Jiným oborem, kde by se mohlo šetřiti, jsou veřejné stavby a to nikoliv snad teprve, když se již staví, nýbrž již když se navrhují. Podívejte se přece, pánové, na ohromné stavby, které se zde provádějí. Snad jest zapotřebí jejich rozsahu, ale podívejte se jednou na jejich vybavení; všechno se obkládá drahými kameny a zařizuje se jinak přepychově v době, kdy z levných cihel lze racionálně stavěti působivé stavby. Tak vidíme, jak se vyhazují peníze. Z jisté strany, kterou mohu považovati za informovanou - ovšem doznávám, že mi schází důkaz - slyším, že na příklad při stavbě nového paláce pro ministerstvo železnic byly stavební výdaje překročeny neméně než o 32 mil. Kč. Byl bych velmi rád, kdyby pan ministr železnic použil této příležitosti, aby proti těmto zprávám postavil fakta. Ale že se při veřejných stavbách hospodaří nad naše poměry, o tom není pochybností, právě jako o tom, že výdaje, které se činí na české menšinové školství v německém jazykovém území, rovněž právě v této době daleko přesahují poměry, možnosti příjmů tohoto státu.

Četné z těchto výdajů souvisí ovšem i s protekčním systémem, s ohromným vměšováním státu do hospodářství, zejména ve prospěch jistých politických stran nebo podniků jimi řízených nebo pod jejich ochranou stojících. Sanace družstev, sanace jiných podniků stojí peníze, proti nimž těch 200 mil. Kč, které mají býti nyní zase vytaženy z kapes státních úředníků, jsou přímo mizivé. Neupustíme-li od tohoto protekčního systému, nebudou se finance moci uzdraviti. O tom nám musí býti jasno. Původně zamýšlel stát býti všude jen společníkem při zisku. Nyní se však pomalu ukazuje, že jest společníkem i při ztrátách. A byl by zajisté přece čas zkoumati, jak daleko stát může jíti, když činně zasahuje do hospodářství svého obyvatelstva. Neboť se zásahem do hospodářství přejímá se vždy také odpovědnost a zkušenosti skoro ve všech evropských zemích ukazují, že převzetí této odpovědnosti jest spojeno s velkými výdaji na útraty veškerenstva.

Pánové! Bylo-li již vloni možno tyto věci všude předvídati, pak bylo zjednodušení, zhospodárnění a racionalisace správy úkolem, s nímž měl stát, vláda začíti již před lety, kdyby si byly bývaly vědomy své plné odpovědnosti. Jistě mohl mi včera jeden z pánů v sociálně politickém výboru odpověděti: Nyní, když stát potřebuje mnoho peněz pro schodky ve svých pokladnách, chcete začínati se správní reformou? Nikoliv! Dnes by jistě neměla správní reforma skutečného, t. j. v číslicích se ukazujícího účelu. Ale to ovšem nezprošťuje vládu povinnosti, aby každého dne zahájila reformu správy ve smyslu zhospodárnění, zjednodušení a zlevnění a tvrdím, že každý den, o který se s touto akcí prodlévá, je ztracen a že každý den, o nějž bude provedena správní reforma později, jest mrháním peněz na útraty obyvatelstva.

V čem tedy záleží tato racionalisace správy? To, co jsme r. 1927 nazvali správní reformou a co jste se pokoušeli obyvatelstvu s takovým důrazem učiniti snesitelným a chutným, zdaleka nebylo reformou správy, které jsme potřebovali. Přinesla jistě jisté soustředění, posílení byrokratismu. Ale čeho jsme hlavně potřebovali, byla reforma správy, která by byla především odstranila četná kola státního mechanismu běžícího na prázdno. Uvažte, co to znamená, když dnes spisy putují z jednoho pokoje do druhého, od jednoho úřadu ke druhému, z jednoho města do druhého, jen proto, že některému úředníku napadne, že by přece ještě mohl dáti provésti nějaká šetření, protože si myslí, že když provede tato šetření, dá se tento spis zase na 4 až 6 týdnů odstraniti se stolu. Uvažte, pánové, jakou to znamená ztrátu času a jaké mrhání penězi, že máme aprobační soustavu, která byla snad možná před 40 a 50 lety, ale dnes denně prokazuje, že naprosto nemá ceny. Proč se nechce umožniti podřízeným úřadům, aby rozhodovaly s konečnou platností, proč se žádá, aby ve všem rozhodovala stále jen nejvyšší stolice nebo přednosta úřadu, jen aby se spisy - často jde o zcela směšné věci- válely na stolech o 14 dní nebo o 2 až 3 měsíce déle? Zde by byla měla začíti správní reforma a když se koná nějaká komise, měli bychom se tázati, je-li předmět zkoumání v poměru k útratám, které tato komise působí. Posílá-li se někam nějaká komise, obyčejně stačí, dostaví-li se tam jeden muž, nemusejí vždy přicházeti 4 úředníci, kteří působí výdaje a diety a kromě toho domácím úřadům zbytečně odnímají 3 úředníky. Zde by se mělo začíti a nikdo se nesmí vymlouvati, že nyní, v době krise musí se dělati něco jiného než správní reforma. Správní reforma jest právě v době krise prvním úkolem státu, poněvadž jest prostředkem, kterým lze dosíci zlevnění a zjednodušení v úřadování a snížiti výdaje v rozpočtu. Nemůžeme zabrániti, aby počet státních výdajů nevzrůstal přirozeným způsobem. Ale nesmí přece trvati zastaralý systém, že tento vzrůst výdajů jest spojen s ohromným a stálým stoupáním výdajů státní správy. Musí-li dnes každý průmyslový podnik a každý obchodník přikročiti ke zlevnění a k zjednodušení svého provozu a když dokonce velkoprůmysl, než vyšle někam nějakou komisi, si předloží otázku, zdali se tato činnost vůbec vyplatí, pak musí i stát pomýšleti na to, aby se při svých úředních činnostech držel takových obchodnických zásad a musí si býti vědom, že to, co vydává, musejí hraditi všichni jeho občané, zkrátka musí i při své výsostní správě zařazovati do počtu zásadu výnosnosti, při čemž nechci vůbec mluviti o tom, jak dalece se má této zásady užívati v podnicích, které sám označuje jako podniky vedené podle obchodních zásad. Že se nedbalo těchto zásad, vedlo k tomu, že výdaje ve státním rozpočtu jsou tak veliké, že nyní musíme sahati k nuceným opatřením, v době, kdy máme 4 miliardy nezaplacených daní, o kterých nevíme, zdali bude možno v dohledné době značnou jejich část sehnati pravidelnými prostředky.

Při tom bych upozornil na něco, čemu se věnovalo málo pozornosti. Při provádění pozemkové reformy provedlo se množství převodů. S těmito převody jsou podle zákona spojeny knihovní a převodní poplatky. Tak povstaly nedoplatky jdoucí do miliard, které pocházejí z toho, že se tato zaknihování a převody započítaly teprve velice opožděně, takže dnes je zřejmo, že velké části těchto poplatků za zaknihování a převod koupí po pozemkové reformě, a jde zde o miliony, nebude vůbec možno dostati. Chtěli jste tenkrát s lidmi, kteří dostali pozemkovou reformou dary, jednati v sametových rukavičkách a pokud možno osvoboditi je od všech břemen. Přímo se jim připomínalo, že asi nebudou vůbec nic moci zaplatiti a dnes, kdyby stát potřeboval těchto milionů, scházejí mu a při nynějším stavu zemědělství není příliš mnoho naděje, že by se tato sta milionů dostala od osob, na které se při pozemkové reformě pamatovalo, kterým byl osud kdysi přízniv.

Ale co u obou zákonů jest nejhorší, jak u zákona o daňových přirážkách, tak i u zákona o sníženích úřednických platů, jest to, že obsahují něco, co se právnicky jmenuje zpětnou platností zákona. Ve starém Rakousku a také nyní v Československu platí ustanovení občanského zákoníka, že zákony nepůsobí na zpět, na práva dříve nabytá. Když již v r. 1811 byl takový paragraf pojat do zákoníka, měli k tomu jistě velmi dobrý důvod. Neboť tato zásada znamená zesílení právní jistoty ve státě. Občan má si býti vědom, že když jednou za platného právního řádu nabyl nějaké právo, toto právo jest pevné jako žula a na této zásadě zakládala se většinou důvěra k právnímu řádu ve státě. Ale když při rozličných příležitostech stále ustanovujeme zpětnou účinnost zákona, pak otřásáte touto důvěrou a tím jednou z nejcennějších součástí právního vědomí lidu. Tak jest tomu zde u nových daňových přirážek. Chápu důvody zákonodárství, neboť jde o to, aby se do státních pokladen rychle dostaly peníze a aby zmizel pokladniční schodek; ale co žádáte ve skutečnosti? Poplatník již dávno musil zaplatiti důchodovou daň za r. 1930, jsou také lidé, kteří zcela loyálně podle daňového zákona z r. 1927 podle posledního předpisu stále platí svou čtvrtletní daň. Nyní, když poplatník dávno zaplatil svou daň za r. 1930, má platiti ještě přirážku. Kde to má vzíti? Snad již dávno spotřeboval příjem z r. 1930. Nezbývá mu nic jiného, než přirážku k dani z r. 1930 zaplatiti z běžného příjmu v r. 1932, zároveň musí zaplatiti z běžného příjmu r. 1932 i daň za rok 1931 a zůstane-li tento zákon v platnosti, musí z téhož běžného příjmu zaplatiti i daň za r. 1932. Z tohoto příkladu, při kterém jde snad o nanejvýš svědomitého poplatníka, vidíte neobyčejně nepříznivý mravní účinek, který má zpětná platnost zákona, která se mu nyní přiznává ovšem pod nátlakem nouze.

Co dále oběma zákonům musím ještě mimořádně vytknouti, jest to, že se pracovalo s překvapením. Nedáme si vymluviti a při všech příležitostech se o tom dosti mluvilo, že jste věděli, že na podzim 1931 budete musiti sáhnouti k rozličným opatřením. Tu by bylo bývalo možno dříve podati takový návrh zákona, takže byste se byli mohli dostati do styku s odborovými organisacemi, obchodními komorami, obchodními gremii atd., abyste vyslechli aspoň jejich mínění o účinku takového zákona. Musíte si odvyknouti házeti státním občanům stále předpisy jako když se přepadá při manévrech. Tohoto překvapení užilo československé zákonodárství již několikráte; stále se mu činily výtky a odpovídalo se, že se to již nestane, že k tomu máte povolané sbory, abyste s nimi došly k dohodě. Ale když dojde k činům, vždy se zase ukazuje, že se státní občan staví před hotové věci a nikdo se netáže organisací na jejich mínění.

Docela podobně se to učinilo s novým úřednickým zákonem, se zkrácením úřednických platů a jejich jádrem, náhlým odnětím vánočního příspěvku. Jako novinář vím z osobní zkušenosti, že se již počátkem října, nedlouho po obecních volbách, mluvilo u vysokých úřadů o tomto snížení 13. měsíčního platu. Časopis, na němž mám čest spolupracovati, uveřejnil takovou zprávu a byl zabaven. Chtěli jsme několikrát promluviti o této věci, ale censurní předpisy byly příliš přísné. Máme nyní zostřenou předběžnou censuru, která naprosto není ustanovena zákonem, ale provádí se, ještě mimo to za součinnosti úředníků ministerstva financí, kteří nemají s censurou co dělati. Bylo řečeno, že se o této věci nesmí nic psáti, jinak že časopisu hrozí nebezpečí, že bude zabaven. Jaký byl účinek? Úředníci se spolehli, že skrovná vánoční remunerace, která činí jen 70 % měsíčního služného, bude jistě vyplacena a domnívali se, že se na to mohou spolehnouti tím spíše, že jim to bylo určitě slíbeno ještě před krátkou dobou z úřední, autoritativní strany.

Jaký jest psychologický účinek takového opatření, když se nyní překotně prohlašuje že vánoční remunerace, ustanovená na r. 1931, na kterou se pamatovalo i v rozpočtu na r. 1931, bude nyní najednou škrtnuta, když úředníci již dávno učinili svá opatření, snad objednali nebo nakoupili věci, které nyní musí zaplatiti, což musí nyní snad provésti tím, že se na to vypůjčí? To ovšem musí udělati nejhorší dojem na úředníky, kteří v tomto státě beztoho naprosto nejsou skvěle placeni. Čím vyšší jest úředník, tím hůře byl valorisován jeho příjem proti předválečné době. Nenamlouvejme si nic, právě vysocí úředníci jsou na tom špatně a nyní musí se svým zaměstnavatelem, který by měl býti vzorem zaměstnavatele, dělati takové zkušenosti.

Jak musejí taková zklamání působiti na duši úředníka, který jest po leta zvyklý, aby byl považován jaksi za pastorka zákonodárství jen proto, že pro zvláštní kárný poměr není vlastně schopen žádného odporu. Od něho se vyžaduje stupňované vlastenectví, stupňovaná obětavost a tam, kde se stát má za to ukázati uznalým, krčí nad ním při každé příležitosti rameny. Tvrdím, že částka 200 mil. Kč, která se pro nové nepatrné zlepšení zákona, ještě sníží, není v žádné poměru ke škodám, které způsobí tento zákon duševně a hmotné. Vždyť úředník stojí se svým příjmem do jisté míry nahý před státem, každý haléř se mu vypočítá, zatajiti daně není u úředníka naprosto možné, většinou jest odkázán také jen na svůj plat. Nyní se mu náhle odnímá vánoční příspěvek. Celá tato věc uspoří státu částku, kterou se občas sanuje jediná banka. To jest výsledek. Úředníci jsou rozhořčeni, projevují své rozhořčení snad i vůči obecenstvu, jsou rozmrzelí. A chceme-li se jasně podívati i pravdě do tváře, z této roztrpčenosti vyplývá ještě další mravní nebezpečí. Všichni víme, jaká pokušení přistupují k úředníkům rozličných druhů. Čím hůře jest úředník placen, tím snáze jest ovšem přístupný takovým pokušením. Nahromadí-li se v něm roztrpčení proto, že pociťuje nespravedlnost, že pozoruje, že jest předmětem hry, která se s ním hraje jen proto, že není schopen odporu, pak se u něho snad zmenší chuť klásti nutný odpor takovým pokušením. A kdo to zaplatí? Zase stát, veškeré obyvatelstvo. Toto snížení vánoční remunerace jest jednou z nejhorších spekulací, která mohla býti učiněna a ať by bylo těchto 200 mil. Kč vzato kdekoliv, domnívám se, že by to bylo bývalo lepší, než sehnati je snížením vánoční remunerace a bylo by to bývalo lepší, než způsobiti u státních úředníků tuto bouři rozhořčení právě v dnešní době, kdy nevíme, zdali právě nyní nebudeme musiti klásti nejvyšší požadavky právě na vykonávání jejich povinnosti.

A nyní bych se rád vrátil k technické úpravě tohoto zákona. Pokud jde o § 11, již jiní řečníci poukazovali na to, že nebylo naprosto zapotřebí připojovati, že omezovací zákon, myšlený na jeden rok, může býti nařízením prodloužen na další rok. Bylo by se již mohlo jistě ponechati parlamentu, aby po uplynutí tohoto zákona učinil nová opatření, nemusilo se říkati úředníkům: Ano, jest určen jen na rok 1931, ale když se v takovém zákoně již poukazuje na nařízení, můžete přísahati, že to ani v r. 1932 nedopadne lépe. Zde by jistě byla mohla vláda ukázati dobrou vůli, aby dbala aspoň tak dalece demokratické zákonitosti, že by byla přenechala oběma sněmovnám, aby zákon buď prodloužily nebo dovolily, aby v r. 1932 pozbyl účinnosti.

Ale zvláštní umělecký kousek tohoto zákona záleží v posledním odstavci §u 9. Poněvadž doba byla naléhavá, nebylo možno připojiti důvodovou zprávu k zákonu. Prosil bych pány, aby si v §u 9 pročetli odst. 2, nad jehož obsahem jsem si již s jinými přáteli lámal hlavu. Velice se obávám, že ve většině, která tento zákon schválí, jest mnoho pánů, nikoliv německého nebo maďarského jazyka, nýbrž i jazyka českého, kteří tomuto odst. 2 §u 9 naprosto nerozumějí. Neboť jest sepsán řečí, kde by Pythia delfského orakula byla měla největší těžkosti, aby z toho vyčetla určitý positivní obsah. Bylo by si velice přáti, aby vláda k těmto 6 řádkům vydala, řekněme, aspoň dvoustránkové vysvětlení.

Za těchto okolností připadá ovšem straně, jako jest pracovní a hospodářské souručenství, která naprosto není v oposici proti státu, nýbrž vždy jen musí prohlašovati, že nemůže souhlasiti s tímto systémem, za těžko souhlasiti s těmito zákony. Obchod, živnosti a průmysl jsou zvýšením daní postiženy v době, kdy se od ní očekávají nikoliv zatížení, nýbrž úlevy. Odnětí remunerace není jedním z těch úsporných opatření, na jaké se pomýšlelo, není to organické a soustavné úsporné opatření, nýbrž improvisované, které poškozuje nejen úředníky, nýbrž i živnosti a obchod, poněvadž zase náhle stlačuje vánoční obrat, ve který se kladly tak veliké naděje.

Návrh zákona tisk 1466 obsahuje v §§ 2, 3 a 4 jistá ustanovení, vztahují se na osoby s vyššími příjmy. Tato omezení vynesou úhrnem 6 mil. Kč. Mluvilo se zde toliko o napalování, že to určitě není nic jiného, že gesto učiněné pro veřejnost. Ale já musím říci, že chápu toto gesto zvláště tam, kde se vztahuje na poslance a senátory, neboť když se žádají oběti od obyvatelstva, musíme jako zákonodárci ukázati, že jsme sami odhodláni k obětem. Musíme tyto oběti přinésti i tehdy, když summa summarum vlastně nic neznamenají ve státním hospodářství. A kdyby na příklad tento § 3 nebyl v zákoně obsažen, byla by to jistě látka pro agitaci proti všem členům Národního shromáždění, proti všem zástupcům lidu a kolik látky pro agitaci proti parlamentu visí ve vzduchu, když se předkládají takové návrhy, jako tento úřednický zákon, nepotřebuje dalšího vysvětlení podle poměrů, jaké vidíme každodenně ve svém nejbližším okolí. Proto bylo to v pořádku, že byla provedena tato snížení.

Německé pracovní a hospodářské souručenství, strana občanské městské střední třídy, nemůže ovšem zajisté uvítati takových zákonů a zvláště způsobu, jak byly podány sněmovně. Neodepřeme sice svého souhlasu §§ 2, 3 a 4 návrhu tisk 1466, nemůžeme však souhlasiti s ostatními ustanoveními tohoto zákona, nýbrž musíme je zamítnouti. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Slovo má dále pan posl. Prause.

Posl. Prause [německy]: Pánové! I když živnostenský a obchodní stav není postižen předloženými nouzovými zákony přímo, neboť snížení příjmů postihuje úřednictvo, přes to podané návrhy rozhodně odmítáme. Předně jsou nanejvýš nesociální, poněvadž nejkrutěji postihují drobnější úředníky. Mimo to musíme dodatečné daňové předpisy nazvati nemorální. Živnostenský a obchodní stav jest však opět, jako již tak často tím, jejž políčkují, když vláda potřebuje peníze na záchranu ze své obtížné finanční situace. Úředník, který dostane nyní menší plat, musí se ovšem uskrovniti a bude méně nakupovati než dříve. Obchodník a řemeslník bude míti ještě méně příjmů, jeho daňová síla ovšem klesne a státní příjmy, které se mají zvýšiti asi o 200 milionů Kč snížením úřednických platů a zvýšením daně důchodové, sníží se na druhé straně opět úbytkem daňových příjmů. Jest to krátkozraká politika počítající s okamžikem, z níž nevidíme prozíravost státníků, nýbrž svědčí jen o nervositě a nejistotě tak velké koalice pro rozvrácený hospodářský stav.

Ze zkrácení 13. měsíčního platu nebo vánočního přídavku jasně vysvítá demagogie vládnoucích stran. Sotva před rokem byl povolen tento přídavek úředníkům, aby se získala popularita a aby se sebraly voličské hlasy. Dnes klidně tyto přídavky opět škrtáte.

S vánočním přídavkem státních úředníků počítali nejen oni sami, nýbrž zvláště i naši obchodníci. Jak myslíte, pánové, že bude letos vypadati vánoční obchod našich živnostníků a obchodníků, jestliže bude nakupováno o vánocích asi o 200 milionů méně; tolik má činiti snížení. Neboť 13. měsíční plat jako ošacovací příspěvek neukládá úředník do spořitelen, nýbrž nakoupí za něj potřebný oděv na zimu, vyrovná dlužné účty svých dodavatelů atd.

Živnostenský a obchodní stav očekávají smutné vánoce, v mnoha případech jeho vánočním darem bude asi hrozící vyrovnání. A to si chce nynější vláda vzíti na svědomí!

Státní a veřejní zaměstnanci mohou z tohoto postupu socialistických stran, zastoupených ve vládě, jasně viděti, jak tyto strany chrání jejich zájmy a že to musí býti právě občanské, středostavovské strany, které se ujímají státních a veřejných zaměstnanců. Zvýšení důchodové daně při příjmu nad 30.000 Kč jest v mnoha případech rovněž nanejvýš nespravedlivé. Naše strana podala tedy pozměňovací návrh k § 2, odst. 4 návrhu, který zní takto: "Z těchto přirážek jest vyňat příjem do 50.000 Kč u poplatníků, kteří zároveň podléhají dani výdělkové."

Tento návrh odůvodňujeme tím, že nemorální dvojité zdaněni důchodů z podnikání daní důchodovou a výdělkovou působí zamýšlenými přirážkami tím tísnivěji. Jest tedy jen příkazem spravedlnosti, aby poplatníci, jejichž příjem z podnikání vedle daně důchodové a také daně výdělkové podléhá mimo to ještě také přirážkám pro samosprávné sbory, byli vyňati z tohoto nového zatížení.

V důvodové zprávě k nouzovým zákonům se praví, že největším činitelem ve výdajích státního rozpočtu jsou platy státních úředníků. A tu se vás ptám, pánové s české strany, od které doby vzrostla tato výdajová položka do takové výše? Od té doby, kdy jste zdatné německé úředníky vyhodili na ulici jen proto, že byli Němci, abyste očistili státní úřady od živlů prý nespolehlivých. Za každého Němce bylo pak přijato 4 až 5 Čechů, jejichž kvalita dohromady nemůže nahraditi ani jediného Němce a pak se divíte, že máte vysoké položky na "platy státních úředníků". Šetřiti jest i naším heslem. Naše strana řídí se tím zvláště v obcích a proto proti ní ostatní strany bojují co nejprudčeji. Bylo by však dosti cest, které by mohly vésti ke snížení státního rozpočtu: Československo podepsalo nedávno konvenci o jednoročním omezení zbrojení. Položka 315 milionů Kč, zařazená v rozpočtu na mimořádnou výzbroj, byla by tedy zbytečná a ještě by značně překročila příjmy podle těchto nouzových zákonů, odhadované na 210 milionů. Nebo, jak by to šlo se zastavením a omezením manévrů a vojenských cvičení příštího roku? Tím by se dalo mnoho ušetřiti.

Jsem si bohužel vědom toho, že tyto podněty přicházejí k hluchým uším, neboť ono tak zbytečné vojsko, přes účast socialistů ve vládě jest pro Čechy netýkavka. Vždyť se domníváte, že kolem dokola číhají nepřátelé, kteří chtějí tento stát přepadnouti. Vláda nebude se moci zachrániti z těžké hospodářské situace zákony dnes usnesenými a zamýšlí již dnes nově zatížiti občany - ovšem pomýšlí při tom, jako již tak často, na živnostenský a obchodní stav. Zamýšlené zvýšení daně z piva o 10 Kč na hl, má státu vynésti 100 milionů Kč. Toto zvýšení, jakož i zvýšení tabáčních výrobků není dosud obsaženo v tomto daňovém programu, poněvadž vláda chce toto zvýšení prováděti postupně, aby poplatníky příliš nepodráždila. Ale vláda zamýšlí zvýšiti i tyto daně. Poněvadž dnešní vládní většina, místo aby šetřila ve výdajích na vojsko, zavádí jen nové daně, nebude si brzy věděti jiné rady a uskuteční i tyto škodlivé a ničivé daňové projekty. Daň z piva má býti zvýšena, aniž se smí zvýšiti prodejní cena. Ale kdo má platiti tuto zvýšenou daň z piva? Jak známo, spotřeba piva klesla proti loňskému roku již o 15 %, tímto poklesem stoupla ovšem režie hostinských a také pivovarů, zatížení jest tedy nejen vyšší, nýbrž stalo se prostě nesnesitelným. Když loňského roku ministr financí zvýšil daň z piva a zároveň žádal, aby toto zvýšení hradily pivovary samy, současně také dovolil, aby menší pivovary dostaly z této zvýšené pivní daně subvenci, poněvadž nemohly daň zaplatiti. Skutečně i letos jest ve státním rozpočtu zařazena částka asi 6 milionů Kč na podporu menších pivovarů. Chcete-li tedy zvyšovati pivní daň ještě více, znamená to především, že byste musili zničiti přiměřený počet menších pivovarů. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.) Vláda upravuje zde cestu zcela velkým akciovým pivovarům, na nichž živnosti nemají zájmu, a které by také vykořisťovaly hostinské a obyvatelstvo prostřednictvím kartelu, kdyby jednou zmizela konkurence drobných místních pivovarů. Cesta, kterou se zde ubírá, jest velmi nebezpečná.

Ještě nemožnější by však bylo, kdyby se zvýšení pivní daně chtělo hoditi na krk hostincům, které letos po velmi špatném letním obchodu pro omezení cizineckého ruchu beztoho jsou prázdné a mají tedy ohromnou režii a jsou s daněmi v prodlení. Ostatně vůbec by ji ani platiti nemohli a vláda by tím tedy zvýšila jen čísla daňových nedoplatků, nikterak však skutečné daňové příjmy. Hostinští nemohou však již letos při neobyčejně špatném obchodu vůbec ani stačiti na své platy. Musí se dlužiti u pivovarů. Poněvadž menší pivovary musí býti beztoho podporovány státem a nemohou tedy tyto půjčky poskytovati, využívají této příležitosti velké pivovary, aby dostaly hostinské úplně do svého područí. Takovéto poměry nemohou však podporovati rozvoj hostinství a hotelů, působí neobyčejné nebezpečí, před nímž musíme vládu v poslední chvíli varovati. Hostinský stav jest již dnes daněmi utlačen, vláda nechť si opatří, čeho potřebuje, úsporami v nákladech na vojsko.

Další zatížení, které dlužno očekávati pro živnostenský a obchodní stav, zvláště pro sezonní podniky a pro hostinskou živnost, způsobil by 40hodinný pracovní týden, jak jej zamýšlí zavésti ministerstvo sociální péče. Ve zvláštních ustanoveních pamatuje se sice na zemědělství, nikoliv však na živnosti a obchod. Táži se vás, pánové, jak si má učedník při 40hodinné pracovní době, do které se započítávají také vyučovací hodiny na pokračovacích školách, opatřiti náležité odborné vědomosti pro své budoucí povolání? Nebo, jak si představují páni provoz v sezonních živnostech, které v určitých dobách nezaměstnávají své zaměstnance ani 40 hodin v týdnu a přece je musí platiti? V živnosti hostinské by se musila zavésti několikerá směna a jak by mohl hostinský uhraditi režii při beztoho příliš vysokém daňovém zatížení?

Poněvadž naše návrhy a podněty nedošly náležitého sluchu, naše strana odmítá veškerou odpovědnost, jak za podané zákony, tak také za nová zatížení, připravovaná v budoucnosti. Krátkozraká politika dnešní vlády, která naprosto neodpovídá prozíravé hospodářské politice, dožene tento stát na pokraj propasti. Proto vás vyzývám, abyste obrátili v poslední hodině! Pro tyto návrhy zákonů hlasovati nebudeme. (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Čuřík. Dávám mu slovo.

Posl. Čuřík: Vážená sněmovno! Ujímám se slova v této vážné chvíli, abych především vzpomněl obětí, které padly v boji o denní skývu chleba za okolností, které nemůže schvalovat žádný člověk v této sněmovně. Oběti, které přineslo dělnictvo za poslední léta, jsou tak veliké, že nemohou býti vyváženy sebe krásnějšími slovy vládních činitelů, a to, že na mnohých místech tekla v poslední době dělnická krev, je také vykřičníkem, který musíme dobře zapsat do dějin dnešních poměrů, kdy ve vládě zároveň s buržoasií sedí socialisté a lidová strana. Je to tragické, vážená sněmovno, když místo skutečných starostí o denní chléb pracujícího lidu setkáváme se s momenty a událostmi, které přímo křičí do nebe. Nepomůže tu vymlouvání na komunismus, bolševismus. Není všecko bolševismus, co u nás vidíme v řadách pracujícího lidu, co u nás vidíme v řadách proletariátu. Jsou to zoufalé výkřiky bídy a strachu o zítřek, o rodiny, o holé existence. Měl jsem čest několikrát v této sněmovně již dříve poukázati na okolnosti, které prožívá dělnická třída dnes po světové válce, a upozornil jsem několikrát na to, že není trapnějšího momentu v životě člověka, než když nemá práci, má živiti rodinu a když se bojí, jak s tou rodinou zítra naloží. A tento strach, tato stálá deprese v dělnických masách trvá již řadu let. Ve všech oborech lidské práce vidíte hromadné propouštění zaměstnanců a dělníků. Není dnes vůbec odboru práce, kde by bylo nějaké pevnější, stálé postavení. Je teď samý strach o existenci a samá obava o zítřejší zaměstnání, o zítřejší život. A když v této době dělnictvo, případně zbavené podpory v nezaměstnání, se shromažďuje, chce se bránit, pak se nesmí do něj střílet nerozvážným způsobem.

Slavná sněmovno! Projednáváme úsporné zákony, daňové a také návrh zákona, který má zmenšit vydání na státní zaměstnance. Jde o sumu 200 mil. Kč, která se má ušetřiti ve formě tohoto opatření úsporného na státních a veřejných zaměstnancích. Otázka zaměstnanců státních v našem státě řešila se několikráte a řešila se velmi často způsobem nerozvážným. Vzpomínám jenom r. 1924, kdy jsme velmi ukvapeně v poslední chvíli, dokonce v noční době, v uzavřených místnostech měli schváliti návrh prvních zákonů restrikčních, zákonů, které byly tlakem na veřejné a státní zaměstnance. Tenkrát bez rozvahy a bez jakékoli přípravy - jak to bývá velmi často - zákon se hodil na stůl sněmovny a pod komandem koaličních vůdců byl odhlasován bez promyšlení a bez propočítání, co to vynese a jak to poškodí veřejný zájem a zaměstnance samé. Dočkali jsme se velikého zklamání právě těmi zákony z r. 1924, kdy se hodilo do veřejnosti heslo: méně zaměstnanců, ale lépe placených. A dnes vidíte, vážení pánové, že pan ministr financí sám doznává, že máme o desítky tisíců - tuším, že říkal 15.000 - zaměstnanců více než bylo původně počítáno v době před t. zv. restrikcí a před prvními úspornými zákony.

To je nejlepší důkaz, že přes to všechno, že pánové pensionovali celé tisíce velmi zdravých a schopných státních zaměstnanců, kteří dnes berou pense a místo nich jsou tam lidé i mladší a méně výkonní, přivodili stav daleko horší měřítku, než byl před úspornými zákony.