Slavná sněmovno! Máme mnoho stížností na ministerstvo soc. péče, stížnosti sociální a stížnosti národnostní. Tím chci odmítnout jakékoliv podezření, že bychom záviděli německým dělníkům - hlad mají němečtí dělníci zrovna tak jako čeští - ale musím se pozastaviti nad tím, když jeden z koalovaných denníků plzeňských, dobře informovaný, přinesl nedávno zprávu, jak se u nás rozdělují příspěvky na nezaměstnané v jednotlivých okresích za dobu od 15. listopadu do 15. prosince. Horšovotýnský okres, převážně německý, dostal poukázáno 70.000 Kč, klatovský, ryze český, 5.000 Kč, Planá n. Luž. 50.000 Kč, kralovický okres 5.850 Kč, stříbrský 45.000 Kč, tachovský 85.000 Kč, sušický, český, 15.000 Kč, domažlický 15.000 Kč. I soc. demokratický orgán plzeňský "Nová Doba" se nad tím pozastavil a napsal, že je nanejvýš třeba si přát, aby rozdělování stravovacích poukázek dělo se u nás spravedlivě a aby této pomocné akce nebylo využitkováváno stranicky a národnostně.

Slavná sněmovno! Máme-li stížnosti po stránce sociální, máme je také po stránce národnostní. Poukázky na stravovací akci jsou u nás na jedné straně české, na druhé úplně německé. To zřejmě odporuje jazykovému zákonu. Obce mají stravovací akci ve své pravomoci, ve svých rukou; ve smíšených obcích musí český dělník ovšem vyplňovat německou poukázku. Mléčná akce se provádí skorem výhradně v německých okresích.

Když už jsem u těchto národnostních poměrů, zavládnuvších v ministerstvu soc. péče za ministrování p. dr Czecha, budiž mi dovoleno vzpomenouti, že v tomto ministerstvu pomalu nenajdeme jedno oddělení, aby tam nebyl exponován německý úředník. Všichni němečtí úředníci mají přístup... (Posl. Pohl [německy]: Kolik jich tam však bylo ustanoveno?) - račte posečkat, já vám to řeknu. (Posl. Pohl [německy]: Musíte říci přesná data, nikoli hloupá podezřívání!) Německé přípisy (Výkřiky posl. Pohla.) Němců na pr. z Prahy posílané ne přímo p. ministrovi, nýbrž ministerstvu soc. péče se registrují jako soukromé dopisy ministrovi a vyřizují se pak německy, ač na nich musí často pracovat několik oddělení najednou. To přece, přiznáte, pánové, je v rozporu s naší jazykovou praxí a našimi jazykovými předpisy. (Posl. Pohl [německy]: To jsou vaše starosti, jiných starostí nemáte při hospodářské krisi?) Vy také nemáte jiných starostí. (Posl. Pohl: Já mám docela jiné starosti!) Budete vydávat sociální revui v německém jazyce; myslím, že by bylo důležitější dávat za to chléb německým dělníkům. (Posl. Pohl [německy]: To je největší demagogie. Což německý dělník nepotřebuje znáti zákonů?) Zde nejde pouze o překlady, ty v úředních listech vždycky byly i v jazyce německém.

Stejným způsobem se musím pozastaviti nad nedostatečnou ochranou domácké práce z tohoto ministerstva. Zaměstnávání cizinců u nás se provádí s přílišnou benevolencí. Cizinci zaměstnaní u nás před 1. květnem 1923 mají zvláštní ověření. Na přímý zákrok pana ministra nesmí ministerstvo soc. péče činiti s hlediska ochrany domácké práce žádné námitky proti udělování státní příslušnosti, státního občanství. (Výkřiky posl. Horpynky.) Každou chvíli provádějí se u nás intervence cizích legací ve prospěch cizozemců v tomto státě zaměstnaných. Vyhovuje se jim, zatím co zůstávají bez ochrany naši příslušníci, hlavně v Německu a v Rakousku. Tak dostal u nás za 24 hodin státní občanství footbalista Kanhäuser - já jako sportovec mu to nevytýkám - také je dostal židovský sportovec Frankl, ale dosud to státní občanství nedostal revoluční pracovník dr Karel Pergler. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Slavná sněmovno! My musíme volati po tom, aby byl změněn dosavadní gentský systém podpory v nezaměstnání, a to tím způsobem, aby podpory v nezaměstnanosti dostávalo se všem a ne pouze členům odborových organisací.

Přicházím k druhému ožehavému bodu rozpočtové debaty, k otázce státně-zaměstnanecké. Pan zpravodaj řekl, že potřebujeme méně úřednictva dobře placeného a školeného. Pan zpravodaj dále řekl, že osobní výdaje u nás činí přes 4 miliardy, z čehož 1.318 mil. Kč dělají remunerace a diety. Tato položka zdá se býti povážlivá a bylo by třeba k ní bližšího vysvětlení. Na konec řekl pan zpravodaj, že naše administrativa je těžkopádná a drahá a že bude třeba ji prakticky zjednodušiti provedením účelné reformy, že by se mohlo prý u nás ušetřiti ročně aspoň 200 mil. Kč. Rozumím-li těmto slovům dobře, znamená to nové propuštění státních zaměstnanců. To je obžaloba posledních vlád. Ano, před 7 lety dělali jsme zákon o restrikci státních zaměstnanců. Stát jim vyplatil odbytné a platí jim z velké části dodnes pense, ale vlády vesele přijímaly nové síly, takže dnes podle slov pana ministra financí máme o 14.000 státních zaměstnanců více, než jsme měli před restrikcí. (Výkřiky: To jsou protekční děti!) Není proto divu, že nyní přicházíme s návrhem, aby bylo sníženo tak zvané 13. služné, které je ve skutečnosti pouze 70% služného. I kdyby oposice byla sebe shovívavější a vládním stranám nechtěla ztěžovati dnešní málo záviděníhodnou situaci, nemůže tyto strany vládní a především vládu ušetřiti výtky, že pravý stav věcí před státními zaměstnanci neupřímným a nemožným způsobem do poslední chvíle zamlčovala. Státní zaměstnanci byli proto svedeni k tomu, že velkou část tohoto očekávaného vánočního příplatku také již dávno utratili a eventuálně se zadlužili. Teď chápou státní zaměstnanci, proč byly naše časopisy konfiskovány, když před několika měsíci již před volbami jsme přinášeli zprávy o hrozícím nebezpečí. Teď chápou, proč byly vypsány předčasně obecní volby: protože všecko to byly velmi nepříjemné věci, které měly zůstati utajeny až do provedení voleb. A když byly volby provedeny, pánové nevědí si rady, stará obecní zastupitelstva ještě úřadují, rokují o povolují rozpočty, a nová obecní zastupitelstva vůbec ještě nefungují.

Státní zaměstnanci jsou dnes krajně pobouřeni. Nedovedou si v hlavě srovnati, jak lehko se u nás před rokem povolilo na příklad 150 mil. Kč na t. zv. sibiřskou měď a jaké obtíže dělá jejich vánoční přídavek. Nedovedou si ve své hlavě srovnati, proč tak ochotně strany parlamentní majority povolily stamilionové částky na reparace, o nichž p. ministr financí tak blahovolně prohlásil, že na jejich zařazení do rozpočtu bylo zavčas pamatováno a že nezbyly peníze na vánoční přídavky. Nedovedou si vysvětliti, proč my tak ochotně platíme na maďarské šlechtice, když Němci v říši velmi houževnatě a vytrvale znovu a znovu opakují volání po nové revisi mírových smluv a hlavně svých finančních závazků plynoucích z těchto smluv.

Slavná sněmovno! Státní zaměstnanci jsou si vědomi, že jediná z těchto částek byla by stačila na vyplacení loňského vánočního přídavku. Právem si stěžují na trestání bezdětných, třeba nyní v ministerské radě věc byla změněna v tom směru, že aspoň 30% dostane se svobodným a ženatým do platu 12.600 Kč 40%. Každý chápe v této kritické situaci, která není pouze ojediněle u nás a o níž správně bylo řečeno, že jinde jest ještě horší, že je nutno šetřiti. Ale vláda měla tuto situaci předvídati. Plným právem poukazuje se na to, že nebylo třeba pouštěti se do tak závratných stamilionových staveb paláců ministerstev v době, kdy nemůžeme uhájiti svých nejnutnějších potřeb. Snad chápete, s jakými pocity byly přijaty zprávy o zastavení postupu státních zaměstnanců, když druzí dělali při tom závratné kariéry, a právě na tyto případy je třeba upozorňovati. Jen jednoho se budu dovolávati.

Týká se p. učitele Kepla z ministerstva školství. R. 1919 nastoupil službu u státu. Byl vicesekretářem, r. 1921 byl sekretářem, 1924 sekčním radou, 1926 ředitelem státního nakladatelství, v září 1931 jmenován vládním radou ve stáří 44 let a jeho příjmy jsou v II. plat. stupnici Kč 54.000 plus 9.000 Kč, 18.000 Kč osobního přídavku, 8.000 Kč remunerace, 12.000 Kč honoráře jako expertovi, celkem 101.000 Kč, čili 276 Kč denně, což při stáří 44 let jest opravdu skvělá existence. K tomu má ještě tento pán osobní auto státní N III, dříve číslo 833. Právem ptají se státní zaměstnanci, proč v době nutného šetření nebyl u nás škrtnut disposiční fond? Když mohla býti bez tohoto disposičního fondu vláda první čtyři léta republiky, proč ne nyní? A což ty ostatní skryté disposiční fondy?

Slavná sněmovno, zastírati veřejnosti tuto pravdu a tyto skutečnosti, je marné. Zde nepomohou žádné konfiskace, naopak je mou povinností, abych vzpomenul této neslýchané konfiskační prakse, které jsme právě svědky. Za dobu posledních dvou a půl měsíce byly "Polední list", "Expres" a "Národní liga" konfiskovány pouze 27krát! K politické censuře přibyla ještě censura hospodářská. Konfiskovány jsou věci tak nevinné, že to socialistický ministr justice těžko bude jednou zodpovídati před svým svědomím a svými socialistickými stoupenci. U nás se konfiskují věci, které za měsíc za dva ukáží se býti pravdivými. Nemáme právní jistoty. U nás se konfiskuje, co se v jiných listech propouští. Za 3/4 roku nepodařilo se dosud vyřešiti otázku mandátu dr Perglera. Národní liga je zde 3/4 roku bez poslance, teď bez dvou, a pánové mají naději, že za chvíli bude beze všech tří.

Jaké jsou to u nás právní poměry, musíme-li si stěžovati, že ministerská rada dvakrát v době nejtěžší hospodářské krise a největších starostí neměla nic jiného na práci, nežli usnášeti se o tom, mám-li býti zatčen nebo ne, usnášeti se o věci, která patří řádnému soudu a nikomu jinému? (Výkřiky komunistických poslanců.) Co je to za poměry, když u nás dochází k zatýkání ne na základě rozhodnutí vyšetřujícího soudce a soudu, nýbrž tak zv. vyššího rozkazu?

Slavná sněmovno! Jaké jsou to právní poměry, když u nás zatčený nesmí býti propuštěn právě bez tohoto vyššího rozkazu? Svádí mě to k tomu, abych alespoň několik slov řekl k té tak zv. své aféře: Já teď chápu, proč po celou dobu byl držen Fr. Stříbrný ve vyšetřovací vazbě. Já jsem nesměl míti možnost opatřiti si informace, nesměl jsem věděti, že soudce ví o 10,756.852 Kč, které Frant. Stříbrný odevzdal, a že má stvrzenky od strany nár. socialistické a jich předáků. Já jsem to nevěděl, já jsem neznal tu cifru, nemohl jsem nic dokázati. Mně měla býti jakákoli obrana znemožněna. V posudku znalců byly milionové částky uvedeny úmyslně dvakrát, což jsem já přehlédl, jen aby došlo k závratné cifře. Do příjmu počítány milionové zisky jeho společníka Fr. Stejskala, ač si je ponechal sám pro sebe, a o některých ani sám Fr. Stříbrný nevěděl. Pánům se podařilo dlouhoměsíční vazbou popuditi Fr. Stříbrného, mého bratra, proti mně.

On tam byl držán jako rukojmí ve válce jenom proto, abych se mírnil.

Nic tak necharakterisuje poměry, ve kterých dnes žijeme, jako podání, které učinila žena Fr. Stříbrného 2. listopadu, den po novém jeho zatčení, státnímu zástupci spontánně, z vlastní vůle. Dovolím si některé partie tohoto trestního udání přečísti, a to se všemi stilistickými chybami, kterých se dopustila. "Když byl můj muž asi měsíc ve vazbě, bylo to v době vyšetřovacího výboru; šla jsem za Jiřím Stříbrným do kavárny v Hybernské ulici, kde jsem potkala Stejskala. Poněvadž jsem věděla, jak bídně se zachoval ve vyšetřovacím výboru proti mému muži, dělala jsem, jako že jej nevidím. On však mne zastavil a říkal mi, jak hrozně mne lituje, že chtěl přijíti hned ke mně, jak se to stalo. Když jsem se s ním loučila, dodal ještě: Kdybych vám mohl něčím prospěti, já bych to rád udělal, vždyť už vás znám jako malou holčičku, mně je vás hrozně líto." - Zúmyslně čtu trochu rozvláčněji, aby si pánové utvořili úsudek - "Potom jsem jej vůbec neviděla až teprve, když jsem sháněla tu kauci, vzpomněla jsem si na něj. Věděla jsem, že je to mocný člověk, že stojí úplně mimo zákon, což je viděti z toho, že stále je v cizině, ačkoliv je obviněn, a že jemu neudělali prozatímní opatření na jmění, ačkoliv je dnes už soudně prokázáno, že bral více provisí než můj muž a neodevzdal nic nár. soc. straně, kdežto můj muž prokázal, že vše odevzdal a jemu se neudělalo prozatímní opatření na nic." - V dalším líčí, jak Stejskal ji pozval s jejím otcem k sobě: "Šli jsme tam tedy s tatínkem" - nyní přijde ta nejožehavější partie - "Stejskal nás vlídně přijmul a zas mne litoval a domlouval mi, abych tolik nekouřila, že se zničím. Potom mluvil s tatínkem o Orkusu, kolik má dluhu, kolik pohledávek a potom říkal, že by on měl největší zájem na podílech Státodolů. Potom mi říkal také, abych mu přinesla soupis těch věcí, co můj muž vlastní, aby si mohl udělati přehled, na co by se dalo buď něco vypůjčiti anebo co prodati. Řekla jsem mu, že to přinesu, aby mi řekl, kdy. Již jsme vstali, ale on povídá: Ale poslechněte, milostpaní, váš muž se vždycky chlubil, že má materiálu na různé osoby, a proč s tím nic neděláte? Já myslím, že s těmi dokumenty by se spíše dalo něco dělati a šlo by to rychleji než s tím sháněním těch peněz. Já ovšem nevím, co je to za dokumenty, ale přineste mi to, já se na to podívám a řeknu vám, dalo-li by se s tím něco dělati. Na to já jsem povídala, že jsme zbytečně slušní, že to vím, ale že se toho bojím." A nyní líčí, jaký zápas duševní prodělávala, má-li s těmi dokumenty přijíti. "Stejskal si to prohlédl a povídá, tady máte taky něco na mne, to psal ten lump Halík, ale to nemá žádnou cenu, je to bez podpisu. Já jsem se mu omluvila, že mne to mrzí, že od něj žádám pomoc a přinesu dokument proti němu. Když jsem odcházela, praví: Tak teď vím, co to je, já budu mluviti zas s tím pánem a řeknu mu, oč se jedná a přijďte v úterý a já vám řeknu, co s tím máte dělati. Přišla a on říkal: Tak jsem již za vás jednal s tou dotyčnou osobou a ta mi řekla následující podmínky. Za prvé, že by se musil František vzdáti Poledního listu, resp. se zavázati, že už nebude dávati peníze Jiřímu na politiku, a v tom uhlí musí říci, že Jiří z toho něco měl. Na Františkovi že nemají naprosto žádný zájem, a když tohleto, co vám říkám, udělá, tak vám zaručím, že nejdéle do měsíce je všechno proti němu zastaveno a že mu zůstanou i peníze. - Na to jsem mu řekla, že bych se mohla zavázati za něj, že nebude už financovati Jiřího stranu, protože již také nemá z čeho, ale že Jiřího by svým svědectvím nechal nevinně odsouditi, to neudělá, k tomu bych mu ani nemohla raditi, protože by to byl hrozný zločin. Že sice dnes se vší politiky zříká, protože jej to strašně vytrestalo, ale k tomu že nemohu mu raditi." A tu pan Stejskal ji znovu přemlouval a pravil: "Uvažte, že tu moc mají udělati si svůj senát, který bude souditi tak, jak si oni přejí. Potom mi ještě říkal, že se od Františka nechce žádná bratrovražda, že odsoudí Jiřího stejně, ale takhle by to bylo snažší, že by si z toho František nemusil dělati žádné svědomí, že by zachránil v prvé řadě sebe." Toto trestní oznámení bylo učiněno 2. listopadu, pan Stejskal je na svobodě a vůbec proti němu pro svádění ke křivému svědectví nebylo zavedeno trestní vyšetřování.

Slavná sněmovno! Nechci předcházeti soudnímu řízení v mé záležitosti o domnělém zločinu křivého svědectví a proto o tom vůbec nebudu mluviti. Když však nynější vláda si obrala s takovým elánem a zejména pan ministerský předseda za úkol, bičovati a vykořeňovati nepřístojnosti a korupci ze státní administrativy a veřejného života, chtěl bych alespoň jediným příkladem posloužiti, velice vděčným, snad i pro p. ministerského předsedu, ze své dosavadní činnosti veřejné a také jako ministra. Jde o případ, který mně byl hlášen r. 1926, kdy jsem byl ministrem nár. obrany. Mezi ministrem nár. obrany a kooperativou na druhé straně legionářským družstvem Techod byla uzavřena 5-letá smlouva na uskladnění 2.000 vagonů čilského ledku po 10.000 kg. Vojenský erár měl na tom zájem, aby zde pro případ nějaké zápletky bylo dostatečné množství materiálu, ze kterého se vyrábí střelivo a bez kterého by nemohla armáda býti. Z těchto 2.000 vagonů mělo býti uskladněno 1.000 vagonů na Mělníce, 500 v Praze a 500 v Brně. Smlouva zněla na 5 let od r. 1925 a 1928. Je podepsána p. ministrem Fr. Udržalem, tehdejším ministrem nár. obrany, a byla vázána na vyplacení paušálu těmto dvěma korporacím v nestejné míře, dvacet milionů, splatného v pěti ročních lhůtách po 4 mil. čsl. korun. Úrok z prodlení stanoven na 1/2 %. R. 1926 bylo mně hlášeno, já byl jen 4 měsíce nebo 5 měsíců ministrem nár. obrany, že vojenská kontrola provedla na Mělníce nenadálou kontrolu a našla skladiště úplně prázdné. Nastal velký rozruch, hlavně ve hlavním stanu. Nařídil jsem přísné vyšetřování a zjištění, zda také v obou zbývajících skladištích nalézají se předepsané zásoby a nebo zda zejí prázdnotou. Zatím však demisionovala vláda, odešel jsem z ministerstva a mým nástupcem se stal nynější ministerský předseda Udržal. Měl jsem pochopitelně zájem na tom, co se s tou věcí stalo, a zjistil jsem, že ministerstvo nár. obrany neučinilo na nikoho trestní oznámení a vyřídilo tuto věc dohodou. Kooperativa zaplatila trestní pokutu 200.000 Kč a Techod 160.000 Kč na částku 20 mil. zpátky. Při tom je nejzajímavější to, že hlavním funkcionářem Kooperativy byl p. Václav Udržal, ministrem pan František Udržal. Vděčný materiál některým novinám k tomu, aby se psaly opětně pohádky "On a jeho bratr". President republiky ve svém poselství k 28. říjnu vyzval inteligenci, aby se chopila práce pro obrodu našeho mravního a myšlenkového života. Někteří pánové, kteří se už za tím účelem přihlásili a sešli, mezi jiným také p. sekč. šéf dr Lány z ministerstva spravedlnosti, který - abych to řekl velmi mírně - je pověřen jakýmsi dozorem nad vyšetřováním proti Jiřímu Stříbrnému. Chci pánům usnadniti jejich práci a podati popud, jakým způsobem měli by pracovati k povznesení mravního a myšlenkového našeho života. (Výkřiky komunistických poslanců.) V Brně je tiskárna "Polygrafie", kterou koupil dr Stránský po převratu. Dříve byla to německá tiskárna "K. u. k. Hofdruckerei Winicker-Schückart". Ředitelem stal se v pozdější době p. Schöller z Vídně. Zjistil jsem, že v této tiskárně, jejímž majitelem je poslanec Národního shromáždění dr Jaroslav Stránský, tiskne se protizákonně, bez censury, nejhorší pornografie. Mám zde ukázky, nedovolím si je však slavné sněmovně nabídnouti, je to něco takového, že nejotrlejší člověk musí přijíti do rozpaků. Tisknou se pod titulem "Japanisches Geschlechtsleben", nemůže běžeti o přehlédnutí. Jsou to dva díly knihy, která má 30 tiskových archů. Nejde o žádné t. zv. vědecké dílo, nýbrž o nejhorší oplzlosti, a ne o soukromý život, v nákladu přes 4 tisíce exemplářů. U tisku je zaměstnáno bez sazečů 20 děvčat, jimž vše přichází do rukou, a proto není divu, slavná sněmovno, že bylo učiněno oznámení brněnské policii na tyto nepřístojnosti. Ale policie na to nereagovala, že by prý musel udavatel přijíti a sepsati pod svým plným jménem protokol. Řekl jsem, že tyto oplzlosti nepředkládají se, pochopitelně, k censuře a posílá se to do Vídně "nakladateli" Schusdeckovi v bednách. Ale jak! V pravém slova smyslu se to pašuje. Do spodu beden naloží se nesvázané archy těchto oplzlostí a obrázků soulože ve všech možných posicích na křídovém papíře a nahoru nad toto svinstvo dávají se nezávadné věci, aby při vyclení na hranicích celníci neměli podezření, že jde o pašované pornografie do cizího státu.

Slavná sněmovno! Pátral jsem, kdo je to ten vídeňský adresát, je-li to reelní obchodník, a zjistil jsem, že Karel Schusdeck, narozený r. 1885, býval rakouským důstojníkem, má prodejní místnosti ve Vídni V, Stolberggaße 21. Měl už častěji konflikty s rakouskými úřady pro šíření pornografie. Je to maličký podnik, pokoutní, při němž zaměstnána je pouze jedna pomocná síla. Knihy jemu dodávané prodávají se pod rukou v nočních místnostech a kavárnách, při čemž prodávající se úzkostlivě střeží, aby nebyli dopadeni vídeňskou policií.

Pan dr Stránský v poslední své řeči mravně se rozčiloval nad obsahem satirického časopisu "Šejdrem". Musí mně proto slavná sněmovna prominouti, když já toho vzpomínám, protože i já se divím, že v tiskárně československého poslance mohou se tisknouti takové oplzlosti s obcházením úřadů a censury a pak podvodně pašovati za hranice - snad jedině proto, že jde o skvělý, ale nejnemravnější obchod, kterým se až dosud poslanci nezabývali, nýbrž obyčejně pasáci holek. (Stálé výkřiky posl. Kubače.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Volám p. posl. Kubaček pořádku.

Posl. Stříbrný (pokračuje): Slavná sněmovno! Pro obrodu našeho mravního a myšlenkového života je to vděčné téma, protože dříve nebývalo nikdy zvykem, aby český poslanec takovýmto způsobem byl angažován v podniku, který by šířil tento mor i za hranice. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Nezbývá mi času, protože čas vyčerpal předřečník p. posl. Kurťak, a já nechtěje zneužívat benevolence předsednictva přicházím k závěru. Je mi líto, že jsem musil na některé věci poukázat, ač dnešní doba tak volá, abychom podrobili systematické kritice celé naše státní hospodářství. (Výkřiky komunistických poslanců.) Promiňte mi, sáhl-li jsem i k těmto zbraním, které právě předcházely! Ale do tábora, kde ve jménu demokracie a humanity sahá se k inscenování procesů s falešnými svědky, nelze volat jinakým způsobem než nejbezohlednějším bojem.

Chcete nás pozavírat, chcete se nás zbavit. Docílíte pravý opak. Musíte se báti voleb. Po Praze probouzí se venkov a po něm také Morava. Snad je to štěstí, že nemůže dojíti ke smíru mezi námi a vámi. Vy vedete zoufalý boj - pravím na adresu těch, kteří zde nastolili vládu oligarchie - o moc v tomto státě, jíž jste získali nestatečností, ba přisluhováním některých politických stran, kterou udržujete popravováním nepohodlných osob a svou pověstnou kartotékou hříchů proti jednotlivcům. Mandátů nás můžete zbavit, ale nezbavíte nás důvěry lidu. Tam je naše místo a není daleký den, kdy to s vámi všechno súčtujeme. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále p. posl. dr Polyák. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Posl. dr Polyák: Slávna snemovňa! Keď sa snažím pri tohoročnej debate poslúžiť úryvkami kritiky rozpočtu po stránke slovenskej, nemôžem zameškať ani možnosti zmieniť sa podľa starého parlamentárneho zvyku o niektorých všeobecných nedokonalostiach nášho verejného života, ktorých zásah v dnešných ťažkých časoch mnohonásobne padá na váhu. Kým hlava štátu konštatuje nejestvovanie pravej, kritickej a spolutvorčivej opozície, s druhej strany mnohí z nás, ktorí sme už niekoľko rokov účastní česti, byť členmi tohoto snemu, vieme a cítime, že pravého parlamentarizmu u nás niet, a jestli sa konštatuje nejestvovanie opozície, blízka je otázka, či na tom nie je vinný sám náš parlamentárny systém a následkom toho či nie je to pravda, že u nás pravej opozície ani nemôže byť. Preberme len niektoré zjavy. Máme na to precedenčný prípad, že sa kedysi v tomto plénume následkom kapacitácie predloha zmenila? Je v tomto parlamente presvedčovanie vôbec možné? Či považujú za vhodné členovia vlády sledovať rozpravu? Nebolo by najlogickejšie toto plénum vôbec len cieľom hlasovania svolať? Alebo vôbec ani k tomu? Kým je úradne známa čísličná sila jednotlivých politických strán, môže sa fakticky vyhlásiť zákon už vtedy, keď sa vládna väčšina na ňom dohodla. Škoda toho predstavenia v parlamente! Veď je prakticky všetko riešené, rozhodnuté, keď sa po prevedených voľbách vládna väčšina sostavuje. A výbory? Stalo sa, hádam, sporadicky, že zásahom opozície rokovanie o predlohe bolo prerušené, alebo odložené; avšak keď bola predloha znovu nastolená, odhlasovala sa napriek kapacitácie, ako ju podali. Tak ako v plénume.

A keď prikročíme k psychologickej analyze týchto zjavov úpadku parlamentu, je to div, že len ten minister je tu, ktorý má inšpekciu? Veď ostatní ministri vedia, že to, čo sa tuná prehovorí, nemôže mať pražiadneho účinku a významu! A to iste platí pre poslancov. A nič by na tom nemenilo to, keby sa zaviedla stála obligátna prezencia v sále pod sankciou. Väčšinoví poslanci vedia, že opozícia márne šermuje; venuje sa teda každý svoj ej práci dôležitejšej, ako počúvať opozičníkov v plénume, a opoziční poslanci, nakoľko rečnia, nepovšimnutí, priamo a prosto odkazovaní sú na rečnenie "cez okno", na rečnenie agitačne, a nakoľko prehovoriť nemajú, sú si vedomí toho, že nestojí za to študovať, pripravovať, namáhať sa: mimo vlastných straníkov nik nie je zvedavý!

Klasické karakteristikum som spozoroval na tomto poli počas pojednávania reformy priamych daní v rozpočtovom výbore, keď pán kol. dr Rosche skutočne obsažným, cenným, vedeckým a praktickým aparátom odborným kritizoval skoro každý paragraf tejto obsažnej predlohy. Získal si nielen uznanie bývalého pána ministra financií dr Engliša, ale i všetkých kolegov vo výbore, čo samozrejme nebolo na prekážku tomu, aby jeho návrhy, hádam, bez výnimky nepadly pod stôl. Podľa nášho systému je to samozrejmé, veď vtedy nebol vo vládnej väčšine. Môžme sa za takých okolností čudovať tonu, že v pravom smysle slova niet opozície? (Výkřiky posl. dr Ravasze.) Úcta voči hlave štátu zaiste zakazuje každému z nás, aby sme s ním polemizovali, avšak keďže i my patríme medzi tých, ktorí to so štátom dobre myslíme, máme za to, keď sa stanoví téza a keď sa nechce súdiť nespravodlivo, musí sa konštatovať jednak to, že opozície v pravom smysle slova u nás ani nemôže byť, jednak, že zárodky tohoto stavu vznikajú zo zkostnatelej a odmietavej mentality vládneho režimu vtedy, keď sa spomína zmena ústavnej listiny.

Ide o umožnenie medzičasových presunov medzi parlamentárnymi držbami jednotlivých politických strán, a to podľa vzoru parížskeho a londýnskeho. Keby sa rozhodujúci činitelia terajšieho vládneho systému nezdráhali vykonať študijnú cestu na galerie dolnej snemovne alebo francúzskej komory, videli by namiesto nášho neštastného systému rakúskeho, považovaného za noli me tangere, opravdivý parlamentárny život. Videli by, ako sa rodia a zmeňujú zákony vlastne v samom parlamente cestou kapacitácie, ako sa pozmeňujú a presunujú rámce politických strán následkom prevedených debát a následkom toho, že i tej najostrejšej opozícii umožnená je tvorivá práca. Tam neznajú ten u nás tak snadno vychytený agitačný názor, že ten, kto je proti vládnemu systému, je eo ipso i proti štátu. Tam je videť, ako sa kontroluje celá štátna exekutíva a samosprávny aparát dotazmi a interpeláciami, ktoré sa pojednávajú v plénume v určitých dňoch týždňa, čím sa znemožňuje, aby sa vysoká byrokracia vyšvihla nad parlament a aby parlament len na to bol dobrý, aby dal plášť alebo keď sa ľúbi, fasádu, ozdobu, diktature stranickej skupiny. (Výborně!)

Anglia dala teraz skutočne klasický príklad svetu, ako má zvíťaziť vecná naliehavosť a že tam nieto privilegizovaných politických strán, ktoré sa personifikujú so štátom, ako to kol. dr Gažík dnešným činiteľom vládnej moci tak trefne vo svojej reči nedávno vytýkal.

Keď preberieme dôsledky nášho parlamentárneho úpadku a našej neblahej ústavnej listiny, na čele stoja následky úplného zatlačovania interpelačného a dotazovacieho práva poslancov a senátorov, ako korektivumu tohoto chorého systému.

Myslím, nebude v tejto slávnej snemovni nikoho, kto sa snáď pokúsil dokázať, že vylúčenie pojednania ministerských odpovedí z rokovacieho poriadku tohoto snemu nesoslabuje kontrolný vplyv na exekutívu, alebo že týždenne jeden interpelačný deň s obmedzeným rečnickym časom v rozprave o ministerských odpovediach by bol príliš veľkým zaťažením členov parlamentu a vlády. A hádam, ani takého člena tejto slávnej snemovne nebude, ktorý by nespozoroval ten, mierne rečeno, nepomer medzi parlamentom a vysokou byrokráciou, úradníkmi centrálnych úradov, ktorý zaiste v nemalej miere vznikol zo zatlačenosti interpelačného práva. Neváham konštatovať, že osobne mám skoro vždy dobré zkúsenosti a som sa i so svojej strany presvedčil, že republika môže byť hrdá na svojich ústredných úradníkov. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) Ale tuná ide o systém, o ducha. Parlament nemá tej váhy, tej autority ako v západných štátoch. I vysoká byrokracia vidí a cíti, ba hádam, najlepšie vidí a cíti slabosť a defekty parlamentu a tú úplnú neschopnosť parlamentu, aby sa z tohoto položenia vymanil, a to napriek tomu, že život už ukazuje prekonanosť ústavnej listiny.