Za této situace jednáme my o rozpočtu. Rozpočtová debata je důležitým forem a příležitostí, abychom ukázali na vážnost poměrů. Je třeba, aby si uvědomili všichni ti, kdož dnes jsou vůdci ve výrobě, že dělníci a úředníci, kteří byli vyloučeni z práce, nemohou za to, ti že svůj osud žádným způsobem nepřivodili, že byli jen kamenem vrženým cizí silou a že tudíž tam nemůže býti pocitu odpovědnosti, že odpovídají v prvé řadě vůdcové v hospodářském a finančním životě. Je třeba, abychom se tak na věc dívali. Je třeba, abychom si uvědomili ještě to druhé. Já jsem si stěžoval na to, že jsme rozbiti, také z těch důvodů, že jsem si vědom, že sjednocená dělnická třída v chaosu, který vidíme kolem sebe, znamenala by pro všeobecné uklidnění nebo urovnání poměrů daleko více, než dnešní navzájem spolu zápasící tábory. My nevoláme po sjednocení proto, že bychom se chtěli mstíti, ale proto, že bychom chtěli, co doba nezbytně před nás staví k řešení jako problémy, řešiti jako samozřejmost. Ti, kdo jsou na druhé straně, na pravici, musí si připomenouti, že všechny násilné konflikty v historii vzešly z toho, že vládci v dané chvíli nerozuměli, čemu říkáme volání doby. (Výkřiky komunistických poslanců.) To je třeba říci otevřeně. Stojíme zde jako zmocněnci příštího vývoje a svoji povinnost k dělnické třídě také splníme. (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr Luschka. Dávám mu slovo.

Posl. dr Luschka (německy): Vážené dámy a pánové! Zase jednou stojíme před hlavním úsekem roční činnosti parlamentu, před projednáváním státního rozpočtu. Původně předložila vláda elaborát, který na straně výdajů i na straně příjmů vykazoval pyšnou číslici asi 9.3 miliard. Aktivní saldo 4˙6 milionů, které bylo vypočítáno, bylo již tehdy více než pochybné, dnes po událostech z posledních týdnů a dní je nepochybně již jen fikcí, které již vůbec nikdo nevěří. Pan zpravodaj ve své výborové zprávě sám vydal svědectví, neboť ještě nikdy nebyla předložena výborová zpráva o rozpočtu tak, jako letos, kdy kromě politických školních úkolů o jednotlivých podrobnostech k rozličným kapitolám jest vlastním závěrem již jen statistika o řečnících, řečnické lhůtě a jednotlivých zevnějších formalitách, které se staly při poradách výboru. Tedy ani pan zpravodaj již tomuto rozpočtu nevěřil. Přes to byl ve výboru přijat, a to podle obvyklého způsobu beze změny, a dnes nám byl předložen jako základ pro porady plena o státním rozpočtu. Nelze se tedy diviti, že již není naprosto zájmu o tento státní rozpočet a rozpravu o něm, mnohem méně než kdy jindy lze pozorovati i zájem pro všeobecnou rozpravu. Jeden z pánů řečníků, kteří mluvili dnes přede mnou, mluvčí české agrární strany, živě litoval, že se takový nedostatek zájmu stal vůbec metodou tohoto parlamentu. (Posl. Bobek [německy]: Domníváš se, že jest nyní zde?) Také nikoliv.

Připojujeme se v plném obsahu k tomuto politování, ale musíme konstatovati, že systém, s nímž se zde parlamentně vládne, jest hlubší příčinou tohoto úplného nedostatku zájmu a že škola, kterou nám páni poskytli, právě přináší své ovoce, na němž sami páni vidí, jak škodlivým jest takový systém proti skutečnému parlamentarismu. Každý přívrženec parlamentarismu musí toho co nejživěji litovati. Ale přes to se to nezlepší.

Vážené dámy a pánové! Pan zpravodaj ve své zprávě, která, jak jsem se již zmínil, jest vysoce originální, zavedl ještě nové rozlišení, mluvil ve statistice o vládních, koaličních řečnících a oposičních řečnících. Stále znovu se zde zavádějí zcela nové pojmy do parlamentarismu. Jiný parlamentarismus zná řečníky pro a proti, ale takové rozlišování jest původní novinkou. Pravděpodobně má to zakrýti nedostatek přesnosti číslic, které byly v rozpočtu předloženy.

Obrat, který v poslední době prodělal státní rozpočet, jest však velice významný, totiž, že pan ministr financí sám vlastně v poslední chvíli desavouoval celý státní rozpočet tím, že prohlásil, že bude úkolem parlamentu provésti další úlevy v rozpočtu, rovněž že budou provedeny správně technicky a vládním usnesením. Tyto zásahy, o nichž mluvil již ve výboru před hlasováním o rozpočtu, nemusily by býti tak hluboké, kdybychom byli včas přikročili k řešení hospodářské krise a v dřívějších letech nebyli rozmnožovali výdajů a nerozšiřovali státního aparátu. Táži se: K čemu bylo zapotřebí 39 schůzí, 181 celých řečnických hodin s 207 řečníky, když jsme na konci porad o rozpočtu právě tak daleko jako na začátku, že totiž byl přijat celý v plném obsahu, ale také v plném obsahu byl téměř předstižen, v době, kdy přichází do plena sněmovny. Domnívám se, když se stále mluví o racionalisaci, že to je názorný příklad, jak se mrhá časem a jak neracionálně, a to počínaje shora, se již pohlíží na parlamentní provoz. Tento stav, že ode dneška na zítřek nikdo neví, co se stane, že překvapení je to jediné, nač se určitě lze spoléhati, jest všeobecným odrazem naší doby. Mnoho slov, málo činů, vratké základy a nikde spolehnutí.

Závěrečný projev pana ministra financí měl by vlastně býti podnětem, aby se rozpočtový výbor zase ihned sešel, aby si objasnil smysl a obsah jeho vývodů a především dosavadní návrh rozpočtu prohlásil jen za prozatímní, až bude hotovo skutečné, číselné určení rozpočtu. To by podle mého mínění bylo to jediné správné v takové chvíli. Nehroziti výjimkami, nezařazovati do porad o rozpočtu zákony, které samy s sebou zase přinášejí úplnou změnu samého rozpočtu, nýbrž parlamentu v rozpočtu nalíti čistého vína a včas mu poskytnouti úplné jasno o hospodaření v příštím roce, dáti parlamentarismu nikoliv formality, nýbrž obsah. To jest podmínkou pro skutečně parlamentní projednání rozpočtu, aby parlament sám určil státní hospodářství příštího roku. Ale bohužel u nás tomu tak není. Ohrazujeme se co nejrozhodněji proti tomu, aby se zase podle posledních slov ministra financí nekladlo těžiště do usnesení vlády, která přes hlavu parlamentu přinášejí vlastní rozhodnutí. Takové ohlášení považujeme za vyloučení parlamentu a za předchůdce diktatury beztoho ohlášené předsedou vlády, ovšem censurované, a jménem parlamentarismu se velmi rozhodně ohrazujeme proti takovým novým metodám při projednávání státního rozpočtu. Kromě toho se ještě zcela zvlášť ohrazujeme i proti tomu, aby se v oboru správně-technickém, jak tato formulace zní, změny státního rozpočtu takřka legitimovaly. Tyto změny jsou, bohužel, beztoho zcela obvyklé, neboť každoročně se přijímal rozpočet bez jakýchkoliv změn provedených parlamentem, ale v účetní uzávěrce se ukazovalo, že sice parlament nemá co mluviti k ročnímu rozpočtu, ale že byrokracie určovala příjmy a výdaje tak, jak chtěla. A každý roční závěrečný účet byl pro parlament ostudou. Rozpočet, jak byl přijat, byl podle závěrečného účtu daleko překročen a schválení závěrečného účtu bylo zároveň indemnitou pro byrokracii, že samostatně hospodařila v pokladnách a samostatně vedla hospodářství.

Vždycky jsme to již trapně pociťovali. Nic se nezlepšilo; ale aspoň bylo to dříve ještě učiněno poněkud stravitelnějším, že se nikdy úředně nepřiznávalo, že z usnesení parlamentu o státním rozpočtu vznikaly takové praktické důsledky; ale nyní, kdy to jest již ohlášeno jako úsporné opatření v oboru správně-technickém, považujeme to za čistý triumf byrokracie, proti němuž se rovněž velmi rozhodně musíme ohraditi, zvláště když zde nejde jen o znalost věcí, o práci byrokracie, nýbrž u rozličných ministerstev zároveň o stranické stanovisko samých ministrů. Víme, že jedním z největších zel, které se zde zahnízdilo, jest to, že skoro každé ministerstvo má zevnější nátěr stranické barvy a že naše ministerstva jsou jen stranickými ministerstvy. Tuto neomezenou moc, která se tím poskytuje, nemůžeme schvalovati a i když stokrát slyšíme, že příslušní páni ministři potřebují důvěrníky, musíme se přece zcela rozhodně proti tomu ohraditi. Jen nestranné vedení ústřední správy může býti zárukou nestranné státní správy, kterou nezbytně potřebujeme.

Není pochybnosti, že vážná doba nutí k rozvážlivosti, avšak na druhé straně vyžaduje něčeho, co dosud, bohužel, příliš mnoho a často chybělo, totiž upřímnosti. Nyní se jako heslo pro ozdravení světové krise všude vytrubuje, že jest zapotřebí dvou věcí, aby se poměry obrátily k lepšímu: za prvé šetrnosti, za druhé jistoty. U obou závažných slov se však ztratil obsah. Tato slova stala se bohužel jen hesly, s nimiž se potírá právě to, co by se vlastně mělo dělati, čím se předstírá skutečná šetrnost a čím se předstírají skutečně poctivé tendence zaručiti jistotu všude a za všech okolností. U nás byly již ohlášeny jako úsporná opatření léčivé prostředky, jako na př. návrh o úsporných opatřeních ve správě, který byl již dnes v této sněmovně rozdán tiskem. Úspory na pravém místě nebude nikdo potírati, ale pokud se žádá obětavosti, musí to býti obětavost všech, stejně jako musí býti zaručena rozhodná spravedlnost při rozdělování obětí. Proti tomu se zase jednou u nás vrhli nejprve na státní úředníky a pomýšlí se na ně jako na první oběť úsporných opatření.

Jsem přesvědčen, že se tímto způsobem nemůže hospodářství pomoci. Pokles kupní síly jest beztoho zásadním zlem našeho hospodářského života. Zostřovati toto snížení kupní síly ještě tím, že se širokým vrstvám úřednictva, jejich rodinám a příslušníkům ještě více omezí a sníží životní úroveň, není jistě základem pro vzestup hospodářství, jak by se od tohoto opatření mělo očekávati. Jsem přesvědčen, že tento postup jest zcela pochybený, jako vůbec zásada poklesu kupní síly nuceným snížením mezd a platů. Bylo by mnohem správnější užíti opaku, totiž uvésti do národního hospodářství více peněz, aby oběhem a odbytem mohl býti oživen trh a hospodářství. Rád bych srovnal hospodářství s lidským organismem, jehož všechny orgány trpí, odnímá-li se mu krev. Krví jsou v tomto případě peníze a ony odňaty společenskému organismu ve státě, znamenají oslabení a poškození ostatních orgánů a celého organismu. Tato mylná zásada, dále rozvedená, nemůže vésti k ničemu jinému, než k většímu a ještě stupňovanému zbídačení, nikoliv však ke zlepšení hospodářských poměrů. Mám-li se ještě zvláště zmiňovati o jednotlivých opatřeních, na které se zde pomýšlí, pak se domnívám, že zvláště snížením vánočního přídavku se děje těžký přehmat.

Původně loni velkolepě ohlašován novou koalicí klamně jako 13. měsíční plat, ukázal se beztoho již tento 13. měsíční plat loni jen zdáním, neboť jest zase jen částečným řešením, poněvadž přece se skutečně nevyplácel plný měsíční plat, nýbrž jen 70 % základního platu a proto se jeho jméno pak stydlivě musilo změniti na "vánoční přídavek". Měl-li kdo tehdy na tento přídavek zákonitý nárok, pak podle našeho mínění tento nárok trvá ještě i dnes. V době, kdy vánoční trh je přímo za dveřmi, v těžké hospodářské krisi snižovati ještě příjmy státních zaměstnanců, považujeme za úplně neoprávněné a za těžké poškození zájmů veřejných zaměstnanců. Jsme si vědomi, že tato úspora, od které se prý očekává úhrnem 290 milionů Kč, bude v neprospěch veškerého národního hospodářství a že bude míti nepříznivé účinky již na vánočním trhu nejen u obchodníků, v obchodu a živnostech, nýbrž i u průmyslu. (Výkřiky.)

Toto opatření se zajisté nehodí k tomu, aby se považovalo za úsporné opatření na pravém místě. Neméně platí to však i o oněch dalších opatřeních, týkajících se státních zaměstnanců, která má vláda přímo v rukou a nad nimiž může velmi snadno vládnouti: zastavení přijímání a povyšování. To jsou dvě věci, které rovněž musejí poškoditi státní aparát, jelikož se bez výjimky naprosto nedají provésti a jistě se nehodí k tomu, aby u státních zaměstnanců zvýšily horlivost k práci a radost z práce.

Vidíme-li tato opatření a proti tomu víme, že práce ve státní službě přibývá, že již nelze odvrátiti nastávajícího zdražení bytů, že se daně, dávky a poplatky stále zvyšují a že proto všeobecně osoby se stálým platem očekává velmi truchlivá budoucnost, musíme považovati za zvlášť podivné, že právě v tak zvané sociální době koalice, která jest tak proniknuta socialisty, předstupuje před sněmovnu s těmito úspornými opatřeními. Stále se nastrkuje systemisace jako železný pancíř, který nelze překročiti. Dámy a pánové! Mnoha členům této slavné sněmovny se aspoň dosud nepodařilo odhaliti tajnosti systemisace. Jest to pro nás tajemný svazek všelijakých čísel, nevíme, co to jest, stále jen slyšíme heslo, systemisaci, jako věčnou překážku toho, aby se dělo to, co jest přirozené, totiž aby se za schopnost a píli umožnil svobodný postup.

Je-li tomu tak, že opatření, týkající se zastavení přijímání a povyšování úředníků, jakož i ztížení přijímání pro systemisaci jsou překážkou uspokojení oprávněných požadavků státních zaměstnanců, a když se na tom nyní nemůže nic měniti, pak žádáme, aby se zase napravilo aspoň jedno, co jsme kdysi při platovém zákoně z r. 1926 se zřetelem na zvýšené platy zrušili: aby zase byl zaveden časový postup, který může býti jediným vyrovnáním, aby se poněkud zeslabil hospodářský pokles kupní síly a příjmových poměrů státních zaměstnanců.

Vždyť tato opatření budou ještě předmětem rozpravy v této sněmovně. Chtěl jsem jen předeslati naše rozhodné ohrazení proti tomu, aby se tato opatření vyhlašovala za spravedlivá úsporná opatření.

Dalším opatřením, které se má asi via facti považovati za úsporné opatření, ale které osobám se stálým platem a jejich zájmům již přineslo těžkou újmu, jest zákon o staropensistech, od něhož jsme si také tolik slibovali a který nesplnil naděje, které byly s ním spojovány, průtahem při provádění zostřených a částečně protizákonných prováděcích ustanovení. Tím byly výhody zákona skoro zničeny. Poukazuji na pamětní spis organisace státních pensistů a prohlašuji jménem svého klubu, že se s jejich požadavky ztotožňujeme. (Potlesk.) Vidíme, že se zde provozuje hra, která jest zhoubná a kterou se svého sociálního stanoviska musíme rozhodně odsouditi.

Novou kapitolou, kde rovněž lze dokázati, že se úsporná opatření jistě provádějí na nesprávném místě, jest otázka všeobecné pomoci v krisi. Domníváme se, že těchto 11 milionů Kč na výživu vyloučených nebo nepodporovaných nezaměstnaných jest almužnou a že se tím skutečná pomoc v krisi vůbec neposkytuje. Jsme přesvědčeni, že by bylo zapotřebí zcela jiných opatření, kdyby se měla skutečně potírati hospodářská krise u nejubožších z ubohých, u nezaměstnaných, na př. vydatnou sanací pokladen odborových organisací, které trpí nouzi. Sliby byly dány již několikrát, ale do dneška nebyly dodrženy. Rovněž sanace bratrských pokladen, která se také dosud stále - a to již po celá léta - slavnostně ohlašovala, do dneška nebyla provedena. Rovněž konstatujeme, že lze prokázati, že akce samosprávných sborů o vybavení se z dluhů úplně selhala, že všude, kde byly nahromaděny dluhy, se sice příležitostně na příslušném místě mluvilo o sanaci, že se však ve skutečnosti nestalo zhola nic, aby zlo bylo ex radice napraveno. A když se to všechno snad dnes, poněvadž jest zapotřebí větších částek, odůvodňuje tím, že právě státní pokladna jest prázdná a že není po ruce peněz k tomu potřebných, pak na to odpovídáme, že se ještě zcela zbytečně vydává velmi mnoho peněz, mnohem více než činí částky, kterých by bylo zapotřebí, aby sanační plány byly provedeny. Nevidíme na př. vůbec žádné šetrnosti po té stránce, že jsme se ještě vůbec poctivě nepřiblížili k myšlence na odzbrojení. Viděli jsme sice, že vláda státu poslala do Ženevy oznámení, která zásadně projevovala ochotu k odzbrojení - s výhradami, které to všechno zase ruší - ale tato ochota nebyla zároveň prokázána číselně, neboť z tohoto sestavení vidíme, že se skutečně na zbrojení vydává v jednom roce přes 1.800 mil. Kč. Proti tomu musíme konstatovati, že by podle zákona bylo přípustno jen 1.400 mil. Kč a že tato roční částka, doplněná 315 mil. Kč z výzbrojního fondu, činí úhrnem 1715 mil. Kč, nikoliv však pres 1.800 mil. Kč. Vidíme, že se ročně vydává na vojsko asi o 100 mil. Kč více, nežli jest vůbec přípustné podle zákonů v této zemi platných. To samo jest výdajem na venek velmi pozoruhodným, kterého neschvalujeme; mnohem zakrytější, ale neméně nebezpečná jest tak zvaná zahraniční propaganda ministerstva pro zahraniční věci. Zde vůbec neznáme číslic, neboť jsou zahaleny podle všech pravidel tohoto umění, víme jen, že peníze odcházejí do ciziny, že úplně mizí z domácího jeviště a že se za to seje nenávist a nepřátelství nebo osvěžuje tam, kde již zmizelo. Musíme si přáti, aby přestaly velkolepé delegace, které se odsud při každé příležitosti se zvláštní nádherou vysílají do ciziny, poslední dokonce za účasti členů parlamentu, aby i oni byli ještě svědky, jak velkolepé jsou tyto cizozemské slavnosti. Aspoň by měly býti tyto delegace zastaveny na dobu nejtěžší hospodářské a finanční krise státu a pan ministr pro zahraniční věci měl by také jednou zůstati doma a udělati zde pořádek. (Výkřiky posl. dr Petersilky a dr Schollicha.) Tato šetrnost by se velmi dobře vyplatila a příjemně si vzpomínám na jeho slova, která pronesl v zahraničním výboru. Poukazoval totiž na škodlivé, divoké pudy dekadentní doby. S tímto označením úplně souhlasíme, podal vlastně heslo pro svou činnost zde doma a zde by mohl nasaditi celou svou osobnost a moc velmi vděčným způsobem, aby konečně jednou provedl změnu poměrů. To by nebyla drahá, nýbrž naopak velmi výnosná činnost, kterou by zde mohl vyvinouti.

To by tak byly určité zásady, které se musejí dodržovati, totiž, aby se vláda lidu postavila v naší demokracii před vládu národa a aby politika státu byla postavena před politiku koalice. (Souhlas.) Tyto obě zásady musily by míti výtečný účinek a mohly by vytvořiti úplně změněnou situaci, totiž aby se místo zdánlivých řešení, která jsou dosud stále zvykem, mohla pak konati skutečně celá práce pro stát a obyvatelstvo. Tyto názory sdílí také tak převážná část obyvatelstva, že i s demokratického stanoviska byly by úplně oprávněné. Dosud se to nestalo, dosud tato demokracie chybí a poněvadž rozpočet podle všeobecné západní demokracie a jejího pojmu dává podnět ke kritice politických událostí v jednom roce, chci se ještě dotknouti jednotlivých věcí, které zvláště my, jako němečtí spoluobčané, v tomto státě považujeme za neobyčejně tíživé, takže zde o nich musíme promluviti, a žádati o nápravu.

Především bych rád upozornil na sčítání lidu, které před rokem provedly podřízené orgány, ale jehož výsledek do dneška nebyl oficielně číselně proveden. (Různé výkřiky.) V záři se již vědělo o výsledku, neboť jinak nebyl by mohl v nesčetných obcích býti ustanoven počet mandátů podle nových výsledků sčítání lidu; ale ostatně do dneška úřady mlčí o výsledcích jen příležitostně dovídáme se zprávou v zasvěcených, přednosti požívajících časopisech, o nějakém oznámení, ale nic úředního, ačkoliv od sčítání již uplynul celý rok. Ovšem jest to veřejné tajemství, že se za tím něco skrývá, totiž jediná rubrika, která jest tak charakteristická, rubrika národnosti. Po sčítání se ví dobře, že v tomto státě absolutní počet německých státních občanů stoupl; přes to má býti německý lid ještě více zbaven jazykových práv. Poněvadž relativní číslice, které jsou zde nejdůležitější, neposkytují očekávaného výsledku, čeká se pokud možno nejdéle, aby se o tom mluvilo a aby se pak při jiné příležitosti, která snad bude vhodnější než hospodářská krise, se vší příkrostí vystoupilo k většímu ještě zbavení jazykových práv.

Sčítání lidu, ovšem po jedné stránce, ještě stále není uvnitř ukončeno pro obyvatelstvo, pokud jde o ně jako o dotázanou stranu. Na Hlučínsku na př. je nyní sta lidí předvoláváno a trestáno, protože prý udali nesprávnou národnost, což pravděpodobně jest také reservním účelem ve státním rozpočtu na příští rok. Rozhodně jest to charakteristické, že se tam každý, který se z vlastní vůle přihlásí za Němce, podrobuje hrdelnímu řízení. Jde to tak daleko, že jeden pán patřící k našemu klubu v okresním zastupitelstvu, jejž ministerstvo vnitra v r. 1928 jmenovalo jako německého zástupce do tohoto okresního zastupitelstva, totiž Osvald Beneck z Bohuslavic, dostal pokutu 300 Kč, poněvadž se při sčítání lidu přihlásil za Němce. Rovněž jest přímo úžasné, že člen zemského zastupitelstva, který od r. 1928 jako zvolený německý člen zemského zastupitelstva v Brně, vykonává svůj mandát, musí si teprve vybojovati své právo. To vše se děje, ačkoliv ministr vnitra před sčítáním lidu slavnostně prohlásil, že každý bez ostychu podle pravdy za všech okolností může se svobodně přihlásiti ke své národnosti. (Různé výkřiky.) Sta lidí se takto trýzní, a při tom se tvrdí, že tam nejsou Němci. Jsou-li tam Němci, o tom nesmíme rozhodovati my, nýbrž tamější lid a když se tento lid přes oběti, které se mu po desítiletí ukládaly, stále ještě hlásí k němectví, pak toto němectví musí přece býti pravé. Toto přiznávání jest pravoplatným pádným důkazem před celým světem. (Souhlas.) Ale vedlejší vláda, která tam vládne, nechce to uznati. A hlásiti se při sčítání lidu za Němce jest těžkým nebezpečím i ve výdělečném životě. V tamější obci Koutech bylo paní Antonii Peterkové odepřeno prodloužení listu na podomní obchod s odůvodněním, že podle svých majetkových, rodinných a výdělečných poměrů není odkázána na podomní obchod. Poměry v této rodině jsou takové, že její manžel jest válečný poškozenec a není tedy plně schopen vydělávati; dále má 3 nezletilé děti ve věku tří, sedmi a dvanácti let: manžel částečně neschopný vydělávati, který jako zedník může pracovati jen příležitostně, vydělává prací nanejvýše 4000-5000 Kč ročně. Tato rodina má malý domek, 29 a pole a 11 a louky a na tom vázne dluh 7000 Kč. Táži se tedy všech, kteří bez účasti a nestranně mohou posuzovati tyto poměry, zdali pětičlenná rodina se 3 nezaopatřenými, nezletilými dětmi, se 7000 Kč dluhů a 40 a, t. j. 40% na jednom ha úhrnného majetku, jest v tom postavení, že by žena nemusila vydělávati a že by se jí při zamítnutí listu na podomní obchod smělo říci, že není v tak nepříznivých poměrech, aby podle zákona nemohla požadovati, aby mohla dále provozovati podomní obchod. Ale to všechno jest jen zdání, ve skutečnosti jest to trest pro tuto ženu za to, že jest Němka, že se s rodinou za Němce hlásí a že své děti posílá do německého soukromého vyučování. (Výkřiky.) Jest to do nebe volající, co všechno si dovolují skrývati pod titulem "spravedlnost".

Tedy nejen na Hlučínsku, nýbrž vůbec je stav demokracie zcela zvláštní. I v jiných krajinách, mimo Hlučínsko, nejsme svobodně demokraticky spravováni. Tu bych se rád zmínil o jedné události, o malém případu, který u nás nedávno zvířil mnoho prachu. V Opavě se hrál rakouský divadelní kus, jako všude, revue, která byla sestavena ze starorakouské veselohry "U bílého koníčka", aby vyhovovala moderní chuti. Poněvadž tento divadelní kus jest přizpůsoben typickému starorakouskému prostředí a úrovni, uvedl autor tam, pravděpodobně, aby se tento kus stal zajímavějším, na jeviště osobu císaře Františka Josefa. Všude se tento kus tak hrál, i v českém divadle v Opavě bylo toto představení hladce povoleno, výsost vystupuje tam v masce Františka Josefa a v generálské uniformě. Německé představení v Opavě censura ovšem připustila, ale vytkla osobu starého císaře a nařídila, že tato osoba smí býti jen vévodou. Herec tedy předvedl postavu vévody tak, že vystoupil v masce starého císaře, což, jelikož to souhlasilo s kusem a jeho smyslem, došlo souhlasu části obecenstva. Že se v divadle tleská, jest přirozené a že se censurovaným kusům smí tleskati, by o dosud všeobecným pravidlem, které nikoho nepohoršovalo. Jinak u tohoto kusu: Policie využila tohoto potlesku jako podnětu, aby dvě osoby, které tleskaly, odsoudila ke značně pokutě pro chování příčící se policejním předpisům. Policie vylíčila to celé jako monarchistický projev a pohrozila řediteli, že kdyby vévoda příště neodložil císařského vousu a kdyby se při jeho výstupu mělo tleskati, bude 20 policistů pohotově, aby tleskající zatkli a kdyby to pro jejich počet nebylo snad možné, že pokračovati v představení bude zakázáno a hlediště bude vyklizeno. (Smích a výkřiky na levici.)

Musím již říci, že jsem na tom kusu byl. Jako všude, ani v Opavě není naprosto příčiny pro nějaké monarchistické evoluce. Tento kus jest kýč, který byl určen pro moderní touhu posluchačů po sensaci a jen proto byla na jeviště uvedena historická figura císařova. Není nic za tím, co by opravňovalo vyhledávati hlubší motivy a hledati v tom nějakou propagandu. Charakteristické jest, že již pouhá postava v tomto kuse stačí, aby způsobila hysterický strach a vytvořila zvláštní shodu okolností, že divadelní ostudu nezpůsobilo obecenstvo, nýbrž policejní ředitelství. "Od vznešeného ke směšnému jest jen krok." To se zde již stalo. Bylo by mnohem sympatičtější, kdyby policie místo po tleskajících pátrala konečně po četných lupičích, kteří v Opavě tropí neplechu a velice zneklidňují obchodní svět. (Různé výkřiky.) Rozhodně však výsledkem toho všeho jest: Kde jest demokratická svoboda, když již nemůžeme projeviti náležitou pochvalu censurovanému divadelnímu kusu, který se na celém světě hraje klidně a beze změny, a umělcovu vystoupení? Jistě malý, ale symptomatický příznak doby.

Přejděme nyní na větší politické pole. Jak to zde vypadá? Co všechno zde nevidíme? Také v této sněmovně úplnou bezvýslednost všech snah zajistiti spravedlnost národním menšinám v tomto státě, odstraniti konečně jednou hesla a umožniti skutečně úspěšný společný život a společnou práci národů v tomto státě bydlících. Podali jsme dne 3. dubna 1930 ve sněmovně návrh, v němž si nepřejeme nic jiného, než aby byl ustaven výbor, který by diskutoval o národní otázce na zákonodárném místě a pokoušel se ji rozřešiti. Ale tato šlechetná a jistě užitečná činnost se nedovoluje, vláda se stejně jako dříve za všech okolností vyhýbá projednávání návrhu a právě nedávno, když bylo navrženo, aby návrh se projednal v příští schůzi ústavně-právního výboru, česká koaliční většina jednomyslně návrh zamítla. Vidíme smutný případ, že přes aktivistickou politiku a četné pokusy dosíci, aby se spolupráce ve státě stala všeobecnou, nedosahujeme nic, než že to, co dáváme, jiní berou, ale za to nám nic nedávají. (Souhlas.) Stejný jest osud mého návrhu, aby vláda podala zprávu o výjimečných opatřeních na Hlučínsku, ačkoliv je k tomu podle zákona povinna. I zde jest bohužel podkladem toho všeho věc, že není poctivé a upřímné vůle přistoupiti ke smírnému rozhodčímu vyřešení národnostní otázky. To zasluhuje nejhlubšího politování, poněvadž všechna úsilí na světě nesou se tímto směrem a my bychom byli jako první stát povoláni dáti dobrý příklad národní snášenlivosti a spolupráce. Tu a tam slyšíme nějaké slovo, ale jest to bublinka. Nádherné barvy, které se rozplynou v nic a jest faktem, že se pokračuje v odnárodňování menšin, jako by tento stát byl vlastně založen proto, aby odnárodňoval miliony státních občanů cizí národnosti nebo kdyby dobrovolně nechtěli, ničil jejich existenci. (Výkřiky.) Proto bylo by úkolem, který by zde byl nejvhodnější, abychom se při vší hospodárnosti myšlení přiblížili i k tomuto řešení, poněvadž v národnostní otázce jest velmi mnoho zárodků neblahých poměrů hospodářských, jimiž trpíme. Kdybychom vytvořili jiné národnostní poměry, pak, o tom jsem docela přesvědčen, byly by vytvořeny základy ke zlepšení hospodářských poměrů a této práci měly by přece všechny dobře smýšlející a konstruktivní živly chtíti věnovati celou svou sílu a skutečně ji obětovati. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Faktem však jest, že se všude na světě nedostává upřímnosti, jako předpokladu, který musíme považovati za nejdůležitější, aby bylo lze dospěti k lepším poměrům. Všechno, co se podniká pro skutečné ozdravění poměrů na poli hospodářském a národním, sabotuje se s heslem, že jest nejprve zapotřebí jistoty. Teprve až ona bude zaručena, přijde všechno jiné. To jest heslo, které se i zde přijímá. A jaká jest skutečnost? Čím více se volá po jistotě, tím více lze pozorovati stále větší nejistotu ve všech oborech; a to všechno jest následkem této neupřímnosti, která se sem vplížila, a která stupňována až k pokrytectví jest rakovinou, kterou trpí dnešní doba a kterou pan ministr pro věci zahraniční sám tak případně charakterisoval jako divoké škodlivé půdy dekadentní doby. Situace žádá, abychom upřímně a otevřeně řekli, čeho se nedostává, abychom aspoň nemusili býti odpovědni za to, co se tím promešká. Rozhodně se domníváme, že se v oboru hospodářství, v oboru financí mohou jen tehdy vyvinouti lepší poměry, učiníme-li si úkolem plnou pravdu a upřímnost ve všem a ke každému a když nám vláda konečně bude zářivým příkladem toho. Dokud tomu tak nebude, trpíme škody. Platy státních úředníků a vánoční příspěvky se snižují, krise se rozrůstá stále šíře a neděje se vlastně nic, až na několik devisových předpisů; a základní zla naší doby se neodstraňují, ani na čistě hospodářském poli nikoliv. Uvádím jen pozemkovou reformu. Nikoliv jednou, nýbrž častokráte jsme ukazovali na to, jakou škodu způsobilo provedení pozemkové reformy národnímu hospodářství, jak byly zničeny miliardy, jen aby dále bylo jmění národa ochuzeno a zbídačeno a aby se k ničemu nedospělo. Většina těch šťastných, kterým se s protekcí dostalo držby lesů a zemědělských statků, jest již v úpadku, dluhy, které se nahromadily, dosahují již vysokých číslic. Ještě horší jest to s hospodařením na těch částech, které převzal stát. Stát jest dnes největším majetníkem lesů s nesčetnými desetitisíci hektarů. Člověk by se domníval, že to jest nádrž, ze které by mohl čerpati pan ministr financí, kdyby v běžném hospodaření státní pokladny povstaly trhliny. Člověk by se domníval, že výnos tohoto hospodářského podniku by musil několikráte dostačovati, aby tento nedostatek vyrovnal a uhradil. Ve skutečnosti jest to však docela naopak. Tyto hospodářské podniky nejen že nepřinášejí žádného výnosu, nýbrž jsou novým schodkem pro státní hospodářství a jest přímo úžasné, uvážíme-li, že velké hospodářské podniky státu, u kterých by každý soukromník musil ročně platiti miliony na daních z výnosu, jsou pasivní a že stát jest nucen ze státního rozpočtu v posledním roce podle udání poskytnouti dokonce 900 mil. Kč, jen aby mohl udržeti běžný provoz těchto podniků. To jest jistě strašlivé nehospodářství. Tam by se měla nasaditi páka, aby se vytvořily nové příjmy, ale nikoliv u ubohých státních zaměstnanců, hladovějících dělníků a nezaměstnaných všech druhů. To, vážené dámy a pánové, jest jen jedna kapitola. Způsob, jak se ještě dále provádí pozemková reforma, se nezměnil a slavné sněmovně je již dávno známý. Jedni o tom vědí a nic o tom neříkají, jiní proti tomu bojují, dosud však nemohli ničeho dosíci. Také obraz dnešní doby, o které pan ministr zahraničních věcí tak správně řekl, že to jest dekadentní doba.