Předseda (zvoní): Dávám slovo p. posl. Stenzlovi.

Posl. Stenzl (německy): Slavná sněmovno! Podle zprávy předsedy dr Černého rozpočtový výbor posl. sněmovny zabývá se státním rozpočtem v 29 schůzích, trvajících 181 hodin, při čemž mluvilo 207 řečníků, a přes všechny sebe lépe míněné pozměňovací návrhy byl rozpočet přijat beze změny. (Hluk).

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Stenzl (pokračuje): To jest opět důkazem, že nejste naprosto ochotni připustiti změny v rozpočtu, i kdyby byly sebe věcnější, a i kdyby byly i v zájmu státu. Podiv však musí vzbuditi, že vláda ještě za projednávání rozpočtu podává jiné návrhy zákonů, abychom je projednali, které konec konců přece znamenají změny původně sestaveného a rozpočtovým výborem schváleného státního rozpočtu. Jinými slovy: Zůstává při způsobu, že změny na původním vládním návrhu smí prováděti jen vláda, v nejlepším případě většinové strany.

Tento způsob jest v křiklavém rozporu se skutečnou demokracií. Tento státní rozpočet lze nazvati rozpočtem v době krise, který má leckteré chorobné vady, které asi těžko najdou správné lékaře. Jistě se stane pokus vyléčiti je všemožnými operacemi rozpočtu, ale kde zlo vězí, jistě se nenajde. I když letošní, státní rozpočet počítá s příjmy asi o půl miliardy menšími, domnívám se, že příjmy v závěrečném účtu za rok 1932 jistě klesnou ještě o trojnásobek nebo čtyřnásobek, poněvadž i placení daní neustále klesá. Uvažujeme-li vážně o nynější hospodářské krisi, jejíhož konce nemůže ještě nikdo dohlédnouti, bylo by jistě na místě při sestavování státního rozpočtu přibrati na radu nestranné, vážné národní hospodáře a nenechati rozhodovati jedině stranicko-politické egoistické snahy. Předseda vlády ve svém posledním vládním prohlášení užil případného slova "šetřit" a upozornil, že musí dojíti k redukci státního úřednického aparátu, což by jistě způsobilo snížení státních výdajů. Předseda vlády není však asi muž silné ruky, který by také mohl svá slova uskutečniti. Jest přímo do nebe volající, jak se všeho stranicko-politicky využívá. Sotva před rokem povolil se úředníkům 13. měsíční plat, všechny strany vytrubovaly to jako svůj úspěch. A dnes jim již chcete 13. měsíční plat z velké části odníti. Toto chování jest nejlepším důkazem, že - zcela zvláště české strany - nemáte ani v nejmenším na mysli blaho státu, nýbrž že stranicko-politické zájmy stavíte nad všeobecné zájmy národa. Zákonodárné sbory měly by se skládati skutečně jen z národních hospodářů, což by jistě sloužilo blahu státu a jeho občanům.

To platí ovšem nejen pro československý stát, nýbrž i pro všechny evropské kulturní státy. Závěrečný účet za rok 1930 vykazuje schodek 830 milionů proti státnímu rozpočtu, který měl končiti vlastně aktivem 52 milionů. Uvážíme-li, že dnes dráhy budou míti schodek i se státním příspěvkem ustanoveným ve státním rozpočtu 800 až 1000 milionů, pak se naskýtá otázka, jak se má tento úbytek nadále hraditi, když, jak se dá předvídati, rozpočtený příjem z daní příštího roku bude ještě značně nižší než roku 1931. Nelze se tedy vůbec diviti, vyslovujeme-li obavu, že uzávěrka účetního roku 1932 chová v sobě nebezpečí, že skončíme pasivem 1 1/2 miliardy. Což neuvažují státníci tohoto státu o nebezpečí, jaké v sobě chová takto lehkomyslně sestavený rozpočet, a to ještě v době ohromné hospodářské deprese, a za stálého rozčilení všech vrstev národa?

Již dnes pomýšlíte na vnitřní a zahraniční zápůjčku a při tom úplně zapomínáte, že děláním dluhů prokazujete hospodářství nejhorší službu. Vláda se již usnesla na tak zvaných nouzových zákonech a předložila je parlamentu, aby je projednal a na nich se usnesl. I když uvádíte, že tyto zákony jsou nutným prostředkem ke zdolání hospodářské krise a nazýváte to přechodnou daní v době krise, přece nikdo tomu nevěří, ani Němec ani Čech, poněvadž se již jednou slova "přechodně" klamně užilo při dani obratové. Není to jen živnostenský a obchodní stav, dnes tak těžce ohrožený, který posuzuje tyto sliby s nedůvěrou, nýbrž veškeré obyvatelstvo tohoto státu zachvátila nedůvěra. Důkazem toho jsou protestní projevy živností a obchodu, jichž se v poslední době konaly sta, stavu, který jinak koná svou práci v pokoji a pořádku. Zda nedodrženými sliby vzroste důvěra státních občanů k vládě a zákonodárným sborům, jest pochybné a já pokládám za svou povinnost jménem tisíců lidí a poplatníků pracujících v živnostech s tohoto místa ještě jednou varovati, abyste upustili od nových zatížení. Jestliže jednou selhou platy těchto vrstev platících daně, zhroutí se také každé řádné státní hospodářství a otevrou se dokořán dveře anarchismu a bolševismu.

V mnohém směru vidíme podobné poměry jistě také i v jiných evropských státech a Společnost národů, kterou ministr zahraničí pokládá za tak vlivnou, zabývala se dosud velmi málo hospodářskými záměry. Diplomati nedokáží ani rozřešiti politické spory mezi jednotlivými státy. Sedí spolu v Ženevě, radí se o míru a o odzbrojení branné moci a na dalekém východě zřetelněji mluví děla. Spor mezi Japonskem a Čínou jest důkazem bezmocnosti Společnosti národů, od které se tolik očekávalo. Hospodářská krise v celém světě nutí k rozhodnutí a ve všech uších den ze dne mělo by zníti volání: "Pryč se slovy, ukažte místo nich činy, vedoucí k blahu lidstva!" Stačí, pozorujeme-li jen podrobněji následky Dawesova a Youngova plánu. Vidíme, že dnes již část diktátorů mírových smluv po světové válce došla k přesvědčení, že mírové smlouvy mají největší vinu na nynější světové hospodářské krisi. Tak mohli jsme v poslední době čísti a slyšeti, že angličtí, a američtí a italští diplomati docela vážně přemýšlejí o spravedlivé revisi těchto smluv ku prospěchu všech států. Také návštěvy diplomatů kdysi nepřátelských zemí, k nimž došlo v posledních měsících, svědčí o tom, že toto poznání ponenáhlu, ale jistě si razí cestu. Velké hospodářské oblasti z doby předválečné byly rozervány mírovými smlouvami a výměna zboží a statků úplně omezena, a tak národnímu hospodářství všech těchto postižených států byla způsobena obrovská škoda. Bohužel zahraniční politika českého státu nedošla dodnes ještě k poznání, že dorozumění národů a vzájemná spolupráce se sousedními státy vede k ozdravění a k lepšímu postavení všech občanů. Část předních státníků českého národa jest zachvácena nepochopitelným strachem o svou samostatnost a spatřuje v sousedním Německu, Maďarsku a Rakousku stále ještě nepřátele, a tato mentalita jest překážkou hospodářské spolupráce v obchodně-politickém oboru. Ale strach a nedůvěra k těmto sousedním státům - které, nutno poznamenati, odzbrojily - jsou naprosto bezdůvodné. Domnívám se, že právem mohu říci, že nepřítel tohoto státu jest vychováván v jeho hranicích nerozumnými vládními opatřeními a opatřeními zákonodárných sborů. Neboť v samotném českém táboře ozývají se hlasy, nezakrytě prohlašující, že se jim ve starém Rakousku dařilo lépe než ve vlastní "osvobozené" zemi. To jsou jistě známky svědčící o nespokojenosti a roztrpčení v českém táboře, kdežto Němci staletími vychovaní ke klidu a pořádku, nepronášejí takových kritických slov o státu, jako to činí tak zvaný státní národ sám. Doporučuji tedy českým státníkům, aby si dali tu práci a šli mezi lid, aby zvěděli náladu vlastních lidí. Pak budou tito páni jinak poučeni o situaci živnostenského, daně platícího stavu a dojdou k poznání, že jest nutna ve státním hospodářství šetrnost a ohled na hospodářsky těžce zdeptaný střední stav. Provádění daňových zákonů a drakonické bezohledné vymáhání daňových nedoplatků zájmy a exekucemi způsobily již jistý odpor i u onoho obyvatelstva, které vždy bylo pro pokoj a pořádek, poněvadž stát mu nespravedlivě uložil příliš vysoké platy. Tak jako u nezaměstnaných jest dnes bolestným hlad, tak také střední stav zápasící dnes o svou existenci bojuje o zachování svého pracovního místa a o několik grošů namáhavě ušetřených pro sebe a pro svou rodinu. Pro každý spořádaný stát jest nebezpečným vychovávati takového nepřítele na vlastním státním území a ještě jednou varuji ty, kdož řídí stát, před takovými sebevražednými kroky, které by mohly býti osudné pro každý spořádaný společenský řád.

Pan předseda vlády Udržal naznačil v rozpočtovém výboru, že kdyby se poměry nezměnily, musila by býti provedena ostřejší opatření - s vyloučením zákonodárných sborů. Tato zakrytá pohrůžka diktaturou způsobila veliké pobouření a pan předseda vlády musil se dáti na ústup. Tato událost vrhá však jasné světlo na poměry v tomto státě. V době hospodářské krise, která tak krutě doléhá na výdělečný střední stav, zvláště však na řemeslníky a obchodníky, projevuje se i nadále systém směřující k tomu, aby každá soukromohospodářská činnost byla ponenáhlu, ale jistě zničena. Není to pouze snaha mnohých stran, aby provedly socialisaci a zespolečenštění výdělečných stavů nekrvavým způsobem, co se staví v cestu každé samostatné výdělečné činnosti a překáží jí, nýbrž i tak častá opatření vlády, zvláště nynější koalice v československém parlamentě pomáhají ztížiti existenci samostatně výdělečně činným občanům a zvláště nově se zařizujícím obchodníkům a řemeslníkům ztěžují, aby se vyšinuli a upevnili svůj obchod. S těmito fakty shledáváme se zvláště v neustále vznikajících státních podnicích, ať již to jest dopravnictví nebo v jiném soukromohospodářském oboru. Takové snahy jsou podporovány a urychlovány stranickým egoismem většiny politických stran, jehož účelem není nic jiného než některým osobám své strany opatřiti příjemnou existenci. Takovéto snahy nikdy neprospějí celkovému národnímu hospodářství, jak nás o tom poučují praktické zkušenosti, poněvadž se tím dosáhne právě opaku toho, co se chtělo a co by nestranně usuzující národní hospodář vždy musil míti na mysli. Státní podniky jsou téměř s 90 % pasivní, musí tedy býti podporovány a vydržovány z veřejných peněz. Překážejí vzniku nových daňových zdrojů pro stát a samosprávné svazky a tím ovšem zmenšují finanční příjmy. Tím se na jedné straně zvyšuje položka výdajů a chtě nechtě musí se úbytek příjmů nahraditi, soukromé hospodářství musí se zdaniti novými dávkami. Tento postup jistě berou na vědomi se zřejmým uspokojením všechny politické strany, které si na svůj prapor napsaly úplné zničení samostatné výdělečné činnosti, které dále každé nově se tvořící soukromo-hospodářské stavovské skupině znemožňují vzestup, poněvadž v tom nalézají neplacenou pomoc pro soustavně provozovanou socialisaci nebo zespolečenštění. Mínění mnoha národních hospodářů, že národnímu hospodářství lze pomoci jen družstevními spotřebními spolky nebo velkými akciovými společnostmi a koncerny, jest ohromný omyl a, bude-li provedeno do konce, bude osudné pro každý stát a jeho společenský řád. Tato svrchu uvedená a již existující zařízení ve výrobě a její rozdělení spotřebitelům vlastními prodejními filiálkami rozdělenými po celé zemi, jak to již dnes pociťujeme, nezpůsobí zlevnění, nýbrž zavedou diktaturu cen, která nemůže prospěti ani státu, ani spotřebitelům. Z tohoto systému zespolečenstevnění vyvíjí se jednak socialismus, na druhé straně monopolní postavení státu, které musí nezbytně vésti k vykořisťování širokých vrstev obyvatelstva. Ve finanční politice pozorujeme, že osoby spravující velkokapitál, dovedou chytře odníti středostavovským záložnám namáhavě ušetřené peníze a dáti je do služeb záměrů velkokapitálu. Při tom nesmíme mysliti na kapitál, který spravují lidové peněžní ústavy a který neustále slouží veškerému národnímu hospodářství a tedy prospívá hospodářství, nýbrž jen na hromadění oněch kapitálů, které si vzaly za úkol poskytovati peníze drobnějším podnikům, ovšem za vysoké úroky, a které se snaží je tímto způsobem pohltiti a dostati je do svého poddanství.

Německá živnostenská strana, která asi před 11 lety uvedla v čin politické hnutí řemeslníků a obchodníků, nepokládá svou činnost ve veřejném životě za cíl sám o sobě, nýbrž jest si vědoma těžkého úkolu, aby právě v nynější době těžkého rozvrácení veškerého hospodářského života energicky potírala všechna svrchu uvedená nebezpečí, aby tím různé stavovské skupiny řemeslníků, obchodníků a živností přivedla v ušlechtilém zápolení do služeb celku. Důkazem, jak působí kapitál, nahromaděný v několika málo rukou nebo u jednotlivých podnikatelů, na živnostenský střední stav, jest podnik Baťův, o němž se jednalo již v rozpočtovém výboru. Ministr obchodu pokládal za svou povinnost stížnosti, které tam byly předneseny, vyvrátiti, což však nás živnostníky, zvláště naše obuvníky, nemůže vůbec uspokojiti. Při této odpovědi musíme bohužel konstatovati, že ministr obchodu ukazuje přece poněkud příliš veliké sympatie k velkokapitalistovi Baťovi a byla by to zásadně nesprávná cesta, kdyby chtěl souhlasiti se záměrem krále obuvi Bati stran účasti správkárnami obuvi na jednotlivých obuvnických družstvech nebo u obuvníků. To by zajisté neznamenalo nic jiného než učiniti z ještě zbývajících obuvníků moderní otroky. Tvrdím, že se Baťa vůbec nepotřebuje zabývati spravováním obuvi, a nebyla by to chyba, kdyby se zákonodárný sbor odhodlal k zákonu "lex Baťa". Na mínění pana ministra obchodu, že obuvníci prohlásili, že nebudou Baťovu obuv spravovati, lze odpověděti, že se to stalo před osmi lety a že tehdejší prohlášení nelze dnes již uváděti jako důvod.

Jako důkaz, jak zákon o dani z obratu ušetří firmě Baťově téměř 25 milionů, nechť slouží toto vysvětlení.

Když českoslovenští daňoví zákonodárci obšťastnili hospodářství daní z obratu, nepředvídali, jakou privilejí stane se tato daň kapitálově silnému průmyslu. Dnes se má věc tak, že se daní z obratu ničí celá odvětvi. Nejpřesvědčivějším příkladem toho jest odvětví kožařské a výroba obuvi. Podle vlastních Baťových výpočtů prodá se v Československu ročně za 50 milionů obuvi, což by odpovídalo obratu asi 5 miliard Kč. Baťa participuje na tomto obratu 40 %. 5 miliard obratu v jednom odvětví znamená nejen ohromný zdroj daní pro stát, znamená především, že mnoho tisíc občanů nalezlo v těchto živnostech práci a živobytí. Daň z obratu ohrožuje však nyní stále mocněji existenci drobných živnostníků a obchodníků s kůží, naproti tomu však tak zvanému kombinovanému provozu obuvnického odvětví ve velkém daň z obratu pomáhá, a to z těchto důvodů:

"Kombinovaným" provozem rozumíme takový provoz, který pro svou peněžní kapacitu muže si sám vyráběti všechny nutné suroviny. Příkladem takovýchto kombinovaných podniků jest Fordova továrna na automobily v Americe a u nás zvláště Baťa. Co v jiných státech může býti požehnáním, stává se v Československu kletbou, neboť způsob vybírání daně z obratu poskytuje každému kombinovanému provozu velký náskok proti provozu nekombinovanému. Továrník obuvi jako Baťa, který si sám vydělává kůži a sám si ve vlastní režii vyrábí kopyta, tkaničky, gumové podrážky a podpatky, hřebíky, nitě atd., platí daň z obratu jen jednou, totiž tehdy, když vyrobená obuv přijde do rukou kupce. Docela jinak jest to u nekombinovaného provozu. Kožař platí při koupi surových kůží 1% daně z obratu, továrník obuví při koupi kůže 3%, obchodník s obuví za hotovou obuv výrobci 2% a za rok, když konečně obuv prodá, znovu 2%. Kdežto kombinovaný provoz z 1 milionu obratu odvádí jednou pro vždy 2 % daně z obratu, tedy 20.000 Kč, nekombinovaný provoz musí zaplatiti 80.000 Kč daně z obratu. Rozdíl 60.000 Kč jest však ve většině případů pro drobného a středního obchodníka existenční minimum a nemá-li je, vhání ho na pokraj zkázy. Hrozivá vlna insolvencí a konkursů v kožařském a obuvnickém odvětví, která rok co rok hrozivěji stoupá, potvrzujeme vývody proti nespravedlivému vyměřování daně z obratu.

Jest pochopitelné, že velkokapitalisté hledí zařizovati kombinovaný provoz a že se rozhodně brání proti zrušení tohoto privilegia. Tato obrana měla by však právě vůdce našeho hospodářství přiměti k onomu ohledu, který jest a měl by býti základem spravedlnosti. Protěžovaní kapitálově silnějšího nelze nijakým způsobem odůvodniti, jest nespravedlivé, nesociální a poškozuje samotný stát o mnoho milionů daní, které musí zaplatiti jiní, neprotěžovaní, podporuje nezaměstnanost a ničí nesčetné existence.

Takovéto praktikování daně z obratu jest strašlivé a lze je srovnati jen se svévolí středověké daňové praxe. Spravedlnost a moudrá prozíravost musily by býti pohnutkami, pro které by měla býti tato daňová zákonná nehoráznost odstraněna. Moudrá prozíravost proto, poněvadž státní zájem jest souběžný se zájmem statisíců poplatníků, neboť daří-li se špatně drobným a středním poplatníkům, daří se špatně i státu. Jest tedy celá spousta závažných důvodů, pro které nutno zákon o dani z obratu novelovati. Bude-li tento zákon, jehož následky jsou strašlivé, změněn, padne jedna z hlavních příčin zániku tisíce existencí.

K dani z obratu dlužno ještě poznamenati, že resoluce přijaté roku 1926, podle níž podniky maloživnostenské a obchodní mohly platiti paušál, ministerstvo financí neprovedlo. Kdyby se místo příliš rigorosního provádění zákona o dani z obratu prováděl u drobných poplatníků odhad za účasti důvěrníků odborových organisací, dostavila by se důvěra místo přehmatů při vyměřování daní vzbuzujících zlobu. Dnes máme již úřady, které vyměřují daně s pochopením a které za spoluúčasti tamějších společenstev vyměřujíce daně postupují v dohodě s poplatníky, což přináší státu prospěch a provádí se v klidu a zároveň také zaručuje poplatníkům zákonnou ochranu jejich existence, jak jim přísluší. Jinak se bohužel setkáváme s daňovým trýzněním nejhoršího druhu a finanční orgány státu pracují k tomu, aby beztoho již zdeptaný živnostenský střední stav vehnaly úplně do zkázy. Neslýchané vymáhání daní exekucemi a hypotečním zajištěním dohání poplatníky k zoufalství, čímž důvěra k finanční správě musí nezbytně zmizeti a na její místo nastoupiti roztrpčení a záští. Přes všechny možné naše zákroky u rozhodujících finančních úřadů, jakož i u ministra financí musím bohužel konstatovati, že se při dani důchodové a dani z výdělku jen velmi zřídka užívá vytýkacího řízení. Vždyť by přece jistě bylo i v zájmu berních správ, aby, když nevěří přiznáním, provedly zákonem ustanovené vytýkací řízení ve formě, která může věci jen posloužiti. Jest jisto, že při takovémto vytýkacím řízení lze dojíti k lepšímu výsledku, aniž se při tom žádaly od drobných poplatníků knihy a složité výkazy. Neustálé pohrůžky a donucovací opatření nedosáhnou účelu, nýbrž příznivého výsledku pro obě strany dosáhne se jen uznáním a porozuměním. K ilustraci, jak berní úřady trýzní, uvádím mezi jiným tyto případy:

V Lichkově u Králíků, v berním okrese žamberském, chudé horské obci, žije pekařský mistr František Peukert. Pracuje s pomocníkem a jeho žena mimo to pomáhá v domácnosti. Tento řemeslník má ročně obrat 60.000 Kč. Znalci potvrzují, že za těchto poměrů není prostě vyšší obrat možný. Přes to předpisy daně z obratu znějí na rok 1929 na 150.000 Kč a na rok 1930 na 180.000 Kč. Odvolání buď se nevyřizují nebo jsou zamítána. Tento živnostník jest téměř zoufalý, neboť tak vysoké daně prostě nesežene, a nedivil bych se, kdybychom mezi sebevrahy pro daně četli brzy také jeho jméno. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)

Druhý případ vidíme v berním okrese frývaldovském, v okrese cukmantlském, kde mnoho poplatníků podalo proti vysokým předpisům daně z obratu odvolání. Ve všech těchto odvoláních se upozorňovalo na to, že předpisy jsou protizákonné pro vadnost řízení, poněvadž nebylo zavedeno zákonem ustanovené vytýkací řízení. Jako podstatnou věc dlužno uvésti, že právě v pohraničním městě Cukmantlu, odkázaném na cizinecký ruch, obrat podstatně klesl. Ve většině rekursů byly pak ještě přičiněny poznámky o práci, o stáří nebo nemoci živnostníků. Frývaldovská berní správa dala pak prostřednictvím berního úřadu v Cukmantlu vyslechnouti přední živnostenskou osobnost a prohlásila jí, že rekursy musí býti zamítnuty proto, že byly sestaveny "šablonovitě". Při mnoha daňových zákonech a při složitosti jejich ustanovení nelze jistě žádati, aby si prostý živnostník dovedl v nich dokonale poraditi; musí se tedy dožadovati jinde pomoci při sestavení takovýchto odvolání atd. Táži se pana ministra financí, je-li téhož mínění jako cukmantlská berní správa, která pokládá odvolání za "šablonovité", bylo-li sepsáno odborníky ve věcech daňových. Finančním úřadům chtěl bych dát za příklad Rakousko. V poslední ministerské radě ve Vídni bylo uloženo ministerstvu financí, aby nařídilo podřízeným úřadům, aby zastavily exekuce na nemovitosti vedené proti drobným živnostníkům a rolníkům na úhradu daňových nedoplatků na dobu tří měsíců. Ministerstvo financí zaslalo také všem zemským vládám dopis s podnětem, aby se připojily k této vládní akci, pokud jde o exekuce zemských daní. Dále byly advokátní a notářské sazby sníženy vládním nařízením o 10 až 20%. Vláda mimo to nařídila, aby okresní soudy projednávaly pozůstalosti pro nezletilé, dědictví nepřesahující 25.000 Kč beze všech útrat a výdajů.

Pánové, tak vypadá skutečná daňová pomoc, jaké i u nás velmi naléhavě potřebují drobní živnostníci a zemědělci. V souvislosti s kritikou berní správy poukázal bych ještě také na nešvary ve státních dodávkách, a to na dvou příkladech:

Ve Frýdku bylo usneseno v důvěrné schůzi městské rady, aby byl zadán milionový projekt vodovodu. K podrobnějšímu osvětlení této věci uvádím, že na rozepsání frýdeckého projektu podalo množství firem oferty u rozpisujícího brněnského zemského úřadu. Tento úřad zaslal pak materiál frýdecké městské radě, aby jej důvěrně projednala, a navrhl 3 firmy pro návrh terna, které mělo býti sestaveno s vyřazením pléna městského zastupitelstva i městských odborných komisí a referenta. Velmi zvláštním dojmem působí, že mezi firmami, navrženými zemským úřadem, jsou také takové firmy, které jinde úřad vyloučil jako firmy, které nemohou práci provésti nebo nejsou náležitě kvalifikované. Když němečtí členové městského zastupitelstva rozhodně proti tomu v městské radě protestovali, osmělil se zástupce brněnského zemského úřadu odníti německému starostovi slovo a na konec prohlásil, že město přijde o subvenci, jestliže se zástupci Frýdku nepodřídí přání brněnského zemského úřadu. Ve schůzi městského zastupitelstva, která se po té konala, protestovali proti takovéto podezřelé zadávací praksi nejen němečtí městští zástupci, nýbrž i zástupci českého občanského bloku a čeští soc. demokrati. Němečtí městští radní a zástupci města Frýdku zaslali pak telegrafický a písemný protest ministerstvu zemědělství a předsednictvu ministerské rady v Praze a dále moravskoslezské zemské vládě.

Druhá věc týká se stavby úřední budovy ve Frývaldově. Peníze na tuto stavbu musí poskytnouti z jedné třetiny frývaldovský okres, z jedné třetiny město Frývaldov a z jedné třetiny stát, ovšem převážnou část zajisté z německých daní. Bylo by tedy jen příkazem spravedlnosti, aby tuto stavbu, která jest rozpočtena asi na 2 miliony, zadávaly také ony korporace, které musí opatřiti největší část peněz. Tak jako mnoho v tomto státě, tak i tento případ jasně ukazuje, jak vypadá rovnoprávnost v tomto státě a co mohou Němci očekávati od vlády. Jak nám bylo oznámeno, nezadává stavbu ani město, ani frývaldovský okres, nýbrž vláda v Praze. Město Frývaldov, které jest stavebníkem, mělo pouze právo navrhnouti terno. Na základě nabídek učinilo městské zastupitelstvo návrh v tom smyslu, že byli navrženi tři němečtí podnikatelé. Vláda však tohoto návrhu města Frývaldova nedbala a zadala provedení stavby jediné české firmě, která podala nabídku. Tato věc jasně ukazuje, jak se pražská vláda i v čistě hospodářské věci řídí pouze nenávistným českým stanoviskem. Tímto způsobem jsou Němci i nadále hospodářsky zeslabováni, daně německého obyvatelstva stěhují se prostřednictvím státu do jiných rukou. Při tom nesmíme zapomenouti, že na novostavbu úřední budovy ve Frývaldově bylo naléháno zvláště také proto, aby se opatřila práce mnoha nezaměstnaným v okrese frývaldovském. Jest věcí německých zástupců města, aby dbali, aby tuto stavbu prováděli především domácí nezaměstnaní.

Takovýchto věcí, kdy Němci a zvláště němečtí dodavatelé jsou poškozováni, jest na sta Tyto případy ukazují úplně jasně, že jsme ještě na hony vzdáleni hesla: "Rovní s rovnými".

Ministr soc. péče, aby čelil nezaměstnanosti, hodlá zavésti 40hodinný týden. Neosvědčilo se zavedení ani osmihodinné doby pracovní, neboť při blížící se hospodářské krisi otázka nezaměstnanosti nebude rozřešena zkrácením pracovní doby. O tomto tvrzení podávají důkazy Fordovy podniky v Americe, v nichž se zavedla nejprve pětidenní pracovní doba, pak se přešlo ke čtyřdennímu pracovnímu týdnu a nakonec bylo ve Fordových podnicích propuštěno 300.000 dělníků pro krisi, zaviněnou zkrácením pracovní doby. Pokus ministra soc. péče měl by asi podobné následky jako v Americe a jen by ještě zvýšil nezaměstnanost. Stát se ovšem musí postarati, aby jeho nezaměstnaní dostali práci. U nás jest dosti nutné a také produktivní práce, která by se měla provésti. Za drobné živnostníky i za sezonní dělníky prohlašuji, že naprosto zamítáme zamýšlené zavedení 40hodinného týdne a vyzýváme také celý živnostenský a obchodní stav, aby proti takovémuto zákonu protestovaly.

Všechna opatření, která učinila nynější vláda za vynikajícího vlivu socialistické převahy, nesloužila zlepšení hospodářského stavu a plným právem tvrdil jistý řečník na jednom z protestních projevů, že v tomto státě nebyla ještě vláda, která by kladla tak veliké požadavky na finanční sílu poplatných občanů, jako nynější většina. Ačkoliv bych mohl dnes přednésti ještě velké množství stížností občanstva, tak krutě utlačovaného státem, pokládám za nutné upozorniti ještě vládu na velkou její odpovědnost, kterou má ke svým státním občanům. Vláda neměla by v tak vážné době provozovati politiku honění se za okamžitým úspěchem, nýbrž pro veškeré národní hospodářství vybudovati základy, nutné pro zachování řádného státu. Proto heslem budiž nikoliv zvyšování cen novými daněmi, nýbrž snížení cen snížením daní.

Státní rozpočet, o němž se máme usnésti, nemůže nás jako zástupce poplatného a živnostenského středního stavu v tomto státě uspokojiti a proto mu odepřeme svůj souhlas. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Stříbrný. Dávám mu slovo.

Posl. Stříbrný: Slavná sněmovno! Ujímám se slova pod dojmem těch tragických událostí, o kterých jsme dostali zprávu, že se odehrály ve Frývaldově, kde došlo ke střelbě četnictva, při níž padlo 6 lidských životů. Je třeba vyčkati podrobností a pak zavésti přísné vyšetřování, kdo zavinil krveprolití, jakož i bylo-li nezbytně třeba dáti povel ke střelbě.

Rovněž lituji, že nebyla schůze hned přerušena, nýbrž že v ní bylo pokračováno, ačkoliv dříve měla míti slavná sněmovna příležitost vyslechnouti zprávu pana ministra vnitra, současně však ohražuji se proti tomu, aby zde bylo jakýmkoliv způsobem zabráněno poslanci v jeho projevu, proto že by to otřáslo zásadami parlamentarismu v samých základech. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Při projednávání letošního rozpočtu za velmi chmurné hospodářské situace jednou z nejdůležitějších otázek, která tane každému na mysli, je hrozící a stále rostoucí nezaměstnanost. Právě naše poměry nejlépe ukazují, že pokus léčiti tuto nezaměstnanost gentským systémem ukázal se nesprávným. Gentský systém v nynějších abnormálních poměrech úplně zklamal. Řekl-li pan zpravodaj o rozpočtu při tom, že "pak nutno zabezpečiti živobytí nezaměstnaných poskytováním životních potřeb", mluvil-li dále o nové povinnosti vlády ochrániti domácí trh práce, možno s ním v mnohém souhlasiti. Ale pan zpravodaj nám zapomněl říci, že rozpočet ministerstva soc. péče bude letos překročen o více než 300 mil. Kč. Není to úplně lhostejné se stanoviska parlamentarismu, postupuje-li se při hospodaření sebe důležitějším a odůvodněnějším bez náležitého podkladu. Také nyní provádějí se stravovací akce, vánoční nadílky, mléčné akce, ale zkušený parlamentník těžko by, myslím, hledal zákonný podklad těchto akcí. Proč o něm mluvím? Ne, že bychom toho litovali, naopak my bychom si přáli všechny tyto akce ještě ve větší míře, ale protože to uniká veřejné kontrole a především kontrole samého parlamentu.