Letošní náš rozpočet nemohl, bohužel, udržeti výdajovou stabilitu ani na míře rozpočtu loňského. Páni se pamatují, když přišel před rokem bývalý ministr financí dr Engliš s rozpočtem pro rok 1931 do parlamentu, že ve svém exposé mimo jiné prohlásil a zdůraznil, že opustili jsme sice výdajovou stabilitu, ale že k této stabilitě musíme se bezpodmínečně vrátiti, poněvadž přes všecky úsporné systémy a snahy po úsporách, které se počaly jeviti už roku loňského, jsou výdaje státního aparátu stále neúměrně vysoké a že je musíme snižovati. Bohužel, vážená sněmovno, nebylo možno zachovati se podle této rady ministra dr Engliše a musili jsme opět stabilitu rozpočtu roku loňského opustiti a zvýšiti rozpočet opět o dalších 400 mil. Rozpočet loňský i letošní jsou jistě velikým kontrastem rozpočtů z let 1926 až 1930, tedy rozpočtů s výdajovou stabilitou, se silnou rovnováhou. Rozpočty tyto jsou kontrastem, který pro každého svědomitého politika a svědomitého finančníka musí býti mementem, a to v tom smyslu, že tak to dále se státním hospodářstvím naším jíti nemůže, že musíme zabrzditi a uzpůsobiti naše výdaje tak, aby je aparát našeho státního hospodářství mohl snésti. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Vážení pánové, pan ministr financí dr Trapl doprovodil rozpočet letošní velikým exposé zde v plénu sněmovny a několika výklady v rozpočtovém výboru. Devisou exposé pana ministra financí byla šetrnost, práce, spoléhání sama na sebe. Řekl jsem již několik slov o šetrnosti, řekl jsem, že šetrnost sama nestačí, že nemůžeme šetřiti za všech okolností a v každém případě, že musíme šetřiti jenom tak, jak to také řekl pan president republiky ve svém projevu 28. října, že musíme šetřiti a ne skrbliti, zejména ne tam, kde toho nedovoluje prospěch a organický vývoj jednotlivých odvětví nebo státního celku. Musíme tedy v této věci postupovati naprosto rozumně a rozvážně. Vzpomínám při této příležitosti výkladu p. ministra zásobování Bechyně v rozpočtovém výboru. Při rozhovoru o hospodářské situaci řekl správně, že musíme všímati si pokleslosti konsumu a spotřeby a že se musíme snažiti, abychom jak konsum, tak spotřebu pozvedli. Vážení pánové, to jsou slova jistě velmi vážná a také správná. Kde poklesl konsum u nás nejvíce? Kde jest ohrožena spotřeba? U dvou největších a nejdůležitějších složek celého našeho národa, u rolníka, u dělníka. Nemůže býti sporu o tom, že dělník ve značném procentu, zejména průmyslový dělník, je v situaci velmi těžké. Máme veliký počet nezaměstnaných, to znamená už samo o sobě velmi značný pokles povšechného konsumu, a stejně tak je tomu i u zemědělství. Zemědělství je dnes v situaci neobyčejně svízelné, v některých krajích, zejména chudších, v situaci přímo katastrofální. Je především povinností státu, aby obrátil zřetel k těmto největším a nejdůležitějším složkám, aniž by tím chtěl přezírati potřeby vrstev a stavů ostatních, totiž k povznesení produkce zemědělské a tím také k povznesení zemědělského a dělnického konsumu.

Vážení pánové, myslím, že dnes musí býti využito všech prostředků, aby situace zemědělského stavu byla zachráněna anebo aspoň zlepšena. Především nutno vzíti v úvahu problém zemědělského úvěru. Rozpětí mezi sazbami kreditními a debetními je tak veliké, že vrhá nesporný reflex i na úvěr zemědělský, třebaže zemědělci ve velké většině používají úvěru u t. zv. ústavů lidových, kde tento výchvěv zvýšení úrokové míry, v poslední době vzniklý v důsledku zvýšení diskontní sazby Národní banky, neměl nebo nemá tak silného reflexu. Nesmíme však zapomínati, že v mnohých krajích jsou zemědělci odkázáni se svým úvěrem také na úvěr bankovní, který svojí výší snižuje zemědělský výnos a zatěžuje zemědělskou produkci a tím také snižuje zemědělský konsum a jeho význam.

Dnešní doba přikazuje nám přímo povinnost zabývati se otázkou úpravy kartelů. (Tak jest!) Ceny kartelové jsou neposledním článkem ve zdražovacím řetězu, ze kterého ovšem zemědělec nic nemá, jen škodu. (Posl. Srba: To je vidět nejlépe na cukru!)

Vážení pánové! Vy jste mnohokráte ode mne slyšeli, že nemám jiného interesu na odbourání kartelu cementářského nebo železářského stejně jako na odbourání kartelu cukerního, ale dobře víte, budeme-li odbourávati ceny cukru, že především přijde v potaz stát, poněvadž v rozpočtu ministerstva financí vidíte, že cukerní daň je skoro jediná daň, která nepoklesla, naopak počítá se u ní s příjmem ještě větším než roku loňského. (Výkřiky posl. Srby.) Bude-li míti stát možnost upraviti cukerní daň směrem dolů, sleví-li stát se své daně, nebude žádných potíží ani při cukerním kartelu. My zemědělci nebo zástupci zemědělců nemáme interesu, aby cukr dosáhl horentní ceny, naopak máme interes, aby cukr byl laciný, poněvadž víme, že by tím konsum cukru stoupl a tím by byl také rozřešen nejen problém cukrovarnický, nýbrž i zemědělský a řepařský. (Posl. Srba: Cukerní kartel musí pryč!)

Já o té věci mluvím u vědomí, že kdyby se vláda rozhodla zaujmouti stanovisko proti kartelům, jistě by se zabývala kartely všemi a ne jen kartelem jediným. Po mém názoru - a myslím, že tento názor je všeobecný - kartel zvyšuje ceny. Kartel je ne poslední příčinou dnešní krise, kartel krisi naši zvyšuje a prodlužuje. (Výborně! - Potlesk. - Posl. Srba: To je systém, při kterém si zisky ponechávají, kdežto ztráty se zestátňují!) My doufáme, že se s p. kol. Srbou v této věci sejdeme, poněvadž víme, že on ve věci té pracuje, že je ve věci té odborníkem, ale musí se ve věcech těchto i ve věcech cukerního kartelu jednati.

Vážení pánové! Dále je to velká disparita mezi cenou, kterou zemědělec za svou produkci dostává a trží, a dlouhým zprostředkovatelským řetězem, který diktuje nebo tvoří ceny konsumentské. Myslím, že dnes opětně je doba, abychom se i tímto problémem zabývali. My jsme zde o něm mluvili již mnohokrát velice podrobně a řekli jsme, že zemědělec nemá zájmu, aby produkt, který vychází od něho, byl předražen a dodáván konsumentovi v detailu za ceny, které jsou nepřiměřeně vyšší, v nepřiměřené disparitě těch cen, které dostává za svůj produkt on sám. Máte klasický příklad dnes při katastrofálním poklesu cen životní produkce zemědělské. Jděte se zeptati nebo vezměte si bursovní záznam. Uvidíte, zač se prodává dobytek ať jakéhokoliv druhu, zač je znamenán na pražské burse a zač se platí v konsumu, zač jej platí úředník, dělník, zač jej platí obyvatel měst. Myslím, že i zde je třeba promluviti vážné slovo. Nemyslím tím poškozovati řádného živnostníka, řádného zprostředkovatele, ne, ti jsou zde svou existencí jistě oprávněni. Ale je třeba roztíti zde řetěz zprostředkovatelů lichvárských, kteří využívají této situace pro sebe ke škodě jak zemědělce, tak i konsumenta samého. Předseda našeho klubu posl. Staněk, při svém prohlášení o exposé pana ministerského předsedy uvedl řadu příkladů, které je nutno v zájmu povznesení zemědělské produkce ventilovati parlamentárně, ústavně. Mezi jiným zdůraznil, že žádáme v zájmu státu a zdravého jeho vývoje přísnou kontrolu dovozu všech zbytných předmětů, které v tak velikých položkách do naší republiky docházejí. Nemyslím zde jen na zbytné předměty v zemědělství, nýbrž i na předměty nejrůznějšího luxusu, které jsou k nám dováženy v tak velikém množství a které nejsme povinni v tak velikých kvantech dovážeti ani podle závazků obchodními smlouvami na sebe převzatých. Zde je nutno vzíti v úvahu všecky důsledky, vždyť omezení obchodu devisami nebylo nadarmo a my, jak všeobecně známo, za všecky věci, které přivážíme, musíme platiti devisou nebo zlatem. Tedy myslím, vážení pánové, že i tato slova byla řečena na místě, že tato slova byla velmi vážná a že je nutno se jimi zabývati.

Otázkou cel zemědělských budou se zabývati jiní mojí klubovní kolegové. Chtěl bych jen říci, že při sdělávání obchodních smluv přirozeně stýká se zájem zemědělský se zájmem průmyslu vývozního ne právě v té nejlepší shodě, že zemědělství má zcela jinaký interes než průmysl, zejména exportní, ale i tu je nutno, vážení pánové, v zájmu právě dnešní hospodářské situace nalézti směrnice a takovou cestu, kterou by bylo vyhověno aspoň částečně oběma produkcím. Pan ministr Bechyně řekl v zásobovacím výboru, že ochrana průmyslových výrobků je mnohde nepřiměřená a že byla dosažena ne nutností ochrany té které produkce jako spíše mocenským postavením, mocenským významem těch kterých průmyslových odvětví nebo vrstev.

I v tomto směru je nutno zemědělství měřiti spravedlivě, je nutno uznati, že rozvoj zemědělství, kdybychom se měli chovati k němu tak jako doposud, jestliže bychom svou politiku v zemědělství neměli aspoň v některých směrech změniti, by zaručen nebyl, naopak, že by zemědělství přešlo k extensitě.

Také otázku tarifní nutno uvažovati. V tarifární politice musí býti větší elastičnost, zejména pokud se týče politiky této s ohledem na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Je přece nemožno, abychom i nadále tyto dvě důležité součástky naší republiky pro jejich vzdálenost, pro jejich nepříznivé geografické položení odtahovali nebo, řekl bych, oddělovali od centra našeho státu. Vždyť, vážení pánové, víme, že na příklad produkce zemědělská nebo průmyslová ze Slovenska nesnese vůbec cenově tarifární náklady z Bratislavy do Prahy, že tarifární náklady jeví se v ceně tak nepříznivým způsobem, že řadě odvětví průmyslových nebo zemědělských není vůbec možno řadu věcí do centra našeho státu voziti. (Tak jest!) Tuto věc musíme rovněž řešiti, poněvadž je nejen v zájmu zemědělství a průmyslu slovenského, nýbrž i v zájmu celého našeho státu.

Při této příležitosti bych se chtěl ještě zmíniti o způsobu, jakým byly vymáhány daňové nedoplatky, dlužné daně na zemědělcích. Lituji, že zde není přítomen p. ministr financí dr Trapl, kterému bych chtěl poděkovati, že na naši intervenci, když se zde dály skutečně věci neslýchané, když zemědělci byli přiváděni neúprosným exekučním vymáháním daňových nedoplatků v přímé zoufalství, zakročil a dal příkaz, aby se zde postupovalo opatrně a šetrně s ohledem na potřeby právě těch nejmenších. Vážení pánové, je to věc přímo neslýchaná a musí jí býti učiněna přítrž. Jistě nikdo z nás nechce, aby byl chráněn někdo, kdo utíká před daňovou povinností, kdo daní platiti nechce - to bychom byli špatnými státními občany a vychovateli našeho lidu - ale žádáme spravedlnost i v této těžké hospodářské době. (Výborně! - Potlesk.)

Ovšem útěchou nám může býti, že tyto zjevy vidíme i v jiných státech, na př. v Německu a Rakousku. Mnozí pánové mohli čísti nebo jistě četli, že v jedné ze spolkových zemí Německa, ve Šlesviku-Holštýnu chtěli zemědělci sáhnouti ke stávce, aby si vynutili jednoroční moratorium v placení daní. Včera jsme mohli čísti také ve vídeňských novinách, že vláda povolila tříměsíční moratorium v exekučním vymáhání daňových nedoplatků. Již jsem řekl, že nám může býti útěchou, že tyto zjevy nejsou jen specielně u nás, nýbrž i jinde, ale u nás přece jen ta hospodářská a finanční situace je trochu jiná, je trochu příznivější. Přes to jsme povinni poukazovati na tyto drastické případy, a to tím spíše, že u zemědělství je pro stát nejmenší risiko, že by mohl o dlužné daně přijíti. Zemědělec se svým majetkem nemůže utéci, majetek zemědělský je patrný, stát má řadu možností k zajištění dlužných daní a tedy, jak jsem řekl, nejmenší risiko.

Prosil bych p. ministra financí, aby bylo dohlédnuto také na ostatní poplatné vrstvy našeho státu, jak ony konají svou povinnost. Byl bych velmi rád - o této věci velmi obšírně mluvil v rozpočtovém výboru kol. Remeš -kdybychom pro příští rok nepřišli v našem rozpočtu s tou závratnou miliardovou položkou na daňových nedoplatcích. Byl bych velmi rád, kdyby zde ministerstvo financí rozhodně postupovalo a šlo po těch, kteří prožili velkou poválečnou konjukturu, kteří měli velké zisky, ale dnes při prvním otřesu hospodářském, při prvním ochrnutí našeho vývozu do ciziny neuměli dělati nic jiného, než zavírati jednu továrnu za druhou. (Souhlas.) Myslím, že zde je potřebí kontroly v zájmu samého dělnictva. (Souhlas.) Nedovedeme pochopiti, že továrny, které se těšily řadu let největšímu rozkvětu a konjunktuře, se zavíraly nebo omezovaly výrobu tím okamžikem, kdy vývoz byl ne ještě úplně, nýbrž teprve z části ohrožen. To jistě není správné. Podívejte se, pánové, pracuje zemědělec za příznivějších podmínek, s levnějším úvěrem? Už jsem o tom mluvil, že nikoli, a prosím, pánové, může zemědělec zastaviti svou výrobu proto, že má nesnadný a tíživý úvěr nebo stagnaci ve své produkci? Nemůže, poněvadž zemědělská výroba podobného vakua nesnese, zemědělec musí pracovati, i kdyby stokráte napřed věděl, že jeho práce je marná a že nemá pro něho žádného materielního efektu. Tedy, vážení pánové, tyto hospodářsky vážné zjevy nutno vzíti v úvahu v zájmu státu, a jak jsem již řekl, pokud se týče průmyslu, především v zájmu samého dělného lidu.

Vážení pánové! Náš rozpočet pro rok 1932 je napjat do nejvyšší míry zejména problémy sociálními. Slavné sněmovně je známo, že v rozpočtu ministerstva soc. péče je preliminována pro rok 1932 částka cca 76 mil. Kč kromě 300 mil. Kč ve zmocňovacím zákoně, které v případě potřeby je zmocněn ministr financí opatřiti uvěrovou operací.

Chci zde konstatovati, že i pan ministr soc. péče dr Czech se ve svém exposé v rozpočtovém výboru přihlásil k úspornostnímu programu naší vlády a pro největší šetrnost, ovšem s podotknutím, že jeho úkol zde bude neobyčejně obtížný a těžký, poněvadž mu přísluší péče a starost o ty, kteří pomoci nejvíce potřebují. My všichni se díváme na sociální problémy v naší republice stejně vážně a stejně poctivě, ať patříme k bloku občanskému nebo socialistickému. Myslím, že vážnost doby nedovoluje, abychom se zde zabývali problémy politickými, o nichž jsem se dovolil zmíniti, a že společnou devisou nás všech v této době je: dáti lidu práci a chléb. (Výborně!) Jest ovšem v zájmu samého dělnictva, aby mu byla dána nejprve práce. (Výborně!) A my také víme, že dělnictvo o tuto práci především žádá. My jsme s velikým uznáním a zadostiučiněním vyslechli projev p. min. předsedy Udržala, který prohlásil, že vláda se bude především starati o produktivní péči o nezaměstnané, tedy že bude hledět opatřovati práci a dát lidu zaměstnání. (Potlesk.) Vážení pánové, to je, myslím, správná cesta, poněvadž nejde zde jen o problém hospodářský, který vrhá vážný reflex třeba na státní pokladnu, ačkoliv všichni chápeme a víme, že je nutno člověku, který bez své viny přišel o práci, pomoci, ale jde zde ještě o jinou věc, a myslím vážnější, o demoralisaci, která by mohla nastati v těch případech, kdyby nebylo vážné a velmi přísné kontroly na ty případy, kde podpory v nezaměstnanosti je zneužíváno. (Výborně! - Potlesk.)

Vážení pánové, aby mně bylo rozuměno. Žádáme - a myslím v souhlasu i s ministrem dr Czechem - největší a nejpřísnější kontrolu a naprosté odpolitisování této akce. (Výborně! - Potlesk.) Jestliže má tento problém vzbuditi důvěru národa - a o to dnes jde - pak musíme býti všichni přesvědčeni, že to, co se dnes z rozpočtu státního dává, dává se spravedlivě a objektivně těm, kteří toho skutečně potřebují. (Výborně! - Potlesk.) Vážení pánové, je nutno započíti okamžitě a bez dlouhého váhání se všemi investičními stavbami, které jsou k tomuto velikému účelu stanoveny, nutno při tom ovšem kontrolovati, zda ti, kteří v těchto produkčních stavbách investičních pracují, skutečně jsou nezaměstnaní a není-li tohoto aktu zneužíváno lidmi, kteří mají svou existenci, kteří by zde pracovati nemusili a kteří svou prací odnímají skývu chleba těm, kteří ji potřebují. I tato kontrola, vážení pánové, je nutná.

A je přímo paradoxní, slavná sněmovno, vidíme-li, že v této době poměrně velké nezaměstnanosti zemědělec nemá dostatek zemědělských pracovníků, že zemědělství stůně na nedostatek zemědělských dělníků. Vážení pánové, to je zjev, který nutno při této příležitosti vzíti v úvahu. Myslím, že by bylo správné uvažovati o repatriaci zemědělského dělnictva z měst zpátky na venkov. Vážení pánové, co znamená příliv obyvatelů venkovských do měst? To je přítěž, těžká přítěž pro města, pro střediska průmyslová. Zemědělský dělník jde do měst proto, aby si polepšil svou existenci. Ale, vážení pánové, tím, že si polepší nebo hledí polepšit sobě, stěžuje situaci dělníka průmyslového, přelidňuje města. Je nutno i o této věci přemýšleti. Děje se to i v jiných státech, děje se to v Německu, v Anglii a uvažuje se dnes i jinde o tomto nezdravém úbytku obyvatelstva venkova a přírůstku obyvatelů měst.

Myslím, vážení pánové, že nutno tuto krisi také řešit produktivně a že je nutno více si všímat poměrů venkovských. Zejména je to stavební ruch, který by měl míti větší poslání na venkově, kde by se měl věnovat právě zřizování obydlí a domků pro ty, kteří utíkají z venkova, protože nenacházejí, co k své životní základně a primerní existenci potřebují. Zde by měl býti obrácen větší zřetel státu k venkovu, zejména v tomto směru. Je přirozeno, vážení pánové, že také v otázkách ostatních, zejména pokud se kultury dotýče, je nutno větší zřetel míti na venkov, poněvadž člověk venkovský musí býti účasten kultury právě tak jako člověk městský, a nesmí býti proto odepřen v žádném směru jakýkoliv pokrok dnešní moderní doby.

Vážení pánové, myslím, že v otázce sociální péče je nutno obrátiti se také na péči soukromou. Po mém názoru je nutno obrátiti se, jako se to stalo prostřednictvím Červeného kříže minulou neděli, na dobrá a šlechetná srdce - a jsem přesvědčen, že jich máme dosti - a že by tato akce měla velký význam, že by pomohla nejen dělnictvu, nýbrž i státu. Sbírky tyto vynesly by veliké částky, jen je třeba, aby lid byl přesvědčen, jak jsem již podotkl, že rozdělování se děje spravedlivě a politicky nestranně. Vážení pánové, není pochyby, že příští zima přinese nám veliký vzrůst nezaměstnaných a že přijdou velmi významné doby, jimiž budou nuceni se zabývati nejodpovědnější činitelé ve státě. Přijdou doby, podobné dobám válečným anebo popřevratovým, kdy bude nutno, abychom bez rozdílů politických stran podali všichni ruce těm, kteří pomoci budou potřebovati. Myslím, že vrátí se a přijde opět krásná doba z historie naší poválečné anebo válečné, doba Českého srdce, kdy budeme povinni pomáhati všichni těm nejubožejším.

Vážení pánové! Řekl jsem, že je potřebí začíti velmi rychle s investičními pracemi, které jsou určeny právě k produktivní péči o nezaměstnané. Při té příležitosti napadla mne jedna práce, jeden problém, který volá po řešení již několik let. Mluvil jsem zde o této věci již dvakráte a pánové jistě pochopí, mluvím-li k věci po třetí, že k ní mluvím velice nerad. Je to problém Moderní galerie. Pánové, dnes je příležitost, aby při velkých investicích státních nalezeno bylo několik milionů pro tento veliký kulturní problém, aby tím byla smazána s našeho kulturního života tato skvrna, kterou nedovedeme ani před sebou, ani před cizinou odůvodniti a obhájiti.

Vážení pánové, je to věc neslýchaná, že my v době, kdy veliké poklady našeho umění máme ukryty v nedostatečných ubikacích, nepřikročíme k dílu, nýbrž přeme se na odpovědných místech, má-li se Moderní galerie stavěti na Kampě anebo na Letné - a neděláme nic. Prosím, to je věc celostátní, to je věc celonárodní, je to povinností k naší kultuře, a myslím, že je hanbou našeho státu, jestliže v dobách, kdy jsme dovedli stavěti na sta a sta nejrůznějších paláců, krásných i méně krásných, potřebných i zbytečných, nepamatovali jsme také něčím na tento veliký účel, na tento velký problém. (Výborně! - Potlesk. - Posl. Šeba: Souhlasíme. Ale také Tyršův tělovýchovný ústav!) To je jistě věc také důležitá. Je to řada velikých otázek, které jest jistě třeba řešiti, a buďte ujištěni, že najdete podporu u nás vždycky, poněvadž jsme to povinni svému národu a státu.

Vážení pánové, není nejmenší pochybnosti, že dnešní doba vyžaduje, jak jsem si již dovolil poznamenati, největší napětí sil všech, kteří to s tímto státem a naší republikou myslí vážně a upřímně. Není sporu o tom, že dnešní doba je dobou velikou a ze potřebuje velikých politiků a rozumných lidí. Veliká doba dnešní nesmí nás najíti malými. Naše demokracie, demokracie mladého státu stojí dnes před velikou zkouškou. Je otázkou, zda je již natolik vžita a zda je již natolik opravdovou demokracií, aby dovedla pochopiti všecky tyto veliké potřeby státu a nezakolísala v době, kdy národ tolik její pomoci potřebuje.

Vážení pánové! Ne proto ještě, že máme jednu z nejdemokratičtějších ústav Evropy, máme již demokratickou republiku a máme již demokratický stát. Je úkolem naším, abychom se v demokracii vychovávali, abychom v demokracii pracovali a v demokracii šli vpřed. Není hanbou, máme-li zde či onde nedostatky. Vždyť, vážení pánové, za 13 let trvání nemůžeme míti všechno v každém směru. Vždyť nejdemokratičtější stát Evropy, Francie, prošla ve své demokracii čtverou revolucí a Švýcarsko, které se považuje za nejstarší demokratický stát, v minulém století prožilo těžkou krisi o demokracii náboženskou, vážný spor jižních kantonů katolických se severními kantony evangelickými. Tedy, vážení pánové, jakou školou a jakou průpravou šla demokracie v těchto státech, které slouží demokracii za vzor v celém kulturním světě? Není chybou, že nemáme ještě všechno, čeho na tomto poli potřebujeme. Není sporu však, že máme skvělé precedence ve své historii. Vždyť heroická doba našeho národa, boj o svobodu ducha, byl bojem o demokracii. To jest veliké plus, které zde máme, to jest veliký zářný příklad, který je nám vzorem pro náš postup a cestu k dalšímu našemu vývoji.

Vážení pánové, čím byl náš převrat, co byl odboj zahraniční, co byl odboj vnitřní? Což nebyl to boj demokracie, boj v demokracii a o demokracii? Může býti krásnějšího a zářnějšího příkladu postupu než byl po 28. říjnu u nás? Malý národ, který byl ještě včera v cizím poddanství, který byl zotročen, po 28. říjnu není veden duchem odplaty, nýbrž jde pracovat na konsolidaci hospodářské, politické a národnostní. Je světlým bodem naší popřevratové historie, že jsme dovedli tak brzy překlenout veškeré propasti mezi námi a menšinovými národnostmi, že jsme dovedli najíti modus vivendi právě v těchto delikátních a těžkých otázkách, že jsme dovedli přesvědčiti značnou část menšiny německé pro svůj státotvorný, hospodářský i kulturní program. (Posl. Onderčo: Ale Slovákov ste nepresvedčili!) Slovákům jistě jsme udělali, co jsme za stávajících poměrů mohli, a všechny své povinnosti k Slovákům cítíme i do budoucna. Slovák má zde jiné postavení než menšina německá nebo maďarská, Slovák není menšinou, Slovák je národem stejně, jako jsme národem my, je složkou jediného národa československého. (Potlesk.) Jestliže mluvíme o menšině německé, nemůžeme v této souvislosti mluviti o Slovácích.

My jsme si upravili velmi brzo poměry ve svém státě do té míry, abychom mohli zde žíti se všemi menšinovými složkami. Jistě jsme tím projevili veliký kus státnické moudrosti a politické schopnosti, že dovedli jsme tyto problémy vyřešiti nejdříve ze všech nástupnických států, nejdříve ze všech států po válce, které mají svoje menšiny. Tím získali jsme svému národu a státu autoritu nejen uvnitř, nýbrž velkou prestiž i za hranicemi. Abychom demokracii mohli vybudovat, abychom demokracii měli úplnou, potřebujeme k ní naprosté a povšechné vzdělání celého národa. Bez vzdělání a prakse není úplné demokracie, to připustil i ve své "Moderní demokracii" Bryce. Národ nekulturní, negramotný nemůže se v demokracii vyžíti; pochopiti úkoly, přednosti, pochopiti povinnosti a práva demokracie může jen člověk kulturní, člověk vzdělaný. A zde nemůže republice naší býti činěna výtka; podíváte-li se do státního našeho rozpočtu, čím stát přispívá na svoji kulturu, najdete zde položku přímo horentní, položku 3 miliardy Kč, kterou republika Československá dává ve prospěch kultury. My všichni sledujeme bedlivě - o tom buďte ujištěni - jak pokračuje se v těchto otázkách na Slovensku, a s radostí jsme přivítali letošní rozpočet ministerstva školství a nár. osvěty, kde se pamatuje na zřizování národních škol na Slovensku částkou o 10 1/2 mil. vyšší než roku loňského. (Potlesk.) Bylo by naší radostí, kdybychom slovenské problémy mohli vyříditi dříve a radikálněji. Ale, vážení pánové, i vy, kteří jste ze Slovenska a kteří máte neoprávněně pocit křivdy se strany naší, musíte uvážiti, že problém kultury na Slovensku je problémem tak velikým, že nemohl býti vyřešen v 10 letech trvání našeho státu, nýbrž, že k tomu bude snad třeba ještě desetiletí příštích. (Potlesk.) Nestranná cizina, sám Scotus Viator konstatoval nedávno, co vykonala Československá republika v kultuře Slovenska a Podkarpatské Rusi. Je tedy třeba trpělivosti a rozumu a ne hledati zlou vůli v tom, k čemu chybějí finanční prostředky a finanční síla. (Výborně! - Potlesk.)

A já bych řekl, že právě k tomu správnému pochopení poslání naší republiky potřebujeme demokracie, potřebujeme vzdělání, které je právě předpokladem demokracie. Demokracie, vážení pánové, odpovídá naší psychologii národní. V demokracii tvořili jsme svou nejkrásnější a největší historii, a v demokracii - doufám - tvořiti budeme i svoji budoucnost! (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Kurťak. Uděluji mu slovo.

Posl. Kurťak (rusky): Slavná sněmovno! Stojím pod vlivem řeči pana kol. dr Černého. Tato řeč je v teorii znamenitá, ale v praxi mohla by její obraz podati Podkarpatská Rus. Náš parlament zná Podkarpatskou Rus jen potud, že tam u nás je maličká země a že ji vládní strany zničily. Podkarpatská Rus je pro náš parlament terra incognita. Nezavinili to podkarpatoruští poslanci, ale zavinil to podkarpatoruský lid. Je vinen především proto, že volí za poslance ty, kdož toho využívají.

Když pan president po rozvratu Rakousko-Uherska nás pozval, abychom se připojili, pravil, že podkarpatoruské obyvatelstvo má táž práva, jaká mají Češi, Moravani, Slováci a že nebude rozdílů mezi Slovany ani na Podkarpatské Rusi ani na Slovensku ani v Čechách. To bylo v r. 1919 a dnes máme rozpravu o rozpočtu na r. 1932.

Velká změna nastala od té doby na Podkarpatské Rusi. Nás, podkarpatoruské občany, nemohou obviňovati ti, kdož se přistěhovali na Podkarpatskou Rus, že nejsme loyální. Byla v r. 1923 doba, kdy podkarpatoruský lid vytvořil stranickou sílu, aby se spojil s těmi agrárními mrtvolami, které znemravňují čistý mravný život Podkarpatoruské Rusi, a na konec tato strana oklamala podkarpatoruské obyvatelstvo.

Důkaz, že jsme dostatečně loyální i po tomto podvodu, podali jsme volebním blokem s národními demokraty, s p. dr Kramářem. Co se stalo? Oloupili nás o 38.000 hlasů. A pak může míti podkarpatoruský člověk důvěru k československým stranám, když takovými podvody, takovými klamy, takovými zločinnými činy demoralisují ty čistě cítící a pracující podkarpatoruské občany? (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Pan dr Černý zdůraznil, že politika má býti založena na spravedlivých heslech, že nesmí býti politikou podvodnou. Parlament nevidí, co se u nás děje, ale kdo žije na Podkarpatské Rusi, vidí, že od zemského presidenta až k poslednímu četníku všichni vystupují proti autonomnímu zemědělskému svazu a že se agrárníci odvážili zničiti i koaliční socialistickou stranu. Jest zřejmo, že na Podkarpatské Rusi není správa, nýbrž jest tam odbočka agrární strany, která jen politisuje. Dr Kramář pravil s této tribuny, že práva každého našeho občana určují se tím, jakou má stranickou legitimaci. To jest fakt. Ten dostane licenci, kdo přistoupí k agrární straně. - Jdu z Čopu a přichází ke mně jakýsi žid. "Sind Sie poslanec Zajíc?" "Ja, ich bin." "Was ist mit meiner Lizenz?" "Was für eine Lizenz." "Ich habe schon gezahlt!" "Für wen?" "Für Herrn Zajíc." (Posl. Zajíc: Já? Největší lež!) Zajíc přišel k nám holý jako palec, a nyní se podívejte, náš zemědělec zchudl a Zajíc má zámek na zahradě naší kapituly a jest utrhačem na cti, protože nemůže dokázati, co tvrdil a zde si troufá obviňovati mne před sněmovnou, že jsem dostal podpory z Maďarska. Vyzývám toho zloděje před plenem parlamentu, aby se nezahaloval v plášť imunity, nýbrž řekl mi to tam na ulici. (Posl. Zajíc: Odkud máte peníze? Kdo platí vaše sekretáře?) Já jsem likvidoval 50 sporů s tímto zlodějem, on mne prosil za odpuštění, přiznal, že nedostávám peníze z Maďarska, že nejsem vinen, zaplatil všechny útraty před nezávislým soudem. (Výkřiky posl. Zajíce.) Marně tam chtěl jistý agrární poslanec podplatiti nezávislého soudce, všechno bylo marné. Tento zloděj, který mne uráží na cti, před soudem mne prosil za odpuštění a advokátu Gagatkovi zaplatila za to agrární strana 7.500 Kč. (Posl. Zajíc: Ale kde pak! Kdo zakázal Rusínům modlit se rusínsky? Kdo nesložil přísahu jako učitel?) On jest prázdná hlava, Zajíc má jísti zelí. Zelí, které nám krade na Podkarpatské Rusi, ale já na důkaz své důvěry a loyálnosti předkládám cestovní pas, který jsem dostal na 5 let. 21. listopadu mi jej vystavila chustská státní policie. Kdybych byl zrádcem Československé republiky, nedostal bych pasu. Prosím, žeňte mne před soud a já se ospravedlním! (Posl. Zajíc: Odkud dostáváte peníze na vydržování svého stranického aparátu? Ano, prokažte, odkud dostáváte peníze na vydržování celé strany?) Ty jsi přišel k nám jako chudý zloděj a za licenci jsi sebral jmění. Ty podkopáváš vážnost poslance, takový přistěhovalče! (Posl. Zajíc: Prosím, pane kolego, řekněte mi to venku! Řekněte mi to venku a neříkejte mi to tady!) Já vám říkám všude, že jste utrhačem na cti. (Obrácen k předsedovi:) Račte přerušiti řeč a já mu dokáži, že jest na cti utrhačem. (Posl. Zajíc: Dobře! Máte 4 procesy, budete jich mít více!) Já vás znám a ve vaší straně vás znají: Tažte se Králíka a jiných, a oni vám řeknou, že jste pijavkou agrární strany. (Výkřiky posl. Zajíce.) Tento na cti utrhač si troufá mluviti, odkud mám peníze. A odkud on má peníze na zámek? Já vám dokáži, že jsem na bance zúčastněn 125.000 Kč, že mám 60 jiter pole a žiji z toho poctivě, a nikoliv jako tento zloděj žije zlodějsky. (Posl. Zajíc: Ano, za jablka a rumunské voly! Snižte tam v Chustu clo, aby zemědělci nemusili platiti 3 Kč. Vy jste nájemcem!) To není pravda, lžete, lžete ve všem, jděte na Podkarpatskou Rus, já Vám tam dám. (Posl. Zajíc: Pane kolego, já jsem tam každý týden!) Vy tam kšeftujete se židy, fuj tajfl s vámi.