Takovýmto způsobem, vážení přítomní, projevují naše politické úřady pochopení pro hospodářské vzdělání širokých mas lidových, které zvláště dnes za hospodářské krise jest nejvýš nutné! Loyálně uznávám, že na zakročení nadřízený úřad toto rozhodnutí změnil, ale zase je to novým důkazem, k jakým výstřelkům vede neprovedení ústavního zákona o svobodě shromažďovací. Nemusím poukazovati na to, co se stalo nedávno na filosofické fakultě při zákazu schůze posluchačů filosofické fakulty, při čemž je s podivem briskní odmítnutí rektora, který se obrátil na policejní ředitelství. To je věc, která nás může vésti k vývodům, že politické úřady, které se mají starati o naši vnitřní bezpečnost a klid, místo aby uklidnili, často ve skutečnosti zneklidňují.
Dovolte, abych všeobecně shrnul svůj názor v tom, že naše úřady, které se mají starati o vnitřní klid a bezpečnost, zbytečně se více starají o duši a smýšlení občanů, než je toho třeba. Domnívám se, že k tomu, aby se formulovala a vychovávala duše a smýšlení občanů, jsou jiné instituce než politické úřady. A je zbytečno, jestliže se odvolávají na zájem veřejný. Veřejný zájem, vážené shromáždění, žádá, aby naše úřady, kterým jest svěřen veřejný klid a bezpečnost, především se staraly o bezpečnost života, o bezpečnost těla a bezpečnost majetku veřejného a soukromého. (Výborně!) A zájem veřejný žádá, abychom na místech, kterým jest svěřeno zejména zachování našeho vnitřního klidu a pořádku, měli lidi se širším rozhledem, kteří srostli s duchem naší ústavy a kteří patří k lidem moderního demokratického smýšlení. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)
Myslím, vážení přítomní, že z toho, co jsem tak stručně vylíčil a co každý z nás cítí, jest jasno, že prožíváme dnes dobu vážnou, že jsme ve stadiu trvalé hospodářské války, trvalého hospodářského a politického zneklidňování a že v krisi se nacházejí všechna důležitá odvětví naší výroby, stejně jako zemědělství. Kol. dr Černý uvedl zde včera několik výstižných momentů, se kterými musím projeviti jako socialista svůj souhlas. Zejména poukazoval na to, že krise našich zemědělců je krisí cenovou a úvěrovou. Krisi cenovou chce řešiti tak, aby se co možná zjednodušily a odstranily všechny články meziobchodu, které zbytečně zvyšují ceny. Stran krise úvěrové vyslovil požadavek snížení úvěru. Ano, souhlasím s tím úplně, ale pak je třeba, aby všechny politické strany měly také odvahu do věci zasáhnouti. Jestliže Národní banka včera docela klidně a jakoby se nic nestalo na konci oficielní zprávy konstatuje, že diskontní sazba zůstává nezměněna, pak je třeba si uvědomiti, že všechny strany, které nesou odpovědnost v tomto státě, musejí už jednou dosíci toho, aby mezi naším politickým a hospodářským životem byla nutná harmonie. Hospodářské úspěchy Francie tkví právě v tom, že vláda francouzská je vždy bezvýjimečně podporována veškerým hospodářským životem francouzským. U nás bohužel jsme svědky, že vláda často v těchto věcech bývá opuštěna.
Druhá věc, se kterou chci projeviti souhlas, je nejen nutnost řešení kartelového zákona, nýbrž i spolupráce občanských stran se stranami socialistickými, jak to vystihl p. posl. dr Černý. To je rozumné slovo, to je něco jiného, než se u nás mluvilo a psalo za dob obecních voleb, to je přiznání nutného fakta, a tento fakt nutno po zásluze oceniti. Jestliže pan kol. dr Černý prohlásil, že v tomto státě především jsou dvě složky, které ve skutečnosti jsou oporou tohoto státu, to znamená zemědělci na jedné straně a dělnictvo na druhé straně, pak s ním souhlasím, neboť toto tvrzení je v souhlase s tvrzením všech význačných politiků a státníků naší strany. A dovolte, abych k tomu připojil jen jako důsledek, aby na místo vykopávání ještě větších příkopů mezi těmito tábory pracovalo se k dorozumění a k odstranění zbytečných hrotů. Jen vzájemnou spoluprací můžeme se dostati z dosavadní krise a jejich neblahých důsledků. (Výkřiky komunistických poslanců.) A druhé skupiny jistě najdou své umístění politické podle toho, jak to odpovídá jejich významu a jejich početnosti.
Dovolte, abych skončil s tímto. Považujeme situaci za velmi vážnou. Je třeba všecko vynaložiti k udržení rovnováhy našeho rozpočtu, neboť vidíme, že rovnováha rozpočtu je podmínkou stability naší koruny a že stabilita naší koruny jest v daném případě podmínkou, že hospodářské ceny nebudou závratně stoupati, jak by tomu bylo, kdyby musilo dojíti k inflaci. Jestliže pan ministr financí v debatě rozpočtového výboru prohlásil, že u nás není zle, ale že musíme pracovati a mnoho obětovati k tomu, aby nebylo zle, pak ovšem vyjádřil tím úkol všech stran, které cítí odpovědnost k tomuto státu. Je samozřejmo, že v době vážné hospodářské situace státu nemůže se žádná odpovědná politická strana obrátiti k němu zády. A je neobyčejně jasno, že v době takovéto vážné situace považujeme za nutné pomáhati, tvořiti, stavěti a že musíme prostě odsuzovati všechny snahy, které za nynější vážné hospodářské situace jenom bourají nebo brzdí.
Myslím, že jsem tím dostatek odůvodnil
to, že považujeme za svoji povinnost k tomuto státu hlasovati
pro rozpočet. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Taub (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl. Gottwald. Uděluji mu slovo.
Posl. Gottwald: Dva roky trvá již hospodářská krise. Přišla právě v době, kdy socialističtí bardové kapitalismu pěli hymny na pevnost, solidnost, organisovanost a tvůrčí schopnost kapitalistického systému. Přišla právě ze země, v níž viděli symbol této solidnosti, organisovanosti a tvůrčí schopnosti, ze země, k níž se obracely zraky všech apologetů kapitalismu, ze země zaslíbené podle nich, ze země dolaru, Ameriky. Přišla krise a smetla všechny vaše teorie o kapitalismu jako domek z karet. Na počátku bylo socialistické a kapitalistické slovo o solidnosti a organisovanosti, a na konci stojí skutečnost rozvratu, zmatku a katastrofy.
Dva roky již trvá hospodářská krise. Když se koncem r. 1929 objevovaly prvé její příznaky, utěšovati jste lidi: "To brzo přejde, to jest jen malá přeháňka." Když o rok později koncem r. 1930 se tato proroctví ukázala býti proroctvími slepého mládence, když nezaměstnanost závratně rostla, kdy ulice byly po prvé zaplavovány masami nezaměstnaných, tu vaši dobře placení nádeníci v novinách psali: "Dělníci, nezaměstnaní, nenechte se rozeštvat neodpovědnými živly, mějte pevné nervy, přijde jaro, bude lépe, bude dobře." A když pak přišlo jaro 1931, tu sice nebylo více práce než v obvyklé sezoně, ale noviny přinášely zprávy a symbolické obrázky o nastávající konjunktuře. Nic jim nevadilo, že i během jarní a letní sezony toho roku byla a je v Československu nezaměstnanost dvojnásobná nezaměstnanosti roku předešlého. A nyní, kdy jsme na prahu zimy 1931/1932, kdy je naprosto jasné, že nejtěžší chvíle jsou teprve před námi, znovu voláte: "Jen klid, pevné nervy, na jaře bude lépe, jen ťdurchhaltenŤ." Člověku se maně vnucuje historická paralela. Když v srpnu 1914 Kaiser Wilhelm II. hnal své armády na bojiště světové války, utěšoval je: "Nebude to dlouho trvati, než opadne první listí, jsme doma, jsme zpět na Kurfürstendammu." Ale opadlo pětkrát listí a teprve potom se Wilhelm vrátil, ne sice na Kurfürstendamm, ale do Doornu. Avšak nynější republikánští i monarchističtí Wilhelmové nebudou sdíleti osud Kaisera, nýbrž osud posledního cara, neboť potom nebude Doornů, nebude Fürstenabfindungů, ani československé pozemkové reformy.
Dva roky už trvá hospodářská krise. Dva roky ji léčíte - a je čím dále tím hůř. Neustále roztáčíte zde v parlamentě kola výroby - a sta a sta fabrik stojí, stroje rezavějí. Tisíce rolnických a malorolnických existencí padlo tomuto vašemu léčení krise za oběť. Celé kraje, jak sami musíte doznávati, Vrchovina, Slovensko, Českomoravská vysočina a německá pomezí zmírají přímo hlady. Není takměř dělnické rodiny, ve které by nebylo nezaměstnaného. Skutečně léčíte tu krisi tak, jako léčí lékaři vašich nemocenských pokladen nemocné dělníky.
Dva roky trvá hospodářská krise. Po dva roky křičí socialističtí šarlatáni ve svých novinách a na schůzích, že následky krise je třeba přesunout na majetné. Dva roky s tím hausírují - a 2 roky činí opak! Ještě v sobotu odhlasoval si výkonný výbor čsl. soc. demokracie resoluci, v níž žádá, aby následky krise byly přesunuty na bohaté. Včera zde mluvil Hampl o nutnosti spravedlivého rozdělení břemen. A jak to vypadá? Vyházeli jste statisíce dělníků na dlažbu a zbavili jste fabrikanty povinnosti podporovati nezaměstnané. Snížili jste platy všem dosud zaměstnaným dělníkům, aby kapitalistům mohly býti vypláceny neztenčené dividendy a tantiemy. Prodáváte pracujícím rolníkům a živnostníkům poslední svršky, aby kapitalistům mohly býti odpisovány daně. Udržujete drahotu veškerých životních potřeb, aby kapitalistické monopoly a kartely měly neztenčené mimořádné profity. Mluvíte o přesouvání následků krise na bohaté, o spravedlivém rozdělení břemen, ale ve skutečnosti berete chudým a dáváte bohatým.
Dva roky už trvá krise. Po 2 roky utěšujete lid tím, že jinde je hůř, že v Československu to není tak zlé, že Československo je ostrovem klidu, pořádku a blahobytu. Ano, v klidu a pořádku střílejí vaši žandáři do dělníků, jako v Duchcově, v Košútech a v Chustu.
V klidu a pořádku plní vaši policajti a soudcové kriminály dělnickými důvěrníky a komunistickými poslanci. V klidu a pořádku vyzbrojujete vaši policii pancéřovými automobily a slzavými pumami. V klidu a pořádku zakazujete dělníkům schůze a tisk a při každé stávce jsou proti dělníkům mobilisováni četníci a policie. V klidu a pořádku jsou opatřováni daňoví exekutoři motorkami a posíláni v průvodu četníků na vesnice. V blahobytu pak jsou dělníci olupováni o mzdu, nezaměstnaní o podporu, drobní živnostníci a malorolníci o existence.
Věru, ještě 2 léta takového klidu, pořádku a blahobytu - a uděláte z Československa kriminál, hladomornu a hřbitov [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 25. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 148. schůzi posl. sněmovny.]
Mluvili jste o solidnosti svého systému, a dostavila se nebývalá krise. Prorokovali jste krátké trvání této krise - a dnes nelze dohlédnouti jejího konce. Neustále léčíte hospodářskou krisi - a je stále hůř.
Socialisté volají, že následky krise musejí býti přesunuty na bohaté, ale ve skutečnosti béřete chudým a dáváte bohatým. Mluvíte o československém ostrovu klidu, pořádku a blahobytu, ale lid zde zmírá hlady. Není jasné, že všechny vaše sliby ukázaly se býti podvodem, že všechna vaše proroctví byla falešná, že všechny vaše teorie zkrachovaly, že plujete k úplnému bankrotu? Ano, je to jasné. Výrazem toho je také předložený státní rozpočet na r. 1932. Je to především rozpočet deficitní. Sami výslovně doznáváte, že na nutné investiční a jiné výdaje vám chybí 1.222 mil. Kč a zmocňujete ministra financí, aby si je opatřil půjčkami. Vedle toho však dáváte ministru financí neobmezenou plnou moc, aby půjčkami opatřil prostředky na zaplacení státních dluhů splatných r. 1932, ba dokonce zmocňujete ministra, aby se vypůjčil i na běžná vydání, a to nejen na příští rok, nýbrž i dnes. 1. listopadu musil pan ministr dr. Trapl, aby měl něco v pokladně, choditi - jak se říká - k židovi, a u soukromých pojišťovacích společností musil si vypůjčiti na běžná vydání státní. Tedy rozpočet je deficitní. Dále je to rozpočet třídní, protilidový, jinaký samozřejmě nemůže ani býti, sdělaný podle zásady: vzít chudým a dát bohatým. Berete u chudých a dáváte na utlačování chudých, na udržování chudých v otroctví, na vybudování svého mocenského aparátu, na udržení tohoto systému, nutíte takto pracující lid, aby si koupil a pletl sám na sebe bič.
Rozpočet konečně je ve znamení fašisace, ve znamení zmocňovacích zákonů, ve znamení známých "Notverordnungů", ve znamení starorakouského paragrafu 14, nehledě k tomu, že přes třínedělní mlácení prázdné slámy v rozpočtovém výboru, nebyla na původním rozpočtu změněna ani cifra (Hlasy: To se nikdy nedělá!). To je potom ovšem rozpočtová suverenita parlamentu! Nehledě k tomu, že tím tento parlament velmi jasně ukazuje, jaká jest jeho rozpočtová svrchovanost, a že jest ochoten aportovat vše, co mu vláda předloží, nehledě na to, že nynější rozpočtový systém fondový znemožňuje vůbec jakékoliv nahlédnutí a jakoukoli kontrolu a obsahuje obzvláště tolik zmocňovacích zákonů a klausulí, že se tím vlastně vzdává tento parlament posledního zdání rozpočtové svrchovanosti parlamentu. Ovšem od lidí, jichž ideálem je Metternich, od demokratů, kteří volají po Metternichovi, nemožno nic jiného očekávati.
Důstojným doplňkem rozpočtu jsou předložené t. zv. nouzové zákony. Člověk přímo žasne nad otrlostí, s jakou zde v tomto parlamentě hrajete komedii. Pan Patejdl zde reagoval na můj výkřik "kejklíři" - že je to urážka. Věru neznám dosti ostrého slova, abych to, co se v souvislosti nyní s 13. platem státních zaměstnanců děje, charakterisoval. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 25. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]
Když jsme před volbami tvrdili, že vypisujete předčasně obecní volby proto, abyste si po volbách uvolnili ruce k provádění velmi prudkého útoku na kapsy a zdraví pracujícího lidu, když jsme předpovídali, že po volbách přijdete s novými nepřímými daněmi, s útokem na platy státních zaměstnanců, tehdy jste říkali, že to není pravda, že je to obvyklá komunistická lež. Ale neuplynulo mnoho vody "dole Váhom", jak říkají Slováci, a hle, činíte jako obyčejně opak toho, co jste slibovali. Zavádíte nové lid postihující daně a saháte na platy drobných státních zaměstnanců a při tom si myslíte, že obalamutíte lidi gestem, jako byste sahali také do vlastní kapsy.
Navrhujete zde nepatrné snížení platu presidentovi, ministrům, poslancům a senátorům. Koho tím chcete nachytat? Prosím vás, myslíte, že lidé nevědí, že většina z vás má tolik prebend, tolik různých příjmů, tolik soukromého majetku a bohatství, že by klidně mohla postrádat celého poslaneckého platu?
Navrhujete nepatrné snížení platů vysoké byrokracie, ze statisícových příjmů pánů sekčních šefů a ministerských radů strháváte pakatýlek, abyste mohli za to hodně hluboko sáhnout do kapes drobných státních zaměstnanců.
Bude navrženo zvýšení daně ze zápalek, o 10 hal. na jedné krabičce. V Československu se spotřebuje ročně asi 700 mil. krabiček, zvýší se tedy daň o 70 mil. Kč. Kdo to zaplatí? Většinou chudáci.
Připravujete zvýšení daně z piva o 10 Kč na 1 hl. V Československu se vyčepuje ročně asi 11 mil. hl, to znamená, že na této dani se vyždímá přes 110 mil. Kč. Říkáte, že nemá býti zvýšena cena piva, ale měla by býti snížena a nedávno uveřejněná bilance smíchovského pivovaru je přímo provokací dělníků a nezaměstnaných.
Chystáte zvýšení cen tabákových výrobků, čímž se zvýší tato monopolní daň, která už nyní činí na 1500 mil. ročně, o další desítky milionů.
Připravujete zvýšení cla na kávu a čaj, čímž vytlučete nové desetimiliony z kapes chudých poplatníků.
Všem svobodným a bezdětným státním zaměstnancům béřete vánoční remuneraci a ostatním ji snižujete na polovinu, berete jim 210 mil., ale pouze těm drobným, poněvadž vysoké byrokracii, které sice berete t. zv. 13. plat, ponecháváte před 13. platem platnou a zrušením 13. platu automaticky znovu v platnost přicházející remuneraci, která bude mnohdy vyšší než byl 13. plat.
Drobným státním zaměstnancům berete a vysoké byrokracii dovolujete, aby si mezi sebou rozdělila milionové částky na remuneraci. Ne, svým prolhaným gestem neošálíte nikoho! Lidé vědí, že jste to byli vy, kteří jste boháčům snížili daně; že jste to byli vy, kteří i z těch snížených daní jste bohatým odepsali přes 5 miliard; že jste to byli vy, kteří jste připustili, aby kapitalisté přes to přese všechno zůstali přes 4 miliardy daní dlužni; že jste to vy, kteří stejně jako rodina Stříbrných vesele cucáte ze státní pokladny; že jste to vy, kteří zamítáte komunistické návrhy na pronikavé zdanění milionářů. (Posl. Šeba: Neztotožňujte nás se Stříbrným, toho si přece nezasluhujeme! - Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.)
Vaše nouzové zákony jsou stejně jako celá vaše politika vedeny heslem: vzíti chudým a dáti bohatým. A vrcholem komedie je to, co nyní se státními zaměstnanci provádějí vůdcové odborových organisací státních zaměstnanců. Sekretář nebo vůdce odborové organisace železničářů Brodecký, Procházka, Grünzner svolávají protestní projevy železničářů, protestují proti zrušení nebo snížení 13. platu a poslanci Brodecký, Procházka a Grünzner hlasují pro toto snížení (Výkřiky posl. Hodinové.). Viděl už kdo takové nestydatosti? Ale železničáři tuto komedii prohlédají. Bylo to vidět v pondělí v Plodinové burse, kde vaši lidé nemohli vůbec mluviti pro odpor vašich vlastních stoupenců, kde musili vám přijíti na pomoc policejní komisar a schůzi rozpustit. Bylo to vidět včera na Žofíně, kde jste chtěli lidi uchlácholit, kde však znovu jste na to nestačili a musila přijíti zase policie. A když už posíláte policii a četníky proti zaměstnancům vašeho státu, pak to s vámi už skutečně smrdí. (Výkřiky posl. Hodinové.) Stříbrný, který ve svých novinách se vydává za přítele státních zaměstnanců, fakticky s tímto snížením jejich platů souhlasí. Co vám vytýká, je jenom to, že jste jim to dříve neřekli. Stříbrný přirozeně, kdyby byl na vašem místě, dělal by totéž, jako to dělal stále, dokud s vámi táhl za jeden provaz.
My proti těmto nouzovým zákonům navrhujeme snížení platu presidentovi, ministrům, poslancům a senátorům o polovinu. Zastavení dvoj- až trojnásobných platů těchto činitelů. Snížení platů vysoké byrokracii a generalitě tak, aby nejvyšší plat nepřesahoval 54.000 Kč ročně. Zvýšení daně z tantiém tak, aby činila 50% pobírané tantiémy. Zvýšení daně důchodové na příjmy od 50.000 do 60.000 Kč o 13%, od 60.000 do 80.000 o 25%, od 80.000 do 100.000 Kč o 50%, od 100.000 do 1 mil. Kč o 100% a nad 1 mil. Kč o 200%. Navrhujeme konečně zavedení zvláštní nouzové dávky z majetku milionářů ve výši 10% jejich majetku. Navrhujeme, aby státním zaměstnancům, všem zřízencům a úředníkům s ročním příjmem až do 39.000 Kč byla vyplacena vánoční výpomoc nezkráceně. Vedle toho navrhujeme, aby vánoční výpomoc dostali také všichni nezaměstnaní, a to ve výši 500 Kč ženatí, ve výši 300 Kč svobodní. Provedete-li naše úhradové návrhy, budete míti k tomu peněz dost a ještě vám zbude.
Váš rozpočet i s nouzovými zákony je zároveň důkazem, že se ocítáte ve slepé uličce. Ten opěvovaný československý ostrov klidu, pořádku a blahobytu je už s tržen do šíleného víru krise světového kapitalismu. Světová hospodářská krise doznala především neobyčejného zostření, krise zachvátila i oblast finanční, oblast úvěrovou a měnovou. Většina kapitalistických států je fakticky ve stavu insolvence. I státy jižní Ameriky, kolonie a anglická dominia nejsou schopny platiti. Státy střední Evropy, Německo, Rakousko, Maďarsko, Rumunsko a Jugoslavie se drží nad vodou pouze pomocí faktického a v určitém případě i formálního moratoria. Polsko a pobaltské státy žijí pouze ze zlatých injekcí z Francie, z Paříže. Ohromné bankovní krachy jsou na denním pořádku nejen v zemích insolventních, nýbrž i v Americe, Francii a Italii. K valutovému zhroucení nedochází pouze v zemích insolventních, nýbrž i v Anglii, ba kolísá i váš idol, dolar. Zkrátka celý kapitalistický svět se podobá zemi, postižené zemětřesením. Bankroty, krachy, insolvence, moratoria, zhroucené valuty, 50 mil. nezaměstnaných, polovina světového průmyslu stojí nevyužita, leží ladem a do toho všeho houkají na dálném východě kanony - toť dnešní obraz kapitalistického světa. Vskutku, od světové války nezažil kapitalismus tak velké, tak hluboké a tak otřásající krise, a to po 13leté "konsolidační" práci, po nesčetných mezinárodních konferencích a anketách.
Není po tom všem jasné, že kapitalismus není s to řešiti krisi, že naopak stále hlouběji do ní zabředá, že žene lidskou společnost v pravém slova smyslu do katastrofy? Není po tom všem jasné, že kapitalismus je zralý, přezrálý k pádu a zániku? Ano, je to jasné. Kapitalismus měl dvě velká historická poslání: předně rozbíti feudální okovy, jimiž byly výrobní síly společnosti poutány, a uvolniti cestu těmto výrobním silám: za druhé utvořiti světový systém hospodářský, světový trh a světovou dělbu práce. Dokud kapitalismus tato poslání plnil, dokud se pohyboval na vzestupné linii, potud byl systémem pokrokovým. Dnes je však jinak. Dnes sleduje kapitalismus vývojovou linii regresivní, veskrze reakční. Jen člověk slepý může neviděti, že veškerá snaha kapitalismu směřuje dnes k ničení hodnot, k ničení výroby, k ničení živé pracovní síly. Jen člověk slepý může neviděti, že kapitalismus dnes rozbíjí světový systém hospodářství, světový trh, světovou dělbu práce a že žene lidstvo ke krvavé válce o nové rozdělení světa. Jen nenapravitelný ilusionista nebo vědomý podvodník může dnes lidu zastírati, že tato metoda je jedinou kapitalistickou metodou, že kapitalisté, nejsouce jinak nuceni, nebudou řešiti krisi jiným, než tímto způsobem: ničiti, rozbíti, hnáti lidi do nové války za nové rozdělení světa. Jen agent kapitálu může popírati, že kapitalisty lze na této krvavé a ničivé cestě zadržeti pouze velkým odporem pracujících mas, odporem, který musí býti vystupňován až k boji o moc, k boji za zničení dnešního systému, k boji za systém sovětský, socialistický. Je faktem, že v kapitalistickém světě je přes 50 mil. lidí úplně nezaměstnaných a více ještě polozaměstnaných? Je pravdou, že skoro polovina průmyslu v kapitalistických státech leží ladem? Je skutečností, že se pšenicí topí, že kávu házejí do moře, že cukrem krmí dobytek, že bavlnu zaorávají, že petrolejové prameny ucpávají, že kaučukové plantáže kácejí? Je pravdou, že při tom všem stamiliony lidí v Číně, Indii a ostatních kapitalistických státech zmírají v pravém slova smyslu hladem, že nemají čeho se najísti, čím odíti, obouti, kam hlavu skloniti? Je to strašlivá, hrozná, úžasně šílená skutečnost! A co se při tom a před tím kapitalističtí šejdíři namluvili o mezinárodní spolupráci, o mezinárodní solidaritě. Co papíru popsali, co konferencí navštívili a co poplatnických peněz projezdili, prokonferovali a probanketili! A co konec jejich moudrosti je dnes vyjádřen v hesle: "Pomoz si každý sám, mezinárodní svépomoc", jak zde přede mnou také pan Patejdl deklaroval.
Co znamená toto heslo "Pomoz si každý sám" a jeho národní doplněk heslo "národní svépomoc"? Na venek znamená toto heslo snahu o co nejmenší dovoz a co největší vývoz. K tomu zvyšují všechny státy celní barieru, zavádějí povolovací řízení a kontingentaci, zostřují devisová, úvěrová a jiná opatření a při vývozu provádějí na účet svého vlastního pracujícího lidu neslýchaný dumping. Zkrátka vedou mezi sebou permanentní celní, valutovou, úvěrovou a dumpingovou válku. A co může stát na konci této cesty? Dohoda? Vždyť 13 let od války se kapitalistické státy mezi sebou dohodují a výsledek toho je permanentní válka, jak přede mnou pan Patejdl doznal. Může ještě dnes někdo věřiti, že po 13 letech zkušeností je možno vyjíti z tohoto stavu války, který byl po 13 uplynulých let? To není možné. A na konci této cesty nestojí nic jiného než nová válka, nová skutečná krvavá válka o nové rozdělení světa, jak už ji na Dálném východě zahájilo Japonsko v Číně novým jejím dělením.
A co znamená heslo národní svépomoci uvnitř kapitalistických států? Bezohledné ničení přebytečných výrobních sil a brutální vyhladovovací tažení kapitálu proti zdrcující většině národa, nejen proti dělnictvu, nýbrž také proti pracujícímu rolnictvu, živnostnictvu a inteligenci.
Uvedu zde jen tři hlasy, ale závažné, které drasticky ilustrují tuto skutečnost. Byl to Viškovský, který před několika dny na schůzi řekl: Jedno jest jisté, že se po krisi s mnohými průmysly už vůbec neshledáme nebo že je budeme částečně likvidovati. Co to znamená? To znamená, že textilní průmysl, sklářský, cukrovarnický, keramický a strojírenský bude z velké části likvidován, že statisíce sklářů, desetitisíce dělníků cukrovarských, desetitisíce drobných rolníků, pěstitelů cukrovky, a desetitisíce kováků budou zbaveni chleba. To jest úplně jasná linie pro kapitalisty, to jest úplně logická konsekvence z hesla autarkie, národní svépomoci, z hesla, které není uplatňováno v kapitalistických státech jen u nás v Československu, nýbrž též v Německu, Polsku, Maďarsku, Rakousku a všude jinde.
Logická konsekvence toho je zničení výrobních sil a Viškovský měl odvahu brutálně to vyjádřiti: Vy, desetitisíce textiláků, kováků, cukrovarnických dělníků a sklářů nemáte več doufati, na konci krise budete ležeti na dlažbě.
Druhý hlas, orgán pražských bursiánů, praví: A definitiv, konec nynějšího stavu? Der Wirtschaftsapparat wird aus der Krise verkleinert hervorgehen. Hospodářský aparát Československa vyjde z krise zmenšen. Rovněž tatáž linie jako u Viškovského. A do třetice Baťa praví: Nepřekážejte smrti, smrt pochází od Boha. My jsme dosud mysleli - a s námi také ševci -, že na př. zničení těch 60.000 existencí ševců nepřišlo od Boha, ale od Bati. "Nepřekážejte smrti, která dává Baťům žít, nepřekážejte smrti, která přichází od Baťů, nepřekážejte smrti milionů, aby kapitalistický systém mohl žít. To je pravý smysl vašeho brutálního počínání, to je konsekvence celé vaší linie, a vy, kteří si říkáte socialisté, kteří si činíte nárok, že máte jiný světový názor, jiný mravní názor, jiný recept, vy úplně tuto linii podporujete. A byl to "Večerník Českého slova", který první vyrazil s heslem: Kupujte domácí výrobky. Autarkie, národní svépomoc, zničení výrobních sil, zničení pracovních sil, zničení milionů, aby kapitalisté, Baťové mohli žít! To je vnitřní, domácí konsekvence hesla národní svépomoci.
A také na mezinárodní třídní aréně vede tato politika ke krajnímu zostření nebezpečí imperialistické války proti jediné zemi, v níž není krise, proti zemi Sovětů, proti zemi pětiletky. Také nynější loupežnické tažení japonského imperialismu k novému rozdělení Číny stále je ostřeji zahroceno proti Sovětskému svazu. Není jasné, že provádění hesla "národní svépomoci" musí až k prasknutí zvýšit třídní a mezinárodní napětí a musí vésti k vyhlazovacímu boji všech proti všem? Není jasné, že pracující lid může se vyhnouti hrozící katastrofě jedině tím, když přivodí katastrofu pánům, katastrofu kapitalistům a jejich systému? Ano, to je tak jasné, jako 1 a 1 jsou 2.
Jak jsem již řekl, politika čsl. kapitalistů a politika také čsl. sociálfašistů neliší se v ničem od politicky mezinárodního kapitálu. I zde je vydáno heslo "národní svépomoci" a heslo: "pracuj a šetři", i zde je podle těchto hesel a v jejich znamení veden vyhlazovací boj proti všemu pracujícímu lidu. I zde utahují kapitalisté řemen, ne sice svůj, ale pracujícímu lidu. Citují z hrobu ducha Metternichova, ducha bezohledné, krvavé buržoasní diktatury. I oni zrychlují tempo na cestě ke zničení značné části výrobních prostředků a pracovních sil. (Výkřiky komunistických poslanců.) O Viškovském, starém císařském radovi, platí: Alte Liebe rostet nicht. I zde kapitalisté vedou se svými sousedy celní, úvěrovou a valutovou válku a konspirují při tom proti jedinému proletářskému státu, proti Sovětům. I jejich heslem je: Nechť zhynou miliony lidí, jen když se zachrání kapitalistický systém. Že tak činí konečně kapitalisté, třídní nepřítel, to je na první pohled pochopitelné. Je to v jeho zájmu, po jeho linii konsekventní, že však na této cestě mohou s nimi ruku v ruce kráčeti t. zv. socialisté, to musí dělníky a především socialistické dělníky zarážet a nutit k přemýšlení o skutečné úloze jejich socialistických vůdců. Vláda, toť výkonný výbor panující třídy, a vláda československá je výkonným orgánem kapitalistické třídy. A v této vládě sedí 7 socialistických vůdců. Všechna opatření této vlády jsou učiněna za jejich souhlasu, ba mnohá na jejich popud. Za souhlasu socialistických vůdců je sděláván nynější státní rozpočet a předloženy t. zv. nouzové zákony. Za souhlasu těchto socialistických vůdců byly sníženy daně kapitalistům, zavedena daň ze mzdy, zvýšeny daně pracujícím rolníkům a živnostníkům. Za souhlasu těchto socialistických vůdců byli a jsou drobní poplatníci napořád exekvováni, zatím co kapitalistům byly přes snížení daní daně ještě odepsány a přes snížení a odepsání daní prominuty další miliardy na daňových nedoplatcích. Ačkoliv kapitalisté dluží miliardy, exekutor jich neobtěžuje a když zde Patejdla jiní si na to stěžují, tedy se obracejí na špatnou adresu; mají si jíti stěžovati k ministrovi financí Traplovi.