.

Socialističtí a sociálně-demokratičtí vůdcové v dohodě s ostatními vládními stranami propůjčili se k podání návrhu, jímž by byli všichni svobodní a bezdětní státní zaměstnanci ztratili vánoční přídavek vůbec. Když však na pražské pondělní schůzi chtěli lidem namluviti, že musí tuto obět přinésti, rozpoutala se proti panstvu bouře. Teprve pak rychle běželi k panu Udržalovi nesnažíce se již vůbec masy uklidniti a za kulisami smlouvali s pány Traplem a Udržalem. (Výkřiky posl. Grünznera.) Pane Grünznere, včera pan Trapl ještě v noci sám doznal, že jste k němu běželi a že s vámi jednal. Teprve po hromadných protestech svých vlastních lidí odhodlali se páni socialisté a sociální demokrati vystoupiti poněkud energičtěji a teprve na nátlak samotných protestujících státních zaměstnanců dala si vládní koalice říci, aby se aspoň z části dala na ústup. V několika hodinách byl prvý návrh nahrazen jiným, s jistým zlepšením, které ovšem ani zdaleka neznamená, že by s tím státní zaměstnanci mohli býti spokojeni.