První část podrobné rozpravy, obsahující část politickou, totiž ze skupiny I. Vlastní státní správa:

Oddíl A. Ústřední orgány státu: kap. 1. President republiky a kancelář presidenta republiky, kap. 2. Zákonodárné sbory a kanceláře sněmoven, kap. 3. Předsednictvo min. rady.

Oddíl B. Správa zahraniční a vojenská: kap. 4. Ministerstvo zahraničních věcí, kap. 5. Ministerstvo nár. obrany.

Z oddílu C. Správa vnitřní:

a) politická: kap. 6. Ministerstvo vnitra;

b) justiční a unifikační: kap. 7. Ministerstvo spravedlnosti s Nejvyšším soudem, kap. 8. Ministerstvo pro sjednocení zákonův a organisace správy, kap. 9. Nejvyšší správní soud a Volební soud.

Druhá část podrobné rozpravy, obsahující část kulturní a sociální, totiž ze skupiny I. Vlastní státní správa, z oddílu C. Správa vnitřní:

c) kulturní: kap. 10. Ministerstvo školství a nár. osvěty;

e) sociální: kap. 17. Ministerstvo soc. péče, kap. 18. Ministerstvo pro zásobování lidu, kap. 19. Ministerstvo veř. zdravotnictví a tělesné výchovy, kap. 20. Odpočivné a zaopatřovací platy.

Třetí část podrobné rozpravy, obsahující část hospodářskou a dopravní, totiž:

Ze skupiny I. Vlastní státní správa, z oddílu C. Správa vnitřní, lit. d) hospodářská a dopravní: kap. 11. Ministerstvo zemědělství, kap. 12. Státní pozemkový úřad, kap. 13. Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností, kap. 14. Ministerstvo veř. prací, kap. 15. Ministerstvo pošt a telegrafů, kap. 16. Ministerstvo železnic.

Skupina II. Správa státních podniků.

Čtvrtá část podrobné rozpravy, obsahující část finanční, totiž:

Ze skupiny I. Vlastní státní správa:

Oddíl D. Správa finanční: kap. 21. Ministerstvo financí.

Oddíl E. Kontrola státní správy: kap. 22. Nejvyšší účetní kontrolní úřad.

Skupina III. Podíly na státních daních, dávkách a poplatcích.

Skupina IV. Správa státního dluhu.

Finanční zákon.

Ve 142. schůzi posl. sněmovny dne 14. října 1931 bylo usneseno, aby o prohlášení ministra financí, které v oné schůzi učinil, předkládaje rozpočet, vykonala se rozprava sloučeně s projednáváním osnovy rozpočtu a finančního zákona.

Podle tohoto usnesení provede se tedy o tomto prohlášení ministra financí rozprava jednotná s přítomnou rozpravou rozpočtovou.

Lhůtu řečnickou navrhuji podle usnesení předsednictva tak, aby pro celou rozpočtovou rozpravu činila: pro klub o deseti a více členech tolikrát 12 minut, kolik klub má příslušníků; pro klub s méně než deseti členy tolikrát 14 minut, kolik je příslušníků klubu; nejmenší doba pro klub činiti má 90 minut, to jest 1 1/2 hodiny. Na úhrn poslanců bez klubovní příslušnosti jest pohlížeti jako na jeden klub.

Jsou nějaké námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.)

Není jich. Řečnická lhůta jest tedy podle něho stanovena.

Zahájíme tedy nyní nejprve povšechnou rozpravu o celém státním rozpočtu republiky Československé a finančním zákoně pro rok 1932.

Ke slovu jsou dosud přihlášeni k povšechné rozpravě řečníci: na straně "proti" pp. posl. Simm, Kurťak, dr Luschka, dr Szüllö, Gottwald, dr Schollich, dr Tiso, Stenzl, dr Polyák; na straně "pro" pp. posl. dr Černý, Hampl, Špaček, Böhm, dr Nosek, dr Patejdl, Dubický, Rázus, dr Rosche.

Uděluji slovo prvnímu z pánů řečníků zapsaných "proti". Slovo má p. posl. Simm.

Posl. Simm (německy): Slavná sněmovno, dámy a pánové! Německý parlamentní státně-zaměstnanecký výbor, to jest německé národní strany, které jsou v něm zastoupeny, uložil mi, abych v dnešní prvé schůzi poslanecké sněmovny, na jejímž pořadu jest státní rozpočet, promluvil k otázce státních úředníků.

Pro tento příkaz rozhodl nejen řádný důvod, že od převratu jest německý národ v československém státě ve správě neustále poškozován a že jeho poškozování vzrůstá, což bylo německé politické delegaci této sněmovny vždy podnětem ke kritice, nýbrž i okolnost, že otázka státních zaměstnanců byla znovu mimořádně zdůrazněna jako státní problém, jak to vidíme z ministerského výkladu ze dne 14. října 1931 a i ze všech pozdějších vládních projevů.

Tyto výklady pro nejbližší dobu takřka opět stanoví jisté zásady pro státní úřednickou politiku, jak jsme ji poznali v několika variantech od roku 1919. Jsou to tedy významné politické projevy vlády o vývoji, který se má započíti a jemuž musí sudetsko-německá politika čeliti. To jest smysl úkolu, který rád plním.

Abychom lépe pochopili tuto mimořádnou okolnost, která nám dnes zavdává podnět, chci uvésti příslušná místa zmíněných výkladů, a to nejdůležitější místa, týkající se našeho společného předmětu, při čemž se především chci dotknouti řeči pana předsedy vlády.

Předseda vlády Udržal řekl doslovně: "Hospodářská krise a starost o její odstranění nutí nás zavésti příkladnou úspornost ve správě státu ve všech směrech. I v personáliích začneme neodkladně šetřiti. Učiníme tak v plném vědomí těžké odpovědnosti, neboť víme, že v budoucnosti můžeme najíti trvalou nápravu spíše v energickém snížení počtu státních zaměstnanců, nežli ve zkrácení odměny za jejich práci."

V souvislosti s tím vykládá tento projev pan ministr financí: "Aparát naší státní správy i podniků rozrostl se průběhem let do velkých rozměrů. Osobní výdaje státní správy dosahují podle rozpočtu na rok 1932 4.063,610.000 Kč, celkový počet státních zaměstnanců státní a vojenské správy a státních podniků dosáhl koncem června 1931 počtu 388.321, z čehož připadá na vlastní státní správu 119.537 a na státní podniky 268.784.

Považuji za jednu z nejdůležitějších stránek ekonomisace státní správy snížení počtu státních zaměstnanců."

A dále prohlásil ministr financí: "Celkový stav personálu před restrikcí byl 381.004, po restrikci 350.513 a 30. června 1931 388.321, tedy proti době před restrikcí o 7000 více a proti době po provedené restrikci o 38.000 osob více. V tomto počtu zaměstnanců nejsou uvedeny osoby učitelské."

Oba páni, jak pan předseda vlády, tak také ministr financí poukazují jako na nejnaléhavější příkaz na šetření ve státních výdajích a pokládají za možné, ba za zákon a povinnost, splniti nezbytnou věc, šetřiti ve státním hospodářství, ve výdajích na úřednictvo. Naznačují, že by se věc dala provésti novou restrikcí úřednictva. K tomu poznamenáváme: Sudetsko-německá delegace chápe s vládou, že se státní zaměstnanci stávají finančním problémem státu, a chápe dále, že materielní stránka problému záleží ve kvantitě správy. Při této své nestrannosti má však tím více právo znovu odmítnouti špatné stránky nynější státní úřednické politiky, jestliže nyní vedou ke katastrofě, poněvadž ještě včas na tyto následky ukazovala, a to jak pokud jde o vlastní národ, tak také o stát. Politická německá delegace připomíná při tom četné řeči svých členů i zde ve sněmovně a nikoliv na posledním místě stanovisko, které zaujali při projednávání státního rozpočtu v rozpočtovém výboru.

Německá politická delegace opakuje tedy k tomuto účelu, že podle jejího mínění materielní problém v poměru státu k jeho zaměstnancům vznikl tehdy, když byli propuštěni staří, spolehliví úředníci, kteří ovšem byli z jedné třetiny Němci, jak se to shodovalo s poměrem obyvatelstva, a když na jejich místo byli dosazeni noví, čeští lidé. Hromadné zaopatřování českých uchazečů ve státní službě, které se provádělo po pět let, způsobilo, že počet státních zaměstnanců ohromně vzrostl. Úřednický sbor musil býti ovšem doplňován více, než jak úředníků ubývalo, a to pro nedostatečnou způsobilost nových lidí. Jak známo, v ministerstvech a u ředitelství státních drah vzrostl počet státních zaměstnanců jen v letech 1919 až 1921 o 53.8 %. U státních drah stoupl osobní stav v téže době o 15% a dosáhl výše 13˙12 zaměstnanců na běžný kilometr železniční trati. Jestliže dr Medinger konstatoval ve své zprávě v senátu, že v Československu z 1000 obyvatelů žije ze státu neméně než 140 lidí, výpočet prováděný Čechy, došel k tomu výsledku, že když se započítalo vojsko a osoby zaměstnané vyřizováním státních záležitostí, především těch, kdo obstarávají dodávky pro ohromné vojenské zbrojení, ve státě každá čtvrtá osoba jest živa ze státních peněz. (Výkřiky.) To vedlo k daním a dávkám, které přepočteny na zlatý základ, činí téměř čtyřnásobek stejných břemen bývalého císařského státu. Logicky způsobilo to ohromné zatížení průmyslu a obchodu, který z polovice až ze dvou třetin jest odkázán na vývoz.

Materielní státní problém správy objevil se tedy již v době, kdy politický materialismus širokých českých vrstev, který se projevil v době převratu a který neustále vzrůstá, pronikal nikoliv bez plánu a úmyslu do státních úřadů, kde musil býti uspokojen. Již po pětiletém trvání takovéhoto procesu neviděl ministr financí jiné možnosti, aby uvedl výdaje do rovnováhy, než restrikcí úřednictva. K této restrikci došlo pak r. 1925. (Výkřiky.)

Důvodová zpráva k restrikčnímu zákonu jako k zákonu "o úsporných opatřeních ve veřejné správě", podobně jako dnes výklad Traplův upozorňuje na to, že "restrikce úřednictva jest podkladem pro soustavnou akci, která směřuje ke snížení státních výdajů a zlepšení hospodářského stavu, dokud jest vyloučeno snížiti platy státních úředníků". Ony paragrafy zněly pak takto: "§ 4. Počet zaměstnanců budiž omezen na míru nezbytně nutnou k obstarávání úkolů státu. § 5. Přijímání nových sil do státní služby jest až do stanovení normální potřeby počtu sil nepřípustné. Přijetí proti tomuto zákazu provedené jest právně neúčinným."

Koncem prvého roku účinnosti "zákona o úsporných opatřeních ve veřejné správě", tedy koncem roku 1925, měl se projeviti zisk ve státním hospodářství ve snížení rozpočtu na správu částkou, kolik činil plat 25.000 propuštěných úředníků. Tento výsledek se neukázal. (Výkřiky.) Naopak, pan ministr financí nám naznačil, jak veliká břemena vznikla státu z restrikce. Několikráte jsme uvedli důvody, proč selhala tato státně-hospodářská akce, záležející v restrikci.

Němečtí poslanci, když vešel ve známost záměr vlády, že se bude propouštěti úřednictvo, přímo a včas přednesli své obavy, že restrikce, nebude-li určen národní klíč pro propouštění úřednictva, bude prováděna na újmu německého úřednictva. Obávali jsme se, že se bude pokračovati ve státně-úřednické politice provozované od roku 1919 jen s tím rozdílem, že by pro ni byl také takřka zákonem dán zákonitý podklad. Již tenkráte zdůrazňovali Němci jak ve svém vlastním zájmu, tak také v zájmu státu, že, bude-li se zákon prováděti národně jednostranně, úspěch, který očekává vláda od úřednické restrikce pro státní hospodářství, musí býti pochybný. (Výkřiky.) Německá politická delegace došla k tomuto svému mínění nejen z vlastních úvah, nýbrž i po slyšení častokráte nezakrytě projevovaného odůvodnění českých stran pro svůj souhlas s restrikcí, jako příležitosti k dalšímu očištění správy od německého úřednictva, jednak jako možnosti silnějšího pronikání českého úřednictva do německých krajů, které by bylo překládáno do německých míst a úřadů.

Než vláda uklidnila německé zástupce v parlamentě ujištěním, že pro provádění restrikce budou nebo smějí platiti jedině její pokyny. Předseda vlády Švehla prohlásil s parlamentního řečniště, že při posuzování restrikčních opatření budou rozhodovati pouze odborné důvody. Ministr vnitra Malypetr prohlásil deputaci zástupců německých zaměstnanců, že nebudou propuštěni státní úředníci, u nichž se zjistí, že neumějí dobře česky, nýbrž, že budou propuštěni pouze úředníci se špatnou služební kvalifikací a hospodářsky zabezpečení. V téže době odpověděl tehdejší ministr železnic Stříbrný deputaci zástupců odborové organisace německých železničářů, že jeho odbor bude prováděti restrikci podle níže uvedených zásad, písemně již vydaných služebním oddělením, podle nichž mají býti navrženi k restrikci:

1. Kdo dosáhli plné služební doby pro přeložení do výslužby.

2. Kdo překročili 60. rok věku.

3. Nemocní a kteří plného zdraví pravděpodobně již nenabudou.

4. Kdo nekonají svou službu řádně, při čemž nevykonání jazykové zkoušky z češtiny nemá vlivu na tento posudek.

5. Hospodářsky dobře situovaní, kteří restrikcí neutrpí škodu.

Jaký rozpor byl v těchto ujištěních ministrů, dokazuje to, že počátkem dubna 1925, tedy přímo než se začala prováděti restrikce, byl vydán služebním oddělením všeobecný výnos ministerstva železnic, odporující svrchu uvedenému výnosu, který jim ukládal, že do seznamu úředníků, kteří mají býti propuštěni, mají býti pojati nejen ti, kdo jazykovou zkoušku z češtiny dosud ještě nevykonali a nebo ji vykonali neúspěšně, nýbrž i ti, u nichž podle dosavadních zkušeností jest jisto, že se česky již vůbec nenaučí nebo kteří nejeví zájmu naučiti se českému jazyku. Víme, jakou persekuci způsobil německým úředníkům tento výnos.

Tak podle "Reformy" ze dne 11. března 1925 žádá "Jednota", odborová organisace českých železničářů, své místní skupiny, aby sestavily seznamy osob "které nezaslouží, aby je stát dále živil". Po této stránce byly ještě pilnější české ochranné spolky, takže stále více a více osobních výkazů úředníků na takovéto intervence bylo opatřeno lístky: "Restrikce! Němec!"

Nejstrašlivěji o jednostranném stranickém provádění restrikce mluví čísla restringovaných německých a českých zaměstnanců v této tabulce, při čemž poznamenáváme, že tato čísla jsou jen částečné výsledky našeho šetření. Bylo propuštěno: V německém chomutovském obvodu z osobního stavu 307 zaměstnanců 51, z toho 49 Němců, 2 Češi; v českém obvodu kladenském z osobního stavu 365 zaměstnanců 10, z toho 3 Němci a 7 Čechů; v německém obvodu karlovarském z osobního stavu 338 zaměstnanců 46, z toho 46 Němců, žádný Čech; v českém obvodu Praha II. z osobního stavu 404 zaměstnanců 14, z toho 2 Němci a 12 Čechů; v německém obvodu ústeckém z osobního stavu 899 zaměstnanců 65, z toho 61 Němců a 4 Češi; v českém obvodu kralupském - zajímavé jest zjistiti význam těchto porovnání - z osobního stavu 850 zaměstnanců 37, z toho 4 Němci a 33 Čechů; v německém obvodu litoměřickém z osobního stavu 373 zaměstnanců 26, z toho 26 Němců a žádný Čech; v českém obvodu lounském z osobního stavu 376 zaměstnanců 10, z toho 1 Němec a 9 Čechů; v německém obvodu falknovském ze 445 zaměstnanců 47, z toho 47 Němců a žádný Čech; v českém obvodu Praha VI z osobního stavu 427 zaměstnanců 26, z toho 6 Němců a 20 Čechů; v německé výtopně v Chebu z osobního stavu 226 zaměstnanců 66, z toho 61 Němců a 5 Čechů; v českém obvodu pražského Wilsonova nádraží z osobního stavu 249 7, z toho 7 Čechů a žádny Němec, v německém obvodu rumburském z osobního stavu 259 103, z toho 99 Němců a 4 Češi; v českém obvodu novobydžovském z osobního stavu 270 34, z toho 7 Němců a 27 Čechů; v německém obvodu česko-lipském z osobního stavu 426 121, z toho 116 Němců a 5 Čechů; v českém obvodu mladoboleslavském z osobního stavu 496 53, z toho 7 Němců a 46 Čechů; v německém obvodu karlovarském z osobního stavu 166 27, z toho 27 Němců a žádný Čech. A tak to jde dále podle dlouhého seznamu, který jsme si sestavili podle našeho šetření. U královéhradeckého ředitelství stát. drah postihla restrikce 1169 německých železničářů a 636 českých; na trati Praha-Cheb bylo propuštěno 280 německých a 66 českých železničářů. (Posl. Höhnel [německy]: Když jsme vás vyzývali, abyste se s námi postavili proti restrikci německých železničářů, nechtěli jste ani slyšet!) To nemůžete tvrdit, kde jste tehdy byl! U mosteckého poštovního úřadu bylo propuštěno 65 % německých zaměstnanců, u poštovního úřadu v Aši 28 Němců, to je 40 %. Nejzajímavější jest ovšem provedení restrikčního zákona na nádraží v Mostu, kde bylo propuštěno 30 německých železničářů a nově přijato neméně než 80 zaměstnanců českých.

Tato čísla zjistili jsme namáhavým šetřením poměrů po restrikci v jednotlivých státních úřadech. Tato naše čísla, která jsem uvedl, mají vady statistiky, kterou míti musí, poněvadž byla prováděna nejprimitivnějšími prostředky, abychom došli k nějakému výsledku. My však zdůrazňujeme, že bychom odmítli poříditi si vlastní statistiku, kdyby byla vláda sama takovouto statistiku uveřejnila. Proč neuveřejňuje vláda přesná data o restrikci úředníků, o stavu úřednictva před restrikcí, o počtu restringovaných a o českých úřednících, proti znění zákona nově přijatých na místo restringovaných úředníků německých? (Výkřiky posl. Horpynky.)

Po této stránce neuspokojovalo ani doznání pana ministra financí, ačkoliv po prvé poněkud poodhrnul závoj nad těmito událostmi. My však doplňujeme pana ministra několika dalšími vývody české politiky:

Na jaře 1926 prohlásil senátor Pánek ve své řeči v senátě, že bylo restringováno 18.000 německých státních zaměstnanců (25 % německých státních zaměstnanců) a 11.000 českých (5 % českých zaměstnanců). Mluví-li již tato čísla dostatečně o poškození Němců při restrikci, musíme k tomu ještě poznamenati, že restringovaní čeští úředníci byli většinou úředníci, kteří již měli plnou služební dobu a beztoho měli býti přeloženi do výslužby. Jestliže však státní správa měla dne 30. června 1931 o 38.000 úředníků více než po provedené restrikci (31. prosince 1925), víme, že restrikce těchto českých úředníků byla čtyřikráte vynahrazena nově přijatými českými úředníky. A to vše přes § 5 protiněmeckého restrikčního zákona.

Tyto opravy restrikce na české straně jsou vyjádřeny touto tabulkou:

Statistika podúředníků u pošty ukazuje, že restrikcí klesl jejich počet z 18.614 o 2130 na 16.484, zároveň však, že počet smluvních zaměstnanců, kterých bylo 2983, nově přijatými českými zaměstnanci vzrostl o 737 na 4720, V mnoha českých obcích byly v době provádění restrikce (léto 1925) vyvěšeny vyhlášky, podle nichž se měli hlásiti uchazeči o přijetí do poštovní a železniční služby. Tak můžeme prokázati, že roku 1925 na ústeckém nádraží za 177 propuštěných Němců byli přijati noví Češi. U mosteckého nádraží bylo propuštěno 30 Němců a přímo poté přijato 80 Čechů do železniční služby.

Tento postup jde však dále. Právě nyní byli znovu propuštěni ve výtopně v Ústí nad Labem němečtí dělníci, a to Rudolf Gottstein, Heřman Hache, Hugo Löbl, František Podaný, Jindrich Proksch, Alfred Rielke a Rudolf Töppel.

Ve stanici Teplice byl propuštěn kancelářský pomocník Josef Klement, skladník Karel Schwarz, kancelářský zřízenec František Heinrich a Vilém Schermer a staniční pomocníci Rudolf Benedikt, Josef Eckert a Edvard Jürschik, a to předčasně, tedy nikoliv s plnou pensí.

Rovněž u odborů pro udržování trati dostalo značné množství zaměstnanců výpovědi a bylo propuštěno. Při pensionováních ve stanici Teplice-Šanov a při zmíněných propuštěních ve výtopně v Ústí nad Labem jako přímý důvod pro tato osobní opatření byla uvedena nedostatečná znalost služebního jazyka.

"Nová Doba" z dubna 1926 obírá se v delším článku restrikcí úřednictva a na konec konstatuje: že z 309.314 státních zaměstnanců (mimo učitele, četníky, státní policii a vojsko) bylo propuštěno 29.247, to jest 9.5 % úředníků. (Posl. Geyer [německy]: V Karlových Varech byl na př. náhle propuštěn úředník, který měl 12 služebních let!) Ano, takové případy se přiházejí!

Již jednou zmíněná "Jednota" s jásotem konstatuje ve své zprávě na valné hromadě v roce 1926, že restrikce státních zaměstnanců u železnic postihla ze 65 % nečeské železničáře, totiž německé, maďarské a polské. Ze 60.154 členů "Jednoty" bylo podle této zprávy navrženo k restrikci jen 2050 a z toho bylo restringováno 1634, ale z těch jen 214 proti vlastní vůli.

Čeští zaměstnanci, kteří byli navrženi k restrikci, jak již řečeno, dosáhli nebo již téměř dosáhli plné služební doby potřebné pro přeložení do výslužby. Tedy téměř ve všech případech dostali odpočivné platy podle svých platů a byli tedy restrikcí hmotně postiženi velmi málo.

Nejvíce německých zaměstnanců bylo restringováno s průměrným služebním stářím od 16 do 20 let, takže tito lidé, kteří byli většinou otci rodin, dostávají měsíčně pouze 800 až 1600 Kč, ale s tím nejsou s to uspokojiti své nejnaléhavější životní potřeby. (Posl. Horpynka [německy]: U Čechů byla prováděna restrikce jinak. Tam byli pensionováni úředníci s plným nárokem na pensi a pak byli nově ustanoveni jako smluvní úředníci!) A pane kolego, Bůh ví, kolik sinekur jim bylo mimo to ještě opatřeno. Naproti tomu Němcům, kteří byli restringováni, bylo znemožněno, aby pečlivě vychovali své děti. Právě po této stránce zasahují následky tohoto zákona do celého národního osudu.

Finanční ustanovení restrikčního zákona zákon zostřují a jsou do nebe volající. Kdežto v Rakousku při soustavné a nutné restrikci zařídil stát zvláštní kursy, v nichž úředníci navržení pro restrikci byli vzděláni pro jiné životní povolání, ustanovení našeho zákona zabránila restringovaným zaměstnancům, aby se chopili nového povolání. Při nejmenším vedlejším výdělku hrozí jim ztráta části jejich skrovných odpočivných platů. O této věci jako o nemožnosti bylo již tolik mluveno a psáno, že na ni pouze upozorňuji.

Nebylo tedy divu, že v prosinci 1925 propukla bouře rozhořčení německých poslanců s kolegy ostatních oposičních stran, která vyvrcholila podáním žaloby na ministry, kterou tenkráte podepsalo 140 oposičních členů této sněmovny. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Připomínáme vše, poněvadž jest to časové, neboť i způsob restrikce navrhovaný Traplem, jest pro nás Němce nesnesitelný; opět má vzniknouti větší nebezpečí na naší straně než na české. Podle způsobu Traplova má se příští restrikce prováděti přirozenými úbytky. Tím se má zameziti, aby vysokým odbytným nebo vysokým, trvalým zatížením státních financí nestala se restrikce ilusorní.

Německá država našich lidí u správy byla zdecimována, jak jsme to nazvali, dvěma restrikčními etapami, revoluční do roku 1925 a tak zvanou zákonitou podle zákona o úsporných opatřeních ve veřejné správě. Oprávnění všech těchto tvrzení, která jsou rovněž i stížnostmi, může přezkoumati každý, kdo jen poněkud, byť i povrchně nahlédl do národního rozvrstvení veřejných zaměstnanců. Přímo groteskními staly se tyto poměry úřednickou politikou v ministerstvech. V této části úřednického sboru vyskytují se Němci vůbec jen docela ojediněle a i těchto několik málo úředníků, nehledě ke dvěma nebo třem funkcionářům v ministerstvu obchodu, nepřipouští se k nijakým rozhodujícím místům. Některá ministerstva hájí svou národní jednotu se zvláštní přísností. Mezi ně patří i ministerstvo financí a - to jest absurdní - ministerstvo školství, jemuž přímo nebo nepřímo podléhá veškeré německé školství. (Výkřiky posl. Hadka. - Hluk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid. - Prosím pana řečníka, aby pokračoval.

Posl. Simm (pokračuje): Ale tím, že od převratu nebyli do státní služby přijati žádní němečtí uchazeči, mají Němci ve správních úřadech německé úředníky vlastní národní příslušností v nejlepším případě již jen na hranicích onoho přirozeného odchodu, který jest známkou Traplovy restrikce. Kdyby se prováděla podle něho, měli bychom v dohledné době ve správě posledního německého úředníka.

Jak ve skutečnosti vypadá stav Němců ve státní službě, o tom podávají obraz tato čísla německé statistiky. V justiční službě máme v Čechách 34.45% soudců Němců, na Moravě 32%, soudcovských čekatelů 17.74% v Čechách a 10.5% na Moravě, úředníků státního zastupitelství 21.74% a 18.16%, kancelářských pomocných úředníků: v Čechách žádného, na Moravě 8.7%, úředních zřízenců na Moravě 11.6%, dozorců vězňů na Moravě 14.9%. (Výkřiky posl. Hadka. - Hluk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám pana posl. Hadka k pořádku.

Posl. Simm (pokračuje): Počet právních praktikantů v Čechách klesl od 1. ledna do 31. prosince 1931 s 28% na 5.62%. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) V zemi moravskoslezské jest ze 134 soudcovských čekatelů pouze 14 Němců. (Výkřiky posl. Hadka.)

V poštovní službě jest německých konceptních úředníků 22.2%, techniků 20.5%, účetních úředníků 9.7%, provozních úředníků 11.5%. Ve třetí platové stupnici není v zemi Moravskoslezské ani jediný Němec, ve IV. platové stupnici 11.1%, v V. platové stupnici 24.3% Němců, v VI. platové stupnici 12.4% Němců, v VII. platové stupnici 2 Němci a čekatelů je 1.6%.

Ve finanční službě jsou v ministerstvu financí ze 178 systemisovaných míst pro konceptní úředníky obsazena Němci 2 místa ve IV. platové stupnici ze 46 systemisovaných míst, to jest 4.3% pro tuto skupinu nebo 1.1% z veškerého systemisovaného stavu ministerstva financí. U tabákové režie, u loterního ředitelství a ředitelství státního dluhu není vůbec ani jediného německého úředníka. U finanční prokuratury v Praze není v I. platové stupnici vůbec žádný německý úředník, ve II. platové stupnici jsou dva Němci, ve III. platové stupnici 5 Němců, ve IV. platové stupnici 2 Němci a v V. a VI. stupnici žádný.

Němci jsou tedy starší úředníci v prostředních platových stupnicích, německého dorostu zde vůbec není. Ve finanční konceptní službě v Čechách není mezi právníky v I. a II. platové stupnici žádný Němec, ve III. stupnici ze 104 systemisovaných míst jest 13 Němců, to jest 12.5%, ve IV. platové stupnici jest ze 176 systemisovaných míst 53 Němců, v V. z 204 systemisovaných míst 31 Němců a v VII. z 243 systemisovaných míst 38 Němců. Průměrný počet Němců činí tedy 18.1%.

U techniků není ve III. platové stupnici žádný Němec, ve IV. jeden, v V. 7, v VI. 3 Němci. Průměrný počet činí 7.6%. Ze 189 systemisovaných míst geometrů ve všech platových stupnicích jest obsazeno Němci 20, to jest 10.6%. V zemi Moravsko-slezské není ve finanční konceptní službě v I. platové stupnici žádný Němec, ve II. 25% Němců, ve III. 14.7%, ve IV. 30%, v V. 8.6%, v VI. 12%, průměrně 16%. Z celních úředníků jest ve III. platové stupnici v Čechách 33.3% Němců, na Moravě žádný. Ve IV. stupnici v Čechách 27% Němců, v zemi Moravsko-slezské 33%, v V. v Čechách 52 % Němců, v zemi Moravskoslezské 25%, v VI. v Čechách 22.5%, v zemi Moravsko-slezské 7˙5%, v VII. v Čechách 8.3%, v zemi Moravsko-slezské 3%, z elévů jest v Čechách 10.5% Němců, v zemi Moravskoslezské žádný. Průměrně činí počet německých celních úředníků v Čechách 25.6, na Moravě 8.6%.