A nyní k tomu, co se projednává v této době, kdy je prolévána dělnická krev, aby byl zachráněn tento krachující, zkomírající kapitalistický řád. Na denním pořadu se vším urychlením jsou dva návrhy, které mají svůj význam v tom, že chcete před pracující veřejností aspoň nějak odůvodniti další zvyšování [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 26. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) daní na domkářích, malorolnících a maloživnostnících. Přicházíte s návrhem na přirážku k dani důchodové, abyste odbouráním platů a mezd státních a veř. zaměstnanců prolomili zásadu a naznačili tak další odbourávání mezd a platů všech dělníků a zaměstnanců. Abyste měli pro to nějaký důvod, přicházíte s návrhem a zavádíte přirážku z tantiem, z milionových příjmů, vydřených z krve a potu na pracující třídě. Abyste měli nějakou omluvu pro chystané zvyšování nepřímých daní, pro zvyšování cen zápalek, zdražení tabáku, soli, čaje atd., přicházíte s touto serií, abyste oklamali pracující veřejnost, že chcete tímto opatřením zdaniti ty, kteří mají vyšší příjem, a že chcete odbourati ty platy a ty příjmy tak ohromné a horentní, jež jsou přímo provokací celé té bídy a hladu pracující třídy.

Jak však vypadá holá skutečnost vámi předloženého návrhu o zvýšení čili o zavedení zvláštní přirážky k dani důchodové, kterým chcete zakrýti skutečnost, že daňová reforma, karabáč upletený za souhlasu a účasti sociálfašistických vůdců, doléhá tak ničivě na pracující třídu, domkáře, malorolníky a maloživnostníky, při čemž ohromné miliony ušetřili fabrikanti a finanční kapitál. Zavedli jste daň důchodovou na dělnickou hladovou mzdu, zavedli jste srážkový systém na hladový plat zřízenců a úředníků. Ti tuto krvavou daň musí zaplatiti napřed, sráží se jim přímo ze mzdy bez ohledu, jak vyživí své rodiny. Naproti tomu ve výkaze o úlevách a zaplacených daních podle výkazu Národní banky jsou přímo provokačním způsobem uvedeny úspory, kterých daňovou reformou dosáhly banky a průmyslové podniky. Stačí se podívati jenom na typický případ tří bank. Živnobanka, která ještě r. 1927, t. j. před daňovou reformou, ze svého zisku 127 mil. Kč platila 33 mil. Kč daní, po daňové reformě 1930 za hospodářský rok 1929 zaplatila ze zisku 149 milionů Kč pouze 10 milionů Kč, tedy pouze jednu třetinu proti r. 1927. Druhá je Exportní banka, která ze svého zisku 117 milionů Kč r. 1927 platila 22,700.000 Kč, kdežto 1930 za hospodářský rok 1929 ze zisku 113 mil. Kč platila pouhých 5 mil. Kč. Rovněž tak Unionbanka, která měla čistého zisku r. 1927 za hospodářský rok 1926 113,200.000, platila 22,300.000 Kč, r. 1930 ze 121,900.000 pouhých 5,400.000 Kč.

Toto srovnání jasně ukazuje, kolik banky vydělaly na t. zv. daňové reformě, o níž sociálfašističtí vůdcové prohlašovali, že je vítězstvím demokratického systému v Československu, který znamená úlevu daňového útlaku pro pracující třídu a který postihuje vyšší zisky a vyšší příjmy. Stačí k tomu uvésti jenom tento fakt, že dlužné daně, kterých bylo circa 20 miliard Kč soustavným odpisováním po daňové reformě, scvrkly se na 5 miliard Kč. 15 miliard bylo odepsáno finančnímu kapitálu, fabrikantům a velkostatkářům a 5 miliard, které tu jsou, jsou rovněž dlužné daně finančního kapitálu, bank, fabrikantů a velkostatkářů. Tam exekutor netrefí, tam nesmí, ale do poslední dřevěné chaloupky zfendovati poslední kozu, prodat ji a provést toto násilí do všech důsledků, to je příkaz největší.

Pan ministr financí dnes v noci v soc.-politickém výboru doznal, že toto je počátek úsporných opatření na jedné straně a zásahu na druhé straně. Pan ministr financí několika slovy naznačil, jak chce rozvinouti dále svůj plán. Pan ministr financí spatřuje ovšem východisko z této finanční krise, do které se stát a celé kapitalistické zřízení dostalo, které jsme předpovídali, že totiž, chce-li se tento režim zachrániti, může tak učiniti jenom útokem na dělnickou životní úroveň, zvyšováním cen, nepřímých daní, pomáháním finančnímu kapitálu a fabrikantům.

Tuto linii pan ministr financí naznačil jako další etapu v pokračování svého plánu hladu, bídy a třídního násilí. Již dnes domkáři a drobní zemědělci, zrovna tak jako malí živnostníci doplácejí na blahovolnou důvěřivost, kterou měli k tomuto režimu při uzákonění daňové reformy. Domkáři, malorolníci, maloživnostníci nevěřili, že by bylo možno, aby daňová reforma ještě zvýšila vyssávání, daňové zatížení, které tak tíživě cítili, až teprve jako rána palicí do hlavy holá skutečnost je přesvědčila o opaku. Domkáři, který platil dříve základní daň 3 koruny, byl daňovou reformou zvýšen základ na 5 korun a tím soustavně o 2 koruny zvýšeny přirážky, takže za každou místnost platil o 30 korun více nežli před daňovou reformou. Daňová reforma při domovní dani třídní postihla jen domkáře drobné živnostníky, drobné zemědělce, kteří mají od 1 do 4 místností. Těm stoupá základna při každé cimře o 2 koruny, při čtyřech dokonce o 4 koruny, avšak při pěti místnostech se vyrovnává, tam nenastalo zvýšení, při 6 pak je na každou místnost o 5 korun méně. Ale co další? Malí krejčí, ševci, kteří používají svého bytu jako provozovny, majíce domek, musí platiti z bytu a současně z provozovny domovní daň třídní. Fabrikantu však, který do provozovny započítává i svou přepychovou vilu, je jeho vila osvobozena od domovní daně třídní. Daňová reforma přinesla výhody a ohromné miliony bohatým, ale zatížila krutě existenci domkářů, drobných živnostníků a malorolníků, ničíc je daňovým zatížením, které dnes je žene do katastrofy.

Páni hledali nový zdroj příjmů, a nestačilo jim, aby se podívali do své správy berních úřadů, kde by viděli, kam tečou miliony, vydřené přímo z práce, z krve a potu dělnické třídy. Podle výkazů berních úřadů r. 1922 přiznání o milionových příjmech vypadá takto: 607 osob přiznalo, že mají větší příjem než 1/2 milionu, 202 osoby více než 2 miliony, z těch je 46 t. zv. zaměstnanců státních a veřejných, 47 osob přiznalo, že mají příjem větší než 3 miliony, 34 osoby přiznaly, že měly větší příjem než 5 mil. Kč, 19 osob větší příjem než 10 mil. Kč. A to je nepatrná část, co bylo dobrovolnou cestou přiznáno, kdyžtě je všeobecně známo, že jsou příjmy zatajovány. Kolik set je milionářských podniků, průmyslových, obchodních, zemědělských, finanční), které na bídě, potu a krvi pracujících vydělávají miliardové obnosy a jejichž zdanění je hotovým výsměchem krutého zdanění pracující třídy, domkářů, malozemědělců a maloživnostníků. Je proto také výsměchem vládní návrh, který chce zastříti fakt nezdaněných milionových zisků, vydřených z krve a potu dělnické třídy, když uvádí jako velký nástup proti těmto ziskům, že se t. zv. 10% daň z tantiem, která vynese 12 mil. Kč, o 100% zvyšuje. Ale neřekne se, jak nicotné procento v poměru k ohromnému obnosu nashromážděnému a branému bez práce tvoří toto zdanění.

Rovněž tak, pokud jde o přirážku k dani důchodové. Pánové nevědí, kde jsou peníze. My jsme již v rozpočtovém výboru a také i zde ústy našeho soudr. posl. Gottwalda ukázali, jak zaopatřiti chléb a práci nezaměstnaným a celé pracující třídě, který dnes při této příležitosti opakujeme. Ukazujeme v něm pracující třídě, kde jsou výsledky dřiny, výsledky práce, které jsou chráněny tímto režimem, které nejsou zdaněny. K tomuto návrhu, který má zostřit právě třídní daňový útlak a snížiti životní úroveň státních a veřejných zaměstnanců, odbouráním t. zv. vánočního příplatku, k tomuto útoku na mzdy dělnické třídy podáváme svůj návrh, který je součástkou našeho plánu na zaopatření chleba a práce, který stavíme na těchto základech: Především aby důchody do 16.000 Kč ročního příjmu nepodléhaly daňové povinnosti vůbec, aby tvořily daně prosté existenční minimum. Vedle toho, aby právě se zřetelem na bídu, hlad, nezaměstnanost a se zřetelem a to, že stát vybral od dělníků, kteří jsou již 9 a více měsíců bez práce, neprávem daň důchodovou a dosud ji, ačkoli podle zákona měl k tomu povinnost, nevrátil, ono ustanovení o srážkovém systému, t. j. zvláštní ustanovení o důchodech ze služebních požitků bylo ze zákona č. 76 škrtnuto. Žádáme dále, aby základna pro zdanění, jakož i procento výše postihu a zdanění vyšších příjmů odpovídalo důchodům lidí, kterým lze právem vzít, ježto hromadí statisíce a miliony bez práce. A proto navrhujeme, aby přirážka k dani důchodové činila při důchodu od 50.000 Kč do 60.000 Kč 13%, což znamená 2515 Kč až 3195 Kč, od 60.000 do 80.000 Kč 25%, což znamená 3870 až 5160 Kč, nad 80.000 Kč až do 100.000 Kč 50%, což znamená 6192 až 7740 Kč, nad 100.000 Kč až do 1 mil. Kč 100%, což znamená 13.600 Kč až 196.000 Kč a nad 1 mil. Kč 200%, což znamená 489.000 Kč, až 69% postihu celého dalšího příjmu.

Takto uložená daň jako přirážka vynesla by pochopitelně ovšem při kontrole pracujících, slušnou část, více 100 mil. Kč, které by pak sloužily ne k záchraně krachujícího zřízení kapitalistického, nýbrž, jak to právě navrhujeme ve svém návrhu, ke krytí plného 13. platu všem státním zaměstnancům až do 39.000 Kč ročního příjmu, a které by vedle toho sloužily k podporování všech nezaměstnaných.

My víme, že náš pozměňovací návrh, který zde podáváme, jakož i všechny požadavky pro zaopatřování chleba a práce, mohou se státi skutkem jedině podle našeho plánu, ve kterém říkáme: okamžitě vymoci 5 miliard dlužných daní a použíti jich ve prospěch nezaměstnaných, pro opatření práce.

Víme, že jedině sjednocená dělnická třída, zbavená ilusí a sociál-fašistického podvodu, je s to, ve sražených řadách, ve společném boji s námi proti tomuto systému, prosaditi a vybojovati splnění svých požadavků a řešiti ve svůj prospěch otázky života, otázky dne chleba a práce. Končím. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Horpynka. Uděluji mu slovo.

Posl. Horpynka (německy): Pánové! Sněmovně byly předloženy k projednávání dva nouzové zákony, jejichž následky postihují hlavně státní zaměstnance. Bylo by zcela zbytečné, kdyby někdo chtěl demagogicky zde nějak rozšlapávati nedostatečné platové poměry státních zaměstnanců. Vláda jako zaměstnavatel státních zaměstnanců má sama věděti, jak to s nimi je a musí míti zájem na tom, aby byla podrobně informována o hmotných poměrech státního zaměstnanectva. Když v r. 1926 Národní shromáždění vyřídilo platový zákon č. 103 Sb. z. a n., po dlouholetém boji státních zaměstnanců, státní zaměstnanci si jistě v první chvíli neuvědomili, jaké škody a nevýhody pro ně byly v tomto zákoně skryty. Tehdy viděli jen okamžité zvýšení a ustanovení platového systému a jen doplatky, které mohli očekávati pro zpětnou platnost zákona od 1. ledna 1926 a žádali dokonce, aby zákon č. 103 Sb. z. a n. byl co nejdříve přijat, aby se jim pokud možno nejrychleji dostalo jeho skrovných výhod. Během doby však pocítili státní zaměstnanci na vlastní kůži, jaké křivdy a škody pro ně skrýval zákon č. 103/1926 Sb. z. a n. Nyní se ukázalo citelně pro každého jednotlivce částečné odnětí automatického časového postupu, státní zaměstnanci pocítili své poškození tím, že postup z jedné platové třídy do druhé byl možný jen na základě systemisace. Tu se nejdříve pokoušeli napraviti zase největší krutosti tohoto nového systému tak zvanou resystemisací. Ze 40 zmocnění, která si vláda dala dáti v tomto zákoně, užila z nich co nejméně a to jen oněch, která nějak hmotně nebo ideálně poškozují státní úřednictvo. Zmocnění, jimiž mohou býti individuálně napraveny aspoň některé krutosti platového zákona vláda do dneška neužila. Do dneška nebylo vydáno vládní nařízení, které má ustanovovati, v jaké míře se započítává služební doba, kterou ztrávil státní úředník v jiných služebních poměrech, než vstoupil do státní služby, vládní nařízení, které, kdyby bylo vydáno, rozhodně by musilo přinésti hmotné výhody většině státních zaměstnanců, zvláště z mladší generace, poněvadž by jim tím musil býti přiznán plat vyšší stupnice nebo třídy. Státní úředníci proto nikdy nepovažovali zákon č. 103/1926 Sb. z. a n. za definitivní úpravu svých požitků, za splnění všech požadavků, které od počátku tohoto státu po léta v nevypsatelné trpělivosti stále znovu předkládali. Žádali tedy, aby co nejdříve byl novelován zákon č. 103 Sb. z. a n., aby konečně byly valorisovány jejich platy, jak to bylo provedeno v jiných státech, které prý jsou na tom mnohem hůře než vítězný stát Československo, a aby bylo upraveno tak zvané činovné se zřetelem na nastávající zrušení zákona o ochraně nájemníků. Vláda asi uznala, že požadavky státních zaměstnanců jsou jistě oprávněny a v r. 1930 vydala tedy zákon o vánočních příspěvcích.

V důvodové zprávě, v řečích zpravodajů a koaličních poslanců bylo s politováním konstatováno, že tento zákon o vánočním příspěvku, o tak zvaném 13. měsíčním služném, jest jen přechodnou úpravou nejnaléhavějších požadavků státních zaměstnanců, zpravodajové ujišťovali, že tento zákon není naprosto splátkou na pozdější dobu. Naopak ujišťovali, že kdyby se mělo otřásti ochranou nájemníků, ihned by se musila provésti vydatná úprava platů. Litovali, že nemohou dáti státním zaměstnancům jako vánoční příspěvek 100% měsíčního platu, nýbrž jen 70% a jako důvod toho uváděli, že se již tehdy projevovaly první účinky těžké hospodářské krise. Zvláště socialistické strany ve vládě, které stále předstírají, že si spachtovaly sociální cit a smýšlení, byly na to pyšné a ve svých časopisech a řečích na schůzích zapsaly tento zákon o vánočním příspěvku jako jeden úspěch své účasti ve vládě, jako jeden úspěch jejich účasti na moci, poněvadž tento zákon ve prospěch státních zaměstnanců vytýčily jako vzájemný požadavek k přehnaným prý požadavkům českých agrárníků.

A dnes, po roce, nic z toho všeho již neplatí, všechno je přeházeno, dnes zákonodárné sbory v několika hodinách škrtnou tento velký sociální úspěch pro státní zaměstnance. Nuže, snad ušetří panu ministrovi financí 203 mil. Kč, jak se praví v důvodové zprávě, t. j. vyjmou těchto 203 mil. Kč z kapes státních zaměstnanců a poskytnou je k disposici panu ministrovi financí, aby jich mohl užíti k nějakým neznámým účelům. Ale dosáhnou tímto zákonem mnohem více: Nyní státní úředníci, lidé kteří mají býti strážci zákona a mají nejširší veřejnosti vpravovati úctu před zákony, pocítí na vlastním těle a poznají z vlastního názoru, zač stojí zákony v tomto státě, jak se zde dbá nabytých práv ustanovených zákonem.

Parlament při tom sám podkopává ještě poslední zbytek vážnosti a důstojnosti, který ještě má. Jak chcete široké veřejnosti učiniti přijatelným, že nyní, uprostřed rozpočtové rozpravy, několik hodin před přijetím finančního zákona na r. 1932, přerušujete rozpočtovou rozpravu a přijímáte zákon, který mění konečné číslice rozpočtu, finančního zákona a že za několik dní po tom odhlasujete a přijmete změněný finanční zákon? Jak můžete široké veřejnosti učiniti pochopitelným, že přistupujete k těmto úkolům vůbec s jiskřičkou vážnosti a pocitu pro odpovědnost? Sami přijímáte na sebe úlohu lidí, kteří své úkoly plní jen neupřímně a dopouštějí se snad i podvodu. Přiměřeně ke známé bezbrannosti státních zaměstnanců byla také zvolena forma, ve které má býti nyní přijat tento nouzový zákon proti státním úředníkům. Ještě před 14 dny mluvili předseda vlády, ministr financí, ministr Franke jako předseda ministerské osobní komise, že se nepomýšlí na nějaké zkracování požitků státních zaměstnanců. Mluvili o tom, že doufají, že přes těžkou finanční situaci státu způsobenou hospodářskou krisí, udrží platy státních zaměstnanců nezkrácené. A ještě než byl tento slib ministrů oznámen všem organisacím státních zaměstnanců, byly s bezohledností, která nemá rovné, tyto návrhy zákonů podány ve sněmovně a udivená veřejnost se dověděla, že tak zvaná železná nutnost, rozuměj: prázdná státní pokladna, nutí vládu, aby takový zákon byl v několika hodinách přijat.

Proč se provozovala tato nedůstojná hra s lidmi inteligentními, upřímně pracujícími. Vůdcové státu jistě dobře věděli, jak se vede státním pokladnám. Byla to hanebná vyzývavost, že byly dány takové sliby a když to pánové nevěděli dříve, přece věděli, že dojde ke snížení úřednických platů, poněvadž konec konců ministr Beneš ve své zprávě o ženevské schůzi Společnosti Národů se v září letošního roku zmínil také o tom, že Československo bude rozhodně musiti provésti vydatné škrty v rozpočtu. Tím, že v čelo tohoto zákona bylo postaveno snížení platů ministerských a poslaneckých diet, chcete nyní velkému zástupu státních zaměstnanců a celé veřejnosti nějak vysvětliti toto nutné opatření. Vždyť je to k smíchu! Takto se ušetří směšných 6 mil. Kč, kterážto částka ve státním hospodářství má stejnou hodnotu jako několik haléřů v hospodářství jednotlivce. (Výkřiky posl. Krumpeho.) 6 mil. Kč platíme denně na militarismus. Úředníci již nechápou, že právě u nich se má vždy začínati, že oni jsou první oběti, které si stát vyhlédne, když mu jde o úsporná opatření. Že tomu tak jest, potvrdil nám právě dnes pan ministr financí. Ve 2 hodiny v noci prohlásil ministr financí v sociálně politickém výboru, že co se nyní tropí se státními zaměstnanci, jest jen počátkem, že přijdou ještě četná jiná úsporná opatření. Ale úředníci nemohou pochopiti, že vždy musejí býti první, i když se jim sebe více připomíná vlastenectví, prý jim vrozené. Každé zvýšení cenové úrovně potravin, každé zvýšení sazeb na drahách, všechno, co se dělá, pociťují osoby s plným platem se vší krutostí na vlastní kůži. Nikdo vůbec nemluví o vyvazení státních zaměstnanců z dluhů, stále se zatěžovali sociálními břemeny, pensijními příspěvky, byla na ně uvalena ještě i břemena Léčebného fondu, ze kterého nic nemají a proti kterému se brání. Nyní se jim odnímá vánoční příspěvek, zároveň však se jim zvyšuje důchodová daň, nikoliv pro futuro, nýbrž hned se zpětnou platností za 1930. Co ještě mohou očekávati státní úředníci po slovech, která pronesl pan ministr financí dnes v noci? Že jim v příštím roce hrozí další snížení platů, že jim budou jejich požitky ještě zkráceny, že se jim uzavře časový postup na 3 léta, takže každý státní zaměstnanec v těchto 3 letech ztratí aspoň jednou časový postup. To všechno dělá vláda, v jejichž ministerských křeslech sedí 7 socialistických ministrů. Nyní přece úředníci konečně nahlédnou, jaká to je pro ně výhoda, když jsou stále v táboře těchto stran, které mají své ministry na vládní lavici. Jest ovšem velmi pohodlné začínati právě u státních úředníků, neboť oni se přece nemohou brániti. Celý život hrozí státnímu úředníkovi nebezpečí, že bude bez uvádění důvodů, z tak zvaného služebního důvodu náhle přeložen, že bude musiti změniti své bydliště, nějakou dobu vésti oddělené hospodářství. Úředníkovi hrozí stále nebezpečí, že když se mu již naskytne možnost podle zásady systemisace postoupiti do vyšší platové třídy, že mu v tomto postupu bude zabráněno změnou jeho kvalifikace a to ještě tak, že se proti tomuto snížení své kvalifikace nemůže brániti. Neboť stačí dáti mu místo výborné nebo velmi dobré jen dobrou kvalifikaci a již jest v nevýhodě proti těm, kdož jsou za ním, bude přeskočen a ztratí postup. Konečně státní úředník sám ví, jak spravedlivé jest dnes kárné řízení. A vedou-li se zde trpké stížnosti, že

se dovoluje dokonce stříleti z pušek proti lidem, kteří demonstrují pro svou hmotnou bídu, pak jsme v pondělí a v úterý tohoto týdne v Praze zažili, že obranné schůze státních zaměstnanců byly rozpuštěny a že proti státním zaměstnancům byla do sálu uvedena policie. Užilo se tedy kolegů z povolání k tomu, aby kolegy ze sálu prostě vyhodili. Byl jsem očitým svědkem, že na ulici policie hledala docela určitého úředníka, poněvadž se domnívala, že byl na schůzi, že tedy dokonce policie byla poštvána, aby hledala určité úředníky a udávala je, poněvadž se odvážili účastniti se obranné schůze státních úředníků proti křivdě, která jim hrozí. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Nesmí ovšem zůstati beze zmínky, že tento předložený návrh zákona, který zcela zřetelně vykazuje stopy spěchu a překotnosti, s nimiž byl sepsán, jest pln chyb a odporů. Jest skutečně zahanbující pro parlament, že se k návrhu zákona připojuje důvodová zpráva, která vlastně, pokud jde o číslice, neobsahuje zhola nic jiného než pár frází a odhadnutých číslic, z nichž si nikdo nemůže učiniti nijaký obraz. Při tom se nám vůbec neposkytne čas, abychom sami provedli předběžné šetření, jak by to měl úřad sám udělati, aby nám mohl předložiti jasný obraz pro naši práci, neboť v důvodové zprávě se praví, že tento zákon musí býti vůbec uveřejněn před 1. prosincem t. r. a ještě nyní po přijetí v poslanecké sněmovně musí býti odeslán do senátu. Při přijetí platového zákona č. 103/1926 Sb. z. a n. rozhodně jsme se bránili proti tomu, aby zvláště zavedením tak zvaného výchovného byla stále ještě uplatňována zásada alimentace v platovém zákoně. Nyní byla tato zásada alimentace provedena ještě ostřeji, neboť se nyní činí jasný rozdíl mezi úředníky svobodnými, mezi úředníky ženatými bez rodiny a takovými, kteří mají aspoň jedno dítě, na které dostávají výchovné. Jest také zahanbující pro samé státní zaměstnance, a zasluhuje hlubokého politování, že musejí býti nástroji, aby vláda mohla dáti příklad všem soukromým podnikům, aby s platy soukromých zaměstnanců, se mzdami dělníků naložily stejně jako stát s platy svých státních zaměstnanců. Stále se mluví o tom, jak těžké a strašné jsou časy, jak hrozné následky má krise pro každého jednotlivce. Hledají se prostředky a cesty, ba neostýcháte se mluviti ani o tom, že nutno jíti až na kořen zla, aby se opatřila aspoň nějaká úleva. Ale všechno, co učinila vláda, aby zmírnila účinky krise, jsou nejen nevhodné prostředky, nýbrž jsou to prostředky, chovající v sobě zárodek, že dosáhnou opaku toho, než čeho dosáhnouti chceme. Tak také tento návrh. Jest zřejmé, že výroba, která prohranou politikou tohoto státu ztratila většinu odbytišť v cizině, jest nyní odkázána především na domácí trh, který však jen tehdy bude schopen ji unésti, bude-li si skutečně moci velký zástup spotřebitelů zachovati přiměřenou kupní sílu. Kupní síla již značně poklesla pro nezaměstnanost. Nyní se stále činí opatření, která mají ještě více snížiti kupní sílu a spotřebu, nyní se státním zaměstnancům snižuje vánoční příspěvek, pak bude následovati po tomto vánočním příspěvku vánoční příspěvek soukromých zaměstnanců, zrušení kolektivních smluv, snižování platů, snižování mezd, rána za ranou, stále se bude snižovati kupní síla spotřebitelů. Jest nedostatek pracovních míst a stát jako první rozhoduje, že ztíží odejíti do výslužby, že odejíti do výslužby bez průkazu invalidity bude možné teprve po ukončení 65. roku věku, místo aby pečoval o to, aby pensisté, kteří pro sklonek svého života mají dostatečný příjem, uvolnili pracovní místa, aby mládež bez míst mohla nastoupiti, aby se tím posílila kupní síla zástupu spotřebitelů, činí opak. Při všem tom pomáhají i sociální demokrati, ba dokonce říkají, že teprve nyní, když jsou ve vládě, nahlédli, že tak velká, z cizorodých živlů se skládající vláda může všechno vyřešiti kompromisní cestou a že kompromis nikdy nesplňuje přání a požadavků, s nimiž se šlo do vlády. Vláda, která jest tak bezradná v dobách krise, která tak pochybenými prostředky zahajuje boj proti hospodářské krisi, která nyní takřka s klidným svědomím, poněvadž jest podporována silnou parlamentní většinou, odnímá hospodářskému životu 203 mil. Kč, které by byly v měsíci prosinci hladce a bez výjimky vplynuly do hospodářského života, taková vláda nemůže ovšem spoléhati na důvěru upřímných a poctivých stran. Bylo by příliš málo, kdybychom chtěli konstatovati, že pro nedostatek důvěry k vládě budeme hlasovati proti těmto zákonům. Naše trpělivost končí, žádáme, aby vláda, na níž dosti zřetelně lpí znamení neschopnosti a nedostatku dobré vůle, konečně ustoupila, aby Národní shromáždění bylo rozpuštěno a byly rozepsány nové volby. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Slovo dále má pan posl. dr Bacher.

Posl. dr Bacher (německy): Slavná sněmovno! Jsme dnes pod dojmem události zasluhující velikého politování. Ve Slezsku dělníci, trpící nouzí této doby, demonstrovali a srazili se s četnictvem. Podle časopiseckých zpráv vyžádala si tato srážka neméně než 10 smrtelných obětí. To jsou zjevy veskrze kormutlivé, veskrze zasluhující politování. Pan ministr vnitra podal včera prohlášení o těchto událostech a nemáme práva pochybovati, že jest správně informován, dokud není prokázán opak. Ale čteme-li, slyšíme-li zprávy očitých svědků, vyvstávají v nás přece jisté pochybnosti, neboť se musíme tázati: Proč se právě v této republice nyní tak často stává, že srážky nezaměstnaných mas s četnictvem vyžadují takových obětí? Musíme se tázati: Jakou methodou řídí se vláda, že dochází tak poměrně často k takovým truchlivým zjevům? Pozorujeme stále totéž. Lidé demonstrují, chtějí se sejíti a než dojde k této schůzi, činí se preventivní opatření a při těchto preventivních opatřeních dochází k událostem, které vyžadují krvavých obětí. Musíme se přece tázati: Proč se vlastně nepřipustí, aby se tito lidé sešli, proč se nečeká, jak taková schůze skončí, proč se těmto lidem neposkytne možnost reagovati, jak se v takových případech říká, proč se nemá dovoliti, aby svou nouzi, své utrpení, své rozhořčení si ze srdce vymluvili, proč jest nutno posílati četnictvo až na pole a nechati vůbec docházeti k takovým událostem? Proč se ihned sahá k nejostřejším prostředkům? Nemáme zajisté pochybností, že jsou živly, které chtějí zneužíti nezaměstnanosti, bídy a nouze k tomu, aby z toho dosáhly politických výhod. Než musíme se přece tázati, zdali se jim takovými methodami právě nejde na ruku a zdali se takovým postupem nedávají demagogii do rukou přímo agitační prostředky.

Čeho musíme žádati, jest, aby se v tomto posledním případě zahájilo vyšetřování a to přísné vyšetřování a aby se poskytla příležitost úplně nestranně vylíčiti stav věci a aby se poskytla příležitost i sněmovně, aby vydala svůj rozsudek o takových správních methodách. Neboť není možné stále mluviti jen o krisi a mluviti o tom, že v takových dobách dlužno se chopiti přiměřených opatření, když se zanedbává nutná rozvaha, když se orgány samých úřadů vhánějí do nervosity, což pak vede k smutným událostem. V tomto případě bude nutno bezohledně konstatovati objektivní pravdu a zde ve sněmovně rozhodnouti, zdali opatření, která byla učiněna a vedla ke smrtelným obětem, byla nutná, nebo zdali by jiným systémem nebylo bývalo dosaženo mnohem lepších výsledků, při čemž by si byly státní úřady nezasloužily výtku, že znovu dopustily, aby došlo ke krveprolití.

Události v Dolní Lipové jsou ovšem velmi těsně spojeny s tísnivými poměry ve státě a velmi úzce spojeny s tísnivými poměry ve státě jsou i oba návrhy zákonů, které dnes velice spěšně máme zde posouditi. Tyto návrhy zákonů obsahují nejprve zvýšení daní, jak se praví, přechodné zvýšení daně důchodové a daně z tantiem a druhý zákon jedná o úsporných opatřeních ve správě. Oba zákony mají, jak to doznal včera i pan ministr financí v sociálně politickém výboru, na svém čele pečeť improvisace. Oba povstaly z potřeby v této době šetřiti a pak poskytnouti peníze státní pokladně. Většina obyvatelstva určitě bude v zásadě souhlasiti když slyší, že se šetří a konec konců nemůžeme odporovati ani tomu, že v době velké nouze nutno také přinášeti oběti. Ale způsob, jak se to děje, vyzývá právě u těchto dvou návrhů zákonů k nejostřejší kritice. V době, kdy výdělečná povolání žádají odlehčení, přichází se se zatížením, a v době, kdy právě státní úředník, který bojuje s tísnivými zjevy, upravil si svůj rozpočet, přichází se na něj v posledních dnech se snížením. Snad není ani předmět těchto obou zákonů tak špatný, jako způsob těchto zákonů, způsob, jak byly podány v této sněmovně, způsob, jak se právě zde na všechny strany zase jednou pracovalo s překvapením. Ministr financí může namítnouti: Ano, ve státních pokladnách jest odliv a nyní stojím před otázkou: Jak mám dostati peníze do státních pokladen? Nechceme si přece tajiti, pánové, že my všichni, kteří zde sedíme, viděli jsme tyto věci přicházeti, že jsme již před rokem věděli, že stojíme před nanejvýš tísnivými poměry a že, je-li politika předvídáním, dlužno také učiniti opatření, aby se k těmto poměrům přihlíželo. A pánové, že by to bylo bývalo možné i při ustanovení rozpočtu na r. 1931 a že by se to bylo mělo ještě více projeviti při projednávání rozpočtu na r. 1932, o tom jistě nemusím mluviti.

Nás německé poslance nikdo neslyší, říkáme-li, že vojenský rozpočet 1.300 mil. Kč s ročním příspěvkem pro výzbrojní fond 315 mil. Kč a s ostatními položkami, které jsou v jiných oborech, jest pro poměry tohoto státu přepjatý. Nás nikdo neslyší, říkáme-li, že výdaje zvláště na propagandu jsou pro meze tohoto státu příliš vysoké. Včera mi namítl nár. socialistický poslanec s dlouhou zkušeností, že Německo zařadilo na propagandu položku 12- až 14krát větší a žádal ode mne, abych k této věci přihlížel při projednávání československého rozpočtu. Domnívám se, že Československo nemá příčiny, aby říšskoněmecký rozpočet po nějaké stránce bralo si tak za vzor, aby se dovolávalo jednotlivých položek tohoto rozpočtu, nýbrž nezávisle na výdajích jiných států pro jisté obory máme se prostě rozhodnouti, zdali to, co vydáváme na ty neb ony účely, jest přiměřené poměrům či nikoliv.