Ostatní opatření, která byla dosud učiněna v oboru hospodářství, ukázala, že jsou jen zdánlivým řešením, většinou dokonce přehmatem. Zmiňuji se jen z činnosti posledního roku o zákonu o míchání mouky a o zákonu o výrobě chleba, o dvou zákonech, od kterých by se, podle mínění koaličních stran, bylo mělo očekávati, že by byly měly způsobiti nevím jaké uvolnění zemědělské krise. Faktem jest, že tento zákon o míchání mouky nemohl býti prodloužen, poněvadž se ukázal úplně chybným. Výhody, které se uváděly, se nedostavily, ale naopak zbyly nevýhody, že ještě dnes musíme litovati nejméně 10.000 nezaměstnaných v textilním průmyslu, kteří ztratili zaměstnání pro celní válku s Maďarskem, která z toho povstala. A za tyto přehmaty nechce nikdo nésti odpovědnost, přechází se přes ně k dennímu pořadu, jakoby se nic nestalo, není zde nikoho, kdo by se uhodil do prsou a řekl: Udělal jsem to špatně, budu usilovati aspoň, abych to udělal lépe. Žádná odpovědnost před parlamentem. Vždyť parlament jest vůbec již jen statistou pro formální hlasování, ale není již zákonodárným sborem v původním smyslu. Stejně jest tomu se zákonem o výrobě chleba. I zde se mnoho naslibovalo. Co se stalo? Chléb byl zhoršen. Není prokázáno, že všechna ustanovení mohla býti vůbec provedena, ale jisto již jest, že celý zákon má býti co nejdříve zrušen. Tak tomu jest všude. I při obchodních smlouvách nemohli jsme nikde dosíci výhod pro naše hospodářství, při každém závěrečném protokolu dostáváme se stále více do pozadí a jsme odsouzeni býti domácím trhem od světového trhu dosti odloučeným, který stále více pociťuje všechny útrapy takové odloučenosti. Všechny tyto fakty jsou důkazem neschopnosti, takže již dnes často velcí hospodářští vůdcové světa tvrdí, že nynější hospodářská krise není prostě žádnou hospodářskou krisí, nýbrž krisí politické neschopnosti uspořádati svět tak, aby hospodářství a mír mohly prospívati. (Výkřiky posl. dr Schollicha. - Potlesk.)

Všechny tyto věci se musejí jednou říci, neboť jsme povinni v této vážné době upozorniti na všechno, co se nám zdá poškozováním naší existence, máme-li jako poctiví zástupci svého lidu býti mu odpovědni za svou činnost. Jsem přesvědčen, že na cestě, na které se dosud šlo, a na které se má nyní pokračovati, na cestě kompromisního příštipkaření uvnitř koalice, nedojde se v příštím roce k žádnému lepšímu výsledku. Bohužel nejsem ani prost starosti, že se naopak pro nedostatek pronikavé a promyšlené péče poměry hospodářsky dokonce stále ještě nebudou zhoršovati. Mám zde malé upozornění jen z mého volebního okresu. Myslím na město Osoblahu, které se skoro výlučně živilo drobnou pohraniční dopravou a když byla omezena, jest jeho existence ohrožena. Interpelace žádající o nápravu byly marné, jest to malé pohraniční město, které hyne. Ve Vítkově se pomýšlí na zastavení velké továrny na hedvábné zboží firmy Trebitsch a spol. Zastavení provozu, který jest hospodářskou páteří města a celého soudního okresu, jest katastrofálním úpadkem blahobytu městského a venkovského obyvatelstva tohoto území. Ve Vrbně, městě známém svým textilním průmyslem daleko za hranicemi země, pozoruji stálé zvětšování nezaměstnanosti, jelikož se stále nové podniky zastavují. Tamější přádelna juty zastavila konečně svůj provoz. To znamená zase, že počet nezaměstnaných v tomto malém městě vzroste o 530 dělníků. V moravsko-ostravském území ukazuje se krise také silně. To jest jen několik malých příkladů z velké řady utrpení, které dolehá zvláště na naše území, na naše pohraniční území. K tomu všemu se mlčí a nehne se skoro ani rukou, aby se to napravilo. Vyjednávání, která se vedou, nemají autoritativní síly, aby vynutila rozřešení. Všechno se pomalu ztrácí, naše území hyne, obyvatelstvo chudne. Psychologické a politické důsledky jsou, jak se zdá, lhostejné, jinak by nikdo nepřipustil, aby to došlo tak daleko. Potírati tyto nešvary považuji za povinnost. Nebude lépe, dokud všichni v parlamentě otevřeně a poctivě bez rozdílu koalice a oposice jednotnou spoluprací nedojdou ke skutečnému plánu pro sanaci našeho hospodářství. Dokud není poctivého úsilí, aby se odstranilo všecko, co se dosud stále považovalo za náklad, s oním národnostním pocitem nadvlády a úsilím probojovati se za všech okolností, dokud se státu nedostane nového a upřímného rázu a zároveň se neposkytne pomoci a péče o blaho všech bez rozdílu národnosti, bez rozdílu stavu a povolání, aby všichni mohli žíti a projevovati svou vůli k životu i v tomto státě. Bez tohoto spravedlivého stanoviska, bez tohoto spravedlivého systému nevidíme naděje na zlepšení. A když jsem si dovolil několika paprsky osvítiti zde to, co se děje v politice, a základní chyby, které to způsobily, považuji za svoji povinnost ke konci prohlásiti, že to všechno odůvodňuje naši nedůvěru, kterou chováme k rozpočtu; z žádného jiného důvodu, jen z nedůvěry k tomuto systému odmítáme rozpočet a očekáváme, že snad aspoň z poznání, které se dostaví v poslední minutě, nastane nová doba a odstraní se systém znásilňování a zbídačení, a že se v nastávající době zřídí systém skutečné demokracie, stejného práva k životu všech národů bez rozdílu. (Posl. dr Schollich [německy]: To budete dlouho čekati!) Nevím, jak dlouho, rozhodně však nejsme odpovědni za následky.

Nemáme důvodu, abychom za nynějších okolností a při opatřeních, na která se pomýšlí, věnovali vládě svou důvěru a proto odmítáme také rozpočet. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce a tím pořadu dnešní schůze.

Z důvodů formálních, aby se mohly přikázati výboru vládní návrhy dnes rozdané, má se konati dnes ještě jedna schůze.

Žádám tudíž paní a pány poslance, aby neodcházeli ze zasedací síně, poněvadž hned na počátku příští schůze bude se hlasovati.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala dnes za 5 minut, t. j. v 7 hod. 5 min. večer s

Nevyřízený odstavec pořadu 145. schůze.

Jsou proti tomuto mému návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)

Není jich. Můj návrh je přijat.

Končím schůzi.