Z vývodů německých řečníků v rozpočtové rozpravě při všech kapitolách, ve všech oborech státní správy bylo patrno, že oprávněné německé požadavky jsou mimořádně zanedbávány a že se jich nedbá, a byl také podán zdrcující materiál, z něhož se vší zřetelností bylo patrno, že žádná strana českého státního národa vůbec vážně nepomýšlí dopřáti sudetsko-německému lidu snad v budoucnosti spravedlnost a nechce uskutečniti zásadu rovnoprávnosti všech národů, obývajících v tomto státě. Zacházení s německými návrhy při hlasování opět jednou jasně ukazuje smýšlení českého státního národa. Jen jediný německý návrh z mnoha došel milosti před očima českých stran, návrh kol. Geyera, aby byl vydán zákon na ochranu přírody. Snad se vyskytne leckterý lehkověrný Němec - u nás bohužel hlupáci a snílci nevymírají - který v přijetí tohoto bezvýznamného návrhu bude již spatřovati prvý krok k zlepšení, jitřenku lepší budoucnosti, zvláště, jestliže se tento "velký německý úspěch" v německých časopisech ještě náležitě zveličí. My národně uvědomělí občané spatřujeme v tomto postupu bohužel jen hrubý výsměch našim citům a potvrzuje to jen opět, jako již tak často, nezvratnou správnost našeho mínění, že národní základní práva národa mohou býti zajištěna jen v národním státě a že Češi nikdy nebudou ochotni chrániti německé city, německé názory a plniti německé požadavky. Oněch 13 let bylo by poskytlo českému státnímu národu již dosti času a příležitosti, aby skutkem prokázal své, tak často zdůrazňované, přátelské smýšlení k německým občanům z donucení a nikoliv, aby vždy pouze čistě akademicky mluvil o rovnoprávnosti všech občanů před zákonem. Z přirozeného pudu sebezachování, našeho hlubokého národního cítění bojujeme tedy proti systému vládnoucímu v tomto státě, jehož účelem jest zřejmě zničiti naše sudetské němectví a budeme v tomto boji za své vlastní zachování užívati všech vhodných prostředků, které máme po ruce. Na této cestě do krásnější, lepší budoucnosti, přes všechno pronásledování a týrání nezemdlíme, neboť jde o to, uvolniti a chrániti cestu pro další vývoj německého osudu ve střední Evropě, vždyť jde přece o to udržeti v bdělosti cit pro osudové spojení veškerého němectví i ve stísněných srdcích sudetských Němců až do chvíle osvobození. Vzrůstající poznání o bezvýslednosti veškeré německé účasti ve vládě a všude klíčící mínění, že jen spojení všech německých sil k jednotnému útoku může přivoditi změnu nynějšího našeho neutěšeného stavu v tomto státě a zajistiti životní práva našeho národa, posílí naše řady a dodá nám síly a odvahy, abychom vytrvali na dráze, kterou jsme uznali za správnou a kterou nám vytyčují "Zásady německé národní politiky".

Každému národu musí příslušeti právo, aby si svůj státoprávní osud určil sám, proto německá národní politika žádá pro ty části německého národa, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 25. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] tedy i pro sudetské Němce neomezeného práva sebeurčení. Tato jasná ustanovení v programu naší strany jasně vytyčují naše stanovisko k československému státu.

Z těchto přirozených důvodů budeme hlasovati proti státnímu rozpočtu, poněvadž máme ke státu a jeho orgánům největší nedůvěru. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr Patejdl. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Patejdl: Vážená sněmovno! Hospodářská deprese, trvalá a stále se stupňující, má nepříznivý vliv nejen na hospodářství soukromé, nýbrž má a nutně musí míti nepříznivý vliv také a snad ještě ve větší míře na hospodářství veřejné a zejména na hospodářství státní.

Náš rozpočet na r. 1932 r podává o tom přesvědčivý důkaz. V době, kdy rozpočet byl sestavován, na jaře roku letošního, nebyly hospodářské poměry ještě tak stísněné jako na podzim. A proto jsme viděli, že při sestavování rozpočtu na jaře nebyly ještě prováděny tak pronikavé škrty rozpočtové, jako pak na podzim, kdy byly provedeny nejenom pronikavé rozpočtové škrty, nýbrž v důsledku zpráv o tísnivé hospodářské situaci také nutné a často dalekosáhlé úspory, jak pan ministr nám sám ohlásil.

Rozpočet na jaře počítal také s tím, že nebude třeba nových příjmů k tomu, aby se uhradila potřeba, kterou vykazovaly výdaje státního rozpočtu. Teprve na podzim, když z účetní uzávěrky za r. 1930 vyšel na jevo značný pokles příjmů, na podzim a když ministr financí měl možnost také již zjistiti, jaký je výnos daňový a konstatovati rapidní pokles výnosu daňového, vznikla u ministra financí myšlenka pod dojmem nutnosti hospodářské, přemýšleti o novém zdroji příjmů za tím účelem, aby byla udržena rovnováha rozpočtu.

Jestliže, vážení přítomní, pozorujeme vývoj hospodářství všech evropských států a konečně také států mimoevropských, jsme nuceni konstatovati, že žijeme ve stadiu dlouholeté a trvalé války hospodářské, války, která má za následek nynější hospodářský stav. Tato hospodářská válka je již vlastně válkou posiční, je to válka zákopová, při které snahou každé z bojujících stran je jednak zabrániti, aby nepřítel v podobě cizího zboží nepronikl na její vlastní území, jednak prosaditi, aby pronikla se svým zbožím na území cizí. A to srovnání dá se ještě doplniti v tom, že při té hospodářské světové válce posiční tvoří ostnatý drát stále stoupající celní tarify. Žijeme ve skutečnosti ve světové hospodářské válce a čím účinnějšími zbraněmi se tato světová hospodářská válka vede, čím více se přemýšlí o nových způsobech, jak by se to státní území ohraničilo, aby tam nepřítel z cizího území nevnikl, tím více vidíme, že všechny bojující státy trpí, že se vysilují, a dnes jsme ve stadiu, že některé státy v důsledku této urputné hospodářské války jsou již na pokraji vysílení, na pokraji hospodářského zhroucení. Není třeba tento obraz dále rozvíjet, abychom došli přesvědčení, že je z toho také třeba vyvoditi nezbytně nutné důsledky. V každé válce musejí všichni rozumní lidé pomýšleti na to, aby válka co nejdříve skončila, aby místo války přišlo příměří, aby přišel mír. Nám je třeba příměří a míru hospodářského i politického, nám je třeba politického klidu. Bez jednoho nebude druhého. Příměří vyžaduje, aby bojující strany se sešly a aby místo používání prostředků útočných dohodly se spolu u zeleného stolu zejména o prostředcích k výměně zboží, o způsobu, jakým tato výměna bude prováděna. Musí býti dohoda o výrobě, o prostředcích dopravních, o měně, musí býti dohoda úvěrová, atd. atd. (Posl. Gottwald: Zatím je válka!) Ano, zatím je válka.

Toto příměří, toto hospodářské odzbrojení je podle mého názoru nezbytně nutné a po tomto hospodářském odzbrojení musí také následovati dohoda o klidu a míru politickém. Je zajímavé, že v některých státech domnívají se určité vrstvy, že státy vyváznou z hospodářské krise tím, když se bude podněcovat, podpalovat, jitřit, zejména když se budou jitřit široké vrstvy lidové. Vidíme, že je jitří na př. v Německu hackenkreuzleři, že je jitří v Německém Rakousku heimwehři, ale konec konců vidíme, že ani u nás jsme nezůstali pozadu, že také u nás máme určité skupiny a hnutí, jejichž hlavním účelem a cílem je ne snad oposice, která chce něco lepšího, nýbrž stálé zneklidňování a rozeštvávání. Tuto úlohu obstarávají u nás na pravici páni, kteří se seskupují kolem Národní Ligy, kteří tuto úlohu vykonávají se stále stupňující energií, a do jisté míry na levici tuto úlohu obstarávají páni z komunistické strany.

Je třeba uklidnění politického. K tomuto politickému uklidnění je třeba, aby státy a vlády měly odvahu v zájmu svých států přímo se bránit proti takovémuto vnitřnímu zneklidňování. Ale k tomu je třeba, aby státy a vlády přemýšlely kromě toho ještě o jiných způsobech a podmínkách politického uklidnění. Pozorujete-li rozpočty jednotlivých států, musí dnes už býti každému jasno, že Evropa nevydrží se stálým stoupáním rozpočtů pro účely armád. Je přece jasné, že další stoupání rozpočtů, zejména za nynější hospodářské krise, znamená další stupňování této krise. Proto je nutno, aby všichni, kterým leží na srdci osud národa a státu, přičiňovali se, aby vedle odzbrojení hospodářského docházelo také k postupnému odzbrojení skutečnému (Výborně! - Potlesk.), k postupnému snižování nákladů na zbrojení, už proto, že další stupňování veškerých výdajů je prostě nemožné.

Vážení pánové, myslím, že z toho, co jsem stručně předeslal, jest jasně vidět, že hospodářské ozdravění naše, zlepšení finanční situace v naší Československé republice je do značné míry závislé od ozdravění hospodářského života v Evropě vůbec. (Výborně!) Vedle toho ovšem chci říci, že tím nikterak nechci tvrdit, že u nás neměli bychom se snažiti svépomocí zabránit zhoubným účinkům hospodářské krise. (Výkřiky komunistických poslanců.) Naopak chci tvrditi, že musíme právě svépomocí zabránit, aby stále výše a výše se vzdouvající vlny hospodářské anarchie, které k nám z celého okolí doléhají, nebyly tak škodlivé. Musíme vlastními silami dosáhnouti, aby naše hospodářství co možná utrpělo nejméně poruch, abychom prostě naše hospodářství vlastními silami udrželi a svépomocí podporovali. (Výkřiky komunistických poslanců.) Není to jistě pro nás socialisty žádný příjemný zjev, když jsme postaveni před nutnost, abychom hlasovali o změně zákona o vánočním příspěvku, který před rokem byl přijat. Chtěl bych při této otázce poukázat na jedno. (Výkřiky posl. Gottwalda.) Pane kolego, na urážky neodpovídám. (Místopředseda Špatný zvoní.)

Máme zjištěno a bylo to několikráte za rozpočtové debaty potvrzeno, že nedoplatky našich daní vykazují 4.700 mil. Kč. Při tom je zajímavé, že mezi těmito nedoplatky jenom nedoplatky na dani obratové dostoupily výše 1.400 mil. Kč. Mnozí z kolegů správně na to ukazovali, že jde o daň, která se vlastně platí spotřebitelem při nákupu zboží nebo při placení určité služby, která podléhá dani obratové. Je tedy z toho jasno, že částka 1.400 mil. Kč, která spotřebiteli byla zaplacena, měla býti těmi, kterým byla zaplacena, poněvadž ji přesunuli na spotřebitele, státu odvedena. (Výborně.) Poněvadž se to nestalo, nemůžeme se dívat na tyto nedoplatky daně obratové jinak než jako na prostou defraudaci (Výborně!), která zavinila nynější stav a která je vlastně jednou z příčin, že provádí se nyní pronikavá rozhodnutí finanční na účet státních zaměstnanců. (Výkřiky komunistických poslanců: Těmi defraudanty jste vy! Za tuto politiku jste odpovědni! - Místopředseda Špatný zvoní.) Myslím, že platy státních zaměstnanců v sovětském Rusku nejsou nikterak záviděníhodné.

Dovolte mi, abych se při té příležitosti dotkl ještě druhé otázky. Je všeobecně známo, že daně se neplatí vždycky dobrovolně, že máme mnohé poplatníky, kteří platí až na exekuci. Ale nám je také známo, že k tomu, aby poplatníci plnili řádně svoji povinnost, jsou tu úřady finanční správy a že na ně má v nejvyšší instanci vykonávati dozor ministerstvo financí. (Výborně! - Výkřiky komunistických poslanců.)

Vážení pánové, měli jsme možnost konstatovat, že byl zřízen teprve nedávno při ministerstvu financí inspektorát, který věnoval se zejména otázce rychlého, energického a při tom spravedlivého vymáhání daní. Výsledky tohoto inspektorátu jsou za nynější jistě hospodářsky nejvýš kritické situace dosti uspokojivé. Tento fakt, myslím, je současně vážnou obžalobou našich finančních úřadů, která záleží v tom, že, kdyby byly svoji povinnost na všechny strany bezohledně plnily, nemusili jsme přijíti do situace, ve které jsme nyní v poměru ke státním zaměstnancům. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Nyní několik slov k provedeným úsporám osobním. I když uznáváme, že je třeba dnes rychle jednat, nemůžeme býti tak slepí, abychom neviděli, na čí účet se provádějí pronikavé úspory ve státním rozpočtu. Musíme konstatovat podle pravdy, že úspory provádějí se ve značné míře, tak jako se to už dříve dělalo na konto osobních účtů.

Restrikce v našem rozpočtu, která záleží ve škrtech na osobních platech, dostupuje úctyhodné výše. Už následkem omezení povyšování, pensionování, přijímání a v důsledku interkalářů předpokládaná úspora ve vydáních osobních činí 70 mil. Kč, úspora na pensích 51 mil. Kč. To je ve vlastní státní správě; stejnou částku znamenají úspory také v našich podnicích. Dohromady tedy jenom úspory provedené škrty na účtu osobních platů činí 250 mil. Kč. Připočteme-li k tomu úsporu, která se očekává ze změny zákona o vánočním příspěvku, úsporu kolem 210 mil., přicházíme k cifře 460 mil., to znamená, že pro řešení hospodářské stability našeho rozpočtu musí přispěti státní zaměstnanci cifrou, která se přibližuje k půl miliardě.

Dovolte mně, abych při této příležitosti se zmínil aspoň několika slovy o problému státních zaměstnanců. Problém státních zaměstnanců, vážení pánové a dámy, čeká stále na své odborné řešení (Hlasy: A spravedlivé!). To, co se dosud v naší politice za celých 13 let dálo, nebylo nic než improvisace (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.), improvisace, která nebyla podložena správnými daty statistickými. Měli jsme možnost slyšeti již také za rozpočtové debaty, že máme nadbytek zaměstnanců. To je podle mého názoru tvrzení paušální, které nám zase nic nepovídá. Viděli jsme, že r. 1924 se provedla restrikce, ale tak, že se zapomněla zjistiti normální potřeba státu pokud se týče státních zaměstnanců, jaké bylo pracovní pensum toho kterého zaměstnance r. 1914 a r. 1924. Tato věc se takto nezkoumala a provedla se restrikce. Po provedené restrikci se však zase přijímali noví státní zaměstnanci, takže náš ministr financí musil konstatovati, že počet státních zaměstnanců po provedené restrikci převyšuje dřívější počet. Ale hlavně jsme mohli konstatovati, že zamýšlené úspory, které se očekávaly ze zákona o úsporných opatřeních ve správě státní, se proměnily v naprosto nadbytečné a zbytečné zatížení státu. Jestliže se tedy chce v přítomné době řešiti otázka státních zaměstnanců, jestliže se chce zejména zjistiti, zdali v tom nebo druhém odvětví je přebytek nebo nedostatek, nedá se to zjistiti jinak, než srovnáním pracovního pensa a pracovní výkonnosti státních zaměstnanců r. 1914, po případě r. 1924 s nynější dobou a podle výsledků potom určiti, zdali vůbec je možno provésti restrikci státních zaměstnanců, zdali zejména v tom kterém odboru je nutná restrikce anebo zdali by nebylo třeba po případě ještě zvýšení. Myslím, že dnes s poukazem na daňové nedoplatky mohu říci, kdyby v oboru finanční správy místo restrikce bylo provedeno doplnění úřadů finančních řadou sil odborných a kvalifikovaných, že jsme za tato určitá zvýšená vydání mohli míti zlepšený stav našich příjmů a výnosů daní. (Tak jest!)

Zmínil jsem se o tom, že úspory se provádějí především zejména na účet státních zaměstnanců. Pan ministr financí nás při projednávání rozpočtu nenechal v pochybách, že se budou prováděti úspory i během hospodářství rozpočtového dál. A tu dovolte mně říci, že řada odborníků po podrobném prozkoumání rozpočtu a při znalosti situace poukazuje, že náš rozpočet nemá provedené účelné úspory věcné. Tito odborníci poukazují, že index velkoobchodních cen poklesl při nejmenším o 20%, kterýžto pokles není však viděti na poklesu věcných nákladů našeho rozpočtu pro rok 1932. Zejména typický příklad nám dává rozpočet ministerstva nár. obrany. Domnívám se, že tento pokles je vyjádřen jistě ve smlouvách, pokud jde o nákup obilí, potravin, surovin. Tolik mám důvěry, že předpokládám, že ministerstvo nár. obrany využívá poklesu velkoobchodních cen, aby nakupovalo laciněji. Ale, vážení přítomní, vidíme-li přece jen v rozpočtu ministerstva nár. obrany, že škrty nákladů věcných se pohybují kolem 11%, myslím, že musíme přijíti k vývodu, že pravděpodobně nezlevnily určité jiné věcné potřeby, že pravděpodobně nezlevnily zejména ceny střeliva, zbraní a děl, které se pro účely naší národní obrany dodávají. Dovedu pochopiti, že určité závody, které vyrábějí zbraně a střeliva, si chtějí se svého sobeckého stanoviska krýti výtěžkem svých zbrojních oddělení deficit druhých oddělení, ale nedovedu pochopiti, že by náš stát se musil státi obětí takové sobecké vykořisťovací politiky. (Výborně!) To znamená, že musíme žádati, aby také zde nutné úspory byly vyjádřeny zejména poklesem cen. A že se některým firmám, které dodávají střelivo pro účely naší národní obrany, nevede zle, to nemusím, myslím, zbytečně dále rozváděti, o tom máme každý své zkušenosti. (Posl. Čuřík: Ale dělníky platí špatně!) S tím souhlasím, že dělníky platí špatně, ale na sebe pamatují znamenitě. Některé paláce, se kterými se potkáme v blízkém okolí Prahy, nás o tom přesvědčí nade vší pochybnost. (Výkřiky posl. Hodinové.)

Ovšem věcných úspor dá se také docíliti lepší organisací veškerého nákupu pro potřeby státu. Nákupy věcných potřeb pro stát ještě pořád u nás nebyly plánovitě organisovány, dály se jednotlivými ministerstvy atd. a při tom se obstarávaly některé věcné potřeby, které nesloužily vždycky přímo účelnému hodnocení - kupovala se na př. přepychová zařízení těch kterých úřadoven. To všechno nás musí nutiti k požadavku, aby se pro příště tyto chyby neopakovaly, aby naše dodávkové řízení a obstarávání nákupu všech věcných potřeb pro stát a podniky bylo zcentralisováno (Výborně!), aby byla při tom snaha docíliti co nejlevnějších cen, opatřiti potřeby levné, účelné a zanechati veškerého, docela zbytečného a často škodlivého přepychu. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Jiným způsobem vyssávání státu byly, vážení přítomní, nesčetné sanace našich bank. Je zajímavé, že náš stát musil již řadu bank sanovati, ale na rozdíl od soukromého podnikatele postupoval stát zde naprosto opačně. Jestliže nějaká banka sanuje soukromého podnikatele, zjistí si dobře jeho finanční stav, než přikročí k sanaci, nařídí ty ony nutné úspory, zařídí si svůj vlastní dozor a vezme podnik, který se spoléhá na její finanční podporu, do svých rukou. Toho náš stát neudělal, ačkoli věnoval na to z prostředků celého státu, z prostředků občanstva slušné částky, jdoucí do stamilionů, ale bankovní hospodářství bylo ponecháno dále svému osudu, aby postupovalo bez jakéhokoliv stísnění. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.)

Mnozí pánové zde mluvili o nutnosti nového bankovního zákona, k čemuž se ovšem přidáváme. Podali jsme iniciativní návrh, jak si představujeme bankovní hospodářství, a budeme podporovati každou snahu vlády, aby bankovní zákon byl co nejdříve usnesen. Jestliže se, vážení přítomní, v debatě vyslovili pro nutnost zákona bankovního nejen zástupci socialistických stran, nýbrž také už i zástupci některých stran občanských, tož, myslím, má vláda situaci už dnes dosti připravenou a jasnou, to znamená, že nyní je třeba jednati a předložiti bankovní zákon a s největším urychlením jej schváliti. Je samozřejmé, že banky nejsou věcí jen několika členů správní rady nebo několika ředitelů, otázka bank není otázkou akcionářů, nýbrž, protože v bankách jsou uloženy vklady široké veřejnosti, které přesahují až stonásobně akciový kapitál, je otázkou veřejnou (Potlesk.), otázkou státní, a vláda a parlament jsou zde od toho, aby prováděly ochranu těchto vkladatelů a nejen ochranu vkladatelů, nýbrž ve skutečnosti ochranu celého hospodářského života. Víme, že dnes ztráta důvěry k některé bance a panika tím způsobená měla by za následek nebezpečí pro hospodářský náš život vůbec. Tomu musí býti jednou pro vždy zabráněno. Správně o tom mluvil včera p. kol. Hampl, řekl-li, že i ty banky, které svým hospodářstvím snad nezavdaly příčiny k nucenému dozoru, musí se podrobiti vyššímu zájmu a musí zanechati svých zvláštních námitek proti bankovnímu zákonu. Bylo by jen na místě, kdyby dnes zástupci všech koalovaných stran vytyčili jasně své stanovisko k chystanému bankovnímu zákonu.

Mnozí z kolegů zde mluvili také o jiném palčivém problému, který za nynější hospodářské krise přímo vyssává náš hospodářský život. Je to problém kartelů. Je všeobecně známo, že kartely jsou faktickým monopolem, který svého monopolního postavení využívá a zneužívá k diktování závratných cen, a v důsledku toho zdražuje konsumentům konsum a výrobcům výrobu. Zisky, kterých se kartelovým hospodářstvím dociluje, jsou nespravedlivé, lichvářské. Poukazuji na to, že už dávno jsme podali iniciativní návrh zákona o kartelech; chci k tomu dále dodati, že z řečníků koalovaných stran, kteří až dosud mluvili, všichni naléhali na nutnost řešení zákona kartelového. Plně souhlasím zejména se včerejšími vývody p. kol. Černého o tomto kartelovém hospodářství, který zdůrazňoval nutnost zákonného zásahu do kartelového hospodářství. Jestliže kartelové hospodářství je vředem na našem hospodářském těle, pak je třeba tento vřed cestou normativní, cestou legislativní odstraniti. (Výborně! - Potlesk.) Zejména nynější doba, která vyžaduje úspor na všech stranách, kde každé zlevnění toho nebo druhého produktu již znamená zlepšení hospodářské situace, nezbytně žádá od nás kartelového zákona. (Výkřiky komunistických poslanců.) Do tohoto kartelového hospodářství dalo by se zasáhnout finanční politikou, která by (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.) zejména zdanila nesprávné kartelové renty. Také finanční politika může často sledovat cíle sociální a v takovémto případě by tyto sociální cíle byly nezbytně nutné.

U kartelového zákona (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.) máme totéž jako u zákona bankovního. Pánové, kteří již mluvili za občanské strany - my socialisté jsme své stanovisko již dávno prohlásili - žádali naléhavě rychlé řešení našich kartelů cestou zákonodárnou. Vláda má tedy situaci značně usnadněnu a bude jen dobře, když připomínkové řízení, o kterém se mluví, bude urychleno a zákon nám bude předložen se vším urychlením. Čím dříve se to stane, tím lépe. (Výkřiky komunistických poslanců.)

A nyní, vážení pánové, dovolte mi, abych poukázal několika slovy na nejpalčivější problém našeho vnitřně-politického života, na problém nezaměstnanosti. Pan ministr financí během rozpočtové debaty se vyjádřil, že se dnes nacházíme v bitvě. Jestliže budeme tento jeho obraz rozvádět, musíme přijíti nezbytně k důsledku, že také v hospodářské bitvě jsou ranění. U nás mezi raněnými v této naší hospodářské bitvě nacházíme na jedné straně zemědělce, na druhé straně dělníky, malé živnostníky, mezi raněnými jsou také osoby, které pracují za mzdu a za plat vůbec. Ale mezi těžce raněnými nacházíme právě naše dělnictvo (Tak jest!), které trpí nezaměstnaností. (Výborně! - Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní. - Posl. Hodinová: Kdyby se mohli tak najíst toho vašeho žvanění!) Ještě se nikdo nenajedl toho, co páni z komunistické strany mluví.

Jestliže, vážení pánové, sledujeme (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.) dnes situaci, zejména v našich horských krajích, ať ve východních nebo severovýchodních Čechách, ať na naši Českomoravské vysočině, na Moravě, zejména však na Slovensku a na Podkarpatské Rusi, tož vidíme, že je třeba nezbytně rychle pomoci lidem, aby neumírali hlady. (Výborně! - Potlesk.) Zoufalé výkřiky, které zaznívají z našeho pohraničí, zoufalé výkřiky z Vrchoviny naší Podkarpatské Rusi, od nás žádají (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.), abychom zdokonalili rychlou pomoc. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Veliká práce a oběti, které přinesl zejména Červený Kříž, a sbírky, jež byly prováděny, mohly pomoci jen částečně. Podle mého názoru je třeba, aby se pomohlo rychle posláním desítek vagonů mouky, obilí, kukuřice do těchto krajů, aby se lidé zachránili od hladu.

To jest ovšem jen akt milosrdenství, ve skutečnosti musí se tato akce položiti na širší základ. Jestliže jsme založili a dotovali stamiliony různé fondy na nutné investiční práce, nenalézám příčiny, proč by neměl býti založen cestou zákonodárnou fond pro nezaměstnané, do kterého by přispívali jednak podnikatelé a jednak stát. Otázkami prosté charity se tyto věci nevyřeší. Je třeba pronikavé zákonodárné činnosti.

Nyní dovolte mi, vážení přítomní, abych se zmínil několika slovy o jiném zjevu našeho veřejného života, abych se dotkl některých vad naší vnitřní správy. (Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.) Naše spolkové a shromažďovací právo se opírá o zákon z 15. listopadu 1867, č. 134 a 135. Již z data vidíte, jaký je duch v tomto zákoně. Je to duch absolutistického Rakouska, duch Bachův a Metternichův. Naše ústava stanovila svobodu spolkovou a shromažďovací. Určila také podmínky, za kterých může býti tato svoboda spolková a shromažďovací omezena. Tak na příklad svoboda spolková může býti omezena tak, že spolek může býti rozpuštěn jen tehdy, jestliže jeho činností byl porušen trestní zákon nebo veřejný klid a pořádek. Svoboda shromažďovací může býti dle naší ústavy omezena omezením shromáždění na místech, která slouží veřejné dopravě, za doby války nebo za nebezpečí vnitropolitických událostí, když je ohrožena republikánská forma státu, ústava nebo veřejný pořádek.

Z toho jest jasně viděti, že naše ústava již r. 1920 vytýčila rámcově meze svobody spolkové a shromažďovací. Ale pak vzniká otázka, proč příslušné úřady, jichž je povinností, aby přišly s návrhem na provedení zákona ústavního, po 13 letech ještě nepřišly s návrhem nového zákona spolkového a shromažďovacího, a stále a stále mluví o tom (Výkřiky), že tento zákon se připravuje. Nynější právní stav záleží v tom, že tohoto zákona se použije, když se to dotčenému panu referentovi hodí. Nechce-li povoliti spolek nebo shromáždění, odvolá se na zákon z r. 1867, nebo správněji řečeno, schová se za něj, a tak vlastně nynější právní stav záleží v tom, že úřady, které mají pečovati zejména o vnitřní správu, prostě mají široké pole pro uplatnění své osobní vůle z vůle své libovůle. Podám o tom dva doklady. 6. června letošního roku podali 2 funkcionáři Svazu národního osvobození ministerstvu vnitra návrh na povolení spolku Svazu národního osvobození s tím, že účelem tohoto spolku jest, aby šířil demokratické zásady svobody, spravedlnost a bratrství v duchu washingtonské deklarace. Po podání této žádosti předvolal si příslušný referent žadatele a oznámil jim, že hlavní zásadou, která ho staví před okolnost, že spolek nemůže vzíti na vědomí, je to, že je tam uvedena washingtonská deklarace. (Slyšte!) Washingtonská deklarace podle jeho názoru (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.) je programem, který odporuje ústavě! Když mu bylo vysvětleno, že podobné stanovisko není dobře možné, setrval na svém, a když se mu nevyhovělo a když washingtonská deklarace nebyla vyškrtnuta, oznámilo ministerstvo vnitra, že zamýšlené utvoření spolku nemůže vzíti na vědomí, poněvadž jde o spolek politický. Že jiných spolků, které mají účel čistě politický, povolil celou řadu, o tom nemluvil.

Tak jsme dnes svědky toho zarmucujícího faktu, že zásady, které jsou základem naší ústavy, zásady a program, které tvoří základ první Masarykovy vlády, nesmějí býti cestou legální u nás šířeny. (Slyšte!)

A pokud jde o právo shromažďovací (Výkřiky komunistických poslanců.), podám nový doklad praxe, v tomto případě politického úřadu I. instance. Před několika dny podala Jednota svazu národního osvobození v Lounech oznámení okresní správě politické, že bude konati přednášku dr. Verunáč, docent vysoké školy v Praze, na téma: Jest racionalisace příčinou nynější hospodářské krise? Tato přednáška byla oznámena okresnímu úřadu a úřad žádost vyřídil tak, že dotčený pan komisař, kterému referoval nějaký elév, neboť takovéto důležité věci se svěřují elévům, nemůže tuto přednášku povoliti, že žádá, aby pan přednášející předložil mu nejdříve text přednášky, že žádného Verunáče nezná, a dokud text přednášky nebude míti, že ji nepovolí. (Výkřiky komunistických poslanců.)