Já bych souhlasil se všemi návrhy, které pronesl s této tribuny předcházející řečník. Ale především uvažuji, že náš lid není schopen provésti to na Podkarpatské Rusi, neboť necítí se tak šťastným jako Zajíc, který neměl zelí a nyní má zelí celý sud. Náš lid nikdy nebude moci žíti v blahobytu, dokud na Podkarpatské Rusi odbočka agrární strany bude pracovati tak, aby všechna pšenice v létě uschla a udíleti podpory jen těm, kdož budou hlasovati pro českou agrární stranu.

To není ostuda? To je zločin, odníti lidu všechnu sílu a odolnost! Okresní náčelníci zneužívají své úřední moci. Taková figura z agrárního moře béře do automobilu své straníky, všichni jezdí na výlety, rozhlížejí se tam, a smějí se bídě ruského lidu. Stačí mi jen ukázati vám tuto figuru a přinésti z jeho domu rozkošné a vkusné zařízení a ty roztrhané kalhoty, které s sebou přinesl na Podkarpatskou Rus v r. 1919, nebo nevím v kterém. Posuďte, kdo žije poctivě, a kdo nepoctivě. (Posl. Zajíc: Co pak Vy jste měl?) Já jsem vždycky měl, mám a budu míti, mně ministerstvo dovolilo, ale já jsem nekradl jako vy. Vy jste dal okresnímu náčelníku telefonický rozkaz, aby šel k finančnímu řediteli a 5-6 licencí udělil židům. (Posl. Zajíc: Pane kolego...) Já nejsem Váš kolega, já nejsem kolegou takového vagabunda.

Místopředseda Stivín (zvoní): Volám pana řečníka k pořádku.

Posl. Kurťak (pokračuje): Pan předseda vlády ve svém projevu, daném tisku a předneseném zde, netajil, že těžké hospodářské postavení republiky rychle se nezlepší, nýbrž ještě zhorší. To se mluvilo jen o Čechách, Moravě, Slovensku, - o Podkarpatské Rusi se nemluvilo, protože tam již 5 let a déle jest velká krise hlavně pro nedostatek železnic. Byla slíbena železnice přes Mukačevo do Užhorodu, ale nic z toho nemáme, nýbrž máme vysoké sazby, pro které obchodníci nechtějí dáti za jednu krávu ani 80 Kč. Ukazuji na tento smutný hospodářský stav. U nás jablka hnijí, vysoké sazby nedovolují je prodati, nejsou na ně kupci a exekutoři vyvádějí i tuto 80korunovou krávu z chléva.

Říkám, že u nás již před 5 lety byla bída. Odbočka agrární strany na Podkarpatské Rusi tvrdí, že zemědělec má 750 Kč čistého příjmu z katastrálního jitra. To konstatují komise, v nichž většinou zasedají agrární přívrženci, jak na př. velatínský starosta a jiní. V této věci jsem podal interpelaci, ale ještě jsem nedostal odpovědi.

Agrární strana zatížila podkarpatoruské obyvatelstvo vysokými cly a daněmi. Našli se finanční ředitelé, mezi nimi pan Balcar - já vždy uvádím jména veřejně a směle, a to není proti státu, že směle posuzuji škůdce našeho lidu, nejsem závislý na nikom, jen na tom lidu - Balcar, finanční ředitel, který padělal daňové výměry ustanovené daňovou komisí.

Komu bylo určeno 50 Kč daně, tomu uložil daň 500 nebo 5000 Kč. On žádal, aby mne sněmovna vydala, ale sněmovna mne nevydala, poněvadž jsem dokazoval fakty a obviňoval jsem ho podle skutečností. Na Podkarpatské Rusi urodí se v dobrém čase 3-3 1/2 metr. centů kukuřice, která stojí 70 Kč, takže jedno katastrální jitro poskytne za 210 Kč kukuřice. Ale podle mínění finančního ředitele máme 750 Kč čistého příjmu z katastrálního jitra. Posuďte, jaké blaho přinesla nám agrární strana na Podkarpatskou Rus!

Dobytkářství se u nás nevyvíjí pro nedostatek pastvin, to jest fakt. Na poloniny přicházejí velcí znalci, vystrojují velké hostiny a vysílají zprávy a statistiky o dobrém hmotném postavení karpatoruského lidu. Tento stav se každého dne zhoršuje. Náš loyální lid jest rozhořčen tak dalece, že si neví rady. Udržuje se, dokud je to možné, ale není schopen revoluce. (Výkřiky posl. Kubače.) Nemá chuť vypadati tak, jako tento vyschlý komunista, ale není takovým, jakým by ho rádi viděli komunisté. Viděli jsme, jak obchodujete tímto lidem, trháte jeho jednotnost a nepomáháte tomuto lidu. Každá strana měla by hleděti povznésti tento lid hospodářsky a kulturně na tu úroveň, aby měl možnost žíti tak, jak žijí jiné národy ve státě.

Podkarpatoruský lid má ještě méně práv, než jakákoliv jiná menšina v republice, Židé, Maďaři a Němci. U nás v úřadech je všechno počeštěno, úřady ústně a písemně úřadují jen česky a ve školách jeden učitel vyučuje ukrajinsky, druhý velkorusky, nemáme jazyka, a to všechno se řídí z ústředí. Vláda počala jednati o autonomii Podkarpatské Rusi. Ale když jsme viděli, že to není úspěšné, začali jsme bojovati o práva zajištěná nám zákonem uvnitř hranic. Podal jsem návrh na autonomii. Kde jest? Není ho. Bagánům i tak bude dobře. Jest československá vláda demokratická? Jest pravdy milovná? Obracel jsem se již k panu presidentu Masarykovi, který nás spojil, obracel jsem se již k bývalým československým hrdinům, aby pomohli podkarpatoruskému lidu. Všechno marně. Návrh zákona na autonomii pro Podkarpatskou Rus předložil jsem k podpisu všem slovanským stranám. Nepomohly, ale útočí na mne, že jsem dal tento návrh zákona podepsati Maďarům a Němcům a s tím operují proti mně na Podkarpatské Rusi. A s kým mám jíti, s cikány? Chtěli agrárníci, chtěli Slováci, chtěli sociální demokrati, chtěli národní socialisté? (Výkřiky posl. Chloupka.) Já Vám písemně dokáži, pane kolego, že nikoliv. Vy, pane kolego, jste v agrární straně. Kolik máte ve své straně maďarských členů? Ať agrárníci, sociální demokrati, národní socialisté nedrží ve svých stranách Maďary, když jsou tak škodliví. Já dám tomu podepsati návrh zákona, kdo jest poslancem. Dokud je poslancem, mám právo obrátiti se na něho, a to neškodí ani mé poslanecké, ani národní cti. Musíme tak jednati, poněvadž nás chtějí přitlačiti k černé zemi, aby nebylo Rusínů. Budeme bojovati o svá práva do té doby, dokud se neuskuteční naše autonomní práva, zajištěná nám saint-germainskou smlouvou, podle které byla sepsána československá ústavní listina. Buď jsme v parlamentě jako zástupci, nebo není parlamentu.

Tento rozpočet probírá se přesně tak, jako se mlátí prázdná sláma. Výbory již dávno ukončily svou práci a odhlasovaly rozpočet. Nač tu vedeme rozpravu? Lid ví velmi dobře, co se děje v parlamentě, vidí, že rozpočet sestavuje výbor a parlament ho nepřekročí. Ale rozpočet na rok 1931 byl překročen o 500 mil. Kč. A tento nebude překročen?

Jiné státy, jako Německo, Anglie, Rakousko, Francie, Italie, usilují snížiti svůj rozpočet a my ve svém malém státě provozujeme takovou politiku velkého státu, jako bychom byli Angličani, Francouzi, jako bychom nebyli uprostřed evropské hospodářské krise.

Náš ministr zahraničních věcí měl by věnovati pozornost tomu, co píší noviny. Nechci nikomu křivditi. Ať se náš ministr zahraničních věcí sám brání. V mukačevském časopise "Őslakó", číslo 47 ze dne 22. listopadu 1931 čteme, že "Polední list" tvrdí, že náš pan ministr zahraničních věcí má jmění 700 mil. Kč. Před převratem to byl chudý člověk, dnes má ročně 300.000 Kč, 160.000 Kč ministerského platu, 60.000 Kč poslaneckého a 80.000 Kč jako universitní profesor, ačkoliv na universitě neměl ani jedinou přednášku. Tyto noviny lid čte a náš pan ministr si dosud netroufal dáti příslušnou opravu. Řekněte mi, nebude-li demoralisován ten chudý zemědělec, který za 80 Kč prodal krávu na daně, když vidí, že pan ministr dr Beneš, který byl chudým člověkem, získal jmění 700 mil. Kč a že jest třetím boháčem v republice? Já tuto zprávu jen registruji a pravím, že náš ministr zahraničních věcí, dr Beneš, má dosti síly k tomu, aby se bránil, ale jest divné, že se tyto útoky provozují již půl roku a nečetl jsem ani jediné opravy.

Pravím, že zde při rozpočtové rozpravě mlátíme prázdnou slámu. Pro koho debatujeme? Pro veřejnost? Veřejnost ví lépe, jaké máme rozpočty, veřejnost čte noviny a není hloupá, aby je nemohla posouditi a učiniti si rozvahu. Jak může zbohatnouti takový člověk, když já pilně pracuji, nechodím po barech, nemám žádné výdaje, šetřím a hmotně upadám a druhý vyrůstá? Četl jsem jiné noviny, že velice loyální pan sen. Stodola má na Slovensku několik míst a vydělává ohromné peníze. Kolik Slováků a Rusínů se vystěhovalo do Argentiny, Ameriky, Kanady, Francie, kolik jich zemřelo hladem a nemohou se dostati na Slovensko domů, protože nemají na cestu! Proti takovým pánům musíme vzíti ohnivý bič, protože byli obviněni a nebrání se.

Když se projednával rozpočet na r. 1931, mluvilo se, že bude stabilisován a nebude překročen, ale byl překročen o 500 milionů Kč. Rozpočet na r. 1930 byl rozhodně stabilisován, ale byl překročen o více než 100 milionů Kč. Srovnáme-li rozpočet na r. 1930 se státním závěrečným účtem, uvidíme, že číslice se neshodují, vidíme fiktivní práci, která se zde dělá. Když dnes vidíme v rozpočtu pro Podkarpatskou Rus číslice, kolik na ni připadá, jsem přesvědčen, že těchto číslic neuvidím ve státním závěrečném účtu a že Podkarpatská Rus nedostane nic. Proč? Proto, že takový Zajíc a jiní, jako na př. p. Šroněk, pravá ruka našeho presidenta Rozsypala, podkopávají morálku na Podkarpatské Rusi a od toho chudáka Rusína žádají, aby vypadal jako lord čestný a aby zachovával zákony. Dokud se vede na Podkarpatské Rusi takový znemravňující život, hlavně pod vlivem agrární strany, domnívám se, že slova p. dr Černého budou jen teorií a rád bych viděl, jak to vypadá v praxi.

Z projevu pana předsedy vlády vysvítá, že výdaje státního rozpočtu na r. 1932 bude nutno omeziti. Vláda předložila rozpočet o 500 mil. Kč nižší než vloni. Ale se zřetelem na to, že redukce rozpočtu o několik procent vůbec neodpovídá tomu poklesu hospodářského života, který se projevoval v tomto těžkém roce a který i podle slov pana předsedy vlády ještě vzrůstá, vláda jen tehdy mohla by se chlubiti omezením státních výdajů, kdyby skutečně provedla všeobecná úsporná opatření, která slibovala již vloni.

Nyní, když zemědělství utrpělo ohromné škody, když strádá celý průmysl, když obchod jen živoří a když stále vzrůstá nezaměstnanost, vláda by měla počítati s tím, že produktivní obyvatelstvo republiky nemůže unésti stále vzrůstajícího břemene hospodářského života a proto vláda měla by snížiti státní rozpočet aspoň o 25%, provésti úspory na celé čáře, počínaje od vojska, zrušiti zbytečný 13. měsíční plat úředníků, provésti všeobecnou redukci ve správě, hlavně při osobních výdajích.

Za nynějšího těžkého stavu všech odvětví hospodářského života 5%ní omezení rozpočtu nemá významu, neboť vláda sama uznává, že zhoršení hospodářského života vyžaduje dalšího omezení. Jinými slovy: sněmovna přijímá nyní takový státní rozpočet, v jehož trvanlivost sama vláda nevěří a v příštím rozpočtovém roce bude nutno provésti další značná, nyní již plně předvídaná omezení. Táži se: Proč neprovedla vláda tato nutná větší omezení rozpočtu nyní, jak to udělaly jiné státy, které počítají se vzrůstající hospodářskou krisí? Odpověď najdeme v tom, že politika vlády jest podřízena stranickým zájmům, politika vlády není politikou sloužící všemu obyvatelstvu, nýbrž slouží výlučně požadavkům českých vládních stran, mezi kterýmiž občanské strany soupeří se socialistickými stranami a hledí jeden druhého přelicitovati.

Rozpočet na rok 1930 vykázal schodek 666 mil. Kč, v letošním roce 1931 tento schodek vzrostl tak dalece, že vláda byla nucena uzavírati půjčky. Trváním hospodářské krise, dalším poklesem mezinárodního obchodu a finančními pohromami, které rozhodně se rážejí i na našem hospodářském životě, hrozí republice ještě větší schodky. Tento stav měl by pro vládu a její strany býti mementem, že bude nutno změniti celou hospodářskou politiku vlády a vésti takovou politiku, kterou diktuje zájem obyvatelstva, a nikoliv zájem některých českých stran.

Díky těmto českým stranám kulturnější a hospodářsky silnější české země republiky dostaly a dostanou ze státního rozpočtu všechno, i nespravedlivě více než Slovensko a Podkarpatská Rus. Nelze popírati, že hospodářská krise jest méně citelná v historických českých krajinách, než na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Správná a spravedlivá hospodářská politika by vyžadovala, aby se vláda lépe starala o Slovensko a Podkarpatskou Rus. Zvláště Podkarpatská Rus prožívá katastrofální dobu a její obyvatelstvo v zoufalství čeká na pomocnou ruku státu v každém směru. Neúroda, nezaměstnanost, nedostatek větších investic, přerušení zahraničního obchodu, dluhy, daňové nedoplatky a další exekvování vysoko vyměřených daní všeho druhu již zničilo zemědělce, řemeslníka, obchodníka.

V tomto neobyčejně těžkém stavu obyvatelstvo Podkarpatské Rusi marně očekává od vlády takový program a takový rozpočet, které by přizpůsobily daňovou politiku hospodářské a finanční možnosti obyvatelstva, které by škrtly velké daňové nedoplatky aspoň u chudších vrstev obyvatelstva, provedly by velké investice, aby byla obyvatelstvu zajištěna stálá práce, zřídily by zdravé obchodní styky se sousedními státy hraničícími s Podkarpatskou Rusí a vytrhly by obyvatelstvo z dluhů a z úpadku levným úvěrem.

Podíváme-li se blíže na státní rozpočet a srovnáme-li jej s rozpočty minulých let, můžeme konstatovati jedno: totiž, že Podkarpatská Rus vždy dostávala méně než by jí patřilo podle poměru jejího obyvatelstva a jejích požadavků. Peníze rozpočtené pro Podkarpatskou Rus z 80% pohlcují správní výdaje, to znamená, že na kulturní, hospodářské a sociální povznesení obyvatelstva Podkarpatské Rusi obrací se skorem minimální peníz.

Po této stránce jsou všechny státní rozpočty republiky stejné. Nechť mluví číslice! Příděl samosprávným svazkům na státních daních, dávkách a poplatcích činí: Když Čechy dostanou 912,782.000 Kč, Morava 486,000.000 Kč, Slovensko 104,000.000 Kč, pak se Podkarpatské Rusi dává jen 17,431.000 Kč. Musíme věděti, že Slovensko jest jen pětkrát větší než Podkarpatská Rus, a to jak počtem obyvatelstva, tak i územím.

Státní lesy a statky v celé republice mají 990.532 ha, z nichž připadá na Podkarpatskou Rus 640.000 jiter. Přes to státní lesy a statky na Podkarpatské Rusi dostanou na investice nejméně a proto jejich provoz neodpovídá velkému prostranství a neposkytuje obyvatelstvu tolik užitku, jak by mohl poskytnouti.

Na malém území Podkarpatské Rusi asi milion katastrálních jiter mají v rukou velcí majitelé půdy, a to sám stát, potom cizozemská firma Latorice a Maltézský řád. Tento ohromný rozměr velkostatku na malém karpatoruském území již podle svých číslic je abnormální a srovnáme-li jej s množstvím půdy, která jest v rukou obyvatelstva, skutečně nebezpečný, neboť překáží tomu, aby malozemědělci a bezzemci získali pro sebe půdu, aby bohatly obce a aby vzrůstal počet zemědělského obyvatelstva.

Provedla-li vláda republiky pozemkovou reformu na Podkarpatské Rusi tak, že jen poměrně menší část zabrané půdy přidělila bezzemkům a malozemědělcům, a ostatní části odevzdala českým legionářům a českým zbytkovým statkářům, a velkostatky Schönbornovy prodala zahraniční firmě Bignon, pak obyvatelstvo Podkarpatské Rusi má právo žádati, aby se na těchto velkostatcích hospodařilo tak, aby obyvatelstvo Podkarpatské Rusi mělo z toho užitek.

Především musíme toho žádati od státu, který má dnes na Podkarpatské Rusi 640.000 kat. jiter lesů a půdy a jejichž množství zamýšlí ještě zvětšiti připojením zabraných velkostatkářských lesů. Pohlédneme-li na závěrečné účty z r. 1930 a na rozpočet státních lesů a statků na r. 1932, dostaneme neobyčejně zarmucující obraz. Ze závěrečných účtů generálního ředitelství státních lesů a statků za r. 1930 vidíme, že ohromné státní lesy, statky a podniky vykazují v r. 1930 místo rozpočtených 85,000.000 Kč příjmů schodek v částce 8,402.000 Kč. Takový schodek přiznává generální ředitelství, ale odborné obchodnické vrstvy, obeznámené s hospodařením generálního ředitelství a jeho podřízených ředitelstev, pochybují o přesnosti tohoto schodku a odhadují skutečný schodek státních lesů a statků na 40-50 mil. Kč.

Nedůvěra k závěrečným účtům státních lesů a statků jest úplně odůvodněna, neboť tyto účty - stejně jako rozpočet - jsou sestaveny jen v úhrnných číslicích bez podrobností, jsou sestaveny proti obchodním zvykům a předpisům, podle nichž mají býti sestaveny rozpočty a rozvahy jiných firem. Závěrečných účtů státních lesů a statků nezkoumá ani nejvyšší státní kontrolní účetní úřad, neboť i on vidí jen spousty ohromných číslic bez podrobností, ze kterých nikdo nemůže získati jasného obrazu. Mimo to závěrečné účty shrnuly dohromady veškeré státní lesní hospodářství a neuvádějí zvlášť Podkarpatskou Rus a Slovensko. V rozpočtu státních lesů a statků na r. 1932 jest tato chyba již napravena, neboť příjmy a výdaje 3 ředitelstev na Podkarpatské Rusi jsou uvedeny odděleně, ale celý rozpočet jest sestaven podle paušálních číslic, zase bez podrobností.

Slavná sněmovno! Rozpočet státních lesů a statků, rozpočet toho ohromného podniku, který operuje jen velkými paušálními číslicemi, naprosto se nehodí ke kontrole a podrobnému posouzení. Ani nejvyšší kontrolní účetní úřad, ani parlament nemůže určiti, kolik činí věcné rozpočtené výdaje a vůbec jak dalece generální ředitelství státních lesů a statků hospodaří odborně a správně.

Srovnáme-li závěrečné účty a rozpočet státních lesů a statků s rozpočty a závěrečnými účty zahraničních, vzorných státních lesních hospodářství, na př. v Rusku, Rakousku, Sasku, v předválečném Maďarsku, pak uvidíme, že v těchto státech výdaje a příjmy lesního hospodářství se vždy uvádějí podrobně v detailech, na př. výroba dřeva, výroba otopu, sázení lesů, stavba cest, myslivost atd. Naše "samostatné, zkomercialisované" generální ředitelství se naopak spokojuje paušálními číslicemi, neboť mluví o "ostatních výdajích" v částce 452 mil. Kč a o "vlastních hospodářských příjmech" v částce 623 mil. Kč. Jest pochopitelné, že s takovými velkými paušálními číslicemi lze snáze hospodařiti, než s menšími, podrobně rozvedenými částkami, jejichž předurčení a využití se přesně vytyčuje. V takových případech nelze peníze, rozpočtené na úpravu řek, na stavbu přepychových domů, nebo peníze rozpočtené na stavbu lesních cest, vydávati na "lovecké domy" pro ministerstva. Slavná sněmovno! Ve vaší demokratické republice se vyhazují velké peníze i na takové aristokratické zábavy. Bylo by lépe pronajmouti tyto ministerské revíry a nájem z nich poskytl by asi 1/2 mil. Kč ročně a zmenšil by schodky státního lesního hospodářství.

Nedává-li rozpočet státních lesů přesného obrazu o hospodářských výdajích, tím méně jest jasný, pokud jde o výdaje osobní. Tu jen tolik můžeme konstatovati, že zatím co příjmy státních lesů každoročně klesají a vykazují stále rostoucí schodek, osobní výdaje stále značně vzrůstají. Generální lesní ředitelství neodůvodňuje tohoto vzrůstu osobních výdajů a vyhýbá se tomu, aby uvedlo v rozpočtu platy svého personálu podrobně podle lesních ředitelstev i podle služebních kategorií. To jest velmi důležité pro Podkarpatskou Rus, kde starší, zkušení úředníci a zaměstnanci byli propuštěni, přeloženi do výslužby a lesní úřady jsou přeplněny Čechy, z nichž četní bez nutné kvalifikace jsou přiděleni do kategorie lesních úředníků. Nechápeme, proč nyní potřebuje jedna lesní správa 5 úředníků, když dříve stačili 2.

V rozpočtu státních lesů a statků na r. 1932 jest preliminováno 64,839.500 Kč čistého příjmu, t. j. o 8.284.400 Kč méně než na r. 1931. Ale jako rok 1931 místo čistého zisku přinesl ohromné schodky, tak též v r. 1932 schodek jest nevyhnutelný a při dnešním t. zv. moderním a racionelním hospodářství bude ještě větší. Stačí ukázati na lesní ředitelství na Podkarpatské Rusi. Zde na r. 1931 byl čistý zisk rozpočten skoro na 33 mil. Kč, a dosáhlo se skoro takového schodku. Nevěcnost rozpočtu na r. 1931 přinutila generální ředitelství, aby snížilo rozpočet na r. 1932 tak, že čistý zisk 3 podkarpatoruských ředitelstev preliminovalo částkou 5,042.000 Kč, to znamená skorem o 28 mil. Kč méně než v r. 1931. Ujišťuji pana ministra zemědělství, že i tyto značně omezené důchody nebudou dosaženy, naopak že bude zase velký schodek. To jest výsledek zkomercialisovaného, samostatného, zracionalisovaného lesního hospodářství. I zde se ani ministerstvo ani generální ředitelství lesů a statků nemohou dovolávati jen a výlučně hospodářské krise, kterou se dnes ochotně zahalují a omlouvají veškeré nedostatky a chyby. Katastrofální výsledky státního lesního hospodářství způsobily všeliké pokusy, reformy, neužitečné investice, neproduktivní výdaje, které potom dovršila hospodářská krise, pravidelná výpověď obchodní smlouvy s Maďarskem, kterou se pomýšlelo uškoditi Maďarsku a která místo toho zničila náš lesní průmysl a způsobila našemu státu ohromné školy.

Já, jako poslanec karpatoruského lidu, a vůbec celý karpatoruský lid sledujeme hospodářství státních lesů a statků na Podkarpatské Rusi s velkou pozorností a obavou. Vždyť nám není lhostejné, jak se hospodaří v našich lesích a pozemcích, neboť ony vždy poskytovaly našemu lidu zaměstnání, výdělek, chléb. Za starého režimu, když státní lesní hospodářství neriskovalo všelijaké moderní reformy a pokusy s racionalisací, tyto lesy a pozemky zajišťovaly našemu lidu hmotný blahobyt. A vidíme-li nyní, že státní lesní hospodářství stále pracuje s rostoucími schodky a že při nynější hospodářské soustavě mu hrozí úpadek, pak i neodborník musí se zamysliti a konstatovati, že ve státním lesním hospodářství jsou velké vady a nedostatky, že celá moderní soustava je špatná.

Proto navrhuji, aby ministerstvo zemědělství uložilo generálnímu ředitelství státních lesů a statků, a) aby sestavilo a předložilo za léta 1930 a 1931 podrobnou, obchodnickému podvojnému účetnictví odpovídající rozvahu a závěrečné účty b) aby ministerstvo zemědělství vyslalo smíšenou komisi, skládající se částečně ze znalců mimo státní službu, aby provedla revisi hospodářství a manipulace státních lesů na místě samém. Já jsem se obšírně pozastavil nad naším lesním hospodářstvím proto, poněvadž stále slyšíme a také zde ve sněmovně poslanci mluví, že v lesní výrobě, kde není zapotřebí investic, povstávají milionové schodky pro velkou nedbalost a neznalost, neboť máme velmi málo odborníků na Podkarpatské Rusi.

Všechny železnice v republice měří 13.467 km a z tohoto množství připadá na Podkarpatskou Rus jen 500 km. Vládní politika prostě nechce stavěti na Podkarpatské Rusi železnice a hlavně trať Chust-Mukačevo-Užhorod. (Posl. Husnaj [malorusky]: Ale slíbili!) Sliby jsou chyby a hloupý má z nich radost.

Na Podkarpatské Rusi a východním Slovensku není ani jediná vysoká škola. Není tam universita, nejsou tam jiné odborné vyšší školy. Karpatoruská mládež jest většinou chudá a jest nucena zapisovati se na vysoké školy vzdálené od Podkarpatské Rusi 8001000 km, nebo pro svou chudobu vzdávati se universitního vzdělání. Proč neusiluje vláda zříditi na Podkarpatské Rusi menší universitu s fakultou právnickou a filosofickou? Vždyť vláda ví, že vzdělání právníků a profesorů pro Podkarpatskou Rus vyžaduje, aby byli vzděláni v ruském jazyce pro zvláštní karpatoruskou autonomní službu.

Pan ministr školství a národní osvěty učinil v rozpočtovém výboru projev stran jazykového zmatku na Podkarpatské Rusi. Pan ministr správně zdůraznil, že věc jazyka a škol jest autonomní věcí Podkarpatské Rusi, že tedy vláda nemůže a nechce vnucovati Podkarpatské Rusi nějaký jazyk, neboť o tom bude rozhodovati a toto právo má sněm Podkarpatské Rusi, t. j. karpatoruský národ sám. Ale pan ministr zároveň prohlásil i to, že než bude svolán sněm, ministerstvo přece určuje vyučovací jazyk pro karpatoruské školy a že nařízení ministerstva jsou platná.

V tom vidím velký rozpor. Totiž ministerstvo školství s jedné strany uznává, že věc jazyka a školství jest věcí výlučně autonomní, s druhé strany pak ministerstvo před svoláním sněmu přece se vměšuje do autonomních věcí Podkarpatské Rusi, vydává nařízení o jazyku škol, schvaluje ukrajinské učebnice proti vůli většiny karpatoruského lidu a učitelstva a naprosto nedbá toho, že na Podkarpatské Rusi jest karpatoruský guvernér, kterému ústavní listina zajistila výkonná práva ve věci autonomních práv Podkarpatské Rusi. (Posl. Husnaj [malorusky]: On sám se těch práv vzdal!) Kterých? (Posl. Husnaj [malorusky]: Která měl!)

Slavná sněmovno! Jak vláda republiky, tak i všichni její občané musí uznati, že ve věcech Podkarpatské Rusi jest jedině směrodatnou ústavní listina republiky, sestavená na základě saint-germainské smlouvy. Tato ústavní listina ve věcech školních, jazykových, náboženských a vnitřní správy zajistila Podkarpatské Rusi širokou autonomii. Nebyla-li tato autonomie provedena, pak Podkarpatské Rus jest v protiústavním postavení a všechna nařízení vlády nebo jednotlivých ministerstev vydaná dosud v autonomních věcech Podkarpatské Rusi jsou protiústavní, nemají tedy platnosti. Proto jest zákonitou povinností vlády a tohoto parlamentu, aby všemi silami se postaraly o neodkladné provedení autonomie Podkarpatské Rusi a aby ještě před svoláním karpatoruského sněmu vláda a parlament poskytly guvernérovi Podkarpatské Rusi všechna jeho ústavní práva. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.)

Pan ministr školství a národní osvěty mluvil o jazykovém zmatku na Podkarpatské Rusi, ale zapomněl zdůrazniti, že tento zmatek způsobilo samo ministerstvo, neboť ono neposkytlo karpatoruskému lidu možnosti, aby rozhodoval o svých autonomních věcech.

Proč se nepostará ministerstvo zemědělství, aby na Podkarpatské Rusi byla zřízena střední škola pro výchovu lesních hajných a výpomocných lesních úředníků? (Posl. Husnaj [malorusky]: Máš pravdu!) Vždyť skoro polovice státních lesů a statků jest na území Podkarpatské Rusi.

Na Slovensku jest 30 nemocnic a na Podkarpatské Rusi jen 4, ačkoliv podle poměru zasluhuje Podkarpatská Rus aspoň 6 nemocnic.

Pohlédneme-li, kolik bylo vydáno na meliorace v Čechách, na Moravě a na Slovensku a jak málo peněz připadlo na Podkarpatskou Rus, pak skutečně není divné, že meliorace na Podkarpatské Rusi jsou hudbou budoucnosti.

Státní rozpočet na r. 1932, jako i dřívější rozpočty, byl sestaven bez oddělení Podkarpatské Rusi. Jen tu a tam jest zvláštní zmínka o Podkarpatské Rusi. Proto nelze určiti, kolik příjmů jest z Podkarpatské Rusi a kolik výdajů připadá na Podkarpatskou Rus. Není možno určiti, kolik peněz zamýšlí zde vláda vydati k odstranění nezaměstnanosti, k nápravě bídy obyvatelstva nouzi trpícího. Z investičního programu vlády vidíme jen to, že se velké části určují pro státní instituce a účely. A to: na stavbu domů pro státní úředníky, na stavbu budovy zemského úřadu, na kasárny pro četnictvo a finanční stráž, na vězení krajského soudu, na stavbu užhorodského krajského soudu, na kteroužto stavbu se čeká již od r. 1920. Sláva bohu, již se začíná i se stavbou chustského ruského gymnasia. Ale na stavbu obecných škol, kterých Podkarpatská Rus neobyčejně potřebuje, jest preliminováno jen 2,600.000 Kč a budou postaveny ze dřeva. Naopak se pokračuje ve zřizování dalších nových českých škol, hlavně pro židovské děti, a vláda za nynější hospodářské krise nešetří ohromných milionů pro tak zvané menšinové školy, jimiž na Podkarpatské Rusi rozumíme české státní obecné školy.

Slavná sněmovno! Ústavní listina předpisuje, že úředníci na Podkarpatské Rusi mají býti jmenováni podle možnosti z obyvatelstva jejího území. Proto bylo by velmi žádoucí, kdyby vláda v příloze k rozpočtu vykázala statisticky, kolik má ve své správě, u četnictva, finanční stráže, pošty, železnic atd. úředníků a zřízenců karpatoruského původu. Nemluvě o ministerstvech, ve kterých vůbec není podkarpatských Rusínů, konstatuji, že na Podkarpatské Rusi v úřadech čistě autonomního rázu podkarpatští Rusíni jsou zastoupeni nejmenším procentem. Zemský president jest Čech, jeho náměstek také Čech, referenti oddělení zemského úřadu v Užhorodě jsou také Češi. Mezi okresními náčelníky vidíme jen dva podkarpatské Rusíny, ostatní jsou Češi nebo haličtí emigranti. Tato politika vlády provozuje se již od r. 1919 a směřuje k nadržování Čechům na autonomní Podkarpatské Rusi a proto se dělají překážky, aby se vytvořila podkarpatoruská úřednická třída. Tato škodlivá politika má i velký sociální význam, neboť přijetím do státní služby podkarpatoruských úředníků a zřízenců ve všech odvětvích správy tisíce podkarpatoruských lidí mělo by krásnou existenci, dostalo by se jim možnosti vzdělávati své děti a nebyli by odsouzeni k proletářskému životu. Uvážíme-li, že na Podkarpatské Rusi jest dnes přes 60.000 Čechoslováků, kterých tam do převratu nebylo, sama tato číslice charakterisuje počešťovací politiku vlády na autonomním ruském území. Máme-li na zřeteli, že počet Čechoslováků na Podkarpatské Rusi vzrůstá a že podkarpatoruský lid bez autonomie se nemůže brániti, pak po nových desítkách let Podkarpatská Rus ještě více ztratí svůj ruský ráz a konec konců promění se v české území. V této počešťovací politice vlády a jejích stran pomáhají Židé, s nimiž agrárníci a sociální demokrati, jakož i živnostenská strana, společně vedou akce zřejmého počešťování jak ve školách, tak i ve společenském životě.