Ale ani toto malé zlepšení proti prvému návrhu není snad úspěchem smlouvání sociálně demokratických a národně socialistických vůdců u zeleného stolu koalice, nýbrž jen úspěchem protestujících mas. O tom, aby se státním zaměstnancům přece poněkud vyhovělo, nejednali jste s vládou z lásky ke státním zaměstnancům, nýbrž ze strachu před nimi. Právě to je vám velmi nepříjemné, že to státním zaměstnancům říkáme, jak se celé to divadlo zde odehrává a jak ve skutečnosti vypadá celý ten váš úspěch. Až do dnes zasazovali jste státním zaměstnancům jednu ránu za druhou. Před volbami slibovali socialističtí a sociálně demokratičtí vůdcové stran, že platy sníženy nebudou, že nelze mluviti o zrušení 13. platu, o propouštění, zkrátka o všem tom, o čem komunisté píší a mluví. Ale krátce po volbách stihala dělnickou třídu a státní zaměstnance jedna rána za druhou tak, jak tomu dosud ještě nebylo.

Ze zákona vidíme jen těžko, co se vlastně vyplatí. Ještě dnes národně socialistický a sociálně demokratický tisk líčil věc neobyčejně rafinovaně tak, jako by se státním zaměstnancům strhlo ze 13. měsíčního platu jen docela málo. Ve skutečnosti dostane však podle tohoto zákona definitivní svobodný státní zaměstnanec IV. platové stupnice, na příklad výhybkář "slušnou" částku 110.25 Kč, je-li ženatý, 183.75 Kč. V časopisech mohli jsme také čísti, že podle zákona musí se státním zaměstnancům vyplatiti nejméně 300 Kč. V návrhu soc.-politického výboru o tom však není ani zmínky a nejbližší dny ukáží, je-li to pravda. Státní zaměstnanci se však již sami postarají, aby aspoň toto minimum bylo vyplaceno.

Ve výborech snažilo se panstvo vymluviti věc tím, že všechno přišlo překotně rychle, že nikdo před volbami nevěděl, v jaké situaci se stát v nejbližší době octne. Prohlédneme-li si však podrobněji časopisy sociálfašistů, ukáže se nám jiný obrázek. Jako příklad uvedl bych jen jednu věc, kterou bylo lze čísti v časopise německého sociálně demokratického svazu železničářů ze dne 13. prosince, kde sám pan Grünzner napsal: "Zaměstnanci československých státních drah - tato výstraha budiž ještě jednou zdůrazněna - musí tedy býti na stráži, neboť není vyloučeno, ba dokonce jest to pravděpodobné, že již v nejbližší době budou zatlačeni do obrany." Což panstvo již tenkráte dobře nevědělo, co vláda zamýšlí, což nejsou sami iniciátory celého plánu a útoku na státní zaměstnance? Ano, věděli to již tenkráte a dnes se tváří jako kdyby byli překvapeni. Že se za kulisami smlouvají, což pan Grünzner dnes popírá nebo se snaží popříti, popříti nelze; ve svém vlastním tisku oznámili již svým vlastním členům, že podle svých slibů než tento útok bude proveden budou se společně raditi s ministrem železnic o chystaných změnách a restrikčních opatřeních atd. v ministerstvu železnic. Jsou tedy ke všemu svolní, jen chtějí při tom býti, aby se bez jejich vědomí již nedělo nic, aby neztratili příležitost předčasně své členy uklidňovati. Právě tito lidé, kteří zde spáchali ohromný podvod na státních zaměstnancích, ve chvíli, kdy státní zaměstnanci počítali s výplatou celého vánočního příspěvku, kdy se zadlužili a obstarali si již nákupy, překvapili nyní státní zaměstnance snížením tohoto vánočního přídavku. Nyní si ještě toto panstvo troufá psáti v novinách, že komunisté měli nejmenší příčinu nyní najednou usilovati o 13. měsíční plat, když před rokem proti němu hlasovali. Tuto hanebnou lež, kterou rozšiřují ve svých časopisech, lze ihned vyvrátiti, poukážeme-li na tuto věc: Kdo vlastně hlasoval proti skutečnému 13. měsíčnímu služnému? Když komunistická parlamentní frakce podala krátký návrh, aby všem státním zaměstnancům a veřejným zaměstnancům i se zaměstnanci smluvními byl vyplacen plný 13. měsíční plat, hlasovali proti tomuto návrhu všechny socialistické a soc.-demokratické strany, samy utekly od slibu, který učinily státním zaměstnancům, že jim totiž dopomohou ke 13. měsíčnímu služnému a spokojily se s almužnou vánoční remunerace. Jedině my jsme hlasovali pro svůj návrh na 13. měsíční služné. Sociálfašisté hlasovali proti němu a dnes dovolují si oznamovati veřejnosti, že prý komunisté hlasovali proti 13. měsíčnímu služnému.

Právě po ohromných protestech, které nyní došly ze všech krajů republiky, po zprávách o krvavých událostech ve Frývaldově, proti nimž nyní proletariát všude protestuje a demonstruje, právě tímto protestním hnutím byla vláda donucena k částečnému ústupu. Ale musíme upozorniti, že ani zdaleka ještě nepomýšlí na to, aby splnila nejprostší požadavek státních zaměstnanců, totiž, aby ponechala vánoční příspěvek celý, především pak nikoliv smluvním dělníkům. Byl učiněn pokus tak zvané nouzové zákony, restrikci státních zaměstnanců a hrozící hromadné propouštění státních zaměstnanců učiniti stravitelnější tím, že se i vysokým byrokratům v tomto státě snížily platy o maličkou část. Porovnáme-li nepatrnou částku 6 milionů, která se tím ušetři s ohromnou částkou 203 miliony, o kterou přijdou státní zaměstnanci při vánočním příspěvku, jest to směšná částka, jest to napálení a slouží to jen k tomu, aby státní zaměstnanci byli oklamáni tím, že i páni byrokrati jsou ochotni přinésti malou oběť. Tím ovsem těžko přimějete státní zaměstnance, aby uznali, že i ze svých dosavadních bídných platů mají přinésti další oběť. Státní zaměstnanci nezapomněli, že počínaje zákonem čís. 404 z roku 1922 byli nepřetržitě krok za krokem olupováni o své platy, o svá práva a režijní výhody. Tisíce bylo jich propuštěno a nejhorší rána byla jim zasazena právě zákonem č. 103. Sociálfašisté ohromným terorem vlády a svého vlastního aparátu dovedli soustřediti ve svých organisacích největší masy státních zaměstnanců, věděli, že jsou odpovědni za státní zaměstnance, slíbili jim zlepšení platů novelováním vládního nařízení čís. 15, zvláště železničářům. Čeho jsme se však od té doby dožili? Rok co rok jsou železničáři utěšováni, že vládní nařízení čís. 15 bude novelováno, dodnes se však nestalo nic mimo demagogickou akci dne 4. června, kdy vzrušení státních zaměstnanců dosáhlo již vrcholu. Vláda, ve které sedí 7 socialistických ministrů, sociálfašistické odborové organisace, u nichž jest organisována naprostá většina státních zaměstnanců, nehnuly pro státní zaměstnance ani prstem a proto uznaly za nutné provésti aspoň zdánlivou akci a nikoliv v zájmu požadavků státních zaměstnanců, nýbrž, jak samy tenkráte psaly, v zájmu státu a pořádku v ministerstvu železnic. Po projevu ještě cynicky prohlásily, že to bylo po prvé v republice, kdy státní zaměstnanci a železničáři demonstrovali nikoliv za své sociální požadavky, nýbrž pro republiku a pro pořádek ve státě. Od té doby jest naprostý klid. Jen před volbami do obecních zastupitelstev bylo slibováno vše možné. Nyní po volbách přicházejí rány a nedivili bychom se, kdyby to nyní mezi státními zaměstnanci, v jejich vlastních řadách, způsobilo hromadnou bouři.

Slova pana ministra financí Trapla, který prohlásil této noci v soc.-politickém výboru, že úsporným opatřením není ještě konec, musíme bráti velmi vážně. Víme, že nyní, právě ve chvíli, kdy široké vrstvy pracujících lidí zachvátilo vzrušení, nemůže vláda provésti vše najednou, ba, že dokonce v této chvíli musila se dáti na ústup. Ale nevynechá jediného pokusu, aby své plány provedla úplně a aby všechna břemena této krise přesunula skutečně na bedra pracujících. Zvláště u železnice, kde lze krisi pocítiti nejzřetelněji. Již loňského roku měly železnice schodek 600 milionů a letos budou míti ještě větší. Podle záměrů vlády přejde se bezohledně a přesně podle plánů k úsporným opatřením na útraty zaměstnanců. Jak prohlásil sám ministr železnic Mlčoch, mají býti propuštěni téměř všichni smluvní a prozatímní zaměstnanci státních drah, starší, definitivní zaměstnanci, které lze postrádati, mají býti přeloženi do výslužby, úkoly dílenských dělníků restringovány, přídavky jízdného, staničního a traťového personálu vesměs škrtnuty. Částečně byla již také zastavena dosavadní výhoda režijního uhlí a příštího roku se zastaví vůbec. Provádějí se ohromné úspory při rozdělování služebního šatu železničním zaměstnancům a dějí se přípravy ke zvýšení příspěvků na nemocenské pojištění a do pensijního fondu. Ba mají býti dokonce úplně zrušena práva důvěrnických výborů, nejprimitivnější práva železničních zaměstnanců. Disciplinární řízení se zostřuje tak, že po 20leté a víceleté služební době může býti zaměstnanec prostě vyhozen bez nároku na pensi. O takovýchto případech podali jsme již několik interpelací. Všude vidíme zostřená racionalisační opatření, a ohromný teror proti státním zaměstnancům, kteří se odváží brániti se proti těmto strašlivým útokům vlády.

Ministr nár. obrany Viškovský prohlásil, že osobní výdaje na státní zaměstnance činí téměř polovici rozpočtu a že se zde musí nezbytně šetřiti. Zapomněl však poznamenati, že v jeho odboru bylo by především třeba učiniti úsporná opatření. Z fondu na zbrojení činícího 315 milionů, nedovolil škrtnouti v příštím roce ani haléř, ani haléř ze 433 milionů na platy gážistů. Z výdajů na vojsko nebylo škrtnuto nic a to, čím se sociálfašisté vychloubají, že z částky téměř 1700 milionů bylo usmlouváno 90 milionů, není správné, poněvadž ministerstvo národní obrany ani nenapadne, aby dovolilo ve svém odboru nějaké smlouvání. Škrty vznikly jednak dalším snížením stravného mužstva, jednak jistým zlevněním některých výrobků, které vojsko potřebuje.

Komunistická parlamentní frakce předkládá požadavek státních zaměstnanců, aby 13. měsíční služné bylo vyplaceno všem zaměstnancům i všem zaměstnancům smluvním aspoň ve výši loňského vánočního přídavku. Právem státní zaměstnance pobuřuje, že vláda má peníze na zbytečné účely a snaží se namluviti, že musí vyžadovati oběti od státních zaměstnanců, které není třeba přinésti. Jest neslýchané, jestliže vláda ve chvíli, kdy začíná snižovati vánoční almužnu širokým vrstvám nejnižších kategorií státních a veřejných zaměstnanců, hromadně je propouštěti, jejich dosavadní platy ještě snižovati, zasahuje ještě také do pensijních požitků státních zaměstnanců, byť i prozatím jen u vyšších kategorií. Nezůstane pouze při tomto pokusu, dojde i na ostatní. Na druhé straně musíme však pozorovati zvýšení platů, osobních výdajů pro nejvyšší zaměstnance a byrokraty tohoto státu. V ústředních správách, ve všech odborech byly osobní výdaje na rok 1932 zvýšeny. Panstvo se nesmí vymlouvati, že tyto vyšší částky jsou zařazeny na postupy. Proč jen u smluvních dělníků na drahách bylo škrtnuto 300 milionů, a proč částky na osobní výdaje vysoké byrokracie byly ještě zvýšeny? Jen v ministerstvu vnitra byly ony částky zvýšeny z 15.4 na 15.7 milionů, u ministerstva spravedlnosti ze 3.7 na 3˙9 milionů, u ministerstva zemědělství z 9.8 na 9.54 milionů, u ministerstva veř. prací z 12˙22 na 13.45 milionů, u ministerstva soc. péče z 8.19 na 9.37 milionů. Rovněž tak u ministerstva zdravotnictví, ministerstva obchodu, zkrátka ve všech ministerstvech byly osobní výdaje na nejvyšší byrokracii zvýšeny o milionové částky. Ale nejen tam, nýbrž konstatujeme také, že pro mocenský aparát a zvláště pro kategorie, jichž jest nejnutněji třeba k udržování kapitalistického režimu a provádění jeho záměrů, byly platy zvýšeny, že tedy zde není krise, že zde není nutno snižovati mzdy, a to u četnictva byly osobní výdaje zvýšeny z 233 milionů na 240, u policie ze 160 milionů na 170, u berních úředníků ze 30.15 na 30.46 milionů, u celních úředníků z 18.84 na 20.33 miliony, u úředníků finanční stráže z 98.8 na 104.02 miliony, u soukromých úředníků ve vojenských kancelářích z 30.15 milionů na 30.46 milionů. Dále byly velice zvýšeny osobní výdaje na profesory theologie, pro československou církev a pro úředníky nejvyššího soudu. Dále také konstatujeme, že v době, kdy se prý očekává finanční krise, vláda zařazuje na příští rok do výdajů ještě také dále uvedené částky, které jsou úplně zbytečné. Jest to 102.170 Kč na církevní službu ve věznicích, 945.700 Kč na francouzskou vojenskou misi, 2,593.200 Kč na pomník Svobody v Praze, 3,300.000 Kč na bandy ruských bělogardistických emigrantů a jako členský příspěvek pro Společnost národů, která připravuje vraždění národů, 6 milionů Kč. Na subvence muničním továrnám vydává se 4,907.100 Kč, na platy špiclů 20,412.300 Kč, na subvence továrnám na letadla 25,834.000 Kč, na udržování vojenských lesů pro střelecká cvičení 76 milionů Kč. Výdaje na letectví činí 85 milionů, na slepé střelivo pro manévry příštího roku 76 milionů, na kongruu 101 milion. I v ostatních výdajích na militarismus a celý mocenský aparát nebylo škrtnuto nic, nýbrž částky vesměs zvýšeny. Na tyto věci má vláda sta milionů, nemá však peněz, aby ponechala státním úředníkům žebráckou vánoční remuneraci.

Místopředseda Taub (zvoní): Upozorňuji pan řečníka, že jeho řečnická lhůta vypršela.

Posl. Babel (pokračuje): Na konec musím ještě upozorniti, že po odhlasování snížení vánočních přídavků státních zaměstnanců, po odhlasování státního rozpočtu, kde byly škrtnuty miliony osobních výdajů na státní úředníky a kdy příštího roku dojde k hromadným propouštěním, veškeří státní zaměstnanci budou míti příležitost učiniti si úsudek o skutečné činnosti dnešní vlády, ve které sedí 7 socialistických ministrů. Částečně se již mohli dověděti, co se s nimi páše. Sociálfašisty ani nenapadne, aby jim pomohli, nýbrž postupují ruku v ruce s buržoasií, s vykořisťovateli tohoto státu, k překonání krise na útraty pracujících lidí. Tak jako již v sociálně-politickém výboru a ve výboru rozpočtovém zdvihnou svou ruku pro snížení platů státních zaměstnanců, pro nové ohromné výdaje a pro nová propouštění, pro teror na drahách a ve všech státních podnicích, pro ohromné útoky na práva státních zaměstnanců a pro další jejich zbídačení snížením dosavadních platů.

My, komunisté, žádáme, jak jsme to již uvedli ve svém návrhu, aby všem státním zaměstnancům, i veřejným zaměstnancům a všem smluvním zaměstnancům byl vyplacen plný vánoční příspěvek aspoň v té výši, jako roku loňského. Tento požadavek jest oprávněný, vidíme-li, že na jiné účely peníze jsou. Státní zaměstnanci přednesli nám tento požadavek na svém hromadném protestním projevu a nyní čekají na odpověď svých vůdců. Nemáme důvodu, proč bychom ustoupili od svého požadavku, naopak budeme všude přímo a zřetelně prohlašovati státním zaměstnancům, že jejich místo nemůže již býti v jejich organisacích, které je zradily, které vydaly všanc jejich zájmy, nýbrž patří do řad revolučních odborových organisací, které pod vedením komunistické strany musí zahájiti společný boj s ostatními dělníky za svou existenci, proti každému útoku a za požadavek: žádné propouštění, zkrácení pracovní doby při plném platu. Všichni státní zaměstnanci musí se v hromadných protestních projevech postaviti na odpor neslýchaným útokům této vlády hladu a hromadnými protesty a hromadnými demonstracemi stupňovati boj společně s dělnickou třídou [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 26. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] až k otevřenému boji. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 26. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Ježek. Uděluji mu slovo.

Posl. Ježek: Slavná sněmovno! Jest jisto, že se scházíme v době neobyčejně těžké a vážné, v době světové krise, která zachvátila téměř všechny státy celého světa a která jeví se jako důsledek těžkých válečných poruch, které ve světové válce nastaly. Tím, že byly přerušeny za války tradiční výrobní styky mezi jednotlivými státy, tím, že vznikla u jednotlivých států snaha po soběstačnosti výrobní, a také tím, že každý stát vybičoval ve válce a v prvních letech poválečných svoji produkci i zemědělskou i průmyslovou do nejvyšší míry - tím vším vznikla veliká krise hospodářská, která, bohužel, stále a stále zabírá větší okruh států na celém světě.

Náš stát dlouho byl uchráněn následků této světové krise, ale dnes vidíme, že i náš stát trpí touto stále zvětšující se krisí světovou. Všechny státy bez rozdílu snaží se ovšem, aby úsporami ve svém státním hospodářství zmírnily tyto ztráty, které utrpěly v důsledcích hospodářské krise. Také my jsme stále a stále předvídali tento stav u nás a stále a stále jsme na něj poukazovali. My jsme zejména říkali, že jestliže v našem státním životě budeme žíti nad poměry, jestliže v našem státním hospodářství nedovedeme si upraviti poměry tak, aby naše státní hospodářství odpovídalo našim hospodářským možnostem, jestliže tyto věci si neupravíme - že se dostaneme do velmi těžkých dob - a to dnes také skutečně vidíme. My jsme, zdá se, v celé řadě různých věcí zařizovali se poněkud jinak, než bylo třeba. Vidíme na př., že letošního roku v ministerstvu soc. péče již o mnoho jsme překročili původní sumy (Výkřiky komunistických poslanců.), které byly určeny na př. pro nezaměstnané. Nejsme proti podporám v nezaměstnanosti, naopak stojíme na stanovisku, že podpory v nezaměstnanosti všem, kteří potřebují, vypláceny býti musejí, ale na druhé straně musíme konstatovati, že způsob vyplácení těchto podpor v řadě případů stále a stále zvyšuje vydání ministerstva soc. péče. A případy, které jsou nám sdělovány přímo horníky a dělníky, kde jednotlivci v dosti velkém počtu berou podporu v nezaměstnanosti, ačkoli vlastně nezaměstnanými nejsou, ukazují, že přece jen v této hospodářsky těžké době nehospodaříme tak, jak bychom měli.

A poněvadž jsme předvídali, že tento stav nebude při stoupající hospodářské krisi možný, žádali jsme ústy předsedy naší strany dr Kramáře několikráte, aby bylo co nejdříve a co nejrychleji přistoupeno ke zřízení kontrolní a úsporné komise státní, parlamentní komise, poněvadž víme, že zejména v naší státní správě je řada věcí, kde by se mohly ušetřiti, zejména na věcných nákladech, částky, z nichž by se možná uhradil nejen 100%ní vánoční příspěvek státních zaměstnanců, ale ještě přebytky by se mohly věnovati na účely jiné, kterých stát potřebuje. Bohužel toto naše volání, které jsme mnohokráte opakovali, nedochází tak rychlého splnění, jak by zasluhovalo, a v důsledcích toho není úspor, které by mohly v této hospodářsky těžké době ulehčiti našemu státu jeho situaci.

Jak již jsem řekl, úspory byly by zejména možny, kdyby se provedla reforma správy. Nevím, kolikrát zde v parlamentě bylo o této věci mluveno, kolikrát jsme o té věci mluvili ve výboru rozpočtovém a jiných výborech a dokonce kolikráte jsme se usnesli, aby byla zřízena komise, která by reformu správy u nás provedla.

Právě při tomto zákoně, chci ukázati, že právě v původním znění zákona máme usnesení o takové komisi, která je dokonce povinna předkládati parlamentu zprávu o své činnosti. Nevím, zdali budeme kdy tak šťastni, že uslyšíme zprávu o činnosti této komise, ale myslím, že tato činnost je prozatím velmi tajná, poněvadž ji vůbec nelze pozorovati a dokonce se, myslím, právem, domnívám, že tato komise dosud vůbec nezačala pracovati.

Myslím, že kdyby bylo úsporné činnosti - a jistě že v reformě správy by bylo takových věcí dosti, jako na př. rušení jednotlivých ministerstev, sloučení jich s druhými, vyrovnání kompetenčních zbytečností, které zde jsou, atd. - věnována taková energie, jako se věnovala tomuto zákonu o státních zaměstnancích, mohli bychom státu ušetřiti daleko více, než ušetřujeme tímto zákonem. (Tak jest!)

Jednáme o dvou zákonech. Jeden zákon se dotýká přirážek k dosavadním daním a druhý obsahuje určité srážky z platu.

Pokud se týče prvního zákona, zákona, kterým se stanoví přirážky k určitým daním, souhlasíme s ním, pokud jde o ustanovení ryze přechodné pro tuto těžkou dobu hospodářskou, a máme k těmto věcem stanovisko více, řekl bych, technické, a máme určité připomínky zejména pokud se týče konstrukce daně důchodové. Toto stanovisko naše protlumočil včera večer v rozpočtovém výboru za náš klub kol. dr Hodáč.

Chtěl bych jenom zdůrazniti požadavek, který on tam tlumočil, a který, bohužel, nedošel uznání u ostatních stran, totiž požadavek, který je logickým důsledkem postižení určitých státních zaměstnanců, aby státní zaměstnanci, kteří nedostanou vůbec žádný vánoční příspěvek, byli osvobozeni od této přirážky k dani důchodové. Bohužel, jak jsem již řekl, toto stanovisko nezvítězilo a my stojíme nyní před projednáním tohoto zákona a i zákona druhého, který jedná o srážkách z platu.

Pokud se týče zákona o srážkách z platu, souhlasíme jistě s tím, jestliže určitým činitelům ve státě, kde je to skutečně možno, se srážejí určité částky ve prospěch státní pokladny. Ale na druhé straně litujeme velice, že mezi tyto, řekl bych, nejvyšší a nejsilnější přicházejí také ti, kteří nejsou ještě valorisováni, kteří nikdy nedosáhli předválečných poměrů, že se mezi ty, kterým se srážejí platy, dostává také gros státních zaměstnanců. (Hlasy: Kdo pak dal ten návrh?) Prosím, já hned k tomu přijdu, a jestliže pánové na komunistické straně budou trochu poslouchati, přijdu také v některých věcech k nim a možná, že je to bude dosti zajímati.

Tedy prosím, pokud se týče vánočního příspěvku, musím říci, že nejvíce při tomto vánočním příspěvku bolí nás - a také, jak jsem slyšel včera v soc.-politickém výboru, celou řadu stran jiných - způsob, jakým tato věc byla provedena. Není sporu, že když stát je v krisi, v těžké hospodářské situaci, když je kolem nás hospodářská krise, je každý stav bez rozdílu ochoten, aby se s ním jednalo o tom, co se má učiniti ke zlepšení situace státní. Ale bohužel ve věci státních zaměstnanců se státními zaměstnanci se nejednalo a dokonce téměř až do poslední chvíle byli jsme ujišťováni z míst nejkompetentnějších, že k žádnému snížení platů státních zaměstnanců nedojde. (Slyšte!) Dovolávám se slov, která jsme s velkou radostí uvítali a která jsme si v rozpočtovém výboru pochvalovali, a to jak slov pana ministerského předsedy, tak pana ministra financí, že platy státních zaměstnanců nebudou zkráceny. Konstatuji, že ještě snad asi před 10 dny, když jsme o věci mluvili v rozpočtovém výboru, předseda personální komise ministr dr Franke zcela kategoricky prohlásil, že se v personální komisi o této věci vůbec nejednalo. Aranžuje-li se tedy tímto způsobem tento zákon, musíme říci, že je to způsob, který se musí státních zaměstnanců těžce dotýkati. Mělo býti tolik předvídavosti - i když snad byly před krátkým časem finanční a hospodářské poměry o něco lepší - a mělo se již od září o této věci jednati se státními zaměstnanci, aby se došlo k nějakému určitému resultátu. Státní zaměstnanci, jsouce upokojeni slovy, která byla z určitých stran, i od nás, pronášena, počítali s určitostí, že vánoční příspěvek bude vyplacen, počítali s nákupy. Vím, že si někteří přímo dokonce už vypůjčili na vánoční příspěvek, ale nyní jsou zklamáni, když se v poslední chvíli před vyplacením - poněvadž výplata se má díti 1. prosince - dovědí, že buď nedostanou vůbec nic, nebo jen část vánočního příspěvku.

Slavná sněmovno, vánoční příspěvek je ve velmi častých případech vyplácen i u soukromého úřednictva, ale nikdy tam nedojde k tomu, aby v posledním týdnu věc, která je smluvena, která se opírá o smlouvu, byla zrušena, a dokonce se domnívám, že kdyby to některý soukromý zaměstnavatel učinil, byla by to věc, která by mohla býti postoupena i řádnému soudu.

Myslím, že tato věc měla býti rozmyšlena po stránce formální. Poněvadž na druhé straně znám velmi dobře mínění odborových organisací státních zaměstnanců, mohu říci, že většina těchto organisací je skutečně velmi oddána státu a že by jistě byla ochotna jednati, aby tato záležitost byla spravedlivě a řádně řešena. Bohužel, nestalo se tak a jsme svědky, že těm, kterým se posledním přidávalo, se nyní prvním bere. Nesmíme zapomínati, když byl minulého roku v této slavné sněmovně odhlasován vánoční příspěvek, že byl míněn jako určitá náhrada nebo jako určitý ekvivalent nějaké velké platové úpravy, kterou státní zaměstnanci žádali (Posl. dr Kramář: A ne jako nouzová výpomoc!), že tento příspěvek, jak správně podotýká p. dr Kramář, nebyl žádnou nouzovou výpomocí, nýbrž zcela řádně míněnou náhradou tohoto velkého požadavku, který zde kladli státní zaměstnanci a který nebylo možno v krátké době ani časově, ani technicky zvládnout a vyřídit.

Tak věci vypadaly a já se velmi živě pamatuji, jak v rozpočtovém výboru p. ministr Engliš, když o této věci mluvil, řekl výslovně, že se tím nijak nevalorisují platy ačkoli on by chtěl, aby se valorisovaly - že by k této valorisaci musil přijíti nejenom 13., nýbrž 14. až 15. plat, kterým by se teprve docílilo předválečné valorisace, jak by skutečně měla být. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

A když tak prohlížím stenografické sněmovní protokoly, jak jsme jednali minulého roku o té věci, skutečně čtu v řečech všech pánů všech stran bez rozdílů, jak srdečně vítali tento vánoční příspěvek, jak byli přesvědčeni o jeho nutnosti, že to byl příspěvek, kterého státní zaměstnanectvo nejen zasluhovalo, nýbrž který byl přímo povinností státní, již stát musel vůči zaměstnancům splniti. Pamatuji se, že jsem byl referentem o této předloze s kol. Bergmanem, který byl referentem za rozpočtový výbor, a že jsme s tohoto místa za souhlasu celé sněmovny prohlašovali, že sice dáváme státním zaměstnancům jen 70%, ale že doufáme, že v roce letošním jim budeme moci místo 70% přinést 100%. A místo těchto 100% rušíme resp. na čas odstraňujeme ještě část toho mála, co jsme tenkráte dali. Považuji tuto věc za značně pochybenou, poněvadž nevěřím, že její finanční efekt bude takový, jak se nám vypočítává. Nám se totiž vypočítává, že efekt této úpravy bude činit 200 milionů Kč. Je to velmi problematické, poněvadž, kdybychom od této sumy odečetli jen dny, ve kterých nyní státní zaměstnanectvo - po týden nebo 14 dní - nic jiného nedělá, než debatuje o této věci, viděli bychom, že by se tato suma už zmenšila, a teď když vezmete všechny ostatní věci, o kterých ještě budu mluvit, uvidíte, že ta částka není ani z daleka tak velká, o jaké se mluví.

My jsme se několikrát v této sněmovně, když jsme mluvili o různých věcech, rozcházeli, jaký to bude mít finanční efekt. Vzpomínám jen, jak jsme se rozcházeli, když jsme mluvili o restrikci, jak jsme my, kteří pracujeme ve věcech státně-zaměstnaneckých, říkali, že restrikce nebude mít z daleka takového efektu, jaký nám byl tenkrát ministrem financí vypočítán. A potom jsme viděli a nyní dokonce i slyšeli z úst velmi kompetentních, přímo z úst správců ministerstva financí, že tato restrikce - která nám byla tenkrát doporučována jako jediné východisko a jako velmi nutný čin - nejen že nespravila státních financí, nejen že nepřinesla efektu, který měla přinésti, nýbrž zatížila státní finance, zejména pensijní etát, a připravila nás o řadu státních zaměstnanců, kteří mohli ještě docela klidně konat platné práce pro stát, a dokonce vidíme, že po restrikci, jak se nyní ukázalo, máme státních zaměstnanců asi o 15 tisíc více než před tím.

Je tedy zcela jasno, že toto opatření naprosto selhalo a že zejména jeho finanční efekt nebyl naprosto takový, jak se nám původně říkalo. A mám obavu, že tomu bude tak i v tomto případě nejen z důvodů, o kterých jsem právě mluvil nýbrž i proto, že při realisování této věci ztratí také stát na dani obratové, poněvadž, ten vánoční příspěvek si, slavná sněmovno, žádný státní zaměstnanec neuloží do banky, poněvadž jistě žádný státní zaměstnanec není v takové situaci, aby ukládat mohl. Naopak, jakmile některý státní zaměstnanec vánoční příspěvek dostane, když jej nedá na dluhy, dá jej hned do obchodu, kde chce udělat nákupy, čili opětně prostřednictvím daní přijde to zase ve prospěch státu a při tom i ve prospěch obchodnictva a živnostnictva. Stále voláme po tom, abychom oživili domácí konsum, stále voláme po tom, abychom měli domácí trh silnější, než máme nyní. A nyní, slavná sněmovno, právě před vánocemi, kdy můžeme udělati určité opatření, kterým bychom tento vánoční trh pozvedli, kterým bychom pomohli obchodnictvu a živnostnictvu stejně jako státnímu zaměstnanectvu a stejně jako státu, uchylujeme se bohužel k této formě. Jak jsem již řekl, tato forma postihuje státní zaměstnance platově, ale také morálně. Chtěli jsme ovšem z důvodů zásadních příspěvek 100%, ale přirozeně stav našich financí a naše hospodářská situace tomu brání. Myslím, že by bylo bývalo snad v této tísni nejlepším východiskem, kdyby stát byl vyplatil 1. prosince 50% všem státním zaměstnancům s tím, že jakmile se jeho hospodářské poměry zlepší, bude se potom snažit vyplatit státním zaměstnancům ostatní. My jsme se ovšem, bohužel, rozhodli pro jiný princip a obávám se, že tímto novým principem tříštíme princip, který jsme teprve nedávno v této sněmovně hlásali všichni bez rozdílu, kde jsme ukazovali, že plat je platem za práci, ne platem podle rodinných poměrů. Nyní opětně tento princip převracíme a zase rozdělujeme zaměstnance na ženaté, svobodné, s jedním děckem a podobně, tedy úplně rušíme princip, který jsme zde přijali. Prosím, já se pamatuji, že již v těch dobách, kdy se o této věci debatovalo zde v poslanecké sněmovně, řada řečníků si tenkrát kladla otázku, zda jsou svobodní skutečně na tom lépe než ženatí, a že jsme zde slyšeli od řečníků všech možných táborů, že dokonce svobodný je na tom hůř než ženatý. A prosím, nyní ovšem měníme tento princip dokonale.