Od zemského úřadu v Čechách nemáme dosud číslic. V zemi Moravsko-slezské jest mezi konceptními úředníky 10.4% Němců, zdravotních úředníků 6.8%, zvěrolékařských 5.5 %, kancelářských 11%, pomocných zaměstnanců a zřízenců 9.2%.

U finanční stráže jsou v Čechách systemisována: ve IV. platové stupnici 2 místa, v V. 15, v VI. 83, v VII. 190 míst.

Roku 1931 bylo povýšeno u finanční stráže z německých úředníků: ve IV. platové stupnici nikdo, v V. rovněž nikdo, v VI. ze 47 mužů 4 Němci, 6 Němců bylo přeskočeno, v VII. stupnici 29 mužů, z toho 5 Němců. Do I. platové třídy podúředníků bylo dne 1. ledna 1931 jmenováno 278 mužů, z toho 8 Němců. Přijati byli k finanční stráži v Čechách od roku 1918 do 1922 2 Němci, od roku 1923 do 1930 3 Němci. Od října do prosince 1930 bylo přijato 220 mužů, ale ani jediný Němec. Čeští úředníci jsou povyšováni bez ohledu na jejich službu, němečtí úředníci jsou přeskakováni s poznámkou, že nejsou na systemisovaném služebním místě. V zemi moravsko-slezské jsou z 953 zaměstnanců finanční stráže již jen 4 němečtí podúředníci ve službě na Moravě a 31 úředníků a podúředníků ve službě ve Slezsku. V zemi moravsko-slezské nebyl již po několik let přijat do služby žádný Němec. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi není z 351 úředníků a 2190 podúředníků a dozorců ani jediný Němec a jest tam jen ještě 5 německých podúředníků.

Nápadný jest nepatrný počet německých celních úředníků v zemi Moravsko-slezské.

Snad nejhorší stav jest pro Němce u ministerstva železnic. O převratu činil počet německých železničních úředníků v Čechách, na Moravě a ve Slezsku asi 3200. Asi 120 jich odešlo dobrovolně do Rakouska, ovšem vždy pod tlakem změněných poměrů. Proti těm, kteří zůstali, zuří od převratu zničující boj, který se započal v roku 1919 nuceným propouštěním. Tohoto roku, nehledě k převratovým dnům, přešla většina vedoucích a důležitých míst, která zastávali němečtí úředníci, z donucení na české úředníky.

Stav úřednických míst I. a II. služební třídy ukazuje statistika spolku německých železničních úředníků, který organisuje 90% německých železničních zaměstnanců uvedených služebních tříd. Německých právníků jest jen 12, německých techniků 76, tedy celkem 88 úředníků služební třídy I b z celkového počtu 1830. Němečtí měřičtí úředníci jsou již jen dva z celkového počtu 46. Německých úředníků II. služební třídy, tedy úředníků provozních a administrativních, jest 908 z celkového počtu 7522. Mezi 9.398 úředníky služební třídy I. a II. jest jen 998 Němců. Uvážíme-li, že asi 10% německých železničních úředníků není zachyceno touto statistikou, nutno tato čísla zvýšiti o 10%. Skutečný počet až na několik míst více nebo méně činí tedy asi 1098. Poměry v obou nižších služebních třídách ve statusech III a a III b nejsou o mnoho lepší. Zde nelze přesná čísla zjistiti, poněvadž úředníci obou těchto statusů jsou z části organisováni ještě ve dvou dalších svazech.

Počet německých železničních úředníků služební třídy I. a II. ještě také neustále klesá. Počet úředníků odcházejících buď do pense nebo zemřelých není však doplňován dorostem. Za 1982 úředníků, kteří vystoupili ze služby přeložením do výslužby, hlavně však restrikcí a kteří zemřeli, bylo za uplynulých 13 let přijato celkem 14 německých úřednických čekatelů. Přijímání německých úřednických čekatelů kladou se soustavně překážky přísnými jazykovými zkouškami a psychotechnickými zkouškami, konanými česky. Jest téměř vyloučeno, aby při tomto způsobu byl přijat některý německý čekatel. Uvážíme-li, že většina německých železničních úředníků jest v pokročilém stáří, přes 60 let jest jich 12, ve věku od 55 do 60 let 120, od 50 do 54 201, ve věku od 40 do 49 391 úředníků, nejmladší definitivní německý železniční úředník jest 29letý - uvážíme-li dále, že z těchto německých železničních úředníků již 63 má přes 35 započitatelných služebních let, dále plné služební doby dosáhne letos 42, příštího roku 33, v roce 1933 56 německých železničních úředníků, dále 91 zaměstnanců má 30 až 32 služebních let, ze zbývajících již 192 má 25 až 30 let započitatelné služební doby, 191 20 až 24 let a nejmladší německý úředník 7 služebních let, můžeme s jistotou říci, že nehledě k případné restrikci počet železničních úředníků v dalších 5 až 10 letech klesne na minimum.

Stejně klesá také počet vedoucích míst obsazených německými úředníky, který již dnes jest velmi nepatrný a není v naprosto žádném poměru ke klíči obyvatelstva. Z 8 ředitelů státních drah není ani jediný Němec, rovněž tak z 15 náměstků ředitelů. Máme 90 přednostů oddělení, z toho 3 Němce, 421 skupinářů u oddělení ředitelstev, z toho 22 Němců, 27 kontrolorů pro udržování tratí, z toho 2 Němce, 39 dopravních kontrolorů, z toho ani jediného Němce, 66 pokladních revisorů, z toho 4 Němce, 40 dopravních kontrolorů, z toho 4 Němce, asi 2900 přednostů železničních provozních a staničních úřadů, z toho 80 Němců, 94 náměstky přednostů železničních provozních úřadů, z toho 11 Němců, 34 přednostů výtopen, z nich jednoho Němce, 34 jejich náměstků, z toho 3 Němce, 129 přednostů správ trati, z toho 2 Němce, 129 jejich náměstků, z toho 7 Němců, 14 přednostů dílen, z nich ani jediného Němce, 13 jejich náměstků, z nich jednoho Němce, 8 přednostů správ provozu, z toho žádného Němce, 6 jejich náměstků, žádného Němce. V ministerstvu železnic není ani jediný německý odborový přednosta, ani jediný německý přednosta oddělení. V obou nejvyšších platových stupnicích není ani jediný ze 4 úředníků německé národnosti, kteří jsou mezi 380 úředníky I. a II. služební třídy u ministerstva železnic. Tato čísla odhalují ohromnou tragiku sudetsko-německého národa. To jest vývoj 10 až 12 let po válce a my jako Němci máme nejen právo, nýbrž i povinnost věnovati tomuto zjevu svou největší pozornost. (Potlesk.) Mohl bych zde uvésti ještě spoustu číslic, znázorňujících tuto tragiku ještě podrobněji. Nyní chci přejíti k analyse těchto čísel.

Tato čísla jsou jako data naší statistiky příliš primitivní pro dostatečnou statistiku. Byla však sebrána bez pomocných zařízení statistických úřadů a úředníků. Přes to však jest z nich viděti, že naše odůvodnění nebezpečí Traplovy restrikce jest správné. Čísla dokazují, že Němci patří do středních platových stupnic. Jde zde většinou o starší úředníky z doby předválečné, kteří nebyli restringováni, ale nebyl jim ponechán, ani přidělen žádný vliv ve správě. Naše čísla tragicky dokazují, že německý dorost ve správě úplně chybí.

Německé strany této sněmovny prohlašují jednomyslně, že odmítají novou úřednickou restrikci, která má býti prováděna podle návrhu pana ministra financí a odmítají ji jako nový plán jednostranného poškození. Prohlašují, že se energicky postaví na odpor proti zničení zbytku německého úřednictva ve správě. Ale zároveň také prohlašují, že podají vládě positivní program, jehož uskutečnění si vytýčila německá politika za svůj cíl.

Hlavní požadavek německé politiky týká se zabezpečení práva sudetských Němců na veřejnou práci. Sudetské němectví má národní a sociálně-hospodářskou povinnost, aby Němci v tomto smyslu byli zastoupeni ve státní službě podle počtu německého obyvatelstva. Sudetsko-německý národ za dnešních životních poměrů v krajích obydlených sudetskými Němci ani se nemůže vzdáti práce, která mu po právu přísluší, ani k tomu nemá práva, neboť jest to národ bez území, jehož zachování při životě umožňuje mu jen práce. (Výkřiky komunistických poslanců. - Výkřiky posl. Krebse.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám p. posl. Krebsek pořádku.

Posl. Simm (pokračuje): Vašim důvodům nebude nikdo venku rozuměti a nikdo je nepochopí. (Výkřiky posl. Krebse a poslanců komunistických.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám p. posl. Krebse po druhé k pořádku.

Posl. Simm (pokračuje): Roku 1920, když se po převratu německá politika, abych tak řekl, směla opět právně vyjádřiti, posl. Josef Patzel, bohužel předčasně zemřelý, vyjádřil smysl našeho politického boje slovy: "Boj za německé pracovní místo". Toto heslo nebylo ihned pochopeno. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Simm (pokračuje): Roku 1920 nebylo lze konec konců ještě poznati, jak nový stav bude působiti na život sudetských Němců, co vysvětloval více ideologický charakter politiky. Sice již v této době došlo k útokům na německé pracovní místo, již tenkráte bylo ze státních podniků a dílen propuštěno mnoho státních úředníků, zaměstnanců a dělníků, než sociálně-hospodářské následky těchto opatření daly se ještě snésti. Bylo jim možno čeliti tím, že německé hospodářství pojalo lidi vyřazené ze státní správy, ať již šlo o úředníky, zaměstnance nebo dělníky nebo o svobodná povolání. Sociálně hospodářská stránka státních opatření podle restrikčního zákona z roku 1924 projevila se pro sudetské němectví již citelněji, mimo to také německé hospodářství bylo vyřazeno ze svého konjunkturního napětí a bylo neschopné ještě dále korigovati protiněmecký vývoj ve státě. Nyní již všichni příslušníci našeho národa jasně viděli, jak odnětím svých pracovních míst, jak průvodními zjevy doby byli jsme vrženi do krise o místo a do krise životní.

Státní úřednickou politikou bylo 18.000 našich otců rodin jako živitelů rodin vrženo do těžké hospodářské nouze a tato věc jest pro souvislost mezi tím vším v běhu života kritická pro celý stav národa.

Podle výkazů odborových organisací státních zaměstnanců v letech 1925-1926, v době restrikce a jejích následků, stoupl počet nezaměstnaných soukromých zaměstnanců o 50%.

Počet německých úředníků, zajištěný ohledem na německá práva, nutno uvésti do takového poměru k národu, aby mohl obstarati správu národa. Německá politika prohlašuje tedy za účelné, aby do těch krajů, kde jest německé obyvatelstvo ve většině, byli posláni němečtí úředníci a naopak, aby do českých krajů byli přeloženi úředníci čeští.

Pan ministr spravedlnosti, jemuž někteří němečtí poslanci přednášeli stížnosti na justiční službu, prohlásil nedávno v rozpočtovém výboru, že by provádění této zásady mohlo by býti pro stát nebezpečné.

Upřímně řečeno, s tímto stanoviskem nesouhlasíme; domníváme se, že obstarávají-li správu národnosti vlastní úředníci, znamená to podstatnou jistotou pro pokoj a pořádek ve státě. Konec konců takovéhoto stavu dožadují se také přání zájemníků, což vysvítá z toho, že pan ministr spravedlnosti přiznal, že za německé soudce není ani vždy dostatek českých uchazečů a rovněž, že ani není nikdy dostatečný počet německých úředníků, kteří se dobrovolně hlásí, aby byli přeloženi do českých úřadů.

Zmínil jsem se již, že vedle tohoto požadavku německých úředníků pro německé území žádáme ještě také, aby se Němcům dostalo poměrného zastoupení v ústřední správě.

V této souvislosti bych jen upozornil, že i zemské úřady jsou ústřední správní úřady, v nichž chceme míti zastoupení. Co je s jmenováním německého vicepresidenta pro Čechy?

Abych se úplně jasně vyjádřil, uvádím, že jsme ochotni dáti svůj souhlas k dočasné výměně úředníků, aby se naučili jazykům, budou-li zaručeny ony národní záruky, které ustanovují naše zákony.

Naše požadavky po této stránce záleží v tomto: 1. že každý německý úředník, služebně přidělený v českém jazykovém území, který vykonal s úspěchem jazykovou zkoušku, má právo, aby po třech letech, ztrávených v českém jazykovém území, a po jazykové zkoušce byl přeložen do německého území; 2. aby úřady překládaly takovéto úředníky, aniž je poškodily v jejich služebním postavení a aby je překládaly z důvodů služebních; to proto, aby úředníci nemusili hraditi ze svého útraty stěhování; 3. aby se především přihlíželo k úředníkům, jejichž děti potřebují německých školních ústavů, a takovým, kteří mají jiné důležité důvody pro přeložení nazpět; 4. aby úřadům bylo nařízeno, aby nebránily přeložením výměnou, smluvenou mezi českými a německými úředníky a aby byl dán souhlas i k takovým přeložením, jestliže oba úředníci, usilující o výměnu, patří k různým ústředním úřadům.

Zvláštní tragikou jsou pro naše německé úředníky jazykové zkoušky. Důvod pro ně jest z 90 až 100 případů čistá záminka. O převratu byl dostatečně veliký stav jazykově dostatečně kvalifikovaných německých úředníků. Na něm bylo by se mohlo budovati. Od té doby i největší část jiných veřejných zaměstnanců poctivě se namáhala naučiti se českému jazyku a toto úsilí téměř ve všech případech, přes veliké potíže, došlo úspěchu, že bylo dosaženo takové míry jazykových znalostí, že to vyhovovalo rozumným požadavkům a potřebám služby.

Tak ministr vnitra, jak známo, již ve schůzi rozpočtového výboru senátu dne 20. prosince 1926 mohl konstatovati, "že ve svém odboru nemá ani jediný případ, že by úředník německé národnosti nebyl splnil své povinnosti, aby mohl sloužiti zájmům státu".

Jestliže se však žádá přehnaně mnoho, bude se vždy moci německým úředníkům a čekatelům vytýkati nedostatek kvalifikace nebo se toho bude používati, aby se odůvodnilo přeložení do výslužby, odmítnutí a odstrčení.

Otázky, kdy žil český básník nebo kdo vystavěl české Národní divadlo, lze přece pokládati za dostatečné, aby bylo lze zjistiti u podúředníka znalost státního jazyka potřebnou pro službu. A když nižšímu poštovnímu úředníku v Teplicích byla při jazykové zkoušce dána otázka: "Proč zahájilo Německo válku?", lze v tom viděti vše jiné, jen ne vážné zkoušení.

V poslední době jsme slyšeli, že některé ústřední úřady zvláště usilovaly o to, aby německým úředníkům a zaměstnancům, kteří již jazykovou zkoušku vykonali, uložily ji ještě jednou. (Výkřiky.) Takovýto postup musíme odmítnouti jako nemístný. Neboť se domníváme, že můžeme tvrditi, že jednou vykonaná zkouška musí míti trvalou platnost. Ukázalo se, že němečtí uchazeči o státní službu, kteří vykonali jazykovou zkoušku, nebyli přijati proto, poněvadž neobstáli při pozdější prohlídce svého zdravotního stavu. Nyní jest zdravotní prohlídka právě tak proslavená jako jazyková zkouška. Jest ovšem těžko podati stížnost proti výsledku takovéto prohlídky. (Posl. Geyer [německy]: I když byl právě propuštěn od vojska jako zdravý!) Zcela správně! Přece by bylo možno najíti cestu, aby němečtí uchazeči byli podrobeni prohlídce, o níž by všichni měli dojem naprosté nestrannosti.

O kapitole "jazykové zkoušky" mělo by se ještě také promluviti při projednávání otázky německých uchazečů o státní službu. Upozorňuji, že situace také zde ukazuje tytéž potíže jako u aktivních úředníků, kteří mají býti připraveni k restrikci. Komise, jak pro jazykové zkoušky, tak také tak zvané zdravotní komise musí býti podle našeho požadavku smíšené. Musí býti umožněno, aby do těchto komisí byli přijati také němečtí zkušební komisaři pro zdravotní prohlídky. Stále ještě mnoho míst ve státní službě není rozpisováno, obsazují se obyčejně tím způsobem, že prozatímní čeští úředníci, přijatí jako pomocní úředníci, jsou ustanoveni bez soutěže. Zájmové korporace několikráte žádaly, aby všechna místa byla veřejně rozepisována, ale tomuto požadavku dodnes nebylo vyhověno. Domnívám se, že v dohledné době lze zaříditi, aby všechna volná místa ve státní službě byla rozepisována jak v příslušných věstnících odboru, tak také v "Úředním Listě".

Při tom musím žádati, aby i žádosti o přijetí mladších restringovaných státních zaměstnanců byly blahovolně projednávány a aby nebyly zásadně zamítány. Vůbec ohlašuji, že v nejbližší době uveřejním velký materiál o restringovaných, při čemž hlavní věcí bude vylíčení, jak restrikce zkomplikovala náš německý pracovní trh, jak jsem dnes již naznačil.

Zřídka kdy byl některý zákon projednáván, usnesen a vyhlášen za tak všeobecné účasti sněmovny jako zákon čís. 70/1930, jímž měly býti vyřešeny otázky staropensistů.

Všichni, kdož kdysi věřili, že usnesením tohoto zákona konají dobré dílo - byla to většina členů této sněmovny - jsou roztrpčeni, že prováděcí nařízení čís. 96/1930 k tomuto zákonu obsahuje neočekávané krutosti. Jest nutno, aby stížnosti, oznámené v této věci vládním úřadům, byly podrobeny revisi a odstraněny. Tykají se nejen prováděcího nařízení čís. 96/1930, nýbrž i zákona číslo 70/1930.

Naše pracovní poměry byly zkomplikovány jak restrikcí, tak také přeložením do výslužby, i když při restrikci jde o mladší zaměstnance, kteří mají pro toto komplikování důležitější význam. Ale i u pensistů jest otázka vedlejšího výdělku ke skrovným platům většinou životní otázkou. Na druhé straně jest jen pochopitelné, jestliže se útočí na systém dvojího výdělku, když hledáním vedlejšího výdělku, zvláště v dobách velké nouze o práci, jiní přijdou o práci vůbec. Zde vystupuje tragedie německého národa tohoto státu, který, nikoliv na posledním místě působením státní politiky, octl se ve stavu naprostého nedostatku práce. Domnívám se, že s tohoto místa musíme prositi své rodáky, aby přes tragický spor ve vlastním táboře správně rozpoznávali příčiny německé životní problematiky a aby se také řádně postavili k jejímu odražení. Ale i o tom promluvíme jednou velmi důkladně.

K otázce tak zvaného 13. měsíčního platu musím poznamenati, že se postupuje proti nutnostem doby, oněm nutnostem, které diktuje doba za státní zaměstnance. Když jsme roku 1926 projednávali platové zákony, i činitelé representující vládu vykládali, že materielní sazby, které v tomto platovém zákonu byly základem pro pozdější životní úroveň úřednictva, musí býti prohlášeny za nedostatečné. Můžeme se upamatovati na tehdejší projednávání jak ve výboru, tak ve sněmovně. Na témž stanovisku nedostatečné materielní základny pro státní úřednictvo stáli také všichni, když roku 1930 došlo k usnesení tak zvaného 13. měsíčního platu, lépe řečeno zákona o vánoční remuneraci. Ale i při projednávání mnoha jiných předmětů v této sněmovně, které nějak souvisely se státními zaměstnanci, vždy bylo poukazováno k tomu, že všeobecná základna platů státních úředníků jest nedostatečná. Zvlášť důkladně byla tato myšlenka propracována také při projednávání bytových zákonů zde ve sněmovně. Ale i to, že dnes podle přesných statistik máme takřka vesměs zadlužený úřednický stav, zvláště pokud jde o střední a nižší úředníky, dokazuje, jak jsou úředníci nedostatečně placeni. Proto, když jsme zákonem o 13. měsíčním platu učinili první krok k nápravě nynějších hmotných poměrů státních zaměstnanců, byl to prejudic, kterého nebylo zde dosti hodnotiti. Tím bolestnější jest nynější situace, pro níž se musíme obávati, že se odpovědná vládní místa odvrátila od stanoviska, na které již jednou přistoupila, že právně-hmotné základny státních úředníků upraví v positivním smyslu. Shrnujíce, musíme dnes stran celého systému jen varovati; o této otázce ještě podrobně promluvíme při projednávání návrhů zákonů, předložených dnes sněmovně. Ale smím snad říci, že takováto zákonná úprava, jak se jí musíme obávati, není ani v zájmu státních zaměstnanců, ani v zájmu jiných vrstev státu, ani v zájmu samého státu.

Lituji tedy velmi jak v zájmu širokých vrstev středního a nižšího úřednictva, že dochází ke zrušení nebo snížení vánočního přídavku, tak také v zájmu všeobecného národního hospodářství. Pro ně byly peníze na 13. měsíční plat penězi nejživějšího konsumu.

Na konec zdůrazňujeme, že my Němci z národních důvodů jako z důvodů nejvyššího životního zájmu žádáme, aby se na nás pamatovalo ve správě takovou měrou, jak k tomu máme právo podle své síly jako národ v tomto státě. Při tomto soustavném výkladu upozorňujeme na § 128 ústavní listiny, podle něhož rovnoprávnost národů ve státě se zaručuje. Poukazujeme na mezinárodní ustanovení, jimiž československý stát zaručil, že s námi bude spravedlivě nakládati, na ustanovení o ochraně menšin jako na ustanovení mírové smlouvy, podle nichž naše otázky jsou otázkami mezinárodních for a prohlašujeme, že vyčerpáme veškeré možnosti, abychom dosáhli práva a nabyli života. Zdar! (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. dr Černý. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. dr Černý: Slavná sněmovno! Rozpočtový výbor skončil po několikatýdenních pracích projednání finančního zákona a předkládá jej slavné sněmovně k ústavnímu projednání. Řadou členů vlády byla konstatována vážnost práce a značná úroveň zde přednesených řečí, ať již se strany pánů poslanců koaličních nebo oposičních. Třebaže z důvodů zákonodárně technických není možno, aby v rozpočtovém výboru byly přijímány pozměňovací návrhy, aby byly prováděny změny, přes to bylo by omylem se domnívati, že řeči v rozpočtovém výboru pronesené zapadají, že se jimi nikdo nezabývá a že náměty a upozornění přicházejí na zmar. Ten, kdo studuje rozpočet detailně, kdo zabývá se jím meritorně, vidí, že návrhy v rozpočtovém výboru přednesené bývají přijímány do příštího rozpočtu a že mnohdy celé položky případně i různé kapitoly pozměňují se podle přijatých a učiněných zde návrhů. Také presence v rozpočtovém výboru byla po celou dobu uspokojivá, zejména těšily se veliké pozornosti řeči pánů ministrů, kteří i když ke svým exposé přicházeli v pozdních hodinách nočních, mluvili přes to za značné účasti, někdy i poloviny i více členů rozpočtového výboru. Jest proto, slavná sněmovno, dosti těžko pochopiti, že vyjma dnešní počáteční schůzi, tedy schůzi první, projednávání státního rozpočtu nepotkává se v naší sněmovně s tím porozuměním, které by bylo čekati, a překvapuje někdy nepřáli bychom si toho, aby to bylo i při této rozpočtové debatě - přímo zarážející desinteresement, s jakým sněmovna k rozpočtu se chová. Bylo o této věci mnoho mluveno, také i psáno, přinášeny byly různé návrhy, kterak tento zjev, jistě smutný pro náš parlament, odstraniti.

Měl jsem čest již roku loňského o této věci při rozpočtové debatě se zmíniti a řekl jsem tehdy, že po mém názoru jest nutno, aby práce ve sněmovně byla decentralisována, aby ustoupeno bylo od centralisace, kterou veškerá téměř práce se soustřeďuje v rukou vlády, v důsledku čehož přestává býti vláda výkonným orgánem parlamentu a je spíše opakem.

Vážení pánové! Jestliže připustíme poslance k práci, zainteresujeme je tím, přivodíme je k odpovědnosti a tím také v nich vzbudíme interes o parlament. Myslím, vážení pánové, že je nutno, aby podle analogie práce výboru ať již rozpočtového, zahraničního nebo kteréhokoli jiného výboru, byl podobný způsob zaveden do parlamentu, aby tam totiž ministři více se zúčastnili debat, byli více přítomni v parlamentu (Německé výkřiky: Tak jest!), aby odpovídali, event. reagovali a hájili své resorty.

Vážení pánové! Myslím, že bychom tím interes o parlamentarismus zvětšili. K tomu, myslím, nepotřebujeme změny našeho jednacího řádu. Náš jednací řád připouští, aby ministr kdykoli ujal se v parlamentě slova, aby kdykoli reagoval a pustil se do debaty, a jestliže jednací řád snad by měl nějakých závad, tu, myslím, tato věc je tak velkého dosahu, že bychom musili uvažovati i o jeho změně po způsobu parlamentů západních, ať již francouzského nebo nám nejbližšího parlamentu německého.

Vážení pánové, státní rozpočet je nesporně jedním z nejdůležitějších, a já bych řekl, nejdůležitějším státním zákonem vůbec. Vždyť tam se povoluje státu vše, co potřebuje k své hospodářské a státní existenci. Rozpočet je zrcadlem hospodářského života, v němž zračí se finanční kapacita občanů a míra jejich schopností k uspořádání všech důležitých problémů, ať již kulturních, hospodářských nebo politických. Jest proto, vážení pánové, přirozeno, že při projednávání tak důležitých velkých otázek, které jsou v rozpočtu našem zahrnuty, i veřejnost naše čeká, že zde parlament projeví náležitý interes. Neboť, pánové, jakým způsobem, zejména v dnešní době, chceme vzbuditi ocenění vážnosti své práce, jakým způsobem chceme vrátiti občanstvu a lidu našemu někdy již dosti povážlivě ochromenou důvěru v parlament? Snad tím, že budeme postupovati a pokračovati v tom, čeho jsme byli svědky při poslední debatě o exposé p. min. předsedy, když v parlamentě nebyl žádný řečník, nebo když v parlamentě přítomnost již 3 poslanců znamenala jistou presenci, za které nebo při které se mluvilo? Myslím, že tento zjev jest jistě vážný a že se jím musíme zabývati.

Vláda předkládá rozpočet za situace jak hospodářsky, tak i sociálně neobyčejně vážné. Myslím, že od převratu nebylo vážnějšího okamžiku, kdy by bylo více potřebí spolupráce a snahy po soudržnosti a solidaritě v zájmu celku, veřejnosti i státu. Výslednicí této parlamentární a politické solidarity jest nesporně politická koalice a vládní majorita sněmovní. Po mém názoru je štěstím pro náš stát, že v této vážné době jest koalice naše tak široká a všestranná, že v důsledku toho může anebo měla by pustiti do jisté míry se zřetele zájmy politické, zájmy stranické a že by měla zabývati se zájmy celostátními. Koalice ukládá nám však povinnosti, které jsou úměrny vážnosti dnešní doby. Koalice ukládá nám nejen politickou slušnost a politickou loyalitu, jež jsou předpokladem jakéhokoli politického zdaru, ale politická koalice dnes ukládá nám i veliký závazek morální vůči národu, státu a našemu voličstvu. Velikost tohoto požadavku morálního jest úměrná vážnosti dnešní politické i hospodářské situace. Dnes je povinností nás volených zástupců, tohoto státu, povinností parlamentu, aby hledal cesty ve službách národa a ve službách státu, aby odstranil všechny třecí plochy, ať národnostní, ať politicko-stranické, a aby hledal prostředky, kterými bychom mohli z této těžké a vážné situace vyplouti. Jestli kdy, tak dnes jest povinností naší, abychom v tomto směru a v tomto smyslu vychovávali svoje voličstvo, vychovávali svůj lid. Dnes je naší povinností, abychom řekli lidu pravdu (Tak jest!), abychom jej neklamali. Již jeden z největších presidentů amerických Abraham Lincoln řekl, že základem výchovy lidské je neklamati lid a mluviti k němu pravdu. Dnes potřebujeme v politice všech těchto předpokladů, potřebujeme politického charakteru, politické ráznosti a politické odvahy k věcem třeba nepopulárním. (Potlesk.) Máme velké vzory v politice mocných kulturních států západních, velkých států s velkou politickou tradicí. Macdonald jako ministerský předseda Anglie rozešel se s programem své strany, když viděl, že zájmy jeho vlasti toho vyžadují! A jsou známa velká slova říšského kancléře německého dr Brüninga, který ve svém exposé dne 13. října prohlásil, že by raději chtěl býti jmenován při každé příležitosti zrádcem, než aby ustoupil od usnesení, od předsevzetí, které on jako min. předseda považoval za bezpodmínečně nutné pro blaho státu a vlasti. Vážení pánové, je tedy naší povinností, abychom stejným způsobem postupovali v těchto vážných dobách i my.

Nyní bych chtěl několik slov promluviti k rozpočtu samému. Slavné sněmovně je známo, že náš rozpočet přes těžkou hospodářskou situaci, přes všechny těžké problémy sociální, které dnes musíme řešiti, jest aktivní částkou ca 4 1/2 milionu Kč, že je tedy v rovnováze. My všichni jsme si vědomi, že udržení rovnováhy našeho rozpočtu bude jedním z nejtěžších problémů, že to bude velikým státnickým uměním, že tu bude nutno překonati velmi mnoho těžkých překážek a že rozpočtová rovnováha nebude závislá jenom na úspornosti a na zvýšení eventuálních příjmů, nýbrž že jedním z největších problémů při této příležitosti bude, aby zákonodárné sbory měly na paměti, aby poplatnictvo nejen mohlo, nýbrž i mělo z čeho šetřiti. (Výborně! - Potlesk.) Nesmíme zapomenouti - a vidíme to také jasně z rozpočtu - že náš rozpočet počítá s klesající tendencí veškerých státních příjmů, až na některá nepatrná odvětví daňová. Nesmíme přehlédnouti, že daň důchodová preliminuje se o 130 milionů menším výnosem, že všechny daně výnosové zaznamenávají úbytek, že daně obchodové, zejména daň obratová, preliminována je proti roku loňskému částkou nižší asi o 210 milionů. U daně uhelné a daně dopravní je tomu rovněž tak. Také u cel počítá se s výnosem nižším o 230 mil. Kč. Je tedy nutno uvážiti, vážení pánové, zda snížení výdajů rozpočtových o značnou částku 520 mil. vyváží tento úbytek příjmů. To jsou problémy, o které se starati musíme a o které se staráme.