Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Zierhut, dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub.

Zapisovatelé: Marek, Petrovič.

235 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministři Bechyně, dr Czech, dr Dérer, inž. Dostálek, Mlčoch, dr Slávik, dr Spina, dr Šrámek, dr Trapl, dr Viškovský.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška, dr Záděra.

Místopředseda Špatný (zvoní): Zahajuji 147. schůzi poslanecké sněmovny.

Došla oznámení o změnách ve výborech.

Sněm. tajemník dr Říha (čte):

Klub poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické vyslal do výboru živnostensko-obchodního posl. Chalupníka za posl. inž. Nečase a posl. Váchu za posl. Neumeistra.

Klub poslanců čsl. strany lidové vyslal do výboru rozpočtového posl. Adámka za posl. Sedláčka.

Místopředseda Špatný: Došly dotazy. Žádám o přečtení.

Sněm. tajemník dr Říha (čte):

Dotazy:

posl. Vallo ministru veř. zdravotnictví a tělesné výchovy o dr Segedim z obce Čuži (č. D 659-III),

posl. Polívku ministru obchodu vo veci zrušeného výnosu zemského úradu v Bratislave č. 19.820/30-15, ktorým bola udelená V. Čundrlíkovi v Liptovskej Osade hostinská koncesia (č. D 660-III).

Místopředseda Špatný (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládnom návrhu (tisk 1410) štátneho rozpočtu republiky Československej a finančného zákona pre rok 1932 (tisk 1460) a rozprava o prehlásení ministra financií, učinenom vo 142. schôdzi posl. snemovne dňa 14. ríjna 1931.

Budeme pokračovati v povšechné rozpravě, započaté ve včerejší 145. schůzi sněmovny.

Přihlášeni jsou ještě tito řečníci: na straně "proti" pp. posl. dr Schollich, Gottwald, dr Tiso, Stříbrný, Stenzl, dr Polyák, inž. Jung; na straně "pro" pp. posl. dr Patejdl, dr Mičura, Kremser, Mašata, dr Rosche, Šeba, Špaček, Husnaj, Vančo, Polívka.

Uděluji slovo p. posl. dr Schollichovi.

Posl. dr Schollich (německy): Dámy a pánové! Ve svém známém novoročním poselství 1922 vyslovil se president Československé republiky Masaryk o parlamentarismu takto:

"V čele našeho státního aparátu je postaveno Národní shromáždění. Jako všude, i u nás parlament je ohrožován nedostatky. Žaloby proti parlamentu jsou tak staré jako parlamenty samy. Nezbývá než stále a vždy znovu požadovati, aby do parlamentu zvoleni byli representanti schopní kontrolovat celou administraci a schopní státotvorné práce. Parlamentní plenum není místo pro práci a přemýšlení; jeho funkce je docela jiná. Skutečná práce se vždycky bude odbývati ve výborech a v těchto zase menšími orgány a nezřídka jednotlivci."

Je-li správné, že v čele státního aparátu stojí Národní shromáždění a jestliže podle této hlavy a její funkce má se snad posuzovati celý státní aparát, pak musíme jistě konstatovati, že hniloba a nákaza státního aparátu, která se tu a tam projevuje zvláště při korupčních věcech, jest úplně přirozená a přirozeného rázu, poněvadž hlava jest již úplně nemocná a jen skrovně a žalostně živoří. Parlament měl by zajisté důležitou funkci v životě státu, kterou president Masaryk naznačuje tím, říká-li, že by měl prováděti kontrolu správy. Stálá kontrola správy udržovala by toto velké těleso v zdravém pohybu a zabránila by, aby nezbahnělo a neochrnulo, zabránila by přehmatům a nespravedlivostem úřednictva proti bezbrannému obyvatelstvu a zajistila by bezvadnou a klidnou činnost. Bohužel tomu tak není, poněvadž odpovědní státníci jako zástupci parlamentu a exponenti politických stran sami si kontroly parlamentu nepřejí, při každé příležitosti jej vyřazují a tím jej odsuzují k nečinnosti. Československo podle znění ústavy jest demokraticky spravovaná republika, tak se tomu učí na školách v občanské nauce. Ve skutečnosti jest to zastřená diktatura, v níž několik málo osob velkých rozhodujících stran, a to jen českých a českého hospodářství, zvláště pak Živnostenské banky, neomezeně a podle své libovůle vládne, čerta se staraje o parlament. Provésti důkaz pro toto své tvrzení z dějin českého parlamentarismu není zatěžko. Nazývalo-li se toto zřízení kdysi Pětka, pak Osmička, nyní se mu opět říká političtí nebo hospodářští ministři. Jakmile jednou tento sbor určil, jak se má projednávaný předmět projednati, a jakmile ve vzájemném smlouvání došlo k dohodě, pak vše ostatní jest již jen parlamentní divadlo.

Účastním se [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 25. list. 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. ř. vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 148. schůzi posl. sněmovny.] nyní již 11 let jako poslanec a musím říci, že jsem náležitě unaven a znechucen touto nedůstojnou hrou. Bude nutné, abychom našemu obyvatelstvu stále a stále vysvětlovali, že to, co se děje zde v pražské sněmovně a o čem se pak píše v časopisech, častokráte dobře zveličeno, nemá nároku na název parlamentarismu a demokracie. "Demokracie je diskuse", prohlásil president Masaryk. Tento, tolikráte opakovaný výrok, má své oprávnění. Mluví se v demokracii velmi mnoho, také zde ve sněmovně a při různých výborových poradách. Tím se však také vyčerpává celý zdejší parlamentarismus. Za své jedenáctileté prakse neznám zajisté ani jediný případ, že by na základě vývodů, učiněných podnětů, podaných pozměňovacích návrhů bylo něco změněno a zlepšeno na návrzích zákonů, podaných vládou nebo správněji řečeno, státní byrokracií. Jest to trvalá stížnost oposičních stran po všechna ta léta, že všechny jejich nejlépe míněné podněty zůstávají bez povšimnutí a bez výsledku zanikají. Vládním stranám, které zajisté trpí týmž nedostatkem, zakazuje koaliční disciplina, aby tento důležitý nešvar podrobily oprávněné kritice. A tak o věci mluvíme jen vedle sebe, mimochodem, bez užitku, nadarmo a výsledek toho je, že všeobecný zájem oposice o jednání v parlamentu časem úplně utuchne. A přece i oposice měla by ve státní správě svou funkci a úkoly. Ovšem zde si ji nikdo nepřeje, zde si nikdo nepřeje, aby byl rušen ze svého blaženého klidu, nikdo si nepřeje, aby byly odhalovány nešvary a střediska nákazy ve správě, poněvadž jinak vyšlo by pravděpodobně příliš mnoho na denní světlo a příliš mnoho osob zaujímajících vynikající postavení by bylo obviněno. Vzorným příkladem pro to jest projednávání korupční aféry Stříbrného. Na tomto stavu hniloby nezlepší mnoho ani vážná slova, která pronesl dne 28. října t. r. president Masaryk o nutném odstranění korupčních živlů ze správy a z veřejného života. To jest právě kletba zlého činu, jak to vyslovil posl. dr Kramář ve své slavné řeči v revolučním Národním shromáždění dne 22. ledna 1920. Když se českým úředníkům ve starém Rakousku rok co rok s české strany kázalo, aby sabotovali stát, aby co možno nejméně pracovali, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 25. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] kde je jen to možno, poněvadž tím nenáviděné Rakousko spíše zajde, když se zanedbávání povinnosti a neplnění služebních povinností pokládalo za český národní a vlastenecký čin, pak se nesmělo očekávati, že takto vychovaní úředníci, vyrostlí v této tradici, náhle obrátí, půjde-li o jejich vlastní stát. Řeč posl. dr Kramáře, pronesená dne 18. září t. r. na Smíchově, kdy kladl za vzor dnešním českým úředníkům staré úředníky rakouské, stále ještě zaslouží pozornosti a jest výrazem českého vlastence, těžce sklíčeného naprosto neudržitelnými poměry, jak se vyvinuly v poměrně krátké době vlastního státu. Zde selhal parlament úplně, poněvadž bohužel mezi českými politickými stranami samými jsou četné osoby, sedící až na nejvyšších místech, které těží z tohoto systému. Tak zvaná pozemková a lesní reforma, to jest odnětí cizího vlastnictví bez náhrady, přispěla zajisté podstatně k vypěstění tohoto neblahého systému a úplně podkopala cit pro právo, spravedlnost a neporušitelnost vlastnictví a držby. Takovéto poměry chovají v sobě zajisté zárodek zániku státního útvaru a jest správné, co prohlásil president Masaryk v uvedeném již novoročním poselství: "Budoucnost republiky a našeho národa spočívá na naší vnitřní politice. Abychom dovedli stát udržeti, potřebujeme především výkonnou a dobrou administrativu; konkrétně řečeno novou slušnou byrokracii". Posuzujeme-li věc s tohoto stanoviska, nezdá se budoucnost Československa skutečně růžová.

Než udržeti stát jest úkolem těch, kdo jej vybudovali, a zajisté nikoliv úkolem sudetských Němců, kteří do něho byli vnuceni násilnými diktáty. Mohli bychom tedy klidně přihlížeti, jak probíhá tento rozkladný proces, jen kdyby tím netrpělo zvláště německé národní hospodářství, poněvadž tento systém jest především namířen proti samým Němcům a obohacuje se na jejich útraty. Z tohoto přirozeného pudu sebezachování namáhali se němečtí zástupci po léta, aby prováděli kontrolu správy, jak si přeje president Masaryk. Bohužel jejich podněty a návrhy zůstaly právě tak bez povšimnutí jako jejich přání a požadavky. I přímá porušení zákona a přehmaty úředníků, které jsme oznámili ministrům v interpelacích, nejsou nikdy náležitě potrestány, nýbrž jsou co nejdůkladněji omlouvány, jestliže ministr vůbec shledá nutným na interpelaci odpověděti, ačkoliv v jednacím řádu parlamentu jsou také pro to stanoveny přesné lhůty. Parlamentarismus u nás jest úplně ve psí, a to vinou odpovědných státníků, kteří sami činí vše, aby jej v očích obyvatelstva zdiskreditovali. Na věci nic nezmění, jestliže se parlament čas od času sejde k bezvýznamným zasedáním, zatím co není s to, aby rozřešil velké a naléhavé otázky politické a hospodářské, kulturního a sociálního pokroku. Rozpočtový výbor zasedal nyní několik týdnů. V tomto úzkém kruhu ministři, členové vládních stran i oposiční poslanci pronesli naprázdno mnoho řečí souhlasných i si odporujících. Hory pracovaly k porodu a - zrodila se myš -, neboť přes mnoho řečí nedosáhlo se nic podstatného.

Vláda přes hospodářskou krisi a stále více se rozmáhající nezaměstnanost, přes stálý pokles daňových příjmů, nevynaložila tolik námahy, aby přizpůsobila státní hospodářství hospodářským poměrům a výdaje přiměřeně snížila. Doby krise vyžadují včasných náležitých opatření, které však nesmějí záležeti v tom, aby státním úředníkům byly ještě dále snižovány platy, beztoho nevalorisované, a aby tento důležitý stav byl stále více proletarisován, hnán v bídu a nouzi a tím do rukou úplatnosti a korupce, aby byly zaváděny nové daně a dávky, které ještě více zdražují výrobu a tím ztěžují odbyt, aby bylo ohlašováno ještě bezohlednější vymáhání dlužných daní a tím průmysl, obchod a živnosti vydávány v zkázu a rozvrat. Již po léta poukazujeme na to, že Československo nemůže zůstati ostrovem blažených, jestliže se otřásají a chvějí základy celého světového hospodářství - vinou neblahých mocenských diktátů - žádali jsme tedy, aby byla včas učiněna opatření ve formě nejrozsáhlejších úspor a upozorňovali jsme na některé kapitoly rozpočtu, kde bylo možno beze škody provésti další úsporu, v celém pořadí, na příklad u kapitoly zahraniční zastoupení, militarismus, stavba zbytečných menšinových škol atd. Ale právě v těchto položkách ani v letošním rozpočtu nebylo ušetřeno buď vůbec nic nebo nic podstatného, výše dosavadních výdajů zůstala.

Již v rozpočtovém výboru při projednávání kapitoly "ministerstvo pro věci zahraniční a ministerstvo národní obrany" jsem upozornil, že bezpečnost československého státu podle mého mínění nelze hledati ve svazcích s jinými státy, které by se za války, jak se to ukázalo za světové války, ukázaly úplně bezcennými, a nikoliv ve velkém, dobře vyzbrojeném vojsku, které pro své různé národní složení vždy bude míti pochybnou hodnotu, nýbrž jedině a pouze ve spokojenosti obyvatelstva, bydlícího na území státu. Pokládám tedy všechno úsilí sjednati co možno mnoho závazků pro zachování stavu na základě nuceného diktátu versaillského, st. germainského a trianonského za zbytečné a bezúčelné, poněvadž přirozený vývoj a chod dějin nedá se nikdy zadržeti a brániti si papírovými smlouvami. Že tak zvané "mírové smlouvy" vnucené tenkráte německému národu a jeho spojencům nepřinesly světu vytoužený mír a podle své povahy ani v budoucnosti jej nepřinesou, vysvítá nejlépe z toho, že téměř všechny státy starého i nového světa neustále žijí v těžké starosti o zítřek, jak v těchto dnech správně napsala jedna parlamentní korespondence, a zbrojí s obrovským peněžním nákladem, jako kdyby příští válka byla již přede dveřmi. Každodenně uvádějí časopisy nové zprávy, plné astronomických čísel o reformách vojska, o opevněních, o stavbě lodí, o zbrojení ve vzduchu atd.

Byl otištěn malý výtah takovýchto nepochopitelných věcí: Francie, prvá vojenská mocnost na pevnině, vydává letošního roku 2.262,852.000 franků na letectví. Z toho připadá 11% na technické a 76% na vojenské letectví.

Vojenský rozpočet Velké Britanie na rok 1931 vykazuje celkové výdaje asi 48,000.000 lib. Z toho připadá asi 40 milionů na vojsko a 8 milionů na vojenské letectví. Výdaje na vojsko byly proti loňskému roku sníženy o 25%, kdežto výdaje na vojenské letectví stouply o 25%. Anglické pozemní vojsko má nyní 148.000 mužů, vojenské letectví 32.000 mužů.

Zbrojení Polska dosahuje výše v dějinách války dosud nebývalé, čímž se touto chvílí, přes to, že jest poměrně malé, stalo třetí, nejsilnější mocí v Evropě. Aktivní vojsko má asi 300.000 mužů, vycvičené zálohy 3,500.000 mužů. K tomu dlužno přičísti sbor pohraniční stráže na východě a pohraniční stráž na západě, které podle jména podléhají ministerstvu vnitra, ve skutečnosti jsou to však úplně mobilní vojenské svazy, čítající 32.000 mužů. Ruku v ruce s tím postupuje také námořní zbrojení Polska, prováděné Francií. V Gdyni kotví již: 1 moderní křižník, 3 torpedoborci, 12 mořských torpedoborců s rychlostí 34 mořských mil a 5 ponorek; ve francouzských loděnicích staví se ještě pro Polsko: 3 křižníky, 12 ponorek, 4 monitory, 5 dělových člunů a 26 ozbrojených říčních člunů. Mimo to má tento polský přístav nyní ještě nový pluk vodních letadel (výzvědná a noční bombardovací letadla) se 60 stroji.

Italie vydává na své námořní loďstvo 1574 milionů lir. Roční výdaj na celkové zbrojení činí 5 miliard lir, právě třetinu státních příjmů.

V křiklavém rozporu ke stavu evropského a amerického hospodářství není pouze vnější rozsah zbrojení, nýbrž i technické zdokonalení moderní plynové války otevírá smutnou vyhlídku do pravděpodobně velmi blízké budoucnosti.

Francie má dnes přes 520 denních a 320 nočních bombardovacích letadel, Polsko přes 190 a 90, Belgie a Československo každé přes 50 a 40. Podle toho, jak jsou stavěna, mohou tato bombardovací letadla vzíti na palubu až 3000 kg střeliva (Barlingova bombardovací letadla). Podle přesného výpočtu, počítáme-li lehčí a těžší bombardovací letadla, mohlo by 600 bombardovacích letadel svrchu uvedených států za 24 hodin shoditi 550.000 kg bomb, kdyby ve vzdálenosti asi 250 km od letiště dosáhla svého cíle. Při vzdálenosti asi 500 km mezi letištěm a cílem klesá náklad bomb asi na 320.000 kg.

Schopnost bombardovacích letadel vznésti se do výše stoupla ze 6000 m na 8000 m; boj proti nim jest tedy podstatně ztížen. Ještě povážlivější jest nesmírné stoupnutí nosnosti; roku 1923 mohla letadla vzíti s sebou 120 kg bomb, dnes již 3000 kg; vedle toho mají však ještě také strojní pušky, ba dokonce i děla, takže skutečně je lze nazvati létajícími pevnostmi. Francie má u letectva 40.000 vojáků, Anglie 32.000, Italie 30.000 a S. S. A. 27.000.

Jest pochopitelné, že ani Československo nechce zůstati pozadu při této všeobecné horečce zbrojení a krmí militarismus, který při mírovém stavu 140.000 mužů pohlcuje ročně nejméně 2 až 2 1/2 miliardy Kč, to jest 26% celkových státních výdajů. Výdaje Československé republiky na vojsko činí od jejího vzniku, počítaje v to rok 1932, již 34 miliardy korun, tolik, kolik činí celý státní dluh. Kdyby se bylo po 13 let, co máte vlastní stát, používalo částek vydaných na zbytečné hraní na vojáčky na umořování státních dluhů, bylo by Československo dnes státem bez haléře dluhu a mimo to by ještě mohlo 2.3 miliardy Kč, nutné ke každoročnímu zúročení a umořování, vynaložiti na důležitější práce ke zvelebení národního hospodářství. A to vše k větší slávě Francie, která má stále obavy o svou bezpečnost a v tomto stavu úzkostlivosti jest nucena udržovati vojenský systém, který dnes vytvořily vedle vlastního státu také Polsko, Československo, Jugoslavie a Rumunsko a který v míru udržuje ve zbrani 127 divisí, to jest 1165 praporů pěchoty, 777 divisí jízdy a 2000 baterií dělostřelectva vedle letectva, ženijního vojska, pancéřových aut a jiných zvláštních oddílů. Potřebuje-li Francie ke své bezpečnosti tak ohromného vojenského aparátu, nechť si jej také sama platí, což jí při jejím bohatství zlata nebude činiti potíží. Pokládáme za nespravedlivé, musí-li tento strašlivý a bezúčelný systém platiti také Československo z daní těžce vydělaných a častokráte vymačkaných až k vykrvácení. Mimochodem jen ještě uvádím jako zvláštní známku tohoto neblahého šílenství, že v loděnici Škodových závodů v Komárně právě nyní byla dokončena prvá československá pancéřová loď a ze co nejdříve bude spuštěna na Dunaj. Bude se jmenovati "Masaryk" a bude připojena k dunajské flotile pro účely válečné.

Světové dějiny budou jednou vypravovati o tomto šíleném zbrojení t. zv. vítězných států po světové válce a budou je psychologicky vykládati stálou úzkostí špatného svědomí, bojícího se o ukořistěný, neprávem nabytý majetek. A tak to také je. Strach z Německé říše, i v bezmocnosti stále ještě mocné, strach z revise neudržitelných mírových smluv odstraněním mnohých geografických a politických nemožností jest hnacím pérem všech těchto nehorázností. Také pro Československo nastanou jednou těžké doby, až přijde ta chvíle v dějinách, a již dnes bylo by úkolem prozíravé, moudré zahraniční a vnitřní politiky připravovati se na tuto chvíli a činiti opatření. Přátelský poměr k Německu mohl by snad jednou zabrániti a překaziti leckterý vývoj, který přinese těžké následky. President státu Masaryk uznal to ve svém, již zmíněném, novoročním poselství, prohlásiv:

"Náš poměr k Německu je slušný a zůstane slušný. Byli jsme nepřátelé pangermánského pruského Německa, stáli jsme proti němu v odkrytém boji; boj jest ukončen, jsme teď v míru a chceme mír a proto si přejeme, aby se také Německo hospodářsky a kulturně co nejdříve obrodilo. Evropa, celý svět, nemůže býti klidný, jestliže dva největší národové Evropy - Rusko a Německo - nepřekonají neblahé následky války. Rusko a Německo tvoří většinu Evropy; malé a menší státy střední Evropy, ani větší státy na západě, nemohou se klidně rozvíjeti, nebude-li Německo a Rusko uzdraveno. My sami nemáme žádných agresivních úmyslů."

Nepřísluší mi, a pravděpodobně by ani censura nepropustila, zkoumati obsah a správnost těchto slov podrobněji. Než jednu věc přece snad smím vysloviti, že odpovědná zahraniční politika odedávna činila vše, aby vůli presidenta státu obrátila v opak. Poměr Československa k Německu, jak zní odborně-technický výraz, jest zajisté "korektní", ale naprosto nikoliv blahovolný, o přátelských citech vůbec ani nemluvě, ačkoliv naše tisícileté vztahy a nikoliv na posledním místě náš hospodářský prospěch sám by nás musil přinutiti, abychom obnovili a udržovali nejlepší přátelství s německým sousedem. Československá zahraniční politika nebo její odpovědný správce Beneš byli všude, kde se šlo proti Německu, které podle mínění Francie mělo býti i nadále udržováno při zemi. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 25. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Malý, čily Beneš následoval svého velkého mistra Brianda ve všech fásích Němcům nepřátelské francouzské politiky nenávisti. Zatím co Masaryk pokládal za nutné a za příkaz pro světové hospodářství, aby se také Německo hospodářsky a kulturně co nejdříve obrodilo, Beneš ihned nenávistně protestoval proti tomu, byl-li učiněn sebe skrovnější pokus ve formě celní unie s Rakouskem. Šlo by příliš daleko, kdybychom vypočítávali všechny zloby československé zahraniční politiky proti Německu za celá léta, domníval jsem se však, že to musím uvésti, abyste pochopili chování německé národní strany k vládě, postupující tímto způsobem. My, národně uvědomělí, spatřujeme v Německu přes všechny pohraniční sloupy svou vlast, s níž nás navždy spojují svazky naší krve, a všechny mocenské prostředky státu nebudou s to, aby někdy přetrhaly nebo omezily tyto živé styky, dokud se sudetští Němci sami nevzdají svého národního života tím, že splynou. Jak máme míti důvěru k vládě při takovéto její orientaci, i když má ke své ozdobě dva německé ministry, když dělá politiku Němcům naprosto nepřátelskou a neúnavně usiluje o to, aby v zahraniční politice činila Německé říši v její obrodě potíže, ale ve vnitřní politice aby usedlé Němce v sudetském území zbavila půdy pod nohama a zničila je? Právě konaná rozpočtová debata byla po této stránce velmi názorná a poučná. Přes pětiletou účast ve vládě nebylo lze ve výboru dopomoci německé řeči k jejímu právu a dosíci, aby němečtí vládní poslanci podávali zprávu jako zpravodajové a aby podávajíce zprávu směli mluviti německy. O tom, že se nedbá německého jazyka v úředním styku, u pošty, v železniční dopravě atd., nechceme vůbec ani mluviti. Není to výmluvný důkaz německé bezmocnosti přes "účast ve vládě" jak němečtí členové vládních stran s oblibou vždy říkají!

Dne 3. dubna 1930, tedy před 1 1/2 rokem podalo zde ve sněmovně 106 poslanců národních menšin nevinný návrh, jehož účelem bylo jen zříditi podle §u 22 jednacího řádu výbor, který by projednával všechny sporné věci národních menšin a který by podával Národnímu shromáždění vhodné návrhy na konečnou úpravu národně-politických rozdílů ve státě. Poslanecká sněmovna má 300 členů, navrhovatelé tvoří tedy třetinu tohoto sboru. Mezi navrhovateli byly i německé strany, které jsou ve vládě. Přes to české strany až dosud odmítaly projednati tento návrh, ba nebylo dosud ještě ani možno, aby tento návrh prošel úskalím iniciativního výboru, prostě beze stopy a bez hlesu zmizel. Jsou-li již německé oposiční strany bezmocné proti jakémukoliv porušení jednacího řádu, pak by si přece německé vládní strany neměly dáti líbiti takovéto jednání. Očekáváme od Svazu zemědělců a německých sociálních demokratů, že konečně sami ve vládě iniciativně zakročí stran projednání tohoto návrhu, což jim nebude přece za těžko, poněvadž jistě u svých českých třídních kolegů, s nimiž přece jinak postupují ruku v ruce, naleznou největší porozumění a dojdou sluchu pro tento požadavek. Zvláště čeští sociální demokrati vždy dovedli příležitostnými projevy přesvědčiti německé sociální demokraty, aby uvěřili, že jsou ochotni splniti německé požadavky i po stránce národní. Mimo několika krásných slov nestalo se však dosud nic již od dob zemřelého Tusara, který jako sociálně demokratický předseda vlády mistrovsky se dovedl krásnými slovy přenésti přes splnění daných slibů. Tato směšná hra s německou dobromyslností, klamání mnoha slovy přes viditelnou skutečnost, že vládnoucímu českému státnímu národu ani nenapadne, aby vyřešil německo-českou otázku, kterou Masaryk nazval nejdůležitější otázkou státu, ba dokonce ani aby se nepustil do jejího řešení a ponenáhlu ji vyřídil a uspokojivě dokončil, jest hloupé již i tomu nejzaslepenějšímu a nejdobromyslnějšímu německému Michlovi, jest to trvale nesnesitelné a neslučitelné s německou důstojností. Nepůsobí to jako posměch, když předseda vlády Udržal snaží se odporovati samozřejmému a oprávněnému německému nároku, aby se při ustanovování státních úředníků náležitě přihlíželo ke složení obyvatelstva tím, že prohlásí, pohrdlivě se usmívaje, že se úředníci a zaměstnanci přijímají do státních služeb vždy jen podle způsobilosti, nikdy však podle národnosti. Má tím snad býti řečeno, že Němci nemají náležitě způsobilých uchazečů? Stokrát a tisíckrát bylo by lze dokázati nesprávnost takovéhoto tvrzení a na množství příkladů prokázati, že velmi dobře kvalifikovaní němečtí uchazeči, bezvadně ovládající státní jazyk, byli odmítnuti jen pro svou příslušnost k německému národu a že místo nich byli přijati hůře kvalifikovaní příslušníci státního národa. Příčinou toho, že všechna odvětví celého správního aparátu čím dál tím více zbahňují, že spisy jsou vyřizovány čím dále tím pomaleji, že se vydává tolik chybných rozhodnutí, pro která jest nutno se odvolávati k nejvyššímu správnímu soudu, což opět působí úplné přetížení u tohoto soudu, takže na jeho vyřízení musí se čekati 2 1/2 až 3 léta, jest nikoliv na posledním místě nezpůsobilost většiny českého úřednictva, které častokráte úzkoprsým a jednostranným šovinismem snaží se nahraditi nedostávající se mu znalosti a způsobilosti. Také tímto způsobem lze se učiniti jako horlivý vlastenec nepostradatelným a získati si jako hraničář, člen Jednoty nebo výboru vliv daleko přesahující vlastní postavení. Účast německých stran na vládě nemohla nic změniti na tomto smutném a zahanbujícím stavu, který odnímá našemu dorostu tisíce pracovních míst, ba němečtí ministři nemohli provésti ani zlepšení ve svých vlastních ministerstvech. Při této příležitosti táži se obou pánů ministrů, dr Spiny a dr Czecha, jaké procento německých úředníků jest v ministerstvu veřejného zdravotnictví a v ministerstvu sociální péče a jaké přesuny nastaly v těchto ministerstvech ve prospěch Němců od doby, kdy se stali ministry?

Právě tak bezmocní jsou Němci ve vládě, uvažujeme-li o nesmírném přesunu držebnostních poměrů prostřednictvím tak zvané pozemkové a lesní reformy. President státu Masaryk vyjádřil přece základní tendenci tohoto zákona ze dne 16. dubna 1919, když ve svém novoročním poselství roku 1922 prohlásil: "Tato reforma jest vskutku národní". K těmto presidentovým slovům netřeba nic připojovati, mluví sama. "Přes pětiletou účast na vládě" nepodařilo se dosud ještě, aby do správního výboru Státního pozemkového úřadu bylo přibráno několik německých členů jako bezvýznamných statistů. 12 členů tohoto důležitého výboru, zvolených na dobu tří let, vládne s celým štábem více než tisíce českých úředníků proti právu, zákonu a spravedlnosti bez jakékoliv kontroly samostatně a nezávisle nyní již 13 let a přesunují miliardy německého národního jmění ve prospěch vládnoucího státního národa a jeho příživníků a dosud nebylo možno uplatniti ani několik skrovných německých nároků a zachrániti několik tisíc hektarů pro německé uchazeče o půdu.

V oboru kulturním a sociálním nejsou poměry o mnoho lepší. Přes to, že čeští soc. demokrati již několikráte uznali oprávnění německého požadavku kulturní samosprávy, přes to, že v čele školské správy stojí v osobě dr Dérera již 2 leta český soc. demokrat, který při poněkud dobré vůli mohl by příslušný návrh zákona v několika týdnech nebo měsících předložiti zákonodárným sborům, aby o něm mohly jednati, nebylo ani zde dosud možno udělati byť i malý krok kupředu v této otázce, pro Němce tak důležité, nebo ji uspokojivě vyříditi. Stále a stále slyšíme, že se ministerstvo právě zabývá přípravnými pracemi o tomto návrhu zákona, jímž má býti upravena školní správa v republice. Jest nutno, aby tento návrh obsahoval také účast obyvatelstva na správě školských věcí. Pan ministr školství dr Dérer vyslovoval se tedy opatrně a s oklikami v letošní kulturní rozpravě rozpočtového výboru, ačkoliv přece již jeho předchůdce dr Hodža před několika lety vyslovil se o této věci mnohem jasněji a určitě slíbil, že školní samospráva bude provedena již v nejbližší době. Že se i ministr dr Dérer snažil prokázati velkým statistickým materiálem, že německé školství v poměru k celkovému počtu německého obyvatelstva není poškozeno, ba že dokonce v leckterém školním oboru mohl konstatovati převahu Němců, jistě již neudivuje a nemůže také již nikoho klamati. Obratným žonglírováním čísly lze zde dokázati mnoho, co se ve světě pravdy jeví jen jako měnivá mýdlová bublinka. Zůstává však zajisté skutečností, že všechna odvětví německého školství jsou proti českému školství soustavně a úmyslně zanedbávána a zřejmě zkracována jistě s tím úmyslem, aby se Němci nemohli tak dobře vzdělati a aby jejich budoucí živobytí bylo ztíženo. Podle sčítání lidu roku 1920 byl poměr Němců v historických zemích k Čechům 1: 2˙3. Poměr 429 německých měšťanských škol podle stavu ze dne 31. října 1930 k 1270 českým měšťanským školám znamená, že Češi mají o 285 českých měšťanských škol více, než jim patří. Poměr 1554 německých měšťanských tříd k 4999 českým měšťanským třídám znamená, že Češi mají o 1398 měšťanských tříd více, než jim patří. Podle stavu českých měšťanských škol mají Němci nárok na zřízení ještě 610 měšťanských tříd. Stejný obraz vidíme u tak zvaných jednoročních učebních kursů (4. měšťanských tříd). Německé měšťanské školy mají 123 takových kursů, české měšťanské školy 517, což znamená podle počtu obyvatelstva pro Čechy o 232 kursů více. Podle stejného klíče měli by Češi nárok na 20.384 obecných tříd, ve skutečnosti mají jich však 21.826, jsou tedy proti Němcům o 1443 obecných tříd ve výhodě. A proti těmto výmluvným číslicím odvažujete se ještě tvrditi, že Němci v oboru školském nejsou poškozeni! A tak, jako je tomu zde, v oboru obecného a měšťanského školství, právě tak je tomu také u školství středního, odborného a vysokého. Porovnejme jen jednou nádherné paláce českých vysokých škol v Praze se středověkými místnostmi německých vysokých škol a fakult, umístěnými často v bývalých stájích a sklepích, toto názorné vyučování postačí, abyste poznali, co lze ve skutečnosti souditi o krásných slovech, že německé školství není poškozeno. Také skutečnost, že v investičním školském programu na rok 1932 ze 88 milionů Kč jest zařazeno sotva 4 miliony, to jest 4.5% na stavby německých škol proti 84 milionům, to jest 95.5% na české výchovné potřeby a také pozorování dřívějších rozpočtů, že se to každý rok opakuje stejně, mluví za celé svazky. V šesti letech od roku 1927 bylo i s rozpočtem na rok 1932 vydáno na stavby škol celkem 543,677.500 Kč. Vezmeme-li stejné měřítko jako na rok 1932 - vidíme, že s nepatrným kolísáním jest tomu tak po všechna léta, - znamená to, že v téže době z této značné částky asi 544 milionů bylo vydáno na stavby německých škol sotva 30 milionů. Za takovéhoto stavu nelze se diviti, že německé školství ponenáhlu upadá, že nemůže již stačiti požadavkům doby a pokroku pro nedostatek peněz, kdežto české školství prodělává mocný rozmach a české mládeži poskytuje pro těžký konkurenční boj v životě nejlepší možnou výzbroj.